Zmrzlináře už jsem na ulici dlouho nepotkala. O to víc se ale zmrzliny řeší na různých fórech, zaměřených na dobré jídlo. A taky už mi ty osvědčené klasiky nechutnají tak, jako zamlada. Sundávám tedy brýle a luštím deklarované složení.
V gymnaziálním věku jsme měli (tedy my Pražáci) dvě možnosti. Buď jsme šli na václavskej Václavák a tam si dali famózní banánovou zmrzku, evidentně vyrobenou z “prošlých“ banánů, které zbyly v Ovocném baru nahoře v patře. Vlastně to byl banánový sorbet. Ovocný bar byl pozoruhodný úkaz ve světě plánovaného hospodářství. V době, kdy pro běžného občana byly banány téměř raritou a daly se použít i jako úplatek, v Ovocném baru měli banány pořád.
Nejfrekventovanější pochoutkou v téhle ovocné oáze byl Banán s čokoládou a se šlehačkou. Podélně rozkrojený banán – banán nikdy nebyl celý, vždycky kousek chyběl – asi jako když odříznete černého „bubáka“ u špičky, ale k tomu odříznete ještě další dva centimetry. Přelitý teplou čokoládovou polevou a ozdobený šlehačkou ze sifonové lahve. Pro mladší čtenáře: v té době opravdu v ČSSR nebyla k mání „šlehačka“ z rostlinných tuků.
Banánová zmrzlina se ale nevyráběla z těch chybějících kousků, ty se uplatnily v ovocných pohárech. Podle mého do zmrzliny šlo to, co plánovaný hospodář špatně objednal – špatně uskladnil – nedokázal distribuovat – pokyny z krajského výboru přišly pozdě/ vůbec. Jak ty banány Ovocňákovi dokázali sehnat, to nechci vědět, protože ta zmrzlina byla skvělá.
Nebo jsme vážili cestu až k „Italovi“ u Novoměstské radnice a tam jsme si mohli dát dokonce i zmrzlinový pohár, který vydal za celý oběd.
To nebyly dva kopečky vanilkové, přelité lžící karamelu a zaplivnuté troškou šlehačky (v té době známo pod názvem Pohár karamel, karamel de luxe/ special obsahoval ještě lžičku pražených oříšků). U Itala jste dostali tři poctivé koule – koule, žádné ořezávání kleštiček špachtlí – smetanové zmrzliny, velkorysou dávku ovoce nebo oříšků a čokolády a šlehačkové mračno. Podle zvoleného druhu poháru na šlehačku ještě přistál čokoládový poprašek.
Pravda, stálo to o dost víc, než oběd ve školní jídelně. Když tak lovím v paměti, tak se cena takového poháru blížila asi třem školním obědům. Přepočítám roky – v současné době by takový pohár stál asi 70,- Kč, pokud jako měřítko vezmu školní oběd. Tedy jako klasické obědové „meníčko“ v hospodě za rohem. Byl to luxus, ale stálo to za to.
Mezitím jsme kupovali tvarohového Míšu, smetanovou Sibirku a vanilkovou z Mixaru. A taky kokosové Eskymo, co bylo původně bez držátka, tedy jen kvádříček zmrzliny, polité čokoládou – bez špejle. Ale s tím Eskymem bez špejle jsem zabrousila až na základku, to už je opravdu dávno.
Od té doby, co mě zajímá složení potravin, a sundávám si brýle, abych ty blešky dokázala přečíst, už mě nepřekvapuje, že Míša nechutná po tvarohu a „smetanové“ zmrzliny zhusta obsahují smetanové aroma. Dokonce i ty nejdražší zmrzlinky na našem trhu jsou plné rostlinných tuků a jiných věcí, nad kterými se i málo poučenému spotřebiteli obrátí žaludek (pokud si tedy ty brýle sundá a složení si přečte).
Ale nezoufejme! V diskusním fóru pana Cuketky jsem našla dokonalý návod na domácí Sibirku/ Slivočnoje moroženoje, a ani k tomu nepořebujete zmrzlinový strojek. Diskutérka Moly Adams vložila tento recept:
„Už jsem sice gurmet i ve zmrzlinové oblasti, ale nostalgie není sprosté slovo… Jestli vzpomínáte na pravou Ruskou, odepište blemcy z regálu a vyzkoušejte tohle:
Vyšlehejte tři smetany (31–40%), přidejte jedno kondenzované mléko a trochu vanilky. Toť vše.
Dobře promíchejte, nalijte do formy a dejte do mrazáku. Nemusíte ani prošlehávat. Je úžasně krémová, můžete ji naplnit i mezi čisté oplatky a efekt je dokonalý.“
V další části konverzace vyplynulo, že Moly Adams má na mysli slazené kondenzované mléko (Salko) a zkusila i verzi z karamelizovaného kondenzovaného mléka. Tak jsem to zkusila taky.
Zakoupila jsem tři piksly šlehačky 33% a k tomu jednu konzervu karamelizovaného Salka. Karamelizované Salko je velmi husté, je to pasta, a tak jsem musela trochu ředit mlékem, abych dokázala obě suroviny spojit. A protože jsem měla roupy, ještě jsme přistrouhali trochu vysokoprocentní čokolády.
Moly Adams má pravdu. Efekt je dokonalý a my si užíváme fantastickou „ruskou“ zmrzlinu ve verzi karamelovo- čokoládová. Pokud by vám zmrzlina připadala příliš sladká, použijte příště 4 kelímky šlehačky.
Když už jsem zmínila ruskou zmrzlinu – právě v Rusku jsem utrpěla první kulinářsko-kulturní šok. Zmrzlina se tam totiž prodávala na váhu. Nedokázala jsem si představit, kolik může vážit náš kopeček zmrzliny, a tak jsem si na první pokus objednala „dvěsti gram“. Porce vydala za celý oběd 🙂
dobrý den.Prosím nikdy jsem nedělala zmrzlinu,koupila jsem si zmrzlinovač ke Kenwudu,musí se chladit 24 hodin ta mísa,ale já mám dotaz- když se dává do těch různých směsí ta šlehačka,tak ta se musí vyšlehat do tuha? Nevím totiž v jaké konzistenci má být ta směs.když se pak dává do toho zmrzlinovače. Děkuji
Tak jsem tedy vyzkoušela recept, trochu se poprala s vyšleháním šlehačky a hodila v kelímcích do mrazáku a dneska ochutnávala. A nevím jestli jsem někde neudělala chybu – měla jsem z toho takový mastný pocit, jako chuť dobrý karamel, ale mít o pár procent tuku míň, asi bych to víc ocenila. Na druhou stranu mi stačil jeden kelímek a tak není celá dávka pryč. Jsem mladší ročník, tak nevím jestli je to prostě nezvyk na pravou smetanovou zmrzlinu.
Myslím, že možnosti jsou dvě. Buď opravdu nezvyk na smetanovou nebo lehce přešlehaná šlehačka, kde krupičky másla ještě nejsou vidět, ale na jazyku už jsou cítit.
Přešlehaní mě nenapadlo, asi příště zkusím jiný způsob šlehání. Díky za odpověď.
Jen díky tomu, že jsem si odpoledne zdřímla a k večeru jsme vyrazili za kulturou, přežila ráno vyrobená zmrzlina a dokonale prmrzla a teď tady dojídáme poslední zbytečky a chrochtáme si u toho blahem a zítra ráno jedu do obchodu a nakoupím a udělám znovu a udělám menší porce a schovám do velkýho mražáku a budu si užívat, až přifičím z porodnice.
Fakt je to dobrota dobroučká neodolatelná a vůbec. Tak a máte to.
Nejen Ovocný bar na Václaváku, ale já milovala točenou pistáciovou pod Domem potravin 😉
mňam, mňam, mňam, 😛 , to je úžasný článek a ty recepty. .. (pi)
Tak přidám ještě jeden totálně úletovej: cokoliv vhodného jako zmrzlinový základ (tvaroh ředěný mlékem či šlehačkou, pudink rozmíchaný se smetanou, jogurt s ovocem) vcelku fest osladíme (tak o polovinu víc, než by nám chutnalo) a mícháme a mícháme za neustálého přilívání kapalného dusíku. Zmrzka je to úžasná, studená, jemňoučká, heboučká, dobroučká … jen toho dusíku do toho padne (chuckle) …
(tahle speciálka se dělá všude tam, kde zbývá po pokusech, měřeních a výzkumech nějaký dusík, protože vědátoři vědí, že on tu zmrzlinu probublá malinkatými bublinkami a krásně ji našlehá a vychladí … no, taky jsou lidi a mají mlsné zobáke) 8-|
Zdravím všechny a přeji krásný víkend.
