„Nevíš, kde mám to kopí?“ zeptal se Kopčem. Samozřejmě se ptal ženy, protože ptát se některého z dalších chlapů, připravujících se v jeskyni na lov, by bylo zhola zbytečné. Nedozvěděl by se nic, maximálně by se dočkal vtipu: Víš, proč ženské vždycky vědí, kde co je? Protože to tam přendaly z místa, kde to bylo.
Prosím, někdy opravdu přendáváme věci z místa na místo, ale ono to je úplně jedno, zda je přemísťujeme nebo ne, protože muži stejně vůbec netuší, kde co je, byť to má stejné místo celou dobu, co bydlíme v té jeskyni… eh, v tom bytě.
Ženy nejen vždycky vědí, kde co je, ale vědí taky, kdy se má co dělat, aby byl oběd včas na stole a aby byly zásoby na zimu, dohlédnou, aby děti měly úkoly a manžel čistou košili a nezapomenou, kdy má narozeniny jeho maminka, přestože horší tchýni žádná jiná nemá. Zcela přirozeně, bez velkých řečí a zdánlivě jen tak mimochodem dokážou zajistit hladký chod domácnosti, a matriarchát se tomu dnes neříká proto, že dnes je v módě generová korektnost.
Ovšem v řídících a politických funkcích je to jinak. Je to stále ještě mužská doména a tak se bohužel v rozhodování o věcech vezdejších leckdy vytrácí snaha zařídit vše co nejúčelněji, nejefektivněji a se zřetelem na širší kontext, s ohledem na zítřek.
Že ženské a mužské vidění je skutečně odlišné, dokumentuje má čerstvá pracovní zkušenost. Říkala mi kolegyně, která jezdí jako jediná žena na ředitelské obchodní porady na holdingu, jak jsou ty porady otravně dlouhé. Že každý z chlapů má potřebu se (dlouze) k problému vyjádřit, aniž by ovšem předložil konstruktivní návrh řešení.
Že každý (dlouze) demonstruje připravenost hájit zájmy své firmy do poslední kapky krve, přestože je naprosto jasné, že se všichni k nějakému kompromisnímu řešení dobrat nakonec musí. O pár dnů později jsem mluvila s naším ředitelem právě o této kolegyni. Říkal mi, že má od našich partnerů signály, že se na poradách moc neprojevuje, že je málo aktivní, že ji není moc slyšet.
Tak nevím. Obchodní oddělení šlape jako nikdy, nikde žádné smluvní problémy, o nevýhodnosti zakázek nemůže být ani řeč. Jen holt kolem toho není ten správný mužný povyk; mužský svět je prostě postavený na soupeření, kdežto ženský na spolupráci.
Tak si říkám, čeho je v dnešní době víc zapotřebí. A jestli by nebylo dobré do řízení našich životů dostat alespoň trochu toho matriarchátu.
Tak uz od rana premyslim, co k tomuto tematu dodat. Ne, ze bych nemela co rict, ale jednak jsem musela sepsat neco pro zamestnani a jednak nemam rada stereotypy. takze asi tak. Ano, lide jsou ruzne, bez ohledu na pohlavi, rasu, atd. Takze muze bejt blbej sef i sefka. Co se mych pracovnich zkusenosti tyce, tak jsem v Ceskoslovensku pracovala v oboru, ktera tehdy byla domenou muzu. Takze tam jsem moc zkusensti v tomhle ohledu nenabyla, krom toho, ze nekteri povedeni jedinci si mysleli, ze jsou jaksi opravneni si na pracovnim mejdanu sahnout na kolinko a tak. No, to jsem zvladla bez problemu a s usmevem, neb moje zasada je, ze napred se ohradim s usmevem a vtipem a teprve kdyz to nejde, tak vyjedu ostrejc.
Moje uvaha na toto tema v USA bude muset chvili pockat, neb mne Chet veze na kontrolu k mistnimu doktorovi a uz mame skluz.
Doufám, že tě pochválí (h) (y)
Vzdávám se hlasování, neb jsem asi tajnej chlap v ženský kůži. 🙂 Pouze bych tak nenápadně zvedla transparent na podporu práv mužů na to, aby se dokázali postarat sami o sebe a nebyli závilslí na hledačkách kopí, fusek a ledniček. Kterej to nedokáže, ten pro mě není chlap, ale děcko. 🙂
Jinak, Dede, článek o Penny šel včera. Máš?
