To bylo tak. Malá holčička si s nadšením prohlížela stádo koní. Nejvíc se jí líbil jeden grošák. Ale kde má čtyřletá slečna nežijící mezi koňmi pochytit ten podivný název? A tak zatahala tatínka za rukáv a volala – tati, koukej, nejhezčí koník je ten celozrnnej!
Když jsem tu příhodu slyšela, tak jsem se nejdřív smála. Potom mě napadlo, jak dobře si ta malá poradila – byla to ukázka rychlého a správného myšlení – schválně se s touto myšlenkou podívejte na nějaké celozrnné pečivo nebo bochník chleba. Moje další myšlenka ale tak veselá nebyla: chudák holka, ta si jednou ve škole užije!
Chytré a zvídavé děti to v našich školách nemají lehké. Jejich méně úspěšní spolužáci je obvykle coby šprty vyřadí ze své společnosti, a pokud projevují příliš mnoho aktivity v hodinách a hodně se ptají, ocení to jen pár dobrých učitelů, ostatní to většinou obtěžuje.
Zoufalé to začíná být na středních školách. Od té doby, co jsou školy placeny od kusu – tedy ne za vzdělávání dětí, ale za prostý fakt, že je ve škole udrží, nastavila se úroveň výuky na podprůměr. Učitelé od dětí radši nic moc nechtějí, aby prolezli všichni a škola nepřišla o peníze. Výsledek? Lajdákům se stejně nezavděčí a chytré děti otráví.
Ze tříd jakoby zmizela snaha dětí uspět mezi ostatními díky svým znalostem a schopnostem. Bezzubost škol a z toho plynoucí eliminace jejich prestiže vede k tomu, že mnoho mladých už i na vzdělání jako takové hledí s opovržením, stejně jako na ty, kdo po něm doopravdy touží.
Výsledkem je spousta polovzdělané mládeže, na které jednou bude stát budoucnost naší země a dobrá pověst českých odborníků v zahraničí, kam utíkají ti nejlepší z našich studentů.
Jaro je doba, kdy se dělají zkoušky a rodiče s dětmi hledají ty správné školy. Správná škola je taková, která má na své studenty vysoké nároky, a zároveň je učí takovým způsobem, aby jim mohli dostát. Co myslíte, kdy rodičům dojde, že kvalitní vzdělání je to nejlepší, co mohou svým dětem dopřát a budou ho na školách vyžadovat? A přesvědčí o tom i své děti?
PS: Odpověď – až dostane školství další peníze, je správná jen částečně. Dobrého a špatného učitele totiž odděluje mnohem víc, než výška jejich platu a cena používaných – nebo naopak nepoužívaných – pomůcek…
Ne zcela OT … nezávisle na tomhle článku mi zrovna dorazil odkaz na taky-bakalářskou práci. No, spíš slohovku na téma „Co jsem dělala o prázdninách“ pro osmou třídu ZŠ. http://is.muni.cz/th/152930/pedf_b/Indie_-_bakalarska_prace.pdf
Jen nevím koho v té Indii na letišti vískala …
Nedočetla jsem to do konce. Rozvýřený vzduch, nezasklené okna a dveře, voayéři a podobné perly. A já hlupaňa se s bakalářkou vrtala a přepisovala a dokládala dokumenty a fotila a zas přepisovala a nakonec nechala zkontrolovat dvěma češtinářkama. Bych se propadala studem, kdybych odevzdala BP s hrubkama. A přitom stačilo vyrazit na výlet a vískat u zdi s ještěrkama. Zkusím to tak s diplomkou.
Chichi – četla jsem na přeskáčku a je to výživné jako sama Indie (chuckle) . Doposud jsem nevěděla, že Dillí je vlastně chlap (shake) . Já ho měla doposud za děcko (nod) (a nehlédnutí do Pravidel mi dalo zapravdu).
OT Poslední zprávy o poraněné vzorné mamince Chiki.
Sestra mi o Chiki napsala :
„Už zase skáče přes kaluže – doslova vyskakuje už sama z bedýnky od dětiček. Vypadá to že už to bude čím dál lepší.“
Chikinka je pašák, vždyť byla pokousaná včera.
Děkujeme za všechny palečky. (hug) :* (inlove)
Stále budu drzet – milá Chiki, dobre se hoj, at maji stenátka mámu v porádku. (h) (hug)
Milá Dede,to je skvělé BTW! Moje holky to se školou mají každá úplně jinak. Píďa na základce bojovala a tiše nenáviděla školu i učitele (občas jsem jí chápala). Pak šla na výtvarnou školu – obor propagační výtvarnictví a počítačová grafika. Tam se to otočilo a maturovala s vyznamenáním. Jenže – na vysokou se nedostala a sehnat práci v oboru se nedařilo. A jelikož si přivydělávala pečením dortů a cukroví, jednoho dne prohláila, že nezaměstnaných vysokoškoláků je plná Praha a že si ještě udělá výuční list jako cukrářka. No a dneska ji ředitel hotelu, kam chodí na praxi, ukecává, ať u nich zůstane a když je potřeba opravdu reprezentativní dort, dělá ho ona.
No a Péťa má nesmírnou kliku na učitele, jak na prvním stupni, tak teď na druhém. Výsledkem je to, že úplně s přehledem (a bez jakékoli přípravy, nervní jsem byla akorát já 😀 ) udělala přijímačky na šestileté gymnázium jako nejlepší ze 150 uchazečů. A radostí jí málem ranila mrtvice, nečekala to 😛
Jo, školství…
Já měla základku takovou… neškodlivou. Hodně dobrá češtinářka a matykář (opravdovskej chlap (nod) ) a učitel na výtvarku, kterej usoudil, že kreslím dostatečně dobře a občas mě posílal, abych mu to či ono nakoupila (chuckle) .
Na gymplu skvělá angličtinářka, dobrá češtinářka, výbornej chlap na dějepis a zemák… No, paní profesorka na matiku byla asi tak lekci před námi a existenci integrálů a podobných matematických výšin jsem objevila až na vysoké 😛 .
Synek: poměrně otřesná základka („To víte, sídlištní děti“ pravila pančelka (devil) ). Z toho, že se dostal na šestiletej gympl, byl úplně nadšenej. A v prvním ročníku propadal z matiky a fyziky (whew) . Elektro na ČVUT pak docela šlo… To byla docela príma škola.
OT ze zvířecí říše:
Fotogalerie medvídků, které už máma Kamča pouští ven, a sloničky Rashmičky, která se už prochází i s tátou.
http://brnensky.denik.cz/galerie/kuba-toby-medvedi-brno-zoo.html
Ja jsem v podstate ceolzivotne samouk, uz od zakladni skoly. Co mne bavilo, jsem delala s elanem, co nebavilo, jsem ignorovala a snazila se to okecat. 9 let zakladni skoly jsem absolvovala na vesnici, nekteri ucitele byi spatni, ale vetsina sla. Snad jen dva ucitele nas skutecne inspirovali. Ale co na te skole bylo fajn, ze jsme byly jako decka parta. Dodnes se schazime, piseme si mejly. Nikdo nas moc do niceho nenutil, ale nakonec to zakladni vzdelani nebylo spatne. Naucili jsme se tam i mnohe zivotni pravdy. Zejmena: kdyz se budes moc vytahovat, tak asi jednu chytis. Ale kdyz se nevytahujes a znas, tak te budem respektovat.Na spoluzaky se nedonasi. Dnesni edukacni system by se hrozil, ale kdyz neco znam a spoluzak je v rozpacich, tak mu poslu tahaka. Atd. A dodnes vsichni, co se schazime, jsme naprosto presne rozlisili dobre a spatne ucitele, bez ohledu na uroven vzdelani, kterou jsme dosahli. Obzvlaste pamatujem pana ucitele Redu. prisel na nasi skolu mlady, moc hezky a nadseny. Ucil fyziku, matematiku a hudbu. Byl prisny s veselosti a inspiroval nas. Treba s nama organizoval oblibenou detskou hru sipky, a co my se s nim u toho naucili! A to jsme ani nevedeli, ze se neco ucime, proste jsme planovali hru a k tomu vyuzili azimuty, mapovani, prirodovedu a radu jinych veci. Dodnes, kdyz se trida, ktera zacala jako 1.B, sejde, tak stary pan Reda je vzdy pozvan. Takovym ucitelum ruce zlatit. A ti co byli opravdu spatni a nespravedlivi, proti tem jsme se kolektivne spikli.
