Je to pár dní, co jsme se si několika kamarádkami z legrace ukázaly svoje svatební fotky. Původně to začalo jednoduchou debatou o šatech a jejich stylu, ale jak to bývá, rychle se to dostalo dál. Prohlížela jsem si fotky velmi pozorně a nejen ze zvědavosti.
Díky důvěře, kterou vzájemně sdílíme, jsem před sebou najednou měla velmi osobní výpověď několika žen, záznamy jednoho z velmi důležitých lidských obřadů. Dívala jsem se na mladé tváře, většinou zářící tím těžko popsatelným světlem, které je na snoubencích, kteří se vzít opravdu chtějí, tak krásné. Je v něm naděje a víra, sebedůvěra, že právě oni to zvládnou.
Nemohu se ubránit pobaveným pochybnostem. Opravdu jsme tehdy byli tak pitomí? Nebo snad tak naivní? Zaslepení? Trestuhodně důvěřiví? Dnes se nikdo do svatby nehrne, závazky ani „papíry“ se nenosí. Stejně se každé druhé manželství rozvede…
„Ne,“ odmítám vzápětí své vlastní myšlenky. Tímhle způsobem se na ty fotky dívat nechci. Je strašně laciný a to si ty mladé dychtivé tváře z fotografií nezaslouží. Protože ti, kdo se rozhodnou se veřejně zaslíbit, sice mohou selhat, ale aspoň to nevzdávají předem.
Nemám ráda okázalou skepsi, pohrdání snahou dokázat obtížné a uspět tam, kam se mnozí obávají vkročit. Ti mladí z fotek houby věděli o tom, jak strašně pracné je budovat a udržovat vztah, a že se to stejně nemusí povést. Netušili, že starost o děti nekončí ani jejich dospělostí, a ani zde nemusí vynaložené úsilí vždy přinést žádoucí výsledek. Naštěstí – jinak by to ani nezkusili.
Říká se, že láska je vítězství představivosti nad inteligencí a manželství je památka na lásku. Ovšem pokud se manželství vydaří a vyzraje do vzájemného respektu, láskyplné shovívavosti a bezpečné důvěry tmelené neokázalou láskou, tak stojí za to.
Ostatně, víte, jaký partner je pro vás ideální? Takový, co vás dobře zná a přitom vás pořád ještě chce. A není to přitom labrador 😉
Zrovinka mi kolegyně z práce připomněla, že jsme jí slíbily (já a druhá kolegyně) přinést svatební fotky…..tak mám jich pár půjčených od maminky a taky mám v občance stav: rozvedená.
A momentálně si myslím, že pokud někdo chce s někým žít nepotřebuje na to papír a pokud někdo chce odejít odejde s papírem i bez….když jsem se vdávala měla jsem psa klavír a kolo, když jsem odcházela měla jsem psy dva, klavír a kolo, když jsme se u právníka dělili o majetek musela jsem se zeptat jestli chce některého ze psů, dušička se mi klepala kdyby některého chtěl, naštěstí nechtěl…odnesl to akorád Frogi protože cítil, že mi něco je a on neví proč, tak raději přestal cokoliv dělat, třeba zůstal stát na stopě….to mě mrzí protože tu pitomou ZM by udělal, byl šikovný, pořád je zlatíčko moje tříbarevné, Terrynek byl mláďátko ani netušil co se děje…
v práci se mě neustále ptají kdy bude svatba, pracujeme s Tomem ve stejné firmě, ve stejném skladu 🙂 nevidím jeden jediný důvod proč….vždyť co by se změnilo???
Trošku OT: Tak mi bylo dneska dost smutno. Byla jsem na pohřbu svého bývalého pana profesora. Sešlo se tam spoustu známých a já si říkala, že jsou lepší příležitosti, jak se vidět, třeba svadby a křtiny. V téhle rozbolavělé náladě jsem se vrátila do práce, otevřela poštu a tam byl mail, že se před chvílí narodila kolegovi krásná holčička. Život si naštěstí cestičku k radosti našel (h) .
Jak říká můj muž, my spolu jedeme na olympijské cykly: 12 let se známe, 8 jsme sezdaní a letos to budou 4, co se narodili kluci. Takže by bylo krásné, kdyby nám to vydrželo ještě hodně olympiád (~) .