Vzpoměl jsem si na film Císařův pekař. Patláma, patláma, paprťáma, patláma…
Dneska tady píšete moc hezky o zmrzlinách. Renatko, ten recept je úžasný a ještě aby to někdo vyrobil. Já mám první vzpomínku na zmrzlinu z pravěku. Byla jsem hodně malá, maminka měla sestřenici v Liberci, jednou jsme ji byly navšívit a ona mě vzala do takové ,,krásné“ cukrárny a koupila mi zmrzlinu. No, mě opravdu nebylo víc než čtyři roky, byla jsem jako ve snu- stolečky před cukrárnou a já jsem dostala zmrzlinu do nerez pohárku a hlavně se zmrzlinovou lžičkou, s tou rovnou! To byl zážitek! A druhý s nanukem za korunu na dřívku. Ten jsem dostala a sotva jsem z něho ulízla tak mi upadl na zem. Léta jsem nemmohla nanuk na dřívku ani vidět. To vy nemůžete vědět, ale v padesátých letech to nebylo každodenní záležitostí a já jsem byla tak zklamaná. Do dneška moc zmrzky a nanuky nemusím, asi k nim nemám důvěru, že mi zase neupadnou, kromě Míši ale ani ten už není takový tvarohový.
Tak poslušně hlásím: suroviny zakoupeny, zmrzlina zhotovena. Osvědčil se můj drahoušek kitchenaidíček, fakže salko nebylo třeba ředit. Jenom jsem nevydržela do úplného zmražení a ochutnala ve skupenství semifredo 🙂 mana nebeská. Děkuji za recept! I Norďa si pošmákla, Pikánek sladkému naštěstí neholduje.
To se mi moc líbí, když někdo stihne recept vyzkoušet a poreferovat ještě v ten samý den (y)
Jsem zvědavá, jestli do toho někdo půjde u mého dalšího Mlsotníku (rofl)
Velmi O.T. : zemřel Bronislav Polozcek. Většinově je asi známej z filmů, kde hrál bodrý pitomce, na který měl figuru. Vzpomínám na něj v souvislosti s Ypsilonkou, byl to skvělej herec. (rose2)
(rose2) ano, skvělý herec, je ho škoda.
já ho milovala v jednom dětském filmu: Pohlaď kočce uši,se to jmenovalo a pak jako Babulu v Hospodě. Zamáčkla jsem slzičku, byl to moc prima herec….
zmrzku můžu asi furt 🙂 ve Zlíně se chodívalo na výbornou vanilkovočokoládouvou točenou do Zlíňanky, cukrárna funguje furt a zmrzka mě chutná furt
a důležitá zpráva už nemám nehezkou fenu ale velmi hezkou fenku,která si dneska vyběhala svého prvního BOBa, takže spokojenost převeliká, ty nervy…jen by mohla mít pevnější záda při pohybu se vlní a lehčí ouško, ale to má a mít bude, tak děkuji za (y)
Óóóó, krásnej chytrej pejsková. Velká gratulace!!!! (inlove) (clap) (handshake)
děkuji, teď čekám jestli začne hárat do uzávěrky další polské výstavy…..:)
Díky za recept, už vím, co budu mít k narozeninám místo dortu. 🙂
Pamatuju tady první kopečkovou zmrzlinu – od Měnínské brány. Pravidelně jsem říkala „všechny krom citrónové“ (mám alergii, což mě štve, protože citrony mi chutnaj). Oni se to snažili nabalancovat na kornoutek a já pak sežrat dřív, než se to rozteče a spadne. 🙂
A úplně mimo, psavci a čteči, zase bude Duben měsíc drabble. Přidejte se, nebo si aspoň choďte počíst, a když už tam budete, zaregistrujte se a komentujte!
http://sosaci.net/dmd/
Ioannino, chtela jsem ti poslat jednu fotku a neco povidani k tomu k pridani fantazie. Ale na Refugiu nevim, kam to prilepit. Jsem na chetwilliamson9140zavinacgmail
Ahojky, snažím se ti napsat, ale gmail prý tu adresu nezná. Moje je ioanna, puntík, ioannina taky na gmailu.
Omlouvám se, že vám do toho vstupuji, jen upozorňuji, že gmail má různé koncovky za tou tečkou…
Ano, to byl kámen úrazu, já tam totiž nenapsala žádnou. 😀
Moje koncovka je com. Kdyby Hance mejlík nedošel.
Ale nejlepsi zmrzlinova chut co pamatuju, byla merunkova zmrzlina v Olomouci u Dejmala. Byla krasne oranzova a taaaaak vonela. Meli jsme krasnou starou termosku z prvni republiky se sirokym hrdlem, a na specialni prilezitosti otec zajel do mesta s termoskou a nechal ji naplnit. Byla to, pokud se pamatuju, sezonni zalezitost a casem vymizela. Pamatujes si ji, Hanco? Ty jsi to mela za rohem od baraku. A ty pani, co tam prodavaly, byly takove upravene a jak z krajek.
Pamatuju si meruňkovou, Hanko, připomněla jsi mi ji! I když nejradši jsem měla a pořád mám ráda čokoládovou. A k Dejmalovi jsem chodila moc ráda, měl vynikající zmrzlinu i zákusky, sedělo se u stolečků v patře a celé to prostředí tam bylo takové noblesní. A pak nás maminka vodívala do mlíčňáku v Riegrově ulici, tam už vládla moderna a barevný plastový nábytek, ale nanukáč politý hustou čokoládovou polevou – to byla laskomina!
A v Praze na vejšce jsme s holkama pilně navštěvovaly Ovocný bar a dávaly si právě ten banán v čokoládě, mňam! Budu se muset příležitostně podívat, jestli tam ještě vůbec je – a případně si jeden vzpomínkový banán dát! 😛
Jj, Dejmal, Olomouc. To jsme se rodinně vypravili z Přerova a vláčkem jeli do Ol. k Dejmalovi na půlmetrové zákusky se šlehačkou a úžasnou zmrzlinu, chjó „nezapomeneme“ R.I.P. 🙂 (^) (h)
Ja si ten Ovocny bar na Vaclavaku moc dobre pamatuju, vcetne toho bananu. Prvne mne tam vzali, kdyz mi bylo asi 8 let, cili tak rok 1960. Vim to, protoze mne nasi vezli do Prahy k nejakemu detskemu ortopedovi a muj milovany prazsky stryc nas tam vsechny pozval. A praave ten banan se slehackou a cokoladou jsem mela. Pripadala jsem si tak nejak luxusne…. jak malo obcas mrnousovi ke stesti staci.
Pamatuji si v Praze hlavně starou Korunu, tam jsme se chodili najíst,mléčné kokteily se nám zdály býti úžasnými. Když jsme stopem dojeli do Prahy taky jsme se tam našli, celá parta.
Pak si pamatuji, že někde u Dětského domu ? mívali italskou čokoládovou zmrzlinu na ulici a ta byla mňamózní. (^)
Mléčné koktejly a la Koruna mají u Ječmínka na Křižíkové. Jen ta cena (32 Kč) a poslední dobou i chuť, moc ,,mléčná“ není. V koruně do toho totiž přidávali zmrzlinu a to ze skutečné smetany, tď to dělají, jak je dobrým zvykem, z bůhvíčeho a zmrzku to nevidělo ani z rychlíku.
Milé dámy, něco mi říká že to byla rodina pana Linky která Ovocný bar na Václaváku vedla. A on tady pokračoval v tradici rodiny v cukrárně Fruktus, měli banánovou zmrzlinu a ještě jahodovou jsem si tam dávala. A taková jahodová polévka, ach bože božíčku!!! Banány polité čokoládou a se šlehačkou taky byly a i všelijak jinak obložené. Ovocné dorty, minimálně těsta na dně (tomu říkají cukráři corpus jestli se nepletu) a moc ovoce v želatině navrchu. A to nebyla živočišná želatina, zapomněla jsem název, něco na „A“, že by Agar z mořských řas? Takže si tam objednávala i Židovská obec, tedy její členové když se oslavovala bar mitzvah nebo bat mitzvah. Fruktus měl krámek jenom kousek od Židovské obce. Sokolské bály a oslavy se bez dortů pana Linky prostě nepořádaly, dorty byly to nejdůležitější při Sokolských setkáních. 😉 (chuckle)
A jeho nezapomenutelné kaštanové zákusky, to vůbec netušíte co to bylo za dobrotu. Když si se synem vzpomeneme na umění pana Linky, který nikdy nepoužil nějaký polotovar jako to dělají ostatní cukráři, když si zavzpomínáme málem nám slzička skane. ;(
Ale to už jsem v dortech a kaštanových zákuscích a já chtěla napsat jen o banánové zmrzlině a o tom banánu politém čokoládou.
Já vím že vám dlužím recepty pana Linky, ale já cvičím a cvičím, endorfiny honím a shromažďuji (a ony se hned vytratí, mrchy jedny) a pak už nic víc nezmůžu. Snad přece jednou…..
kéž by jednou na ty recepty došlo!!!! Moc se na ně těším a přeju hezký večer!
