ROZCESTNÍK: Výlet za Modré hory do NP Kanangra – Boyd (1)

Skončilo tu letošní australské léto. Léto nezvyklé, protože díky globálnímu oteplování to bylo nejstudenější léto za posledních 80 let a navíc skoro každý den prší. Poprvé po 14 letech přehrada Warragamba, co zásobuje Sydney vodou, přetekla a voda že valí přes přepady, aby dále po toku řeky přispěla k zatopení krajiny a domečků. Velké oblasti Klokánie, rozlohou se rovnajíce zhruba sedmi Českým republikám, jsou pod vodou a škody nedozírné.

 

A tak sedím na zastřešeném balkonu, do uší mě zní bubnování deště a tak doprovází moje bušení do klábosnice mého noutbůku. Dobrý to vynález, dá se to vzít skoro fšude a tak jeden nemá aspoň výmluvu.

Díky tomu, že moje úspěšně se rozpadající kostra se zase na čas umoudřila a začala poslouchat, tak jsem se před nedávnem rozhodl, že se podívám tam, kde jsem, když bylo tělo mladší a poslušnější, dováděl v létě i v zimě. Národní park Kanangra – Boyd.

Leží kousek za Modrými horami, kde už 40 let bydlíme, zhruba jen 200 km jízdy, když jedeme přes městečko Oberon. Počkal jsem si až nám rosničkáři ohlásili, že nebude pár dnů pršet, nabalil pár věcí do auta a ve čtvrtek časně ráno o půl páté, ještě za tmy, vyrazil. Protože jsem jel do NP, kam domácí zvěř nesmí, tak jsem musel nechat oba Habsburky doma.

Přes Modré hory jsem jel mlhou nebo mračny? Každopádně bylo vidět, že vidět nebylo ani na chladič samohybu. Takže jízda pomalá a obezřetná. Za Modrými horami v údolí byla mlha snad ještě hustší. Pomalu se začalo rozednívat a já odbočil z Great Western Highway na městečko Oberon, odkud jsem hodlal mobilem zavolat Míle, že jsem dojel. Tam, kam jsem mířil, žádný signál není.

 

 

Takže opět do kopce a sluníčko začalo rozpouštět mraky, jen v hlubokých údolích se povalovaly mlžiny. Cestou jsem párkrát zastavil a kochal se urousanou krajinou třpytící se ranním sluníčku. Všude zeleno jako v Irsku, trávy nadbytek, až by jeden chtěl být býložravec, přežvýkavec.

Vzal jsem si sebou dvě digitální zrcadlovky. Nový Nikon D7000 a starší Sigma SD14, abych porovnal, jak vlastně fotí. Co se věrnosti barev týče, gradace a prokreslení, tak jednoznačně vyhrála Sigma, i když má snímač s rozlišením jen 4.7megapixlů. Je však založen na prosto odlišném principu než ten v Nikonu, který má 16.2 megapixů a dává podobné výsledky.

Nikon je rychlý, vyniká tam kde je slabé osvětlení citlivostí snímače a nízkým elektronickým šumem a je vynikajícím reportérským foťákem. Výsledky ze Sigmy jsou velice podobné těm, co dávaly barevné filmové diapozitivy. Sigma je tak vynikající k focení krajin, moře a kytek.

Tento výlet byl tedy také výletem fotografickým a v albu na Rajčeti budou v několika případech 2 fotky stejného tématu z obou foťáků k porovnání pro ty, které to zajímá. Sigma si značí fotky zkratkou SDIM a Nikon DSC, takže se dají lehce rozlišit.

Cesta do městečka Oberon odbočuje ze silnice Jenolan Caves Road prudce doprava u pěkného vzrostlého borového lesa, který byl založen v roku 1970, kdy se narodil náš starší syn Petr. Také tam je ve stínu šumících borů pěkné odpočívadlo vhodné k pikniku a záchody.

 

 

Tedy panstvo, já ten flek nepoznal! Kam oko dohlédlo, všude holé kopce, borovice po čtyřiceti letech vytěženy, jen klády nachystané na odvoz. Ostatně při cestě domů jsem tu hrůzu nafotil, tak se také na Rajčeti pokochejte. Ano, časem tam vysadí nové stromky a bude opět zalesněno. Pochybuju ale, že se tímto lesem bude těšit moje oko. To bych tady musel opruzovat svět do stovky.