Tak nakonec něco pro potěchu všech (ženských):
(music) http://www.youtube.com/watch?v=qmdfE0q_U7I (music)
Tos tedy opravdu měla koloběh života v kostce, milá JJ (h)
No, moje svatba byla taky zabavna. Oddaval nas v univerzitni kapli nas kamarad pravnik a lidi, hlavne muzikantu, bylo spousta. Protoze Chet v minulosti pripravoval pracne kanadske zertiky na svatby jeho kamaradu, tak nejakou odplatu jsme cekali. Dostavila se v podobe skupiny lidi, kteri meli masky vyrobene z fotky Cheta, na masce na vykrojeni pro oci slunecni bryle a obleceni v plandavych kaltotech, vietnamkach a havajskych kosilich, coz byl dlouhou dobu Chetuv oblibeny kostym. (Oblecenim se to moc nazvat nedalo). Ale jinak byl obrad moc pekny, i jsme zaslzeli. Mne se libi ten manzelsky slib, jehoz cast rika: věrnost v časech dobrých i zlých, v hojnosti i nedostatku,ve zdraví i nemoci, dokud nás smrt nerozdělí. Jeden by rekl jsou to jen slova, ale kdyz mne obcasne prednostovy excentricke napady vytaci, tak si to zopakuju a zas je klid. A je to urcite vzajemne. No, a pak po skonceni vsichni spontanne povstali a tleskali, protoze to byla jistym zpusobem show (napr. Chet v saku a s kravatou byl v Columbii nevidany pohled) a pak jsme meli krasny mejdan, na ktery jsem vsechno jidlo s pomoci jedne kamaradky pripravila – dokoncili jsme to v sobotu ve dve rano – svatba ve 2 odpoledne, rano jsme jeli pro svatebni kytky a pokazilo se nam auto a nebyli mobily. Ale zvladli jsme to.
A tohle je zase jiný film (inlove) … s dixielandem v pozadí (party)
Jo, a tady je nase hlavni svatebni pisen – Roseville Fair. Jinak bych s tim neotravovala, ale je fakt moc pekna – hudba i slova. A tak nejak to sedelo, protoze jsme to dali s Chetem dohromady na nejakem hudebnim festivalu a hrala se tam podobna hudba. Obcas si ji poslechnu, obcas mi to Chet a kamaradi zahrajou, ale ne prilis casto, aby se to neokoukalo.
http://www.youtube.com/watch?v=m5S5qrHWp_0
Vis, Dede, ja jsem nejak doma i v te venkovske hospode i v tom dixielandu. 🙂
Takova jedna povedena svatba. Muj bratr se musel zenit. Nevesta byla mladounka, pred maturitou. Napred muj bratr musel jet do prilehle vesnice pozadat o ruku. Budouci tchan sliboval, ze ho zabije. Z rozcileni si bratr dal nejakeho panaka den pred tim a zakopl, coz mu vyneslo velikou modrinu pod okem. S modrinou a flaskou dobreho konaku, kterou mu dal nas tata, se tam vydal. Nebyl ubezdusen, takovy treti panacek s budoucim tchanem to jistil. A ze nasi se nabidli, ze svatbu zaplati. Budouci tchyne a jeji sestry propadly pecicimu silenstvi. Bratr tam navezl nekolik kil masla, cokolady, mandli, atd. Videla jsem vysledek asi 2 dny pred svatbou – vyklidili jednu chladnejsi mistnost, postavili regaly a zakusky byly vyrovnane kolem cele mistnosti. Hlasila jsem doma poplach, ze lidu se asi ceka hodne. Bratr sdeloval jen kuse udaje – jako ze hostina bude v hospode na vesnici, bude hrat kapela a pozvou zname z vesnice. Obrad samotny v Olomouci na radnici a pak uz nas hrstka nejblizsich vyjela do te vesnice. Ukazalo se, ze znaji kazdeho z vesnice, a ze maji hodne znamych i jinde. Hospoda narvana. Podaval se obed, pak byly zakusky, pak byly chutovky z hospody, pak byla vecere (srnci gulas) a nakonec ovarky, jitrnicky a jine zabijackove pochoutky – ale ty udelal budouci tchan. Otec vezl nekolik demizonu vina z jizni Moravy a docela slusnou zasobu tvrdeho. Pivo z pipy teklo proudem, nase pitne zasoby dosly a tak prislo na borovicku a jine stalice venkovskych hospod. Z otce odkapaval pot v ocekavani uctu. Ale fakt je, ze mnoho pozvanych prineslo darem penize, ktere v obalkach ukladali do kosicku u dveri. Korunu cele zalezitosti dal tanec. Jeden jejich vzdaleny pribuzny vyzval mamu k tanci, ale ukazalo se, ze nestal uz tak pevne na nohach. Nebylo jasne, jestli se o mamu jen opira nebo se k ni nepristojne ma. Otec to sel slusne vyresit, jako ze si s mamou zas zatanci on, chlapik se urazil, slovo dalo slovo a chlapik a jeho bracha se po tatovi ohnali. Coz byla chyba, protoze nas velmi atleticky tatinek se nastval, popadl zidli a s ni v ruce nad hlavou sjednaval (a sjednal) poradek a nabyl pred mistnim obyvatelstvem oceneni, ze ac doktor, tak je frajer.
Ale, vzesly z toho manzelstvi 3 krasne a hodne deti. Pravda, rozvedli se asi po 23 letech, ale se svagrovou jsme nadale zustaly pritelkyne a pekne se stara o nasi mamu. I s jeji rodinou jsme byli vzdycky zadobre.