Jé to jsem si hezky početla o zmrzlinách. Tak přidávám na ukázku odkaz na zmrzliny (tedy jejich druhy), které máme rádi my. Tedy ne všechny druhy mají najednou, různě to střídají. Já sice vyzkoušela hodně druhů, ale nejčastěji si dávám tu Almond Chocolate Coconut! A v porci je jí opravdu hodně, protože jí nacpou do wafflového kornoutu.
http://www.brusters.com/flavors_icecream.asp
No a také jsem si ráno vzpomněla, že mám fotku „komunistické zmrzliny“. Tak jsem jí oscenovala. Rok tam není napsaný, ale odhaduji to tak na konec 50 let. Ale přesně si pamatuji, kde jsme stáli – hned kousek od vchodu do pražské ZOO u kamenné zídky. Já jsem ta vlevo vepředu, můj bratr je vpravo v zadní řadě a je s námi sestřenice a bratranec z Plzně, když nás přijeli navštívit. Jéééé to už je tak dávno !!!
http://marickac.rajce.idnes.cz/Zmrzlina#zmrzlina.jpg
Krásná fotka! A ten předchozí odkaz je americky impozantní 🙂 Olej jsem tam ve složení nenašla 🙂
Maricko, moc ti to s tou zmrzlinou slusi. 🙂
Šmánkote Maričko, mám nějaký podmíněný reflex či co. Zmrzlinový teror, sliním. (tmi) (rofl) (h)
OT – Moja
…“Moja se ve skupině goril ve španělském Cabárcenu adaptovala velmi dobře a podle aktuálních informací ji samec Niky už poprvé pářil. Občas vyslovované obavy, že by Niky, který pochází ještě z volné přírody, mohl být neplodný, se ukázaly jako zcela liché: porod další ze samic, Chelewy, je v Cabárcenu očekáván již koncem března,“ uvedl Miroslav Bobek, ředitel pražské zoo.
Zdroj: http://hobby.idnes.cz/gorili-samec-niky-poprve-paril-moju-a-samicka-chelewa-brzy-porodi-pyi-/gorily-v-zoo.aspx?c=A120314_144654_gorily-v-zoo_mce
Já smetanové zmrzliny nerada. Miluju sorbety a ty vodové. Jelikož nejím banány, tak banánová zmrzlina mne nikdy neoslovila. U nás ve Vršovicích mívali v cukrárně za 0,50 Kčs kopeček citrónové zmrzky, jen taková voda se šťávou. Roztekla se okamžitě, jakmile byla vložena do oplatkové mušličky. Byla úžasná. Vyplatilo se dojít do té cukrárny a pak vyšlapat ten šílený krpál zpátky domů s tou skvělou chutí v puse.
Jj – vodové zmrzliny, co uhasily žízeň! A grenadina! Kde je těm dnům a lahodám konec! 😛 Jejejejej!
Renato, díky za recepísek! Uuuuuž je schovanej!
Karolíno, je nás menšina, ale jsme… 😉 Milovnice citrónové zmrzky. Slovo sorbet jsem uslyšela až po mnoha a mnoha letech, co jsem milovala dřeně a citrónofku
Jak jsem to pročítala, tak mezi nás ještě patří Dede a Beda. Jenomže ta je ještě křížená tvarohovým míšou. 😛 (sun)
A hle hle, i Rputinka (dance)
Ta je jím přímo bacená! 😛
Myslela jsem Bedu! Aby si to Rpuť nevysvětlila špatně.
Neboj! 😀
Hlasim se do klubu citronoveho sorbetu. Anebo mangoveho.
Smetanove moc nemusim, i kdyz ale takovy Ben a Jerry, tu a tam, jako extra specialni, to muzu.
ano ano, Ben a jerry! Taky jsem spíš na ovocné dřeně, ale Ben a Jerry… Sem tam pintu jako velkou oslavu… mňam!
já a Dan také dáme přednost citronové,před ostatními…. (h)
No jo, sehnat dnes dobrou zmrzlinu v supermarkteru je už skoro nemožné. Když mě přepadne chuť – asi tak 2x za rok, koupíme kyblík Benn and Jerry, která sice stojí majlant, za to je ale excelentní. Kdo by měl chuť se blejsknout před návštěvou nebo si jen tak pochutnat doma, tady je recept na ZMRZLINOVÝ DORT. Nejen skvěle chutná, ale není to náročné na čas a práci.
Těsto: 4 bílky, 150 g cukru, 150 g mletých mandlí (moučka)
Bílky vyšleháme s cukrem uplně do tuha, přidáme mleté mandle. Promícháme a dáme do vymazané dortové formy. Pečeme v troubě při 150°C asi 30-40 minut. Pak necháme vychladnout.
Zmrzlina: 4 žloutky, 2 lžíce cukru, 3 dl šlehačky min. 30%, 100g drcené čokolády – nejlepší je Deim z Ikey, je v ní už karamel.
Žloutky utřít s cukrem až do běla tak, aby směs obsahovala co nejvíc vzduchu. Vedle v misce ušlehat šlehačku do tuha. Smíchat se žloutkovou směsí přidat nadrcenou čokoládu. Promíchat a nalít na vychladlé těsto. Dát na min. 4 hodiny i s dortovou formou do mrazáku, nejlépe přes noc.
Úspěch zaručuju. Tenhle recept jsem psala do Kuchařky pro Dede, mám ho totiž od své norské známé…
Dík za inspiraci. V úterý jedu na nákup, podívám se.
Renatko, díky za recept. Ten si schovám pro nájezd mých milovaných Avarů 😉 Já jsem spíš na vovocné dřeně a sorbety. Musela jsem se smát pasáži, jak si čteš potraviny. U mne je to opačně. Já si ty brýle musím nasadit 😀
Teda, já si ukroutím hlavu – že máme ty chutě s tolika lidmi stejné.
Protější trafika nabízí i Sibirky, i jogurtové Míši (oboje mi moc chutná a tak jednou za měsíc či dva se utrhnu a nacpu mrazák a zbaštím tři nanuky za večer) a ještě něco čokoládového v kornoutku a je to opravdu čokoládové a na dně kornoutu stojí vždy tak 2 cm zmrzlé hořké čokolády. Blaho. Akorát jsem zapomněla značku, poznám jen podle obalu. 🙂
A jak Sharka níže zmiňuje zmrzlinu z Opočna, prodávanou i ve Slatiňanech, tak na té jsem byla vloni na podzim s výpravou známých. Většina z nás si TŘETÍ velkou zmrzlinu nedala jen proto, že jsme těsně předtím poobědvali a víc jak 4 kopečky jsme do sebe už nenasoukali.
Tuším jsem měla nějakou višňovou, jahodovou a čokošku a eště něco.
Bláho!
Tak zmrzlinu, a ještě k tomu karamelovou, tu můžu v jakémkoli množství 🙂 . Určitě vyzkouším.
Jako holka jsem v Bratislavě chodila na zmrzku do Prievozu k „Bulharovi“ i když on byl tuším z Jugoslávie. Byla hustá smetanová a nejlepší byla čokoládová a oříšková. To jsem si vždy dávala pět kopečků na sebe, hezky na střídačku. 😛 Později byla vyhlášená zmrzka u Tibaja ve Vrakuni, ale to už jsem bydlela jinde, takže jsem si ji moc neužila.
Jé zmrzkáááááá!
A jéé zmrzka z Ovocňáku!!! (y) Taky ve Vodičkové – u nás v paláci Ligna dělali moc dobrouuu a moc dobrý poháry a………. sakra asi půjdu dolů do jídelny pro Míšu 😀
Dneska je lůůůxusně krásně lidijové dobří. Přeji všem moc krásný víkend, užijte si JARA (sun) (f) .
Včera jsme si užili nečekaně sídlištního venčení a Ešus si pořídil harém, který se k nám následně přidal při hře zvané „Kdo sedí?“ Ten kdo si po vyslovení téhle věty kecne předpisově na zadnici, jest odměněn špekopiškotem. Nejdřív jsme hráli sami, pak se k nám postupně přidávaly další přišlé fenky, až už byli hafani čtyři – jak akvabely. (rofl) . Je vtipné pozorovat, jak když čoklidi chtějí, jak záááááááátr rychle chápou. Všechny co se k nám přidaly, chvíli koukaly a vzápěti šup, zadek přibitý vedle ostatních, jen aby taky dostaly (rofl)
A ještě jsem zapomněla: Když jsem začala chodit v Brně na střední, tak jsme se s holkama chodily odměňovat na Svoboďák do mlíčňáku, kde je dnes mekáč, na porci vanilkovočokoládového polárkového dortu z brněnského Lacrumu politou tmavou čokoládou a s kopcem pravé šlehačky – bylo to sice na stojáka, ale super (y) No a v pozdějších letech se dal přímo z Lacrumu objednat několikapatrový polárkový dort balený do studeného ledu, který udělal radost paři jakékoliv příležitosti, a nejen dětičkám (chuckle)
Při vzpomínce na Eskymo bez dřevěného držátka, které jsme svačívali na základce zároveň s čerstvými rohlíky, se mi právě kompletně zarosily brejle (inlove) A ten recept určo zkusím, ale taky do toho přidám nastrouhanou 90 % čokoládu. A MLP mě za to pochválí „před nastoupenou jednotkou“, protože už léta tvrdí, že na prvé ruské zmrzce si pošmákl naposledy, když byl ještě na volné noze, tj. bez jeho HLP (chuckle)
Pěkný článek, pěkný, moc, hned jsem dostala chuť na zmrzlinu, i když ji vlastně moc ráda nemám. Recept ale vyzkouším, vypadá opravdu lákavě.