Io! Ty máš v počitadle trpaslíka, kterej ti speciálně žere moje maily! (punch)
Mám a děkuju a vydám (sun)
Já ho naleznu a bouchnu, toho trapslíka. (punch)
(sun)
O.T. Nemáte někdo prosím zkušenost s „Moje ambulace“? http://www.mojeambulance.cz/Stranky/default.aspx
Milá Blážo,
já ne, ale tatínek na stará kolena změnil obvoďáka, aby to měl blíž k doktorovi. Je shodou okolností právě jedním z doktorů v rámci centra Moje ambulance (má ji jen přes ulici a každý ušetřený krok dobrý). Tatínek je na tom zdravotně tak, že nestoná, ale je v péči několika specialistů (hypertenze, cukrovka, …), a tak dr. obvodního používá jakožto „dispečera“ na žádanky ke specialistům, předepisovače léků a kontrolora, jestli nebude třeba najít si nového specialistu 🙁 . Je se svým lékařem velmi spokojen, ale nepoužívá žádné nadstandardní služby, které Ambulance slibuje.
Mám se poptat detailněji?
JJ děkuji za odpověď, on dnešní klasický obvodní lékař je stejně asi taky jen dispečer, při dnešních přecpaných obvodech, kde se čeká i 3 hodiny, než člověk přijde na řadu. Takže to plní asi funkci, jakou má…
Zajímavé…
Taky to nejspíš budu muset řešit. Díky za tip.
Mám vyřídit od MLP, že jeho zkušenosti jsou dobré. Chodí asi tři roky do jedné ze dvou brněnských poboček a je spokojený.
Díky Aido.
Děkuju vám za zajímavé a přínosné komentáře. (f)
Když jsem 105 psala, bylo mi jasné, že je to přece jen zjednodušený pohled a že bude poněkud kontroverzní. Ale že je ženských na rozhodujících místech málo a že je to znát, to je pravda.
Milý Georgi, v Tvém příspěvku mě zaujala jedna věta: „Tak se ptám Míly a ta odpoví je to tam a tam, musela jsem to přemístit z důvodu vytvoření místa pro něco jiného či nového.“ Já si myslím, že Míla uvažuje správně, když dá přednost něčemu, co je víc potřeba. To je stejné, jako když máš v zimě po ruce sněhule a v létě plavky. 🙂
Jinak samosebou má pravdu Eva Ž. a Xerxová i ostatní, potřebné jsou oba přístupy; dva různé druhy (muži z Marsu a ženy z Venuše 🙂 ) jsou na světě jistě z nějakého závažného důvodu 🙂 a proto by se asi měly umět domlouvat. (nod)
Vave, zajímavá úvaha :* . S tím kopím máš samozřejmě pravdu a taky je fakt, že by bývalo nebylo špatný, kdybych si byla mohla toho svýho lovce mamutů trochu předvychovat a nemusela to řešit, když už byl stromek méně ohebný 😉
Ale na druhý straně musím říct, že jsem zažila celkem čtyři šéfy ženského rodu a pouze jedna z nich byla príma, chytrá a pracovitá a sociálně inteligentní baba. Druhá nestála za nic a třetí a čtvrtá… ne, budu ještě chvíli slušná. A ani chytrý nebyly (envy) .
Takže můj názor je nejspíš ten, že lidi jsou buď k něčemu nebo nejsou. Bohužel dost často se hloupost váže na ostrý lokty (devil)
Zejména u politiků. Jenže co jiného by takový blbec mohl dělat? Jedině u lopaty a od toho bolí záda. Bohužel neexistuje žádný způsob, jak blbce včas odhalit a znemožnit jim jakoukoli jinou činnost, než tu lopatu, zejména když mají maturitu, nebo diplom, to je potom každá rada drahá.
No,pridám tiež trošku.Ale len ak sa mi to podarí presne napísať.V mojom okolí na Slovensku sa traduje,že české manželky sú hrozné a slovo hrozné sa nahradzuje presnými prídavnými menami,ale že českí manželia sú sú fantastickí a zase presne sa vie pomenovať v čom-nehľadajte v tom nič erotické-myslí sa:pracovití,poriadkumilovní,slušní…A ľudia to vedia doložiť príkladmi zo svojho okolia.Vzniklo to tak,že mladí Slovaci na vojne sa zoznamovali v baroch a na tancovačkách so slečnami „nevalnej povesti“ a ženili sa s nimi a cieľavedomé Slovenky/väčšinou tiež s prefláknutou povesťou/si na dovolenkách nachádzali slušných nesmelých chlapcov a dotiahli ich domov.Par takýchto dvojíc poznám a tíško závidím,keď kolegyňa,čo aj čaj pripáli,donáša do roboty „buchty“ so slovami:dajte si,starý napiekol.
Tak nějak nevím, jak bych začala. On totiž většinou každý z chlapů byl malý a měl mámu. A záleželo jen na ní, jak svého chlapečka vychovala. Empirickým zkoumáním mužů různých národností jsem došla k závěru, že čeští chlapi za moc nestojí. Jenže, tak jsme si je vychovaly. Tady je pořád ještě norma, že domácnost a starání se o děti je čistě ženská věc. Zdejší ženy chodí do práce a pak je čeká ještě druhá šichta doma. Jenže takhle to být nemusí a ani nemá. A jsme zas u těch matek, které by měly přitáhnout své synáčky k tomu, aby přiložili ruku k dílu. Pověsit mokré prádlo? Poskládat suché a svoje vyžehlit? Vyluxovat, vynést odpadky, umět pro všechny udělat večeři? To by měla být samozřejmost. Takže tímhle svým pamfletem apeluji na všechny mámy, kterým čáp přinesl chlapečka nebo dokonce chlapečky – jako mě 🙂 Jaké si muže vychováme, takové je budeme mít… A nebo generace po nás.