Kdyz nasi meli pocit, ze bych mela na vic,nez vesnicka skola poskytuje, tak se o to postarali. Poskytli knihy, diskutovali s nama veci. Mne poslali od 4. tridy na jazykovku, bratra na vytvarku, a posleze mi platili nekoho na matematiku, abych vubec prosla.
Já myslela že problémy škol a studia jsou čistě švédské. Za příliš dlouhé vlády sociálních demokratů se stalo přesně to samé o čem tady píšete. Všichni jsou si rovni, že ano? A tak museli mít maturitu i řemeslníci. Teď se všichni cítí omezení a někam dostrkávaní. Rozhodně neuspokojeni na všech rovinách.
Syn měl dost štěstí hned od začátku. Začal chodit do školy na venkově, jeho třída byla dvoutřídka. A když paní učitelka viděla že Jindřich umí číst a psát tak dostal knížky pro druhou třídu. Nenechala ho se nudit.
A nemyslete si že jsem kluka nutila aby četl. Ne, jen viděl že my se stále něco učíme, pochopitelně to byla tenkrát švédština. A tak jenom dělal to co my. Problém nastal až když jsme se přestěhovali ke Stockholmu do Vendelsömalmu. Za nic na světě ho nechtěli umístit do třetí třídy. Zvláště ne když viděli jméno ďábelského cizince. Ale zavolali jsme paní učitelce do Smalandu a ta nám pomohla.
Taky to asi nebylo dobře že přeskočil jednu třídu, byl vždycky ve třídě o rok mladší. A studium na vysoké škole musel přerušit kvůli roku vojenské služby.
Tady probíhají neustálé diskuse. A protože se tu šetří svádí se všechno na nedostatek finančních prostředků. Myslím že to není hlavní důvod neúspěchu školství. Možná že stoletá forma vyučování se bude muset změnit. Řady lavic a učitel na stupínku je možná passé. Nejlepší učitelé jsou prý ti s velkými vědomostmi. Ne ti kteří jsou jenom malý krůček před studenty. Třeba se bude vyučovat víc s pomocí internetu kde budou vyučovat opravdu veličiny. Ale já víc věřím na osobní kontakt. Třeba to nakonec bude jakási kombinace těch dvou možností.
Pro mne je ideální učitel který dokáže probudit a podporovat zvědavost žáka, jeho touhu se dozvědět a poučit. Předávání vědomostí je druhotné, ty si dnes můžeme lehce vyhledat, jde o to naučit se je vyhledávat. Děti potřebuji někoho kdo by je vedl, někoho koho si váží a komu věří.
Hodnocení nabytých vědomostí je taky problém. Mělo by se hodnotit velice individuálně. Přihlédnout k výchozí posici žáka a jak daleko se dostal na cestě k vědění. Všichni jsme si rovni ale všichni nejsme stejní.
Nemusela bych se těmito problémy zabývat. Vnoučky nemám a mít nebudu. Ale aby společnost prosperovala potřebujeme aby každý nalezl své místo uplatnění. (Já tu možnost tady nikdy neměla). Od vysoce postavených vedoucích ve společnosti až po uklízečku která tu jeho či její posici umožňuje. Kéž by tomu tak jednou bylo a všichni byli na svém místě šťastní a vědomí si své důležitosti a potřebnosti pro druhé.
Já vím, já vím. Ale snít je tak hezké. 😉
Až teď čtu o pejsce tvojí sestry. Snad už to bude dobré, ale pro jistotu (y) (h) (y) .
Tak tu přemýšlím, mám – li se do diskuze zapojit.Moje dcera měla štěstí na učitele vždycky až na druhý pokus – jak ve školce, tak v základní škole. Pokaždé to byla nejdřív traumata a pak přestup do jiné třídy, abych pak měla šťastné a sluníčkové dítě, které chodí rádo do školy. Sama jsem taky kantorka už dlouho, tak to vidím i z druhé strany, proto mě hodně naštval kamarád, který se chystal zpucovat učitelku, aniž by si zjistil, co jeho synek ve škole vyvádí a proč nemá snědenou svačinu, případně proč toho učiva mají tolik. Každý rodič vidí svoje dítě trochu jinak než učitel ve třídě. Je to prosté – rodina je malá skupina lidí a jsou tam zaběhané pořádky, ale ve třídě se dětí sejde hodně a každé je samozřejmě jiné a ne vždy se dá vyhovět všem. Mnoho rodičů přehazuje svoje povinnosti na školu a pak se diví, jak je to možné, že dítko neprospívá – Chodí do školy? Chodí, tak co tam, probůh, ten učitel dělá!Nebudu se pouštět do úvah o školních vzdělávacích programech. Mám pocit, že se s dětmi příliš experimentuje, jak ve školách, tak v rodinách. Samozřejmě je to vždycky o lidech a o tom, jak mají svou práci rádi a proč jí dělají. Znám spoustu skvělých kantorů a kantorek a znám jich spoustu, co tu práci dělají jen proto, že to kdysi vystudovali a nějak živit se musí. Samozřejmě znám spoustu báječných rodičů, kteří své děti vychovají tak dobře, že pro ně není problém postavit se do života. Ale je hodně takových, kteří své děti svou „opičí“ láskou zničí tak, že se o sebe neumí postarat a jsou závislé na svém okolí a nebo druhý extrém, že se na děti vykašlou a nechají je růst jako „dříví v lese“.
Asi jsem se do toho hodně zamotala. Prostě chci říct, že všechno záleží hlavně na lidech.
Jj – tak dlouho jsme se drželi hesla „seš blbej, pudeš na kuchaře“, až brečíme, že to v těch hospodách není k žrádlu. (Omluva všem dobrým kuchařům.)
Anglická psychologická škola, na rozdíl od těch jiných, uznávala pojem „manuální inteligence“. Mohu potvrdit, že něco takového existuje. Tatíček rodný, blahé paměti, byl geniální lingvista, ale když si šel ukrojit chleba, tak šlo o život a já v příruční skřínce v kuchyni přechovávala litry desinfekce a kilometry fáčů. Kdyby ho rodiče omylem dali na řezníka, tak nedopatřením vyvraždil rodinu a skončil beznohej a bezrukej.
Ono každé řemeslo chce své. A i ten nositel Nobelovy ceny raděj chodí v pohodlných botách a v poledne si dá chutný gáblík se zárukou, že vzápětí nedostane bolení. Ony se pak ty „nobelovky“ špatně vymýšlej, takže ofrňovat se nad prťákem či kuchařem se jaksi nevyplácí.
A dle mých zkušeností nad řemeslem nejvíce ohrnuje nos bolševik a levičáci vůbec, pracujícím člověkem se neustále ohánějící.