Ze stále ranního Oberonu jsem zavolal poslušně domů a ohlásil, že jsem dobře dojel, a zároveň se na dva dny odhlásil, že nebudu na signálu. Zde jsem se rozhodl, že se podívám, jak tento vlhký rok vypadá místní přehrada na Rybí řece, zvaná „Fish River Dam“.

Zde parkuji u parku, který tu je skoro u každé přehrady a jdu se podívat na hráz. Po okolí se stále válí ranní mlhy a nádrž je z 68 % plná. Po deseti letech prázdnoty to je úspěch. Orosená krajina se třpytí v ranním slunci, pavučiny klesají pod zářícími krůpějemi rosy, já trochu fotím a pak je čas na další cestu. Ještě navštěvuju špígl nikl čisté a vším potřebným vybavené sociální zařízení v parku, když pak už budu dva dny v buši. Potom jedu přes osadu jménem Edita na Kanangra Walls. Posledních 30 km je po prašné, ale dobře udržované cestě.

V okolním buši je vidět, že je vody nadmíru. V každé proláklince jsou kaluže nebo malá jezírka. Zastavuji nedaleko vrcholku kopce King Pin a jdu se trochu projít bušem. Cesta vhodná na gumáky, všude je voda, jezírka a potůčky a tak opět fotím to, co bylo v posledních 15 letech suchým, pod nohou praskajícím bušem. Zdejší krajina je skoro 1 300 metrů nad mořem a tak všude po okolí bují mimo různých traviny i nádherné mechy a lišejníky.

 

 

Kolem desáté hodiny dopolední dojíždím na parkoviště na Kanangra Walls, kde nechávám auto a s oběma foťáky jdu na vyhlídku do zdejší pohádkové, divoké a drsné krajiny. Chodník od parkoviště k vyhlídce je skoro 300 metrů dlouhý a uzpůsobený i pro vozíčkáře, zrovna tak jako místní přístřešek a záchody.

Sluníčko zalévá krajinu svým jasem a s vyhlídky je přes hory a doly vidět až skoro do Katoomby, kam to odsud je pěšky 3 až 4 dny chůze extrémně obtížným terénem, jak jsem se v minulosti několikrát přesvědčil. Po fotografických orgiích jsem se rozhodl zajít se podívat na vodopády Kalang.

Cedulka u počátku chodníku hlásá, že to je sem a tam 1 hodinu extrémně obtížným terénem. Jako obvykle kecá, je zastaralá. Ano když jsem tu byl naposledy, tak to ještě byla pravda. Příkré svahy, místy lezení po skále, prostě zábava. Tam, kde se tato zábava dříve odehrávala, jsou nyní všude nadělané schody a instalované žebříky. U hluboké tůně pod vodopádem, kde bývala jen šikmá a nadmíru kluzká sklaní plotna, je nyní ze dřeva vyvedená vyhlídková paltfoma.

Takže po schodečkách pěkně dolů, pár zastávek na focení a u tůně seskočit s platformy a vydat se skalním korytem podél potoka co z tůně vytéká, aby pak dále padal dalšími vodopády do hlubin kaňonu Kanangra Deep, 900 metrů pod námi. Kdysi jsme zde dolů slaňovali a byla to zábava nesmírná. Postup ohromnými balvany zavaleným kaňonem byl pak velice zajímavý, než se dolezlo k místu, odkud se dalo vylézt zpět do civilizace a k parkovišti. Kde ty časy jsou…

Po projití koryta potoka tam a zpět zase šlapu zhruba 600 schodů zpět k chodníku k parkovišti. Keře kolem cesty nádherně kvetou a bzučí v nich včelky. Sluníčko patřičně připaluje, ale na obloze se už tetelej mráčky. Je po poledni, slupl jsem banán, napil se vody a práskl do koní.

Cestou se ještě zastavuju u další vyhlídky. Tato je směrem na jihovýchod a na krajinu které dominuje Mount Colong s jako by uříznutým vrcholem. Tento kopec a jeho okolí je krasová oblast oplývající četnými jeskyněmi, které jsem poprvé prolezl s karbidkou a mými australskými kamarády v roku 1969. Nádhera přístupná jen šílencům a masochistům podobným autorovi.

