Tak takhle pitomě by se dala popsat situace, kdy vedle sebe vidíte naši českou strakatou slečnu Bony a jejího věrného kamaráda borerkoliáka Brita. Taky by se dalo říci, že jaro je za humny a psíci to vědí.
Jakmile slezl sníh, na pláních, které kdysi byly polmi, dnes pastvinami, se objevila obnažená myší sídliště. A že jich je! Pro naši strakatou českou čubiznuje to ráj. Chvíli hrabe předními v centrálním vstupu, pak na nás koukne s nosem od hlíny, co my na to. My na to „máš myšičku, viď“. Čubizna nakloní hlavu na stranu, že jako jo, a pak se jí zmocní vášeň lovce a je ztracena.
Hrabe jako blázen, občas myš vskutku vyhrabe a po kočičím způsobu jí, sevřenou mezi předními zuby, povyhazuje a pak si ji požvýká. Pak následuje náš ostrý protest proti tomu, aby ji sežrala – nabízíme jí mlsky a jdeme akci zabránit. Za kousek tvarohu mrtvolku myšky obvykle vyplivne, ovšem tuhle si jí vymáčkla do tlamy jako citrón… No a zbytek vyplivla… Fujtajbl, co? Ještě teď se mi dělá nevolno…
Myšky jsou ovšem mazané, takže když čubizna zuřivě hrabe, myška se klidně vydá pryč pod břichem psa a proběhne mezi zadními tlapkami. Čubizna kouká jako blázen a myš hup do jedné díry a vynoří se o metr vedle. Čubizna hup za ní, myš zmizí v díře a zas je o metr dál… To čubiznu zřejmě naštve, takže znásobí hrabací úsilí a kořist dostane. Nikam se takhle nedá jít, na poli-pastvině strávíme hodinu nebo dvě a výsledkem je totálně zabahněný pes s krustou hlíny na čenichu. A tak čtyři, šest mrtvých myšek.
To Brit ne. Sice myšky loví, ale packami – poskakuje po poli jako klokan nebo lovec Pampalíni a když se mu podaří myš chytit, udolá ji packami a pak ho to přestane bavit. A stačí tak jedna, dvě za vycházku, víc ne.
Ovšem běda, když nad námi něco přeletí, od sýkory po tryskáč, se zvláštní pozorností k balónům, paraglidistům a bažantům. Letící předmět jakéhokoliv druhu znamená, že Brit vyrazí a pádí, kontroluje letouna a občas přehlídne křoví, takže se do něj zamotá jak do peřiny. Takový bažant, ten se umí v křoví pěkně schovat, a Brita to, i když jsou v tom křoví oba, už nezajímá. Pozemní kořist ho neláká.
To balóny a paraglidisté nedělají, takže zastavit psa pronásledujícího letící věc, bývá problém. Ideální je pro to řeka, ovšem u nás narazíme spíš na silnici než na řeku, a to už je o strach. Ještě nikdy se mu nepodařilo letící věc ulovit, ale nevzdává to. Jednou, tomu věřím, to letadlo dožene!
Kdyby se na Ruzyni objevil uondalý bordekóliják, kterak zadržuje letadlo, víte, o koho jde. Velmi zvláštním druhem kořisti jsou vrtulníky, podivně to vrčí a podivně se to motá po nebi, to jednoho psa docela zmate, takže vrtulníky chvíli pozoruje a taky na ně vrčí, ale raději je nechá jiné kontrole letového provozu.
Že je jaro nablízku, tomu svědčí i chování koček. K velké radosti naší čubizny se shlukují, houfují a nesnaží se utíkat daleko. Jenže kočky, a to čubizna ví, nejsou k snědku. Tak měla dnes ráno naše Bonynka velké dilema – na konci cesty, kterou jsme šly, se motala jarem zmámená kočka. Ovšem v polovině cesty je hospoda, u hospody mají velkou lodnu plnou starých suchých prasečích kostí po hospodské zabíjačce (neptejte se „k čemu“, já nevím, vždyt popelnice je o pár metrů vedle).
Takže čubizna nastartovala k trysku a vyrazila za kočkou, v půlce cesty zabrzdila jak kocour Tom v kreslené grotesce a šla očuchávat ty suché kosti. Když jsem jí napomenula, že jako tohle tedy NE, tak zas vyrazila tryskem na místo, kde byla před chvílí ta kočka. Ta tam, to je k nevíře, opravdu počkala… Tak si čubizna prohnala kočku, kočka vyšplhala na strom a mohly jsme jít dál.