Souhlasím převelice, vždycky jsem se ve svém okolí divila, měla jsem pocit, že matky synů jsou nějaký zvláštní typ, ale časem jsem názor lehce přehodnotila. Nejzvláštnější mi přijdou někdy ty, co mají dceru i syna a když pozoruji výchovu, někdy docela žasnu – dcera má docela přísnou výchovu, je vedena ke všem možným povinnostem, manžel je trpěn a syn neskutečně hýčkán. Moc nevím, proč tomu tak je.
Sama mám jenom dceru, ale i z vlastní rodiny vím, že na mě máma žárlila a považovala za samozřejmé, že budu bratrovi posluhovat a ten byl hýčkán, neboť máma byla rozvedená a tudíž s námi otec nežil.
Potkají se dvě sousedky a jedna se druhé ptá jak se mají její dospělé děti.
No, dcera, ta se má dobře, ten její slušně vydělává, tak si může dopřát, jezdí si po světě, hezky se obléká, pomocnici v domácnosti jí platí, ta si to dokázala zařídit.
A copak chlapec? No, tak ten to teda dopracoval, jenom aby dřel, ta jeho čůza si jezdí po světě, samej hadr, doma houby dělá i posluhu musel sehnat aby měl čistý oblečení a něco do huby. Jo pani, ten je chudák.
(y) Inko! (rofl) Svatá pravda. (y)
Milé dámy, tiše záviďte. Žiji ve společné domácnosti s ideálním mužem. Ráno mě nadšeně políbí, pak umyje nádobí od snídaně, zamete předsíň, případně utře prach, vyzve mě k ranní rozcvičce, pomazlí se a slíbí mi, že si mě vezme za ženu. Idyla má jeden háček: je mu 3,5 a je to můj syn. (rofl)
Zajímavé je, že jeho milené dvojče není takový pilňucha, ale taky si bez reptání plní své povinnosti, jako například umýt se, učesat, uklidit hračky,… no, a mazlivý je taky a nabídky sňatku od něj dostávám taky.
Tak to přesměrovávám, že si vezmou nějakou mladou holku a oni už mají nároky: měla by umět vařit, péct, pusinkovat, uklízet a píchat (blush) … oni zatím myslí jehlou při šití. Ale aby nepodlehli iluzi, jaký budou mít veget, už teď vědí, že oni budou zametat, mýt nádobí, luxovat, vynášet smetí a spravovat věci … která je dostane, litovat nebude, když si je sama nezkazí (rofl) . Holt Ohýbaj mňa mamko, dokud jsem já Janko…
(chuckle) kouzelný věk (chuckle)
Svatá pravda. Když jsme byli zcela na začátku a týden bydleli u tchýňů, v sobotu ráno manželova matka málem padla, když jsem po něm chtěla aby vyluxoval. “ Na to už je pozdě “ zněla její slova a jen slušnost mi bránila jí odpovědět pěkně od plic. Sic doma máme práce pánské a dámské, ale syn se umí postarat o sebe i jiné a dcera zvládá běžné pánské práce + práce kutilské potřebné při svépomocné přestavbě domu. Navíc je výborný natěrač – mé dvě kredence jsou krásné díky jí.Takže nejen chlapci by měli umět, ale i dívky by neměly být mehla a alespoň pomáhat jako “ helíci “ – to jsou u nás takoví ti co podrží, přinesou, odnesou, najdou, zatlučou……..
Ano, i holky by měly umět klučičí práce, ale spíš tak trochu tajně, aby nenarazily na postoj „vždyť to umí, tak co bych se namáhal“. Taky umím vyměnit kolo u auta, ale učinila bych tak opravdu jen v nejvyšší nouzi, například ve dvě ráno v pustině nad Dalmatinovem, kudy projedou dvě auta za den 🙂
Jo! V momentě, kdy projevím znalost něčeho méně běžného, bývá to bráno tak, že to tudíž můžu dělat vždycky. Lézt po stromech a prořezávat je, oškrabávat starou malbu, natírat apod. Tudíž jsem začala znalosti zatloukat 🙂
Pravda je, že Kuba si v případě nouze vyžehlí tričko, uvaří večeři, ale obvykle je to širším okolím bráno jako zázrak, ne mé cílevědomé výchovné působení (na koleji by otroka neměl, pokud by žil sám, tak taky ne).
