Takto se anglicky nazývá půda, co patřila či patří církvi nebo také „rodná hrouda“. Vyslovuje se to Glíb. Tak se také jmenuje stará městská čtvrt v Sydney, kde v 18. a 19. století hodně půdy patřilo anglikánské církvi a kde pak tato stavěla řadové obytné domečky pro svoje ovečky.
Tento manýr byl ke klokanům importován kolonisty ze staré dobré Anglie, kde podobně jako ve zbytku Evropy byly usedlosti nebo dvory či malá panství a kolem nich vše co k tomuto patřilo. Tedy polnosti, pastviny, rybník a potok či řeka a pak i vesnice, kde pán dvora měl svoji pracovní sílu a kde také byli nutní řemeslníci, co celý tento cirkus udržovali. Nedaleko byl i mlýn, který zpracovával sklizené obiloviny. Nechyběla ovšem fara, kostel, škola, hospoda, kvelb kde bylo k dostání vše potřebné a hřbitov, kde nakonec všichni osadníci končili. Pak zde byly i cesty spojující jak polnosti, tak i panství s okolním světem. Půda byla obhospodařována střídavě a na poměrně malých polích, jak bylo tehdy zvykem a jak nám ukazuje přiložená mapka tohoto středověkého establishmentu. http://en.wikipedia.org/wiki/Glebe
Tohle však zná většina z nás z dějepisu a není to námětem dnešního povídání. Námětem, pro nás zde u klokanů nostalgická, je procházka po okolí kde jsme před 40 lety žili a byli doma. Nedlouho před tím, než se nám narodil první potomek Petr, jsme se přestěhovali na naši už třetí adresu v Klokánii. Obývali jsme přízemí klasického řadového domku z konce 19. století na ulici jménem Glebe Point Road ve čtvrti Glebe. Tak se také stalo, že oba naši potomci mají svoji rodnou hroudu do slova a do písmene v Glebe. Jak významem, tak i jménem. Mohou říkat „My Glebe is in Glebe.“ Tedy, po pravdě řečeno, oni se vylíhli v nedaleké nemocnici v sousední čtvrti Balmain, kde jsme předtím bydleli, ale z nemocnice hned si to oba v peřině hulákali domů na svoji rodnou hroudu, do Glebe.
Zde jsme žili od roku 1970 do počátku roku 1973, kdy jsme si postavili vlastní domeček v buši v Modrých horách, kde bydlíme doposud. Nyní už jen sami dva, potomci si koupili domečky v Sydney. Mladší, Martin se svojí rodinkou ve čtvrti Botany, nedaleko mezinárodního letiště jménem Mascot a starší syn Petr s Kirsty v Glebe, nedaleko domku, kde po první tři roky vyrůstal.
Historie se tak opakuje, i když Glebe včera a dnes je o něčem zcela jiném. http://en.wikipedia.org/wiki/Glebe,_New_South_Wales
Počátkem let sedmdesátých minulého století to byla čtvrt spíše chudých a na svůj chléb si v potu tváře vydělávajících občanů té chudší, převážně dělnické vrstvy. Stará zástavba, převážně z 19. století, byla dosti zchátralá a břehy zátoky jménem Blackwattle zdobily špinavé fabriky nebo sklady plné pobřežních krys. Zátoka také zrovna nevoněla, odtékalo do ní kdeco, a na hladině se leskly mastné skvrny nafty a olejů. Byla to průmyslová oblast a překladiště nákladů z lodí na auta a naopak.
Nám se však na tomto místě žilo pohodlně a spokojeně. Všechny potřebné obchody, poradna pro maminy s caparty, hospody a jídelny byly jen pár kroků od domu. Dokonce i vyhlášené kino Walhalla, kde se promítaly „progresivní“ intelektuální filmy dovezené z Evropy, které by tehdy ve zdejších kinech pokladny neztrhaly. Před „naším“ domem byla zastávka autobusu, který nás zavezl do City, když jsme tam měli namířeno. Tedy, ono se tam dalo za 20 minut dojít i pěšky, zrovna tak jako jsem chodil do práce na kopec ve čtvrti Pyrmont, kde jsem pracoval v lihovaru. Svůj k svému, že ano.