P.S. Musím se přiznat, že když jsem viděla nadpis Mlsotník a jméno autorky, čekala jsem odpalované „prdelky“ – budou příště? Já si na ně netroufám, je to na mě moc piplačka, ale reportáž si ráda přečtu.
PPS. Nejlepší zmrzlinu stejně dělal Julky děda, ten můj mě k nim vždycky vodil za odměnu, mňam, ta byla dobrá. Taková ta smetanová vanilková, co drhla na jazyku.
Budou příště, tedy až to dopíšu, zatím to je příšerně dlouhé, ale nevím, co bych vyškrtla 🙂 Aido, můžeš se prosím vrátit ke včerejší diskusi o nádobí?
Mrknu tam, já se většinou druhý den už do starších diskusí nekoukám.
Jé a ještě k tomu receptu Moly Adams mě napadlo, že do toho přimíchám drcené nepražené kakaové boby, to je totiž koncentrovaná kakaová chuť a po té já se můžu utlouct. Světle hnědá „čokoláda“ na míšovi před lety prý vznikla kvůli převaze poptávky po mléčné čokoládě vůbec. To mě rozzuřovalo a neodbytně jsem u nás v sámošce vytvářela poptávku po černé (hořké) čokoládě. Ovšem nevím, jestli ty vykulené slečny dokládající do regálů s tím mohly něco udělat – na druhé straně je pravda, že konečně je hořké čokolády v těch regálech víc 🙂
Je otázka, co do té ,,černé“ čokolády dávají. Vůbec bych se nedivil, kdyby to byly saze! Smetanová zmrzlina? Hehe, kdeže ty časy jsou, všechno je to jogurt, v lepším případě, navíc s ,,vyšlechtěnými“ bakteriemi, ucpávajícími cévy! Raději si nechám zajít chuť, vláda dělá dobře, když se nás snaží oškubat tak, abychom se museli jít pást, ta tráva je dnes nejspíš to jediné, co je opravdu ,,bio“ a ,,přírodní“!
Prosím, nekrmit!
Nevím, odkud jsi, ale fantastickou čokoládovou zmrzku (80 % kakaa) dělají ve zmrzlinárně na dolním konci Znojma, která patří zároveň s výrobnou zmrzlinových oplatků nějakému Balkánci – a mně tam chutnají téměř všechny z jejich 30 druhů zmrzlin. A šlehačku na požádání navrch mají opravdovou!!
Klídek, my trávu neradi. A špajz i mrazák máme bohatě zásobené skutečně kvalitním zbožím.
A ještě k tématu-když jedu dom nebo domů ( jako odsud k našim a pak zpátky sem ) , tak si dělám zastávku na zmrzku. Tato se nachází v Konecchlumí v hospodě, vanilková a jahodová, na ceduli je psáno, že podle rodinné receptury. A bývá tam fronta a většinou plný parkoviště. Mňam. A včera jsem tam taky stála a dala jsem si rovnou dvě.
A zmiňovanou hruškovou dobrotu z lidlu jsem taky zakoupila (před vánocema) a po malinkým ochutnání jsem zakoupila ještě dvě a takovej malej zbyteček jsem zbodla u čtení o zmrzlinách. A už ji nemají, chjo
KOnecchlumí,hospoda U Patřínů…zmrzlina a Pavlišovickej řízek a dršťková polívka..to tam je fakt super…. (clap)
Jo, přesně tam. Ale já tam vždycky jen tu zmrzlinku.
musíš tam jít v zimě 😉
Vzpomínám na Itala :* . Václavák mě nezajímal, protože jsem byla ideální socíkový dítě a banány jsem nejedla (chuckle) . Ovšem Ital… dodnes se nic nevyrovná tomu malýmu plcanci tmavý šlehačky nahoře na poháru…
Občas tam zajdu dodnes. Je škoda, že to tam vypadá pořád stejně… akorát trochu ošoupaněji. A dávají jen bílou šlehačku :S .
První zájezd do Itálie (Bibione (chuckle) ) jsme strávili konzumací zmrzliny… Těch příchutí! Nestojím o vanilkovou, takže za totáče jsem moc na výběr neměla. Vanilkovou vlastně ráda jenom do ledový kávy, na tý ujíždím dost. Silný kafe, dva kopečky vanilkový a šlehačka. Když je navrch pár vlašáků (vylepšení naší bohnický cukrárny), tak to nemá chybu!
Jo, úžasná je zmrzlinárna u Hamru na Jezeře (vloni testováno (^) ).
Tohle se ti, Renato, povedlo (clap)
Zmrzlinárna je ve Stráži pod Ralskem, velikej výběr, i pivní a rumová. Jezdíme kolem do školky.
Aha, mně se to nějak spojilo s Hamrem 🙂 Ale jezdit kolem denně musí být životu nebezpečný 😀
No, ono je to z Hamru jen co by dohodil, takže spojení vcelku správný.
Když jedem ráno, mají ještě zavřeno, odpoledne tam bývá dost lidí, my spěcháme, v případě nouze to objedu jinou cestou. Takže i nebezpečí se dá vyhnout. Navíc holky ještě zmrzlině nedorostly, Áňa říká moc sladký, Sváťa prská-že moc studený.
Joooo, tak tam jsem si moc pochutnala. Taky nejsem na vanilkovou a nejvíc miluju citronový sorbet. Potkala jsem ho vlastně v dětství jen na jediném místě. Proti Prašné bráně v pasáži Slováče měli vždy vytažený zmrzlinářský pult. U něho prodával vysoký starý pán v bílém plášti a s bílou lodičkou na šedých vlasech. Měl tam klasiku (jahodová, vanilková kakaová a karamelová), ale taky tu citronovou bez přitroublé smetany (dodnes ten názor sdílím). V tom sorbetu se i potulovaly nudličky z citronů. A pro mne byla a pořád je NEJ. Už jsem se ji naučila dělat i doma v mrazáku. To měli kdysi v Penny v akci zmrzlinový strojek. Jsem děsný šetřílek, ale to jsem musela mít. (sun)
Milá Zdeno b.p., ale v tom citronovém sorbetu musí být taky našlehaný bílek, ne? Nebo jak to děláš?
RenatoE, moc díky za článek a upozornění na schůdný recept na domácí zmrzku!
Taky smutním, když studuju složení různých šlehaček (karagenan), „klasických“ zakysaných smetan (škroby)… Obchodníci argumentují, že náš lid „to chce“, jenže tohle zboží s náhražkami je v policích v úrovni očí, a když člověk nemá hodně silné brýle nebo jednoduše náladu, tak prostě po tom hmátne a tím vytváří odbyt. Náš lid řičí blahem, pokud se dostane za hranice a tam vidí na policích v úrovni očí normální šlehajdu a zakysanky a podobně. U nás v sámošce aby si člověk počínal jako v nepřátelské džungli, vždy ve střehu 😀
Ano, vždy ve střehu. Až se z toho může stát groteska. Včera si Hřívnatec prohlížel v Albertu „čokoládová“ vajíčka. Nakonec jsme se trumfovali, kdo najde výrobek s nižším obsahem kakaa (rofl) Ale musím uznat, že ta s 6% byla správně označená jako výrobek z tukové polevy nebo jak zní ten termín.
No, nekup to 😛
Nekoupím. V Albertu jednou za týden TV program a pro maminu Bertolda. (nealko pivo.) Pro všechno ostatní za hranice.
teď mě napadá – nejsou tam všechny ty přídavky třeba kvůli prodloužení trvanlivosti??? vždyť to není normální, aby mlíko vydrželo 3 nebo čtyři měsíce!!! :O
jo a teď už jsem si asi zvykla, ale dlouho po 89 mi hrozně nechutnaly všechny jogurty, protože mi chutnaly spíš jako pudink, kdepak ta pravá jogurtová chuť :^) … dnes už jsem na ni bohužel nejspíš i zapomněla, jaké to vůbec bylo
sakra, jak to, že po hodině nebo kolika odesílám moc rychle za sebou????????? :@
Nejsou. Jsou tam především proto, aby výrobce ušetřil. Např. škroby vážou vodu a nemusíš tedy použít tolik mléka.
Mléko v krabici vydrží dlouho proto, že je tepelně ošetřené a sterilně zabalené. Když k něčemu nemůžou bakterie, tak se to nezkazí (zjednodušeně).
Chuť pravého jogurtu i jeho konzistenci, dle mne tukový otápek na vrchu a pak když to udloubneš na lžičku, tak se to udrží v původním tvaru i když tu lžičku obrátíš vzhůru nohama, lze ochutnat i dnes. Kupte si Jihočeský jogurt ve skleničce. Je to sice drahý jak voda na Sahaře (kolem 20 kč za skleničku), ale za ten požitek to stojí.
