Musím se s vámi podělit o jednu příhodu. Neumím to podat morálně-filosoficky jako Vave, takové ambice nemám, a možná to ani žádná podobný rozměr nemá, tak Vám to jednoduše popíšu.
Jsem kuřák. Jsem zapomnětlivý kuřák, ztrácím zapalovače, cigarety a cigártašky. To je taková ta malá kabelička, obvykle zaklapávací, nahoře s takovými těmi kovovými kuličkami… No umíte si to představit, ne? Jednu jsem zapomněla u moře, jinou jsem zapomněla u Dunaje a ta poslední zůstala asi v České Krumlově. Ježíšek mi sice daroval jednu, ale ta je hranatá, taková pánská, nedají se do ní uskladnit drobné a vůbec. Chci zase takovoutu klapací…
V jednom nejmenovaném obchodním centru u Anděla jsem zavítala do prodejny drahých, dost drahých kožených kabelek.
„Máte cigártašku?“
„Ano, ukážu vám,“ a paní prodavačka vytahovala ty pánské hranaté, co z nich padají drobné…
„Tu nechci, tu mám a nevyhovuje mi. Chci takovou tu s tím klapacím nahoře!“
Jedna paní prodavačka se hned chytla a věděla. „Já vím, co myslíte. I pouzdra na brýle se tak dělávala. Ale tu nemáme, tu jsme neměli už leta, objednáváme, ale není…“
Chvilku jsme lkaly nad tím, že se nevyrábí to, co by lidé kupovali, a obě prodavačky přemýšlely, kam mne nasměrovat. Až jednu napadlo:
„Zkuste to hned vedle nás, tady je velká prodejna tabáku, mají tam všechno pro kuřáky!“
„Tak jo, to je dobrý nápad. Vy jste fakt profík!“
Paní prodavačka se zapýřila a řekla: „Když nepomůžeme, tak aspoň poradíme!“
Zašla jsem hned do vedlejší prodejny tabákových potřeb, kde mají nejen cigarety, ale doutníky, elekrocigadery a různá udělátka.
„Máte cigártašku?“
„Co-ó?“
„Máte taštičku na cigarety? Cigártašku?“
„Co jako to je?“
Zašátrala jsem v kabelce a ukázala prodavačce, co je cigártaška..
Slečna se ofrněla: „To neznám.“
„A nemáte je?“
„No tak se podívejte támhle do regálu, třeba jí tam najdete, jestli jí máme… Já nevím.“
Jako trubka jsem se otočila k regálům v rohu a pak mi došlo, že jsem opravdu, ale opravdu trubka.
„Já vám tady nebudu dělat inventuru, snad víte, jestli je máte, ne?“
„No tak když jí tam nevidíte, tak asi nemáme, ne?!“
Tím to pro ni skončilo, vymazala mne ze seznamu.
„Tedy vy jste opravdu profesionálka, to se hned pozná.“
Slečna se zapýřila…
No co, slečna neví, co je to profesionálka, no… A nebo to slovo zná z E55, ale pak můžete mluvit o štěstí, že jste jednu nechytla
Teď se mi dostalo úžasný hlášky (chtěla jsem odstranit jedno z těch TAKY v jednom komentáři dole, když už se tu dá editovat).
Tak tento komentář nelze editovat, neboť byl odhalen jakožto spam.
A ještě se to uložilo extra.
A mám to :O
a extra se to uložilo proto, že spam mi byl smazán. A takovej to byl nevinnej plk ;(
Nóóó – kdo ví?! (chuckle)
v poledne mi polovička napsal, že je v Praze opravený foťák (v pondělí ho tam odvezl, nějak se zasekával stabilizátor). A tak rychle domů, sbalili jsme Betku a hurá do Prahy. Já s ní obešla Olšanské hřbitovy, páník zařídil foťák… a když už jsme vyrazili, tak zpátky jsme jeli přes Mělník (parádní bouřka), postáli na semaforech kousek za Mělníkem dobrou půlhoďku, dobyli zříceninu Starého Bernštejna a pak vzniklo i pár fotek rákosí na Břehyni…
Beta je hotová – ona ta města tak nerada a Praha je prý fůůůůj (chuckle) Na hradě nebyla voda a proto ta zastávka na Břehyni. Nelitovali jsme- kromě kačen, volavek, lysek a potápek tam na rákosím plachtil světlý dravec – asi moták.
Ách, to vypadá krásně. Proč na Olšanech, mělas jít do botanky nebo do ZOO! Nejlépe se mnou 😉
Ale ta cesta zpátky musela být moc pěkná, těším se na fotky
(nenápadně upozorním, že taky něco mám http://1234zana.rajce.idnes.cz/DUBEN_2012/).
protože kousek od Olšan je onen fotoservis… Chodily jsme tam s Betuší jen asi třičtvrtě hodiny – daly si jednu zmrzlinu (pražské ceny) a raději jely zase pryč…
Hele – na to, že ještě v poledne jsem nevěděla, že jedeme výletit… tak to dopadlo parádně (wave) a stihli jsme návrat za světla…
Hihi, Xerxová (inlove) , blesk je Tvůj pomalejší brácha, co? 😉 (chuckle)
no jasně. Každá možnost k akci přírodně turistické se musí využít (chuckle) A mám radost – teď jsem googlila motáky a byl to moták pochop (nod) Světlý dravec, plachtil těsně nad rákosím (typický způsob letu i stanoviště). Tak mám radost, že jsem ho poznala (wave)
jo jo, ten znám. AWH. Taky využívám.