Destilerka to byla už tehdy historická a jeden si tam připadal jako v muzeu nebo ve funkčním skanzenu. Měděné destilační kolony byly ze sedmdesátých let 19. století, zrovna tak jako obrovské kádě z francouzských dubů, do kterých tekl nektar, tedy destilát. Mimo průmyslového lihu se zde vyráběl i rum. Jeho výroba byla však oddělena, aby snad kvasinky které vyráběly průmyslový kvas nezaneřádily ten, který byl určen k výrobě rumu. A to vše se vyrábělo z melasy, které zde byl nadbytek z výroby třtinového cukru.
Navíc, při kvašení vznikal kysličník uhličitý, tedy CO2, který se důmyslně odchytával a pak se parními stroji hnanými kompresory stlačoval k průmyslovému použití. Ať už do kovových láhví ve skupenství plynném tak i kapalném. Dokonce se tu dělal i „suchý led“, tedy CO2 ve skupenství pevném, který se pak prodával v kvádrech 4x12x12 palců (10x33x33cm) velkých. Používali ho k chlazení v hospodách a pivovarech. A v celičké Klokánii se tehdy používala imperiální měrná soustava měr a vah. Pro technicky zaměřeného jedince vyrostlého a vzdělaného v metrické soustavě to byl útok na inteligenci.
To by bylo téma na jedno celé povídání, jak jsme s tou podivnou imperiální měrnou soustavou bojovali. Lidi se vážili na stony a poundy, čili libry. Auta se řítila krajinou rychlostí 60 mil za hodinu, což bylo skoro 100km/hod. Takže yardy, stopy a palce, galony, pinty a unce, a to se nebudu zmiňovat o lahůdkách jako jednotky energetické, tlakové, výkonové či jiné, se kterými přišel technik do styku. A jako na potvoru, sotva si to jeden v hlavě srovnal a začal myslet či si představovat dané hodnoty v tomto podivném systému, tak v roce 1973 byla v Klokánii vyhlášena „metrifikace“, tedy pozvolný přechod k metrickému systému.
Na místě kde bylo toto vše, vyrostly v uplynulé době luxusní obytné domy s apartmány. Bratru od 1,5 milionu klokaních peněz za jeden nepříliš veliký byt, jehož roční provoz pak majitele přijde na zhruba 28 000 těch stejných peněz.
http://en.wikipedia.org/wiki/Pyrmont,_New_South_Wales
Ale zpět k předmětu povídání. Jak známo, historie se opakuje a tak náš starší syn Petr s partnerkou Kirsty si koupili domeček v této historické čtvrti, nedaleko místa, kde strávil svoje první roky. Domeček v řadové zástavbě z let 1880, na patro a na pozemku zvíci dlaně. No uznejte, 3,5 x 15 metrů není zrovna lán půdy. Ale protože to je odsud do City co by kamenem dohodil, tak je tento skromný bydlík už před pár lety přišel na víc jak 600 000 klokaních peněz.
A právě do tohoto domečku jsme se jednoho dne vydali s Mílou za Kirsty, která teď bývá celé dny sama doma s čerstvě narozeným Tomáškem. Petr se po celé dny věnuje pracovnímu procesu, aby bylo na chleba. Odjíždí brzo ráno a vrací se kolem osmé večer, jak tu je zvykem. Pro nás je návštěva těchto míst návrat do minulosti, kde jsme byli v podobné situaci.
Je to od nás 2 hodiny, 80km vlakem a pak kousek autobusem a nebo šalinó. Po popovídání a posilnění se vydáváme na procházku po okolí. Mamina tlačí kočárek tichou ulicí jménem Darling směrem k nábřeží zátoky Blackwattle, ženský klevetí a Tomášek spokojeně chrupe. Okolí je dnes o něčem jiném. Ze čtvrti pracující chudiny se stala trendová čtvrt profesionálů, tedy „pracující inteligence“ jak se kdysi říkalo doktorům, inženýrům, architektům a podobně. Většina staré zástavby byla krásně zrenovovaná a nedaleko pobřeží zátoky, na místech bývalých špinavých fabrik, vyrostly nadstandardní bytové jednotky. Tyto jsou jen jedno a maximálně dvoupatrové, s výhledy na nyní již pěknou a čistou zátoku Blackwattle, nový na lanech zavěšený most jménem ANZAC a samozřejmě na City. Pobřeží bylo parkově upraveno a vede tudy cesta pro pěší a cyklisty, kterým se nabízí nádherné výhledy.