Milá Rpuť, mluvíš mi ze srdce, mluvíš za mne. To jsem se složitě snažila říci v mém příspěvku. A ty pár větami a je to přesné. (handshake) (inlove)
Dík! 🙂
Nechci sem zanášet politické spory, to ani v nejmenším, politické debaty vyloženě nesnáším, opravdu se mi příčí, ale přijde mi, že obyčejnými, šikovnými a rukama pracujícími lidmi opovrhuje právě opačná část „politického spektra“ (hnusná floskule, já vím). Viz např. název „socky“ pro ně a „socka“ pro MHD, kterou tihle lidi většinou jezdí do práce.
Aido, prachatej managor v bavoráku ještě vůbec nemusí být pravičák a povětšinou ani nemá moc potuchy, co to ten pravičák vlastně je. Že má někdo peníze, chování maďarského grófa, trabuko si zapaluje stovkou a tramvaji říká socka, to označuje spíše zbohatlíka i když už dneska nenosí fialové sako. Po Velké Francouzské revoluci říkalo se takovým parvenu.
Tak tohle by si měli povinně přečíst všichni rodiče. A ti méně chápající aspoň pětkrát (chuckle) Když můj syn v r. 1989 odcházel coby čtvrťák z naší sídlištní základky do matematické třídy na Křídlovické v Brně (na základě testů, které si v jedn. ZŠ dělala ta Křídlovická), tak mi jedna sousedka řekla, že by si o mě nikdy nemyslela, že jsem tak nemožně ctižádostivá matka, která nutí své dítě dojíždět, když má školu naproti, a navíc mu vlastně nedopřeje žádné mládí, když se teď bude muset učit mnohem víc než jeho vrstevníci!!!! Syn pak studoval matiku na gymplu a VŠ a absolvoval iks matematických olympiád a díky tomuto hobby jsme prošli jeho pubertou bez „ztráty kytičky“. A když si zpětně vzpomenu na rodičovské s kantory z této základky versus první tři roky na původní škole, tak mám dodnes intenzívní pocit, že se jednalo o dva zcela různé světy.
Aktivita dětí a dotazy byly na téhle škole víc než vítány, zatímco MLP dává dodnes k lepšímu historku o kamarádovi, se kterým studoval gympl a potom elektro na VUT, které tenhle kluk úspěšně absolvoval již na konci 4. semestru. A jako chytrý a zvídavý byl tudíž naprostým postrachem většiny tehdejších kantorů, kteří obvykle znali jen to, co právě přednášeli a na VUT se o něm tradovalo, že někteří asáci ho odmítají mít na svých cvičkách, protože on ví víc než oni….. No a protože je Brno malé, tak já jsem po listopadu 89 nastoupila do pobočky zahr. firmy a kvůli nahrazení delší pauzy v angličtině chodila večerně do konverzačního kurzu, kde lektora neustále uváděl do rozpaků účastník v mých letech, který měl samostudiem nastudováno několik tisíc anglických slovíček, ale měl problém je používat ve větách, aby dávaly správný smyl… no a kdo myslíte, že to byl??? Když mi dával svou vizitku se žádostí pozdravovat mého Frantu, tak se vizitka skvěla asi pěti akademickými tituly, no a dnes je úspěšným vice prezidentem jedné nadnárodní firmy, ale bohužel ne u nás v ČR 🙁
OT U minulého článku vám podávám zprávu o mamince Chiki a jak zvládá zranění.
Za vaši účast a přidržené palce vám moc děkuji!!! 🙂
Milá Velká kočko (inlove) , četla jsem až teď o tom poranění. (whew) Hlavně, že už je lépe, Chiki to určitě zvládne, má obrovskou motivaci. Držím palce. (h) (y) (h)
Moc držíme palce i tlapky.
Vrátím se k myšlence Radky:
***„Chytré a zvídavé děti to v našich školách nemají lehké.“ Poňouká mě to. Je třeba nenechat si nakukat, že život je nebo snad má být snadný.“***
Ono to „nemají lehké“ může znamenat to, že na děti jsou kladené nároky odpovídající jejich schopnostem, nebo i lehce nad. Děti se musí snažit, ale jejich nadání je rozvíjeno. Nebo také může znamenat to, co vyplývá z článku Dede. Že totiž děti potřebující větší zátěž jsou uměle drženy zpátky.
A naopak! Jak už bylo zmíněno, jsou děti, jejichž talenty a schopnosti jsou jinde, nejsou to studijní typy, ale mají talent (zjednodušeně řečeno) pro praktické dovednosti. A taky to nemají v běžné třídě lehké.
A pak je skupina dětí, které vůbec nemají předpoklady pro běžné vzdělání, ale přitom toho umí a dokáží hodně, holt to jen nemají podložené teorií, ale citem a zkušeností.
Proč se mají všichni nějak trápit? Průměrně nadané dítě bude v takové smíšené třídě stále jen průměrné, přitom by mohlo vynikat, a naopak, ty nadané děti by mohly zjistit, že jsou i nadanější a že jen talent nestačí.
Rovná příležitost přece nespočívá v tom, že děti nacpeme do stejné třídy, ale že každému dáme možnost připravit se co nejlépe na tu práci, která ho bude těšit i živit.
Souhlasím s Radanovou, že nikde není dáno, že život má být snadný, což si dnes mnoho lidí ovšem neuvědomuje. Ale taky není nikde dáno, že má být zbytečně těžký. A o tom asi ten článek také je.
Ještě mi nedá nevzpomenout na PANÍ učitelku, kterou jsem měla od první do páté třídy. Dodnes na ni vzpomínám s láskou. Za celou dobu svého školního života jsem zažila – a to i na zemědělském učilišti – kantory které pozlatit i takové, které v močůvce vymáchat. Pravda jest, že dnešní systém a filosofie dítě modla dohromady tvoří vražednou situaci pro ducha. Ani se nedivím že děti manažerů kteří na to mají studují v cizině sic za peníze, ale ve vybrané škole. U svých dětí jsem měla docela štěstí na kantory i školu, takže uvidíme jak vnoučata
Jó, tohle bylo výživné včetně komentářů.
Mé nejstarší dítko se chystá na bakalářku na pajdáku a poslední zkouškové dopadlo tak, že ze 6 zkoušek má 5 jedniček a jednu dvojku. Když si vzpomenu na její éru na víceletém gymplu, jsem na mrtvici. Neustálé spory s kantory (fyzikář prohlásil – veřejně, že na jedničku umí on a bůh, na dvojku kolegové, na trojku kluci a kolegyně a na holky zbývá…, češtinářka, která nenáviděla všechny hezké holky – tu zase dostali za třídní ihned po jejím návratu z psychiatrické léčebny). To byl elitní gympl.
Paskovská základka vypadá přesně tak jako její ředitel, je o rok starší než já, chodí ve fialovém saku a když hraje s žáky fotbal, volají na něj „přihraj pi.o“! Nekecám. Když se rodičům nelíbila známka, dupli si na kantora nebo ředitele a známka se zlepšila. Rvačka se řešila tak, že ten, který prohrál určil trest tomu, co vyhrál. Pátrání po viníkovi se nekonalo. Úkoly se nedávaly, protože rodiče je nezvládali. Vítek měl skoro samé jedničky a nic neuměl.
Tak jsme ho dali na jinou školu. Najednou má z češtiny a angličtiny trojku, ale obojí umí a škola ho dokonce baví. Tady totiž paní ředitelka vybírá kantory a stojí jim na zadkem a kontroluje, takže při stížnostech rodičů ví přesně, kde je pravda. Mě viděla 2x v životě, přičemž už při druhém setkání mě oslovila jménem i titulem a přesně věděla, kteří miláčci ke mně patří. Jana najednou není hvězda třídy, ale musí makat, což jí baví. Navíc si stihla omotat kolem prstu půlku kantorek na 2. stupni (je v páté třídě). Úkoly mají skoro denně a nejméně 1x za měsíc dělají referát.
