Netušila jsem, že máme doma takovou šikovnou čubičku. Pravda, od malička jsme jí nutili lézt po různých překážkách, na cvičáku si to moc užívala, tak snad jí ta šikovnost k něčemu byla.
Tuhle jsme byli, jako obvykle, na návštěvě u manželů K. Mají velikou zahradu, na ní dvě stodoly a zatímco my si pijeme kafíčko v síni, čubizna, naše česká strakatá slečna Bony, pronásleduje na té zahradě kočky. Když kočku někam zažene, ozve se jásavý štěkot. Na to obvykle zareagujeme, čubiznu odvoláme a kočka zas může prchat a být lovena, pokud na to má ještě náladu.
Zrovinka prohlížíme nové květy na zahradě, když čubizna sdělila světu, že kočku dostihla. Tak jo, jdeme se na to podívat a zrak nám padl NAHORU, na střechu stodoly. Ve štítě sedí kočka, v pohodě, ocásek pěkně omotaný kolem pacek a zjevně se dobře baví. Na hřebenáčích balancuje naše Bony, packy roztažené a pod ní děsivá hloubka.
„Tak dlouhej žebřík nemám, ale mám foťák“ sdělil pan K.
„Jak se tam sakra dostala?“ nechápal páníček.
To je jednoduché – u střechy jsou narovnané staré kmeny z pokácených stromů a to je pro naší čubiznu běžná situace, po kmenech šup nahoru a byla na střeše. A co zvládne kočka, to přeci pes musí zvládnout taky, ne?
Začala jsem po čubizně házet kamínky – okolí sice nechápalo, proč to dělám, ale je k tomu dobrý důvod: čubizna je zvyklá, že když po ní házím drobné předměty, musí ukončit činnost a přijít ke mně, jinak riskuje, že se jí opravdu strefím do hřbetu a to ona nesnáší. Házím razantně a asi to bolí. Zafungovalo to, čubizně došlo, že činnost je nežádoucí a bylo by dobré slézt. No jo, nahoru to šlo dobře. Jak dolů?
Čubizna si změřila hloubku pod sebou a došlo jí, že to nebude tak jednoduché. Na jedné straně fakt jen střecha a pak dlouho nic, na druhé my. Postavili jsme se k těm narovnaným kmenům a lákali pitomého pejska, aby k nám přišel. Packy jí kouzaly a když to zkusila rovně dolů, vůbec se jí to nelíbilo. I ve své hlouposti pochopila, že jedině šikmo po taškách, jinak to nepůjde.
Ke kmenům doklouzala, seběhla, seskočila a co byste neřekli? Hned si začala prohlížet tu kočku nahoře, že to jako zkusí znovu a tentokrát tu kočku sundá!
No není to o nervy?
Zdravím všechny Bonynčiné sourozence, Jordána obvlášť – ano, je to tak, není to jediný bláznivý exemplář z vrhu, jsme v tom s vámi!
Foto: pan MK
Zdeno, koukala jsem jako blazen. ahlizeno zpetne to vypada jak zabava, ovsem v tem okamzik by mne omejvali. Kazdopadne Bonynka je sikovna.
Dostala jsem se ke čtení až teď, ale tohle stálo za to ! Směju se nahlas…skvělá a bláznivá Bony ! A číča má mé sympatie, vytáhnout psa na střechu to je úplně jiný bodování….
Jsou skvělé obě 😀 (rofl)
Tak zas jen probíhám, nějak se mi to nakupilo. Včera mohutně proběhly křtiny, dnes jsem si odskočila do Prahy a spáchala zkoušku ze správního práva a to úspěšně a kupodivu za 1, zítra jedu na další z územního plánování, ve čtvrtek na další, v pátek ještě jedna.