 

 

Potom už jen pomalu odjíždím k odbočce na Kowmung river. Toto je jen cesta v buši a na začátku je upozornění, že je vhodná jen pro auta s náhonem na všechna kola. Jedu jen pomalu, kochám se okolím. Rašeliniště, kde 15 let bylo sucho, stojí dnes voda. Na další odbočce se dávám směrem na Box creek. U brodu přes tento potok je pěkné místo k táboření.

Naposledy jsem zde spal s kamarády co nás tu navštívili z Brna, v roku 2004. Místo je stále přívětivé a tak zajíždím mezi stromy, kde hodlám strávit zbytek odpoledne a noc. V brodu přes Box creek je asi půl metru svižně proudící vody. Jen si nabírám do kbelíku. Je čistá a pitná, jako většina vody po okolí. Pak se potuluju okolním bušem a čumím po krásném okolí. Všude je co obdivovat. Od velkých stromů po maličké kytky.

Potulku mě přerušuje velký černý mrak. Je 16:30 a přihnala se bouřka. Hup do auta a stavidla se otevřela. Lilo ale jen půl hodiny a pak zase vysvitlo sluníčko. Aspoň jsem si něco přečetl a s auta déšť spláchl prach. Za bouřky jsem byl rád, že jsem v NP a tak bez Habsburků. Blýskalo se a hřmělo mocně, jak se na hory sluší a patří a naši psíci když zahřmí 20 km daleko tak už lezou pod stůl, nebo se uklízejí do garáže. A práskalo pěkně blízko, až vzduch zaváněl ozónem.

Pak jsem si jen udělal večeři, abych nemusel jíst za tmy. Mezitím se zešeřilo, vzduch se podstatně ochladil a tak jsem si lehl do auta, vyndal noutbůk a pustil si staré české kino natočené ještě před 2. světovou válkou. Tyto staré filmy, jak české tak i anglické si stahuju z internetu a náramně se u nich bavím. Už jich mám kolem 250.

 

Fotky najdete zde http://hillbilly.rajce.idnes.cz/Vylet_za_Modre_hory_do_NP_Kanangra_Boyd%2C_unor_2012/

 

Aktualizováno: 5.3.2012 — 19:40

38 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Mily Jiri, to jsou moc krasne fotky. Cheta potesilo, ze lidove tvorivosti v oboru postovnich schranek se dari i v Australii. A moc se mu libila jesterka s modrym jazykem. ja jsem obdivovala ty zelene zalesnene hory v narodnim parku, jak vlna za vlnou. Mam radost, ze telesna schranka je pohybliva a neco vydrzi. A Mila je otrla zena. 🙂

  2. Milý pane Švehlo,
    krásný článek s nádhernými fotečkami. Obzvláště dokonalá je ta s tím autem — páni, to je heng, jak říkají cyklisti. Ještě že nejezdíte pick-up-em nebo papamobilem (chuckle) , tahle auta by se v takovém svahu postavila na zadní. Z vrozené podezřívavosti jsem si zkontrolovala, jestli rostou stromy svisle (sun) — co to dělám, vy nemáte zapotřebí přehánět. (rofl)
    Děkuji, moc jste mě potěšil.

  3. Jirko, kráááásné fotky. Máš odvahu vydat se takhle sám do divočiny (i když státního parku) a dokonce tam přespat. Ale tys to prostě potřeboval, znovu se „spojit s přírodou“, a jsem ráda, že ti to tělesná schránka dovolila. Tak ať je podobných výletů ještě hodně.

  4. Tak jsem si v rámci pozdního oběda u prac. stolu krásně pocestovala a pokochala se úža fotkami – a hned se mi bude lépe pracovat (clap) Jinak jen dotaz – nedalo by se fouknout z té Klokánie k nám do Brna, kde máme sucho a zas jen sucho? (chuckle)

  5. Nádherný výlet!
    Fotky si budu dávkovat jako lék na sněhovou depresi, každý den pár svěže zelených, vodou zalitých fotek je lepší než nějaký Zoloft. Díky za terapii!

    1. Zuzko, zdravím do hor, u vás už bude jaro brzy, teče samá sněhová voda od Jablonce. My poznáme jestli to je od vás nebo od Ještěda. Ačkoli z Desné to být nemůže, to jde jinam protože mezi námi je Černá studnice a voda přes kopec asi neteče. Máte krásně bílo, jak jsem psala, když vyjedeme na kopec tak koukáme na Jizerky a Krkonoše. Je to nádherný pohled. Jako v Alpách.