A bude hůř. Bude jaro, to vytáhne do přírody výletníky a piknikovače, a ti vytáhnou z batohů dobroty v mastných papírech a igeliťácích a kelímky s lahůdkami, které se jim – jaký div – na cestu zpět do civilizace už do těch batohů nevejdou…
A zvlášť vybraní idioti se ještě vybaví pitím ve skle, které pak raději rozbijí, než by ho odnesli zase zpět. To zas budeme s kámoškou vyrážet na vycházku s igelitkami a jako mnoho dalších pejskařů ty odpadky posbíráme a notně láteříce odneseme do popelnice. Jo podzimní plískanice, to má něco do sebe!
Milá Zdenko,
trošičku OT: Neříkalo se dřív českému strakatému psu Horákův laboratorní? Není to ono psisko vyšlechtěné k odolnosti, trpělivosti a slušnému chování k páníčkovi? (h) Dlouhodobý pobyt v laboratoři by jako generační odkaz mohl ten myšolov trochu osvětlovat (chuckle)
Žaludeční problémy se Bonynce po těch přírodních proteinech nevrátily? Zdravá myš je dobrá myš 😛 , ale aby nezkřoupla nějakou přiotrávenou … tak ať vzkvétá myšilov, psina i panička (f)
My jsme tady trochu exotičtější. Na polích jsem myší díry neviděla i když je tady také máme. Zato na zahradě Trixie honí veverky a chipmunky a baští maličké ještěrky. Ve vzduchu jí zase nejvýce vytočí nízko kroužící supi a chová se přesně jako Brit. Vystřelí za nimi s huhláním a štěkotem, dokud se ti obři nevznesou výše a získají tím obyčejnou velikost.
V neděli ale Trixie vyčuchala hada, za což byla velmi pochválená, i když nás její objev nemile překvapil. Jednak proto, že se hadi ukazují už takhle brzy a jednak proto, že to bylo na našem pozemku. Naštěstí za plotem pod keři, takže Trixie k němu přímo nemohla. Slyšeli jsem jí ňafat a zuřivě štěkat takovou svojí fistulkou, která vždycky signalizuje něco živého. A zběsile se snažila podhrabat pod plotem. Koukali jsem kam ona, ale nic jsem neviděla. Jenže T. vyváděla dál, tak jsem zůstala a dále rentgenovala okolí. Toho tak půl metrového „klacku“ co tam v listí ležel jsem si všimla, až když se dal do pohybu. A pomalu stáčel tělo i syčící hlavu směrem k Trixie. Omlouvám se LucceV a ostatním, ale hada jsme rychle zabili. Já přiznávám, že hady v lásce nemám, ale pokud mě v přírodě neohrožují, mohou si tam žít podle svého. Ovšem něco jiného je náš pozemek, kam nepatří a ohrožují naše zvířata. Být to nějaká nevinná úžovka, žila by dál, ale tady na Jihu je jedovatých hadů hodně a i ti nejedovatí dokáží kousnout s hnisavými následky (jak nám popsal veterinář). Trixie přesto zuřivě štěkala a hrabala dál, že jsme se skoro lekli, jestli tam není těch hadů víc. Tak jsme jí s trochou nervozity otevřeli branku, ona listí pod keři prošmejdila, odběhla i na místo, kde jsme vytaženého hada zabili, ale nakonec se přeči jen uklidnila.
Manžel právě odjel pro Sadie, a půjdeme s ní na dvou hod.procházku tady v naší divočině a to je pro ní vždycky velký svátek.
Zdeno, úplně jsem v tom spěchu zapomněla pochválit krásně a vtipně napsaný článek 😀
Hm, taky jsem se zakecala a nepochválila (y) – a není to první případ (fubar)
Taky hlásím, že jsem ostuda. Už jsem si početla ráno a pak odpoledne ke kafi a …nic. Nepochválím a nepochválím. (tmi) Pěkně jsem si početla o lovkyni strakaté (chuckle)
Svěřená kočka Myš myši neloví, ale umí na ně číhat. Zrovna minulý týden (protože měla po krizi a panička mne bombardovala dotazy, zda Myška dýchá a chodí a vůbec) jsem ji několikrát pozorovala na sousedním zplanělém pozemku. Hrbila se u děr, nasávala, číhala, prováděla prostě všechny úkony potřebné k zatknutí myší – a nakonec to skončilo stejně jako s tím kosem v tisu nebo sýkorkou na bříze. Pohnulo SE TO – a MY – pádíme domů. 🙂
OT dávám na haldu drobných videí s Tanouškem, Okandou a jejich ošetřovateli. Oba kluci se furt usmívají a mají proč.
