Předminulou středu mi elektronickou poštou přišly fotografie, které jsou přílohou tohoto článku. Autor podnětu nechtěl, abych fotografie použila, bál se pomsty, ale po čilé e-mailové komunikaci nakonec svolil. Hned druhý den jsem vyrazila na místo.

„Chovatel“ odpovídal popisu autora podnětu, byl značně arogantní, ale předložené fotografie, kdy jeho dospělí psi zabili a sežrali své štěně, jeho ego trochu zlomily. Dokonce přiznal, že se mu ztratila štěňata dvě. Brzy se ale oklepal, ke psům (třem dospělým křížencům brazilské fily a pitbula a třem jejich štěňatům) mě nechtěl pustit, že nebude nést zodpovědnost na to, až mě pokoušou. Já však chtěla vidět i chovný prostor, ve kterém psi žijí, a nechtěla jsem přistoupit na to, že mi psy bude po jednom předvádět (nevěděla jsem, kolik psů vlastně chová a těžko bych rozeznala, zda mi neukazuje stále jedno zvíře).

Vnutila jsem se tedy na dvůr a snažila se nahlédnout přes vysoký plechový plot. Protože psi se na něj zuřivě nesápali, ale naopak kňučeli a hrabali tlapami pod ním, jenomže jsem je pořádně neviděla, riskla jsem to a nakázala otevřít branku. „Chovatel“ (musím ho psát v uvozovkách, dle mého vnitřního přesvědčení to žádný chovatel není) nemluvil pravdu, nebyly to žádné krvelačné bestie, byli to zlatí psi. Poskákali mě od hlavy až k patě, veškeré oblečení muselo jít doma do pračky.

O to hůř, o to víc jsou mé city rozbouřené. Hubení byli tak, jak vidíte na fotografiích (pozn. red.: – zařadila jsem jen jednu, myslím, že stačí). Ten muž tvrdil, že svou hmotnost ztratili během tří týdnů, kdy nemají maso a jsou krmeni těstovinami, brambory a granulemi (cha, cha, cha). Proč jsou krmeni takto, to mi nevysvětlil, z jeho řeči vyplývalo, že byl nemocný a že snad neměl peníze. Protokol mi, za sáhodlouhých proslovů, podepsal.

Nařídila jsem okamžité oddělení štěňat od dospělých psů a zlepšení krmné dávky (právní váhu můj proslov neměl žádnou, ale musela jsem to přece zkusit). Byl pátek odpoledne, podnět (porušení zákona na ochranu proti týrání zvířat totiž řeší obce s rozšířenou působností na základě odborného vyjádření krajské veterinární správy) a návrh na zvláštní opatření – zajištění náhradní péče pro všechna zvířata, jsem napsala přes sobotu a neděli a v pondělí po podpisu panem ředitelem byl dokument datovou schránkou zaslán.

Ještě jsem raději na město zavolala, aby věděli, že situace je vážná. Chápala jsem ale i problémy kolegů úředníků – tato obec s rozšířenou působností nemá pevnou smlouvu s žádným útulkem, zajistit náhradní péči šesti psům, ještě tak zprofanovaných plemen, není nic jednoduchého. Domluvili jsme se tedy na ještě jedné společné kontrole. „Chovatele“ jsme navštívili neohlášeně přesně za týden po předchozí návštěvě.

Štěňata byla oddělena, zlepšení krmení se také už odrazilo na stavu zvířat. Jenže! Ten člověk mi předložil zprávu soukromého veterinárního lékaře, že psy se mu pokusil někdo otrávit dne 5. 3., projevy otravy že byly průjem, zvracení a výtok z očí, léčbu prováděl chovatel sám, doporučena dieta suchary, granule, voda. Hlášení Policii ČR z důvodu nedůvěry nebylo uskutečněno. Proč to neřekl před týdnem? Prý zapomněl.  Jinak byl najednou velmi milý a vstřícný.

Co teď? Výživný stav zvířat se zlepšil, týrání  – omezování výživy z jiného než zdravotního důvodu najednou není prokazatelné?! Zástupcům obce asi spadl kámen ze srdce, v mé hrudi se ale tíha zvětšovala. Naštěstí bude potrestán alespoň za to usmrcené štěně. Je ochoten všechna štěňata i fenu darovat. Snad!? Nechá si jen jednoho nebo dva psy.

Bezprostředně na životě tedy zvířata už ohrožena nejsou. Ale dá se takovému člověku věřit? Když ani nemám možnost si občas psi zkontrolovat (z veřejného prostranství na ně není vidět)? Souhlasil s mou kontrolou ještě za tři týdny. Ale co dál? Píšu na všechny strany. Dospělá zvířata jsou velká asi jako německý ovčák, štěňata jsou určitě mladší než 6 měsíců, jejich pohlaví ale neznám.

Na dvoře se k cizímu všichni chovali ohromně přátelsky. Jak se chovají k jiným psům, nevím. Se štěňaty by problém být neměl, nevěřím v nepřekonatelnou predispozici k agresivnímu chování, dobrá výchova to zvládne. Dovezu je po celé republice. Kontakt na mě je přes Dede.

Možná panikařím. Možná byl „chovatel“ opravdu v tíživé situaci a tím, že psy viděl každý den, neuvědomil si jejich stav. Pravda není černobílá. Ovšem já v tomto případě vidím rudě a budoucnost zvířat dost černě.