Cestou z práce jsem si všimla, že se mi uzavřel další z průhledů. Dům, kterým se zahušťuje sídliště směrem k hlavní čtyřproudé silnici, už je tak vysoký, že zcela zakryl výhled na vzrostlou zeleň mezi domy. Za poslední roky průhledů ubývá stejným tempem, jakým přibývají semafory.
Zeleným kopcům na obzoru se na tvářích objevila podivná vyrážka, ježí se jeřáby a skvrnami nových a nově vznikajících domů. Já vím, lidí přibývá a bydlet chce každý, pokud možno ve vlastním, ale stejně je mi líto, se prostor kolem nás uzavírá a zbavuje se tajemství, které mám od dětství spojené s prolukami.
V městě na kříži bylo takových proluk plno. Zeleň v nich zakryla jizvy po zabitých domech, a nejen to. Sama se stala domem plným tajných chodeb a skrytých zákoutí, kam nedolehl zrak a často ani hlas rodičů. Byla to ta nejlepší místa na hraní, protože dávala prostor naší fantazii.
Proluky umožňovaly průniky do jiných světů. A bylo jich plno, nejen těch ve městě, ale hlavně v čase, který jsem měla k dispozici, a toho času bylo zdánlivě nekonečně mnoho. Jenže dneska už proluka nevzniká tak lehce, zdánlivě sama od sebe, tu si člověk musí vytvořit aktivně. Někdy to stojí i dost úsilí, někdy je to dokonce spojeno i s pocitem viny, protože nejen naši bližní, ale hlavně my sami dokážeme na sebe naložit mnohem víc povinností, než nám ve skutečnosti náleží.
Tak nějak se mi to všechno splétalo v hlavě cestou domů a najednou jsem si uvědomila, jak moc se těším na jednu svou proluku, jak moc se těším do Podmitrova, který dokáže být branou do jiného světa.
Mejte se krasne v Podmitrove a cestujte bezpecne. 🙂
Ztracene pruhledy… Vyrostla jsem na vesnici smerem z Olomouce na Prerov. Temer odevsad z vesnice byla videt bazilika na Sv. Kopecku a zacatek Nizkeho Jeseniku. Nase Prerovska ulice byla dlazdena a lemovana tresnema. Kazdy mel predzahradky. Za nama byla humna a za humnama Hamersky mlyn a nekolik terezianskych pevnustek. Tam jsme si jako decka hrali na Indiany a kovboje. Dnes od mamy z okna vidim zarici vez mlekarny Olma, ktera blokuje vyhled na Svaty Kopecek a stoji tam, kde byl Hamersky mlyn. Kousek dal je masokombinat, ze silnicky je ctyrproudova silnice. Je to asi pokrok, ale tolik mista na hrani uz ty decka nemaji.
Vave – téma proluk je super. Jojo – jak mi chybí ty proluky z detství – at uz stavební ci casové.
Ty stavební – na Vrbici jsem bydlela v ulici, která mela domy jenom z jedné strany (proto byla známá jako NA RÁDKU)- jenom jsem vysla z baráku, otevíral se prede mnou celý svet – vinohrady, hájky, pole, Karpaty a kopce za Vídní. Bohuzel, ted se zacíná stavet i z druhé strany – a bude po výhledu, respektive výhled budou mít ti v novostavbách, pokud si je neoplotí vysokýmy ploty.
Ty casové – tak já nevím, kde jsou ty doby, kdy dny nemely konce, já pásla housata na sklepech a povalovala jsem se v tráve a lezela ve vetvích orechu a cetla Vinetua a Hájek byl pro mne království a já jsem byla bud princezna nebo Oldcetrhend. Casové proluky jsem si zastavila já sama – a casto takovými hnusnými mrakodrapy! Proto se tesím na Podmitrovskou proluku, budu mít výhled skoro jako kdysi …
Tak hlásim návrat z welnes pobytu-do včera som si myslela,že bol úplne fantastický,dnes mám teplotu,kašel a bolí ma „celý človek“.Ale,aspoň dibeham resty,čítam si resty,teším sa,vylepšujem si náladu.Glebe od Georga ma dostalo-o to viac ma bolí vývoj naopak:zničené činžové domy z I.republiky neprispôsobivými spoluobčanmi,spomienky a úvaha Dede o výročí konca vojny,proluky od Vave-.no, ste užasné.A Ríša!-no snáď už to zlé ma za sebou.No a pre tento chcíp,čo ma povalil,nesplním svoje prekvapenie a nedorazím na otočku do Podmitrova-tak si to užite a pri vínečku si na min útku-dve spomeŇTE na mňa.