Hanoooo! (y) (chuckle) (inlove)
Hanko, to je parádní vzpomínka – nějak mi to připomnělo ten seriál Slovácko se nesúdi 😀 Tatínek bvyl frajer a bráchův tchán taky…
Milá Hano, miluji tvoje překrásná vyprávění. Vydržela bych je poslouchat, vlastně číst, nekonečně dlouho. (clap) (inlove)
Taky že je to za nejvyšší zde možné číslo 19.
Velka kocko, to je taky moc pekna svatebni vzpominka. Vzpominej dal. A mam dotaz: v r. 1963, taky vam oddavajici urednik povidal o tom, jak se mate stat zodpovednymi obcany socialisticke vlasti? Slysela jsem nekolik takovych v 70. letech.
Milá Hano, asi ano to snad ani jiné být nemohlo. Všichni jsme byli přímo povinní stát se zodpovědnými občany socialistické vlasti, občany přímo socialistickými. :O Ale jak se tam tenkrát situace vyvinula zaznamenávali jsme jen jeho bezzubé šišlání a neposlouchali co vlastně říká. (chuckle) 😀 (rofl)
Na tyhle velké akce moc nejsem. Nejspíš proto, že jsem organizační antitalent, ale myslím, že jsem to už psala. Svatba je právní akt, kterému rozumí ve velké spoustě zemí a dává pravidla pro děti a majetek, když se stane něco zlého. Koneckonců stejně jako jiné smlouvy a dokumenty. Dokud je všechno v pořádku, zdají se zbytečné.
Proto se přikláním k manželství. Pro zichr.
A kromě toho: pro většinu zůčastněných je to sranda 😀
Jéééé (blush) kroužek nad uuuu (chuckle)
Jo, svatba. Když se mě ondymo zas jednou Ferda ptal, jestli bychom se neměli vzít a já neprojevila dostatek nadšení, tak z něj vypadlo-tak místo, abys byla ráda, že si tě někdo chce vzít s tolika děckama, tak ofrňuješ.
Ale než půjde Aňulka do školy, tak to asi zvládnu. Jen mi asi chybí ty příklady, co táhnou. A těhotná/kojící se vdávat odmítám. A to se mi za poslední cca 4 roky nějak nedaří.
Týno,kdybych byla Ferdou, tak pláču v noci do polštáře, že se ofrňuješ. 🙂 (inlove) (h)
A slyseli jsme slovo…. pravdive.
Muhehe, milá Týno (inlove) , příslib svatby, to je nejzajímavější antikoncepce, o které jsem slyšela. (y) (chuckle) Ale bacha na to! Ferda je všeho schopný, tak to do svatby určitě vydrží, ale pak! (whew) Dej pozor na svatební noc. (chuckle) (h) (h) (h)
Svazek lidí je často vystavován jakýmsi zkouškám. Třeba taková emigrace byla veliká zátěž pro manželství a buď manžele spojila a nebo rozdělila. My jsme tu zkoušku přestáli ale nebylo to tak ve všech emigrantských rodinách.
Datum 29. prosince 1963 byste si pamatovali? Brali jsme se z „donucení“ na poslední chvíli před nástupem nového roku. Z donucení proto že naše sestry, moje i Jindrova, si myslely že nemůžeme existovat aniž bychom se vzali (já byla v pátém měsíci těhotenství) a zajistily nám datum svatby. Nemysleli jsme si že nám to že razítko na oddacím listě náš svazek upevní. Ale aspoň byla ta svatba veliká komedie a ještě dnes se chechtám bezzubému vykonavateli obřadu, který ten obligátní text krásně odšišlal zatím co my vyprskávali smíchy. To jest my budoucí manželé a dva svědci, moje sestra a můj nastávající švagr Zdeněk. Zemřel před rokem a půl a moc se mi po něm stýská. Naši svatbu jsem tu, dávno již tomu, popisovala. Ale my se vlastně nechechtali tomu bezzubému, my jsme už byli rozchechtaní protože jsme si při čekání v obřadní síni Žižkovské radnice vyprávěli vtipy za doprovodu svatebního pochodu linoucího se z ampliónů. Holt jsme nebrali tu úřední svatbu moc vážně. Vážně jsme vzali až ten společný život. (whew)
Ani já nezapomenu na svatební šaty. 😉 Byly úpletové hnědožlutě pruhované tenkými svislými proužky. Nosila jsem je dennodenně, to bříško už se nikam jinam nevešlo a úplet tak krásně povoloval. A neměla jsem nejen kytici ale neměli jsme ani prstýnky. Nikdy jsme si je nepořídili.