Matky pouze synů bývají někdy přesvědčené, že ženy jejich geniálních dětí jsou povinny se o ně starat stejně otrocky jako ona a běda, když ne. Tento jev byl pozorován častěji, než by matkám dcer bylo milé 🙂
Jo jo, mě moje vlastní teta před zraky teď už expřítele řekla, že jsem čůza. A řekla to proto, že jsem jí vyprávěla, že jsme to dopoledne oba myli okna. Dívala se na mě, jak na třídního nepřítele. A ptala se, proč proboha k tomu svého přítele nutím. A přitom teta – matka dvou synůch (punch)
Damy, jednou jsem chodila s desive rozmazlenym klukem. teda kluk uz ucil na jedne vyznacne svycarske univerzite. Potkali jsme se v Ann Arboru, kde byl na stazi. Je z ceskych rodicu, ale uz se narodil na zapade, kam rodice utekli. Maminka jeho se rozvedla a jediny syn byla zritelnice oka jejiho. Rikal, ze kdyz je v Zeneve, kde pracoval, tak matinka prijela z jineho svyc. mesta v patek vecer a zustala do nedele, vyprala, utrela prach, umyla koupelnu, a navarila. Pritom meli penez, ze nevedeli co s nema. ha, soukromi pro mladeho chlapa. (:x) A kdyz byl v Americe, tak – fakt si to nevymejslim, kazdy tyden poslal mamince letecky spinave spodky, ona je vyprala a vyzehlila a zas obratem poslala zpatky, aby mel zas na dalsi tyden. Urcite by ho to prislo levnejc si kazdy tyden koupit novou zasobu. Ale pry maminka mela pocit, ze se takto o nej nadale stara. Ale jinak byl fajn a zjevne si uzival svobody bez maminky.
U nás okna myje zásadně MLP, už od začátku. Prát i žehlit umí, oběd nebo večeři zvládne bez problémů.
P.S. K témuž jsem vedla synka, teď na koleji se mu to hodí.
Kaštánku, máš naprosto pravdu. (clap)
Ano, přesně tak (y) . Mám syna 😉
A co na to sexuolog?
http://www.novinky.cz/zena/vztahy-a-sex/260503-radim-uzel-proc-se-zeny-tezce-prosazuji-v-politice.html?ref=boxE
Vave díky!!! Sem s matriarchátem !!!
Dnes se po delší době pokouším vylézt z papírů, které na nás uchystali Ti nahoře .Tak jak nefunguje systém naší společnosti, tak pokulhává naše tvořivost v záplavě hnusné byrokracie a nefunkčních navzájem propojených softwarů. Budiž všem útěchou, že i zde snad platí pravidla profesora Parkinsona případně Murphyho zákony. Copak Ti mladí ajťáci mohou chápat praktický život ?! Nemohou ,jsou jen najímáni těmi všemi Drobily,Kalousky, atd. aby mohli zužitkovat dotační peníze pro vítězné firmy pracující na tom aby Vás mohl stát obrat o peníze. On už Nitzche říkal ústy Zarathustry ,že stát nás nakonec obere o všechno. Cituji.
„Ale stát lže všemi jazyky dobra i zla; a cokoli mluví, lže – a cokoli má, ukradl.“
Kladu si otázku, kde jsou mužští účetní, mzdáři,matrikáři,muži u okének podatelen,sociálních příspěvků,evidence zaměstnanosti, vědí pánové tvorstva vůbec něco o praktickém životě ?! Ne ! Oni se přece musí zabývat situací v Bangladéši či EU.
V minulém zaměstnání se stala pamětnou moje věta, kdy jsem odpovídala šéfce na dotaz,kde jsou naši mužští kolegové, (zatím co jsem už psala záznam z jednání a navrhovala řešení), která zněla: „Stojí tam a čumí do kanálu“ . Kanál byl totiž poškozen a na silnici stála voda. Oni do toho kanálu civěli snad hodinu,do dneška nevím co tam viděli ale pochopila jsem jejich myšlení a systém.
Např. Manželka musela do nemocnice a neřekla mi kde máme ledničku.
Nebo, najdi si to sama, ty tady furt uklízíš.
Případně na dotaz jestli ta deka na gauči musí být tak shrnutá, odpovídá zásadně, to já nééé, to pes.
Metody výcviku selhávají, ba naopak, když přednosta zařve sedni! Místo psa si sednu já.
Ale to jednou skončí !!!!
Jsem pro matriarchát. (rofl)
Oni ti mladi ajtaci obvykle dostanou tlustou bichli ve ktere je presne (nekym kdo s tim systemem pak taky delat nebude) popsano co maji napsat. A jsou peclive oddeleni od budoucich uzivatelu, aby nahodou nezjistili, ze ta tlusta bichle je uplne blbe a ze uzivatele potrebuji neco jineho a nejak jinak.
A kdyz se nedejboze ajtaci potrebuji budoucich uzivatelu na neco zeptat, tak to vypada jak hra na tichou postu. Haj hou.