Ale teda kamzíková psová je šikovná, taková docela originální
Týno (h) (h) (h) , Tvůj lakonický příspěvek mě prostě rozesmál – vždyť Ty to sekáš jako Baťa cvičky: dětičky, zkoušky za jedničky, a ke všemu jsi pořád jako sluníčko. (sun) Jsem Tvůj velký fanoušek. (clap) (y) (h)
Jsem kapku ve skluzu, ale můj obdiv je velikánský. Týno, ty jsi neuvěřitelná. Veliká gratulace a přání dalších pokořených zkoušek (inlove) (sun) (y)
Totální magor, tendle pes
Ale šikovnej 😛 😀
Milá Zdeno, hrůza mně jímá, jednak mám z výšek strach a druhák by mně z pejsiny kleplo, už bych promýšlela katastrofický scénář.
Óch, Bony, ty uličnice jedna ! A kočičák si lebedí na kraji,no tohle to fakt na mrkvici. (tmi) (h)
Teprve dočítám příspěvky, všechnóóó, moc hezkýýý ! (y) (h) (wave)
Jej, pes horolezec 🙂
Před pár lety jsme byly se sestrou na výletě v Prachovských skalách. Gwenda s námi.Ohromně se jí tam líbilo. Lítala nahoru dolů jako šílená a když zmákla základní pohyb, začala přeskakovat ze skály na skálu. Jak já byla ráda, když jsme sešli dolů. Na rozdíl od ní, já se nebavila. Já se třepala hrůzou, že jí některá noha uklouzne a psisko se zřítí z té děsné výšky. No nestalo se. A na vodítku jsem ji neměla proto, že jsem si nebyla jistá, jestli bychom se vzájemně nestáhly. I když jsme místy šly po čtyřech obě 🙂
Ale na střechu u nás chodí zatím jen kočky 🙂
viz zde:
http://jakkel.rajce.idnes.cz/Gwendy_v_Prachovskych_skalach
😀
Loukov- koníci!!!!!
Loukov!!!! Je to od nás malinký kousíček, takže penízky pošlete jak uznáte za vhodné, souhlasím s pomocí z konta. Zítra zajedu s panthenolem a indulonami.
Kdybyste chtěli něco materiálního, můžete to vzít o víkendu do Podmitrova,vezmu to pod Hostýn do Loukova.
Zvažte to prosím.
Jenny, nemohla bys tedy být naší styčnou důstojnicí ty? Máš to blízko a jsi naprosto důveryhodný Zvířetník (inlove)
Jestli všichni souhlasí, tak ano. (h)
A děkuji za projevenou důvěru.
Koukni na Hady, domluvíme to. Děkuju! (inlove)
JJ, Bonynka je číslo … kdepak Horákův laboratorní nebo český strakatý, potrhlý střešní (rofl) (rofl) (rofl) … moc krásné čtení a hezká vzpomínka pro majitele (ovšem až po úspěšném sjezdu ze střechy (chuckle) ).
Ad popálený koník ;( :
Vyzpovídala jsem manžela, účinnou látkou v Panthenolu je kyselina pantotenová, v Calcium panthotenalu je to její sůl, stejně jako v Bepanthenu. Je tedy vcelku jedno, co z těch tří možností, ale z aplikačního hlediska je nejlepší Panthenol ve formě pěny (mám osobně vyzkoušené) nebo spray (zatím neozkoušeno, ale mělo by to fungovat stejně). Aplikace nebolí, velmi příjemně chladí, nemusí se roztírat, což chudák kůň ocení. Raději zasílejte celá, neotevřená, neprošlá balení (riziko infekce je nenulové).
Bude někde číslo účtu?
Tak jsem se znovu s chutí podívala na fotky Bony balancující na střeše. Ta kočka tam seděla úúúplně na krajčku a socialistické “zpátky ni krok” si už rozhodně dovolit nemohla. Ale místo naježeného hřbetu má klidně stočený ocásek, takže se o svůj kožich evdientně nebála. Asi chladnokrevný profík, s dostatečnou zkušeností se psy.