Tak nevím, vydrželo nám to těch 27 let a nějaký měsíc, tedy do manželovy smrti. Myslíte že to byla zásluha toho žižkovského razítka? A nebo něčeho jiného? Já sázím na to něco jiného. (inlove)
Letos 9.dubna už to bude 21 let co můj manžel přešel Duhový most. A co já vím, třeba to Pán Bůh tak zařídil aby nedošlo k rozvodu. Kdo by vydržel s nerudným staříkem (Jindra byl o 8 let starší) a nebo s hekající celou bolavou babčou. No a řekněte mi jak při rozvodu rozdělit oba nás milujícího psa a kocoura? (think)
VELKÁ KOČKO, TOVJE VZPOMÍNÁNÍ JE SMUTNÉ A VESELÉ ZÁROVĚŇ, NEMĚLA JSI A NEMÁŠ ANI NYNÍ ŽIVOT DOCELA NEJSNADNĚJŠÍ. MÁŠ VŠAK BEZVADNÉHO A MILUJÍCÍHO SYNA, KTERÝ SVOU MATKU JISTĚ MULUJE A CTÍ. BOLESTÍ SI VYTRPÍŠ JKISTĚ HODNĚ, ALE NA TO TRÁPENÍ NEBUDEŠ SAMA. JINAK, MRKNI PROSÍM DO MAILU.POSÍLAL JSEM VČERA NĚJAKÉ ZJIŠTĚNÉ INFORMACE KVŮLI TVÝM SOUČASNÝM BANKOVNÍM OBTÍŽÍM S ÚČTEM V ČESKU. POKUD TI NIC NEDOŠLO, OZVI SE, POŠLU ZNOVU A ZDRAVÍM TĚ DO DALEKÉHO A PRO MNW NIKDY NEDOSTIŽENÉHO ŠVÉDSKA.
DĚKUJI MILÁ LENKO, UŽ JSEM ČETLA. JSI JAK MŮJ ANDĚL STRÁŽNÝ. (inlove) :* (wave)
Velká kočko, neboj se DO BANKY volat, je to opravdu bezplatná linka a platí bezplatnost i pro zahraniční klienty. ověřila jsem si to raději podruhé a na nejvyšším místě. A ještě ke svatbě: VDÁVALA JSEM SE PŘESNĚ DVA DNY PO SVÝCH 28.NAROZENINÁCH, ALE NEMUSELA JSEM SE VDÁVAT. CHTĚLI JSME SVATBU S JIŘÍM OBA. VZÁPĚTÍ JSEM OTĚHOTNĚLA, TAKŽE NAŠE STARŠÍ DCERKA LETOS OSLAVÍ PŘESNĚ 30. NAROZENINY. LEHCE SE PODLE JEJÍCH NAROZENIN NAŠE LETOS 31. VÝROČÍ ODPOČÍTÁ. ZKRÁTKA NESTAVÁ SE ČASTO, ŽE BY SI RODIČE NEPAMATOVALI VĚK I DATUM NAROZENÍ SVÝCH DĚTÍ, I KDYBY JICH MĚLI I TŘEBA 10. NO, JIŘÍ SE SIC OBČAS TROCHU SPLETE V ROCE SVATBY, ALE KYTIČKU DOSTÁVÁM POKAŽDÉ. A ŽE MÁM TY OSLAVY TROCHU KUMULOVANÉ -TEDY OBDEN PO SOBĚ , JE MU OMLUVOU, JESTLIŽE DOSTANU KYTÍ JEN JEDNU A DOPŘEDU K OBOJÍMU VÝROČÍ. DÍKY TOMU, ŽE MŮJ JIŘÍ JE FAKT KLIĎAS A TOLERANTNOST SAMA, NÁŠ VZTAH PŘETRVAL TAK DLOUHO.N JÁ JSEM DĚSNÝ PRUĎAS. TO,ŽE JE NEOPOŘÁDNÍK A VETEŠNÍK, TO MU RÁDA VELKORYSE ODPUSTÍM, BO JE TO NEJEN DOBRÝ MANŽEL, ALE HLAVNĚ VÝBORNÝ TÁTA OBOU NAŠICH DCER. VĚŘÍM, ŽE BUDE STEJNĚ SKVĚLÝ DĚDEČEK NAŠÍ MALÉ ADÉLCE.
A zapomněla jsem napsat že svatební fotky jsme taky neměli a tak si kila nepřičítám. Já v těhotenství přibrala nezdravých asi 24 kg. A to jsou asi tak kila která mám i dnes navíc.
