… nastal v úterý 27. března navečer. To, čeho se každý páník hrozí, se přihodilo mně: ztratila se Pusinka.
Pusinka se stala členem naší smečky před 3 lety a 1 měsícem: tehdy jako toulavá ztracenka chodila žebrat o jídlo k přátelům v sousedním městečku do podniku. Jeli na hory, požádali mne o zaopatření jejich domácích koček, a k tomu navrch tahle maličká, kterou o víkendech chodili do práce přikrmit, měla chřipku jak vyšitou. Než jsem se zmohla na argument ohledně Bětušky samotářky, už jsem byla lifrována s přepravkou, léky a mladinkou kočinkou s čerstvě potrhaným ouškem domů.
Pusinka se poprala s chřipkou, březostí, zánětem dásní, mastitidou a nevstřícností tety Běty a stala se z ní princezna na hrášku: naučila se ochutnat až zhltat každé jídlo, na které natrefila, spát jen na nejměkčích polštářcích, mazlit se do aleluja se mnou nebo dcerkou Babetkou – a všechno jí vždy bylo odpuštěno; přišla přeci z ulice a potřebuje hýčkat.
V úterý, jako obvykle v posledním roce, protože jsem kočičkám začala věřit (a to jsem neměla), jsem otevřela okno v ložnici. Na širokém parapetu i římse si holky zvykly se vyhřívat na odpoledním slunci, i ta zlobetka Babetka se naučila nenaklánět se z římsy. (Babetka mne totiž odnaučila používat větračky, věčně se do nich soukala a riskovala, že se skřípne anebo něco horšího.) Natož Běta či Pusa, za ty bych dala ruku do ohně, že je ani nenapadne riskovat. Samozřejmě při otevřeném okně neopouštím dotyčný prostor. Seděla jsem čtyři metry od okna a viděla na ně při pohledu do strany. Občas jsem koukla, zda Babeta vzorně dřepí na parapetu. Nic nenaznačovalo tragédii.
Po dvou hodinách jsem zavřela okno a přemístila se k televizi. Pusa nepřišla do klína, což bylo divné. „Asi usnula ve skládku,“ usoudila jsem, ale po hodině jsem znervózněla a začala hledat. Když jsem vylezla na kuchyňskou linku a vybagrovala celý sklad, bylo jasno – Pusa je pryč. Vysvětlení bylo jediné možné: křehká Pusinka seděla v okně a neměla vůbec v úmyslu z toho okna snad padat, jenže přiskočila zlobivá Babetka, Pusa se jí lekla a uskočila. Na špatnou stranu.
Obešla jsem dům, obešla jsem čtvrť. Nedokázala jsem usnout a bylo mi strachy zle. Před svítáním jsem oblepovala sídliště a s hrůzou počítala, jak neuvěřitelně velký počet psů se tu po ránu mezi domy venčí, když dorazili popeláři, před jejichž hlukem se Pusinka krčívala i na gauči. Startovala auta, funěla městská doprava, křičely děti z nedaleké školky.
Napadlo mne, že tohle je konec: tohle vše ji bude, pokud žije a krčí se někde nezraněna, odhánět dál dál, k trati, za město, k frekventovaným silnicím, do polí… Dala jsem misky pod okno a z dvaceti centimetrů prohlédla možné místo dopadu a nenašla ani kapku krve, nenašla jsem ale ani nic jiného.
Ve čtvrtek ráno mne upozornil jeden soused, že malou mourovatou kočičku viděl přebíhat silnici směrem k areálu učiliště a ubytoven (mnoho trávníků, stromů a ze všeho nejvíc křoví a křoví); vydala jsem se tedy tím směrem a normálně bych se tam nevydala, je to hlavní silnice v naší čtvrti s rušným provozem včetně těch autobusů.
Také mně se zdálo, že jsem u jednoho křoví z nízkých tisů o rozloze tak 6 x 12 metrů zahlédla zalézat stín a nebyl ani černý, ani rezavý a o víc kočkách, než černé a rezavé, tu letos nevím. Na nejméně 50 % jsem si byla jista, že to musela být Pusa.
A tak jsem chodila v pět ráno a pět odpoledne a před polednem a po desáté, když ruchy utichaly nebo ještě nenastaly nebo zavřela hospoda, a čičíkala kolem domů a volala tiše: „Pusi? Pusíčku?“ a nosila jídlo za dům a k tomu křoví a tak dvakrát denně bohatě nakrmila vrány a kosy a ježky a toho černého a tu zrzavou a dokonce jednoho zajíce, ale nedokázala jsem přestat ani pátý či sedmý den. Nedokázala jsem se smířit s představou, že Pusinka tady někde je a má hlad. Co hůř, že má strach. Co nejhůř – že neví, co dělat.
Doma panovala příšerná nálada a nezmírnila ji ani celonoční přítomnost Běty na mém polštáři, Babetka zlobila víc než obvykle, protože ji maminka dvakrát denně neumyla, neuspala a neustlala si na ní a nehrála si s ní a já jí ani nedokázala říct: „Nemáme už maminku, vyhnala jsi ji, beruško,“ protože mi to pláč nedovolil. Když o víkendu strašné počasí nedovolilo být venku víc, než vždy půl hodiny, hleděla jsem aspoň z provinilého okna a stejně provinile přemýšlela, jestli ten škrábanec na římse je poslední stopa po Pusinčině drápku a vůbec poslední památka na ni.
Včera večer kamarádka ulovila o několik bloků dál mourovatou kočku a přivezla mi ji – s hanbou jsme chuděrku honem honem vracely k rodnému plotu. Dnes ráno jsem nesla půl Babetiny ranní kapsičky ke křoví, než začnou chodit lidi a tropit randál a se špatným pocitem nechala na místě už jen jednu misku a přemýšlela, jak dlouho má smysl nosit jídlo tak daleko od domu. Dnes večer zbylo syrové maso, co nedojedly domácí kočičky. Vzala jsem talířek a šla a cestou se zamračila na lidi na zahrádce u hospody – měla jsem jít až po desáté, až zavřou – mračila jsem se i na sebe. No, půjdu před půlnocí ještě jednou.
