A co jsem včera zapomněla napsat: Malá bestie je krásný Rarášek. Moc jí to na obrázcích sluší, vypadá skoro jak plyšová hračka, až na ty čertíky v očích.
Pro Lucku V.: Jsme se ve čtvrtek ani nerozloučili, on Rysík najednou děsně chtěl domu a Tys byla zrovna někde zalezlá, tak mi to pak bylo líto. Ale moc děkujem asi nevydnaváte Tikyho a vakoveverku pro každého, on je to hned jiný zážitek. Mám pocit, že jsem byla nějak mimo, když jsi pak přinesla veverku, asi tím, že sem musela mít Rysinku na rukách, když jsme zapomněli doma ten šátek. Ale moc se nám tam líbilo a určitě ještě někdy přijdem. MLP přemýšlí, že vám udělá u baráku někde kešku, tak budete mít i propagaci mezi lidem kačerským :). Jestli to ovšem nebude další z milionu nerealizovaných nápadů.
Dneska ještě musím namalovat vejíčka, mám jich jen 6 bílých a mají nějakou tenkou skořápku, tak nevím, jak se je povede uvařit bez prasknutí. Snad se sem ještě dostanu, teď čtu zvířetník tak jednou týdně 🙁

OT, vyjmecne jsem se dostala na mail, preju vsem hezke velikonoce a mavam z dalek dalekych – od Balijskeho more. Pilne fotim 🙂
Je tu krasne, ale za par dni budu zase zpatky ve vsednich dnech…

Jéééé, to je krása, u Miki (inlove) mají malou pejskovou! A jaký má rozkošný kukuč 🙂 . Tak to se máme na co těšit v Podmitrově; doufám, že jedete a kapesní(psí)ček (wasntme) s vámi. (h)
Těším se na další vyprávění, moc mě zajímá, co na to Yuminka a Denny – páneček je dopředu jasnej. (chuckle)
Přeju všem krásný den! (h)

Malá Bestie má čertovská očka. Ovšem pod názvem „bestie“ si představuji něco obrovského a to mi minipejsek jaksi nesplňuje. (chuckle) Jako dospělá jsem měla jenom kolie, teď mám čtvrtou, s teriérem jorkšírským bych si jaksi nevěděla rady, asi bych to nebrala jako že mám psa. Ona moje bolavá záda by mi ani nedovolovala se k malému psíčkovi sklánět. Nevím jestli Garyk nemá v sobě kousek teriéra, neustále štěká a řve a řve. Potkáváme trojici malých teriérů kteří dělají přesně to samé. Pro babču se sníženým sluchem je to děs a já nevím jak to Garyka odnaučit. Chová se zkrátka jako pidipes, no on tak moc velký není na to že je to samec kolie. Váží pouhých 18 kg a všichni ho pokládají za fenku. Možná že 18 kg je ta hranice, která vytváří ze psa pidipsa. :O 😀
Ovšem zajímavé je že chovatelka, od které jsem měla Einsteina i teď Garyka, přesedlala právě na chov těchto maličkých teriérů. (think) Ale ona není stařenka jako jsem já. 😉

Je zajímavé, jak štěňátko dokáže pohnout nejen skálou, ale i pánem domu, že 🙂 U nás touha po psovi proběhla ve vrcholné formě před čtyřmi lety- taky Borůvka bude mít na podzim čtyři roky. A na Světluši s evšichni ptají, jestli je to matka a dcera- odpověď teta a neteř je obvykle vykolejí 🙂 Ovšem u Yummy a jorkšírka by taková odpověď byla obzvláště pikantní 🙂

Miki, takhle vééélmi podobně psala Yga o tom, kterak jim do rodiny přibyla Brůča. 🙂 (h)

Maličká „bestie“ je ale velice roztomilá, jako ostatně všichni tihle mrňaví a neuvěřitelně fotogeničtí teriéři. A těším se na její oficiální představení v dalším díle.

Když jsme jeden čas bydleli ve Frankfurtu, měla jsem dojem, že právě tihle teriéři tam byli nejběžnější „městskou“ rasou – viděla jsem je snad na každém kroku. Jezevčíci se mi zdáli být až na druhém místě. Ale přiznávám, že mi jich bylo i dost líto. Jejich páníčci (tedy převážně paničky) je většinou měli na volno a mě se zdálo, že si jich vůbec nevšímají, buď si povídali, nebo šli svým lidským tempem a prostě spoléhali na to, že pes se jich bude držet. Což o to, pes by rád, jenže v tom městském davu a na svých krátkých nožkách, to měl chudák často hodně těžké. Viděla jsem je, jak celí vylekaní – svojí velikostí sahající sotva nad kotníky chodců – pobíhali a uhýbali případnému (doufala jsem, že nechtěnému) nakopnutí od neznámých chodců z nich viděli jen jejich boty. A toho prachu, co museli spolykat!!! Říkala jsem si, že kdyby jim pejska někdo ukradl, možná by si toho všimli až po dlouhé době (jestli vůbec).