A představuji si konverzaci matky s děckem : Maminka “jak dělá pejesek miláčku?”. Dítě “Haf, haf”. Maminka “správně, a co ještě dělá pejsek?”. Dítě “taky leže po šteše” 🙂 … A kdyby se byl býval takový miláček stal svědkem právě téhle příhody tak už mu nikdo nikdy nevymluví, že “normální” psi opravdu běžně na špice střech nelezou.
YGO(níže), …“akorát se divím, že mi nikdo netleskal a neházel drobné do klobouku”(rofl) … to sice ne, ale třeba to nějaký cestující stačil nahrát a tvoje salto je teď hitem někde na YouTube. Jinak by možná nebylo na škodu jezdit oděná (bezpečně obalená) jako malé děcko, které se na kole teprve učí jezdit. Třeba se takovéhle vybavení prodává i v sexy dámském provedení. Především ale přeji, aby tohle setkání s autobusem už bylo to poslední. Jinak – já mít takhle krásnou cestu do práce (a ještě k tomu na kole) tak bych také určitě měla problem s dochvilností
Xerxová, nezdá se mi, že by se kočka (domácí či divoká) takhle zuřivě vrhla na tuhnoucí hrdličku. Přeci jen jsou to lovci a chtějí tedy svoji vlastní kořist. Krahujec by si snad ptáka někam odnesl, stejně jako nějaký jiný dravec. Takže odpověď nevím.
Jestli si to s těmi kočkami moc neidealizuješ – jednou jsme u tchýně kuchali kuřata a nechali jsme je v prádelním koši zakryté prostěradlem v přípravně u stájí. Odešli jsme na oběd a kočky se obsloužily samy a sežraly půlku kuřete.
Propánakrále, Bony!!! Ty tedy netrpíš respektem k výškám ani závratí! Obdivuji chladnou hlavu a pevnou ruku paničky, když dokázala po psíkovi na střeše metat kamínky. 🙂 I když je fakt že omdlít by nápravě prekérní situace příliš neprospělo.
A pak že i strakáči jsou časem klidnější a rozumnější! 😀
tak se nám bohužel zabila o sklo hrdlička. Letos první oběť… Nebylo jí pomoci, tak jsem ji nechala na terase „ztuhnout“ (mám trošku potíž vyhazovat „skoroživé“ tvory – studená mrtvolka už mi uklidit nevadí)
Během pěti minut se však z hrdličky stala hromada peří. Něco mi ji totálně před okny „zpracovalo“.
Přesně tak to vypadá, když u nás posvačí kamarád krahujec. Ale ten prý žere jen čerstvě ulovenou kořist ??? Tento dotyčný ji zpracoval těsně před Betím pelechem… přes noc bych se nedivila (máme tu lacičky i ježky), ale takhle odpoledne??
Kočkaři – myslíte, že by si domácí číča (jiné tady v okolí nemáme) roztrhala tuhnoucí hrdlu??
Bohužel se asi pravdu nedozvím – prostě hrdla byla celá a po deseti minutách tam jsou jen zbytky a hromada peří…
Ke koníkovi od Ap – souhlasím s návrhem Dede, abychom poskytli nějakou pomoc přes Ap, ta je pro mě dostatečnou zárukou.
K autobusovým eskapádám YGY (inlove) – a nešlo by, abys jezdila v jiný čas, než ten autobus, který Tě bůhvíproč tak pronásleduje? (whew) Von je takovej autobus přece jen o fous silnější než kolo. 🙁
Uáááá, pes strakatý český horský! (y) (rofl)
Zdeni, to je teda pohled pro bohy! Ešče že jste měli ten foťák po ruce a Bonynka zachovala chladnou hlavu při sestupu, který je vždy mnohem obtížnější, než výstup. Zvláště byl-li podpořen kočičí dávkou adrenalinu. (chuckle)
Teda Bony, nejseš ty křížená s kamzíkem? (happy)
Vzpomínám, jak mě mladá Penuša vytáčela tím, že si stoupala na každičké skalce a balvánku až úúúplně na krajíček, protože odtud se přece nejlíp čenichá. Sráz? Jakej sráz? Jo tenhle sráz? Ale neplaš, člověko, vždyť ho přece vidím!