No po případě by mohlo dojít ke konfrontaci s princeznou Blankou, ale to zase bylo pár let před svatbou, no pár, čtyři roky to byly. 🙂 Achich ouvej, kde ta mladá léta jsou? :O
Zřejmě se snažím dokázat jaké to je žít s „tím Němcem“. Nebo je to jen obyčejně zapomnětlivost? (chuckle) (think)
Tak ještě k těm jménům. Syn dostal jméno otcovo a i jeho příjmení. Já na začátku své kariéry jsem si nemínila měnit příjmení a tak mám své dívčí. (blush)
Manžel mé sestry přijal její příjmení a stejně tak moje nejmladší sestra ač provdaná má své dívčí příjmení. Neseme hrdě příjmení našeho otce a mateme tím obyvatelstvo různých zemí. (chuckle) (rofl)
A musím si postěžovat, mne nikdy nikdo nepožádal o ruku. Ani ten který se stal mým manželem. :O
Super článek vč. toho labradora na konci (inlove) Jsem ve fofru, ale stejně mi to nedá: Myslím si, že ten přezíravý vztah k manželskému závazku bude dost generační záležitostí…… Ale moje zkušenost z mé širší rodiny a od kamarádek z posledních let mi potvrzuje, že svazek, který vydržel léta, může být impulsem i pro potomstvo, aby si to i oni zkusili a legalizovali, byť ne ve dvaceti jako tomu bylo zvykem v mé generaci. Z 11 těchhle mladých párů jich je 8 manželat a jen 3 páry žijí „bez papírů“, a přitom těch prvních 9 má rodiče, co spolu tu káru táhnou už drahně let a z těch tří mají dva rodiče rozvedené a jedni nerozvedené, ale žijící každý svým vlastním životem. Vím, že se z toho nedá dělat statistika, ale myslím si, že i v téhle oblasti příklady dost táhnou….
Jen v letu, a proto jedním dechem:
Dede (inlove) , skvělý článek (y) (clap) , Heduš (inlove) , všechno nejlepší (f) (h) (sun), Bedulko (inlove) , měla jsi s sebou skvělé a pečlivé pomocnice (cat) (cat) 🙂 (h) .
Přeju všem krásný den (h) .
(call) POZOR, POZOR, HLÁSÁNÍ!!! (call)
😡 Dnes má narozeniny Heduš, přejeme Ti všechno nej, nej a posíláme kytičku. 😡
(f) http://jovo.rajce.idnes.cz/Pranicka_14_2012#Hedusnar_2011.jpg (f)
Naše milá heduško, já ti přeju do uško (rofl)
štěstí, zdraví, dlouhá léta a vůbec vše, čo si žádá duše Tvá i tělo Tvé. (h) (d) (^) (cash)
Všecko nejlepší, milá Heduš, hodně štěstí (inlove) (rose1) (d) (sun)
všecičko nejlepší, Heduš (h) (h) (h) (f) (sun)
Taky přeju FŠECKO nejlepší 😉 (^) (d) (rose1) (dance)
(sun) (f) Heduš, všechno nejlepší (f) (sun)
(f) Hodně zdraví, milá Heduš, štěstí a spokojenost (f) !
Milá Heduš, všechno nejlepší k narozeninám !!! (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1)
Všechno nej nej nej milá Heduš (rose1) (rose1) (rose1)
Všechno nejlepší milá Heduš !!!! (inlove) (d) (rose1) (f)
Všechno nej, milá Heduš (inlove) (party) (h) (f) (dance) (d)
a zase někdy zaskoč… 🙂
Děkuji moc za krásná praní! Včera jsem bohužel nezabehla, až dnes, takže mám zpoždění. Ještě jednou děkuji 🙂
OT – pár fotek z pobytu kočiček v Hradci u táty (blush)
http://meda-beda.rajce.idnes.cz/kocky_v_Hradci/
Vypadá to, že se ti o něj staraly docela pečlivě :*
Milá Bedo, máš moc krásné kočenky ale zapomněla jsem která je která. Jedna z nich se mi líbila jak starostlivě kontroluje tatínka jestli pořádně jí a dokonce kontroluje sousto které tatínek nese k ústům. 🙂 Opravdu pomocnice k nezaplacení. 😉
Bedo, myslím, že jste pro tatínka dělaly maximum 😉 I ochutnavačka, jak na královském dvoře, se obětovala. (sun)
Bedulko, to je krása ! Stolování s tatou nemá chybu,pěkně se tam kočenky zabydlely. (h)
Dede, ten poslední odstavec podepisuji! (y)
Své svatební fotky jsem neviděl ani nepamatuji. Ostatně MLP to sluší pořád stejně a já se přece kvůli těm 25 kilům nebudu stresovat, ne? Datum vím zcela přesně, na rozdíl od MLP, kterou pravidelně kytkou či dárkem přivedu do rozpaků – a to jí vždycky říkám, že si mě pořídila jako dárek k narozeninám přesně 10 dní dopředu. Příští rok to bude už… kulaté. (chuckle) Pořídili jsme si děti, psy, kočky a dům a rozejít se nemůžem, protože MLP by si nikdy neodstěhovala klavír a já skříň s modely (ani jedno by totiž stěhování nemuselo přežít). (rofl)
Jaké stavíš modely ???
Většinou letadla, hlavně 1. válka a pak hejno spitfirů, pár bombardérů, vrtulníky, pár motorek, aut, torpédový člun… Dohromady asi 120 kousků.