ó ano! (chuckle) Obvykle platí pravidlo – systém funguje tak, jak byl navržen. Že nebyl nevržen zrovna nejlépe, je už věc jiná.
Nicméně u nás jsem obvykle na pohovor s uživatelem vyslána já (ženská), že abych z nich vymámila, co že to vlastně chtějí a jak to má šlapat, pak to kolegům (mužům)vysypu přetříděné a přeložené. Dost se to osvědčilo.
A jinak Vave, (y) 🙂
Ano, ale účetní a referentky obvykle nejsou analytici a aj´táci neumí referntštinu. Z vlastní zkušenosti vím, že se nedomluví. Překladatelé jsou vzácní.
Bohužel náměstci také nebývají analytici. A dvakrát bohužel, hovoří s ajťáky o svých vizích.
;(
Když si teď tak čtu diskusi, tak si myslím, že bude něco na tom neoficiálním emerickém systému procentního zastoupení v managementech, a to nejen genderově, ale i podle rasy, vzdělání, státní příslušnosti apod. V nadnárodní firmě, pro kterou už víc než dvacet let pracuju, to tak je a vážně to má něco do sebe, a to hlavně na větších akcích nebo když se něco řeší napříč několika státy či týmy….
Tolik témat k diskusi v pár řádcích – Vave prostě umí (y) Z prvních řádků jsem měla dojem, že se popisuje situace u nás doma – tedy až na tu tchýni, protože já jsem asi měla nějakou „nenormální“ a měla ji moc ráda). A taky narozky v širém příbuzenstvu má v mobilu MLP, takže to jistí. Ale jinak oba moji mužští jsou schopni stát před skříní, špajzkou (možno dosadit jakékoliv jiné vybavení) a volají: „Kams to dala???“ A samozřejmě na tu věc hledí nevida(??) ji…. No a tu pracovní zkušenost mohu stopro podepsat. Dokud jsme měli ve firmě ředitele, tak naše porady (jsme převážně mužský tým) začínaly v půl deváté a končívaly kolem sedmé večer (bez pauzy na oběd – jen se „šklebíčky“), a to ještě musel ředitel diskusi utnout (headbang) Posledních pár let máme zahraniční šéfovou, jejímž životním heslem je rychle a stručně, no a porady končí obědem (chuckle)
(inlove)
To je moc, moc pěkně napsané.
Nemám čas ani prostor pro mnohé komentáře, které mne napadají, Tak jen: moc pěkné!
(makeup)
Už pan Horníček, v Dobře utajených housklích, popisuje jak jeho žena, ač „cukřenka“ ráda přestavovala nábytek 😉 . Já bych také ráda měnila a přestavovala a dávala na jiná místa, včetně drobností, ale věčné dotazy typu „Nevíš, kde mám to kopí?“ mne, nábytek i drobnosti, spolehlivě udržují na svém místě.
Manželka má vše vzorně uklizeno, já mám v pracovně obrbinec. Jenže když se něco hledá, vypadá to tak, že já hrábnu, vytáhnu potřebné a spadlé naházím zpátky na hromadu. Kyž něco hledá manželka, je to pro mne zajímavější, než koukat na debilbednu, ze své dokonale uklizené oázy udělá také obrbordel, nakonec hledané najde na dně toho posledního vysypaného šuplíku a další drahný čas stráví obnovováním naprosto nepřehledného a nesystematického pořádku. Aneb: Pořádek je pro blbce, inteligent zvládne sebevětší bordel! Největší potěšení má z hledání Čertík, který nadevše miluje průzkum zotevíraných šuplíků. (rofl)