Verenko – tak jsem tajne doufala, ze ti to trebas vyjde a ty sis zatím prepasovala z Madarska chcípa – to se prece nedelá (shake) ! Tak se hezky lec a zdrav, at jsi brzo BUD FIT.
Příspěvěk se mi přilepil kamsi pod Zanu, tak radši znovu:
Děkuji vám za milé příspěvky a zamyšlení a přeji vám pěkný večer. (h)
díky za krásnou 105 🙂
Stran proluk městských mně teď cestou z práce chybí v jedné proluce dva obrovské topoly, sice se mi po nich stejská, ale chápu, že už byly dost nebezpečné, ve větru z nich padaly větve. Tak okukuju novou výsadbu a říkám si, kolik to tak potrvá let, než si bude někdo zase někdo říkat, že je škoda, že ten krásnej strom pokáceli…
A životní proluky? Asi mám štěstí a občas mě život k nějaké té proluce – zastavení donutí, člověk si trošku přesype hodnoty.
Přeju pěkné setkání v Podmitrově (wave)
Pokud jde o pravé proluky, mám před očima jen jednu z dětství. Bylo v ní spousta bezinek a malin. A my cca pěti – šestiletí jsme si tam hráli. I na doktory. :* Postavili tam dům, ale to jsme už dávno měli jiné zájmy. Například nás i deset sedělo u nás na plotě, mydlili jsme do kytar, kvíleli i trojhlasně a chroustali topinky, které jsme nosili z kuchyně. A jak si vzpomínám, nikdo ze sousedů se nečertil. A proluka Podmitrov? Tak na tu se těším už měsíce. Ale OPATRNĚ 😉 Já, když se na něco těším moc, tak to nedopadne dobře. Tak Pššš … Už mám sbaleno. (sun)
Ad „Uz mám sbaleno“ – ty jedna Hujerko! Já budu balit asi az zítra … a ted jsem si vzpomela, ze si musím jít do sklepa najít trekovky (ale stejnak mi do nich tece).
To by nešlo, já nejsem pánem svého startovního času, tak musím být ráno zakleknuta v blocích 🙂
nevím, jestli vtuto dobu mohu psát, že balit budu až zítra 😀 spíš zě balit budu až dneska 😀 😀 😀
Tak se v Podmitrově mějte, hezky si to užijte. A ať vám počasí přeje, ne jako tady ve Švédsku kde je stále ještě zima. Na vás ať (sun) svítí po všechny ty dny.
A už jsem se dovolala Helenky, je toho moc co povídat po těch téměř 52 letech. (happy)
Velká kočko, to je paráda, že jsi se dovolala. A že jste spolu mluvily , jako byste se rozešly včera ? (y) (clap) (inlove)
Obě nás to hodilo do roku 1960. Zase jsem hrála Julii v Romeovi a ona zpívala Rossiniho. A mluví tou krásnou spisovnou češtinou jak už to Moraváci dělají.
Helenka nemá počítač a tak to bude starodávná komunikace poštou. Teď jsem se dozvěděla kolik stojí známka na dopis do Čech, pouhých 12 SEK. U vás je to taky paleta, že jo? Ani jsem nevěděla kde se známky kupují, pošta ve Švédsku dávno neexistuje. :O
Horší je že mi artrosa v prstech nedovolí dlouho psát tužkou. A abych psala na počítači a tiskla nepřichází v úvahu, tiskárna odešla. Jestlipak mají takové přístroje taky své nebe? Někdy mi připadá že můj počítač má cosi jako duši. (chuckle) Budu muset obtěžovat syna, ten bude mít radost že ho budu častěji přepadat. On je hodný a má se mnou trpělivost ale nechtěla bych toho zneužívat. (think)
Velka kocko, to je fajn, ze jsi tu kamaradku nasla. (h)
tak teda fakt měla děvenka klidový režim… Jsem to kus blba :O
Já odešla na přehlídku a vernisáž a zapomněla jsem zavřít dveře do zahrady. Naštěstí snad žádný zloděj nedorazil… jen máme dobře vyvětráno (chuckle) Betka mě vítala lítající a řvoucí kolem plotu… takže opravdu nespinkala na roztaženém gaučíku pro maroda (chuckle) Na straně druhé kulhá míň, protože je rozhýbaná. Uvidíme, jak bude vypadat po delším klidu…
Tak jsme právě dorazili z našeho výletu z Prahy a musím říct za sebe i za Myšata, že neměl jedinou chybu na kráse. No, měl – jedinou – nemohla jsem si odvézt Glumíčka Cipíska domů ;( . Jinak Myšátka se chovala celkem přijatelně, vyprávění Lucky bylo hodně zajímavé a zvířátka skvělá, pomoc Jakuba bezvadná. Myslím, že Myšata přehršlí zážitků ani neusnou a zítra s nimi ve škole nevydržím. Pěkný večer všem.
