Délka života domácích zvířátek je různá. Křeček přes veškerou péči déle než dva nebo tři roky žít nebude, zatímco některá psí plemena žijí až 15 let a velcí papoušci se mohou klidně dožít padesáti i více let. U akvarijních rybek to je různé, většinou jde o roky, a pokud nějaká akvarijní ryba dosáhla deseti let, bývá to považováno za zcela výjimečné.
Jako naprosto obyčejnému majiteli akvária bez zvláštních chovatelských ambicí, jakých jsou tisíce, podařilo se mi po více než dvě desetiletí mít v akváriu dva trnovce pancířnaté (Acanthodoras cataphractus). Jeden se dožil 22 a druhý 24 let. Je známé úsloví, podle něhož nejhloupější sedlák má největší brambory.
Nic jiného mne nenapadá, protože obě ryby žily v obyčejném společenském akváriu s jinými rybami, jak to bývá u bytových akvárií běžné. Akvaristé, kteří mají doma stojany se spoustou nádrží a svým rybičkám věnují maximální péči, kroutí nad věkem těchto trnovců hlavami.
U ryb čeledi trnovcovití se udává maximální zaznamenaná délka života 17 let. Oba trnovci pancířnatí ji překonali, jeden o 5, druhý o 7 let. Podle chytrých knih o akvaristice mohou mít v akváriu 12 cm a v přírodě až 15 cm. Trnovci v našem akváriu to jaksi nerespektovali a jejich délka byla 16 cm. Prostě vše jinak, než se píše v příslušné literatuře. Možná bude milovníky akvaristiky zajímat, v jakých podmínkách tyto dlouhověké ryby žily a jak o ně bylo pečováno.
Oba trnovce pancířnaté jsem získal počátkem roku 1989 na akvaristické burze, kde byli jedinými dvěma kusy toho druhu. Měli rok a prodávající tvrdil, že nebyli odchováni a jde o ryby importované. Synovi, který tehdy měl 6 let, se tyto zvláštní rybičky velmi líbily, nechtěl od nich odejít a tak jsem je na jeho přání koupil. Obřadně si je nesl domů ve sklenici, v níž byli na burze vystavováni.
Trnovce jsme měli v akváriu o obsahu 93 litrů a výšce 46 cm. Vedle trnovců pancířnatých v něm byli pancéřníčci skvrnití (Corydoras paleatus), keříčkovci dvoupásí (Heteropneustes fossilis), hrotočelci indičtí (Mastacembelus pancalus) a pancéřníčci kropenatí (Hoplosternum thoracatum). Kromě těchto asi 12 ryb tam bylo hejno teter červených. Dno bylo z jemného žlutého písku s porostem hnědovky křídlaté. Velký dvouramenný molitanový filtr byl v činnosti jen při denním osvětlení nádrže (dvě klasické žárovky 25 W, tedy osvětlení slabé).
Sloupec vody sahal až k hornímu okraji nádrže. Teplota vody se řídila teplotou místnosti a pohybovala se od 20 stupňů Celsia v zimním období do 24 stupňů v létě. Kromě běžné údržby (odkalování a výměna třetiny vody každé dva měsíce a časté čištění filtru) jsem zpočátku asi dva roky přidával do vody tehdy prodávaný rašelinový extrakt Torbil.
Po 12 letech obývala akvárium už jen dvojice trnovců pancířnatých. Od té doby jsem dvakrát ročně vyměnil vždy polovinu vody a přibližně každé dva měsíce vyčistil molitanové filtry. Tedy údržba jistě minimální. Ryby jsem krmil výhradně tabletami pro sumce (při různorodější osádce akvária to byly také nitěnky a různá vločková krmiva), a to každý druhý nebo i třetí den.
Trnovci vůbec nebyli plaší a při údržbě akvária, když se do něj sahalo, se chovali celkem netečně. Dotýkal jsem se jich opatrně akvarijním teploměrem (rukou to nešlo kvůli jejich ostrým trnům), abych je dostal na jiné místo a jim se to celkem líbilo a nechali se po dně posouvat. Ani je nenapadlo odplavat.