Jo a eště malé OT – JE TADY, opravdu už pomalu a plíživě přilezlo. Vím to proto, že jsem přijela pozdě do práce. Nejdřív jsem byla nucena pět minut zírat na zakrslé prase – JE TADY, poprvé bylo vypuštěno po dlouhé zimě z chlívka. Potom jsme pozorovaly krocana se třema krůtama až do hlasového projevu zmíněného, pak jsme zběsile zdrhaly. Na silnici si perličky bouřlivě vyznávaly lásku a bažantí kohout přecházející silnici byl už v nádherném šatu. Fakt, JE TADY
U nás v Brně je jaro už od chvíle, co skončily ty třeskuté mrazy – kosáci od pěti ráno, kdy jdu s Polčou na ranní výšlap, hulákají jako zběsilí a lítají kolem nás jako v době největších jarních námluv, takže jen trnu, aby samičky k těm nakladeným vajíčkům nakonec ještě nepřimrzly (tmi)
VAVE, ČLÁNEK JSEM ČETLA, ALE RADĚJI SE NEVYJADŘUJU, MĚLA BYCH NA DLOUHOU DISKUZI, ALE RADĚJI NE. JINAK HLÁSÁM VESELE, ŽE JARO PŘIKVAČILO I DO BĚLÉ, PTÍCI ŘVOU UŽB VÍC JKAK TÝDEN JAK O ŽIVOT A HLAVNĚ MI DNES KOLEM HLAVY PŘI PRÁCI NA ZAHRÁDCE LÍTALY A BZUČELA HLADOVÉ VČELY. SELA JSEM HRÁŠEK,KEDLUBNY I ŘEDKVIČKY, PRACOVALA JSEM NĚKOLIK HODIN JEN V MIKINĚ, POD NÍŽ BYLO JEN TRIKO S KRÁTKÝMI RUKÁVKY. SNĚŽENKY MI LETOS SICE NĚJAK NEVYKVETLY, BO JSEM JE VLONI PATRNĚ NECHTĚNĚ ZLIKVIDOVALA, ALE UŽ ZAČÍNAJÍ VYRÁŽET MOJE MILOVANÉ SKKALANIČKOVÉ A VELICE OTUŽILÉ PIDITULIPÁNKY A TAKY KROKUSY. A MUSÍM SE TRU VEŘEJNĚ POCHLUBIT TÍM, JAKÝ JSEM MIČURINEC V SUKNÍCH. NA MÉM JIŽNÍM OKNĚ KVETE JAKO O ŽIVOT JEDINÁ SAZENIČKA CHERRY RAJČÁTKA, KTERÁ PŘEŽILA VEŠKERÉ ÚSTRKY KOLEM VÝMĚNY OKEN A REKONSTRIKKCE DOMU. PŘEŽILA FAKT SAMOTINKÁ, ALE JÁ TO ZJISTILA AŽ TEHDY, KDYŽ UŽ MĚLA NASAZENÁ POUPÁTKA. PROT JSEM TUHLE VYTRVALKYNI A NEZMARKU PŘESADILA DO HLUBOKÉHO KBELÍKU , DOSYPALA NOVOU ZEM A POŘÁDNĚ RAJČÁTKO PŘIHNOJILA KOMPOSTEM. SVĚTE DIV SE, ROSTLINKA SE DOSLOVA OBSYPALA NOVÝMI KVÍTKY. VŠE MÁM SICE ZDOKUMENTOVÁNO, BO JSEM KVETOUCÍ RAJČE VČERA VYFOTILA, ALE V TOM ZMATKU JSEM NĚKAM NENÁVRATNĚ ZABORDELILA KAVLÍK, KTERÝ JE BNUTNÝ K PŘETAŽENÍ FOTEK DO OPC, TAKŽE ZATÍM FOTEČKAMI NEPOSLOUŽÍM. BUDU MUSET PATRNĚ KOUPIT KABLÍK ČÍSLO DVĚ A PAK TEPRVE TO MOJE KVĚTY OBSYPANÉ RAJČÁTKO UVIDÍTE. SAMA JSEM TOMU NEMOHLA VĚŘIT, ŽE TO RAJČE PŘEŽILO VŠECHNY ÚSTRKY KOLEM OKEN A REKONSTRUKCE DOMU VŮBEC A JEŠTĚ KVETE A BUDE MÍT I PLODY. LETOŠNÍ SAZENIČKY PAPRIK UŽ MÁM CCA 8 CM VYSOKÉ TAKY, ALE TO JSOU ROSTLINY LETOS V LEDNU VYSÉVANÉ. RAJČE JE Z LOŇSKA A JE KVĚTY OBALENÉ. UŽ SE TĚŠÍM NA PRVNÍ SKLIZEŇ PIDIRAJČÁTEK.
Vzhledem k tomu, že jsme se častěji stěhovali a v nové jeskyni bydlíme teprve šest let, nemůže nikdo po Bimbovi chtít aby věděl kde co máme. Už to, že ráno ví kam sáhnout pro prádlo mne naplňuje obrovskou hrdostí.
Co se týče těch neukecanejch ženskejch – zažila jsem ve vedení společnosti dvě, které každého oponenta = diskutéra zavalily horou argumentů proč mají pravdu a aby to opravdu pochopil, několikrát to zopakovaly. Nedivila jsem se těm chlapům, že po čase vypínali, jen co dámy nasadily a to už mohly potom mít jakkoli rozumné argumenty, pánové neslyšeli
Mohla bys mi sdělit metodu výcviku? Tedy, že VÍ, kde má prádlo?