… až jsem si zvykla, že ho opravdu vidí (můj předchozí pes byl posledních 5 let života slepej, tak mi to zvykání chvíli trvalo), a Penny si zas zvykla, že by mezi drápkama a hranou srázu měl být aspoň vidět kousínek toho balvánku. Aby člověka nekvíkala. 🙂
Ale na balkon, to se bála!
Asi tak týden. 😀 Pak se naučila prostrkovat většinu hlavy tou škvírou dole a komentovat dění.
Máme lodžii se zábradlím, skrz které projde akorát kavalíří hlava. I když často není třeba procpávat hlavu. I bez toho se dá řvát na jiné psy, nedůvěryhodné lidi a prolétající drzé ptactvo. Loni v létě byl vstup na lodži zakázán, a při horku tam byla trvale šprajcnutá velká bedna, poněvadž štěně by v pohodě mříží prošlo….
Taky vaši psi tak milují borové šišky? Strakatice se je obvykle snaží propašovat v zubech domů. Taková rozkousaná šiška dokže vyrobit neuvěřitelný nepořádek na dost velké ploše- zejména když dotáhnou jen jednu a navzájem si ji kradou, tudíž je potřeba si ji odnést co nejdál od původní majitelky, aby se dala v klidu žvejkat…. kapku mě děsí, kolik šišek u nás na ulici ještě leží a jaksi se stává, že je někdo donáší do naší předzahrádky. odtud se dají odlifrovat domů dost snadno!
HA – to je právě ten materiál, který naší strakaté slečně Bony nejčastěji přistane na kožichu, když jsme v lese a ona dost rychle nepustí nalezený hnus nebo vykonává jinou závadovou činnost. Šiška je nejčastěji po ruce a naše čubizna to nepovažuje za hračku, chichi!
Ano, známe šišky, domů je nepouštíme, byť byly (několikaleté) pokusy je propašovat narvané do tlamy stylem „pysky jdou přes šišku, já přece nic nenesu!“
Kupodivu šiškový odkladiště, co jsme vždycky vyrobily před vchodem do baráku, bylo pokaždý vyprázdněno jiným šiškomaniakem. 🙂
Vidím, že máme štěstí, že u nás se šišky metají a chytají jen v lese – domů se nepašují. Jsem opravdu ráda, že nás něco nepotkalo, úplně stačí, co psi nanosí domů v kožiších.
Eh, musím se přiznat – Berry už nevypadá jako kněžna Zaháňská v krinolíně, neboť jsem ji v zoufalství ostříhala (whew) Teď vypadá spíš jako řečená kněžna v nedbalkách (wasntme)
A klády, klády ti domů už někdo tahal?
Páč to byla u nás předšišková varianta.
Chudák kněžna Zaháňská, takhle ji oškubat…!
Klády jsou normální, šišky ne – tedy u nás 😀
Kdyby se kněžna nechala česat, neječela jak siréna a neprchala v dál, jakmile vidí hřeben, mohla tu krinolínu klidně mít. (blush) Umíte si snad představit kněžnu Zaháňskou, tu vzdělanou dámu, s dredama??? (tmi)
No, to fakt asi ne (chuckle) ale na druhou stranu, tak statečná psová a nesnáší hřeben? No, i když… Borůvka dneska předváděla pejsku s bolavou pacičkou- měla na ní pěkně napitý klíště. Po amputaci klíštěte se pejska celá uzdravila 🙂
No vidíš, jaký jsi zázračný léčitel! 😀 Borůvka to určitě ocenila.