Když jsme se po delší nepřítomnosti vrátili domů, vždy vyplavali ze svých úkrytů a přilepili se zvědavě k přednímu sklu. Známí za tu dobu, co jsme trnovce měli, už vystřídali dva psy a „naše ryby“, jak jsme jim říkali, byly pořád fit. Každý, kdo k nám přišel, se na ně chodil rád dívat. Po těch letech, co s námi trnovci žili, to nebyly „obyčejné“ ryby.
V roce 2010 jeden trnovec náhle uhynul. Postupně jsem nádrž předělal. Nejdříve nový stolek pod akvárium a novou techniku (nepřetržitou filtraci ponořeným čerpadlem a biofiltrem z polyuretanové pěny). Vzhledem k tomu, že trnovec byl léta zvyklý na slabé osvětlení, byla nádrž osvětlena pouze jednou zářivkou tropical red 15 W. Topítko 100 W udržovalo teplotu na 22 stupních Celsia.
Do nového dna z jemného štěrku byly vsazeny různé echinodory. Kořen, kusy břidlice a sopečné kameny zůstaly. Aby naše ryba nebyla sama, byli do akvária dáni čtyři malí pancéřníčci skvrnití a osm teter červených. Pancéřníčci si ihned zabrali místo pod filtrem, avšak naše ryba si to nenechala líbit a ocasem je doslova ze svého místa vymetla.
Poslední dva roky se trnovec pohyboval jen v noci a dny většinou trávil pod filtrem nebo v úkrytu pod kusem břidlice. Jen občas připlaval k přednímu sklu. Uhynul náhle 2. 3. 2012. Byl obyvatelem akvária 23 let a měl úctyhodných 24 let.
Krasne cteni a krasne ryby.
Mam podobnou zkusenost s krunyrovcem guyanskym. Koupila jsem si ho kdyz mi bylo cerstve 11 k narozeninam v obycejn em zverimexu. Bylo mi mylne receno ze se jedna o ancistruse sp. Zil v obycejnem akvariu nejdriv o 20l s jednou zavojnatkpu, pozdeji o 56l s tremi zavojnatkami, pancernickem, sneky , 3 cernymi tetrami a dalsimi ancistrusy. Tehdy uz bylo jasne ze muj prvni „ancistrus“ se od tech klasickych znacne lisi velikosti, vzhledem i chovanim. A ano vim ze me akvarium bylo tehdy velmi preplnene. Me zavojnatky se vsak v timto zpusobem dozily kazda 6 let coz retrospektivne je celkem uspech kdyz ted uvazim jak bylo akvarium male a preplnene. Tetry se dozily kazda po 5,5 roce. Pancernicek rostl a vzkvetal dokud ho uz jako 12cm neskolila infekce zavlecena do akvaria s novym pancernickem, ktery uhynul jeste drive nez nas puvodni. Nasi pravi ancistrusi se dozili kazdy 7-8let a splodili spoustu potomku, prarodice uz tedy nemame ale porad mame rodice a jejich deti a mnozi se dal. No a zpet ke krunyrovci, v nasem akvariu se dozil 12 let, uhynul letos na jare bez viditelnych znamek nemoci. Kdyz jsem ho kupovala tak byl asi 7cm dlouhy, tezko rict jak stary tehdy mohl byt. V akvariu dorostl do 23 cm. Na internetu jsem se docetla, ze tento druh se doziva 15 let. Nas to tak daleho nedotahl, ale kdyz pripoctu vek ktery mel jiz v obchode tak mohl mit temer 13 let. Na akvarijni rybu u laiku jako ja je to podle me i tak hodne. Poslednich pet let travil v mensim akvariu o objemu 30l uz se zbylymi ancistrusi a snekem. Nevim proc se dozil tak vysokeho veku. Vzdycky jsme meli vykonny filtr, ale nikdy jsem vodu