Já vzpomínám na našeho tělocvikáře – když někdo něco provedl, padl dotaz „facku nebo poznámku?“ Každý bral facku, protože při poznámce by doma dopadl hůř. A pak na ruštináře, který mi při předposlední hodině ve škoním roce roztrhl sešit se slovíčky za celý rok a s klidem mi sdělil, že příští hodinu si ho zkontroluje přepsaný. Nějakou dobu potom jsem se nemusel učit slovíčka z minula…
Jo a perlička: Vítek na nové škole prohlásil, že v Paskově jsou pozadu snad i v tělocviku – tady se musí cvičit a makat a známkuje se.
Vlastně 2 perličky: před pár lety jsem se stavil na 50. výročí svého gymplu. Z kantorů, které pamatuji, tam už byl jediný. Učil tělocvik a matiku a nás měl jen na supl. Přesto si mě pamatoval a prosil nás veterány, jestli si nechceme přijít zacvičit, protože už má těch dnešních nemehel dost. Normy na sport prý šly tak dolů, že co před 30 lety nestačilo ani na dostatečnou, je dnes na výbornou. V matice prý je to taky tak…
Jestli my jsme nechodili na stejný gympl 😀 Šmeralka?
Člověče, asi ne, Šmeralka se datuje k roku 1897, před „pár lety“ slavili 100, tolik Honzovi není, aby byl u oslav 50. a ještě tomu říkal „před pár lety“ 😀
Jinak, hlásím se jako další Šmeralák 🙂
Můj gympl je Zábřeh.
– Jsem fotbalista-amatér. Mám hrát v kopačkách značky Puma, nebo Adidas? Břetislav Břeh, Zábřeh.
-Milý Břehu ze Zábřehu. Kopej bos a pobírej peníze za reklamu od firmy vyrábějící masti na kuří oka.
😉
Honzo, prosím Tě, zajímaly by mě ty školy.
Za elitní gympl byla považována právě někdejší Šmeralka, víceletí jsou, takže jestli je řeč o nich, tak teda poteš-koště ;(
A kam přešli ti dva mladší?
Když, tak do mailu, pokud nebudeš chtít veřejně. 🙂
Šmeralka – to byl ten průser. Ti malí chodí na školu v Hrabové.
„Chytré a zvídavé děti to v našich školách nemají lehké.“ Poňouká mě to.
Je třeba nenechat si nakukat, že život je nebo snad má být snadný.
Případně, že je někde dané rozvíjet schopnosti, protože jsou.
Těžké ve škole je být jiný než průměr. Těžší to mají i ti kdo jsou nechytří, těžký to mají ti co jsou jednostranně zaměření, i ti co jsou omezeni zdravotně, geneticky. Obávám se ale, že průměrní, kterým škola nedělá trable, procházejí s průměrným prospěchem a nikde nevyčnívají ani chytří ani naopak, mají potíž zase s něčím jiným, s vyčníváním. Ježkovy voči jen ať si mě nikdo nevšimá, jsem nedostatečnej, nemožnej, jen ať si toho nevšimnou. Počítám,že kdyby si jich někdo všimal,taky by netvrdili, že cítí mít to lehčí. Někdo má rodiče podporující, někdo devastující. Někdo žije s rodiči, někdo vedle nich. Jděte do třídy a najděte všeobecně šťastné dítě.
Navíc každá doba má své.
Mnoho století bylo jasné,že někdo je víc a někdo míň jen tím kde se narodil.
Rádoby komunismus lidem naoko nutil rovnostářství.
Popravdě celkový obraz je bezřádnej blázinec. A pořád se nastavují mantinely. Byly doby „řemeslo má zlaté dno“, teď máme mít každý PAPÍR na chytrost a nejlíp jak píše Inka 3AAA. Zase se to časem změní.
Holt každý si musí stanovit co je pro něho důležité a s odstraňováním obtíží se snažit toho dosáhnout. Snadný není skoro nic.
Ani být blbec nešikovný není snadný, pokud si to jeden uvědomuje :o)) .
Neteř a synovec chodí do stejné školy, různé ročníky. Menší školu a paní učitelku miluje a celkem se mu daří. Starší má školu jako stres, bojí se, snaží se, stejně to moc nejde, dospělí v rodině se s ní učí, vysvětlují, snaží se obrousit hrany, kontrolují v několika stupních a stejně paní učitelce nevyhovíme. Dohodnout se nám nedaří. Protože paní učitelka TO MYSLÍ DOBŘE. VŽDYCKY. A přesto nejede vlak. Má ve třídě 17 dětí. Většina je problémová, všechny problémové jsou holčičky. Měníme školu. Už nemůžeme. Musely bychom se hádat. Po dobrém nelze. Zkusíme to jinde a třeba zjistíme, že je problém na naší straně.
Tak to jsem si vzpomněla na tu fakt vtipnou historku s naším chlapečkem, před 21 lety. Pančitelka byla v přímo porodní době demogracie (to je její výraz) už stará soudružka (dáma ani omylem). Na první třídní schůzce nám, vyděšeným zástupcům prvňáčků,ozřejmila, že by bylo dobré aby děti chodily do školy v teplákách. Jak pravila “ U nás na sídlišti ( dojížděla z hlměsta k nám na dědinu) v pěkných čistých teplákách chodí i dospělí do samoobsluhy, protože je to pohodlné a praktické“ , víme ?! Jsme ani nemukli,synovi jsem tenkrát ušila parádní šusťákovou soupravu na tělocvik venku. Úplně ji zbožňoval, bunda byla ovšem taková ta „klokanka s vééélikou kapsou vepředu“. A byl malér, on totiž považte v hodině šustil (jo bylo jich v první třídě 12 – závratný číslo). Na přímou výzvu ať se svlíkne, že mu bude horko, si sundal tričko a bundu znovu natáhl. Zkrátím to, byli jsme odlifrováni do pedagogicko- psychologické poradny. Sympatická lékařka jež paní soužka zásobovala dětmi podobně jako docenta Chocholouška jeden autoservis, po bedlivém prozkoumání juniora vyřkla ortel, že je nadprůměrně inteligentní, zcela socializovaný, v prostoru orientovaný a problém je v soužce. Ptáme se zda máme změnit školu a navrhujeme kam by ještě mohl chodit. Doktorka zbělala a říká, prosím Vás tam taky ne, tam je taky jedna taková… nakonec to dobře dopadlo. Soužka fakt neměla nervy a nahradila ji nadupaná mladá holka po škole, která dětem udělala ze školy ráj a synek jí dodnes zve na oslavy všeho druhu. Já ji teda milovala, páč mu dala takovej základ, že je v prostoru pořád ještě bezpečně orientovanej.
………..„Chytré a zvídavé děti to v našich školách nemají lehké.“ Poňouká mě to.
Je třeba nenechat si nakukat, že život je nebo snad má být snadný.
Případně, že je někde dané rozvíjet schopnosti, protože jsou.
Těžké ve škole je být jiný než průměr. Těžší to mají i ti kdo jsou nechytří, těžký to mají ti co jsou jednostranně zaměření, i ti co jsou omezeni zdravotně, geneticky. Obávám se ale, že průměrní, kterým škola nedělá trable, procházejí s průměrným prospěchem a nikde nevyčnívají ani chytří ani naopak, mají potíž zase s něčím jiným, s vyčníváním. ………….
Radanova – (bow) hlubokosklon za tuhle myšlenku.
Změna může být dobré řešení. Hřívnatec po druhé třídě měnil třídu v rámci ročníku. Stejně jako píše Leny-aewyn: z té původní píuč vyslala tři čtvrtiny dětí do pedpsych poradny, všechny se vrátily s kladným hodnocením. Chyba byla na straně učitelky. Rodiče po straně remcali a neudělali nic, já jediná jsem trvala na přeřazení do jiné třídy. Vyplatilo se to.
