Těsně za městem Blanskem se řeka Svitava prodírá mezi strmými, vysokými, zalesněnými srázy, k městečku Adamovu a posléze k Brnu. Ty strmé kopce, porostlé nádhernými lesy, vypadajícími jako neklidná hladina zeleného moře, ty byly naším cílem jednoho květnového dne.

Nu, vlastně hlavním cílem naší trojice – Eviko, Waiki a já, byla zřícenina Nového Hradu u Adamova. Známé výletní místo Brňanů, hrádek vybudovaný k ochraně stezky z Brna podél Svitavy dále k severu. Byl dobyt a zničen Matyášem Korvínem, ale byl obnoven a úspěšně odolával různým útokům až jej dobyli a vypálili Švédové.

V 19. století při stavbě železnice a železničních tunelů na trati Brno-Česká Třebová, byl skalnatý ostroh s hradem podkután tunelem. Dnes je z něj poutavá zřícenina, v soukromém vlastnictví. Na hrádku jsou pořádány různé historické slavnosti a atrakce a domnívám se, že zde byla natáčena i nějaká pohádka.

Já sama jsem Nový Hrad navštívila několikrát v různých ročních obdobích, vždy stezkou rovnou od mostu přes Svitavu, strmě vzhůru, po smělých serpentinkách. Vždy byl zavřený. Tentokrát jsem zvolila trasu po zelené značce z Olomučan.

Auto jsme ponechaly v okrajové chatové oblasti, kde tůra začínala slibně, po široké uježděné cestě podél okraje mladého smíšeného lesa ke zřícenině Čertova hrádku, kde jsme narazily na zelenou značku. Kde původně stával Čertův hrádek naznačují pouze vysoké zalesněné homole, původně obranné valy, mezi nimiž prochází cesta.

Naši pozornost upoutala na stromě vyvěšená výzva, že dále je stezka špatně průchodná a nedoporučuje se ji absolvovat na kolech a s kočárky. Na tuto připomínku jsme si během našeho putování mnohokrát vzpomněly, protože jsme nechápaly, jak se někdo, na takovou kozí stezku, po které jsme klopýtaly nad strmými, vražednými, hlubokými srázy, může vydat s kočárkem. Nebo s kolem. Ale ti, kteří toto varování psali, mají asi své zkušenosti 🙂

Putování po zelené značce od Čertova hrádku je nádherné. Vede po vrstevnici, nám trvalo dlouho, protože jsme zůstávaly stát v úžasu nad krásou, která nás obklopovala. Byl začátek května, takže stromy hýřily nádhernými zelenými barvami. Začalo pálit sluníčko, vzduch byl na každém kroku prosycen omamnými vůněmi. Při nedávných vichřicích vzaly některé stromy na prudkém srázu za své.

Je mi vždy líto, když vidím ty majestátní velikány padlé, ale tady jsem si uvědomila, že prostor který uvolnily umožnil krásné výhledy na protější kopce a vzdálenější lesnatou krajinu. Pod námi Svitava, silnice z Lipůvky do Blanska a železniční trať – ty jsme neviděly, byly jsme nad nimi vysoko, naprosto samy, v lesním zeleném světě s vůněmi a úzkým chodníčkem pod nohama.

Minuly jsme Výrovu skálu s výhledem na Blansko a pokračovaly dál. Když jsme dospěly do bodu, kde je odbočka k Tetřeví studánce (300 mdo prudkého krpálu) chvíli jsme zaváhaly, ale nakonec jsme se srdnatě pustily vzhůru, hůlky nám pomáhaly vyškrábat se po úzké pěšince. Stálo to za to!

Pramen ze studánky je sveden do malebného jezírka a z něj voda přepadá z mini vantroků dál do žlebu. Ticho, samy, vůně a naprostý klid. Waiki objevila půvab pití vody přímo z trubky ze studánky a celá zmáchaná se vydala s námi na pokračování výletu. Zpět dolů, strmým žlebem a po vyšplhání vzhůru na protější svah, vrstevnicí, krásnými lesy na rozcestí u Nového Hradu s impozantní, solitérní Masarykovou lípou drobnolistou.

Nový Hrad jsme za pár minut bloudění lesem mimo stezky (přece nepůjdeme po značce, že?) dobyly a ejhle, po mnoha letech mých návštěv bylo otevřeno! Dokonce jsme si na občerstvení daly pivko, odpočaly si na nádvoří a po stejné trase se vydaly zpět. U auta jsme byly v kratší době. Cesta zpět je vždy rychlejší, to je zajímavý poznatek už z mládí 🙂

Opět jsem si, jako už nesčetněkrát, uvědomila, jak nádherné okolí má velké město Brno směrem na severozápad. Tentokrát jsme byly na samé hranici Moravského krasu, plného turistů, ale my jsme byly celou cestu samy až na jednu dvojici na Novém Hradě. Nakonec jsem to spočítala na skoro8 kmv tom děsném terénu, člověci nás boleli a i Waiki měla ke konci už také dost. Ale den to byl nezapomenutelně nádherný.

Mapa a fotky jsou tady:

http://dig.rajce.idnes.cz/Strme_svahy_nad_rekou_Svitavou