nepritapela, take jsme nemeli kvuli zavojnatkam zadne vodni rostliny. Vodu i cele dno jsem hodne casto cistila protoze tolik ryb na malem prostoru hodne znecistovalo. Prvnich par let jsem ancistrusi ani krunyrovce neprikrmovala tabletami, ty dostavali az kdyz uz byli sami, protoze zavojnatly vsechny tablety zhltly driv nez se stacily rozpustit a casto jsem mela pocit ze se snad udusi. Kazdopadne nase ryba prezila i nasi prvni kocku (ktera bohuzel mela onemocneni) o jeden rok. Kdyz nam letos na jare umrela tak me to velmi dojalo, bylo to posledni zvire v dome co ‚pamatovalo‘ moje detstvi. Celkove mi pripada ze krunyrovci a ancistrusi jsou hodne odolne ryby, proto je mam.dodnes v oblibe. Pro zavojnatky mam slabost, ale jsou tak narocne na cisteni vody a take s nimi.nemuzu pestovat vodni rostliny..takze je v obchode vzdycky prejdu..mozna jednoho dne do rybnicku. Vase ryby se dozily opravdu uctyhodneho veku a verim, ze takovych je nas vic co jako zazrakem maji tak dlouhoveke ryby, ale nikde v knizkach se o tom nepise.
Děkuji čtenářům, kteří k článku napsali komentáře.
Zajímavý článek. Taky si myslím, že po těch letech s metuzalémskými trnovci, jste už odborník.
Přeji hodně dalších zážitků s tajemně svétícím akvariem. 🙂 (wave)
To je krásná vzpomínka. Kdysi jsem tu psala, že jsme akvárko taky měli. Trnovci tam byli (líbili se mi stejně jako autorovu synovi 🙂 ).
Časem se bohužel ukázalo, že nejsem dobrej akvarista, ale dodnes všude po trnovcích (i pancéřníčcích) koukám.
Těším se na pokračování, akvaristika chyběla.
Ještě: krásný fotky!
Také mám menší akvárko, ale jsou v něm pouze tři černé tetry. Původně vzniko pro zábavu a rybek bylo více, pak bylo udržováno kvůli kočkám (byla to taková jejich televize) a teď už jen tak ze zvyku, že by mi to místo v jídelně připadalo nějak prázdné. Říkám si, že až tetry zemřou, další kupovat nebudu – ale v toto rozhodnutí sama nevěřím, to by musely umřít všechny najednou, jinak pokud zbyde sirotek, asi ho tak dlouho nenechám.
V rybkách se nevyznám, takže i toho trnovce vidím poprvé. Ale že by se takováhle rybička dožila 24 let – no to snad musí být rekord. Zkoušeli jste si to někde ověřit??? Vzhledem vypadá trochu jako sumec a je i hodně podobný zdejší nejoblíbenější jižanské rybě (k snědku) – catfish.
Jinak dole u Boxíkové jsem nejprve dumala, co je to „zabarium se tremi drapatkami”, než jsem mi (dalším čtením)došlo, že jde o žábu. To se tak jmenuje – drápatka?? Vídíte, co já nevím – třeba zrovna to, že se žabky chovají i doma v akvariu alias žabáriu (je to výraz Box. nebo se tomu tak opravdu říká 🙂 )? . A že to jde dohormady i s rybičkami???
Ano – drápatka je regulérní jméno žáby. Já to znám, protože drápatky kdysi lovil i Gerry Durrell.
No jo, YGO, to mas pravdu. Ja vedela, ze si to odnekud pamatuju – a on je to ten Durrell.
Juu to se hezky cte 🙂 gerontici vydrzeli fakt dlouho, to uz je pak prakticky i ryba clenem rodiny (chuckle) Ona prehnana pece byva casto spis na skodu..
