Jako mají letadla a lodě svůj trojúhelník u Bermudských ostrovů, já ho mám v jarních měsících. Jakmile jimi začnu proplouvat, ztrácím se v čase, čehož nejlepším důkazem je, že tato sto pětka nevychází v tradiční čtvrtek, nýbrž až v pátek.
Tak především to jsou Velikonoce, které mile zkrátí pracovní týden. Někde kolem nich se batolí každoroční podnikové školení, které mě vyžene z kanceláře ve čtvrtek a v pátek. Těsně v závěsu se drží daňový seminář, pořádaný naší bankou, a dál se volně řadí nejrůznější výjezdy, školení a další semináře, na které nebyl začátkem roku čas. Vše se prolíná s volnými svátečními dny začátkem května a můj pobyt v kanceláři se krátí na tři dny v týdnu.
Pro někoho je to běžná záležitost, ale já jsem velice teritoriální tvor, pravděpodobně původně pastevec nějakých hodně líných zvířat, čemuž nasvědčuje moje obliba mléka, masa, daného místa a minimálního pohybu. Takže tyto časové excesy mě vyvádějí z pracovního rytmu víc než je zdrávo.
Ale hlavně mě naprosto dezorientují v čase. Probudím se časně ráno, odběhnu si na záchod a radostně se zachumlám zpět pod deku s tím, že mám před sebou ještě nerušený spánek a pak si udělám kafe a rozložím látky … a kruci, vždyť je pátek, pracovní to den, a ten blbec budík to taky neví.
Poněkud mě utěšuje skutečnost, že v tom nejsem sama. Tuto středu kolegyňka neustále mluvila o zítřku jako pátku. Což mi přišlo poněkud divné, neboť já jsem měla pondělí.
Ostatně, už je tomu konec, sezóna zanedbaných seminářů pomalu končí a nejbližší svátky jsou za horama za dolama. Jen ještě příští týden mám jedno školení v pondělí a v pátek dovolenou, protože jedu do Podmitrova.
Ano, stále ještě trvá jaro, doba popleteného času a doba zázraků.
OT – Běh pro život!!!
Tak to už zas začalo! Pardubice mají odběhnuto, chystají se myslím České Budějovice…jestli se chcete někdo připojit, všechny informace najdete na http://www.behprozivot.cz
Osobně plánuju účast v Ostravě 9.6. opět s Alim. Jaké to bylo loni jsem Vám loni napsala. Nezapomeňte, že není nutno běžet… 😉
Jinak hlásím, že u nás vše při starém, stav zvěře nezměněn, stav lidí taky ne, přístup k netu pořád bídný, takže jen občas nakouknu. Už nejsem za bukem, ale spíš někde v jeskyni, mám pocit. Mějte se tu všichni krásně a hlavně buďte zdraví a veselí (toivo)
A jeste neco o case – je to nárez (clap) (clap) a chce si na to udelat cas (nod) – pres sest minut úzasné hudby a moudrého slova
http://www.youtube.com/watch?v=PpVOuIOYjgI&feature=related
A kdyz budete mít náladu, tak si jeste kliknete na Velkomoravský chorál – to uz je nadcasové
Hradišťan jsme slyšela v reálu minulý pátek. I velkomoravský chorál. A taky mši, co složil Pavlica, a zpívali to s místním dětským sborem Skřivánek. Jako že nebrečím skoro u ničeho, tady jsem měla na krajíčku.
Ač nejsem z Moravy, Hradišťan miluju (h) Ygo, díky i za ten spodní odkaz s Vlastou Redlem.
Ja mam Hradistan taky strasne rada a Ozveny duse je jedno z mych oblibenych CD, hlavne kvuli tomu Velkomoravskemu choralu.