http://www.youtube.com/user/brownrot100
Třeba tohle videjko je pěkné, Okanda tam nabírá Tana za prdelku… 😉
http://jdem.cz/t5274
Penuša hrabe jenom tehdy, když se k myši jinak nedostane. Jinak loví stylem liška. Jedno krásný odpoledne tak dokázala během průchodu dříve polem, nyní loukou nalapat a vdechnout asi tak 15 kousků. Ten den odmítla večeřet. 😀
Můj první pes, Rikina, byla typickej stavitel metra. Za život ulovila dvě, slovy 2 myši. Jedna z nich spadla do kýble, kam se vypouštěla špinavá voda z dřezu, já kýbl s myší vynesla ven, vyklopila psovi před čumák, pes odborně hryzl a bylo po pískotu. Druhou vydolovala a byla na ni tak nehorázně hrdá, že se s ní chlubila ještě asi dva dny. To vám tak přijde pes se pohladit, vy hmatáte po hlavě a nahmatáte tlamu plnou zahnívající myši.
Ovšem ve stavbě podzemních tunelů byla Rikina geniální. Ten největší a nejpropracovanější měl asi tak metr na délku, vedl v hloubce skoro metr (40 cm pod zemí měl strop, byl vysoký na jednoho psa, čili asi tak toho půl metru) a vydržel tři roky úprav, než se pode mnou, netušící, že *až tam taky*, propadl. Probořila jsem se na odpočívajícího psa a lekly jsme se asi obě stejně.
Původně byla asi na místě tunelu nějaká ta myší díra, ale jak stavební práce pokračovaly, myši se asi odstěhovaly do klidnější části světa. 🙂 (angel)
😀
Představa té tlamy plné předvčerejší myši…
dobréé!!
Po přečtení komentářů jsem si vzpomněla, že u nás na kraji sídliště kousek od nemocnice teď na konci zimy jsou volné plochy a stromy plné havranů (slétá se jich tam každý navečer možná několik stovek). A už jsem tam taky viděla pesíše-křížence plížícího se s vystrčenou zadelkou směrem k nim, když v tom najednou se část hejna zvedla, no a pesíš vystartoval – jenže opačným směrem – schovat se za paničku, odkud už jen vykukoval, co se to propánajána vlastně dělo 😀
Pěkně barvitě popsané a mám přitom zase pocit déja-vu, protože všichni naši pesové byli a jsou myšičkáři, ale jen Polča, která má i s vodítkem sotva osm kilo, je při lovu stylem liška (výskok a při dopadu trhnutím hlavy zlomí myšce vaz) tu myšku okamžitě a střelhbitě polyká, protože tak rychle nikdo z páníků neakceleruje (headbang) Jinak hlavně našim předchozím amer. kokříkům myši vylézaly z nor přímo před čumákem, zatímco oni zuřivě zavrtávali hlavy hlouběji a hlouběji do nory (chuckle) A co se týká Brita a jeho hlídání všeho létajícího, tak Polča stále ostražitě pozoruje každé letadlo letící nám nad hlavou a teprve až přeletí, koukne na mě s výrazem: Je to dobrý, můžeme pokračovat (fubar)
Nas skoro jazvečík Andráš bol uspešným lovcom myší. Dokazal bud vyhrabať alebo pekne sedel nad dierou ako mačka a čakal kym sa myške bude chcieť von. Lovil a zaroveň ich aj konzumoval. Lovil jašterice, vtáky jednoducho všetko sa sa pohlo. Na chalupe za jeho éry sme mali dosť jašteríc ktorým bohužial chýbal chvost, ešte štastie že im dorastol.