Bohužel s nesnášenlivostí k véškeré úpravě srsti jsem už Berry dostala a nějak se mi to nepodařilo výchovně zvládnout. Nechá se s protesty učesat po těle, při česání za ušima ječí a snaží se vysmeknout, ale jak zajedu kartáčem k jejím zadním partiím, tak ječí a prchá. Končí to tak, že ji držím za ocas a rychle češu. Ovšem při délce a hustotě její srsti, zejména v inkriminovaných partiích, to na úplné pročesání, tedy prevenci vzniku dredů, nestačí. Tak mi nakonec ruply nervy a vzala jsem nůžky (a dva pomocníky) a dredy vystříhala. Nu a potom… už nějak nezbylo, než to začistit (wasntme)
No, s tím zadkem a jeho česáním na tom taky nejsme slavně- Borůvka si prostě sedne a Světluše se snaží zdrhnout- jistá výhoda váhové převahy (nemalé) mi umožňuje to, že je přeperu. Ale nadšení se nekoná, jako když češu hlávku, hřbítek a hrudník 🙂
Joo, čte se to moc pěkně (rofl) , ale věřím, že jinak to moc legrace nebyla. Přeju strakaté psí slečně Bony devět (kočičích) životů, při svém temperamentu je bude potřebovat.
(wave)
Teda Zdeno, tomu říkám adrenalinový sport :O .
ještě že pan K. měl ten foťák (chuckle) .
To je teda horolezkyně, slečna čubizna strakatá. Ovšem kočena ji má pěkně „na háku“ (chuckle)
To fakt nevymyslíš 😀 Bony je super čubizna (clap) . Ještě štěstí, že Yummča je na sebe tak opatrná..
OT: V noci se narodilo pět štěňátek sestřině krásné fence papillona Chiki. Má tři holčičky a dva kluky. Hlavně že jsou miminka i maminka v pořádku. (inlove)
To by mohlo zajímat Katku od veverek… (inlove)
Milá Dede, nerozumím tomu proč by to mělo zajímat Katku od veverek. Bydlí sice také v Pardubickém kraji… ale? Ona má snad pejska papillona?
Měla dvě papilloní holky a má už jen jednu… (h) 🙂
Milá Zdeno, Bony jde opravdu cílevědomě za svým cílem a nic ji nezastaví ani výška střechy. 😉 Garyk takové sklony nemá ani tu k něčemu takovému nemá příležitost. Ale ono je všude něco, on je zase psí Houdini. :O
Tedy Bony, ty se umíš postarat, aby se panička nenudila! (rofl) Fascinuje mě, jak na tu kočku ječí ještě i na hřebenáčích, neuvěřitelná čubina (inlove) No a věta o žebříku a foťáku mě dostala taky 😀
U nás byl lezecí Kazan, doteď miluje nebezpečné výhledy do hlubin. Na stromech jsem ho nenašla, ale dokonale zvládal skály – za mlada dokonce s Martinem vylezl po blízkém pískovcovém lomu odspodu až navrch. (tmi) Pokud jsem viděla psa na konci vysokého mola zírat do hlubin moře pod ním, Daník to nebyl (chuckle)
Berry chodí všude, kde já, včetně podivných můstků a podobně, ale vzhledem k tomu, že JÁ na stromy ani střechy nelezu, tak s tím snad ani nezačne 🙂 Já bych nejspíš neměla žebřík, ani foťák, ale především bych na to neměla nervy, páč se výšek (hloubek?) bojím!
OT – přepisuju prosbu, která mi přišla od Ap, jinak ji najdete na FB. Kdo ví, třeba by někdo mohl pomoci…
„Jak mnozí víte, před pár dny hořela v Loukově stáj plná 29 koňmi. Nejvíce to odnesl můj valášek Šony a jedna místní kobylka Caira, když se snažili dostat se s ohnivého pekla ven.