      1. Taky mávám do hor! 🙂 Já když vylezu na Zálesí, tak mám jako na dlani vlevo Krkonoše s vykukující Sněžkou a vpravo Orlické hory. A je to krása, která bere dech!

        (Ehm, na dálku – mít na dvorku dvoumetrovou hromadu sněhu, asi bych taky nevzdychala krásou, ale netrpělivostí, kdy už to nadělení zmizí 😛 )

        1. K té hromadě sněhu musím napsat, i když jinak vůbec, ale vůbec nemám čas. Jednu obří hromadu jsme měli dlouho na zahradě, i když vůkol byla už dávno zelená tráva. Někdy před 14ti dny jsme totiž pro radost holčiček postavili iglú a ono odtávalo docela pomalu. A v jednu chvíli jsme na zahradě měli Kaplického Chobotnici. 🙂 Fakt, přesně tak tající iglú vypadalo – s doširoka rozkročenou základnou, sklopenou špičkou a nepravidleně pokleslým vstupním obloukem. Už víme, kde se pan Kaplický inspiroval! Jen mě dodatečně mrzí, že nemám dokumentační foto.

  6. Milý Georgi, to je fakt nádhera.Ocenit musím i tvou odvahu, že se vydáš na takovou štreku. Fotky si nechám taky až na večer, ale, PROMIŇ GEORGI, NYNÍ SEM MUSÍM PŘIPÍCHNOUT JEDEN OT DOTAZ PRO NAŠE BOTANICKÉ A ZEMĚPISNÉ ZNALCE ŠVÉDSKA.
    PROSÍM, PROSÍM, VYSKYTUJE SE ČERNÝ BEZ I V DALEKÉM ŠVÉDSKU? NEBO JE TAM NA NĚJ PŘÍLIŠ DRSNO, NEVLÍDNO A ZKRÁTKA PO VŠECH STRANÁCH NEVHODNO? DOUFÁM JEN, ŽE SEM NAHLÍDNE NĚJAKÝ ZEMĚPISEC ČI BOTANIK A ODPOVÍ MI. VELIKÉ DÍKY PŘEDEM.MĚJTE SE TU KRÁSNĚ, JDU SE HRABAT V ZAHRÁDCE.

    1. Lenko, černý bez (Sambucus nigra, norsky Svarthyll se vyskytuje v Norsku, takže předpokládám, že ve Svédsku roste také.

      1. JANI BA I VELKÁ KOČKO, DĚKUJU. TAKŽE, POKUD U VELKÉ KOČKY PŘEŽIL TEN BEZ, JE JASNÉ, CO BY MĚLA UDĚLAT PRO SVÉ BOLAVÉ A OTEKLÉ KLOUBY DO BUDOCNA. DÍKY ZA INFORMACI. NĚJAK JSEM TOHLE NETUŠILA, BO JÁ V ZEMĚPISU NIKDY NEVYNIKALA, JELIKOŽ MNE PŘÍLIŠ NEBYVIL. BYLO TO HLAVNĚ ŠPATNÝMI KANTORY UŽ NA ZÁKLADCE A POKRAČOVAL TREND STEJNĚ I NSA GYMNÁZIU. VÍM A PAMATUJU SE VELICE DOBŘE, ŽE PO CELÉ TŘI ROKY, CO BYL MŮJ TATÍ ZAMĚSTNÁM V CHOMUTOVSKÝCH MRAZÍRNÁCH, VYKLÁDAL, JAK SE BOBULE ČERNÉHO BEZU U NÁS LEVNĚ VYKUPUJÍ, ZMRAZÍ SE, ZBAVUJÍ SE TŘAPIN A JEN TY MRAŽENÉ BOBULE SE DRAZE PRODÁVAJÍ PRÁVĚ DO SKANDINÁVSKÝCH ZEMÍ, TEDY DO NORSKA A ŠVÉDSKA.PROTO JSEM NETUŠILA, ZDA TAM BEZ TAKY ROSTE, KDYŽ O NĚJ TEHDY(KOLEM ROKU 1964 NEBO 65 BYL VE KANDINÁVII TAK VELIKÝ ZÁJEM.MY JSME TOTIŽ CELÁ RODINA JEZDILI ZRALÉ BEZINKY SBÍRAT. VYDĚLALI JSME SI TÍM NA VELMI PĚKNÉ KEMPINGOVÉ VYBAVENÍ A HLAVNĚ JSME Z TOHO „BEZINKOVÉHO“ VÝDĚLKU ZAPLATILI DOCELA SLUŠNOU DOVOLENOU PRO NAŠI ČTYŘČLENNOU RODINU. A BYLA TO FAKT PRÁCE SNADNÁ, ALE PRO DESETILETÉ DÍTĚ DOST NUDNÁ A JEDNOTVÁRNÁ. JEN SESTRA S NÁMI NEMUSELA, BO NESMĚLA SVOJE CHROMÉ NOHY TOLIK NAMÁHAT. ALE DOVČA BYLA NEZAPOMENUTELNÁ. UŽ NIDKY VÍC SE TAKOVÁ PŘÍLEŽITOST NENASKYTLA.