Pomalu jdeme procházkou po této cestě a obdivujeme pěknou novou zástavbu jen pár desítek metrů od břehu. Ve vodě zátoky se rachtá vodní ptactvo, psi co si vyšli s pány na procházku a pak tu jsou zakotveny četné lodičky těch, co tu bydlí. Sem tam tu je kavárnička nebo i hospoda obvykle ve staré, historické zástavbě, s posezením i venku a výhledy po pěkném okolí. Prostě pohoda. Tak docházíme až ke konci ulice Glebe Point Road, kde v parku stále roste obrovský fíkovník (Ficus macrophylla) http://en.wikipedia.org/wiki/Ficus_macrophylla pod kterým se už před 42 lety batolil a jeho spadlé tuhé listy okusoval Tomáškův táta.
Jdeme zpět po této ulici, na které jsme kdysi bydleli. Je to taková hlavní ulice ve čtvrti a bývalé honosné domy tomu odpovídají. Jezdí zde autobusy městské dopravy, jsou tu četné obchody se vším, co jeden může potřebovat, ordinace lékařů, kanceláře advokátů a v domečku kde jsme bydleli, sídlí zubař a má ordinaci tam, kde jsme mívali obývák. Hospody, pekaři, zelináři a nespočetné jídelny nabízející kulinární zázraky z celého světa. Na této ulici je nepestřejší a největší výběr světových kuchyní v celé Sydney. Takže zajít si na večeři do Argentiny, Francie nebo na Slovensko není otázkou velkého výletu ale jen několika kroků. Ceny jsou zde přijatelné a kvalita vynikající. Bývalé kino Valhalla si zachovalo svoji osobitou fasádu a sál hlediště nyní slouží ke společenským událostem, recepcím a zábavám. Historická budova střední katolické školy pro dívky, postavená roku 1878 sydneyskou diecézí, jen září. Jmenuje se St Scholastica’s College. http://en.wikipedia.org/wiki/St_Scholastica%27s_College
Takže tentokrát jsme viděli progres či pokrok v tom lepším světle. Ze špinavé, chudé a veskrze neutěšené čtvrti se stala čtvrt čistá, bohatá a kypící činorodým životem. Zpět na nádraží jsme jeli poloprázdnou šalinó a teď už jen doufáme, že se tam bude mladé rodince dařit.
Další fotky najdete zde: http://hillbilly.rajce.idnes.cz/Glebe#
OT pro Xerxovou a další znalce aneb orchidejová poradna
Mám jedno dendrobium, po odkvětu jedem ze stonků s listy uschnul, ale ostatní se drží, mám dokonce nové výhonky. A teď se objevily i výhonky u starší listů, jsou mrňavé a mají bílé kořínky. Co s tím? A je šance, že třeba bude orchidej časem i kvést?
Zatím mi nikdy žádná nevykvetla znovu, i když – ťuk ťuk ťuk – u jedné mi stonky ještě nezaschly a možná že tam vidím i pupeny. Ťukám proto, že to už se mi stalo víckrát, ale nakonec to stejně všechno zaschlo. 🙁
Mi to dělá taky tak. Občas nejaká „větev“ uschne a letos vyrazily nějaké malé s kořínky ve vzduchu.Myslela jsem, že kvetou jen nové výhonky, ale loni mi vykvetly všechny orchideje, co jich doma mám.
Doufám, že tak hrozně vlhké léto už nebude. To raději některý květ oželím 🙂
Me kvetou orchideje kazdy rok, hec 😛 , jedna uz po ctvrte. Ale asi to neni prilis moje zasluha, ale poloha bytu, kde je stale slunko a svetlo ( trochu podminky skleniku). Jsou to zatim jedine kytky, kterym se u mne tak dobre dari a ja jsem na to hrozne pysna, tak se chlubim (ostudne). A jak sou krasne (f)
Ty male vyhonky jsou “ vzdusne koreny“, alespon tak mi to bylo vysvetleno a moje starsi exemplare jich maji uz uplnou houst.