Tak děcka, zítra tady nebudu, neboť se jedu hysto(e)ricky znemožnit na Speciální výstavu chodských psů. Natrénováno nemáme, protože nejdřív Ellie hárala a byla neustále rozptylována sousedovic podvraťákem, když už byl klid, tak jsem si vyhodila záda. Naše příprava na výstavu vypadala následovně – párkrát jsme se proběhli po zahradě, ukázali jsme zuby a vyzkoušeli výstavní postoj, dvakrát jsme byli psiny vyplavat v lomu, aby náhodou ještě někomu nevoněly…Takže jestli zítra několikrát oběhnu výstavní kruh, je ve hvězdách, pokud Ellie nebude spolupracovat a smýkne se mnou, tak možná z kruhu odejdu v hlubokém předklonu…
Držíme palce. A větší ostudu než já s Norkou na výstavě nikdo udělat nemůže,takže se nemusíte bát 😀
Milá Vave, hezky napsáno,páč mám taky ten pocit ztrácení se v čase. 7.května jsme měli oslavy konce II. sv. války, druhý den bylo volno, takže jsem nabyla dojmu,že ve středu je pondělí a celý den jsem si domlouvala pracovní schůzky na zbytek týdne, to byl fofr. Někteří přijeli už odpoledne. (chuckle)
Níže je diskuze o tom památném Silvestru , byli jsme na Vičanově na chalupě, s horolezeckou tlupou, taky tam byl Míša Orolín s manželkou, ráno chtěli odjet na Slovensko a tak jsme vysekávali auto ze zmrzlé země, taky nasněžilo, měli jsme otevřené půdní okno, vzbudila jsem se zimou a v teniskách u lože jsem měla sníh. Odpoledne před tím jsme ve svetrech dělali venku opékačku.
(wave)
„Poněkud mě utěšuje skutečnost, že v tom nejsem sama. Tuto středu kolegyňka neustále mluvila o zítřku jako pátku. Což mi přišlo poněkud divné, neboť já jsem měla pondělí.“ (rofl) (rofl) (rofl)
Skvělý článek, Vave. Já v tom taky lítám, na mateřské jsem žila v naprostém bezčasí, jak teď chodím do práce, je to trochu lepší. I když … zrovinka včera jsem měla tutéž diskuzi s kolegou, jen ty dny byly posunuté (chuckle) .
Naštěstí je CD moudrá a přidělila ke mě chlapa, který funguje jako živý kalendář. Vysype z hlavy, kolikátého je, kolik hodin, kdo má svátek či narozeniny a jako bonus, co se stalo v naší rodinné historii zajímavého před x lety. Občas z něho mám až hrůzu (whew) (rofl) .
Halooo halooo kalousi kvíkají v Horoměřicích!!! A já se stydím, že nevím, koho přímo oslovit, kdo je chtěl fotit… Beda??? Fotografko prosím ozvi se!!!
Nene, na zvírátka, a ptácky obvzlást, je tady specialista Kaa.
Napíšu Kaa mail.
Díky, když bude potřeba kontakt, tak na emil miskahejna@seznam.cz, dám pak telefonní kontakt, bude-li ještě zájem… 😛
Ale jo, já to na jaro svedu. My účtárnoví jsme v čase posunutí permanentně, podle toho, jak rychle se uzavře měsíc. Ale jaro je sloveso 🙂
Hned v únoru se začne kontrolovat minulý rok, aby se mohlo spustit vyúčtování, zároveń přicházejí faktury už do nového roku. Program piští, že jsme ve špatném období, nebo že máme změnit datum – podle situace dopředu nebo dozadu a jako třešinka na dortu, platební kalendáře na zálohy, které dosáhnou až do roku 2013. (devil)
Někdy si připadám časově nezaostřená, jaký div, že nemít chytrý mobil, zapomenu i na narozeniny našich mláďat (devil)
ale člověk si zvykne 🙂
ri (inlove) , díky! (f) Na tento aspekt jsem zapomněla. Jen si ho prožívám už v předjaří, protože kdo chce dividendy, je na termíny mnohem tvrdší než zákon.(whew)
Zaplaťpánboh, že v tom nie som sama 🙂 🙂 Ale na jaro by som to nezvaľovala 🙂
Děkuju vám za milé komentáře a přeju krásný víkend. (h)
Ztrácení v čase radši nekomentuji, jako matka na mateřské jsem totálně mimo. I když doktory většinou trefím, to je snad jediná věc, kterou mívám naplánovanou na pevno. Jo a ještě čtvrtky s rysíkovou sestřenicí, jenže ty se příští dva týdny přesouvají na úterky, takže to už asi nezvládnu :).
Chtěla jsem ale zajásat nad štěníkama EvyŽ. Já jen doufám, že až jednou budeme mít ten domeček se zahrádkou a větší děti, tak EvaŽ bude mít zase štěňátka. Protože já po jednom od nich toužím strašně moc. Jen si nejsem jistá, jestli budem dost akční, aby se s náma nenudilo.
Dneska jsem Rysíkovi vysvětlovala, kam pojedem za týden a očička mu jen zářila. Tak doufám, že tam najde nějakého kámoše, jako byl před dvěma lety Jafa, nebo jak se jmenoval.