    2. MILÁ LENKO, MÁŠ SMŮLU, NAHLÉDLA JSEM JENOM JÁ. 😀 ČERNÝ RYBÍZ SE TU VYSKYTUJE. MĚLA JSEM JEJ ASI OMYLEM NAROUBOVANÝ NA STROMKU ANGREŠTU, NEVÍM JESTLI TAM JEŠTĚ JE. VŠECHNY STARÉ STROMKY A KEŘE ODCHÁZEJÍ ZA DUHOVÝ MOST. ŘÍKÁTE ŽE JEN LIDÉ A ZVÍŘATA TAK ODCHÁZEJÍ? TOMU NEVĚŘÍM, TO BY SI ROSTLINY NEZASLOUŽILY ABY NEMĚLY TAM NAHOŘE KOUTEK. ALESPOŇ TAK VELKÝ JAKO JE LENČINA ZAHRÁDKA. 😉

      1. VELKÁ KOČKO, MÝLÍŠ SE!!NEJDE O ČERNÝ RYBÍZ, ALE O ČERNÝ BEZ, KTERÝ SE U NÁS ZOVE BEZINKY. A JANA BU TI DOKONCE ORIENTACI USNADNILA LATINSKÝM NÁZVEM ČERNÉHO BEZU. PRÁVĚ TEN LATINSKÝ NÁZEV JE SROZUMITELNÝ PRO VŠECHNY LÉKAŘE, LÉKÁRNÍKY, BYLINKÁŘE A ZAHARADNÍKY , TAKŽE SE PŘI SHÁNĚNÍ BEZINEK ORIENTUJ A ŘIĎ RADĚJI PODLE TOHO LATINSKÉHO NÁZVU OD JANY BU. TÉ LATINĚ ROZUMĚJÍ VŠICHNI BOANICI I VÝŠE UVEDENÉ PROFESE, TAKŽE DOMLUVA O TOM, CO TO VLASTNĚ SHÁNÍŠ, JE JEDNODUCHÁ A SNADNÁ. OMLOUVÁM SE,ZAPOMNĚLA JSEM NA TU LATINU, ALE POKAŽDÉ, KDYŽ JSEM COKOLI RADILA SVÉ KAMARÁDCE PATRICI, VŽDY STAČIL LATINSKÝ NÁZEV, A BYBYLO JASNO, CO VLASTNĚ ZÁKAZNÍK POŽADUJE.UŽ JSEM TI K TOMU NAPSALA DALŠÍ MAILY, VELKÁ KOČKO. ZDRAVÍM VŠECHNY PŘÍTOMNÉ..