Jo, potvrzuju, tenhle jogurt je snad nejlepší u nás.
V Jihlavě odstraňují operativně tromby po cévních příhodách. Když v laboratoři zkoumali jejich složení, zjistili, že je vyrábějí právě jogurtové bakterie, které byly uvnitř a spokojeně si tam vegetily a množily se! Takže pokud toužíte po bolestivé trombóze hlubokých žil, infarktu, nebo mrtvičce, je konzumace jakýchkoli jogurtů spolehlivý způsob.
Malé O.T. – zvládla jsem odtransportovat holky k našim a včera večer se vrátit, dnes a zítra a v neděli půjdu s dovolením za školu ( omluvena z důvodu hrozícího porodu ) , večer půjdem s Ferdou do kina a budem si užívat dočasnou bezdětnost.
A k tématu – vzhledem k tomu, že jsem takhle po ránu uklidila a nikdo mi to úsilí nezmařil a zůstalo uklizeno – docela jsem zapomněla, že to tak taky může fungovat – no prostě jsem umíchala ty šlehačky s kondenzou, přifrkla jsem k tomu jednu tubičku karamelové Jesenky a teď hypnotizuju tu zimu v mražáku, že jako aby byla usilovnější a vyráběla a mrazila.
zasloužíš si (inlove)
Bohužel pražských zmrzlin jsem zcela neznalá, protože v Prahé jsem byla asi pětkrát v životě a vždycky celkem narychlo, a taky bez znalosti místních zmrzlin. V Brně byla vyhlášená zmrzlina na náměstí Svobody, kde je dneska Mekáč- tam bylo okýnko a prodávala se hedvábně hladká zmrzlina Nescafé. Nikdy jsme už lepší kávovou nejedla. To okýnko bylo vlastně součástí Mléčného baru zvaného Mlíčňák, kam jsme chodila nejdřív s rodiči, a pak s kamarádkami na různé poháry s pudinekm, krémem a vždycky s pořádnou šlehačkou (naštěstí se o zvěrstvu zvaném šlehačka z rostlinného tuku ještě nic nevědělo). Zmrzlinu miluju v Itálii, takovou tady snad nedělají nikde. Z nanuků mám ráda už jen Míšu, nanukové dorty jsme přestala kupovat poté, co mi přestaly chutnat, zbytek jednoho z nich se roztekl v misce a zbylo z něho cosi nedefinovatelného. Občas koupím zmrzlinu v kyblíku v Lidlu a to je asi tak všechno.
Matyldo, to jsi mi připomněla mlíčňák ve Špindlu (^) . Ten byl! Takhle (a pomocí limonád a zmrzlin na vrcholovejch chatách) ze mne tatínek udělal turistu (chuckle) .
Vrcholy letos nebudou, ale nějaký to chození snad jo 🙂
Nemám strach. Všechno bude, i ty vrcholy se Zanou. Jen nespěchej. (inlove)
raná spomienka z roku okolo 1954-57:_leto, teplo,vzduch sa vlní,so sestrou pasieme na jarkoch húsence,a celým telom počúvame,až zrazu silnejuce cengotanie zvončeka:Pán cukráš na pionieri a v dvoch kanistroch zmrzlina,kopček za 40halierov.Mali sme korunu a tak sme dostali jeden a pol porcie!Pre mňa to stále je najlepšia zmrzlina!Pán cukráš to vedel.Až pred pár rokmi som sa dozvedela,že sa volal Schwarz.A poviem Vám,dosť ma to sklamalo.No a samozrejme,pre babičku to boli veľké peniaze,ta zmrzka nebola denne!
Takhle si vzpomínám na zmrzku, když jsem dojela na prázdniny k babi na slovensko. Jediná cukrárna, ta zmrzlina ani nebyla moc dobrá ale byl ZAČÁTEK práznin!!
„leto, teplo,vzduch sa vlní,so sestrou pasieme na jarkoch húsence“ …. dýchlo na mě dětství. (happy) (sun)
jéééé, zmrzlina, moje vácheň (clap) 😛 (inlove)
jako malá jsem bydlela v Bratislavě a tam byli v malých dvorečcích již Dede zmínění jugoslávští zmrzlináři (že by to byla slovenská specialita?) a jeden z nich byl od nás kousek pěšky a měl vynikající zmrzliny nejrůznějších příchutí – nejraději jsem měla citronovou (to mám pořád) a čokoládovou… a taky měl docela zvláštnost, a to punčovou – i říkali jsme mu „punčař“… jo, procházky k punčaři byly moc fajn
na rozdíl jak tak koukám skoro od všech neholduji zmrzlinám smetanovým, jsou pro mě moc „bác“, ale mám ráda ty „vodové“, ovocné, jako už zmíněnou citronovou, tu nejvíc, ale i další
máte pravdu, nanukáče už vůbec nejsou ono, chutnají nějak podivně uměle… to bylo taky ještě v Bratislavě, tam jsme občas chodili do jednoho hotelu u Dunaje na nanukáč politý velkou louží tmavé čokoládové polevy a bylo to prima žůžo
jojo, banánová ve Světozoru, mňaaaaaaam!!!!! kupodivu ji tam mají stejně dobrou pořád (bohužel už jen míchanou s jahodovou), akorát teda stojí místo těch tehdy drahých dvou káčées tuším 15 – nebo už mezitím ještě podražili? Ital ve Vodičkově měl opravdu dobré zmrzliny a poháry, však tam vždycky stála na chodníku fronta, ale jak už jsem napsala, mě ty smetanové moc neoslovují, takže banánová jednoznačně vyhrávala… a kousek od tématu – ještě měli ve Světozoru také vynikající banánový koktejl
ale na čem fakt ujíždím, to je Míša!!!!!!!!!!!!! (h) (h) (h) (h) … krátce po 89-tém ho začali vyrábět v takové světlé vyblité polevě a to se mi zprotivil, ale po čase se vrátili zpět k poctivé tmavé hořké a to teda můžu… trochu bych polemizovala s těmi výtkami ke složení, zrovna nedávno jsem slyšela nějaký výklad k našim zmrzlinám a tam bylo mj. řečeno, že Míša je u nás jediná zmrzlina, která je dělaná skutečně z tvarohu, a já tomu věřím – jeho chuť mě o tom jednoznačně přesvědčuje… akorát že dnes už mi nestačí na špejli a kupuju si ty vaničky – a jednou jsem ji sežrala na posezení celou!!!! a každé léto v nich nechám hříšné peníze (chuckle) (rofl)
Bedulko (inlove) , je zajímavé, že Míša z vaničky mi chutná úplně jinak. V té chuti chybí dřívko a ta čokoláda, prostě Míša z mističky nebo poháru není tím správným Míšou. (shake)
Nanukáč … to byl svátek. Měl jsme cukrárničku dortovou a zmrzlinovou přes ulici, se třemi čtyřmi stolky a červenými a žlutými plastovými křesílky. Když došlo na nanukáč – většinou malý, jen když přijela babička nebo jiná návštěva, tak se kupoval velký – tak paní prodavačka zalovila ve velkém mrazáku, vyndala voskovanou krabici se eskymákem v kožešinové čepici a položila ji na pult. Potom ji otevřela a ukázala mi, že vevnitř je ten správný, čokoládový polárkový dort, samozřejmě kulatý, když to byl dort. 🙂 NIKDY potom už jsem nejedla lepší polárkový dort, buď to je proto, že dnes už nejsou polárkové dorty kulaté, nebo proto, že už jsem o dost větší holka než tenkrát. (h)
Jasně, že Míša z vaničky chutná jinak. V následujícím odkazu si najeď myší na jednotlivé produkty, klikni a přečti si složení 🙂 http://zmrzlina-misa.cz/zmrzlina/
no, to je pravda, chutná jinak – JENDŽE!!! mě to už tak stojí za sezónu majlant a když si představím, že bych si na jedno pochutnávání si musela koupit 16 Míšů na dřívku (vzala jsem si na to kalkulačku, chicht), to by byla nálož!!! 😛
a tu čokoládu částečně doháním tím, že si kupuju tvarohovo – kakaový
ten odkaz prozkoumám
no jooooooooo :O – ten na špejli (i v multipacku) má přes půlku (53%) tvarohu a rostlinný olej jen v polevě, kde je 9% kakaa
ve vaničce je pak tvarohu jen 35% – co mám dělaaaaaaaaaaaat !!!!!!!!!!! ;(
Zkus si vyrobit vlastního Míšu 🙂
:O :O :O a jak?????
Bedo, smíchat kostku tvarohu se šlehačkou, osladit vanilkovým cukrem, do formičky/obalu od vajec nalít trochu rozpuštěné černé čokolády a lžicí dorovnávat tvarohovou hmotou. Pokud vydržíš, nechat zamrazit a konzumovat posléze. Můžeš dochutit i nějakým tím klacíkem, není podmínkou. (^)
Jasně, že je klacík nutný! Bez něj to není to pravé. (chuckle)
Dík za receptík, Liko (inlove) , to musím zkusit – ale máte mě na svědomí, vždyť všechno vaříte ze šlehačky! 😛 🙂 (nod) (y)
Zde nevařit, ale míchat patlámo matlámo!