Položila jsem talířek u křoví. Přišoupla ho hloub, aby ho ráno nějaký kluk nepoužil místo kopacího míče, vzala prázdnou misku od ranní kapsy. „Takhle to ježci ani ptáci nevyjedí, tohle jedla kočka,“ napadlo mne ještě, ustoupila jsem několik metrů, párkrát zavolala a zapálila si cigaretu a jala se jako obvykle čekat a mžourat do stínů.
Přesně z té průrvy v křoví, kam jsem týden zasouvala misky a sypala granule, vystoupila Pusinka a podívala se na mne! Cigareta a klíče letěly na jednu stranu, prázdná miska na druhou, Pusinka couvla zpět do tmy, já si klekla a zažadonila, Pusinka vypochodovala podruhé a to už jsem ji držela v náručí: vyhublou, páchnoucí, se špínou na tlamce a klíštětem na uchu a nemohla jsem uvěřit: „Tys mne slyšela, že tě volám, věděla jsi, že tě hledám, moudře jsi počkala a nevydala ses na cestu ztracení. Statečná, hodná kočičko!“
Je hluboká noc a na dvaatřicetidílné vrstvě měkounké deky pod hřející lampičkou začíná princezna Pusinka snít svůj první klidný a bezpečný spánek po 8 nocích ve střehu a 8 dnech ve strachu z psů, popelářů a dalších hluků. Má doživotní vězení. Bude dostávat jen stravu, lásku a pohodlí. Žádnej mobil v podpatku, žádnej pilník v bábovce, utrum.
Ten nejstrašnější den skončil.
Dají se vkládat komentáře?
Tak to byl teda nervák. Osm dní.
Taky jsem napřed koukla na závěr, jestli mám vubec číst. A je to tak. Jeden musí mít kliku. Já jí měla asi před třemi týdny. Vezla jsem Leonka k veterináři do velikého města Nymburka. Na kontrolu. Leon se nechtěl nechat kontrolovat za žádných okolností, tak nám nezbylo, než rozebrat přepravku. Kocoura jsme prohlédli, dostal ďobanec do kožouchu a pak jsem ho v přepravce přenesla přes silnici, na parkoviště a autem jsme zase dojeli domů. Doma jsem vzala přepravku za ucho a celá horní půlka mi zůstala v ruce. Uf. Vždyť se mohla rozebrat už na té silnici a Leon by doteď někde bloudil po sídlišti … je prostě třeba mít kliku.
Pusinka měla šťestí, to je dobře 🙂
Jinak se hlásím po delší nepřítomnosti, tentokrát nikoliv z přemíry pracovních povinností, ale anžto mě přes dva týdny složila chorůbka, tak už se snažím tvářit jako rekonvalescent a doufám, že se vyskytnu častěji (dočítání mám habaděj, už se na to těším).
Jinak gratuluju oslavencům a barvičkové Vakandi k miminkovi. A přeju marodům, aby bylo lip.
A někdo je na mě hodnej, mám příklad, na kterej mi stačí prsty jedné ruky 🙂
Bětulásková, dovedu si představit, jak to byl hrůzně dlouhý nejstrašnější den. Oběma vám bylo ouvej, tobě i Pusině, a přitom jste od začátku až do konce toho příběhu vlastně měly kliku, chválabohu! (h) Věřím, že se tě teď Pusa bude držet jako klíště a celá squadra se už bude zdržovat výhradně na domácím hřišti. 🙂
A ešte všetko najlepšie Šarke (rose1) (^)
a oslavovať môže spolu s Vikingom, ktorý má dnes rok a Simbom, ktorý mal včera dva. 😀
Uf, to bol horor, našťastie dobre dopadol.
Ale fakt je, že máme všetky okná chránené králičím pletivom. Pri tých našich torpédach by som ani vetrať nemohla. Drevený rám, na ňom pletivo a rámy prišroubované na okná – drevené. Preto nikdy nebudeme mať plastové okná. 😉
OT, ale vlastne ne OT: velke podekovani Finrodovi za praci, co se strankama mel a ze se vratila diskuse. (y)
Uf, drsná příhoda… Ještě že to dobře dopadlo.
Přeju Sharce všecko nej (^) (d) (^)
a prťavý barvičce i s maminou hodně zdraví a do života velikou kliku (y) (inlove) (sun)
Mila Sharko, vsechno nejlepsi k narozeninam, zdravi, stesti a pohodove kocicky. (h) (d)
Teda jo, Betulaskovo, verim, ze jsi byla vydesena. (h) take obcas nahanim moje kockotvorstvo. Domaci Kuliferda Zvidavy ma obcas tendenci zdrhnout kuchynskejma dverma do zahrady a hrat si na schovku. Problemem je, ze vpredu pred domem mame dost frekventovanou silnici a vzadu davaji lisky dobrou noc a obcas tam pobihaji kojoti. A ac Kuliferda je Veliky, tak venku nevyrostl a myslim, ze by ho i vetsi kote prepralo. tak jsem ho zrovna nahanela vcera v noci, az, jsem usnula a ve tri rano slysim pod otevrenym (zasitovanym) oknem, co je obracene k silnici typicke Kuliferdi mnaukani. Snazil se proskocit pres sit. No, zachranila jsem ho. Byl obalen pavucinou.
A nas polovenkovni Pepa Holstein Navratil dlouhou dobu byl turista – proto je Navratil. Ale ten je vycepovany jeho maminou a je velmi obezretny, kdyz se toula. Ale posledni dobou chodi na kratsi vylety.
