Pozdrav LucceV. (wave) !Právě skončil pořad -Máte mně!- s panem Vydrou a opět tam byl, kromě jiného, šot z Terária Praha, tentokrát o hadech jedovatinách.

U žabek poprchává, ale trhá se to- snad bude líp, ale tak krásně jako včera to určitě nebude. Tak snad přece jen bude tak, aby se dal vystrčit nos ven- i když psice spí jako Růženky a tváří se, že ony to vidí na déšť… (rain)

Tak jsem se pobavila diskuzí a děkuji, že jste se tak zapojili a rozepsali. Je zajímavé číst proč jeden má rád vanu a druhý dává přednost sprše. Jak už jsem psala, mě už teď dlouhé ležení ve vaně také nebaví, pokud si nenapařuji nějaký namožený sval, nebo podobné bolístky. Jakmile cítím, že jsem prohřátá, lezu ven.

Nejhorší sprchy jsme zažili v Italii. Výhoda byla, že sprcha byla na pokoji, ale zřejmě z nedostatku místa byla umístěná ve stropě kus před záchodovou mísou. Takže když člověk zapomněl odstranit před sprchováním toaletní papír – byl pak zcela nepoužitelný. A protože pod sprchou nebyl žádný záchytný lem, voda se rozlila po celé koupelně a než to jeden vytřel, mohl se jí sprchovat znovu. Podobné to byla někdy i ve Francii, kde přistavěli koupelnu tak, že o ně zmenšili pokoj. Oddělené byly takovými těmi skládacími jako harmonika a “koupelnu” odděloval od ložnice jen nepatrně zvýšený rantl. Takž i tady kolikrát voda natekla div ne pod postel. Ale přesto, že se nám to nelíbilo, pořád to bylo lepší, než mít společnou koupelnu na konci nějaké chodby. Protože tady mám možnost užívat si teplé vany kdy se mi zachce,dělám to. Ale nejsem zase tak rozmazlená, že bych se pár dnů bez sprchy či vany neobešla. Ovšem kdybych si měla na výber pokoj se sprchou (vanou) ale bez záchodu či naopak – raději vezmu záchod, protože každé mytí počká, to druhé ne.

Tím termostatem u nás jsem měla na mysli hodiny, kde si sami můžeme nastavit čas vyhřívání. Zapne se v 5 ráno, vypne v deset dop. Pak se zase zapne v 5 odp. a vypne v 9 večer. Je-li třeba zapne se kdykoliv ručně (dělám, třeba když peru).

A ještě byla zmínka o prádle. Také v mém dětství se většinou do poslední vody ve vaně namáčelo do druhého dne prádlo. Povlečení na postele maminka nosila o pár čísel níž v naší ulici, kde prali a mandlovali. Vraceli ho hezky zabalené v papíře a převázané – bělostně bilé a naškrobené. Při zdejší letní vlhkosti si často připomenu ten pocit z mandlu, když jsem tam na vydání takového balíčku čekala.Ostatní prádlo maminka prala ve vaně a chodila věšet na půdu domu. Tatínek jí vyrobil z tyček takový rámeček, který přesně padl nad vanu. Přes tyčky se přehazovaly mokré těžké kusy prádla, aby nejprve samy trochu vykapaly a ruční ždímání nebylo tak namahavé. Později naši koupili malou odstředivku, ale do ní se toho moc nevešlo, byla jen na menší kusy, nebo třeba svetr a tak. Nebo se prádlo vozilo na chatu, kde maminka prala v dřevěných neckách v dešťové vodě a věšela na šňůry mezi stormy. Tu vůni sluncem usušeného prádla dodnes miluji, nestojím o sušičku a prádlo též věším na šňůry. Prostě na tehdejší “den prádla” bylo třeba mít fortel, zabralo to skoro celý den.

Po vaně se mi stejská. Až jednou (!!!) budeme předělávat koupelnu… Jen nějak musím udělat, aby bylo dost peněz, protože to zřejmě bude znamenat zakrýt schody do sklepa a udělat nový vchod do toho sklepa, asi skrz novou díru před barákem, jenže tam je zas žumpa, takže čističku, protože kanalizace tu asi hned tak nebude a když, tak tlaková za drahé peníze (whew) .
Ale máme ohledně tepla srandovní automatizovaný systém řízení, naštěstí neodolává ručním zásahům. Plynový kotel topí buď do radiátorů, nebo – přednostně – ohřívá vodu. Takže člověk, osprchovav se, nedobrovolně vypne topení. Následně začne remcat, že je zima, a jde vypnout ohřívání vody, čímž topení zase zapne. Pokud to ovšem ráno neuvede do původního stavu, je předmětem remcání zbytku rodiny, protože – jak asi správně tušíte – teplá voda není tak úplně teplá.

Ale jinak preferuji sprchu – v Maršově i v Praze mám sprchový kout a stačí mi, ani z časových ani z jiných důvodů nemám stejně chuť se válet ve vaně. Ráno šup do sprcháče a večer taky jen tak ošplíchnout a hlavně se mi do nich pohodlněji leze.

Jéje to je téma.
Já jako dítě byla koupána v dřevěných neckách, do kterých se lila voda, ohřátá v kamnovci kachlových kamen. Seschlé necky se ovšem nejdříve musely v potoce nechat zatáhnout. V létě se to odehrávalo na zápraží venku, v zimě uvnitř a byla z koupání pěkná potopa. Protože jsme měli jen jednu místnost, kde se dělo vše od spaní, přes jídlo, praní, vaření……, tak nejprve šla do vany holčička, pak maminka, když o prázdninách dojel tatínek tak i on a nakonec se do té tekutiny, co už voda nebyla, namočilo prádlo. To se pak pralo druhý den na valše. V létě to šlo, zima byla na koupání hrozná a já to nenáviděla. Ovšem koupali jsme se 1x týdně, zbylé dny probíhalo jen omytí žínkou ve dřevěné dížce.

Já taky, ale už se mi z ní poněkud špatně vylézá. Co ale naprosto nemá chybu, je bazén Rotunda v Dunajskej Stredě! :* 38°C teplá léčivá voda z třetihorního Pannonského moře je vynikající prevence proti artróze, revmatismu a všem neduhům pohybového aparátu, je natolik účinná, že děti do tří let do ní nesmějí. Bazén je krytý, takže celoročně v provozu a vzduch nad hladinou, prosycený jodobromovými parami, je balzám na dýchací cesty. A pokud je uvnitř horko, proplave se spojovací chodbičkou do venkovní části, kde si užíváte tepla, zatímco na hlavu vám padá sníh… Z Prahy autem 3 h 45 minut cesty, parkování u koupaliště zdarma a vstupné max. 5€ na osobu a den, čili od 9 do 21 hodin, občerstvení přímo v areálu, ubytování lze sehnat v soukromí za stejnou cenu. (www.thermalpark.sk).