Caira je popálená na hřbetě a je hodne obouchaná, za to Šony byl přímo u ohniska požáru, a taky podle toho dopadl. První den po požáru byl kritický, kůn nežral, nepil, a těžce dýchal, navíc mu začínaly natékat dýchací cesty a celá hlava. Celodenní chlazení ledovými obklady nakonec zabralo a už navečer se pustil koník do žrádla a pití, sice s bolestmi ale žral, to vše samozřejmě od počátku při antibiotikách.
Další péče a ta nejnáročnější je, že se musí rány každé 3-4 hodiny stříkat panthenolem (jeden stojí 130kč, na jednoho koně min.2 panhenoly každé 3-4 hodiny!!), dále jelikož se koník pročištuje zevnitř od splodin, tak mu tečou oči a z nosu, což se ošetřuje různými vodičkami a mastičkami.
Dnes už je Šony na tom lépe, i když mu napuchají nohy a chvílema se třese, chodí statečně na procházky i když slepičími krůčky.
Tímto bych chtěla za Šonyho a Cairu poprosit lidi, kteří mají doma nebo fasují práci třeba i obyčejnou indulonu nebo mastný neparfemovaný krém nebo i ten zázračný panthenol (který navíc chladí) aby jej darovali těmto obětem ZŘEJMĚ neznámého žháře. Ti koně za nic nemohou a jejich léčba je pro nás velmi časově i finančně náročná. Děkujeme za veškerou nabídnutou pomoc!!!!!
email:
Helena.zejdle@seznam.cz
mob: 731 176 765″
Co říkáte, nemohli bychom přispět na ten panthenol a léčbu vůbec?
Já jsem to příliš nepochopila, podle mne by to měla plnit pojišťovna, teda snad takový objekt pojištěný byl. Možná více informací
Inko, pochybuji, že majitelé měli koně pojištěné tak, aby jim pojišťovna zaplatila léčbu v případě úrazu (ono pojistky na léčebné výlohy za zvířaa jsou dost „mastné“)
U majitele stájí předpokládám totéž. Pojistka by nejspíš kryla cenu koně, pokud by kůň při požáru zahynul (škoda na majetku), nicméně pochybuji, že bude krýt náklady na léčbu. Možná (zdůrazňuji MOŽNÁ) by nějakou částku dostat mohli, za poškození majetku, ale asi bude dost záviset na tom, jak je smlouva postavena a co vlastně kryje.
Já prosbu chápu tak, že pokud někdo má doma Panthenol nebo indulonu nebo jakoukoliv neparfémovanou mast, nebo má možnost je levně získat, a chtěl by pomoci paní (slečně), která ošetřuje vážně popáleného koně, má jí je poslat. Chce-li někdo pomoci finančně, určitě ji to taky neurazí.
Já jsem to nemyslela, že by měli pojištěné koně, byť já jsem tuto cestu zvolila. Myslela jsem, že fakt těch informací je dost málo
Zano, pokud se bude něco kupovat, tak (to by mohla určit EvaŽ) také by se mohlo koupit Calcium panthothenicum. Ale možná je kalcium i v tom Panthenolu,nevím. Byla bych pro, koupit nějaká léčiva. Na koňské tělo toho padne spousta. Dívala jsem se na Hady, jestli jede Ap do Podmitrova (že by to zrovna vzala), ale nejede, muselo by se to poslat počtou.
Alex, pokud jsem dobře hledala, tak Loukov je Kroměřížsko (a paní Helena je z Bystřice pod Hostýnem) a Ap je z Ostravy, takže stejně bude pošta nejlepší a nejrychlejší řešení.
No a už jsem to konečně našla na FB, ale odkaz sem zřejmě dát nejde (komentář po vypršení limitu zmizel, asi jsem SPAM 😉 🙂 )
Tak založím téma na Hadech a dám to tam 🙂
Dovolím si vstoupit, i když nejsem ta, která na účet přispívá pravidelně. Pokud se rozhodnete něco poslat, tak bud je třeba dohodnout nějakou částku a ideálně si vyžádat účtenku za nákup Pantenolu, případně jakékoli veterinární léčby spojené s popálenými koníky. Druhá varianta je koupit léky podle instrukcí slečny/ paní Heleny a poslat to poštou. Předpokládám, že se o koně stará veterinář, který ví, jak jsou na tom, tak bych to nekomplikovala nějakými našimi nápady. MOhlo by se také stát, že se netrefíme a dodáme něco, co nepotřebují. Můžeme také udělat sbírku, pak ráda pošlu něco na účet. JInak by asi bylo nejlepší podrobnosti probrat na Hadech.