Děkuju za pochopení – on ten článek je jen takový výkřik, téma je moc široké. Mnoho z toho, co mě na našem školství trápí tu už zaznělo, zmíním třeba postřeh mojí sestřenky (jsem z rodiny hodně promořené učiteli učících na všech úrovních), že už je na jejich osmiletém gymplu vlastně jediná, kdo zkouší a dává neohlášené písemky. Kdo dává žákům až patnáct známek za pololetí s tím, že jim škrtne tu nejhorší – učí matematiku a chemii. Problém má jen se staršími dětmi, které si už na lenivý režim zvykly. Prváci si nestěžují, jsou prý rádi, že mají hodně známek, takže jedna neznalost jim nezkazí celkový výkon a známku na vysvědčení. A to má být ono elitní vzdělávání.
On se učitel může snažit, mohou se snažit i děti, které o to stojí, ale když ani ti nejhorší propadnout nesmějí, a ani ty největší lemply a škodiče za školy ředitel nevyhodí, jaká je asi nakonec úroveň výuky ve třídách?
Rodiče víc křičí na učitele, než aby přišláply krček líným ratolestem – zjevně mnozí z nich ještě nepochopili, že dětem do života nestačí nějaký papír, že by sakra měly i něco umět!
Na druhou stranu je pořád spousta učitelů, kteří děti neučí, ale s nimi bojují. Zajímavé je, že právě ti prohrávají nejčastěji – a s nimi i ty děti, hlavně ty, které se něco chtějí naučit.
Doteď děti ocení kantora, který je náročný, ale který je fér. Který bojuje s nimi proti jejich lenosti a neznalostem, ne proti nim.
Nevěřím, že jsou všechny děti líné a neschopné, mnoho z nich se rádo učí a není těžké je motivovat. Ale protože ani na středních školách není možné se zbavit arogantních lemplů, tak jich stačí pár ve třídě a ostatní děti si dají pozor, aby náhodou nebyly obviněny z toho, že trhají partu a chtějí se učit.
Je toho strašně moc, co bych na toto téma dokázala říct, ale nelze zahltit net 😀
Popravdě moje děti na dobré učitele štěstí neměly, ale o to víc si těch pár dobrých kantorů pamatujeme.
Jo a na závěr perlička – když byl Andy ve čtvrté třídě, v jedné z jeho četných poznámek, které mu psala jeho třídní do žákovské knížky, stálo: Příliš se hlásí…
Moje neuctivá odpověď zněla – tak ho vyvolejte. To paní učitelka nechtěla, aby prý došlo i na jiné děti. Tak si stěžovala, že jí s tím Andy otravuje. Tak jsem jí řekla, ať mu dá víc práce, klidně dvojnásobek než ostatním, a on dá pokoj. Na to mi odvětila, že za tu práci navíc navíc jí nikdo nic nedá a ona takto aspoň sbírá podklady pro dvojku z chování. Co na to můžete říct?
Kdyby to bylo ojedinělé, tak mi to zůstane v paměti jako kuriozita, ale ono to neobvyklé není. Naštěstí vím, že to chodí i jinak, jen my jsme na ty lepší nějak neměli štěstí.
Dede já svůj příspěvek psala déle a Tvého si tak nevšimla. Andy měl hodně podobnou úču jak neteř. Ta „naše“ sbírá podklady na poznámku například tak, že úkol zadá jednou (tak 3-4 denně) v průběhu hodin. A pak první hodinu po ránu sepisuje dětem poznámky za zapomínání. Maminky si pravidelně telefonují a shánějí zadání :o). Když jsem jí prosily, aby psala úkoly na tabuli, tak to prý nejde.
Dede, podobné poznámky nosil ze základky náš kluk taky. Podklady na dvojku z chování pančelky nesbíraly, rovnou nás honily po pedagogicko-psychologických poradnách (ono je štvalo i to, že se nejen hlásil, ale i opravoval jejich chyby nebo přímo převzal výklad látky). Osmiletý gympl byl pro něj vysvobozením, tam se podobných týpků v jedné třídě našlo víc. Zajímavé je, že dneska, když nějakou úču z té základky potkám, každá se rozplývá nad tím, jaký to byl prima žáček a jak na něj doteď vzpomíná. No nezabila bys je?
Mladší dcera měla kliku na učitelky za základky, ale stejně prchla na osmiletý gympl. Chtěla sama, stašně moc, a sama se kvůli tomu i učila ačkoliv se jinak učit nemusela (dostala se na oba). Když nám pak na gymplu úča řekla, že jsme ambiciózní rodiče, když dáváme děti na osmiletý gympl… tak jsem ji málem něčím praštila.
Radanova má svatou pravdu – život není lehký a nikdy nebyl. Jen to programové vyrábění prefabrikovaného vzdělání – dostaneš stejně ať jsi chytrý nebo hloupý, šikovný nebo nešika – to mě štve. Je vidět, že se v naší civilizaci máme příliš dobře, když můžeme vymýšlet takové blbiny.
Příliš se hlásí…
… já se ani nehlásila, já si rovnou mumlala. 😀 Ale protože jsem naopak měla štěstí na skvělý kantory, byla jsem obvykle zahlcena horou práce a na zamumlání bylo stereotypně reagováno: Už to máš? Ne? Tak pracuj a nemrmlej.
Zpětně obdivuju, že pochopili, že stihnu sledovat cvrkot ve třídě,i když budu mít trojnásobně těžkou samostatnou práci. Speciálně naše češtinářka latinářka, pí prof. Továrková, které tímto mávám do nebe. A to jsme spolu začínaly stylem, že ona prohlásila: Za prvé. Občas vám schválně řeknu nesmysl, abych věděla, jestli dáváte pozor. Za druhé. Kluci jsou chytří. Kluk, který nebude vědět PROČ, nemá šanci na jedničku. Holky jsou hloupé, ale pracovité. Holka, která nebude vědět do posledních detailů ŽE, nemá šanci na jedničku. Poté co jsem podrobila kritice její informaci, že někde se Cicero čte Kikeró – informace byla pravdivá, nicméně jsem si ji neměla jak ověřit, a tak jsem na plnou hubu a třídu řekla před matkou třídní: „To jste nepoznali, že si z vás Továrková dělá prdel?“ Matka třídní neomdlela a kritiku vyřídila. Od té doby znělo rozdělení takto: kluci musí vědět PROČ, holky musí vědět ŽE a Io, jsouc chytrá jako kluk, musí vědět PROČ i ŽE, nebo ji roztrhnu jak hada pro lenost. Ale může mi pokládat tolik otázek, kolik chce. — Proč jsem asi šla studovat latinu? 😉
… a pak jsem se dostala na druhou stranu katedry a měla jsem skupinu 6 děcek ve složení: aktivní a chytrá „šprtka“, línej velkohubej hrubec, přicmrndávač zdaleka nedosahující inteligence hrubce, dvě podprůměrné bárbíny, kamarádka šprtky s průměrnou inteligencí, ale jinak nadějná – kdyby neseděla vedle šprtky a kdyby nebyla odstrčená tím, že šprtka vždycky znala správnou odpověď a s náležitým pohrdáním směrem k hrubci ji vystřelila, sotva dozněla otázka (někdy dřív). Kolegyně tuhle skupinu řešila tak, že vzdělávala šprtku a zbytek nechala prolézat vědomostmi nedotčeny.
Já se se šprtkou dohodla, že když bude vědět, tak na mě mrkne, ale bude držet hu… ústa. A když nebude vědět *nikdo jinej*, dostane slovo ona.