Náš Bertík byl vcelku zdatný myšilovec za mlada, teď už na to tak dobře nevidí a asi se mu ani nechce (co by se namáhal venku lovem, když doma mu do misky něco ulovíme my). Zato Ravenka (coton de tulear) se zřejmě „minula povoláním“. Bílý chlupatý psíček, kterého by si člověk představil spíš na gauči s mašličkou na hlavě, myši loví i žere. A nejvíce chutné jsou myši už někým dříve ulovené, dobře uleželé, mňam |-( A nejen myši. Vzpomínám, jak kdysi Ravenka odběhla na kraj lesa do křoví a vrátila se se srnčí nohou v tlamě (a vydala ji až po delším nahánění a přemlouvání)…
Mimochodem, i u nás už jsou místa bez sněhu… Mrchožroutka Ravenka včera sežrala svou první letošní zdechlou myš… Jaro je tady 🙂
už jsem četla různý popisy jara, ale tenhle je prostě dokonalej (clap) (rofl)
Ona ta myš nemusela být první letošní umřelá, ale klidně i poslední loňská, akorát udržovaná v konzistentním stavu sněhem a mrazem (chuckle)
Strakatice vyhrabávají myši na poli jako šílené, ale nejedí je- jen Borůvka jednou vyhrabala hnízdo myšiček, já jsem se zděsila, zařvala a Borůvka se lekla tak, že to holátko, co měla v hubě, vyplivla… Pokud jde o strážení vzdušného prostoru, honila jen jednou paraglidistu, letadla ji nebaví. Ovšem zvednout z křoví hejno čehokoliv, co plácá křídly, případně vyhánění kachen v Brně na řeku považuje ona i Světluška za činnost, pro kterou stojí za to si nechat vynadat. A jestli ti přijde špinavá fena se zabahněným čumákem, tak hedvábné kavalírky, mají špinavej čumák, řasy kolem očí, někdy konce uší, totálně uprasené paciny, ze kterých to jde špatně umýt a v případně bahna si ho krátkonožky nahážou až na břicho 😀
Z těch kostí se vyrábí polévkové koření, masox a jiná podobná ochucovadla. A čím jsou smradlavější, tím lépe.
Jo, a sbírají to u každé hospody (rofl)
(pi)
DNES KOSTI ZMIZELY – žeby do masoxárny?!
Ještě musím uvést, že ono to lovení myší je u nás obecně podporovaná činnost. Od té doby, co máme psa, máme i myši na chalupě,protože jakékoliv nástrahy samozřejmě musely pryč. Takže povel „hledej myšičku!“ znamená, že čubizna se musí pustit do díla a myš ulovit nebo prověřit prostor, je-li myšoprostý.
A jsem tomu ráda, že k tomu má sklony, protože před pár lety za pomoci mojí, dvou vnuček, sousedky a jednoho smetáku zabila myš, která si drze a dva roky žila v naší předsíni.
Jak já tu myš nenáviděla! prokousala mi 3 balení Tatra mléka v tetrapaku, všechno to steklo pěkně z horní police dolů… Prokousala igelitové balení oliv, šťáva vytekla, nakousané pecky z oliv zbyly…
Zlatá naše myšilovka!!
No prosím, tak ji nepomlouvej. Je to šikovná pejska, která dělá paničce, co jí na očích vidí (chuckle) (dog)
Zdeno, myšilovení a hrabání znám velmi dobře z dob, kdy Klérka byla mladší. A teď si představ knírače s vousama od hrabání samé bahno (envy) . Jak to šlo blbě vymývat z dlouhých vousů! Dospělé myši taktéž rychle schlamstnuté a nejlepší bylo vyhrabané hnízdo plné růžových lentilek, které bleskurychle vdechla. Ale protože je očkovaná a odčervovaná, řekla jsem si „proteiny jako proteiny“, hlavně, že může žít jako pes (chuckle) .
No jo, očkovaná, odčervená, ale pak to chce umýt pořádně celou hubu, my o tyhle proteiny nestojíme… (makeup)
Co by Daník kdysi dal za takový výměnný obchod! On myši lovil úspěšně, ale nechtěl je jíst. Kazan je jedl. Daník nechtěl svoji myš, ale taky nechtěl, aby ji sežral Kazan. Někdy nosil v hubě ještě živou myš a čekal, kam by ji mohl vyplivnout, aby si Kazan nevšimnul. :S
Já byla k ničemu, protože jsem smála jak blázen, když jsem viděla ty úskoky…
Směli ale lovit myši jen daleko na poli, nikdy ne ve vsi a nedejbože kolem družstva. To bylo nebezpečné a odčervení by nepomohlo.