Šárko, vše nej, a něco pro zasmání. http://www.youtube.com/watch?v=fIDlJm92m48&feature=related
to jsou kouzelný koťátenka (h) (h) (h) (h)
Šiš, to je ale psina! (rofl) (h) …. vlastně spíš kočičina! (chuckle)
Jsou krásná a ťuťuňuňu.
OT, snad nevadí když to sem dám
http://www.novinky.cz/koktejl/264303-talentovana-slonice-namalovala-na-platno-rozkvetlou-tresen.html?ref=boxE
:O :O :O (clap) (y) (inlove)
(y) nádhera … taky bych chtěla umět takhle krásně malovat … (inlove)
OT pro Toscu: Díky moc za info k prevenci alergie u novorozenců. Zkopírovala jsem to a poslala naší mladé, která, jak ji znám, tak určitě bude dělat vše pro to, aby tyhle pokyny dodržela. No a protože má vůli daleko pevnější, než jsem kdy měla já, tak si myslím, že určitě vydrží. Ještě jednou díky moc (inlove)
Laďko, není zač, pokud to aspoň trošku budoucím rodičům pomůže v rozhodování co a jak, budu moc ráda.
A držíme jim palce i tlapky, aby se alergie mimču vyhnula (y)
Jsem zbabělec, co si navíc nemůže v práci dovolit příliš slzet, tak jsem se nejdříve podívala na konec a pak
teprve pročetla vše od začátku. Musely to být fakt strašné dny a noci – ačkoliv se mi nikdy žádné z mých zvířátek neztratilo, tak když jsem hodně pod stresem a unavená, tak se mi v noci zdá, že se mi některé z mých i dřívějších ztratilo a já ho už dlouho marně hledám a zoufám si nad tím, jak asi musí trpět a být vyděšené. A když se z toho probudím, třeba i uprostřed noci, tak se pak bojím znovu usnout, aby se mi ta hrůza znovu nezdála 🙁 Jinak se taky přimlouvám za ty sítě, pokud to půjde buď z jedné nebo druhé strany okna. Naši mladí mají permanent síť jak na balkóně, tak i v oknech, kde mají tu síť nalepenou zvenku přímo na zdi, ale faktem je, že mají okna, která se otevírají dovnitř…..
panebože, Lásková, to mi neděkej!!!!! půlku článku jsem probrečela – moje nejmilovanější z tvých kočiček, Pusinka!!!! jen způsob jakým to bylo psáno mi dával naději, že konec bude přece jen dobrý – ale i tak jsem bulila
strašně se mi potom ulevilo!!!! (inlove) ano, už ji nepouštěj, nebo zasíťuj okna!!! já bych bez sítí v oknech nemohla být… taky jsem dřív otvírala okno a hlídala – ale já teda tak, že jsem stála bezprostředně za kočkou a skoro ji napůl držela – příliš dobře znám mnoho případů, když kočka z otevřeného okna vypadla, nikdy bych si netroufla je nechat… vůbec ne v předminulém bydle, kde to bylo páté patro… ani ne v minulém, kdy to bylo druhé
teď jsme v prvním a hned ten první rok byla v létě velká horka a já nechávala ta menší okna otevřená… no, jak to dopadlo můžete vidět zde
http://www.youtube.com/watch?v=0xp7B8Gn-gI
… málem jsem umřela, když se mi Nyonečka najednou zjevila vedle ramene – ale na druhé straně, za sklem :O
vloni ještě před příchodem teplých dnů už jsem měla zasíťováno a dnes mám klid, můžu větrat a nemusím trnout hrůzou, že se mickám něco stane (h) (h) (h) (h)
My jsme o Čertíka měli také ze začátku strach, ale velmi rychle pochopil, že venku to pro něj není a že ze 4. patra je to na zem příliš vysoko, takže skrz vyklopenou větračku se prolézt nepokouší, i když ven z okna se kouká velmi rád a moucha na skle je důvodem k urputnému lovu tlapkami. A na chatě jde ven, ačkoli má dveře stále otevřené, jen se mnou a jen na zahradu.Raději ani nechci vědět, kde a jak tyhle zkušenosti získal. (první rok života prý prožil na staku jako stodolová kočka s týranou mámou a stejně starým bráškou, který nedlouho po příchodu do útulku zemřel.) Myslím, že Pusinka už podruhé neuteče, nejspíš už jí došlo, že pelíšek, papání, klid a hlazení má jen doma.
O.T. Barvičkové Vakandi se dnes, před osmou hodinou ranní, narodila dcerka. Zprávu hlásil tatínek (a já se nevydržela nepodělit 🙂 )
Podrobnosti budou nejspíš až zítra, měly to holky trošku složitější, tak doufám, že až nabere Vakandi sílu, ozve se sama, a budu vědět víc.
Hurááááá a já si pořád říkala,že lidí narozených 10.4. je málo……tak to mi Vakandi taky dala pěknej dáreček…. (hug)
gratuluju k příchodu další Zvířetničky (h) (h) (h) (h) (clap)
Jé – malá Barvička přišla na svět (clap) – to je moc dobrá zpráva, malých Zvířetníčků není nikdy dost. Holky objímám (hug) a posílám sluníčko (sun) a jarní kytičky (f) (f) (f) , aby se miminku na světě líbilo. A hodně štěstí a lásky (inlove)
Velikánské blahopřání (rose1) A protože kromě nově narozeného mimíska má dnes narozeniny i LP od Lenky Kocourové, tak blahopřání jemu i všem dnešním oslavencům (f) (^) (rose1) (d)
Koukám, že se moje polední přání neujalo.
Tosco (inlove) , prosím Tě, vyřiď Barvičce, že moc blahopřeju a držím palce a přeju jí i malé Duhové víle hlavně zdraví, zdraví a zdraví. (h)
Miminku i mamince barvičkovým hodně zdraví a ať se všechno daří. Gratuluju (f)
Gratuluju Barvičkový k malé Vakandí víle. (inlove) (hug) (sun) (rose1)
Grrr, už dvakrát mi zmizelo přání pro velkou Barvičku k malé Duhové víle (h) (h) (h) , tak se lípnu pod Zdenu, třeba se udržím.