A ejhle, kamarádka rozkvetla, z hrubce a hlupce se stali vysmívánci a bárbíny se začaly snažit…
Ale byl to boj na rok, teda. 😀 A nemít vzor ve svých skvělých kantorech, viz výše, byla bych stejně v pytli, jako moje kolegyně.
To je zase téma, Dede (inlove) ! (y) Od rána přemýšlím, vzpomněla jsem si na pár dobrých kantorů a na spoustu špatných, na změny ve školství, které během let proběhly.
Dneska bych se podepsala pod Baty, Bubu, Matyldu, EvuŽ., ale i mnohé další.
Víc nestíhám, chvátám, chvátám – a přeju všem krásný den. (h)
Jak slyším to známé: Aspoň tu madurýdu aby kluk měl…..
Moje ségra je učitelka a její mladší syn chtěl býti kuchařem. Tak co myslíte, že chlapec studuje – potravinářskou střední s kvantem chemie, kterou nechápe a nechce chápat. Ach jo. Asi je to i tím, že moje matka nějak věří, že základní školní docházka končí promocí.
Kolegova velmi chytrá dcera nechce mít samé jedničky, aby ji spolužačky neměly v telefonu jako Šprtka XXX. Ach jo.
Díky tomu, že moje rodná matička je polyglot a psycholog, přesně podle přísloví o kovářově kobyle mi zvládla vytvořit blok na jazyky. Kdo se dnes nedomluví englicky je mimo a je zcela jedno, zda je odborně na výši – prostě u většiny zaměstnavatelů funguje systém tří A ( angličtina, agresivita , a h… umí ). Jak dlouho to ještě ustojím ve firmě se švýcarskou matkou? Ach jo
při čtení mě napadlo – no fuj, to je ale ošklivá úvaha!!
a až to vydejcháte (i Dede! aby se mi neurazila!! (inlove) ), pokuste se pochopit jak to myslím
anebo nemusíte, já jsem si jen ulevila 😉
ale ráda si vás všechny budu číst (nod)
Bedo, ty máš už starší dítko, že? Moje ze základky právě vyšly. Dede uvažuje naprosto reálně, takhle to fakt dneska je.
Matyldo, já věděla že asi nebudu pochopena 😀 … ale trocha provokace někdy nezaškodí 😛
ta úvaha je sputně pravdivá a taky potřebná!!!
ale fuj, je to taaaak ošklivé… asi ta pravda je taková, spíš takhle jsem to možná měla napsat
jojo, „dítko“ mám už 32leté ALE dokončuje VŠ a učí na mateřské škole – taky o tom leccos ví a doufám, že ji nikdo neotráví natolik, aby rezignovala na to, o co se zatím snaží, a pro mě. musím říct, až překvapivě dobře (jsem děsná matka) – ona se v tom povolání úplně našla!!!
V mladší době kamenné, když jsem chodila do obecné školy ( 1945-1950), jsme měli v naší městské části jednu zvláštní školu, tehdy se oficiálně jmenovala pomocná škola.
Naprosto spontánně, z iniciativy kantorů, jsme s ní pěstovaly (my jsme byly dívčí škola obecná, oni ale koedukovaní) družbu. Jednou za čtvrtletí jsme pro ně secvičily veselou scénku, namalovaly jim obrázky a vyrazily jsme procházkou na návštěvu. Pak, po programu, nás většinou úplně odbourali ukázkami ručních prací holčičích i klučičích, hotových i při výrobním procesu, naučili nás něco umotat nebo přitlouct, zazpívali nám a pak jsme hráli „rybičky, rybáři jedooou“ a podobné dynamické odreagovávačky v tělocvičně nebo na hřišti. A nikdo si nepřipadal diskriminovanej a nikdo se nikomu nepoškleboval.
Taky si myslím, že tyhle děti nemusí vědět, kde leží Saúdská Arábie, ale zato dokážou uplést dokonalej košík nebo vyřezávat ze dřeva. Co je na tom špatně? Ty košíky potřebujeme taky.
A představ si, že zrovna takové dny se na našem osmiletém gymplu pořádají pořád. Jednou za pololetí. A Junior tam vždycky rád chodil. A nikdo na nikoho nemachroval.
Víš, co si myslím? Junior měl ve třídě na základce neslyšícího spolužáka (úplně hluchý nebyl, ale skoro). Měl asistentku, která mu občas překládala do znakové řeči. A ten kluk byl chytrej a docela normální rošťák jako všichni okolo a všichni okolo ho tak brali. Junior tak už v útlém věku nějak samovolně vstřebal, že drobné odlišnosti vlastně nejsou podstatné a jsou normální.
Nějak se stalo, že jsem začala děsně milovat žákyni na vozíku. Suplovala jsem u nich, myslím že hudebku, a zvrhla jsem to na sborovej zpěv. A ta holka měla výbornej hlas, tak se nějak povedlo, že ona držela soprány a já alty (a tenoři jsou sopráni a basi alti a kluci, co nezpívají, aspoň nesmí mluvit – proč se kluci stydí zpívat? No nic). A pak jsme se na sebe na chodbě vždycky hrozně hezky usmívaly…
… a já viděla, jak se k ní děcka chovaj úplně normálně, normálněj, než bych zvládla já, nezvyklá, tak jsem od nich opisovala…
… a oni se mi pak svěřili, že se s ní vozí výtahem, protože ona od něj má klíče, a kolik že si myslím, že se vejde lidí do výtahu, kterej má psáno „pro 4 osoby“? Diplomaticky jsem mlčela. Prý deset. Škublo mi koutky a přidala jsem historku, jak jsem stěhovala výtahem dlaždice a přetížila ho a zůstala trčet mezi patrama, dokud mě správce baráku nevytáh za strašnýho sakrování ručním rumpálem. A kdo si myslej, že má klíče od školní strojovny? Mlčky ukázali směrem k ředitelně a pak se jich tam už vozívalo jenom asi tak šest. 😀 Sedávali si na hlavách a nejceněnější místo bylo té holce na klíně. Jen pro malý a lehký!
Občas je člověk nemoh nemilovat, ty potvory. (chuckle)
To je článok!!
Akademik Charvát dávno,dávno povedal/voľne citované/:kdejakému potravinarovi sa robí výter z konečníka,mám za to,že pedagogom by sa mal robiť výter z duše.
teším sa na dnešnú diskusiu-som na op.stredisku na počítači,takže mám na nete zviretnik a hned vedľa nitriansky kraj so stanicami a nemocnicami a striedam to.
Verenko – že tě vidím. Posílala jsem ti přes Hadopasi mejlíka – přišel? Prosím, dej vědět, jestli by se ti to hodilo.
ANO,ANO,ANO!!!!!Teraz je veľa práce,navečer sa ozvem mailom.Ale ANO,ANO,ANO
OK (clap)
ano děti nebo lidé vymykající se průměru, to mají těžké.
Mám dospělého syna autistu, respektive má „lehčí“ formu aspergerův syndrom. Už od dětství byl jiný.
IQ 120 a dle psycholožky prostorová představivost na hranicích geniality.
Sociálně však neobratný,lidé jsou pro něho nečitelní.
Skončilo to tak, že je doma na ID.
Pokud možno nevychází ven mezi lidi.
Komunikuje s nimi po netu.
Je mi smutno, když si představím, že při dobrých podmínkách by mohl vymyslet i něco geniálního.
Zatím se, i díky té své inteligenci, trápí, že má neplnohodnotný život.
A že, dle jeho slov, až já jednou umřu, skončí v ústavu.
Teď napíšu něco, co možná někdo z vás odsoudí.
Ale berte to jako povzdech utrápené maminy autisty.
Bylo lepší pro náš všechny, kdyby nebyl tak chytrý.
Žilo by se nám a hlavně jemu lépe.