Poprosila jsem Ap, jestli by se v případě zaslaných peněz na léčení koně stala příjemcem, který by zajistil, aby peníze nebo případně léky za ně koupené, došly na správnou adresu. Pokud se ozve a bude souhlasit, tak myslím, že bychom přispět mohli. Kdo něco má (indulonu, panthenol) k poslání, může se se slečnou domluvit přímo a poslat to od sebe – abychom to nekomplikovali.
http://www.e-spasatel.com/
a kdo byste měl blízko do Polska nebo tak nějak, tak tohl eje super mastička s rakytníkem na popáleniny…a plně funkční….
na indulony se tu poptám….
Dede, ve spodním příspěvku máš pravdu. Ptám se Ap, může být styčným důstojníkem mezi sl.Helenou a Zvířetníky??? Napíšu jí na soukr. mejl. Myslím, že má nějaké potíže na připojení na internet v práci.
…„Tak dlouhej žebřík nemám, ale mám foťák“ sdělil pan K….
(rofl)
Pro mě hláška dne!
Ach – slečna Bony opět v akci! A věta „Žebřík nemám, ale mám foťák“ mne nadchla – konečně člověk, který je připraven! (chuckle)
Když byla Toya mladší, tak s oblibou šplhala na polovyvrácené stromy – když jsem ji poprve viděla deset metrů nad zemí na evidentně trouchnivé větvi, tak jsem nevěděla, co dělat a pobíhala jsem pod ní jak šílená (jako že ji když tak zachytím (fubar) ). Až si Toya přestala hrát na pohádku „Sedím vysoko, vidím daleko“, elegantně se otočila a sešla dolů (no úhel byl tak 60 °). (clap)
Poznámka: dnešní ráno jsem započala sportovně artistickým výkonem – ano, regulérní salto mortále včetně piciklu – akorát se divím, že mi nikdo netleskal a neházel drobné do klobouku (shake) – a to mne sledoval mimo jiné narvaný autobus (kvůli kterému jsem ho provedla – jednou mne ty autobusy zabijí, to už je do třetice (punch) ). Zaplať pambu, kolu se nic nestalo (minule to odnesla přední vidlice), ani gatě jsem si neroztrhla, jenom jsem si narazila obě ruky – a to zase fest. Ále co, to se spraví samo a v Podmitrově si ani nevzpomenu (ale co ty modráky na stehnech od řídítek, ty asi tak hned nezmizí – zase budu za oběť domácího násilí (chuckle) ).
„…když jsem ji poprve viděla deset metrů nad zemí na evidentně trouchnivé větvi, tak jsem nevěděla, co dělat…“
FOTIT!
Prosím Tě, Ty máš nějakou autobusovou exhibiční úchylku? Co mi ušlo?? Nebo po Tobě nějaký autobusák jde? Ovšem óne sranda, tohle by fakt nebyla sranda (whew)
ad FOTIT – no, to bylo ještě v mé předfoťákové éře … ale jak se znám, stejnak bych panikařila a nefotila (chuckle)
ad AUTOBUSOVÁ ÚCHYLKA – totiž, jak ráno spěchám do práce, tak na nějaký autobus nehledím (rofl) – možná bych mohla dát miniseriál „Mé střety s autobusy“. Ovšem, ani tentokrát jsem nefotila, ač foťák v brašně byl. Jak říkám, panikářka (nod) . Ale musel být na mne hezký pohled – uprostřed křižovatky jsem se válela, jako bych se vracela z velkého flámu (chuckle) (chuckle)
Hlasuji všemi deseti pro seriál „Yga vs Šílený autobusák anebo To by bylo, aby Yga ten autobus jednou nepřeprala“. Sukces zaručen. Tedy připomínáš mi toho křečka 🙂
Copak Toya na stromě je k zasmání (i když chápu, že ne v ten moment, kdy jsi ji měla nad hlavou (chuckle) )¨, ale tvoje autobusové ekapády nikoliv.