Vave, hezké zamyšlení. v mém známém okolí se také vyskytuje stavební vyrážka. Staví se domy na základě podivných územních rozhodnutí a ještě podivnějších stavebních rozhodnutí. Staví se projekty domů, které se vůbec do dané lokality nehodí, nepatří tam. Staví se sídliště rodinných domků, kdy sousedé vidí jeden druhému do talířů a o akustických problémech ani nemluvím. Říkám jim – paneláky na plocho. Tou jsou developerské lahůdky posledních let. Kdy se tyto zločiny proti urbanistice zastaví, to je ve hvězdách.
Na Podmitrovskou proluku se moc těším. V časových prolukách nacházím radost vždy, když vyrazím na nějaký pěkný přírodní výlet do svého blízkého okolí a objevuji nové cesty, nové pohledy.
Nevím, čím to je, ale malé děti milují různé úkryty (doma třeba pod stolem, ubrus přes dvě židle atd), venku bunkry, tunýlky, chýše pod větvemi. Prostě schovávačky, čím těsnější, tím lákavější. Tam mají tajemný pocit neviditelnosti, chichotají se namačkaní v mini prostoru. Čato k zoufalství rodičů, kam se děti ztratily. U těch větších (možná pod vlivem filmů, knížek) to bývá pravý opak. Škrábou se na nebezpečné balvany, okraje propastí, skal, lezou do špiček stromů – prostě někam, kde mají pocit vítězství, „jsou páni světa“, jsou nezranitelní, nesmrtelní. A zase to často vede k zoufalství rodičů, kdy se jim to dítě odněkud zřítí. Všechno okolí v kterém se schovávájí, stromy na které lezou – to tu prostě je, součást našeho dětství. Stejně jako pro měststké dítě různé zkratky v průjezdech domů, parcích, schody do sklepů. Až v dospělosti, a hlavně, až když tahle místa zmizí, teprve pak si člověk uvědomuje, o co přišel. Lesy se kácejí, pole ze „betonují“, aby bylo místo na novou výstavbu. Jak píše Vave, lidé potřebují bydlet a tak se staví vše, co je k pohodlnému, modernímu životu třeba. Někdy krásné, někdy méně. Těch průhledů a proluk co z Prahy už zmizely je nepočítaně. Ano vyplnily je moderní a možná i potřebné stavby, ale ztrácí se výhledy a prostory, kterými město mohlo tak nějak „dýchat“. Stačí vidět nějaký letecký pohled města, kolik volných míst je zastavěných, kolik zeleně zmizelo. Ale i kdybych dneska do nějaké té tajné skrýše mohla vlézt, stejně už bych z toho neměla tu dávnou dětskou radost. Protože tak už to v životě je, jde dál, mění se a s ním i okolí – něco koncí a něco začíná.
Přeji všem, kteří jedou na Zvířetnické setkání, abyste si „podmitrovskou proluku“ užili co nejkrásněji, přálo vám počasí, pejsci byli poslušní, bezproblémoví – no prostě idylka jak se patří. A foťte, foťte, foťte. (sun) (sun) (sun)
A Zana zase dodala svoje typické „zanovsky krásné“ fotky. (clap) (clap) (clap)
U vás už je odpoledne,zatímco my budeme teprve se zpožděním snídat. Švagrová vyspává včerejší dlouhou jízdu.
Je zvláštní, že z tohoto počítače příspěvky psát lze.
Z mého osobního ne. Nějak jsem se znelíbila.