Míša
Hepčo, zaskoč na http://www.sumavak.bloguje.cz/ a popros „maYdu“, ať se ti ozve. Možná by mohla spoň poradit.
Hepčo (inlove)
Lidi se daj číst? Dyk nemaj písmenka!
Ne(, )vážně, myslím, že mám lehčí formu toho syndromu, takzvaný ajtismus. Nevím jak špatné to s ním je, ale u programátorů se tak trochu se sníženou sociální inteligencí počítá, po netu komunikují víc než naživo a do značné míry se to dá naučit i samostudiem. A přes zapojení se do open source jde získat zaměstnání i při prakticky absolutní neschopnosti absolvovat pohovor. Když jsou za člověkem vidět výsledky, tak pokud se mu podaří nějak obejít hjumn risórcis a domluvit se přímo s budoucím šéfem nebo kolegou …
Nešlo by to zkusit tímhle směrem?
na PC umí dobře a rozumí mu. Umí i dobře anglicky.
Ale k autismu má obcese, deprese a sociální fobii.
Bere na to léky, ale nic moc.
Občas se stane, že ani nevyleze z postele.
Pořád mu nabízím nějakou možnost, ale nechce.
M.
Co mi to jen připomíná …
Ale já jsem občas nevstal jen o víkendu. V týdnu jsem musel do práce.
Ano, ano, všechno je to pravda. Za sebe vidím několik problémů- ruší se zvláštní školy, kde se učily silně problémové děti. Momentálně se integrují do normálních ZŠ a dvě silně problémové děti dokážou „rozvézt“ i třídu velmi chytrých dětí, protože učitelka se věnuje jen jejich problémům a na chytré děti nemá čas. Ty se začnou zákonitě nudit. Pokud je problémových víc, dají těm chytřejším „sežrat“, že se líp učí.
Další problém je neexistence osnov. Jak jinak si vysvětlit to, že děti po šesti letech angličtiny pořád umí jen barvy a zvířátka?
No a další lahůdkou je to, že propadnout lze na prvním stupni jednou a na druhém stupni jednou. Pak už děti postupují do další třídy i s pětkami, tudíž vůbec nevědí, o co v hodině jde a dělají chlívek.
A taky nevím, co je špatného na víceletých gymnáziích. Podporovat nadanější část národa by měl každý stát, aby si tu „elitu“ vytvořil- při stavu dnešních ZŠ to ani jinak nejde, než přesunout chytré dítě na víceleté gymnázium. Na základce se nudí a zvídavými dotazy obtěžuje.
Momentálně na našem základním školství moc pozitiv nenacházím.
ad „A taky nevím, co je špatného na víceletých gymnáziích. “
No co? Odchází odtamtud moc vzdělaných dětí a vymykají se zglajchšaltování!
Je to systémové, je to systémové, je to systémové! Grrrr!
Rputi, je a je a je! Máš pravdu a jde z toho hrůza.
Přesně tak.
U nás zvláštní škola je a zaplať pámbu za ni. Viděla jsem dceru mého známého, která na normální ZŠ nezvládala, ačkoli se snažili jí s tím doma pomoci (oba rodiče mají VŠ) a byla z toho nešťastná a školu nenáviděla. Pak přestoupila do zvláštní školy a ejhle ono to jde a škola není nepřítel. Momentálně je holčina na učňáku a bude z ní zahradnice. Je spokojená, jde jí to a baví ji to. Tím chci říct, že nezáleží na tom, jestli mám učňák, maturitu nebo vysokou, důležité je, že jsem získala odbornost v něčem, v čem jsem šikovná, co mne baví a uživí.
A naopak jsem ráda, že Junior po páté třídě přešel na osmiletý gympl. Tam zjistil, že samo to nepůjde a je potřeba se na to občas i kouknout. A teď na vysoké (na technice) to má v mnoha předmětech snažší, protože má širší základ vědomostí než spolužáci ze čtyřletých gymnázií.
Proč by neměly být školy s různou náročností? Proč by neměly existovat osnovy, které určí minimální míru? Proč by neměly děti občas dostat „za uši“ (nemyslím fyzické tresty)? Vždyť i zvíře potřebuje jasné mantinely.
Je to náročné téma a napsala jsi to, Dede, výborně.
Co je špatného na víceletých gymnáziích? Minimálně v Praze to, že je jich moc a až na pár výjimek to nejsou elitní školy. Ze ZŠ tak po páté třídě zmizí až čtvrtina žáků, kteří jsou v pásmu jen lehkého nadprůměru. Ti lepší „záklaďáci“, kteří z nějakého důvodu na víceletý gympl jít nechtějí (obtížná doprava, časově náročný koníček atd.), pak mají smůlu, protože nároky ZŠ se logicky ještě trochu sníží.
Takhle jsme dopadli my- na osmileté mladík jít nechtěl, ale na šestileté se pak už cpal. V podstatě na šestiletá gymnázia odešla většina třídy, i kdyby na soukromá, protože ta třída pak už měla velké kázeňské problémy. Já vím, že odejít by nemělo být řešení, ale pokud není vůle vedení školy to nějak drsněji řešit…
U nás je to s víceletými gymnázii jednoduché, naši osvícení radní mysleli za nás, takže státní osmiletá zůstala jen 4 (pro město, které má skoro 400 tis. obyvatel!!!), šestiletých je taky jen pár (tuším 3), čtyřelých hrstka. Pak jsou nějaká soukromá, ale žádné velké peklo to (početně) taky není.
Místo „čtyřelých“ samozřejmě patří čtyřletých a moje odpověď byla určena pro Renatu.
Je to systémové !!!
Požadavky, „aby všichni měli maturitu“ nutně to vzdělání zavedou do kopru.
V Rakousku už dokonce zazněl požadavek, aby děti nebyly stresovány propadnutím a i když budou mít 5 na vysvědčení, mohly postoupit dál.
K čemu to bude ???
Dítě, které nezvládlo předchozí látku, nemůže zvládnout ani tu následující!
Všichni budem mít „papír“, ale nikdo nebude nic umět!
Je to ošidné. Za našich mladých let sice nešlo o peníze, ale politicky aktivní měli výhody v přijímání na školy, u zkoušek a dále. Učitelé byli kádrováni a na některé vzpomínám s hlubokou nevolí dosud. Přesto si mýslím, že jsem se naučila samostatně myslet a rozhodovat a že jsem se v životě jakž takž uplatnila.
Obě dcery měly učitele velmi různé. Od úděsných po vynikající, stejně jako já. Ta mladší skončila gympl před dvěma lety, takže nedávno. Měli skvělou třídu zvídavých chytrých dětí, dokonce i jeden prominentní synek (z politicko podnikatelské rodiny) se choval mezi nimi úplně normálně. Dcera jednoho velmi známého člověka je sice ambiciózní, ale schopná a šikovná holka, která dělěla pro partu a s partou spolužáků. Na stejné škole jsou třídy šikovné a laxní.
Mám známého, který učí na gymnáziu. Říká, že se sice zhoršuje úroveň dětí, ale spíš proto, že jsou agresivnější rodiče. Stěžují si (na dítko se nesmí ani zvýšit hlas) a děti, které nikdy nepoznaly doma stres a zátěž (nic nemusejí) se před maturitou hroutí. Matka si stěžuje, že dcera, která má jinak samé by měla mít z angličtiny 3. Písemky má za 1-2, ale neřekne souvislou větu… Učitel musel dát na nátlak 2. Možná není taková chyba ve škole (i když i tam by se našlo..), ale v současném pohledu na dítě jako něco, čemu je nutno vše obětovat, aby nepoznalo nouzi a zátěž. životě ale pozná i to špatné i kdyby se rodiče rozkrájeli. A hroutí se. Ve škole rodiče „vyběhnou“ na učitele. Co udělají v zaměstnání dítěte?