Mame doma taky akvarium, tedy zabarium se tremi drapatkami, co v noci romanticky povrzavaji 😀 a par partyzanskymi rybkami, ktere prosly selekci zabich predatoru a ted uz jsou to zkuseni veterani 8) Semtam vyprdnou poter a druh pokracuje.. K tomu snecky ampularie, takove vodni slony, kteri mi lepi na steny a strop kokony vajicek, a taky krasne neritiny a piskorky, ktere maji vrtulkovou ulitu. Udrzba je minimalni, prestoze tam nemam zadny filtr (zabky nesnaseji pohybujici se vodu a vrneni, zpusobuje jim to stres a brzo umiraji), prirodni cisteni a vyrobu vzduchu zajistuje doslova dzungle rostlin. Neverila jsem na zacatku, ze to ty kytky zvladnou, vycistit vodu a vyrobit dost vzduchu pro rybicky, ale ocividne to funguje bez problemu. Voda je cista a kal odsaju jednou za uherak 😉 kdyz se mi chce…
Drapatky jsou prima, pac nemaji jazyk a vsechno jidlo si tak cpou legracne do pusiny prednima nozickama. Taky ne uplne dobre vidi, takze lovici 11cm zabka, co bleskove vystartuje, chlamstne kus neceho nepozivatelneho a souka si to zurive do tlamky, to je obcas pohled pro bohy 🙂 Jednou se takhle rozhodla zbastit muj malicek, no byl to zajimavy pocit (rofl) Jo a dozivaji se i klidne 15 let 🙂
vokousaná žábama (rofl) (rofl)
Akvaristika je úžasný koníček a jak je vidět i amatér může docílit unikátních chovatelských úspěchů. Ovšem je otázkou zda po tolika letech je autor ještě amatér, řekl bych že už je dávno profík. Jsem rád že se tady objevilo po dlouhé době zas něco o rybičkách. Seriál pana Růžičky mi docela chybí.
U mě by byly ryby chudáci…neměly by klid a pokoj. Mé pracovité kočičí společenství,by se do toho akvárka dostalo a boj o přežití by byl dán předem… (angel) ale ráda se na ně koukám a ráda si o nich čtu…..
I u mne, sharko, i u mne. Vyzkoušela jsem si to na půjčených.
Tedy bylo to tak. Moje bývalá sousedka se mi starala o psa, když jsem jela do Čech. Ráno po práci ho vyvenčil syn a šel spát. Sousedka převzala venčení v poledne a večer se psa ujmul zase syn než šel do práce. A tak když sousedé jeli za dcerou do Francie, dostala jsem za úkol krmit rybičky v jejich akváriu. I krmila jsem je ale asi moc, byly tak miloučké když jsem sypala do vody jejich papkání, otevíraly hubičky a umně chytaly ty drobečky čehosi. Asi jsem tak přesně nedodržovala dávky, zarovnaná
lžička a nebo víc vrchovatá. Po pár dnech se voda zakalila a jedna rybička taková ta buclatá zlatá do červena to nepřežila. A tak honem volat SOS, tedy jejich dceru která bydlela ve vedlejší obci. Přijela, akvárium vyčistila a na štěstí už nezbývalo mnoho dni do příjezdu majitelů rybiček. Myslela jsem že se propadnu studem, že jsem nezvládla tak jednoduchou službu a zavraždila jsem jim rybičku. Dělali že jako nic ale už mě nikdy o žádnou službu nepožádali. (tmi) Tak jsem zjistila že na akvárium a rybičky nemám. A kde nic není ani v apatice nekoupíš.
Takže jsem z těch rybích staroušků úplně paf. Já neudržela při životě rybičku ani pár dní. Takže jsem paf i z majitele rybích staroušků. 😉
(sun) To je moc pěkné povídání – napište ještě o rybách!
My na to doma nemáme ani talent, ani trpělivost a čištění akvarií bylo za trest protože to nikdo nechtěl dělat… Rybičky u nás zřejmě strádaly, buď překrmené nebo hladové, ale pohled do akvaria mne stále fascinuje.