Naše auto byla taky jedna ledová koule. Skvělé bylo vysekávat ta přední kola z rozbahněného ledu. Vězela tam cca do třetiny. Majzlíkem a muselo se moc opatrně, abychom nevyrobili v pneumatikách krátery. Auto jsme polévali teplou vodou, vodu jsme tehdy v chalupě neměli, tak jsme jí nosili odnaproti od sousedů, kde vyvěral na louce pramen. Ohřívala se na vařiči v prádelňáku, protože tatínek odmítl roztápět kamna před odjezdem, ani se mu nedivím. Tak tohle bych prožívat taky nemusela. Jenže jsme byli mladí a měli z toho spíš srandu, akorát rodičů mi bylo tehdy moc líto. Byli z toho strašně vystresovaní.
Tak nevím, to mělo být pod Zdenou b.p. Tady straší.
Karolíno, včera ti sem psala Dede, že z nějakého neznámého důvodu současný antispamový filtr nemá rád tvůj počítač. Snaží se s tím něco udělat, ale asi musíš být trpělivá.
Jak se daří Ríšovi? Pořád držím palečky, aby se toho ošklivého záměnu brzy zbavil.
Amálka je v pohodě, ale včera mi kůže u té rány přišla nějaká červenější. Vydenzifikovala jsem, opět natřela framykoinem, vyměnila obvaz, tak uvidím dnes večer. Chce to pořádně umýt nebo vystříhat chlupy, ale Amálka má na takové zásahy do soukromí svůj názor a nechce. Navíc jsem to včera ošetřovala déle a ona se chuderka celá třásla, tak jsem udělala jen to naprosté minimum, abyhc ji dál nestresovala. Měli jsme jen na chalupu, ale máma se bojí boužek a ledových mužů, tak ji těch stehů zbavíme už asi v něděli. To si oddychneme všichni
Hmm, v poslední době mám pocit, že mě nemá rádo více zařízení.
Vavísku,
to nemusí být jen jarem a semináři – já se ztrácím v čase každou chvíli (fubar) …
No Vave,tak já nevím,ešivá je to fuč. Co budeš dělat červenci???? 😀 To nepřijdeš do kanclu rovnou už vůbec 😀 😀 😀
Já to mám jako nesledovač času z tohodle pohledu jednodušší. Já vůbec nikdy nevím co je vlastně za den. Jsem schopná přát kolegům při odchodu v úterý domů krásný víkend a v pátek si klidně něco domluvit pracovně na zítra 😀 :D.
a zdravím všechny po delší době, návrat z psího tábora na Pecce mě rozhodil tak že ani dneska nevím, která tady v kanceláři bije a doháním resty. Na článku už se pracuje 🙂
Už se těším ! (inlove) (clap)
Milá Vave, udělala jsi mi neuvěřitelnou radost. Jsem myslela, že to je jen můj problém, který mi cepuje ten německej prevít. A vono nééé 😀
Tak tohle je už 4. pokus. Prý mám zpomalit 🙁 (think)
Jo, tohle taky znám, hlavně co se týče datumu. Začalo to v okamžiku, kdy se zavedly počítače. Ještě jakž takž vím, co je za den (pátek :* ). Ale kolikátýho? Ani náhodou, to se přece kouknu 😀
Vave, tak to znám! Ale nyní co jsem už doma, tak nějak čas vnímám přesněji a nepletu se jestli je úterý nebo pátek. Asi proto, že se mi tok života zklidnil. Vrátila jsem se od pana doktora s Klérkou a on mi při rozloučení říkal, „Však se zítra uvidíme v Podmitrově!“, tak jsem ho ubezpečila bez zaváhání, že až příští týden (chuckle) ! Takže vidíš, že v tom nejsi sama!
Orientace prostorová i časová mi vždycky dělala potíže a čím jsem starší, tím větší. O čem jsem já přesvědčena, žee se stalo tak před rokem či dvěma, Bimbo mne jasně přesvědčí a usvědčí, že je to bratru pět let. Včera mne maminka upozornila, že ona má příští rok kulatiny a já taky. Ty její jsou osmdesáté, když už to chce slavit a do těch mých nikomu nic není. Stejně je to teprve pár let co jsme maturovali…..
OT – TECHNICKÁ
na Hadech jsem vás neutla, ale pouze přesunula, a to z důvodů jako obvykle – aby se neztratily vážně míněné příspěvky… račtež pokračovati, dobře se bavím (rofl)
Ach Vave – ty to máš jen na jaře a mimo kancelář, ale mne čas překvapuje stále – bude to tím, že u lidí je převeden do čísel a letopočtů a ty mí bzučí hlavou, aniž by se tam jediný zachytil (kromě roku 1212 Zlatá bula sicilská a 1415 upálení Mistra Jana – což je HÓÓÓDNĚ důležitý (nod) ).
Dumám, v kterém roce se narodila Terka, kolik let je mamce (tady odpovídám, že je jedenačtyříctka, ať si to tazatel spočte sám), jestli je ještě duben či už květen a jestli je květen, zda je to pátý měsíc roku (někdy si to musím počítat na prstech (fubar) ).
A to, že do Podmitrova jsem chtěla jet buď dneska nebo až za čtrnácte dnů, tak to ani nezmiňuju (shake) .
No jo, pratele, a ted si predstavte, ze sedite v kresle pololeze se zafixovakym krkem asi tak 7 tydnu a zirate primo pred sebe jak do tunelu, pripadne na televizi, nebo na noutbuk umne balancovany na kolene a bez ohybani krku. Diky prijemnym praskum zaspite tu hodinu, tu dve, a kdyz se podivate na hodiny a je koncem unora 7 hodin a nevite, jestli je to 7 rano nebo vecer, natoz tak, ktery den…. Uz mi to bylo blby se furt ptat Cheta, tak jsem si na pocitaci zjistovala den a cas. (emo)
Ono by to bez těch spacích prášků asi bylo k nevydržení dlouhý (think)
Já zase jak stárnu tak ztrácím pojem času. Stále mám dojem že to a to udělám za takovou a takovou dobu, třeba že se obléknu a půjdu na autobus. Jenže mi to obléknutí trvá déle než předpokládám a když se konečně vykolébám a sejdu cestou dolů a dojdu k přechodu vidím autobus na druhé straně silnice odjíždět. A příští přijede až za půl hodiny.
A tak se příště začnu vypravovat dříve, ale něco musím mít sebou a tak to hledám. A zase vidím jen odjíždějící autobus. Začnu se vypravovat ještě dřívěji ku podivu se stejným výsledkem, autobusu mohu jen zamávat. Za ta léta stárnutí bych už měla akceptovat že mi všechno trvá déle ale z neznámého důvodu mi to nejde.
Nebo se do něčeho pustím, něco srovnat nebo přebrat a než se naději uběhlo půl dne. No a co s tím? Všechno je jinak a já nedokáži odhadnout jak.
Čas je pro mne jako řeka, přehazuje si mne z vlny na vlnu, odnáší mne pryč a pak mne odhodí na břeh a tam já dřepím s otevřenou pusou a nevěřícně zírám jak se ten čas kolem mne řítí nepředstavitelným tempem. Chvílemi plyne můj čas rychle, chvílemi pomalu a já nikdy neodhadnu jeho momentální tempo.
A to že vím že je můj čas odměřený a že jsem toho spoustu za život nestihla udělat mne jenom ochromuje tak že už nestihnu nic z toho nestiženého. Asi odejdu z tohoto světa aniž jsem něco dokončila. Nedokončený život. Nejdříve rozmlácený a potrhaný a nakonec nedokončený. (think)
Velká kočko! (hug) (h) (hug)
Velká kočko – Nedokončený život, to je jako od Ingmara Bergmana.
Na druhou stranu, představ si, že bys už měla všecko hotovo a jenom čekala na paní Zubatou. Teď ji stále můžeš říct „Huš huš, ještě není čas, ještě nemám doděláno …“ A vůbec, než se nachystáš, tak zase uvidíš jen zadní světla autobusu mířícího do nekonečna.
(hug) (h)
Velká kočko – YGA to napsala moc krásně, i za mne
(hug) (h) (hug)
Jo nedokončený život a Ingmar Bergman. To musí být prostředím. 😉 Ingmar se vším všudy nemohl vyrůst nikde jinde než tady. A každého tato převážně ponurá země ovlivní.