Foukám na bolavé ruce (h) a… nemůžeš jezdit někudy jinudy nebo odstranit toho autobusáka??? (flex) Bys nám tu děsně chyběla, tak na sebe koukej dávat pozor! (inlove)
AD „nemůžeš jet někudy jinudy“
Teoreticky můžu, ale to bych přišla o tohle
http://yga.rajce.idnes.cz/FOTO_2012_-_11._5._-_pet_minut_kazdodenni_krasy/#
A navíc, nakonec přes to město musím, ať jedu kudy jedu.
Ach Ygo, to je ale opravdová krása… naprosto tě chápu. 😉 Nezbývá než zlikvidovat ten autobus (punch) (wasntme)
YGO, buď opatrná, máš aspoň na hlavě přilbový klobouk??? Já měla před lety pád krkokolomě 😛 ze svahu do mladé bučiny, na hlavě přilbici, ale pod bradou mám ještě flek, jak jsem odírala bradou kůru i s lišejníky. Potom jsem musela nosit Šancův límec neb jsem si hnula s krční páteří, ale hlava celá, jen přilba odřená.
Hmmm, fotky jsou krásný a naprosto tě chápu. Ale na druhý straně tak úplně vlastní hlavou (v tomto případě rukama) bys snad za to platit nemusela 😛
Dodnes se u nás traduje, jak Franta takhle přeletěl přes řidítka poblíž hřiště. Jak se tam tak srolovanej válel po zemi, seběhli se prvňáci a volali starostlivě: Panééé, nestalo se vám něco? Panééé, nechcete pomoct??
A on se za to prosím styděl (chuckle) .
koukám, že YGA by taky potřebovala aspoň devět životů. Tak ať se všechny modřiny brzo zahojí.
Ještě že Světluši něco podobného nenapadlo, uf. Jinak ten kamzík pitomá taky vyleze všude možně. Borůvka je paní madam, tu z podobně geniálních nápadů nepodezírám, ale nikdy neříkej nikdy….
Máme doma podobného atléta. Na rozdíl od stzrakaté slečny postavičky atleta – běžce má naše černá slečna postavu atleta – v lepším případě zápasníka těžké váhy. Za kočkou vyskočí na dvoumetrovou zeď za pomoci zdemolovaného venkovního grilu, ujde bratru 5 metreů po zdi aby na konci zjistila, že dál to nejde a ona neví co dál. I nastupuje Bivoj Bimbouš, za cenu poškrabaných zad Majdu sundá a čeká, kdy a co provede příště. Ta zeď ji láká nemírně
hezké pondělí všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Ježkovy zraky – to je bláznivá psice (chuckle) Ještě že je naše Betuše na sebe tak opatrná, lezení po střeše by se jí rozhodně nelíbilo (kočka nekočka) (wave)
Krásná fotodokumentace
Zdeno, ještě že měl pan K foťák – lepší, než dlouhý žebřík . Fotky jednak tvé veselé povídání bezvadně dokreslují, jednak máš památku na to, co je Bonny schopna udělat, když se rozhodne prohnat kočku 🙂 . A vlastně jste měli všichni velké štěstí, že spolu s akrobatkou Bonny nesklouzla dolu – neřízeným směrem – nějaká uvolněná taška. (whew)
Jak tak vidím, tak do rodiny psích pak patří nejen naše choďandy, Éšus, ale úspěšně se mezi ně zařazuje i strakadlo Bony 😛