Brokolicový koláč od Hanči
Potřebujeme :
1 listové těsto, 1 brokolice bez košťálů, 1 pórek, 50g angl. slaniny, 8 cherry rajčátek
2 jarní cibulky s natí, 1/8 l smetany ke šlehání, 2 – 3 vejce, nastrouhaný tvrdý sýr
sůl, pepř
Listové těsto rozválíme na plech se zvýšenými okraji vyložený pečicím papírem a hustě propícháme vidličkou. Posypeme růžičkami brokolice (tu předtím 2x spaříme vřelou vodou), proužky pórku a cibulky, kostičky slaniny a kousky rajčátek.
Vejce rozšleháme ve smetaně, osolíme, opepříme a koláč zalijeme.
Pečeme v předehřáté troubě, krátce před dokončením posypeme strouhaným sýrem a dopečeme dozlatova.

Tož to je ale téma! Zoubky, zoubečky, jaká je to radost s vámi. Nejlepší je, když o vás člověk ani neví.
Tedy, podle počtu zubů bych byla nechovná, protože mi jich chybí čím dál víc. A s tou moudrostí to, u mně, také slavné není, neboť některé zuby moudrosti ani nenarostly.
Až jsem si prošla křížovou cestou trhání dvou zubů v gangréně, naučila jsem se chodit k zubodravci včas a pravidelně.
Útěchou nám budiž, že zubodravce bolí zuby stejně, jako ostatní smrtelníky. Aspoň sestřička jednoho z nich ho bonzla.
Bolest zubů nepřeji ani svému úhlavnímu nepříteli, natož kamarádce.

Eh, dosti akutní. Po rodičích jsem zdědila křivý zuby a sklon k parodontoze. Kdybych byla bývala měla jako dítě lepší zubařku (a rovnátka), dost by mi to prospělo.
Moje dnešní zubařka není špatná, ale dásně ji moc nezajímají, což zrovna u mne je závada dost podstatná. Že mám (velmi křivý, spíš ležatý) osmičky, objevila loni.

Tak jsem se seznámila s místních stomatochirurgem, ten je naopak skvělej, hodnej a šikovnej. Bohužel už dávno nejsem dítě, a tak se mi to hojí strašně pomalu, vlastně úplně stoprocentní to ještě pořád není (od listopadu).

Objevila jsem zubní hygienistku, taky moc milý děvče (i když to čistění zubů u ní je něco jako otryskování fasády). Poradila mi na moje problémy Gengigel (je ukrutně drahej, ale když je zle, tak mi pomáha) a ústní sprchu. To je skvělá věc. Před tím jsem používala mezizubní kartáčky (nití se nedostanu), což je dřina a stejně jsem je všude nenarvala.
Tu sprchu fakt doporučuju – – jak jsme se tuhle bavili o tom, jak nic nepotřebujeme – tak tohle potřebuje v podstatě každej!
Mám tuhle http://www.nazuby.cz/WaterPik-Ultra-WP100E-ustnisprcha-irigator?categoryId=37&gclid=CP6S2YH7va4CFYpN3wodVyRAOA – byly to dobře investovaný peníze

Při otevření článku jsem nejprve překvapeně zamrkala, pak si očistila skla brýlí – ale ne, opravdu je to tam nějaké mrňavé. No nevadí, zvětšila jsem si písmenka „ručně“ a četla.

Já v puse dost plomb (už hodně starých), ale jinak neštěstí zuby i dásně stále zdravé, na žádné problémy si stěžovat nemohu. Jen už nejsou zdaleka tak bělostné, jako jsem je měla v mládí. Třeba mě jednou popadne marnivost a nechám si je vybělit. Také mi bylo navrženo, nechat si stříbrné plomby vyměnit za „neviditelné“ bílé – o to ale vůbec nemám zájem, žila jsem s těmihle léta, vydržím to další roky. Ale hlavně že jsou ještě všechny zuby stále moje, pouze jeden zadní horní má korunku. Pojišťovna nám platí 2x do roka kontrolu (rtg) a „leštění“ zubů, tak toho využíváme. Takže jsem možná v menšině když se nebojím chodit k zubaři tedy zatím ne!!!). Navíc jsou na klinice všichni moc milí dokonce tam mají cedulku, že „k nim se mohou přijí i zbabělci“.

Ale protože vím od jiných (hned mého chotě), jak dokáží zuby zlobit a co je s nimi za bolestivé starosti – je mi líto všech, kteří problémy mají. A snad i u vás nejsou na umrtvovací injekce nijak skoupí – či ano? Pamatuji se, že v dětství, když nějaký první zub musel ven, nebo i dávali plombu – doktor či sestra mi prostě jen řekli „sedni si na ruce“ a už mi vrtačka bzučela u pusy. Nepamatuji se, že bych kdy dostala nějakou umrtvovací injekci do dásně – ale možná si to pamatuji špatně.

Přeji všem rázné vkročení do posledních několika dnů v únoru. Teprve dneska jsem si všimla, že je(byl) letošní únor přechodný.