Přátelé, kamarádi a příznivci všech štěkajících čtyřnožců. Rok se s rokem sešel a panička se nad sebou zamyslela, že by také mohla Zvířetníky počastovat vyprávěním, co je zase u nás v doupěti nového. Asi nejvíc povídání budu tentokrát mít o Kadlikovi.

Loňský rok uběhl jako voda. Já – jezevčice Béďa jsem porodila šest malých fousáčků, ti se v průběhu jara rozprchli po celé republice a dokonce i za hranice. Užívali jsme si velikonoce na chalupě na Vysočině a Kája se tam začala učit umění loveckému, a já se starala o děti. Nejprve si ta moje holka jen tak povlávala po lesích a polích, více méně jak se jí zlíbilo, ale po chvilce trénování nabral výcvik řádu a pořádku a v květnu složila velice úspěšně svoji první zkoušku – Zkoušku vloh.

Další zkouška na sebe nenechala dlouho čekat a Kája zazářila na Norovacích zkouškách v Rudné u Prahy a stala se vítězem celých zkoušek. Prostě se po mě opičila! Měla ode mne tu nejlepší školu a naučila jsem ji všechno, co jsem znala a uměla. Panička měla velkou radost, že jsme obě holky šikovný, a že i to moje malý trdlo praštěný, konečně začíná mít taky rozum. Já si nácviky a tréninky užívala současně s ní, ale soutěžit jsem nemusela, jen jsem si mohla blbnout a řádit v noře, řvát na kmotru a vztekat se do ajéééjůjááá, jak se tak u jezevčíků říká.

Spolu s námi jezdili cvičit i holky hladkosrstky ze stanice Rios Rosália. Amy se k našemu zkouškování přidala na noře, pak už s námi absolvovala všechny následující zkoušky. Její malá nevlastní ségra – Betka, ta se v té době zatím jen rozkoukávala, na výcvik měla ještě čas. Takže jsme se v autě válely obě dvě „Betky“ a sledovaly jsme, jak se ty naše ženský, s těma dvěma jezevčicema honí, a mordují.

V létě jsme se plně věnovaly výcviku, když Kájovi něco nešlo, povolala mě panička ze zálohy a já jsem své know-how velice ráda předala dál. (nejvíc mi šlo předávat zkušenosti se zdrháním za zvěří a dlouhými návraty k paničce, ale Kadlice to moc nepochytila – k mé smůle a k velké radosti paničky :/ )

Užívali jsme si kratších či delších dovolených na chatě a také celý podzim jsme byli pořád v lese – i s páníčkem myslivcem. Kája potom v září, opět velmi úspěšně (samozřejmě díky mě!) splnila další zkoušky – tentokráte Lesní a Barvářské. Na ty jsme se opět vydaly i s Amy, do Krásna u Sokolova na CACT soutěž Krásenský kahan a moc jsme si je užily! Během následujících dvou měsíců Kadlinka jen zářila, splnila ještě další dvoje zkoušky!

Nejprve jsme si zajely na sever republiky na Barvářské zkoušky honičů, kde Kajule i Amy předčily i specialisty na tuto práci – Slovenské kopovy, a nakonec jsme zkouškovou sezonu zakončily v našem oblíbeném Pavlíkově, kde Kája výborně uspěla na Honičských zkouškách.

Výstav jsme se za celý rok zúčastnily pouze dvou a vzhledem k „pracovní kondici“ ve které jsme byly, z toho nic moc nekáplo, ale díky předchozím třem výstavám se ta moje dcéra stala Českým Junior šampionem a to nám prozatím stačí.  🙂  Díky všem splněným zkouškám se tak začátkem letošního roku doslala Kadlina na druhé místo v pracovním poháru mezi drsnými trpaslíky, stejně jako já před třemi lety – prostě je to moje holka, to se nezapře  🙂

Na konci roku ale čekala na Kadlika zkouška nejtěžší – zkouška mateřská. 21. Listopadu jsme vyrazili i s páníčkem na krytí – opět k panu Říhovi na Lesovnu Vytůň. Oním pyšným otcem byl tentokrát Yradey od Vévody Huberta. Ženich se nejprve ostýchal, ale nakonec se vše podařilo a jak jsme před vánocemi zjistili, Kája zabřezla. Přesně na den – dva měsíce po krytí 21. 1. 2012 se jí narodilo sedm štěňátek.

Bohužel jeden chlapeček zemřel okamžitě po porodu, ještě na veterině, kam jsme museli kvůli komplikacím, jelikož ten prcek zablokoval porodní cesty, ale zbylých pět chlapečků a jedna holčička se pak už statečně probojovali na svět a velice dobře se jim dařilo a daří. Dnes už je to téměř šest týdnů a na téměř všechny štěníky čekají nový páníčci.

Kája je stejně úžasná matka, jako jsem byla já. Jen, nechtěla mě pustit ty prcky zkontrolírovat, když ještě neuměli chodit a teď už k nim zase nechci já, protože jsou jak stádo zubatých a dravých piraní a ožírají i mě, ačkoliv já žádné mlíčko nemám! A taky mi lezou do misky! Ještě na gauč nevylezou a po schodech se zatím bojí a já se mám kde schovat!

No, panička s námi a zase hlavně s Kájou, má i na letošek velké plány. Ale mě neva, že zkoušky bude zase dělat jen Kadlik, protože já už je všechny mám a většinu rovnou dvakrát 😀 Hlavně, když budu moct do lesa s nimi a budu taky smět běhat, čmuchat, lítat a řvát. Kája totiž bude chodit na „vééélké soutěže“, kde se zadávají nějaké ty pracovní tituly a to já si raději budu honit prasata…i ta bez titulů!

Panička se chystá na člověčí zkoušky, aby už konečně mohla být ten opravdickej myslivec (prásknu to na ni – zrovna moc se ně nechystá, protože se pořád ňuchmá se štěňaty!!!). A v půlce dubna se konečně ukáže, co umí ona! A až a jestli, ten opravdickej myslivec bude a bude nám ta prasata i střílet, tak to bude ještě větší sranda, protože pak to prase bude úplně moje a já si ho budu moct podat a Kájovi ho nepučím!!!

A taky si chce panička půjčit nějakého cizího psa, aby s ním mohla jít na norovačky a chce dělat paní norovací rozhodcovou. Je to prostě blázen… Kdyby mě raději doma drbala v kožichu a podstrojovala mi!

Tak na štěkanou kamarádi! A přejeme Vám krásné jaro!

Vaše drsňačky Béďa a Kadlik se štěníky!

A kdo chcete zde: http://www.bedulka.vesele.info/o-kadlikovi najdete kompletní výsledky Kájovo zkoušek, další fotky a informace  🙂