Kocickari, prosim o radu. Mikesovi vypadl zub! Z niceho nic a ani bych si toho nevsimla, kdybych ten kel nenasla. Dolni predni, on je ma takove velke, jako tygr savlozuby. Nezda se, ze by mu to v nejmensim vadilo. Je mu 10, neni to nejak brzo??? Ani se m nejak nekyval, nic, zub vypada uplne zdrave….do tlamky si moc kouknout neda. mate s tim nekdo zkusenost?
To vypadá na slušnou paradontozu. Chtělo by to vyšetření u veta a pravděpodobně laserové vyčištění zubů, jinak může pžijít o všechny zuby. Určitě bych příliš neváhala, kocour může mít nabalený kámen a pod ním i zkažené zuby. To chce prohlídku u veta. Dělá se to v lehké narkóze. Můžeš tak oddálit nutnost kocourovi ty zuby úplně vytrhat jako seto stalo v případě našeho Micánka. Navíc jsme mu nevědomky způsobily slušné bolesti jen tím, že jsme k vetovi nešly včas. Kočka ti totiž neřekne, že ji něco bolí. Dokud to jde jen trochu vydržet, tak dělá jako by nic.
Paradentoza mne take napadla…u veta jsme byli celkem nedavno v ramci ockovani. Pravda , zuby prohledl velmi zbezne, po zkusenostech z minula se naseho milacka trochu bal ( doktor), ale nezdalo se, ze by nasel neco velmi znepokojuciho. Cisteni v narkoze taky pred lety absolvoval. Tak nevim, asi pujdeme na poradu k vetovi znova. Kdyz on to tak nema rad( kocour). Basti dobre a netvari se, ze by ho neco bolelo. Ale jak rikas, nedavaji to znat….
Jak se ma Amalka, uz zapomnela na prikori a uz s tebou mluvi?
Jeste mne taky na tech fotkach zaujaly ty litinove krajky na balkonech. V USA se to vidi hlavne na Jihu, nejtypicteji v New Orleans, taky treba v Savannah v Georgii a jinych mestech. V Charlestonu jsou spis drevene. Ale byla jsem kdysi poucena, ze anglicti koloniste prinesli tento zvyk lodzii a balkonu z Barbadosu, kde, kdyz balkon byl spravne umisten, aby tam val vanek, pripadne od more, tak ten pruvan slouzil v horkych letnich mesicich coby klimatizace. V obzvlaste horkem pocasi se na balkonech i spalo; tudiz proto ty krajky ci jina zbrleni, aby lidi meli neco soukromi. Vzhledem k tomu, ze ta mista, co George fotil, jsou blizko pristavu, tak to asi melo tutez funkci.
Litinové „krajky“ miluju. Vůbec litina na zábradlí, lampách, nosných prvcích díky svým výtvarným možnostem je naprosto dokonalá. Dnes její roli přebírá plast a to fakt není ono. Už když od litiny přešli na válcovanou ocel (moderní zábradlí, konstrukce), ztratilo to kouzlo.
Totéž je pro mne režné zdivo – práce skutečných zednických mistrů.
Dnešní článek je pro mne velmi poučný a dává nám všem naději, že všechno půjde svým způsobem života dopředu. Cítím to a věřím tomu. Ze zatuchlých míst a postů budou časem nová lepší místa pro život a jestli si to pohlídáme,tak ze všech těch mafíí zbudou jen jednotlivé excesy. (clap) Vyjde zase slunce. (sun)
Jdu ještě jednou mrknout na fotky, je to tak zajímavé. (clap)
Georgi, já tě miluju! Horoucí platonickou láskou!
Zrovna dneska jsem přemejšlela, kolik polností je potřeba pro uživení jednoho hradu.
A ty mi dodáš na talíři mapku!
A ještě mě naučíš nový slovo! A takovým příběhem.
Téda. (inlove)
Omlouvám se našim čtenářům, ale musel jsem znovu po jednom experimentálním dni zvýšit citlivost antispamu (včera jsme jeli na nižší citlivost), protože už tam zase nějaké začaly procházet. Citlivost je teď nastavená na 80 % (kde 0 % znemaná prochází všechno, 100 % znamená neprochází nic, co splňuje alespoň jedno kritérium spamovitosti).
Zdravím všechny v poklusu (tedy já jsem v poklusu a nestíhám (rofl) ). Držím palce potřebným, myslím na vás všechy a těm, co něco slví, přeji všechno nej (díky, Xerxová).