        1. MILÁ LENKO A VÁŽENÍ ZVÍŘETNÍCI, OMLOUVÁM SE ZA ZPŮSOBENÉ ZMATKY. JÁ SE VŽDYCKY BOJÍM ŽE MI UJEDE AUTOBUS (JEZDÍ JEN KAŽDOU PŮLHODINU A JÁ JE VĚČNĚ PROŠVIHÁVÁM) A TAK JSEM RYCHLE VE STRESU ČETLA A ASI MOC NEVNÍMALA. A LENKO KDYŽ JÁ JSEM PSALA ODPOVĚĎ TAK TAM JEŠTĚ NEBYL PŘÍSPĚVEK JANYBA, PSALY JSME JEJ ZÁROVEŇ A JÁ KDYŽ JSEM SVŮJ ODESLALA UŽ JSEM SE NEDÍVALA KDE SKONČIL. MUSELA JSEM SBALIT VĚCI NA KOUPÁNÍ A HNÁT NA AUTOBUS. A TO SI JISTĚ DOVEDEŠ PŘEDSTAVIT JAK JÁ SE S BOLAVÝMI KOLENY ŽENU NA AUTOBUS. 🙁 😀
          TAKŽE TAK. BEZINKY NEBOLI ČERNÝ BEZ TU ROSTE JENOM NEVÍM KDE. 😐 😉
          ŠVÉDI Z KVĚTŮ DĚLAJÍ ŠŤÁVY A CIDER, NĚKDY SI KOUPÍM, MÁM TU CHUŤ MOC RÁDA.
          A VÍM JAK VYPADÁ, MĚLI JSME V CHRUDIMI, ZA ZAHRÁDKOU KTERÁ ŠLA ZA ZDÍ PŘÍKŘE DOLŮ S KOPCE, VELIKÝ KEŘ BEZINEK. TEN PLACÁK KVĚTŮ SE TAKY SMAŽIL NEBO CO, ALE UŽ SE NEPAMATUJI JESTLI TO MAMINKA DĚLALA, ASI NE TO BYCH MĚLA NĚJAKOU VZPOMÍNKU, NE? A VÍTE DOBŘE ŽE JÁ TĚCH VŠELIJAKÝCH VZPOMÍNEK MÁM HABADĚJ A ŽE VÁS S NIMI V JEDNOM KUSE OTRAVUJI. 😉 TEĎ CHCI POCHOPITELNĚ ABYSTE MI TO VYMLOUVALI A ŽÁDALI MNE O DALŠÍ VZPOMÍNKY (clap) A JÁ SE BUDU UPEJPAT (wasntme) A….. (rofl)

          1. No to jsem blázen !! :O Prý odesílám příspěvky příliš rychle za sebou a mám zpomalit. Přitom ten poslední jsem poslala odpoledne ve 14:35. (shake) Nebo že my tady hromadně posíláme příspěvky jeden za druhým tak rychle že musíme přibrzdit a zpomalit? Copak já vím kdy kdo co posílá? :S

            1. Velké kočko, nevšímej si ho – je blbej (wasntme) tedy redakční systém 😛
              Nevím, kde bere tuhle hlášku, ale vím, že navzdory počítání jsme zaplaveni spamy, které se zapisují jako diskuzní příspěvky a vlastně tak „zahušťují“ provoz (sweat) . Lepší antispamová ochrana však znamená nevítanou buzeraci (opisování pokroucených písmen, povinná registrace apod.), které bych se ráda vyhnula – pokud to bude možné.

              1. Milá Dede, děkuji za vysvětlení. Já jenom nemohla přijít na to co dělám špatně a zatím jsem špatně nic nedělala. Uf, spadl ze mne kámen, neprovinila jsem se. 😉 Nikdo se neprovinil. 🙂 A spam je blbec. :@

              2. Ono se to dá velmi krásně ,,očůrat“, stačí, pokud používáte Firefox, kliknout na tu modrou kulatou šipku, neboli Aktualizuje načtenou stránku. v rámečku, který se následně ukáže, kliknete na Yes a je hotovo, příspěvek se zobrazí.

                1. Teď zrovna jsem to použil, nevím, jak ten váš systém (na dvě věci), na ten nesmyls přišel, když jsem před tím nic nepsal!

          2. Bezinky mají ještě jednu zajímavou vlastnost; umějí hasit oheň. Když na hezky hořící hranici hodíte silnější čerstvé klacky, ozve se pár ran, jak duté stonky prasknou a z vesele hořícího ohně je okamžitě skomírající mrzáček.

  7. Georgi, báječnej výlet, radost sledovat, jak se tělesná schránka chová způsobně (y) (y) .
    Technická: “ hodinu extrémně obtížným terénem. Jako obvykle kecá, je zastaralá. Ano když jsem tu byl naposledy, tak to ještě byla pravda. „… podle mý zkušenosti cedule není zastaralá, změnily se názory. To chození po schůdkách a spol. je z dnešního hlediska extrémně obtížný (whew)
    Fotky jsem spíš prolítla, to musím znova zvolna. Zdá se, že mýmu oku sedí lépe SDIM.
    Krajinu sprostě závidím.
    Chichi, zdravím Mílu a oceňuju její nervy (inlove)

  8. Potěšila jsem se vyprávěním, gratuluju kostře k regeneraci, užasla jsem nad jejím výkonem! A teď si jdu v klidu vzdychat nad fotkama, srovnávat foťáky a vůbec si užívat. Pak má v Brně pršet nebo sněžit, když je všechna voda v Austrálii nebo tady kus okolo.