Jj Zani, vzhledem k tomu, že tě mám mezi ostře sledovanými rajčaty, tak jsem tam už loupala perníček. Jen jsem nechtěla čmárat, když jsi ještě ofiko neodhalila. Moooc se mi tam líbilo. (sun)
Fotky máš parádní. Ono to jaro je u Vás trošíčku dál (chuckle) No trošíčku dost… Jsem zírala, že už je zeleno, někde kvete už řepka. Tady ještě ani pampelišky nee
Zano – tvoje fotky jsou vzdycky krásné – a tyto obvzlást, protoze jsou jarní. Ono to jaro tu Prahu tak nejak zlidstilo (nod) (nod)
YGO, ale Praha je velmi lidska v kazdem rocnim obdobi, kdyz vis kam koukat. Tolik krasnych zahrad a parku, dodnes ticha zakouti navzdory davum turistu, kouzlo Rasnovsky cestou k Anenskemu klasteru, …. to by bylo na dlouhe povidani. Ja vim, vsechno ma svoje…
Zano, obzvlaste krasne fotky. Znamena to, ze uz muzes chodit na dlouhe prochazky? (dance)
Hanko, já mám teď přímo nakázáno chodit 😉 a už rozšiřuju záběr.
Moc krásné čtení. Nekouřím, nekouřila jsem, kouřit nebudu (taky (hug) nežvýkám (inlove) ) a do kluků už teď vtloukám, že se kouřit nemá (co se v mládí naučíš, to snad v pubertě nezapomeneš). Ale připomnělo mi tu jeden zážitek z mého relativního mládí (chuckle) .
Musím se přiznat – jednou jsem dělala prodavačku (blush) . Bez kvalifikace, bez zdravotních vyšetření, bez podepsané pracovní smlouvy … 8-| .
Zkrátka: neměla jsem zrovna naspěch, vlezla jsem do obchodu, chvíli tam okukovala, přemýšlela, co pořídit k večeři, a najednou vedle mě stojí taková starší paní a ptá se: „Slečno, co to stojí?“ a strkala mi vepřovou konzervu. Tak si říkám, asi si nechala doma brýle, tak jí to přečtu. Ona poděkovala a řekla: „A tohle?“ Tak jsem přečetla i druhou a třetí cenovku, ona zase poděkovala a povídá: „A kondenzované, ale neslazené mléko nemáte?“ Co bych neposloužila, natáhla jsem se do regálu aaaž nahoru, prošla mléka, vybrala požadované, podala … „A kolik to dělá dohromady?“ Tak jsem řekla horní odhad a paní hned začala tahat peněženku … „Promiňte, ale platí se na pokladně“, povídám a už jsem ji směrovala, kudy jít. Paní se v té peněžence probrala, vytáhla desetikorunu a „tu máte“, začala mi ji strkat! „Proč mi to dáváte?“ „To je trinkgeld, takovou prodavačku musí člověk ocenit!“ (rofl)
Dalo mi dost práce té milé paní vysvětlit, že tady opravdu nepracuji – a že mi stačí ta pochvala (blush) .
Ano dva pravdivé příběhy, kterak obsloužit zákazníka – moc dobře znám, zažila jsem oba.:) (punch)
Dodám trošku OT, ale ne moc, protože je o kouření. Naše bývalá sousedka Kris (co má Sadie a měla i Trixie) je silná kuřačka. V domě ale nikdy nekouřila, pouze venku, nebo v garáži. V garáži sice měla nádobu na špačky, ale moc jich v ní nebylo, většinou je odhazovala (zašlapávala)na betonovou podlahu. Když jsme tam chodili pro psy, povalovaly se těch špačků na zemi stovky. Občas jsem jich hrst posbírala, ale nechtěla jsem vypadat, že “nenápadně provokuji”, protože Kris nakonec vždycky jednou za čas (za týden, někdy za dva) podlahu garáže zametla. Ovšem ten smrad se tam držel furt, už se ani nedal vyvětrat. Bývalo mi líto Trixie, která v tom smradu nejen žila, ale musela i spát (kolikrát se spoustou špačků kolem polštáře, přímo pod nosem). Trixie trpí všemožnými alergiemi, děláme pro to co se dá, vždycky na určitou dobu je dostaneme pod kontrolu a radujeme se, že jsme zvítězili, ale vrací se to – má to prostě v sobě. Určitě se s tím už narodila a má to v krvi, ale čím dál tím vice jsem přesvědčená, že už tak narušenou imunitu ještě víc rozbouřil a rozdráždil právě ten nikotýnový smrad, který musela rok v garáži dýchat. Vždyť “druhotná” otrava nikotýnem už byla u lidí dokázaná (proto ta nekuřácká pravidla) – tak proč ne u psa?
Muj nedavny zazitek spatny/dobry prodavac. Potrebovala jsem pred operaci krku koupit takove rozkladaci kreslo s vysokou zadni casti, aby hlava spocinula. Bylo doporuceno, ze v tom mam i spat. Nasla jsem si nejake modely u vyrobce na internetu a pak volala mistni znackovou prodejnu, jestli to maji. Nejaky neprijemny clovek to se mnou kratce probral, ohledne cen byl vyhybavy (a to je draha zalezitost) a rekl mi, ze nema moc casu. Na dotaz, jestli to, co chci se vejde do Caravanu odpovedel, ze ne, ale ze oni by to dovezli za 70 dollaru. tak jsem ho poslala do pr..yc. Pak jsem volala do vedlejsiho mesta, kde jeden obchod, ac ne firemni, tohle taky prodaval. Noc a den. Obesli obchod zjistit, ktere modely maji, odpovedeli na dotazy. Kdyz jsme tam prijeli, prodavac se ptal, kdo z nas to bude hlavne pouzivat a k jakemu ucelu (vsiml si, ze mam hlavu od krku sikmo, tak asi usoudil, ze k rekonvalescenci). rekl nam, ze ty velky (a tudiz drazsi), co jsme obhlizeli, pro mne nepotrebujem; naopak, ze pro mne bude lepsi mensi, kde si lip tu hlavu zapru, nasel nam v show room nekolik modelu, nechal mne v kazdem posedet, ukazal jak se to rozklada. proste jsme s nim stravili skoro hodinu. Kdyz jsme nakonec vybrali, tak se ptal, jak rychle to potrebujem, protoze za 14 dnu bude mit slevu 100 dollaru na tyhle kresla. To by uz ale bylo po operaci, ale stejne nam tu slevu dal hned a jeste rikal, at si to doma vyzkousim, a kdyby se mi to nezdalo, ze to muzu vymenit. Jo a s dopravou nam ukazal, jak zadni cast se da odmontovat a v pohode se vejde i do mensiho auta nez nase. A za dva dny volal domu jestli s tim modelem spokojeni. Tak to je obchodnik. Taky je to treti generace rodinny podnik.
Taky príma téma 🙂 .
Přihodím dva poněkud odlišné zmrzlinové zážitky. V prvním případě v cukrárně vidím zmrzliny a ceduli, kde se inzerují poháry. Zmrzlin bylo nejmíň deset druhů, poháry tři. I optala jsm se drze, je-li možno pohár dle vlastního výběru. Prodavačka v šoku odpověděla, že to přece nejde, na to nemá cenu. Výjimečně jsem měla řádně nasertivní náladu i pravila jsem, že jí to spočítám. Nakonec jsme dostali, co jsme chtěli, dokonce i spočítat to dokázala, ale koukala na nás dost s obavami, co budeme chtít dál (fubar) .
Druhá příhoda je z botanické (chodím tam teď často, mám to vedle, hezky se tam fotí). Stánek s buřty a spol., k mému velkému údivu nabízí i zmrzlinu. Tam měli tááák úžasný výběr. I usoudila jsem, že k obědu ráda pojím skývu chleba a tady se rozšoupnu. Jala jsem se dohadovat s prodavačkou, kolik kopečků se vejde do kornoutu – shodli jsme se, že to nestačí. Nicméně paní s jiskrou v oku pravila „máme přece kelímky“. Když zjistila rozsah mojí nenažranosti (čtyři kopečky), bez mrknutí oka vzala kelímek na pivo a naskládala je tam. Nastalo hledání lžiček („jsem tu prvně po měsíční přestávce, vždycky tu byly…“). Nakonec jsem vyfasovala její polévkovou lžíci. A jak mi chutnalo (clap)
Ja jsem jeste v CSSR dost nesnasela obchody jako konfekci, pradlo a kozene zbozi, kde to vsechno meli za pultem (a tim ted nemyslim pod pultem). I kdyz prodavacka mohla byt ochotna, tak mi vadilo, ze si nemuzu sama vybrat a jsem zavisla na tom, co si dotycna mysli, ze ja chci nebo potrebuju, a ze ja nemuzu videt, co tam vsechno maji. A ta fronta za mnou, netrpelive preslapujici mne znervoznovala. Proto nakupuju rada zde,kde si muzu chodit kramem, kde je vsechno vyvesene a nikdo mi nerika, jestli mi to slusi 🙂 Coz neznamena, ze neocenim dobreho prodavace na veci, kde opravdu potrebuju poradit.
O.T.
Naši brouci :
http://www.youtube.com/watch?v=i1GGNDWrvlg ♫
(rofl) (rofl) (rofl)
Já bych za toho autobusáka šla i do ulic. Vždyť je to škandál velebnosti. A blouci naši? (rofl)
Trocha historie, nikoho nezabije. (rofl)
My dříve narození jsme měli možnost zažít na vlastní oči a uši , satisfaction, po roce 1989. Před tím datem fungoval výměnný obchod zejména mezi vedoucími prodejen se zeleninou, masem, textilem, boty, parfémy atd. Kdo neznal nikoho z nich neměl šanci vytouženou věc sehnat. Jejich odpovědí bylo, že „to“ zboží neměly už dloooouuuuho ale každá ho vlastnila. Ony , většinou dámy, byly tehdy tou rádoby respektovanou elitou socialistického hospodářství. Podle toho se chovaly k ubohým pozemským červům jako jsme byli my ostatní. Po domnělém sametu přišly o svá privilegia a bylo po srandě. Časem se z nich staly přeškolené prodavačky a jediná jejich moc spočívala v tom, že odmítaly reklamace ale to se dalo napravit.
Pýřily se pěkně. (chuckle) (rofl)
Zlatá slova.
Copak jmenované prodejny, ale my nemohli sehnat záchodovou mísu 😛 .
Myslím, že za tu mísu lze dosadit cokoli. Od dlaždiček po WC papír a dámské vložky. Jó, to byly zlaté časy. Že? To jsme neříkali koupila jsem, ale sehnala jsem. (dance)
Jj, když je tedy řeč o míse. Naši přátelé chtěli mít za totáče modrou koupelnu se vším všudy. Sháněli jak se dalo. Tu jim od dalšího kamaráda z Litovle ( prý tam byla vyhlášená prodejna) přišel telegram. Přijeďte , mám pro Vás modrou nohu! ( Rozuměj k umyvadlu). Na druhý den se dostavili příslušníci VB a jali se vyšetřovat pomyslnou vraždu. (chuckle) (rofl)
ÁÁÁÁÁÁÁÁÁ Jenny 😀 😀 😀 (rofl)
Chicht (rofl)
Hezkýýýý (rofl)
Jó podpultovky…taky jsem rok(1988) byla elita (textil a oděvy) a nahrabala si zásoby, nejsem křeček, ale když se jeden dostal ke zdroji…měnilo se to za jiné… podpultovky a fronty jsem si poctivě odstávala v knihkupectví, na knižní čtvrtek..a parfémy? V naší drogerce jsem bývala vždy upozorněna,že přijde Impulse nebo cizí prášek na praní a lahvičkové parfemy, ty jsem si kupovala od jedné super paní z pouťové střelnice, protože jsem její dceru na základce doučovala češtinu a hlavně písmena..ona je měla z dovozu přímo propaš..nebo z tůzu…a já milovala BOURJOIS Clin d´Oil eau de toilette a nedala na něj dopustit, flakon mám schovanej,z nostalgie a pořád voní….po něm se mi stejská… (angel)
Tak něco podobného máme v robotě. Do důchodu odešla kantýnská, která to měla jako svou firmičku. Milá vstřícná, samozřejmě dražší než v supermarketu. Ale chodila jsem tam pravidelně, nechávala poměrně dost peněz a ještě jsme si popovídaly.
Nový majitel dosadil paní, kterou to evidentně nezajímá. Prostě lidi si na ni přece nebudou vyskakovat, však má svůj věk. A když, tak je možné je sprostě utřít. Lidi si přece zaplatí tu korunu, dvě navíc než jinde, protože stejně nemají kam jinam jít. Okolo nikde nic není. A objednávka baget? Aha takové ty zabalené ve šprčkách a stejně je nemáme.
No, naučila jsem se donášet svačiny a vše potřebné včetně mléka do kafe a hodně ušetřím. Navíc asi jím i kvalitněji. No, není to vlastně skvělá prodavačka, když se tak stará o mé zdraví? Pravda, majitel má asi o hodně nižší obrat. Však už jsem ho tam při mé náhodné návštěvě viděla. Ale asi budu i nadále žít zdravěji.
Tak jsem si konečně početla, tak k tématu:
Jako sedmnáctiletý ucho jsem byla na brigádě v Bílý labuti v konfekci. Byla sem tam na tři týdny a opravdu jsem netušila, co všechno tam je. Takže jsem uplně stejně mávla k tomu stojanu, jak už bylo popsáno níže. Já fakt netušila, která bije. Ale to co za ty tři týdny přišlo nové, o tom jsem věděla. Samozřejmně jsem mohla pomáhat vybírat, ale to mi tenkrát nějak nedošlo.
Jenže já nejsem prodavačka konfekce, protože já neumím oblečení nakupovat ani pro sebe, natož radit jiným. Takže když mi v nějakém obchodě dobře poradí, tak se tam vracím. Mám takový jeden second hand. Je dražší a obvykle tam strávím aspoň hodinu. Ale nestojím u stojanu a nepřehrabuju se v něčem, co mi nic neříká, takže po pěti minutách unaveně odejdu. Běhá kolem mne prodavačka a snáší věci, co by mi měly být (někdy se netrefí přesně) a vyhovují mému zadání. Občas přihodí něco, co je mimo mnou zadané barvy a dost často s takovým kouskem odejdu. Už jsem se naučila, že věci co mi přinese si, až na výjimky, opravdu zkusím, protože tomu rozumí líp, než já. Nechodím tam často, teda vlastně jsem tam byla asi potřetí a po dvouleté pauze. A ona si mne pamatovala a byla překvapená, že už mám zase mimčo v kočáru. Určitě se tam ještě vrátím, přestože je fakt drahá. Ale zase má zboží, co za to stojí a ta péče o zákazníka, ta se fakt nedá zapomenout.
Hezké povídání o reakcích, se kterými se všichni denně potkáváme, i když, pravda, všichni doufáme, že převažovat budou setkání ve stylu „první prodavačky“. Já mám z loňské burčákové sezóny tady v Brně takyzážitek s mladičkou prodavačkou ve vinotéce kousek od nás, která měla na lístečku napsané ceny za litr a za dva – různé pro bílý a červený burčák. A když MLP žádal burčák do vlastní 1,5 lt láhve, tak mu řekla, že to nepůjde, protože pro to nemá stanovenou cenu!!!!! No, a když jí to podobně jako u Xerxové začal přepočítávat na papíře, tak mu nakonec řekla, že mu věří, protože ví, že tam pravidelně chodíme a event. příště doplatíme, pokud by to bylo špatně (tmi)
Prednosta obcas mate mladez v obchodech, kdyz si vyzada 3/4 libry neceho na vahu. A to se pak obcas dejou veci. 😡
Rád vzpomínám na jistého studenta matfyz, kterého naprosto vyvedla z míry prodavačka netušící, kolik že točeňáku „je ekvivalentní šesti buřtům“. Vzájemně se zmátli takovým způsobem, že jsem se jal tlumočit.
Ty Zdeno, tou profesionálkou jsi nemyslela tu pracovnici z Perlovky,že? Neřekla jsi to jako slušně podanou invektivu (chuckle) , myslela jsi jako že je prodavačka k ničemu,že? (blush)
Prosímtě, s takovým přístupem by se ani v Perlovce nechytala (think) – kdyby zákazník chtěl vidět pracovní nástroj a ona by řekla, ať se mrkne ve vitríně – pokud tam nebude, tak nic takového nemá … 😉
YGÓ, se picnu, ty teda tomu nasadíš korunu ! Zas to vidím plasticky (rofl) (rofl) (rofl)
Nejprve nic a pak by to tu bylo dvakrát – zas taková perla (z Perlovky) to není
Checheche, Ygóó, vidím to v barvách karnevalu 😀 (rofl)
A víte co, mě tohle moc nevadí. Neříkám, že je tolerance ingnorantství správná. ˇAle. Sama jsem pekelně náladová. V zájmu blízkých, potkaných i sama sebe s tím bojuju, ale čas od času nevyhraje moje lepší já.
Ne, že bych kdykoli v profesním životě mohla nebýt vlídná na klienta 😀 . Ale blbý nálady a neochotu si většinou rozklíčuju na – Má holt blbej den. Je to pro mě tak snazší.
Postřeh dobrej Zdeno, včetně pýření se z různých důvodů.
Na tom „blbým dnu“ něco je.
Dávno, dávno je tomu, co jsem takhle jednou nakupovala v lahůdkách v Máji. POstupovala jsem s frontou a sledovala, jak jedna z prodavaček štěká na zákazníky jak fena, hádá se a div po nich nehází salámem.
Přišla jsem na řadu, koukla na ní a viděla v jejích očích příšernou únavu. Nedalo mi to a povídám: „Vy už toho taky dneska máte plný kecky.“ A čekala jsem, že mne sežere.
Ta ženská ale úplně zjihla, uvolnila se a trochu se skoro jako usmála: „To víte, někdy už je toho fakt moc!“ A dál už všechno probíhalo, jak má.
Což ovšem není ten případ u Zdeny. Takové jsem jednou řekla, že být mojí zaměstnankyní, tak je zítra na pracáku. Sršela jak prskavka! 😀
Souhlasím, to zná každý, kdo dělá „s lidmi“, jak lidi dokážou jednoho unavit.
Nesmělý dotaz: proč se dávají cigarety do cigártašky, když mají svojí krabičku??? Au, do hlavy ne!
no Karolínko do zaklapávací taštičky dáš krabičku s cígama, zapalovač, drobáčky a třá pytlík na hovínko :o), já když ještě cigárka nosila tak takhle ne, ale proti gustu žádný dišputát, že :o)
Ach – já kdysi měla krásnou cigártašku – z přírodní usně. Kvůli ní je mi někdy líto, že jsem už přes dvacet roků zapřísáhlý, místy až extrémistický nekuřák (chuckle)
Ba ba nejhorší jsou ty napravený, že prej závist :o)) .
Dělávám si srandičky a prudívám, ale ve skutečnosti mi pobyt v ne moc zakouřeným prostředí nijak nevadí.
Sestra se pokouší toho nechat, bohužel ještě není rozhodnutá chtít být nekuřák, takže jí to nejde, pořídila si elektronickou cigeretu.
Musela jsem to ozkoušet a fakt dobrý.
Závist? A čeho? Ze nesmrdím jako dotyčný? Ze jsem volná a nevleču sebou náklad závislosti? Tomu nějak nerozumím.
a někomu to voní… (angel) , mě cigára zachraňujou v létě, když jsem předejchaná pylu a sajrajtu,co mi nedělá dobře..první pomoc je potáhnout jednou-dvakrát z cigarety, případně si ji dát celou..ten pro mne děsnej pyl přetluče dehet a zas mám na několik hodin pokoj.. (blush) a pak zas už kouřit prostě nemusím a nijak mi to nechybí..ale kuřáky toleruju
Týýý, jóóóó, to hned zkusím, uvidíme, z čeho se zadusím první. (rofl)
Všchno kvete a smrdí. (f) (rose1) (envy)
Nekouřím už 7 let a jsem šťastná že jsem to dokázala! Vracet se nehodlám. Je to pro mě velké vítězství. (whew)
Jsem proti kuřákům nepřátelská od smrti mého manžela. Kouření zavinilo jeho srdeční infarkt, kouření cigaret kombinované se stresem, nebezpečí se tak gradovalo. Byla jsem kuřák za mlada ale po 15 prokouřených letech jsem tady kouřit přestala v roce 1975. Teď cigaretový kouř nesnáším, otečou mi sliznice a začnu se dusit, asi jsem si vypěstovala alergii. Není divu, oba rodiče kouřili děti neděti. O nebezpečí se tenkrát nemluvilo. Pak jsem šla v jejich šlépějích a i když jsem přestala sama kouřit můj manžel mě kouři vystavoval dál. Mám dnes oslabené plíce. Viděla jsem umírat mé známé napojené na kyslíkovou bombu. Smrt zadušením musí být hrozná, snad tak neskončím.