Juro, tohle bylo něco. Přímo vidím Ostravskou obdobu – dnes veleslavnou Stodolní, kdysi spleť chátrajících domů s vysklenýni okny a špínu. Dnes vše načančané, svítící (tedy krom historické budovy jatek, kterou měl zrestaurovat Bauhaus (součást stavebního povolení a jaxi z toho vyklouzl). Svět se holt mění, děti rostou, jen my jsme pořád stejní, že? (chuckle)
Třeba Karlín je stejný případ. Dřív čtvrť, do které se člověk pomalu bál vkročit, dnes byty k nezaplacení. Karlín ten potenciál být luxusní čtvrtí měl vždy, krásné secesní domy a z centra co by kamenem došel. Z bývalých fabrik vznikly loftové byty, a firmy zabývající se architekturou a designem tam přestěhovaly svá sídla.
Já třeba bydlím v již zmiňovaných Vysočanech, v domě, který byl postaven na místě bývalého lihovaru, který dodával prý nejlepší líh do celého CK mocnářství. Dnes jsou tu nové domy a park, krásná cesta podél Rokytky, která vede jedním směrem do Tróji a druhým až do Hrdlořez. Můj muž běžec je šťastnej, že tu má cesty k běhání, já jsem šťastná, že tu můžu vyjít s dětma na procházku do parku a na hřiště…
Dobry den,
omlouvam se,je to mimo tema.Mame 7 denni kotatka.Matka pred 2 dny otravena.Krmime Gimpetem (sunar pro kotata).Kotata pijou ze strikacky.Curani se dari,ale nemuzeme vytvorit bobek.Brisko hladime proti hodinovym rucickam po kazdem krmeni.Dekuji za jakoukoliv radu.
První bobíčky by se měly povést v druhém týdnu života, takže se zatím nic neděje – děláte to správně. Držím palce!
Dekuji za odpoved,uklinila jste me 🙂
Bětuláskovo, ty máš lepší přehled o útulcích nebo také Jana Bu, případně Sharka. V některém z útulků by mohli někde mít náhradní mámu kočku. Tohle by totiž nejlépe vyřešila náhradní máma kočka. MOžná by se našla kočička, která přišla o vlastní koťata a stala by se náhradní maminou? Koťata by se k ní mohla dopravit. I přes veškerou snahu takhle malá koťata to bez kočičí mámy nemusí zvládnout.
A pro chovatele koťat – není v místě k dispozici nějaká kočička? I kdyby zrovna neměla koťata, možná by ji pískání těch vašich mohlo přimět k akci, některé se ujmou cizích koťat a čistí je. Slyšela jsem,že se někdy i rozkojí. Samozřejmě záleží na kočičce a muselo by se to pod přísným dozorem vyzkoušet.
Zajímavé, Glebe, chleba, nová čtvrť, úzké domečky, všechno. A malej Tomášek je celej Švehla, že ano? 🙂 (y)
A taky se ptám, kam odešli původní Glebané?
Přeji všem krásný den! (h)
Teď mě napadlo, že tam nemusel být žádný hromadný exodus chudých. Je možné, že hodně místních se zmohlo spolu s jejich čtvrtí – vždyť rozvoj si žádá práci a dává příležitosti. A pokud svůj domek neopustili, tak jim rostoucí ceny nemovitostí v místě nejspíš nevadí – asi kromě daní. Cena nájmů – to bude nejspíš jiná kategorie. Jinak z fotek to vypadá na čtvrť, která má svůj spíš evropský šarm 🙂
Máte tam, Georgi, pěkný šaliny (happy) . Vůbec ta čtvrť vypadá sympaticky.
A koukám, jak Tomášek povyrostl (inlove) .
Tohle je zajímavé povídání, milý George a člověk si uvědomí, jak moc se změnil za poslední desetiletí vztah lidí k jejich okolí a k životnímu prostředí. I u nás je vidět, kolik řek ožilo (třeba Labe u nás, poté, co ho netráví papírna v Hostinném), kolik původně ošklivých čtvrtí v Praze prokouklo. Vždyť i na ty Vysočany začíná být hezký pohled! (Pravda jen z některých úhlů, ale je jich stále víc 🙂 )
A taky by mě zajímalo, jaké je momentálně v Sydney levné bydlení pro ty, kdo to potřebují.