V regále mám nepostavený MASH 4077 (vrtulník, jeep, v něm Radar s medvídkem, náklaďák s pacientem, Klinger v sesterských šatech, Hawkie se skleničkou v ruce, Margaret. Zatím na to sbírám odvahu, byla by škoda to zmastit. A ještě dalších asi 100 krabiček.
Jiný Honzo, tak mě napadlo, až někdy, v budoucnu,když se budeš nudit, nebudeš mít do čeho píchnout a budeš mít trochu času, nemůžeš udělat pár fotek svých výtvorů a hodit je na Rajče?????
Až se někdy budu nudit? Co to je? (chuckle)
No, snad, někdy, uvidím…
Pamatuji si datum – na svatého Václava 28.září roku dávného, Staroměstská radnice v Praze. Na fotkách jsou dvě vyžehlené tvářičky, osůbky vážící padesát kilo snad dohromady :O . Už je to jinak, tváře jsou poněkud zmuchlané, padesát kilo neváží ani jeden z nás, ale pořád dostávám na sv.Václava pugét. Tak jsme se snad oba snažili.
Musím ale přiznat, že když přijdu domů, není to manžel který trapuje samou radostí celým domem. Tohle vítání obstarává/li naši retrívři. Od manžela z pracovny se snese Ahoj, co bude k večeři?.
Ano, léta jdou, vážení.
(rofl) Ale safra, ten závěr mě něco připomíná (rofl) .
Myslím, že mne netroufnete, na svatbě jsem měla o 50 kg méně než teď a Bimbo ve vojenském sestřihu vypadal jako můj mladší bratr. Šatky jsem měla z vlněného žoržetu použetelné do divadla a podobně, dnes spí zabalené v posteli a nikdy se jich nezbavím. Brát jsme se nemuseli -nějak jsme se dohodli, že se vezmem i když byl Bimbouš další rok na vojně. Manželství kvůli těhotenství partnerky měl za sebou, dobře věděl, že když to nejde tak to nejde a když se do toho kecá, spíš to nejde.
Ano, moc hezky napsano! Jelikoz jsem mela labradora a i manzela, mohu potvrdit, ze oba byli prima mit. Zustaly mi krasne vzpominky a stovky fotek, a to neni malo. Takze kombinaci labrador a muz lze doporucit!
ASdecny pozdrav
Marta
Milá Marto, a co napsat aspoň o tom labradorovi? (inlove) využiješ ty fotky… (dog) 🙂
Taky si myslém, že bys mohla!
OT. Pes byl včera ouplně v pořádku. Díky.
No, to jsem rada. Tak ted hlavne, aby cely weekend neprospal doma a nacerpaval sily na pondeli u mne. ha ha
(dog) 😀
Ahoj Dede, uz se na to chystam – tedy napsat. Momentalne odpocivam po navsteve Scotta. Je to strasne prima pejsek, az na to, ze u mne nespi a je velmi aktivni a spani dohani doma. Ovsem neni divu, byt je maly, alespon tam, kam mu dovolim. Mam radost, ze ma tak perfektni povahu, neni divoky ani tvrdohlavy a krasne se s nim komunikuje, a to i venku. A je to krasavec! No, vsak jsi ho sama poznala. Tak zatim ahoj 🙂
Dede, takhle nějak, jak píšeš, na svatebních fotkách vypadám. Taky o nějakých deset kilo míň, ale hlavní rozdíl je spíš v tom přesvědčení, že když něco v životě opravdu chci, tak toho jsem schopná dosáhnout.
Měla jsem dlouhý krémový šaty, který mi ušila známá jako svatební dar a bylo mi pětadvacet.
Datum – na dotaz jsem schopná si vzpomenout, ale každoročně to nějak profláknem.
poslední odstavec mě smetl pod stůl (rofl) (rofl) (rofl) (rofl) (rofl) (y)
Hm, tak nevím. Manžel si neštěžuje ani po slušné řádce let a známe se víc než dobře, neb jsme spolu v práci i doma (dost lidí se diví, že se to dá vydržet – dá). Největší radost, když přijdu domů mají ale psi – sice to nejsou labradoři, ale jsou to retrívři. Jenže tak dlouho jako MLP se mnou nevydrží, protože se tak vysokého věku nedožijí. Jak z tohoto dilematu?! 😉
Hlasuji pro kombinaci dobrého partnera a psů (i když jednou, kdysi, když jsem také udělala chybu, jsem se také rozešla s partnerem. Ovšem v tom případě jsem si ponechala psy. Teď by to byl problém, asi bychom se o psy tahali nejvíc, můj původně nepsí manžel k nim docela přilnul, tak se asi rozvádět nebudem 😉 , myslím, že nejen kvůli psům).
Jinak definice života, za který se nemusíte stydět: Snažte se prožít svůj život tak, abyste se nemuseli bát prodat rodinného papouška.