Alex, ty jsi jako můj synátor, ten mi vždycky říkal, že mám být ráda, že si psi sami obstarají úplně čerstvé proteiny (tmi)
Milá Zdeno (inlove) , ten název mě tentokrát dostal – nějak jsem si nemohla zařadit Bony ke kontrole leteckého provozu, ale s Britem si ji představím snadno (chuckle)
Nahoru hledící se stali Nazgúlové po přestěhování do Norska, když objevili tamější úrodu veverek. Pátravé prohlížení korun stromů, hlavně v bezlistém období, sice mohlo znamenat, že do nečeho vrazej, ale té srandy, když našli veverku! A protože vevrky běhaly i po zemi, začali Nazgúlové cinkat. Další známka na obojku a jejich společné cinkání vždy prozradilo běžícího psa (pokud šli krokem, známky skoro necinkaly) a já usoudila, že pokud veverka není hluchá nebo blbá, měla by se vždy dostat včas do bezpečí. Funguje to… 🙂
Do nebe hledí i Bertík, protože jeho fanatickou radostí je honění ptáků. Ne kachen, ale kosáků, vrabců… jakýchkoliv zpěvných ptáků na naší zahradě. Pečlivě se snaží všechny vymést mimo její hranice a my jen doufáme, že se mu to rychle povede, protože jinak musí jít domů – ohluchlo by všechno v okolí, protože Bertík pochopitelně nepřetržitě štěká 😀
PS: Chtěla bych vidět borderkoliáka s uloveným boeingem… (angel)
Úroda veverek – to mně dostalo! (rofl)
Představila jsem si, jak je sbíráš do košíku… A Nazgúlové nosej’…
JÓ veverky – těch u nás moc není, ale když se nějaká vyskytne, naše čubizna z toho má málem infarkt. KOČKA co SKÁČE po stromech, no tedy! Chudák čubizna se pokaždé snaží vyskákat a vylézt na strom, zatím se to nepovedlo, ale nevzdává to. Jednou to vyjde.
Berunku ptactvo nezajímá?
Ne, ptáci ji nechávají úplně klidnou, ale je fakt, že tady ty zajímavější – jako kachny na rybníce, zase tak často nepotkáváme. Prohnat veverky nebo kočky, to jo. Ty myši… já nevím. Mohla bych říkat, že loví myši nebo krtky, když hloubí ty jámy, že? Ale já mám dojem, že ona doluje jen pro tu radost z dolování (tmi)
„…“Dařbuján se nepůjde podívat na Pandrholu, pokud ty pačesaté borovice neobrostou jitrnicemi“ … Druhého dne se Kuba probudil, vykoukl z okna a dal se do smíchu: pod borovicemi seděli všichni psi z Kocandy, hlavy vyvrácené nahoru a sliny jim tekly až na zem …“
Tomuhle já říkám pěkná úrodička, kdepak veverky (chuckle). To by chutnalo všem — hezky by se podělili (toivo) .
Moc pěkný článek. My psy nemáme, tak na jaře lovil myš tatínek. To byl o dost mladší a svižnější než teď. A vypadalo to úžasně: byla jsem zrovna tak sto metrů od něj a najednou vidím, že začal hulákat, utíkat, kličkovat a do toho mlátit do země lopatou. Bála jsem se přijít blíž, protože mi z té dálky vůbec nebylo jasné, co dělá (rofl). Jak zařval, abych mu šla pomoct, přiloudala jsem se bokem napřed blíž, ale už se nebylo čeho bát, myš ke své spokojenosti připleskl. 😛
Opět půvabné povídání.
Naše holky myši neloví. Nijak zvlášť je to neláká a navíc od mala je jim to zakazováno – u loveckého psa je to hřích – představte si, že jde přinést ulovenou zvěř a zaboří čenich do myší díry a hrabe…
Letadla je také ještě nenapadlo lovit. Ovšem vypíchnout bažanta nebo kachnu, to umí. Teď v zimě jsme s nimi nemohli jinam než na pláně, aby zvěř nerušili.
Derry objevila půvab vyhánění kachen. Zvlášť komická situace nastane, když přijde rodinka s dětmi krmit kachničky (proč chodí krmit teď, když už se oteplilo, nevím) a do toho chce vlítnout naše čuba. Musím výrazněji uplatnit hlasové fondy a psici uvázat. Ája spíš chodí sežrat to, co nedopadlo do vody (doma by suchý chleba považovala za pokus o vraždu), ta už chápe, že kachny na volné hladině jsou nedostižitelné.
No to je otázka, proč je chodí krmit, až když je teplo 😉 – přci proto, aby děckám neozíbaly ruce (rofl)
Jak snáší výraznější uplatnění hlasových fondů dotyčná rodinka?
hezké úterý všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Betka si hraje moc ráda „na Indiány“ (chuckle) Hra spočívá v tom, že s rypákem u země tryskem probíhá terénem (čím hustší porost a zvleněnější terén, tím líp).
Je to opravdu jen hra – zvěř nehoní. Jen velké ptáky ráda plaší. Ale musí se nechat plašit… skorodomácí divoké kachny v lesoparku se psů nebojí a Betka to tedy metr od nich otočí a tváří se, že tam žádné kačeny nejsou… (chuckle) Co kdyby ji chtěly klofnout do čeníšku…