A Tomášek je moc pěknej klouček (inlove)
Hezká čtvrť. Povedené fotky. Ten dům, kde jste bydleli, byl moc pěkný. Ale v buši je asi líp.
A Tomášek se krásně xichtí.
Hezká a čistá čtvrť, tam se určitě dobře bydlí.
Stejně jako Matyldu mne zajímá, kam odešli původní obyvatelé. Já vím, třebas vy do buše (chuckle) , ale určitě ne všichni si takto polepšili.
Taky přemýšlím nad tím, jak se stane, že určitá městká část s pochybnou pověstí se pozvedne, zatímco kdysi výstavní část upadne. Jsou to tajemné zákony městské džungle.
Jo, na to vystehovani chudsich lidi ze ctvrti, ktere maji zadouci lokalitu, existuje v USA jedno nobl slovo: gentrifikace. Castecne je to samovolny proces. Nastehuju se do chudsi ctvrti, pac na vic nemam. A az si prilepsim, tak pujdu nekam jinam. Nebo starsi clovek umre a ten domecek, ktery vlastnil, je ponekud zanedbany, koupi si ho mladsi lidi a zvelebi si to. Pokud jsem najemnik, tak vetsinou mam smlouvu z roku na rok. Kdyz majitel nemovitosti vidi, ze by to mohl predelat na drazsi bydleni nebo to prodat, tak mi smlouvu neobnovi nebo obnovi, ale s vyssi cinzi. Mist k bydleni je hodne, i kdyz ne vsechna jsou stejne zadouci. Kde to zacina byt hutny, je napr. takova situace. Rekneme, ze treba starsi clovek vlastni domek, ktery si pred lety poridil za levno, a zije na male penzi. Je tam zvykly, ma to kousek pesky do kramu, ma tam kamarady. Ale jak se to kolem nej zvelebuje, tak stoupnou pozemkove dane a vsemozne poplatky. Zaroven tam chodi otravovat realitky, jestli by to prodal. A kram, kam chodil, taky uz treba zmizel, a holic a levna hospudka. A casto jim nic jineho nezbyde, nez prodat.
Tohle je porad jeste ta lepsi moznost. Mozna musi prodat, ale aspon proda (relativne) draho.
Horsi je ghetifikace (nebo jak tomu chcete rikat). Do vedlejsiho baraku se nastehuje problematicka rodinka, k te se nastehuji pribuzni, delaji neporadek, lide z baraku se odstehovavaji, uvolnuji se byty, najmy padaji, pristehovavaji se dalsi problematicti a za par let mate ze slusne ctvrti Litvínovský Janov.
V takovem pripade starsi clovek domek neproda … neni komu … a k ziti to taky neni.
Jiří, díky za pěkný článek. Je to radost dívat se jak se z průmyslové části stává krásné místo k životu. Fotky jsou super!!!
Je to fajn, když strá čtvrť prokoukne do krásy a ne že chátrá dál.
A kam přesunuli ty chudší? Ti přece nezmizeli, chudší část obyvatelstva má každý stát. Do paneláků? Má Sydney vůbec takové levné paneláky? To by mě zajímalo, jak to řeší jinde.
hezké úterý všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Je to povzbudivé čtení, když se smutné kusy měst mění v živá a čistá místa (nod)
Dík za další střípek ze skládanky Austrálie (wave)
Mily Georgi, dik za povzbudive cteni. Napadlo mne, odkud pak asi pochazi slovo Glebe, totiz v polstine gleba je puda, musi tam byt nejaky spolecny jmenovatel…zdravim do klokanie, kterou znam spis ze strany Melbourne.
Domi, a mne hned napadne český chleba, který z té půdy pochází.
To je pravda, to muze take souviset 🙂
Mily Jiri, moc zajimave, zejmena o te revitalizaci. My u nas v Columbii mame prekrasnou reku, ktera proteka centrem mesta. Pred 25 lety to kolem byla hruza. Kolem reky auto opravny, dilny, skladky, skladiste, rada z nich uz nevyuzivana. Ulice od reky k centru byla v podstate tez ze skladist. Dnes je to vycistene, na balvanech v rece se sluni velke zelvy, spousta ptactva, park kolem reky, dva mensi koncertni amfiteatry. Ze starych skladist jsou krasne predelane restaurace, obchody, kancelare. A pritom si to podrzelo charakter.