Nechci, aby to vyznělo, že jsem proti pokroku Vysočan. Ale když jsme se nastěhovali, koukali jsme z okna kuchyně – dnešní ložnice rovnou do koruny krásné hrušky s ptačími hnízdy a dole na kvetoucí keře a kytičky. Dneska koukám na parkoviště. A bude hůř. Přes tu malou stavbu, co tam byla původně, jsme viděli až na Žižkov. Za rok budeme koukat do zdi domu, který se tam postaví. Je mi z toho smutno.
V prostorách bývalých fabrik ať stojí co chce. Proč ne. Ale tady mi to fakt vadí.
Ríša mává tlapičkou, očičko se zdá lepší.
Děkujeme za podporu.
U nás ve Vysočanech to sice vypadá krásně, líp, nežli s těmi fabrikami, na druhé straně je to docela děs. Kdo získal v restituci nějaký pozemek, tak na něm staví. Výsledek je např. příšerně hnusná Vysočanská brána, postavená na ploše parčíku s fontánkou. „Offices for rent“ tam bude viset ještě hodně dlouho! Objekt je téměř prázdný. Nebo dvůr, který přináleží k našemu domu – vnitroblok byl plný zeleně, keřů, stromů, dnes je tam parkoviště. Fakt užívárna – v noci přijede auto, ozáří všechna okna v dosahu, pak si řidič otevře dveře, hudba hraje naplno, než si vezme tašku z kufru a auto zamkne, nespí nikdo. Nehledě na randál posuvných vrat.
Dole na pidiparkovišťátku staví obří obytný dům. Pidiparkovišťátko dole v uličce bylo úzké – dům, co tam staví teď je taky úzký, zato šestipatrový. Ti, co hleděli dosud z oken na svá auta mezi zelení, budou koukat do zdí, max. druhým do oken. Auta si můžou parkovat kde chtějí, ono ovšem není kde.
A vrchol bude, až u nás v ulici postaví taky šestipatrový obří dům, tak my v suterénu budeme svítit už i ve slunečných letních dnech po celý den.
Jo, každý centimetr zelené plochy je třeba zastavět, aby něco vynášel.
Tak jsem zase zkusila odeslat něco málo příspěvků a zbytečně.
Teď jsem u firemního, takže možná.
To jsem já!
Hezký zamyšlení…
U nás se naštěstí moc nestaví, ale vídám to… Ona si asi každá generace najde svoje proluky, ať už to je cokoliv.
Fakt je, že v tomhle smyslu jsem tady v Bohnicích spokojená, je tu krásně zeleno. Jo a botanická na dosah 🙂 http://1234zana.rajce.idnes.cz/botanicka_kveten
Začíná nejkytkovější část roku. (h) Ještě chvilku a rozkvetou kopretiny a orlíčky a planý růže – to bude teprv!
Dík za pivoňky! Miluju pivoňky!
Děkuju vám za komentáře a přeju krásný večer. (h)
Milá Io,u nás už kvetou. Kopetiny, pivoně, zvonečky,pomněnky,ach jo, to je krááása.
Zano, jako vždy, krásné fotky. Ale kolekce pivoněk je nádherná. Mě se líbí ta žlutá, asi proto, že jsem žlutou ještě neviděla. Máte krásnou botanickou zahradu, takovou rozlehlou přímo jako obrovitý park. U nás v Brně ( (chuckle) Louk, to je pro Tebe) je botanická uprostřed města, ale tu parkovou pohodu zase nahrazuje Arboretum.
Zano, krasny fotky. A taky miluju pivonky. Ale tady nekvetou – asi potebuji opravdovou zimu v zime.
Zano – prekrásné fotky. Akorát ty bonsaje mne moc neberou – je to umení, ale takové … násilné (wasntme) .
já se picnu…
psice přežije týdenní náročnou dovolenou a doma se místo dospávání domáhá každý den dlouhých procházek a řádí jak tajfun. Dneska ráno zničeho nic pajdala trošku, teď (rozespalá) pajdá na levou přední víc. Včera večer děsně řádila kolem plotu a pouštěla hrůzu na všechny kolem, tak doufám, že si jen někde něco natáhla…
Pochopitelně že je to proto, že se v sobotu máme vidět s dogařským panem doktorem… Vždy, když mu napíšu, že je Beta O.K., tak se něco vyvrbí. Vloni taky měla nějakou potíž před Podmitrovem a od té doby nic…
NIkde nic nehřeje, nenatéká, klíště nemá, tlapátka i drápy bez problémů…
No nic – bude děvenka místo procházky relaxovat, já ještě odcházím na přehlídku bakalářských prací našich návrhářů.