Milá Bětuláskovo,
taky jsem z prvního odstavce přeskočila hnedle na poslední … jinak bych to asi ani číst nemohla.
Moje noční můra je ztracená Toya. Ona je takový troubelínek závislácký, že si ani nechci představit, co by se stalo, kdybych ji někde nechala. Proto poslední dobou chodí často na vodítku – ne že by zdrhla (narozdíl od Brooke), ale proto, že se umí zapomenout za krtčí hromádkou a pak už nás neumí najít – a na volání se pro jistotu neozve.
Ježkovo voko, Yvči, ale já jsem to od Tebe neopisovala – teď teprve čtu ostatní příspěvky a koukám, že jsem psala dost podobně jako ty (handshake)
Děkuji webmástrovi za možnost editace příspěvku – umožní mi to vychytat překlepy, jichž si pravidelně všímám ex post.
Bětulásková, to byl horor!!! Je to černá můra, když člověk ví, co všechno se může stát a bohužel až příliš často stává… No, oddychla jsem si. A jestli teď hnípou na gauči a ty se ani nehneš, možná se naopak ony nechtějí hnout, aby ses nevyplašila a někam jim neodešla 🙂
Milá Lásková (inlove) , četla jsem už ráno doma, hltala jsem odstavce, aby mi něco neuteklo, hlavně ne dobrý konec, který se naštěstí konal. (y) (h)
Chůdě Pusinka (h) , pamatuju se moc dobře na její začátky u Tebe, jak jsi to všechno řešila a kolik starostí a rozhodování kolem toho bylo. Ufff! No, hlavně že už jste všechny kočky pohromadě. (y)
Já jsem před časem hledala v bytě Bertíka, který byl zalezlý. Předtím u nás bylo plno lidí, když jsem nebyla doma, tak se asi vyděsil a jak jsem ho volala čím dál nervózněji, tak se asi bál víc a víc a nevylezl. Bylo to fakt děsný, myslela jsem, že se protáhl ven a utekl. (whew)
Přeju všem krásný den a jen samé dobré konce. (h)
Mezisouhrn č.2:
Pokouším se ani nepohnout ani se nedojít vyčurat: na gauči spí Běta a Pusa a dělí je tak 10 centimetrů.
UF, to jsem ráda, že tvoje vyprávění má krásný konec (sun) Znám to, znám. Jen konec byl jiný. Pozdravy smečce a Pusce zvlášť. (inlove)
Uff, tak takovéhle čekání a hledání znám. Užila jsem si ho s Kryšpínkem, bohužel to nevyšlo. Od té doby, když se „ztratí“ Dareček tak zuřivě prohledáváme celý dům a ten malý chlupatý mizera je vždy někde zalezlý (v postelové bedně, ve skříni, v garáži v tom skladištním přednostově binci, naposledy spinuškal v garáži v autě) a hlavně – ani necekne! Docela adrenalinový sport před spaním 😀 !
Príma, že to dobře dopadlo (sun) !
Mezisouhrn č.1:
Tak za prvně je mi jasný, že takovou KLIKU má nezodpovědný páník ednou v životě! Tolik náhod naráz – Pusa se nezranila (opravdu spíš než o skok šlo o pád, jsme první zvýšené patro, ale hodně zvýšené. Naštěstí nad trávníkem a nikoli betonem).
Neprchala, váhala, kráčela. Někdo ji zahlédl kráčet a normálně by nezavolal, ani vlastně, jak jsem zjistila, si mého letáčku nevšiml, bylo jen další ukrutánské štěstí, že jsem právě hledala venku, když on odcházel do práce, a zeptala jsem se. To byl souběh ve třech minutách! Jinak bych tím směrem nehledala a navždy bychom se minuly!!
(Shodou okolností toho pána jsem dnes ráno v šest potkala a sdělila mu, že mi ji zachránil a byl fakt rád. 🙂 )
Další ponaučení: ptát se všech. Když se ptáte na zviřátko, nikdo Vám hlavu neutrhne. Majitel buldočky ze sousedního vchodu mi dvakrát denně pečlivě hlásil, že nic neviděli (on a jeho pesa). Pár lidí na mne hledělo jak na vraha, který prohazuje kočky oknem, ale většina se poctivě zamyslela. V trafice i v obchůdku upozorňovali na můj plakátek.
Ten den, kdy jsem Pusu našla – tedy kdy se nechala konečně najít – ráno pojížděly technické služby se sekačkou a upravovaly trávníky na Velikonoce. Jezdili i kousek od Pusčina úkrytu. Ten samý den poblíž vykládali, plnili a nakládali kontejner na stavební odpad a umíte si představit, kolik randálu to nadělá. Další neuvěřitelná klika, že bázlivá Pusinka řešila krizové situace vyčkáváním a ne bezhlavým úprkem.
Ona je Pusinka totiž motovidlo. Jediná vždy šlápne do polévky, když se mi u večeře snaží nacpat na krk, převrhne kafe, nedoskočí ze stolu na linku, páč si během skoku všimne divného hrnce a brzdí let, je prostě takovej pytlíček. Tím zázračnější to celé je.
O zasíťování okna sámo vím, ceny znám – není sú chechtáky. Zatím to pohlídám jinak.
Nenapsala jsem Vám, když se ztratila: nedokázala bych unést soucit a rady, které by mne tu zavalily. Nenapsala bych ani, kdybych ji už nenašla; jen bych to zmínila v dopisech pár lidem. Taková věc se těžko přiznává a sdílí.
Popravdě – ten den už jsem nevěřila. Ztratila jsem naději asi pátý den, kdy jsem vyčičíkala každý kout a každé místo široko daleko. Ten poslední den nejstrašnějšího dne už jsem si přála jen jediné: najít její tělíčko a moci ji pohřbít. VĚDĚT.
Pusinka první hodiny doma neměla stání. Všechno procházela. Pak dva dny spala a jedla a spala. Až třetí den si začala znova hrát a všímat si dcerky. Pořád není ještě ve své kůži, ale nehnula se ode mne ani na minutu. Spí se mnou, přilepuje se do klína, ještě to není ta „stará“ bezstarostná Pusinka, ještě sebou trhá a ježí se při hlucích, ale už je blízko tomu olízat si pořádně dcéru a teploučce si na ní ustlat hlavičku.
Musíme na kastraci, pro jistotu. Dřív jsem ji odmítala pro ten polyp, kvůli kterému Pusí chrápe jak starej chlap, bála jsem se narkózy. Je to taková funilka ufuněná. No ale teď musíme skočit do vody.
OT. Chelewa ještě neporodila, přátelé na Amigos sdělují, že spí a jí a jak se něco přihodí, že dají vědět. (Už zas dokážu číst o gorilkách.)
Ano, znám přesně pocity, které popisuješ. Já jsem Kryšpína hledala v naší vesnici letáčkama s fotkou, na webových stránkách a proběhl i šot v místním TV vysílání. Házela jsem do schránek se sprátelenou zabukistkou speciální letáčky, vyptávala se lidí. Takovou hledací akci naše víska ještě nikdy nezažila. Na občanech to asi zanechalo hluboký dojem, protože se mě cizí lidé ještě po roce ptali, zda-li jsem kocoura našla. Stala jsem se hledací střelenou kočičí paničkou. Ale nevadí, od té doby bývají už vyvěšené letáky, na webovkách a v TV různé dotazy na ztracené kočky a pejsky.
Teprve víc jak po roce jsem se od jedné ze sousedek dozvěděla, že asi čtyři měsíce po ztrátě Kryšpína, našli z něj na loukách před lesem ocas. Vypadá to, že ho dostal pes. Nechtěli mi to říct, až to vše přebolí. Byl to fajn kocour. Kupodivu, když vím, co se stalo, tak jsem „klidnější“ ale ten rok byl velmi nepříjemný, ohlížela jsem se po každém stínu, který se mihnul kolem. Byla to první kočka, kterou jsem zachránila a zase „ztratila“. Naše kočky mají vždy otočený režim, ve dne mohou chodit ven (způsob dveřník) a vegetují a v noci musí domů, spí v posteli. Za těch třicet let se to osvědčilo, až na Kryšpína ;( .
Bětulásková, chápu že chechtáky jsou problém, ale já mám zasíťovaná dvě okna dohromady za 500Kč – to není tak moc, ne? 🙂
Mám-nemám-mám, tak já to teda prásknu:
naše šestikočková a jednokocourová Sharka má dneska NAROZENINY!
Tak hodně štěstí, zdraví, spokojené zvířectvo, splnění všech Tvých přání Ti přeje trojkocourov (^) (d) (h) (rose1) (sun)
😡 Stavíme se do fronty gratulantů,přejeme Sharce všechno nej, nej a posíláme kytičku. 😡
(f) http://jovo.rajce.idnes.cz/Pranicka_14_2012#Sharkanar_2012.jpg (f)
Taky přeju hlavně hodně zdravíčka, dobré nálady a šedomourů do sbírky. 😉
(f) (f) (f) (f) (f)
(^)
Všechno nejlepší a hodně koček (h) (sun) (cat) (f)
apage Satanas….7 stačí,CD už doooost, adeptů tu máš nepočítaných… (rofl)
všem děkuju za přání, kytky neposílat,jsem alergik…. (chuckle)
Hele, nekrmíš ty náhodou zase nějakou pod balkonem???
Léto uteče, přijde sychravý podzim, plískanice, déšť a první mrazíky………..
(cat) a je doma.
Krmím, černou s mourovatým ocáskem… (whew)
Hezká kombinace!
Ta jim bude slušet! (chuckle)
natřu na bílo a ráda předám (chuckle)
Samý radování k narozkám přeju a zdraví Tobě i milým a mazlíkům
Sharko, všechno nejlepčejší, ať žiješ a vzkvétáš!
(f) (sun) (f)
Milá oslavenkyně hodně zdraví a stále dobrou pohodu (^) (d) (sun)
Sou tu ňáký nový pořádky na řádky, mé první řádky neprošly. 😀
Sharko: všecinko nej a ajť Ti nikdy nižádná z doživotního vězení neprchne! (rose1)
Taky přeju všechno nejlepší a hodně zdraví tobě a celé smečce (^) (rose1) Tahle se může 😉
Všechno nejlepší i z Modřan. (f) (sun) (h) (^) (d)
Všechno nejlepší, milá Sharko! (cat) (f) (d)
Sharko přeji (inlove) vše dobré, zdravíčko a štěstíčko (music)
Milá Sharko – hodně štěstí, zdraví a spokojenosti a nějaký ten halíř navíc by se taky šikl. A vůbec – splň si jedno tajné přáníčko.
Kytky neposílám, pro tebe jenom plnou vrnící náruč (cat) (cat) (cat) (cat) (cat) (cat) (cat) (d)
Ygo,někdy bych si to dala opačně: (d) (d) (d) (d) (d) (d) (d) a (cat)
Drahá Sharka,pripájam sa i ja s gratuláciou,nech sa Ti darí,mnoho lásky od dvojnohých i štvornohých a vôbec mnoho radosti,šťastia …
Milá Sharko, přeji hlavně spokojený kočkourov, protože pak bude spokojená i panička 🙂 A hlavně žádné infarktózní situace, jak popsala Bětulásková!
to fakt ne, by mě kleplo…..a děkujuuuu (h)
Všechno nej nej nejlepší (^) (d)
sharko, tak ještě jednou i tady hodně štěstí a zdraví – a lásku tvých kožíšků (h) (h) (h) (h)
btw, hezký číslo 😉
No, tak to ještě jednou: Krásné slunečné narozky a oslavu se všemi čičáčky (cat) (rose1) (^) (d)
Všechno nej k narozeninám,zdravíčko, radost a samé pěkné věci. Když nechceš a nemůžeš kytku tak alespoň (h) (sun) (d) (^) …..
Sharko, všechno nej… nej…. nej…. (^) (handshake)
Milá Sharko, všechno nejlepší k narozeninám, hlavně hodně zdraví. A ať tě ty tvoje kočenky i s kocourkem oslaví po svém kočičím způsobu. (inlove) (cat) (cat) (cat) (cat) (cat) (cat) (cat)
Teda Bětuláskovo – drsná detektivka s dobrým koncem!
Já okno pečlivě střežím a nechávám jen škvírky, aby tak leda tlapičku protáhli. A v Maršově, kde jsou vyhlídky, otevírám jen ty boční, do kterých se nedostanou, aby náhodou neuvízli. Už mi pár lidí vyprávělo o smutném konci kočičky, které se to podařilo.
Tak teď hýčkat a rozmazlovat!
Ufff, hlavně žes ji našla.
Uf, to byl nerf!!! Nevydržela jsem a číhna dolů… myslela jsem si, že větou ….“Ten nejstrašnější den skončil……. si vypomůžu….. jenže pak mě napadlo, že ani takováhle věta nemusí značit dobrý konec, tak jsem honem četla dál.
No, dovedu si představit, že to muselo být hrozných 8 dní pro obě. A jsem ráda,že to vzalo dobrý konec.
Doufám, že i přes ne úplně krásné počásko jste si všichni užili Velikonoce a víkendík.
Známý se taky ztratila kočička, hledala ji každý den a pořád nic. Jen se k ní přidal kocour a chodili spolu. Po nějakým čase, kdy se kocour natolik osmělil, že se nechal i pohladit byl odchycen a adoptován. Ale taky to dobře dopadlo, po čtvrt roce našla i kočičku, sice zuboženou a poraněnou, ale živou. Tak má oba. A k nim ještě jednoho zrzka od nás ze zahrady… 🙂
JJ – jsou to nervy, raděj nevzpomínat!
To takhle jednou byli jsme ve vlastnictví kočky Čindy. Na chlupě od domu ke stodole natažen provázek, na něm kroužek s dalším dlouhým provázkem a tento uvázán ke kšírám spanilomyslné Čindulky, raubíře jednoho zatracenýho!
Byla to velká legrace – tedy pro Čindu. Džžžž hup a už šplhala po stodole. Hup dolů a fofrem přes dvořek, skok a hop a už seděla na bříze. A tak dokolečka a náramně jí to bavilo.
Odskočila jsem si udělat kafe. Vrátím se a kočka nikde, i ten provázek s kroužkem zmizel. Poněkud zaražená, jala jsem se studovat technické zařízení, neb přišlo mi to poněkud záhadné. Kroužek nalezen těsně narvaný k hřebíku pod střechou, provázek obtáčel chalupu a směřoval neomylně k bříze.
Pozvedla jsem zrak a krve by se ve mně nedořezal. Mezi třepotajícím listím visely nehybně nohy oběšencovy, jinak nebylo vidět nic. Myslím, že jsem tenkrát „vyběhla“ na tu břízu rychleji, než to kdy dokázala jakákoliv kočka.
Přehozen přes větev visel provázek a na něm za kšíry Čindy a nespokojeně si mne prohlížela: „No to je dost! Máte nějakou klouzavou břízu, nezodpovědníci!“
Ježíš další!! To nemůžete mě takhle po ránu všichni děsit! Rputi!!! Nohy oběšencovy!!!! uf!
No ale, jsem ráda, že Tě Rputi hnedle vidím, páč co? Páč Ti jdu podíkovat. Na Tvou radu jsem se rozhodla vyrobit domácí „pérdelačku“! Jsem teda pako, takže jsem si popletla jelito a jitrnici 😀 😀 pořád s tímhle bojuju, ale to neva, neva, nebyla to teda pérdelačka, ale ta druhá políftka a byla VYNIKAJÍCÍ. V mrkvovrnce za deset minutek (y) , takže díky.
Jo a koho by to zajímalo – aji sekaná se dá v obyč. mikrovlnce upéci- dokonce s kůrkou.
To jsem ráda, že chutilo! Jednoduché, rychlé, dobré – co víc si jedna může přát! 😛
Já mám jednu špatnou zkušenost. Miluju vícezrnné kaiserky. Tak je čerstvé donesu dom a aby byla zásoba, tak je namrazím. Jednu na kost zmrzlou jsem strčila do MW na pozici rozmrazování a…. A ona mi začala uvnitř doutnat. V kuchyni kouřmo a ta potvora uhasla až pod vodou. (think)
Petro mnemotechnicky z JELITA (tmavší), že bývají třeba po velikonocích na prdeli jelita jednoznačně PERDELAČKA.
Z JITRNICE asi PREJTOVÁ polívka – já bych vnitřek jitrnice jen ohřála k zelí a bramborám.
mi připomínáte tu hříčku Ječná-jezděj tramvaje,Žitná-nejezděj….. (chuckle)
…Lenin je v Ječný… 😀
Ne, v Žitný! 😀
Ječná – ječej tramvaje
Já to znám takhle: Ječná – tramvaj Je, Žitná – žádná tramvaj. 🙂
ježišmarjáááááááááááááá, i ty Rputi, mi usiluješ o život? fuj, to jsou nervy – prej nohy oběšencovy :O :O :O ;( ;( ;(
No dyť! Víš jak nožky zůstanou štajf, když vezmeš kočičáka pod paždím? Tak přesně tak tam mezi tím listím trčely…. málem mě kleplo … (whew)
(rofl) (rofl) (rofl) A mě klepne z těchle historek :o) . Rputí, umíš vylepšit den, kde to pořád bereš? … (rofl) (rofl) (rofl)
Ještě že se našla! Uff, nervák to teda musel bejt… Maceška včera večer asi třikrát odešla ven. A pak se nevracela. Já jsme zcela nezodpovědně usnula u televize, pak se s jedním okem pootevřeným přesunula nahoru do ložnice a Mušketýr volal kočku domů- a nic (připomínám, že tu kočku nechtěl). Ráno, sotva oko proloupl, pronesl „Ta kočka bude snad zmrzlá!“ Nebyla, ale stepovala u dveří a stěžovala si, že má hlad, je tam zima a kde je sakryš dveřník? Nadlábla se, rozpleskla se na pohovce a okamžitě zaklapla oči, kde dospává bůhvíjaké noční dobrodružství. Jo, když někoho voláme, aby šel domů, má poslechnout…. 🙂
(rofl) Matyldo, tohle znám …a kde je sakryš dveřník? … (rofl) !
To chce buď kočičí dvířka, nebo kočičí zvonek. To druhé udělali jednomu kocourovi v Anglii. Velkoplošné tlačítko, namontované tak, že na něj kočka pohodlně tlapkou došlápne. Můžete na něj potom zapojit buď zvonek, nebo odblokování kočičích dvířek či elektrické otvírání dveří. Kočičce stačí jednou, dvakrát ukázat, jak to funguje. a máte po starosti.
hezké úterý všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Ufff – ještě že to dobře dopadlo. Už jsou zase všechny 4 ženský od Bětuláskové pohromadě (inlove)
Lásková, co člověk dokáže pro milovaného tvorečka si uvědomí,až když o něj třeba jen na chvilku přijde, jsem moc ráda, že se Pusinka vrátila do tvojí náruče. (hug) Moje smečka má také doživotí…letos konečně dostane zasíťovanej balkon… (angel)
Uff, zazila jsem toto trauma nekolik hodin (zatímco jsme litali po sirokem okoli, milostpan zrzavy spinkal klidanko uvnitr, nicmene se pri ohledani vnitrnich prostor neracil drivejc ozvat) a uz to nikdy, nikdy nechci zazit! Ta predstava, ze bezi dal a dal do lesa, ze place, ze nevi co dal, ze tam nekde umre hlady a strachy..moje predstavivost pracovala na plne obratky. V momente, kdy se patraci cety sesly k dalsi porade, nekdo zvedl oci a rekl hele..Mikysek trunil na schodech s vyrazem..deje se neco???
Takze Betulaskova, klobouk dolu, nervy musely byt na dranc a hlavne, ze se Pusinka nasla (diky tve vydrzi!!!)..drzte se holky pro priste pohromade.
Lásková sláva Tvé trpělivosti. Co nechápu je Pusčí skok do hloubky. To měla holka štěstí,pamatuju jak vysoko máte okno. Tak Ti nevím jestli radostná úleva Ti nahradí čas přestrašený, teď se budeš muset hooodně smát bys natáhla svůj čas do délky před nejstrašnějšním dnem. A si představuju jak v doufání plánuješ přilákání a pak tam mlátíš klíčema o zem. No gratuluju (y)
hloubka 3 metry a skok do ní – to mi předvedla jak Pitina, tak Noriska..jedna za sýkorkou,druhá za kosicí..pak jsem velice rychle pořídila síť do okna, protože z okna na parapet a na lodžii je to kousek, ale z lodžie dolů, ty 3 metry…a keř rakytníku je ptáčky oblíbený…no jo, naběhla jsem dolů pod balkon, Pitinu po 5 minutách v trávě našla (seděla tam a čekala a blbka ani nemňoukla) a když skočila Noriska,tak se Pitina vrhla za ní a našla jsem je obě, protože to už Pitina mňoukala, abych tam nelezla jako idiot a našla je hned. Od té doby mám sítě v oknech. Mimochodem, obě skočily na ten keř a z keře dolů, jenže okolo byl najednou velkej svět a ony se ho asi bály…a ve mě byla malá dušička…proti tomu jsou úprky na chodbu milou hrou, teda pokud nemusím v pyžamu do 6.patra a nepotkávám cestou po schodech sousedy…. (blush)
Moje kolegyně kočičí (2 kocouři a 1 kočinka) bydlí ve 3. patře klasického paneláku, což je, bereme-li 1 patro jako 2,5 metru, včetně výšky přízemí skoro 10 metrů. Oba kocouři jí vyskočili z okna, což oba odnesli „jenom“ zlomenou tlapkou a rozbitým čumákem. Kočky jsou zvláštně trvanlivé.
Naše Rozinka skočila z klasického plotového sloupku, teda skočila by, kdyby se zadní tlapkou nezachytila za vršek drátěného plotu. Spadla a tím chycením si propíchla nohu, vylomila prst a rozdrtila prstní kůstky. Drvet prohlásila, že amputace, protože ta díra od drátu bude hnisat, takže otrava krve, kosti jsou nespojitelné, protože jsou malé a moc rozbité, a vůbec. Ale zkusila léčbu té ohavné díry – a Rozinka věděla, že pro zachování celé tlapky musí být hodná a trpělivá. Dva týdny jsme chodili na injekce, převazy a vystříkávání díry antibiotiky, a ono se to zahojilo. Po sundání obvazu začala na rozdrcenou tlapku našlapovat úplně suverénně, jako by s ní nikdy nic nebylo….
Potvrzuji. Kočky vydrží hodně. Kolegyňce z práce prchla černá micka na balkón a jen tak z plezíru jí místo do náruče hupsla dolů. Skončilo to zlomenou nohou, oholením, léčbou na veterině, zasíťováním dveří na balkón a úžasným rozmazlením delikventky. Kolegyňka tvrdila, že ji pánbůh potrestal za to, jak si dělala legraci z mé exkurze s andulkou k vetovi kvůli svrabu. Prý zná pána, co léčí andulky: za stovku koupí novou, vymění a zinkasuje dvě sta. Furt to prý vyjde levněji než platit vetovi. Ji ta veterina přišla mnohem dráž, asi aby se tak nesmála (wasntme) .
Největší legrace na tom byla, že tou dobou už bylo v jednání přivezení kotěte z útulku. Za nějaký čas vykročil z přepravky mourek a v tu chvíli začala domácí černá číča strašlivě kulhat a šmajdat a dožadovat se pozornosti a soucitu — ale protože to už bylo nějakou dobu, zapomněla, která to byla a KULHALA NA ŠPATNOU NOHU … (rofl)
Našeho Ferdíka blahé paměti přejelo auto, byly mu tehdy 4 roky. Následovala operace, sdrátování roztříštěné stehenní kosti, sádra, po šesti týdnech další operace s vyndáním drátů a dalších 14 dní hojení rány. Kocourek to snášel velmi statečně, ale silně se mu nelíbila oholená srst na zadní tlapce. Nicméně si úraz i doktory celý zbytek dvaadvacetiletého života velmi dobře pamatoval a už nikdy neopustil prostor zahrady, kam měl volný výběh a nikdy nedělal u žádného veta ani ty nejmenší problémy. A Čertík je u pana doktora také velice hodný, nechá si bez protestů píchnout injekci i vyčistit ouška.
Ach Bětuláskovo, tajila jsem při čtení dech. Zažila jsem tohle několikrát ale v mém případě byly konce jiné, velice smutné. Jsem moc ráda že se Pusinka našla, že má Babetka maminku zpátky a že je smečka zase kompletní. 🙂 (cat) (cat) (cat) Tak teď si jen oddechněte a nabírejte síly, to byl hrozný nervák jak pro tebe tak pro Pusinku. (inlove)
Bětulásková, o síti do okna-rámové, do plastového rámu s úchytkama- o té neuvažuješ? Tu jsem pořídila, abych mohla holkám, když jsme doma ,nechat otevřené okno…investice sice byla dražší,ale vyplatila se….když na n i některá s holek leze, tak síť drží v úchytkách a já jen občas sundám kočku,pokud nesleze sama, ale počet lezení se snižuje….
Milá Bětuláskovo. Měla bych napsat, že to bylo napínavé čtení. Ale to bych lhala, protože, sotva jsem viděla nádpis (a první větu), věděla jsem, že nervy nevydrží. A tak pro jejich záchranu jsem se musela nejprve juknout na poslední odstavec, zda se Pusinka našla. Teprve pak jsem se vrátila na začátek a už v klidu si přečetla tvůj celý „napánavý příběh“. Každý z nás, komu se někdy zaběhla kočka přesně ví, jak ti muselo být. V mém případě jsem nikdy nemusela čekat ani přes noc, ale i tak mi strach pěkně pocuchal nervy. Nervák, trvající 8 nocí si ani nedovedu představit. Ale tvoje nezlomná víra, že vystrašená Pusinka je tam někde zalezlá a tvá vytrvalost situaci nevzdát byla odměněna přesně tak, jak jsi doufala (h) Moc a moc vám oběma přeji vzájemnou radost se shledání a kéž by se už podobná situace nikdy neopakovala. Což si nechat zasíťovat okna (nebo třeba jen jedno pro kočky)??? Pak ho můžeš mít dokořán celý den, kočky si budou užívt čerstvý vzdoušek a ty u nich nebudeš muset vartovat.
Dede, jestli ještě ráno stačíš nakouknout, přeji tobě i Berrince šťastnou cestu a krásný vycvikový pobyt pro vás obě
Děkuji všem za velikonoční přáníčka (h) Čas, původně vyhrazený na tvorbu našeho přání, jsem ve středu strávila ve frontě u řezníka, takže ode mě nedostal nikdo nic (rofl) Letem světem jsem se pročetla zameškanými články a k diskusi o mikrovlnce mohu přidat zbrusu novou vychytávku. Na Velikonoce nad Dalmatinovem jsme letos pro koledníky připravili 73 kraslic (a 25 vařených vajec), pojatých převážně voskovou batikou. Při pohledu na plata naplněná obarvenými kraslicemi, ze kterých nutno odstranit vosk, mě popadla trudnomyslnost. Představa, že další tři hodiny budu vosk odstraňovat pomocí výkonného fénu (výkon skoro jako horkovzdušná pistole), mě přinutila k duševnímu vzepětí. Přítomný technik usoudil, že strkat kraslice do mikrovlnky je blbost, ale přesto jsem to zkusila a zvítězila. Pokud čerstvě obarvenou kraslici zahřejete v mikrotroubě po dobu cca 60 s, vosk z ní sjede a stačí otřít ubrouskem. Je to proto, že kraslice je stále navlhlá. Ve skutečnosti se tedy ohřeje navlhlá skořápka a od ní pak vosk. Vytvořili jsme manufakturu tří lidí, kraslice do mikrotrouby jsme strkali po šesti kusech a za chvilku bylo hotovo.
Velikonoce nad Dalmatinovem byly báječné, pokud pominu to, že bratranci vyhořela chalupa a že Dalmi zcela nedisciplinovaně sněžila. Když jsem jí telefonovala, ať přestane, tak mi telefon nezvedla (rofl)
Pro neznalé ještě podotknu, že nad Dalmatinovem o Velikonocích sněží pouze v případě, že na návštěvu přijede LenkaFR. LenkaFR letos nepřijela a je tedy zřejmé, že Dalmatin sněžila nad plán. Jako by věděla, že mám půjčené auto, přezuté na letní gumy (rofl)
Renáto, vyhořelá chalupa tvého bratrance je hrůza a snad to nebylo „na popel“ a dalo se alespoň něco zachránit. Jinak jak čtu, vaši krásnou velikonoční tradici nedoháže pokazit ani „sněžící Dalmi“, ať se snažila sebevíce. 🙂