Připravuje se tady nařízení zákazu kouření i na stanicích autobusů a tramvají. Restaurace a jiná veřejná místa už ten zákaz mají.
Zdravím všechny kdo kouřit přestali, klobouk dolů vážení, vím že to není snadné, můj muž to nikdy nedokázal a to byl jeho konec, dožil se jen 62 let.
A vy kdo kouříte dál, jde jen o to přiznat si pravdu a nepodvádět sám sebe, pak je lehké přestat. Vím to. Tělo chvíli bojuje a dožaduje se drogy nikotinu, ale to jen krátce. K uvolnění místo zapálené cigarety lze meditovat nebo si zacvičit, jít na procházku naprosto stačí. Odměňujte se něčím jiným než cigaretou.
Malý dotaz, kouří se na zvířetnických setkáních? V tom případě nebudu nic plánovat, zadusila bych se tam. (think) :O
Milá Velká Kočko, jsem taky napravená kuřačka, ale zase jsem tolik nehulila, takže snad to na mých plicích následky nezanechalo. Krom toho jsem astmatik a narozena s nedovyvinutými plícemi, takže pro mně kouření bylo opravdu nebezpečné. Ale halt studentská frajeřina! Tatínek kouřil 60-100 cigaret denně. Pak přestal, začal kouřit doutníky a dýmku, ale pro nás s maminkou to bylo snad ještě víc smradlavější. Ten byt páchl kouřem strašně. Pak přestal ze dne na den, ale to už bylo pár let před smrtí. Chudák mamka se za celý život s ním něco nainhalovala.
Na Zvířetnických setkáních kouří ti, co kouřit chtějí, ale protože jsme parta taková, jaká jsme, respektují nekuřáky a ve společných prostorách se nekouří. Také se zásadně vybírají nekuřácké restaurace a prostory a pokud někdo kouřit chce a musí, jde si ven nebo do kuřárny. Nemusíš se bát, že budeš sedět v mlze kouře a jednotlivé Zvířetníky poznávat podle hlasu či hmatu. (chuckle)
Děkuji Karolíno, to mě uklidnilo. 😉 (chuckle)
Taky by pro mne bylo těžké poznávat Zvířetníky podle hlasu a nebo hmatu, protože vás znám jen z fotografií.
kdxyž j eměkká krabička, tak se ti vysypou v kapse,vydrolej,někdy zloměj…cigártaška je pro takové ty kuřáky fajnšmekry, co si cigaret prostě vážej,i když to zní divně.. 😉 a dobře to vypadá,když si vyndaváš cigáro z ozdobné krabičky nebo z kožené….
Jsem taky napravený kuřák, taky jsem kouřila za studií a později ještě pár let. Ale cigártašku jsem nikdy neměla. Líbily se mi ty stříbrné tabatěrky s gumičkou, to mi připadalo velmi elegantní, ovšem zapalovač se do toho určitě nevešel!
no,tehdejší benzinové zapalovače ne, ale ty dnešní tam dáš..mě se vejde i do stříbrný tabatěrky – já v ní nosím teda prášky,pinzetu,zrcátko, zapalovač pro strejčka příhodu a malou propisku a párátka 😀
Coby celoživotní nekuřák jsem se s kouřením setkala vlastně jen u strejčka (vlastně to byl babiččin bratr), který k nám chodil každý pátek. Hm, smrdělo mi to, ale strejčka jsem milovala a šíleně jsem obdivovala pouzdro na cigarety – neumím to pořádně popsat. Vypadalo to zhruba jako peněženka (ta, co se otevírá jako sešit) z kovu stříbrné barvy, vevnitř za gumičkami byly cigarety – tuším deset na každý straně. Ještě k tomu patřil vercajk na vlastnmoruční výrobu cigaret, zásobník na papírky, pěchovátko…
Úplně nejlepší bylo, když jsem mu směla cigarety dělat sama (inlove) .
Taky jsem dědečkovi vyráběla cigarety. Nařezaný tabák, dutinky, mašinka, pěchovátko… Bylo mi asi osm let, o tom, že kouření je nebezpečné, jsem neměla potuchy. Prostě jsem si užívala času,stráveného s dědou tak trochu“inkognito“. Nezapomenu.
Slečna v trafice se prostě namáhala jen úměrně výši svého platu, co je na tom divného? Slečna v trafice v Drážďanech, přestože neuměla česky a já jen nepatrně německy, obrátila naruby celou prodejnu, aby dala dohromady devět dóz s řezaným tabákem pro manželku, která kouří raději doma dělané Chesterfieldky za cca 23 Kč za krabičku, než kupované za 90 Kč. Zejména, když ty dutinky jí nacpávám já 😀
je to stejné i jinde – zrovna včera v Žitavě slečna prodavačka usměvavá nebyla a kysele se ksichtila a odsekávala klientům německým i českým…
O penězích to fakt není
Byla jsme dneska nakoupit v obyčejném Penny a prodavačky byly milé a příjemné. Protivní byli jen zákazníci- starší pánové.
Mozna byli mrzuti prave kvuli tem prodavackam … to vite, takove mile a prijemne … a oni maj po sezone … 😉
Jendooooo! (chuckle)
Jojo, můra votrávená jak modrý zrní umí zpříjemnit nákupy. Taky mám jeden „oblíbený“ obchod s konfekcí. Když tam vlezu, můra přicupitá a „co si přejete?“. naposledy ze mne vypadlo „kalhoty, na mne, prodloužené, ne džíny a ne béžové nebo hnědé“ a čekala jsem, že hrábne do stojanu a podá mi kalhoty v mé velikosti, prodloužené, ne džíny a ne béžové a hnědé… a ona máchla rukou k tomu štendru, kde jsem stála řekla „tady“. Tak jsem se otočila na podpatku a vyplula na ulici.
Nicméně zaklapávací rámečky se dají koupit v mnoha tvarech i velikostech a ušít k tomu vyztužený pytélek odpovídající velikosti není problém. Mám takový brýlový futrál.
Taky jsme se jedné takové profesionálky-prodavačky zeptala, proč tu práci dělá, když ji nebaví. Zdravila mě pak i na ulici.
Jejda lidi, já zase po týdnu dorazila a zjistila jsem, že bych chtěla přečíst všechny články, co tu za týden byly. Musíte psát o tak zajímavých věcech? A co diskuse, to už je uplně ztracený. Nějak mám času čím dál méně a asi už to lepší nebude, co?
Tak přeji všem slavícím, držím všem marodům a číst budu asi až večer. (wave) Chybí mi tu nějaký uštvaný pádící smajlík. Ale aspoň vás uvidím v Podmitrově, když už to tu nestíhám číst.
Vybavil jsem si větu z Pane vy jste vdova. „Abych z vás neudělal nezaměstnaného!“
Téhle prodavačce by to na čas evidentně prospělo.
Tabatěrka…hm. Já mám ještě schovanou takovou koženkovou, zelenou, co když se jí odklopí víčko, tak za sebou vytáhne její dno a jakoby povystrčí cigarety ven. Ne, nikdy jsem nekouřil, nekouřím a kouřit nebudu, ale nosil jsem v ní žvejkačky. 😀
Ahojky zvířetnící,prolétávám nakukuji. Teď jsem se vrátila ze západu. Z Anglie. Letadlem. Já (whew) Jěště teď mám voči kolem hlavy.A v úterý to beru na východ, včas ale zastavím v Hustopečích (nod)
Jeden příklad k tématu.
V Anglii při odbavení ve 4h ráno chlapec za přepážkou jaksi neurzdil zívání, málem si vyrval sanici a půl hodiny se nám omlouval. V Praze při čekání na odbavení, vlétla do prostoru jedna fakt nenalaďená soudružka celnice a zařvala „Kdo má české pasy“ jsme se přiznali a následoval další řev „Nevidíte, že tááámhle je otevřená přepážka“ Pak usedla za přepážku a tvářila se, že jako kvůli ní jsme se snad ani vracet nemuseli.
Že by náhoda?? (chuckle)
Kupovali jsme foťák. Což uznáte – není rohlík. Slečna kývla hlavou směrem k výloze. Jiné nemá. Chceme nějaké podrobnosti? No, jsou přece na lístečkách v té výloze.
Tak jsme šli vedle a nakoupili. I pouzdro a navíc ještě CD mechaniku do mého noťásku. Věnoval se nám šikovnej kluk, věděl všechno, ukázal, nabídl. Vraceli jsme se kolem prvního obchodu. Chtěla jsem si zahrát na Pretty Women, ale bylo by jí to stejně asi jedno. Co by říkal majitel toho krámku?
Jéé dalmi, škoda, že jsi tu pretinu nevystřihla – moc bych chtěla vidět ten ksicht :O – i když by možná slečna prodavačka nepochopila …
Asi nic. Většina majitelů takovýchto krámků získává peníze jinde a jinak a krámek má jen kvůli jejich vyprání, takže čím méně aktivní personál, tím lépe.
AD „Takovýchto krámků“ … no, nemyslím si, že dalmatin šla kupovat foťák do kiosku na nádraží. Ach Krakonoši, co aspoň pořádně přečíst příspěvek, na který ráčíte reagovat … (nod)
Ja vim. Onehda to psaly Halo Noviny.
jen jaksi Krakonosovi i autorovi toho clanku nedochazi, ze mnohem lip se pere nekde kde je i slusny skutecny obrat nez nekde kde zcela evidentne chcipl pes. Musite mit do ceho ty nelegalne ziskane penize primichavat, jinak je to prilis podezrele.
To je přece jasný, když to neznám, tak to nemáme (nod) (nod) (nod)
OT gorilčí (i když… tamní ošetřovatelky rozhodně profesionálky jsou):
Okanda slavil první narozky, Tanoušek mu sámo asistoval.
http://www.youtube.com/watch?v=-D4Td0LdcW8&feature=youtu.be
Šiš, to jsou krásní kluci! (h) (Tanoušek je samosebou hezčí. (chuckle) )
Děkuju, Lásková. (inlove) (f)
Taky si myslím, že Tanoušek je hvězda. On má totiž mimořádně bystrej kukuč! 😀
úžasný videjko Lásková, „sirotečci“ úžasní, co si tak asi myslej o těch štěbetálcích
Já si myslím, že slečnu to prostě nebavilo. Nevím, jestli je placená od tržby, ale ono je mnohem pohodlnější nadávat na nízký plat nž se přičinit o větší. Ale není to výsada mládí. Já to řeším jednoduše – prostě nenakoupím a odejdu.