Rybičky mi vůbec nic neříkaji, naprosto bych si s nimi nevěděla rady, pohladit se to nedá, ale pohled do krásného barevného akvária je úžasný. A kdo tomu rozumí, tak určitě má nádherný koníček.
Známý má mořské akvárium, velké přes celou zeď. Ve druhé místnosti má velice komplikované čistící zázemí pro údržbu mořské vody. Záležitost za statisíce, ale ten pohled! Koráli, ryby, které jsem v životě neviděla, je to úžasné.
Aleši, díííky za pěkný článek. Ač sama nejsem a nikdy jsem nebyla akvarijcem, moc se mi akvária líbí a když někde musím čekat a mají tam akvárium, dokážu v klidu koukat a koukat. To se povedl pěkný chovatelský kousek a moc k němu gratuluji. Je to velmi zajímavé, když člověk začne srovnávat tak jako Ty, že známí už mají druhého psa atd. A co synek, který tenkrát vše způsobil? Ten už má jistě také svou rodinu. Nevěřím, že nejsi moc velký odborník 😉 , ty nám cigáníš!!! Prosím, napiš nám ještě o kouzelném vodním světě za okny akvária. Kdysi svého času zde míval články pan Růžička.
To jsou strašně zajímavé ryby. Pravda, pohladit se to nedá, ale to je rpblém řady chovaných zvířat. My na ryby nemáme talent, zatím naši péči přežily vždy jen omezenou dobu. Proto o to více obdivuji příběh rybích metuzalémů.
Je pěkné, když s erybky v akváriu dožijí douhého věku. U nás problematiku druhů ryb v akváriu vyřešilo stěhování, kdy se lehoučce naťukl roh akvária a já nemám odvahu do toho nalít ty stovky litrů vody. Jenže akvárko jaksi do obýváku patří, ch\běl by nám kus skříně. A tak jsme tam nasypali štěrk, nalili nějakou tu vodu, zasázeli vodomilné pokojovky a máme paludárium 🙂
Za dob vyokoškolského sdílení bytu jsem byla spolumajitelkou akvária. Bylo moc krásné, ale ať jsme dělaly co jsme dělaly, pořád bylo zamořené šneky či řasami a rybky se nedožívaly ani toho co měly. Usoudila jsem, že to není pro mne. O to víc oceňuji tyhle dlouhověké ryby s minimální údržbou. To už je fakt jak pes, tak ať na nějaké podobné ještě narazíte.
OT: Jsme živi a zdrávi, jen nějak nestíhám. Rysinka má dva žuby a plazí se o sto šest, ale nepapá potvůrka. Prej ochutnám, co to všechno jíte, dejte mi taky, ale maminka je stejně nejlepčí. Bráška je velkej muskej, však v Podmitrově uvidíte.
Aleši – to bylo krásné povídání. Je vidět, že i ryby mohou být mazlíčky, i když na poňuchňání poněkud problematickými 🙂 . A píšete hezky, dobře se to četlo. Držím palce, abyste našel mezi svými rybkami dalšího metuzaléma.
P.s.: jak jsem ještě ze včerejška celá zblblá z Yettiho pavoučka, tak jsem četla “ …velcí PAVOUCI se mohou klidně dožít padesáti i více let … “ (chuckle)
😀 Jak je vidět, tak arachnofobie dělá divy 😀 .
Zkus piraně. Ty tě budou ňuchňat až tě to bude mrzet. 😀
Milý Pů – jak říkal jeden bývalý kolega – „Barskdo za dobrou radu aj stovku dá“ … takže ji máš u mne (chuckle) (rofl) (chuckle) (rofl)
Děkuji. 😀 Tak…mám i další. Ve filmu Magická hlubina jsem viděl jak se tam hlavní hrdina ňuchňal s murénou. 🙂
To je úžasné, pane Uhlíři. (y) 🙂 Myslím, že takoví rekordmani si tento krásný portrét zasloužili. (h)
Moc krásné.