JJ, matlámo patlámo, výraz „vaříte“ byl použit poněkud expresivně. 🙂
Jo jo, polárkový dort zmizel v propadlišti času a už nikdy a žádný nebude tak dobrý!!! (shake)
Tak abyste věděli, tak my jsme tak zhůvěřilí, že jsme si koupili zmrzlinovač (s vlastním chlazením) a zmrzku si děláme doma sami. Dokonce jsme i zakoupili mixar na tu úžasnou vanilkovou zmrzlinum která se prodávala za socáče, v létě děláme zmrzliny z čerstvého ovoce 😛 😛 😛
Máte recht! Za chvíli na tom budeme jak začátkem 50. let, t. j. jídlo v obchodem nepoživatelné, pokud tam vůbec nějaké bude, a na venkově na každém dvorku slípky a v chlívku čuník, či kravička, králíci v králíkárně. S přebytky se bude obchodovat výměnným způsobem takže výběr DPH spadne na historické minimum a kdo nebude moci nabídnout protislužbu, bude mít smůlu. Ještě štěstí, že nejpozději za dva roky budou (snad) opět volby!
Jojo, do Ovocňáku nebo do Světozoru na banánovou nebo jahodovou zmrzku jsme taky chodili. A jako Dede ujíždím na citronovém sorbetu.
Výbornou zmrzlinu mívali taky v Pardubicích na nádraží. Můj nejdražší měl režijku, a tak si cestou do Prahy v Pardubicích vystoupil, dal si zmrzku a pokračoval dalším vlakem. Když mi chtěl udělat radost, tak jel dřívějším vlakem a do mého přistupoval v Pardubicích se zmrzlinou v ruce. Mohla jsem mu odolat?
Recept na zmrzlinu vypadá velmi jednoduše, zkusím to. Karamelovou se doma velmi zavděčím.
z nádru v Pardubicích, za 2 kačky velká..no jo a stejně chutná ta slatiňaská (zmrzlina z Opočna)u sámošky U Marků..jen není za ty 2 kačky…. (chuckle)
Hlásím se k pamětníkům pražských zmrzlináren a do Světozoru na točenou banánovo-jahodou si zajdu i dnes 🙂 kdysi jsme na opravdu dobrou zmrzlinu jezdili do Košic, tam byla tradice jugoslávských zmrzlinářů a dokonce i dnes je vynikající.
U nás ve Dvoře je naštěstí cukrárna Gloria, kde jednak deklarují, že vyrábějí ze skutečného másla a skutečné šlehačky (také jsou jejich zákusky nesrovnatelné s místní konkurencí) a také si dělají vlastní zmrzlinu – ne mnoho druhů, ale vždy ve variantě smetanová a dřeňová. Mňam! 🙂
Přestože já na smetanové zmrzliny nejsem (nejlepší pro mě je citronový sorbet 😛 ), tak moji chlapi jsou a v Norsku si zvykli kupovat zmrzlinu po 1,5 litrových vaničkách a v Anglii pokračovali. Tady to skončilo. Proč? Dali si práci a pročetli se nabízenou zmrzlinou. Bez rostlinného tuku byla jen Sibirka a potom něco strašně drahého. Dokonce i zmrzliny, které ve stejném balení a pod stejným názvem kupovali v západním zahraničí a tam byly smetanové, tak u nás se prodávají s rostlinným tukem. Je to hanebnost, která vyústila v dietně chvályhodné opuštění domácích zmrzlinových orgií. Ostatně nejde o jediný případ, kdy k nám nadnárodní řetezce vozí horší kvalitu – za stejné ceny. (devil)
éééééééééééé, co je tak špatně na tom zde tolikrát zmíněném rostlinném tuku ve zmrzlině? to je prosím dotaz!
Rostlinný tuk do zmrzliny nepatří. V zásadě jsou dva druhy zmrzlin – smetanové a ovocné sorbety nebo dřeně. Mléčný tuk je ve zmrzlině nositelem chuti i konzistence. Při použití rostlinného tuku (pro zjednodušení si představ olej, což je jediný mechanicky dosažitelný rostlinný tuk)se musí chuť i konzistence dohnat jinak a stejně to neklapne. Proto se přidává „smetanové aroma“, emulgátory, škroby a další.
Bedo, k tomu rostlinnému máslu. Svou roli hraje také chemická struktura mastných kyselin v másle nebo rostlinném tuku, protože první vznikl přirozeně a druhý uměle. Struktura prvního tuku je blízká našemu tělu a tudíž dobře stravitelná, kdežto se strukturou druhého tuku se náš systém těžce potýká: buď ji nestráví vůbec a chová se k němu jako k cizorodé látce (nejmenší zlo je zadržování vody, protože tělo se tu látku snaží rozpustit), horší varianta je, když se tělo snaží tuto chemickou strukturu zakomponovat do buněk a občas se mu to podaří za cenu změny vlastní buněčné stavby.
Podotýkám, že nejsem chemik, spíš sleduju, co se o tom píše. Osobně si myslím, že je to spíš otázka míry konzumace – příliš másla se rovná riziko zvýšeného cholesterolu (ale ani tady to neplatí vždy), a příliš rostlinného tuku se rovná třeba rakovina a kupodivu rovněž zvýšený cholesterol. Nakonec bychom se dopracovali k širší filosofii života – dobrého pomálu, když chuť, tak ať stojí za to, nebo na druhé straně spíš to množství, no…
děkuji vám oběma za odpověď
Mám ráda dobré smetanové zmrzliny, s kopečkem šlehačky nejlépe – asi vtisk z dětství od Kacálka. Dík za připomenutí, Renátko (inlove) , je to bezvadný článek.
Ta ruská zmrzlina zní dobře, že bych to zkusila? Ofšem je to velmi nebezpečné, protože jestli to bude dobré (a to bude, když to říkáš Ty), tak to určitě zožeru, ačkoli to zcela určitě nepatří mezi dietní stravu. (chuckle)
Přeju všem krásný den! (h)
Zmrzlina mňamka, také jsem během studií chodila na banánovou, na poháry k Italovi, ale měla jsem ráda i dva kopečky vanilkové s griliášem sypané a nazdobené šlehačkou ve formě velké pusinky sejmuté s tácku cukrářkou v bílé zástěrce s krajkovou čelenkou v cukrárně v Perlovce, to byla noblesa. O prázdninách babička vařila výbornou vanilkovou zmrzlinu, kterou nechala ušlehat v cukrárně ve stroji a vyprávěla, že jí dříve dělávala synům do konve, která byla ponořená do ledu ve škopku a kdo šel okolo povinně s konvou zavrtěl. Tak asi pohledám recept, úplně jsem na toto zapoměla a dobré zmrzliny mám ráda, tu ze šlehačky a salka taky zkusím a nadělám si i griliáš, po dobrém mlsku se přece dobře hubne (chuckle)
Polykám sliny a nostalgické vzpomínky odháním, protože bych nic neudělala. přidám vzpomínku na mražené dřeně v hrací kostce-jablková nebo meruňková, pak na mraženou slazenou strouhanou mrkev za 1,50, kterou jsem si kupovala okolo roku 1978-80.Na socialistickej šlehanej polárkovej sníh, na skvělý nanukový dorty, co už nikdy nebudou takový a na malý meruňkový nanuk ,co se jmenoval Nšo-či a stál 0,70 hal. banán v čokoládě mi nikdy moc nechutnal, ale při objevení pistáciového nanuku v ZOO Dvůr Králové, jsem dlouho brečela , že ho mají jen v ZOO a v Chrudimi o něm nemaj ani ponětí. Teď si občas dám Míšu,co už Míša dávno není. Nebo nějakou poctivou drahou zmrzlinu, ale točenou z Opočna, tu si dáváme jen ve Slatiňanech, na jejich konci,při výjezdu směr na Žďár nad Sázavou, opravdu až na konci, u samošky U Marků….naprostej luxus. Kdybyste měli v létě cestu,zastavte a klidně si ji kupte do kyblíku,stojí to za to. 😛
Dřeně v hrací kostce se opět vyrábějí, ale viděla jsem je jen v Makru.
Já ji tam i při ochutnávce bohužel i ochutnala…není to ono.
Sharko už nikdy nic nebude ono!
Ať ochutnáš co ochutnáš, všechno je jinak!
Jojo, milé dámy, co jsme si vycinkali, to máme. Chtěli jsme svobodu? Chtěli, alespoň někteří a nejvíc ji chtěli ti, co teď do nás beztrestně cpou náhražky a svinstva, navíc za nehorázné ceny. Jo, zlatej socík a jeho ČSN!
co na dřeni z jablka můžou ještě nahradit? když jabkama nahrazujou jahodovou marmeládu atd? Si vybavuju,jak jsem si ji vyškrabávala takovou umělohmotnou bílou špachtličkou (soudruzi na ní nic nezkazili) a tu mraženou mrkev, jsme si jednoduše vymáčkla z kelímku a posadila ji do něj opačně, abych si nezablemcala a neobarvila rukavice – tu jsme si kupovala v zimě a hlodala ji jako králík, dneska už bych ty přední zuby nahoře asi nepoužila..ale tenkrát, to bylo eňo-něňo!
sharko, prý řepou…
Sákryš, že se neodstěhujete na Kubu – tam komunismus stále vzkvétá, ušetřil byste za topení, potraviny bez náhražek, protože tam je problém nějaké jídlo sehnat….