  9. Sigma používá tzv. Foveon snímač, což jsou v podstatě tři snímače na jedné ploše, každý pro jednu barvu. Všechny ostatní fotoaparáty používají Bayerovu masku a barvy v podstatě ,,dopočítávají“ takže pokud jde o počet megapixelů, což je druhořadá, leč urputně propagovaná záležitost, (mnohem důležitější je plocha čipu; čím větší, tím lépe), je u sigmy potřeba počet megapixelů násobit třemi.Pevně doufám, že jednoho krásného dne se na trhu objeví kompakt s výměnnými objektivy a fullframe Foveon snímačem. (klasické sklopné zrcadlo už je dnes naprostá zbytečnost).

    1. Dobrý večer, máte s těmi Foveon snímači (nebo nějakým jiným systémem, v němž jsou tři čipy pro R,G,B) osobní zkušenost? Hlavně — jak se chovají při slabším osvětlení při focení scén, na které nejde přisvítit? Je výsledek barevně věrný?
      Nebo focení předmětů, kdy autofokus neví, na co ostřit (duha a tak)? Předem díky za případnou odpověď.

      1. O Foveony se začnu zajímat, až bude k mání full frame snímač, tedy o rozměru 24 x 36 mmm v kompaktním těle s výměnnými objektivy, Jinak byla tato problematika probrána loni na http://www.diit.cz. A stále platí, že pro kvalitu obrázku není rozhodující počet pixelů, ale plocha snímače. (čím větší, tím lepší, z formátu Micro už se dá udělat velice kvalitní foto ve velikosti A 2, což jsou čtyři A 4, poskládané 2 x po dvou). Zatím jediný, kdo Foveon snímače používá, je Sigma, bohužel pouze v zrcadlovkách, což je dnes už technicky překonaná a zbytečně komplikovaná záležitost. (Teď jsem zapřisáhlé zrcadlovkáře nejspíš naštval, ale bohužel je to tak). Zrcadlo mělo smysl, když se fotilo na film, dnes, když máme snímač, ze kterého se jen uloží obrázek do paměti, je používání zrcadla naprosto zbytečné, navíc je, bohužel, fakt, že dynamický rozsah oka je větší, než dynamický rozsah filmu a mnohem větší, než dynamický rozsah snímače! Takže to, co vidíte v hledáčku digitální zrcadlovky je něco úplně jiného, než to, co se uloží po stisku spouště do paměti. Pokud koukáte do elektronického hledáčku, nebo na displej kompaktu, vidíte přesně to, co se nahraje na kartu a co uvidíte na displeji počítače při následné editaci, čili s takto pořízenými obrázky je mnohem méně práce.

  10. Jirko, 600 schodů? Tak to by ani Terminátor nedal! Jsi lepší! A fotíš parádně. Držím palce ať je těch výletů co nejvíc. (y)

      1. Chceš říct, že titanovej muž je vyšší level železnýho muže? No jo, vypadá to tak 😉 (y)

  11. Parádní výlet, milý Georgi! (inlove) A fotky jsou skvělé, člověk potřebuje čas, aby si je pomaloučku prošel. Chápu důvody, ale stejně by mi tam chyběli psi 🙂

  12. Jiří, tak za prvé, mám velkou radost, že se Tvoje tělesná schránka umoudřila a můžeš se zase pohybovat. Naprosto s Tebou soucítím a za druhé, moc jsi mě, jako vždy, svým článkem potěšil. Fotky, se přiznám, nechám na později, abych mohla srovnávat výkon obou přístrojů, bezvááá!!!!

  13. Milý Georgi,
    s vaší kostrou to určitě není tak zlé,když zvládnete tak náročný výlet (y) ! Nádherné fotky svědčí o tom,že vám není na obtíž fotit i na těžko přístupných místech (clap) .Mmch.,ty květiny a muchomůrky mně dostaly.Ať vám kostra slouží i nadále !Zdravím vás i paní Mílu z (cz) (wave)

  14. Juro – kochám se fotkama a budu se kochat celý den – u každé druhé se musím zastavit. Měl jsi moc krásný výlet a my si budeme užívat taky. Těším se na pokračování.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN