Moc krásné čtení. Nekouřím, nekouřila jsem, kouřit nebudu (taky (hug) nežvýkám (inlove) ) a do kluků už teď vtloukám, že se kouřit nemá (co se v mládí naučíš, to snad v pubertě nezapomeneš). Ale připomnělo mi tu jeden zážitek z mého relativního mládí (chuckle) .

Musím se přiznat – jednou jsem dělala prodavačku (blush) . Bez kvalifikace, bez zdravotních vyšetření, bez podepsané pracovní smlouvy … 8-| .

Zkrátka: neměla jsem zrovna naspěch, vlezla jsem do obchodu, chvíli tam okukovala, přemýšlela, co pořídit k večeři, a najednou vedle mě stojí taková starší paní a ptá se: „Slečno, co to stojí?“ a strkala mi vepřovou konzervu. Tak si říkám, asi si nechala doma brýle, tak jí to přečtu. Ona poděkovala a řekla: „A tohle?“ Tak jsem přečetla i druhou a třetí cenovku, ona zase poděkovala a povídá: „A kondenzované, ale neslazené mléko nemáte?“ Co bych neposloužila, natáhla jsem se do regálu aaaž nahoru, prošla mléka, vybrala požadované, podala … „A kolik to dělá dohromady?“ Tak jsem řekla horní odhad a paní hned začala tahat peněženku … „Promiňte, ale platí se na pokladně“, povídám a už jsem ji směrovala, kudy jít. Paní se v té peněžence probrala, vytáhla desetikorunu a „tu máte“, začala mi ji strkat! „Proč mi to dáváte?“ „To je trinkgeld, takovou prodavačku musí člověk ocenit!“ (rofl)

Dalo mi dost práce té milé paní vysvětlit, že tady opravdu nepracuji – a že mi stačí ta pochvala (blush) .

Muj nedavny zazitek spatny/dobry prodavac. Potrebovala jsem pred operaci krku koupit takove rozkladaci kreslo s vysokou zadni casti, aby hlava spocinula. Bylo doporuceno, ze v tom mam i spat. Nasla jsem si nejake modely u vyrobce na internetu a pak volala mistni znackovou prodejnu, jestli to maji. Nejaky neprijemny clovek to se mnou kratce probral, ohledne cen byl vyhybavy (a to je draha zalezitost) a rekl mi, ze nema moc casu. Na dotaz, jestli to, co chci se vejde do Caravanu odpovedel, ze ne, ale ze oni by to dovezli za 70 dollaru. tak jsem ho poslala do pr..yc. Pak jsem volala do vedlejsiho mesta, kde jeden obchod, ac ne firemni, tohle taky prodaval. Noc a den. Obesli obchod zjistit, ktere modely maji, odpovedeli na dotazy. Kdyz jsme tam prijeli, prodavac se ptal, kdo z nas to bude hlavne pouzivat a k jakemu ucelu (vsiml si, ze mam hlavu od krku sikmo, tak asi usoudil, ze k rekonvalescenci). rekl nam, ze ty velky (a tudiz drazsi), co jsme obhlizeli, pro mne nepotrebujem; naopak, ze pro mne bude lepsi mensi, kde si lip tu hlavu zapru, nasel nam v show room nekolik modelu, nechal mne v kazdem posedet, ukazal jak se to rozklada. proste jsme s nim stravili skoro hodinu. Kdyz jsme nakonec vybrali, tak se ptal, jak rychle to potrebujem, protoze za 14 dnu bude mit slevu 100 dollaru na tyhle kresla. To by uz ale bylo po operaci, ale stejne nam tu slevu dal hned a jeste rikal, at si to doma vyzkousim, a kdyby se mi to nezdalo, ze to muzu vymenit. Jo a s dopravou nam ukazal, jak zadni cast se da odmontovat a v pohode se vejde i do mensiho auta nez nase. A za dva dny volal domu jestli s tim modelem spokojeni. Tak to je obchodnik. Taky je to treti generace rodinny podnik.

Ja jsem jeste v CSSR dost nesnasela obchody jako konfekci, pradlo a kozene zbozi, kde to vsechno meli za pultem (a tim ted nemyslim pod pultem). I kdyz prodavacka mohla byt ochotna, tak mi vadilo, ze si nemuzu sama vybrat a jsem zavisla na tom, co si dotycna mysli, ze ja chci nebo potrebuju, a ze ja nemuzu videt, co tam vsechno maji. A ta fronta za mnou, netrpelive preslapujici mne znervoznovala. Proto nakupuju rada zde,kde si muzu chodit kramem, kde je vsechno vyvesene a nikdo mi nerika, jestli mi to slusi 🙂 Coz neznamena, ze neocenim dobreho prodavace na veci, kde opravdu potrebuju poradit.

Tak jsem si konečně početla, tak k tématu:
Jako sedmnáctiletý ucho jsem byla na brigádě v Bílý labuti v konfekci. Byla sem tam na tři týdny a opravdu jsem netušila, co všechno tam je. Takže jsem uplně stejně mávla k tomu stojanu, jak už bylo popsáno níže. Já fakt netušila, která bije. Ale to co za ty tři týdny přišlo nové, o tom jsem věděla. Samozřejmně jsem mohla pomáhat vybírat, ale to mi tenkrát nějak nedošlo.
Jenže já nejsem prodavačka konfekce, protože já neumím oblečení nakupovat ani pro sebe, natož radit jiným. Takže když mi v nějakém obchodě dobře poradí, tak se tam vracím. Mám takový jeden second hand. Je dražší a obvykle tam strávím aspoň hodinu. Ale nestojím u stojanu a nepřehrabuju se v něčem, co mi nic neříká, takže po pěti minutách unaveně odejdu. Běhá kolem mne prodavačka a snáší věci, co by mi měly být (někdy se netrefí přesně) a vyhovují mému zadání. Občas přihodí něco, co je mimo mnou zadané barvy a dost často s takovým kouskem odejdu. Už jsem se naučila, že věci co mi přinese si, až na výjimky, opravdu zkusím, protože tomu rozumí líp, než já. Nechodím tam často, teda vlastně jsem tam byla asi potřetí a po dvouleté pauze. A ona si mne pamatovala a byla překvapená, že už mám zase mimčo v kočáru. Určitě se tam ještě vrátím, přestože je fakt drahá. Ale zase má zboží, co za to stojí a ta péče o zákazníka, ta se fakt nedá zapomenout.