Vzpomínám si, jak mi, po asi čtyřletém pobytu v nové jeskyni, volal do práce manžel a domáhal se informace kde má ponožky. (headbang)
Po třiceti letech?? Já ani nevím, jak to šlo, snad když byly děti malé a já byla pomalu pět měsíců na chalupě, musel i sám plnit pračku. Ale v rodině jsme měli strýčka, který nejen nezvládl najít sám, ale musel být navigován i v daném šuplíku
ABYT, MŮJ VÝCVIK JIŘÍHO TRVAL PŘEVELICE DLOUHO, ALE IKDYŽ JSME SPOLU UŽ 31. SEZÓNU, JAKSI SVOJE VĚCI HLEDÁ STÁLE DOKOLEČKA.PROTO JSEM TO UŽ VZDALA A JEN TY VYPRANÉ VĚCI POSKLÁDÁM A SLOŽÍM NA ŽIDLI U JEHO POČÍTAČE. DO JEHO SKŘÍNĚ UŽ DÁVNO ANI OČKEM NEMRKNU, ABY MNE NETREFIL ŠLAK. KDYSI JSEM SE SNAŽILA TU MOTANICI OBLEČENÍ ROZMOTÁVAT A SKLÁDAT, AVŠAK BYL TO BOJ ZCELA MARNÝ. NAD VĚTRNÝMI MLÝNY SE ZKRÁTKA ZVÍTĚZIT NEDÁ. SNAŽILE SE TAKY MOPADŠI DCERKA, ALE I ONA PO ZKUŠENOSTECH, KDY SE VYŽEHLENÉ KOŠILE OCITLY V NEROZMOTATWELNÉ ZMĚTI NA DNĚ SKŘÍNĚ SPOLU S DALŠÍM PRACNĚ VYŽEHLENÝM ŠATSTVEM¨, TO VZSDALA TAKY. OBĚ JSME UŽ TEHDY SVORNĚ PROHLÁSILY , ŽE POKUD SE JIŘÍMU LÍBÍ VYPADAT PŘESNĚ TAK, JAKO BY HO PRÁVĚ SEŽVÝKALA KRAVSKÁ TLAMA, MUSÍME HO NECHAT BÝT. ALE S TÍM ZMATKEM A POŘÁDME MÁ PRAVDU I KRAKONOŠ. TAKŽE MÁVÁM A JEŠTĚ JDU TROCHU KUTAT NA ZAHRÁDKU. JARO JE TU, ALE LETOS BUDWE BOHUŽEL BEZ RORÝSŮ. PŘI ZATEPLOVÁNÍ JIM BYLY VŠECHNY VSTUPY DO OTVORŮ NA FASÁDĚ ZAMŘÍŽKOVÁNY. NIKDO Z NÁJEMNÍKŮ JE TU NECHTĚL A JÁ PROTI PŘWSILE TEKLEVIZNÍCH MANIAKŮ A O RORÝSOODPŮRCŮ NEDOKÁZALA OD CHRÁNIT ANI J NÁDHERNOU , ZDRAVOU A STATNOU JEDLI PŘED DOMEM , ANI K ZTEPILÝ STŘÍBRNÝ A TAKY ZCELA ZDRAVÝ SMRK PŘED VEDKLEJŠÍ BYTOVKOU, NATOŽ ABYCH JEŠTĚ DOVEDLA PROSADIT UCHRÁNĚNÍ RORÝSÍCH HNÍZDIŠŤ. LETOS BUDE JARO SMUTNÉ A BEZ RORÝSÍHO PÍSKOTU. AKLE SNAD K NÁM DORAZÍ I BEZ RORÝSÍCH KŘÍDELA PÍSKOTU.
Víceméně souhlasím s Xerxovou. Znám scopné i neschopné šéfy obojího pohlaví.
To, že se schopná kolegyně mezi vykecávajícími se mužskými neprojevuje funguje je poměrně častý jev. Ženská, aby se dostala u nás do funkce musí být o dost schopnější, než chlap. A když se moc projevuje, tak to ti chlapi zjistí a rychle zajistí její demontáž z funkce. Nebo musí být (ta ženská) mimořádně agresivní (což by vysvětlovalo zkušenosti George), takže to jsou pak ty „válečnice“, kterých se i chlapi bojí.
Vzhledem k tomu, že je u nás opravdu výrazný patriarchát, by pár ženských neškodilo. Ale jak to udělat, aby v nich chlapi neviděli jen „kočičky“ (které tolerují obletují, ale neberou vážně), „amazonky“ (kterých se trochu bojí a jejichž přínos je sporný), nebo „nebezpečnou konkutenci“ – ženskou, která by mohla být nedejbože chytřejší?!
Podle mých pozorování tohle platí hlavně ve sféře „managmentu a řízení“. V akademické obci se to tak moc neřeší.
Díky Evo, tohle je velmi výstižné shrnutí. (nod)
Jen bych dodala, že ač základ je v tom, že lidé jsou různí, tak jisté genderové stereotypy fungují – jen není jeden pro jedno pohlaví, ale je jich pro každé pohlaví víc. Popírat je, je nesmysl, je lepší o nich vědět a využít jejich silné stránky – nejlépe v kombinaci silných stránek obou pohlaví 🙂 To ovšem v praxi zavání utopií nebo naprostou náhodou (wasntme)
Naprosto souhlasím. Proto si myslím, že všechny -archáty jsou špatně. Poloviny lidstva jsou dvě a pokud jedna převálcuje druhou, je to špatně. Ideální je spolupráce, ale té právě často ty „genderové“ stereotypy odporují. My s MLP jsme se naučili řešit věci společně (v práci, o něco později i doma) a je to efektivní, každý přinese svůj pohled a domluvíme se. Řekla bych, že kombinace mužského a ženského přístupu, pokud je bez předsudků z obou stran je nejlepší. Jenže je tam to „bez předsudků“. V tom je problém.