A milá YGO, ty myslíš že se dá se zubatou diskutovat? (wait)
Ale že bych nestihla ani TEN autobus, tak ta myšlenka se mi opravdu moc líbí. 🙂 (clap)
AD „diskutovat se Zubatou“
No, zkusit se má všecko (chuckle)
Takhle ukecávali Vlasta Redl a Jura Pavlica
http://www.youtube.com/watch?v=7jacMiUP-DY
Jé, děkuji YGO, to jsi mě nechala zase něco objevit. Jsou báječní, moc se mi líbí ta kapela, je lahodné je poslouchat. (mm) (mm) 🙂
Jura Pavlica je muzikant od boha a s kým hraje, s tím mu to ladí. Kdyz má nekde v okolí koncert, tak si ho nenechám ujít – a je jedno, jestli je repertoár vánocní nebo lidovky nebo zhudebnené básne Skácela – trebas tato letní je bájecná – a ted je aktuální – vlastovky + vlcí máky a akátové háje jsou tady
http://www.youtube.com/watch?v=RiTyFDth7QM&feature=related
Taky se mi Yžina podpoznámka moc líbila. Někdy ten prošlej autobus použiju, s kopyrajtem sámo. 😉
Velká kočko, nesmutni a napiš znovunalezené kamarádce (inlove) .
K těm autobusům: připomněli jste mi jeden praštěnej zvyk z doby těsně po svatbě. Bydleli jsme ve Vršovicích, v malinký garsonce. Chodila jsem na autobus přes křižovatku se semafory do kopečka a za roh. Tak 200 – 300 metrů to bylo. A já měla naučeno, že když autobus chytne červenou, tak já mám zelenou a do toho kopečka a za roh stihnu dosprintovat dřív než on (chuckle) .
Milá Vave, buď ráda, že ten zmatek v čase máš jenom na jaře. Od té doby, co jsem na volné noze a čas mi nic nedělí, jsem absolutně mimo. Vzpomínám si, jak jsem před pár lety šla něco podepsat na berňák a nejenom, že jsem nevěděla den (to je celkem normální), ale já jsem nevěděla ani měsíc a rokem jsem si nebyla jistá. Co si o mně myslela moje správkyně daně, to radši nechci vědět.
V úterý večer jsem taky měla snahu žádat děti, aby mi řekly, kdy končí v pondělí ve škole a děti se divily nač, když zítra je středa. Ale pocitově teda pátek dneska nemám. Je přece takňák středa nebo čtvrtek, ne? 🙂
Tak to se jednou stalo mladému – po volném pondělí mu u snídaně říkám – hele, jen tak pro formu, dneska není pondělí, ale úterý. Mladej vylít – ježišmarjá, já mám v batohu učení na pondělí, díky…Odpoledne přijel ze školy a hlásil – ty děcka jsou úplně blbý, půlka si vzala učení jako na pondělek. A to už nebyli žádní prcci, ale sextáni 😛
No to už je tu komentářů 8)
Jinak si myslím, že pokud je ze začátku týdne volno, je zcela normální, že se nemůžu dopočítat dnů.
JJ, souhlasím, jakkeli. (inlove) Já se ale nemůžu dopočítat dnů pokaždé, pokud nejsem ve své kanceláři. Což je je pro některé světoběžníky určitě zcela nepochopitelné. (blush)
Přeju všem krásný den! (h)
Vave, moc pěkné. Ale nevím, jestli za to může doba noční, kdy to čtu, ale něco jsi mi tím velmi živě připomněla. Že nemáš na TOHLE? Cituji:
V roce 1979 se přesouvá
a) pracovní volno ze soboty 28. dubna na pondělí 30. dubna a pracovní doba z pondělí 30. dubna na sobotu 28. dubna,
b) pracovní volno ze soboty 5. května na pondělí 7. května a pracovní doba z pondělí 7. května na sobotu 5. května,
c) pracovní volno z neděle 6. května na úterý 8. května a pracovní doba z úterý 8. května na neděli 6. května,
d) pracovní volno ze soboty 22. prosince na pondělí 24. prosince a pracovní doba z pondělí 24. prosince na sobotu 22. prosince,
e) pracovní volno ze soboty 29. prosince na pondělí 31. prosince a pracovní doba z pondělí 31. prosince na sobotu 29. prosince.
(Zdroj: Předpis č. 43/1978 Sb.)
Přeloženo do češtiny to znamenalo že
1. První máj vyšel na úterý, takže se dělalo v sobotu a pak bylo volno jednotně Ne,Po a Út.
2. 9. květen vyšel na středu a tak se dělalo od 1 máje st.,čt.,pá.,so.,ne. a po.,út.,st. bylo volno. Rozumné, zabraňovalo to tomu, aby se na jeden den rozjížděly provozy a každý si byl vědom toho, že při jednodenním přerušení volna by se stejně nic pořádně neudělalo.