Jednou jsem četla časopis pro matky (víckrát bych na to neměla nervy). A myslím, že v tom je tak trochu zakopaný pes. Nejen kvůli penězům a učitelům se svět některých dětí kamsi posouvá.
Až se rodiče zase naučí vychovávat děti v úctě k starším, až učitel zase bude někdo,kdo naučí dítě číst,psát a počítat a naučí ho mít rád vzdělávání a informace,co mu bude sdělovat,budou zajímavé a potřebné…bude to zázrak.
Hm, myslím, že Komenský v Českém nebi pláče….nad pedagogikou,nad kantory i nad dětmi a rodiči.
A ještě něco – až na Pajdák budou brát jen ty,co opravdu učit a vzdělávat chtějí a náležitě je pak systém ohodnotí, to bude taky zázrak…a pořád se přimlouvám, já bych ty mužské pedagogy snad i nějak zvýhodnila…ale nemyslím tím jen tělocvikáře 😉
podpis ! Pravdu máš Předsedo 🙂
Dede, obávám se, že tak velkej průser se do jednoho malého článku nevejde. A netýká se to jen naší kotlinky, je to obecné. Je to program zglajchšaltování společnosti a pod záminkou „svobodného rozvoje osobnosti“ jde celá vzdělanost do kopru.
Začíná to tzv. „svobodnou výchovou“, která většinou znamená, že se děti nechají růst jak dříví v lese a ve výsledku přináší všeobecnou nekázeň. V jednom ze zásadních mezinárodních průzkumů bylo např. Německo kritizováno za to, že na základních školách panuje už taková nekázeň, že se prostě nedá učit – mohu potvrdit z vlastní zkušenosti.
A pokračuje to na těch ZŠ, kde pedagogičtí kutilové přemýšlejí, jak by se to udělalo, aby se děti neučili, ale při tom jim to tak nějak samo vlezlo do hlavy. No nevleze. Kdo se nenaučí násobilku, procenta a trojčlenku už těžko pochopí. A tak máme pak množství studentů genderistiky či sociální ekologie, protože to „se dá okecat“.
Katastrofa se netýká jen matematiky a přírodních věd, ono už i Y a I se stává zásadním problémem. O hrůzách státních maturit ani nemluvě. Má známá mi psala zděšený mail, že se dívala na otázky nižší úrovně češtiny: “ Zuzko, tedy právě jsem se dívala na letošní maturity, na jazyk český, a jsem upřímně zděšena, ta „lehká“varianta v podstatě byla stejná jako u Verunky scio testy na osmileté gymnasium, mám dojem, že studentům dát normální klasický rozbor větný a slovní, tak pohoří všichni. Pak mají umět svůj rodný jazyk. Úspěch v podobě nalezení chyby ve shodě podmětu s přísudkem je tam obsahem gramatiky… prostě hrůza, hrůza.“
Ostatně soudím, že CERMAT musí být zničen!
Nějaký ten špatný kantor se našel vždycky, ale tohle je všeobecné a jsem přesvědčená, že programové. Není to náhoda, je to systém, který má všem dopřát „jakés-takés“ vzdělání, ale raděj méně než více, neb méně vzdělaní se snáze ovládají. Co ovšem budeme dělat s těmi mraky absolventů nesmyslných oborů a kdo na ně bude vydělávat, to tedy netuším. Do Bruselu se všichni nevejdou…
A vůbec, já se nesmím rozčilovat a už tady zase pěním!
:@
On je totiž problém v tom, že je snaha, aby co nejvíce lidí mělo aspoň nižší stupeň vysoké školy.
Jakmile má 50% populace VŠ vzdělání, nutně studují i průměrní a podprůměrní, protože někteří chytří studovat nejdou z nejrůznějších důvodů (Gausovu křivku neokecáš). Tak se logicky musí snížit úrověň, aby ti průměrní a podprůměrní stačili. Doby, kdy byla maturita „něco“ skončily tak nějak za první republiky (jenže kolik lidí mělo v té době maturitu a kolik VŠ?). Pak (a není to ani komunismem, ani ničím jiným, je to v celém rozvinutém světě) se dopřálo vzdělání co nejširším vrstvám (což je dobře), ale ztratila se jeho exkluzivita (což je špatně). Teď se dělají exkluzivní školy a brojí se v rámci rovnostářství proti nim. Jenže není každý stejně chytrý. Jiný je šikovný přes ruce(já bych třeba piškvorkovou deku neudělala, kdyby mě zabili), někdo má kliku a je přes obojí. Někdo je na jazyky, jiný má technický talent. Proč učit všechny vše, proč musí mít mermomocí truhlář maturitu? Když je šikovný, tak ji nutně nepotřebuje.
No a učit.. (na smlouvu učím na VŠ). Každý rok je to jiné. Někdy člověk kouká do prázdných obličejů a říká si, proč to dělá. Jiný rok se potí nad chytrými otázkami. A jednoznačný trend nevidím, spíš to kolísá.
Ne, tohle není téma na malý článek, ale přesto díky.
Ceterum autem censeo, CERMAT esse delendam ]:) .
Já nechápu už ty scio testy. Ve škole se děcka učí něco úplně jiného a pokud se s nimi rodiče na scio testy nepřipravují (školy dost často odmítají, protože si odchod dětí nepřejí, i když existují výjimky), v tom stresu při zkoušce to nemají šanci zvládnout. Teda vzhledem k tomu, v čem všem jsme školu suplovali, by mě to nemělo udivovat, ale stejně mi to bzum bzum nejde na rozum…
Opět pedagogické kutilství činěné za účelem, že se na tom dá slušně rejžovat. K ničemu jinému to není. Vždyť i oficiálně je to pouhé „zjišťování studijních předpokladů“ nikoliv testování znalostí.
Milá Dede,
takové depresivní téma hned po ránu ;( .
Článek je jako obvykle perfektní, stručný, výstižný a úderný, ale bohužel i pravdivý :@ . A nejhorší na tom je, že to lepší nejspíš nebude (headbang) .
Jdu chystat písemku. Co jsem já poměrně snadno vyřešila v době, kdy jsem byla ve věku svých studentů, nad tím si budou lámat hlavičky a považovat to za oříšek (headbang) . Kruciš, kudy z toho ven? (devil)
Omlouvám se, že po ránu takhle brblu a hluboce se stydím. Ale ulevilo se mi. (blush)
Moc (rose1) to s naším školstvím nevidím. Vážím si všech, co dělají cokoliv proto, aby to bylo lepší, ať jsou v mateřince nebo na vysoké. (sun) Snad to není boj s větrnými mlýny. Ostatní to nevzdávají, ani já nevzdám.
Hezký den všem. (sun)
hezkou středu všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Ano – je to rok od roku horší. Ale stále jsou skvělí studenti, skvělí učitelé, skvělí ředitelé i celé skvělé školy. A u těch menších hlavně skvělí rodiče. protože ti utvářejí vztah k vědění. Dobrý kantor může moc pomoci…
Milá Xerxová,
máš pravdu, jen si musím někoho pro své potomky vyhlídnout, kdo by jim školu neznechutil. Na druhý stupeň už mám částečně vybráno (wasntme) , ale nejdůležitější bude pančelka v mateřince (oba už mi předvedli, co dokáží, když se srazí s autoritou, kterou nerespektují, protože si jí neváží) a hlavně ta v první třídě (v pana učitele moc nedoufám (chuckle) ).
A proto volám: Klonujte Myší, ať jich je dost pro všechny děti! (h)
S tou Myší máš pravdu, přecedo! (rofl) (rofl) (rofl)