To je normální i u nás.
Když napíšu, že Ríša se lepší, zhorší se.
Když napíšu, že Ríša je horší, lepší se.
Furt dokolečka.
No, lepší se!
Ano, vzpomínám si, že děvenka měla nějaký problém. A mimochodem, jestli mohu radit, už od svých zdravotních problémů NIKDY neříkám, že vše je OK, protože do druhého dne je to jinak (doh) ! Ale já nejsem pověrčivá!!
normálně s tím problém nemám – koneckonců Betka těch zdravotních problémů mívá minimálně. Ale s tím doktorem je to vždy jasné – alespoň jí musím zastřihnout naživo dráp, aby kulhala (to se mi povedlo před jednou mladoboleslavskou bonitací). Schválně jsem mu vůbec nepsala, že se uvidíme… a stejně psice zareagovala standardně blbě (wasntme)
Náhodou jsem minulý týdenobjevila v Troji přírodní park Havránka. Šla jsem s kočárkem a dvojčaty. Pěkně jsme vystoupali od Troského zámku až do Bohnic. Slunce žhnulo a nám bylo pod korunami stromů v zařízlém údolí krásně. Všude zeleň, voda proudila při cestičce. Mrňata poprvé v životě viděla kopřivy. Mohla si sáhnout do potoka. Potkali jsme sojku. Na zemi leželo loňské listí. Navíc jsme tu nádheru měli sami pro sebe. Hned jsem to prohlásila za své oblíbené místo. 🙂
Takhle jsme v Brně chodila do údolíčka kolem řeky v Obřanech. Dneska už to není možné, je tam velmi frekventovaná cyklostezka, takže jedině na kole nebo na inlajnech. S dětmi a kočárkem je to utopie. je to jeden z důvodů, proč mě nemrzí odstěhování z Brna- sebrali mi kout mého srdce, kam jsme chodila jako dítě a pak jako dospělá se svými dětmi.
Jé, tady je to krásný, to si ještě užijete, jestli to máte blízko 🙂 .
A co botanická? Rybičky, želváci, kytičky a PULCI.
Tuhle jsem viděla, jak se rojí pulci – někdo jim do rybníčka hodil kousek rohlíku. Pod ním se chumelil roj pulců asi 30×20 cm.
Asi to taky zkusím – hlavně foťák sebou 🙂
Ten výlet byl neplánovaný. Chtěla jsem trefit botanickou z boku. Do botanické trojské jsme šli hned druhý den. Jeníček zakleknul u studánky v japonské sekci a nemohla jsem ho vypáčit. U orlíčků kropili. Děti si stouply pod kropítko a hlásily mi, že prší. 🙂
Ad Jeníček zakleknul u studánky… já jsem u svojí první studánky coby dítko taky zaklekla, pak do ní chvíli zírala a pak do ní po hlavě spadla (chuckle) .
Jak vidno, nebyla moc hluboká…
🙂 Jako bych je viděla – tohle objevování světa je báječné. (nod) (h)
O.T. Milí Zvířetníci mířící do Podmitrova, moc ráda vzpomínám na loňský pohodový pobyt. Na tento termín, se mi sešlo více akcí, tak, ač bych si pohodu ráda zopakovala, dřív jsem se přihlásila na leopardí výcvikový víkend. Také jsem zvážila, že Korinka potřebuje odborný dohled, začíná mi dělat starosti. V dubnu jí byly dva roky a nějak s ní cloumá puberta či co. Takže Vám všem přeju, ať se Podmitrov vydaří, budu na Vás vzpomínat a těším se na následné zprávy. (sun)
Kimi, škoda, že leopardřice nebude, ale jestli potřebuješ se naučit „jak na ni“ je lepší ta varianta, kterou jsi zvolila. Budeš alespoň z těch pár nabytých víkendových znalostí čerpat po celý váš zbývající společný život (wait) .