To bych nemohla (chuckle)
Jednak bych nemohla mít toho papoucha. Připouštím, že je to trapný, ale ptáků se bojím, ale může za to pan Hitchcock.
Druhak by asi byl děsnej sprosťák… a takový slušný děvče jsem bejvala (nod)
Dá se to vydržet. S tím souhlasím. Chce to někdy pevné nervy na obou stranách ale žít se s tímto rizikem dá. My takto žijeme a pracujeme spolu už od roku 1974. To není zrovna málo.
Ale jo, de to. Dokonce v jednom kanclu. Ale je fakt, že jsem jedna z mála, které nevadí, když manžel odjede na služební cestu nebo má dva dny po sobě dokopanou (chuckle) (chuckle)
Bať, bať to je potom jako o dovolené!
Svatba je dnes považována za zbytečnou formalitu.Denně se setkávám s mladými lidmi, kteří to také neřešili,pořídili si děti, děti investovali do obydlí a teď jsou v dluhových pastích, neschopni se po rozchodu rozdělit výchovu dětí o společné byty, domy atd.
Zdá se mi, že možnost výběru partnerů je dnes tak vysoká,že není nutné na vztahu pracovat a tak když se objeví první malichernosti , tak se změní partner/ka.
Měli by ,všichni vědět, že většina dětí rodičům nikdy jejich rozvodové extempore nezapomene a nese si do svého vlastního vztahu obrovskou zátěž.
Mně se vydařilo až na druhý pokus, při první svatbě jsem měla bílé minišatky a strašně vážný výraz. Ale zase mi zůstal bezvadný synátor, s jehož rodinkou máme výborný vztah.
Druhý pokus trvá již přes třicet let,oba jsme byli velmi štíhlí,já měla zelený sametový kostýmek, který jsem si sama navrhla,nakonec ho ode mne vydyndala kamarádka.Přednosta měl slušivý knírek a nový oblek. Syn nám šel za družbu a na svatbě nám hrála kapela Pavla Nováka. Tak tohle by snad mohlo vyjít,né ?
Jo, ještě něco, taková zajímavost, můj první manžel, je po třetí šťastně rozveden,na můj dotaz co ho k tomu vede, pravil, že stále hledá ten pocit, jak byl kdysi zamilován do mne,(pak ho to ovšem přešlo) a nedaří se.
Ještě mu nedošlo, že první láska je jen jedna,což platí pro všechny, všichni vzpomínáme a komu to vydrželo může čerpat z té lásky pro celý život.
Milá Dede, díky za krásné téma, to bude dnes zážitků.
Já nevím, jestli jde u mladých takto paušalizovat. Někteří se berou, někteří ne. Ale nemyslím, že jsou ve vztazích o moc lehkomyslnější. I za nás tohle bylo, vzpomínám na splužáka, který se musel v 16 ženit a v 19 spáchal sebevraždu, protože měl těhotnou 14 letou milenku (pod zákonem). Kolik lidí se „muselo“ vdávat nebo ženit a tato manželství někdy dopadla dobře, někdy katastrofálně.
A je o tolik lepší špatné nefungující manželství (třeba když je jeden z rodiny alkoholik), než rozvod? Dříve se nerozváděli, ale měli milenky (milence) a doma žili jen formálně. Nebo byl jeden z partnerů hluboce nešťastný, ale „obětoval“ se pro rodinu. Přitom i teď vidí člověk pěkná manželství (jestli vydrží 30-40 let je otázka) a staroušky, malicharně se hádající. Pochopitelně část populace neví co chce, ale nedá pokoj, dokud toho nedosáhne.
Prostě ani v manželství nejde paušalizovat
V tom máš určitě pravdu. Ještě bych řekla, že svatba (pokud nechcete fakt jen ve dvou dojít na úřad a tam si to nechat zapsat) je dneska ukrutně drahá sranda.
Taky dávám přednost tomu, že máme všichni stejné příjmení. Kolega to má trochu komplikované, má ženu (teda nemá na ni papír) a dva syny, co se jmenují po něm. A je to ještě zamotanější o to, že on i jeho žena mají staré rodiče, o které je prý potřeba se postarat pravidelně, a tedy on bydlí se svým otcem, ona se svými rodiči. Děti bydlí především u maminky (která má jiné příjmení než ony), ale pendlují. Když se tohle snažil starší syn vysvětlit ve škole …
Takže Týno, nedělejte radši dítkám takovéhle problémy. (hug) Samozřejmě, nikdo vám do toho nesmí kecat, je to jen mezi vámi, nejvejš děti. (h) Ale kdyby ta svadba byla, napiš o ní reportáž na Zvířetník (rofl) .