Héé, to neide, bo by to měl daleko do Nemecka na véca. (rofl)
Na kubě komunismus, stejně jako jinde ve světě, nikdy nebyl. a díky bohatým nalezištím ropy v kubánských výsostných vodách si o ,,ubohý kubánský lid“ nemusíte dělat starosti. Když se dělal globální průzkum spokojenosti obyvatel, umístila se Kuba v popředí první desítky. ČR byla tehdy na 56. místě a to bylo v době, kdy nikoho ani nenapadlo chodit na Václavák a požadovat demisi modrých zlodějů, jako včera a dnes několik tisíc řádně naštvaných občanů. A s tím jezděním do Německa máte pravdu jen částečně; z našich důchodů bychom byli na Kubě těžce za vodou a nějaké náhražky by nám tam nikdo necpal. Tady, pokud chceme kvalitní zboží za přiměřenou cenu, musíme na nákup k sousedům.
Ano. Index spokojenosti. Ono to nadseni kdyz clovek konecne sezene neco k jidlu nebo nedejboze toaletak … nebo ze by to bylo jak v tom vtipu jak se ptali manzela v pritomnosti manzelky a tchyne jake ma manzelstvi. „No nemuzu si stezovat.“
My si sice, jako národ, stěžovat můžeme a také to v poslední době pilně děláme, ale je nám to, (zatím), na dvě věci. A my si na tchyni, od té doby, co jsme jí jasně řekli, že si od ní život otrávit nedáme, také nestěžujeme. mohli bychom, ale nemáme důvod.
Dotace jsou koukam jak droga. Organismus si zvykne a radsi se nici nez aby prijal realnejsi (realne ani nahodou) ceny. Potraviny byly silne dotovane Krakonosi. Velice silne. Jejich ceny byly naprosto nerealne. Ony jsou nerealne i ted ale min, ovsem Krakonosove si nepamatuji, za kolik byl vykrik techniky magnetofon Tesla, ovsem naprosto presne vi za kolik byl rohlik a za kolik lahváč a pozaduji cenu nejlepe stejnou. Pri podstatne vyssich platech samozrejme. Tak se zmensuji baleni a nahrazuje se a nahrazuje …
A kdyz uz si lidi zvykli to zrat, tak proc to menit i kdyz uz pri soucasne sile koruny neni tolik nahrazek pro uklidneni Krakonosu nutnych?
Na magnetofony Tesla se velmi dobře pamatuji, jejich melouchářské opravy mne živily tak dobře, že jsem si mohl dovolit kvalitního stereofonního Grundiga v době, kdy v Tesle ani nevěděli, co stereofonní magnetofon je. A nějaké dotace jsem neřešil. Je zajímavé, že vzdor dotacím, byly státní rozpočty vyrovnané a zdravotnictví se obešlo bez jakýchkoli poplatků, nemluvě o tom, že z průměrného platu se dal na venkově postavit bez jakékoli hypotéky, nebo jiného podobného nesmyslu solidní rodinný dům. O bezúročných, nebo nevratných půjčkách pro mladá manželství raději psát nebudu, to by mi, přestože to byla realita, asi těžko někdo věřil.
Když do baráku padesát let nevrazíte ani korunu tak budete mít taky vyrovnaný rodinný rozpočet. A vaši potomci se zadluží až na půdu. Hospodáři.
Dobře postavený barák těch padesát let bez nějaké dramatické údržby vydrží. Náš dům, který jsme nedávno prodali, byl postaven v r. 1921 a střechu jsme poprvé opravovali v r. 1982 a protože svépomocí, bylo za půl dne hotovo a za materiál jsme dali 1.800 Kčs. A původné omítka je na něm dodnes, ani nový majitel necítí potřebu s ní něco dělat. Dnes vyrobené vydrží max. týden po skončení záruky, stavby, pokud mají přežít, potřebují každých deset let pomalu generálku! Když si vzpomenu, na zařízení, které jsem před třiadvaceti lety vyrobil, zabralo proti továrnímu originálu polovinu místa, sežralo desetinu elektřiny a dodnes bez potřeby jakékoli údržby perfektně pracuje… Jenže ekonomika holt musí růst i když je to naprosto zbytečné; vyrábět kvalitní držáky není v módě.
Jenda tím barákem asi myslel socialistické hospodářství, kde se 50 let nic neopravovalo a do ničeho neinvestovalo, proto byl rozpočet vyrovnaný, ne?
Myslím, že to Krakonoš pochopil a jen to zamlouvá.
ehm, co je to ta hraci kostka? Jinak jste me inspirovaly, ja ostuda ani nevim, co mi to „dole pod zadkem“ na makrackem storu prodavaji (chuckle)
Takze dneska az pujdu domu, stavim se u mrazaku a vezmu domu nejakou dren, samozrejme az po dukladnem prostudovani slozeni 😉
Hrací kostka je plastový obal na zmrzlinu, který vypadá jako hrací kostka, na stěnách má vyznačené puntíky 1-6. Po snězení zmrzliny se dá znovu uzavřít víčkem a použít na hraní. Velikost cca 7X7x7 cm. Myslím, že jsem zahlédla žluté a bílé.
Děvčata, mají tu dřeň v hrací kostce v Makru i teď (červenec 2015)? Rád bych ochutnal obsah bílé kostky. Díky 😉
Slatiňany potvrzujůůůů. B.
Ovocný bar na Václaváku jsem – dokud jsme bydleli na Vinohradech – měla za vysvědčení. To se snad ještě ani ta banánová nedělala, ta musela začít někdy na konci šedesátých let. Na co ovšem nemohu zapomenout jsou Eskymo a Míša ve voskovaném papíře a na balvanech suchého ledu.Jo a taky pohár v Domě dětí – čtvrtka polárkového dortu s oříšky, karamelem a šlehačkou. No a kopečková jahodová s vanilkovou……
V lidlu jsem onehdy koupila báječnou hruškovou ..zmrzlinový dezert, bylo to snad při těch evropských dnech, no famózní
hezký pátek všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Jé – na banánovou (taky mívali jahodovou) zmrzlinu na Václavák jsme chodili vždy, když jsme do matičky Prahy zavítali… A banán v čokoládě v patře… Jójó starý dobrý Ovocný bar… Chicht – je vidět, že jsme velmi blízký ročník (chuckle)
Doma zmrzlinu neděláme, ale pokud je nějaká ta krabice v ledničce, tak kvalitní (rozhodně ne rostlinná) a tedy i drahá.
A udělám radost Krakonošovi (chuckle) naposled jsem si Sibirku koupila v žitavském obchoďáku u pokladny. A byla dobrá (jen se nejmenovala Sibirka… ale nějaká ta Moskva v názvu byla… a tvar byl zcela nezaměnitelný. ňam 😛
Protáhla jsem si víkend – dneska mám dovolenou a konečně dorazím ta okna (vršek mám, sklepní okýnka taky… tak ještě ta nejvíce zasviněná v obýváku a kuchyni)
Mě je naprosto fuk, čím se kdo cpe. Já jsem se přizpůsobil nastalé situaci, což jsem ostatně dělal úspěšně celý život a dnes se tomu, co se kolem mne děje jen povznešeně usmívám. Do tří měsíců mi zvednou důchod, (požádal jsem o vyměření starobního), veškeré naše náklady už dnes, přes zdražení, utáhneme pouze z mého, takže manželčin (skoro 9.000) jde rovnou na sporoúčet,nové auto s pětiletou totální zárukou papá max. 5,5 l naturalu 91 na 100 km,manželku vyjde krabička Chesterfieldek z německého tabáku na 23 Kč včetně všech daní, (placených v Německu), a na nacpávání dutinek jsem si koupil elektrický vehement, sice Mde in China, vypadající trochu jako přístroj z románů Julese Verna, ale velmi výkonný, takže už cigarety vyrábím dalším pěti lidem v domě; na každé krabičce vydělám 5 Kč a naplním ji během tří minut. Všichni jsou spokojeni. Já vydělávám, neplatím daně, kuřáci mají Chesterfieldky po 28 Kč za krabičku, tabáku si můžu bez problémů přivézt z Německa kilo na osobu, což mi na měsíc, když jedeme tři, bohatě vystačí, jediný, kdo je na tom bit je Kradousek a jeho zlodějské ministerstvo. A na Václaváku jsem včera byl a moc se mi to líbilo.
No, tak to jsme moc rádi. Jenom škoda, že nám to sem pořád tak cpete. Ať je téma jakékoli, melete si monotematicky svou. Trochu únavné.