My to řešíme ještě jednodušeji, do českých prodejen nechodíme vůbec. A už jsem nakazil dalších pět rodin, stačí ukázat vyúčtování nákupu, počet položek a celková suma mluví naprosto jasnou řečí. V pondělí jsme se mrkli i do německé Ikey; ceny proti české třetinové, výběr zboží naprosto nesrovnatelný.
No, předně to mám daleko a zadně prostě věřím, že se to snad zlepší……Sama jsem v době malých dětí podnikala a měla malý krámek a tak vím, co někteří zákazníci dokážou. Stejně si stále myslím, že se slušným chováním, vstřícností a ochotou se i u nás za čas budou pyšnit všechny soukromé obchody.
Tak Vám, nevím, Krakonoši… Je pravda, že na Vás mám pifku, ale nejste vy nakonec opravdu Trautenberkův agent? Upřímně, kdyby mi do krámu přišel někdo a začal dělat dusno a nadávat mi do zlodějů, jako umíte Vy tady, tak se se vstřícností asi taky moc nesetká.
Mezi námi – cvičně jsem nahlédl do české a německé IKEA. Při ceně 25Kč/Euro při nákupu tří náhodných věcí (různý pokoj, spíš dražší kus) je cena v německé nikoliv třetinová, ale o čtrtinu větší, takže jsem prokaučoval 7045,-Kč.
Na internetových stránkách, teď.
Dvoulůžko: CZ/DE 4990/4625Kč
Rohová pohovka EKTORP bílá: 17 990/24 225 Kč
Rohová skříňka FAKTUM abstrakt červená: 4400/5575 Kč
Lapile, (handshake)
No jo – ze on si Krakousek plete tretinu se ctvrtinou a plus a mínus?! … to mu to pak vychází (chuckle)
Podala jsi to báječně, Zdeni. (inlove) (y) Naprosto charakteristická prodavačka a podavačka. Naštěstí se stále ještě dá potkat ten první typ, dokonce mezi mladými. Zrovna včera jsem na jednu takovou narazila v optice, měření mých očí je poněkud problematické, protože ze střídání sklel dostávám mořskou nemoc a pak nevidím dobře na žádná, ale ona byla fantastická. Mladá slečna, laskavá, usměvavá, trpělivá, věci znalá, příjemná – jen ji klonovat. (wasntme)
Přeji všem krásný den! (h)
Já myslím, že ten první typ není zas tak vzácný, já osobně potkávám častěji ten první a jeho různé variace. Na nějakou vyloženě neochotnou a tupou důru (důrase), jako je popisovaná v modelovém dialogu, jsem nenarazil už dlouho.
No Pů, ty mi to bereš z huby, já taky potkávám spíš vstřícné lidi (a nejen prodavačky, ale taky úředníky, doktory, kolaře a pod.). Ovšem o to víc mne zarazí, když narazím na variantu číslo dvě – to z toho bývám přepadlá i pár dnů a pořád si v hlavě přemílám, jestli jsem neměla reagovat jinak (samosebou, že měla, ale po bitvě každý generál).
Tak já všem přeju, aby dneska potkalí profesionála svého oboru (nod)
Ech – to su já.
hezký pátek všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Pokud úředník, prodavač, učitel, doktor… bude v práci naštvaný a nebude mít svoji práci a lidi rád, bude to vypadat takto. A není to o výší výplaty – je to jen o lidech…
Jinak se mi moc líbilo, když jsme si jednou kupovali jednotné skleničky na tři typy vín… velké, poměrně drahé – a byla u nich vyhlášena velká sleva. A slečna prodavačka neuměla trojčlenku a slevu neměla ještě „naprogramovanou“ v pokladně. To byla psina – polovička zavzpomínal na pedagogickou éru svého života a vysvětloval a maloval a počítal na balící papír na ty krabice … co je 100 % a co sleva a co to udělá s cenou jedné skleničky a co se sadou… Myslím, že nepochopila. Ale nakoupili jsme (rofl)
Kámoš pro Betku 🙂
http://www.novinky.cz/koktejl/265101-nejvetsim-psem-sveta-je-doga-george.html
No jo, slečna nejspíš vystudovala na Masaříkově universitě Genderismus. Vony jsou pak takový zapšklý, že nemůžou sehnat flek, milionář vo ně nezakopne a v trafice je to nebaví.
A nejspíš má taky tyhle kursy nasertivity a tak ví, že poslat někoho do p…ryč, je nejrychlejší způsob, jak se zákazníka, co zbytečně vopruzuje, zbavit.
🙂
No jo, kuřácké problémy… To se jeden nahledá, aby sehnal velikostně odpovídající tabatěrku. Já používám plechovou, systém „motýl“,ale na krátký „stařeny“ stačí i stará pixla na mejdlo. Velikost je akorát a vejde se jich tam 25. 😉