Žádný vztah nemusí vyjít, na tom svatba nic nezmění. Přesto si myslím – nejspíš podobně jako Jenny, že jak přijdou děti a hypotéka, je lepší, když ti dva jsou manželé. Láska neláska, děti a dluhy ty dva spojí na mnoho let, ať chtějí nebo ne, takže opírat se o potřebu volnosti bez manželství je za této situace poněkud mimo. S trochou štěstí jsou v případě rozvodu aspoň trochu chráněné děti. Mně osobně by navíc vadilo, kdyby se moje děti jmenovaly jinak než já – ale je fakt, že jsem v tomhle stará konzerva. 😛
Mě docela překvapilo, když jsem ve školce a na prvním stupni při docházce svých dětí zjistila, že to vadilo i dětem, když se maminka jmenuje jinak než oni. Náš přípd to teda nebyl, ale část dětí na tom tak byla a v určitém věku jim to dost vadilo.
No jo, hrdlit se při rozvodu o puberťáky, psy a hypotéku by asi bylo dost výživné, vítězně by z toho nevyšel nikdo….
taky jsem nechtěla, aby se Kačka jmenovala jinak než já, přišlo by mi to hodně divný a jako by ke mně nepatřila nebo co – takže jsem si po rozvodu nechala vyvdané příjmení… a když se před skoro už třemi roky vdala, vrátila jsem se ke svému rodnému – ne snad pro nějaký „nepřekonatelný odpor“, ale protože to jméno mi všude dělalo potíže a už jsem to nechtěla pořád všude hláskovat… sranda bylo, že mi docela dlouho trvalo, než jsem se znovu naučila se podepsat – po 30 letech :O
Jj, takhle jsem to myslela milá Dede. (h)
Jenom zase doplním z praktického hlediska a skutečnosti. Synátor se odmítl přejmenovat a dosud užívají i s rodinou původní jméno mnou vyfasované. Takže možnost jsme ponechali, leč byla nevyužita.
Pamatuji se ze školy , že se mnou chodil jistý kluk Č. co se přejmenoval na H. A my jsme ho vždy jmenovali, že je to ten Č. co je přejmenovanej na H. Bohužel o něm takto mluvili i učitelé. Tož potom , babo raď. 🙂
:-DD „co vás pořád chce a není to labrador“ :-DD
Jé, Xerxová, já měla také minimálně o 20 kg míň (chuckle) ! A každý rok, když se blíží výročí (letos už 35-té) tak se musím mrknout na PŘESNÉ datum na snubním prstenu, protože se mi ty dny trošku pletou 🙂 . Svatbu mám spojenou s Velkou pardubickou, kam jsme druhý den jeli a to zvítězil Václav Chaloupka na hřebci Václavovi, byl to takový svatební dar, neboť oba Václavové byli mí přátelé (clap) .
Datum svatby si pamatuju snadno – Hromnice jsou jen jedny (chuckle) Problém je si uvědomit, jaké datum právě je, s tím mám ovšem potíže každodenně 😛
Vdávala jsem se ve dvaceti v růžovoučkých šatech- tehdy ještě nebyly půjčovny princeznovských rób. Ty šaty mám ještě schovaný 🙂 Byla jsem v nich na několika plesech, protože se v nich báječně tančilo. No a na fotkách jsou dva velmi štíhlí jedinci, kteří dneska mají o 15 kilo víc 🙂
Datum si pamatuju jakžtakž, no prostě konec září 😛
no já se poprvé vdávla ve 20 letech. Také jsem věřila, že to vyjde.
Po 11 letech si manžel našel lepší.
10 let jsem byla sama.
O vdavkách jsem nechtěla ani slyšet.
Pak se objevil můj druhý manžel. Byl svobodný, nikdy nebyl ženatý. A protože je ze staré školy, chtěl moc svatbu.
Tak jsem do toho šla i podruhé.
Svatba byla skvělá, a i když už jsme nebyli mladí nebo právě proto, jsme si jí fakt užili.
A nelitujeme.
Míša
Jéje – jaká já byla krásná nevěsta! A šaty, které mi ušila mamka, by se daly nosit ještě dneska. A Jenda byl fešák (ovšem tomu to – narozdíl ode mne – zůstalo (nod) – jaká nespravedlnost).
A jsem na tom jako Xerxová – dlouho jsem si nepamatovala datum svatby, na dotaz, kdy jsem se vdávala, jsem odpovídala „Na naše hody“ … akorát jsem trošku pozapoměla, že ty hody jsou svátek pohyblivý, tudíž datum nestálé (rofl)
A i jinak byl svatební den nezapomenutelný – ale to už jsem tady psala. Je proto s podivem, že naše manželství je poklidným přístavem, přes který se semtam přežene malé cunami (chuckle)
hezkou středu všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Sice si nepamatuju den svatby (fakt si to blbý datum nezapamatuju a nezapamatuju), ale zaláskovaná jsem i po té spoustě let stále stejně (inlove)
Hezky se tu vdávejte a žeňte … já jdu od sedmi učit.
Jo a na své svatební fotky hledím nevěřícně – fakt jsem měla o 20 kilo míň ?? (wasntme)