Zdravím všetkých. (dog)
Astor s čuvačom Borkom si dávali preteky. Dupali pritom ako kone.Poviem vám,nechcela by som im vtedy stáť v ceste, ťažkotonážnikom! (f)
Milá Vave (inlove) , hledat časové proluky ve všedních dnech je velmi těžké, ale člověk by se neměl přestat snažit. Uvědomuju si, že já sama tady mám velký dluh – vlastně sama k sobě. Děkuju za zamyšlení (f)
Milá Vave, zrovna se zaobírám mým rodným městem Přerovem. Jela jsem se podívat na nově otevřený Tyršův most u sokolovny. Z mého města se stala betonová džungle bez průhledů. Po jednom takovém zastavění průhledu k Bečvě, jsme se rozhodli před 11 lety,že odejdeme. Toho města je mi velmi líto, 20 let čeká na obchvat, který liknavostí jeho přísně politických představitelů není dosud proveden.
Po Přerově koluje vtip.
Víte kdy bude mít Přerov obchvat? Až na Tyršově mostě rozkvetou stromy. Ano, jsou totiž betonové.
http://www.prerov.eu/cs/o-prerove/fotografie-z-prerova/fotografie-z-akci/mesto-prerov-2012/otevreni-tyrsova-mostu.html
Jenny – obchvaty měst jsou bolestí asi všeobecně. Už desetiletí se čeká na obchvat Břeclavi, která ho potřebuje jak prase drbání. Jediná silnice spojující Břeclav s Poštornou je uzoučká a stačí sťuknutí dvou aut a stojí se hodinu.
Jo a ty stromy – já nevím, je to pěkné? Jsem asi kulturní barbar, ale za to bych nedala ani pětník.
se přidám s Pardubicema a Chrudimí….. (wait)
Je pravda, že na Radiožurnálu v Zelené vlně je hlášen dopravní průšvih snad nejčastěji v Chrudimi (poPraze).
teda, ty „stromy“ jsou fakt divný 🙁 :^) |-( (shake)
Obchvaty jsou vubec sranda. Nekde kde by byl setsakra potreba neni a jinde se za desne penize buduje ohromny obchvat vesnice s deseti chalupami a peti stalymi obyvateli, kterou stara siroka silnice projizdi rovne jak podle pravitka.
Ach jo, Jenny. Ten Prerov by fakt uzil vic zelene. Jsem si nejak vzpomnela, ze na zakladni skole jsme meli jednu zcela debilni ucitelku, ktera nam kazala, ze Prerov je to prave socialisticke mesto, protoze se tam snoubi historie se socialistickym prumyslem. 😀 Akorat, ze si ten prumysl mohli postavit zdibec dal od centra. Vzhledem k tomu, ze moje rodinna adresa u Olomouce vzdycky byla na ulici Prerovske, tak vim, o cem mluvis.
K časovým prolukám se dopracovávám těžko, neumím to. Obvykle mám výčitky svdomí, že zas něco nestíhám. Ale včera v angličtině jsme měli moc hezký článek o zapomnětlivosti a jejích příčinách. Podle jistého doktora psychologie proto, že práci, kterou dřív dělalo ve firmě hodně lidí, jich dneska dělá jen pár a jsou přetíženi úkoly a informacemi. Zapomínání znamená, že se s tím mozek už neumí vyrovnat. Řekla bych, že je na tom hodně pravdy.
Proluky prostorové- bývala tu proluka, skrz kterou byl nádherný výhled na Pálavu. Už není, zastavěly ji tzv. černé vinohrady- fotovoltaická elektrárna.
Podle jistého doktora psychologie proto, že práci, kterou dřív dělalo ve firmě hodně lidí, jich dneska dělá jen pár a jsou přetíženi úkoly a informacemi.
Zapomínání znamená, že se s tím mozek už neumí vyrovnat.
ó jak ti děkuji,tohle si dám nad pracovní stůl….. 😉
hezký čtvrtek všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Tajemné plácky mizí. KOusek od nás „revitalizovali“ park. Udělali v něm úžasné prolejzačky, zabudovali trampolínu, tabule na kreslení, lavičky na slunku i pod starými stromy. Každý den park ožívá spoustou dětí. Přesto se mi stýská po tom parku mého dětství – husté pámelníkové křáčí plné tajemných chodeb, s pahorků ukrývajících řadu bunkrů se dalo krásně sjíždět na koloběžkách a kolech (a dole si rozbíjet ústa na libereckém drském perku)… a jak se tam lezlo po stromech…
Ale je pravda, že většina starých stromů zůstala, pámelníky nahradila kvetoucí pole rododendronů a šeříků… a na těch starých bunkrech už zase kluci zkouší štěstí cyklozávodníků