Stejně tak Vánoce a Nový rok. A pak že bylo všechno úplně špatně.
Z těch přesunů bylo nakonec zblázněné i počasí, neboť na Silvestra toho památného roku bylo odpoledne ve 3 hodiny v Kryštofově údolí 14 stupňů nad nulou a pršelo. V sedm večer začalo sněžit a o půlnoci tam bylo -26 stupňů.
Jen k těm provozům – předtím vyhlášky stanovily, že si provozy můžou v těchto dnech přehodit nebo zkrátit směny podle potřeby, a nenutila se celá republika do takového šíbování v jednotném akordu. Chodila jsem tehdy teprve do školy a z té pracovní neděle jsem byla dost divá. Dojíždění byl masakr – vyznat se v autobusech :@
Ten památný Silvestr, kdy jsme náhle klesli o 25 celaskonů, pamatuji. Na Nový rok jsme se s mamkou klepaly kolem nádraží, taťka ležel na plicním a byly to první Vánoce o samotě a my mu vezly jídlo, na které stejnak neměl chuť. Tehdy to ještě dopadlo dobře, byl z toho „jen“ invaliďák.
Jo, tak tohle taky pamatuju!
Odpoledne jsme chodili s deštníkem a o půlnoci jsme šli od přátel do naší chalupy a museli nám půjčit deky, abychom cestou nezmrzli, protože tam jsme šli v tričku, zpátky už to nešlo. Auto nám zamrzlo v louži, takže jsme ho ráno vysekávali majzlíkem, abychom vůbec odjeli a cesta do Prahy v autě (Škoda 1000MB) bez topení – taky zamrzlo, byla víc než nepříjemná a trvala 6 hodin.
Jindřichu, to máte pravdu, já to mám zažito na vlastní kůži ne v Kryštofáku ale pár km od. Tenkrát se sčítaly koncem roku domácí zvířata, slepice kozy, ovce a pod. Tehdy vyšel úkol od MNV na mne. Z domu jsem šla odpoledne střízlivá a pršelo. A zpět jsem šla navečer už méně střízlivá a hodně mrzlo …
Likoooooo! (inlove) (y) Teda, to jsem se vorosila, na tohle jsem úplně zapomněla!
Ony ale ty přesuny měly svou logiku, „mladiství“ pracující do 33 let měli jen dva týdny dovolené, takže se volna nedala propojovat tak snadno, jako dnes.
Jenom pro ty, co to nezažili, či nepamatují – dva týdny volna neznamenalo 14 pracovních dnů, ale 10 pracovních dnů. A ty pracovní soboty (neřku-li neděle) byly děs-běs. Jo a velikonoční pondělí se naddělávalo vždycky! Já su tak ráda, že je to pryč. (clap)
Ten Silvestr byl nezapomenutelný. Byli jsme s dětmi na týden v Rychlebkách a z auta se nám udělala ledová koule (kapalo na něj ze smrků). Nejdřív jsme horko těžko rozmrazili aspoň jedny dveře a okna a pak vyrazili. Cesta do Prahy byla velmi napínavá a paradoxně nejhorší kolem Hradce Králové. Na pláních to moc foukalo a my se plížili kolem desítek aut popadaných do příkopů. Na cestu jsme si nevzali ani jídlo, protože jsme nechtěli vyžírat hostitele. Původně jsme plánovali oběd cestou. Ale nebyla odvaha zastavit. Tak se děti ze začátku krmily jen čokoládou ze stromečku. Pouze ze začátku. Pak už nemohly čokošku ani vidět. Roky 😀
Jo, my měli taky z auta ledovou kouli, ale komická byla ta louže – přední kola vězela do půlky v rozbahněném ledu. Úžasný zážitek! Když jsme to vysekávali majzlíkem, muselo se dát pozor na pneumatiky, abychom si v nich nevyrobili kráter. Pak jsme auto polévali teplou vodou, kterou jsme ohřívali v prádelňáku na vařiči, protože už tatínek odmítl topit v kamnech těsně před odjezdem. Vodu jsme tehdy v chalupě neměli, tak jsme jí tahali přes potok – zamrzlý – od sousedů, kteří měli na louce pramen a ten vyvěral pořád. Tak tohle už bych nemusela.
POMOC. Tady fakt straší!
To jsem napsala já, počítač mně odmítl, příspěvek se vymazal, vůbec tam nebyl, tak jsem ho napsala znovu a teď je tu pro změnu 2x a jednou úplně jinde.
Já jdu, asi jsem přepracovaná!