Ovšem dirigovat po telefonu MLP, kde doma něco najde (ponožky ví) znám také. Také občas podávám ten oštěp. 😉
„My s MLP jsme se naučili řešit věci společně (v práci, o něco později i doma) a je to efektivní, každý přinese svůj pohled a domluvíme se.“
My se taky domluvíme: MLP řekne, jak to bude a já to provedu. (rofl)
tak ti nevím – souhlasím i nesouhlasím (chuckle) Znám případy, které přesně pasují do článku i ty přesně opačné. Ono to nebude až tak v pohlaví, jako v povaze… Znám takové, co se vykecávají a vykecávají… i když o ničem a nebo i o něčem – ale stále dokola… i ty, kteří jsou struční, rychlí, přesní… a jestli je to sameček či samička nehraje roli.
Teda Vave, zamotat do toho i Lovce mamutů….a ještě mého oblíbence :O
mimochodem, ten Němec, co mi schovává a přemisťuje doma věci,to je chlap (chuckle)
Milá Vave, kolegyně měla úplnou pravdu, jak já to znám!!!Ukecanějšího a důležitějšího tvora, než je chlap na poradě, neznám. Chjo, ale melou porád to stejné dokola, každý to prostě musí říct za sebe, i když opakuje předmluvce už pokolikáté. A genderové složení se velmi mění směrem výš k vedení, v neprospěch matriarchátu. Podotýkám, že nejsem žádná „modrá punčocha“, ale normální ( no, ehm…..snad 😉 )příslušnice tzv.něžného pohlaví.
Pěkně řečeno, Vave, ale čím to je, že když si dnes něco odložím, popřípadě založím tak zítra to tam není. Prostorovou tedy spatiální paměť mám jako elefant, ale dotyčný předmět se prostě přestěhoval jinam. Tak se ptám Míly a ta odpoví je to tam a tam, musela jsem to přemístit z důvodu vytvoření místa pro něco jiného či nového. Co se mě týče tak bych preferoval aby každá věc měla svoje neměnné místo. Pak jeden šáhne bez dívání a má co chtěl.
Co se týče ženské spolupráce, tak nevím. Moje zkušenosti z globálních korporací pro které jsem dělal jsou trochu jiné než popisuješ. Dámy se dovedly náležitě rozdovádět říct si taková slova, že dlaždič je proti nim slušňák. A pak se navzájem nenáviděly a válčily na pokračování. Chlapi si taky mezi sebou pěkně zanadávali a nazvali se různými jmény, ale pak se šlo do hospody a za pár minut bylo fšecko v pohodě a byli dál kamarádi na stejné lodi.
„Víš, proč ženské vždycky vědí, kde co je? Protože to tam přendaly z místa, kde to bylo“ 🙂 🙂 🙂
Tak tos Vave trefila hřebík na hlavičku, protože k tomuhle zlozvyku se bez mučení přiznávám. Manžel je úžasně zorganizovaný tvor (musel se s tím narodit i když tvrdí, že to má hlavně z vojny). Převychovat mě v tomto směru k obrazu svému už dávno vzdal. On kam sáhne, tam najde co hledá. Ať je to v knihovně, v jeho papírech, nářadí v garáži. S nářadím umím obstojně zacházet (skoro bych řekla, že lépe než choť) a právě z garáže se často ozývá to „Nevíš, kde mám…“ (no po pravdě je to spíše „Nedalas někam…“ 😉 , viz začáteční citace. V jeho prádelníku jsou ukázkové komínky ponožek, spodního prádla, košil (ukládá si je tam sám, já vyprané a složené jen kladu na postel). V šatně stejně tak. V mém prádelníku je též každé šuple na něco jiného, ale v komínkách to rozhodně složené není. A když se mi noční košile nevejde do tohodle šuplete, tak jí prostě šoupnu do toho, kam se vejde (a pak přehrabuji a hledám). Kdyby měl manžel převzít moji kuchyň, asi by se zbláznil a naopak. On by mi jí zorganizoval podle estetického vzhledu ne podle potřeby toho kterého hrnce či pánvičky. Naštěstí příbory, hrnky a talíře zůstávají stále na svých místech, takže tady může uplatnit to „kam sáhne, tam to najde“. V naší kuchyni je tedy bezkonkurenční matriarchát, v ostatním běhu domácnosti (převážně) patriarchát.
Bylo! 🙂
Na podrobnější komentář nemám kapacitu ( mozek scvrknutý do tří hodně unavených buněk), tak jen – děkuju, Vave.