Pripominate mi toho chytraka z diskuze o eknizkach na Lupě, ktery si tim, ze by se na eshopu musel zaregistrovat (tedy zadat nejaky email a heslo) oduvodnil, proc bude dal elektronicke knizky krast. Protoze na severu s kradenyma knizkama ho nikdo s registraci nebo dokonce platbou neotravuje, proste si klikne a stahne co chce. A pry az to na eShopu bude stejne jednoduche, tak on si rozhodne knizku koupi. Jasne. Urcite.
Vychcanej jak mraky.
Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Ve státě, kde prezident krade v přímém přenosu, není pro slušnost a morálku místo. A jen trouba si bude hrát na slušňáka a dělat bandě zlodějů blbce. Nicméně pokud chcete ty zloděje živit a podporovat, je to váš problém, ale ode mne to nikdo nemá právo chtít. A pokud to chtít bude, ať si napřed zamete před svým prahem.
Předpokládám, že Jenda se, jako slušňák, všude obětavě registruje a pak brečí, že má plný mail spamu! Já mám svůj prohlížeč nastavený tak, aby pracoval anonymně, cookie blokuji a LSO cookie mažu automaticky po opuštění stránky. A pokud chcete živit darebáky, kteří si účtují 200 – 400% marže v podstatě za nic – Když na to máte… Já parazity živit odmítám, bez ohledu na to, zda sedí na ministerstvu financí, ve správní radě nějaké státem dotované akciovky, nebo v nějakém vydavatelství. 😛
Děkuji za dokonalou ilustraci toho o čem jsem mluvil.
A mimochodem s tim spamem … toho už dááávno není tolik co bývalo. V devětadevadesátým mi chodila tak tisícovka spamů denně. Oni jsou totiž nejen ti co se anonymně vezou, ale také ti co něco vytváří. A tedy jejichž adresa (mimochodem pořád ta samá) je na síti na spoustě míst. Právě aby se ti vychcaní mohli ozvat, když potřebují pomoc.
Takže žádné registrace nerudný staříku, open source.
Ti, co něco vytváří rychle vymírají a na spamování nemají čas. Jenom mi není jasné, z čeho budou žít ti, co na nich parazitují, až ti, co vytváří už brzy vymřou úplně, protože vytvářet cokoli se dnes těžce nevyplácí. Navíc ten, kdo chce něco vytvářet musí umět a aby něco uměl potřebuje dvě věci: 1/ talent a 2/ mít kde se to naučit. To první se občas objeví, o to druhé je velká bída, díky naší modrobolševické straně a jejímu tunelpapá pohlavárovi bylo u nás učňovské školství zdevastováno natolik, že už ho těžko někdo někdy postaví alespoň trochu na nohy. A silně pochybuji o tom, že absolvent Klausovy soukromé školy si někdy dokáže poradit s nějakým nářadím.
Zmrzlinu, zmrzlinu, tu já mám nejradši… :-D. Moje vášeň pro zmrzlinu propukla, když jsem byla v očekávání s Juniorem. V té době jsem dokázala spořádat obrovské množství, až mi všichni říkali, že porodím Eskymáka.
Máš pravdu, Renato, že Míša už není co býval. Ale výborná je Hagen Dacz (nevím přesně jak se píše) a Ben a Jerry.V Amerikově ujíždíme s Juniorem na produkci firmy Coldstone. Přijdeme, vybereme zmrzlinu, množství a co chceme přimíchat – výběr je opravdu pestrý. Přes ořechy, mandle, různé čokolády až po žužu nebo gumové medvídky. Moje jednička je vanilková s pekanovými ořechy. V pondělí má Junior svátek, tak si půjdeme zahýřit 😀
A Dede – přeji brzké uzdravení bolavých rukou (flex)
Renáto, recept na Sibirku vypadá jednoduchý a lehký, možná ho někdy vyzkouším, když už tak jen ze zvědavosti.Zdejší výběr zmzlin je obrovský a jsou opravdu výborné. Kupujeme kvalitní, na které je alespoň napsáno, že je „z mléka a smetany“ – co ostatního do ní míchají už raději vědět nechci. Skoro vždycky (tedy v létě určitě) máme v mrazáku dva nebo tři druhy 1.5 litrových krabiček. Vanilková nechybí nikdy, protože jí používám do koktejlů, karamelových pohárů, do palačinek atd. Pamatuji se, že když jsem tady prvně viděla v cukrárně ty ohromné kbelíky několika tuctů různých zmrzlin, šly mi z toho oči kolem. Tenkrát jsem prvně ochutnala borůvkovou, banánovou a dokonce i „štrůdlovou“, která opravdu chutnala jako štrůdl.
Jinak chuť Sibirky si už nějak nepamatuji, zato Eskymo, Nanuka a Míšu ano. Kdykoliv jsem šla do kina, musela jsem si tam jedno z toho koupit(ale kupovala jsem často i mimo kino). Míšu jsem měla moc ráda, ta nakyslá tvarohová chuť byla velmi osvěžujicí. A jak Nanuk, tak Míša se daly koupit zmrzlé na tvrdo (Nanuk už tak ne), zatímco zmrzliny bývaly až moc měké, takže se musely jíst fofrem, jinak tekly všude kolem kornoutku a člověk je snědl dříve, než se patřičně ochladil. Ty smetanové byly trochu hustší, ale taky moc dlouho nevydržely. Asi i proto, že kuličky byly tak malé, přesně odměřované, vykrajovátka pečlivě otírána nožem. Zdejší porce zmrzliny jsou obrovské, velice štědré a nic se neokrajuje. Do jedné by se vešlo nejméně 5 českých. Většinou mi evropské návštěvy nevěří, že jedna stačí a poručí si rovnou dvojitou. Pak mají i ti „zmrzlinoví“ co dělat, aby to dojedli. Sice se jedna taková porce cenově vyrovná hamburgru, ale i skoro stejně nasytí.
Hmmm, najednou jsem dostala na zmrzlinu takovou chuť, že jen co tohle dopíšu, jdu pro nás k posedu u filmu udělat vanilkový pohár. Mám malou konzervičku mandarinek, čokoládovou polevu též (stačí jen trochu nahřát) a šlehačka je v lednici. Dneska tu byl zase hic, tak se právě hodí. Prvně jsem si na procházku s Trixie vzala šortky.
A ještě. Už se u vás také prodává „Banana Split“? To je podélně rozkrojený banán, v něm po kopečku vanilkové, jahodové a čokoládové zmrzliny (tentorkát kulaté), polité čokoládou a kopečky šlehačky. Ten mám také ráda.
Maričko, Banana split se u nás prodává už skoro 30 let…. (chuckle)
No vidíš Sharko, co já všechno nevím !!! Tak díky moc za odpověď a „rozšíření obzorů“.
Hmm, na banánovou a k Italovi jsem chodila na vejšce. Ale jít k Italovi udělalo dost zásek do měsíční apanáže, pohár stál skoro tolik, co bylo kolejné. Jj, už jsem taky pamětník…Na tomto příkladu je vidět, jak byly všechny ceny překroucené.
Renato (rofl) oni v tom Rusku v 70. letech podavali v hospodach i vodku v porcich 200 gramov. To mi ta trimesicni staz pekne odsejpala. Nez jsem se vzpamatovala, byla jsem zase v Praze. (chuckle)
Já jsem tam byla 1981, rok po olympiádě. Ještě jim zřejmě dobíhaly licence na některé západní zboží, takže na jednom regále byl vedle sebe zubní prášek a zubní pasta Colgate, ovšem s popiskou foneticky v azbuce Kolgějt. Přivezla jsem si oboje (rofl) Opravdu to byl zájezd za hranice všedních dnů. Do hospod jsme nechodili, ale Igristogo jsme si užili dosyta. Byla to jedna z mála běžně dostupných potravin. Kromě šampaňského v krámech měli ještě rybičky v plechu a pak už nic.
Oni prekladali v te dobe vsecko. Napr. v hospode v hotelu Akademie ved v Moskve prodavali skotskou, ktera se jmenuje Old Smuggler (MMCH – neni dobra) pod nazvem Staryj Kontrabandcik. (rofl) (rofl) (rofl) No, nekup to. (chuckle)
A piratsky elpicka. Ta byla primo dojemna. Ella Fitzgerald pajot amerikanskije pesonki. Igrajet amerikanskij orkestr. (chuckle)
Jj, taky jsem měla taková elpíčka. Pro mě je ten hlavní půvab ve fonetickém přepisu plus ta azbuka. Romeo i Džuljetta (rofl)
A Starej Šmoula je kontrabandčik? To by mě ve snu nenapadlo (rofl) A máš pravdu, není dobrá.
Renato and Hano, moc mě vaše přízpěvky pobavily!
Jinak k té zmrzlině v Praze. V mládí jsem milovala pistáciovou zmrzlinu, na kterou si člověk musel vystát frontu v bývalém Domě Potravin.
Dnes si občas dám lískovo-oříškovou zmrzlinu, anebo dobrou vanilkovou zmrzlinu lehce politou pravým kanadským javorovým sirupem.