Musela jsem si doma vybojovat právo dnešní dvojhlásání napsat já BEZ případných glos účastníků, neboť by určitě uváděli ctěné čtenářstvo v omyl. Ono dnes to nebude zcela o tom, jak jsou oba báječní a nedostižní a jak vstávaje, lehaje, CD děkujeme, že nám je nacpala.

Mám to odsouhlaseno i od miláčků Princezny a Brášulky, protože i oni si klidné stáří představovali zcela jinak. Před Majdou v bezpečí na skříni se příchodem Skřeta změnilo na zónu neklidu. Je to takové shrnutí a určitě se sem tam opakuji.

Takže uplynul skoro rok a půl co jsme přivezli Majdu a pomalu třičtvrtě roku, co Zuzka vytáhla Tjůsdíka z popelnice…

Nebudu přehánět, ale puberta naší milé Majdy byla prostě foundlácká, nic moc nás nepřekvapilo, jen jsme si přáli, aby už to skončilo. Během toho roku jsme zjistili, že chybějící socializace v raném věku u tohoto plemene představuje problém sice řešitelný, ale pomalu a otravně. Vše nezvyklé musí být důkladně prozkoumáno, hlavně systémem čučení z dálky, ohluchnutím a následným vrůstem do země. To není otázka minuty, ale tak čtvrt hodiny, což při ranní procházce je občas nervující.

Pokud je nezvyklé označeno názvem BUBÁK, nastává situace již ohraná, leč stále funkční. Na bubáka je třeba štěkat a to hodně dlouho a intenzivně a v žádném případě se okolo něj nesmí chodit. Přičemž bubák může být člověk, dýně, šnek, igelitový pytel, ježek, ondatra, kus polystyrenu a asi tak další stovka věcí. Bydliště bubáka se stává pro pejsku tabu a je naprosto pochopitelné, že tam už nikdy nevkročí.

Je-li nutno takovým místem přece jen projít, je zmíněná tažena jak osel krůček po krůčku a cpána sýrem do zapomění, ovšem jen dočasného. Při další procházce si vzpomene, že tam je cosi, co není zcela košer a celý scénář se opakuje tak dlouho, dokud není zcela jasné, že lautr nic nehrozí. Otravné je to hlavně v tom, že nelze vzít pejsku do náručí a přes komplikované místo ji přenést. A když si foundlák postaví hlavu, tak to stojí zato.

Už ten poměr není tak strašný

Kubův pokoj občasně obývaný jeho Lin je ovšem místo, kde je nutno co nejčastěji zanechat upomínku na to, že všechno je její. Nejdřív jsem si myslela, že se zapomněla některá z koček když se nemohla kvůli Majdě v noci dostat na jeden ze spousty záchůdků. Později mi došlo, že tolik toho nesežerou za celý týden… Takže jsem Kubův pokoj uzamkla a bojujeme dále, teď mu alespoň chodí v noci čůrat na dveře. Moc jí za to ani nenadávám, docela ji i chápu.

Ovšem její snaha o znepříjemnění Linina života jak to jde je občas děsivá i pro ostatní. Pokud je Lin u nás a náhodou chce jít v noci čůrat na MAJDINEJ dvorek, za prvé jsem vzbuzena i já Majdou. Takže v domnění, že chuderka potřebuje, vstanu a letím s ní dolů. Tam se zabejčí ve dveřích, a buď nechce pustit Lin ven, nebo dovnitř, to záleží na rychlosti, se kterou mne vzbudila.

Takže následuje transport pejsky po dost strmém schodišti, při kterém se vzbudí část nocležníků, kteří mají normální spaní. Na konci schodiště se Majda zabejčí znovu a odmítá pustit Lin do Kubova pokoje. Svůj postoj dává většinou najevo štěkotem – v té chvíli jsou vzhůru zcela všichni nocležníci, včetně koček a fretek, takže než zase všichni usnou…

Vůbec spaní s ní je někdy hororová záležitost. Večer odmítá jít se vyčůrat předstíráním naprosto tvrdého až mrtvičného spánku. Necháme ji tedy v obýváku a jdeme do ložnice. Než dolehneme, je nahoře a zaujme postavení před postelí. Načatá noc může pokračovat několika scénáři:

– spí celou noc až do rána a čůrat jde s Bimboušem, eventuelně nás vzbudí v ucházejících půl šesté

– jde na dvorek pouze jednou a jen vykonat potřebné a dále pokračovat ve spánku

Tím jsme vyčerpali případy méně časté, pro nás snesitelné.

– jde ven dvakrát pokaždé tak na hodinku a venčič pochrupává v křesle. Pokud venčič usne, neslyší rány do dveří, které naopak slyší spáč. Takže vzbuzeni jsou rodiče oba. Po takovéto akci si Majda většinou zaleze ke mně do postele, zalehne mi deku a zabere větší část postele.

– celou noc prochodí, píská, funí a vydává podobné zvuky neslučitelné se spaním. Bývá většinou o úplňku.

Všechny tyto akce jsou doprovázeny kočkami sem a tam courajícími střešním oknem. Teď, když spíme při zavřeném, se frekvence nemění, takže někdo musí to okno otevřít. Zkuste se vzbudit škrábáním drápů o sklo…

Nejteplejší místo v domě je koupelna a ta je moje

Zlatá je Majda tedy v tom, že prakticky nic nezničí – loni ožraná sbírka smrdutek se sice nevzpamatovala, ale to bylo opravdu mimořádné. Hárající Majda, zanechaná zavřená doma, ponechala byt naprosto netknutý, byť je jinak zvyklá být venku. Tedy mimo poměrně značné hromady odpadků, krabice od mléka je stále lákavá hračka. Vůbec jsou naše zvířátka nějak divná, hraček prádelní koš a nejmilejší je kelímek od jogurtu tlačený čumákem.

Eventuelně jako včera přestřižené pásky na balíku od Zoohitu, to Batmanovi vydrželo fakt hodinu a půl. Jinak tak jako ostatní chování odkoukal od matky Majdy i jeho závislost na odpadcích je maximální. Včera jsem ho ráno zahlídla pod schody do krámku našeho Vietnamce jak tam pořádá odpady. Budu se tam muset stavit a poprosit ho, aby se, pokud zmíněný nadělá nějaký nepořádek, obrátili na nás, že to uklidíme.

No, to je další katastrofa. Z malého drobečka Tuesdaye roste drsný Batman, který tyranizuje gerontíky, jako nástraha leží na posledním schodu, v nejméně vhodnou dobu si vzpomene na hraní, což v jeho případě je lovení, kousání a škrábání. Drsně se dožaduje puštění ven, kde lítá po ulici se sousedovic kočkama, šplhá po vratech a hrabe se v odpadcích.

Mezi oblíbené hrátky patří přepadávání okolojdoucích – schován za autem vyrazí a chytne nohu. Což mi vyprávěla sousedka, která je kočkomilec a je doma, takže naše miláčky dozoruje. Nedávno byl miláček dva dny zcela nepohyblivý, tak nevím, jestli ho někdo nenakopl, čemuž by se nebylo možné až tak divit, protože drápky a zoubky teda má.

Pokud chce jít zase domů a je zavřené okno, sedne si za dveře a vytváří sošku ubohého kocourka takže mu okolojdoucí běžně zazvoní, abychom ho pustili domů. Začínám mít pocit, zda zejména na mne společnost nezačíná pohlížet jako na podivína či spíše blázna…

Vracíme se domů a vidíme visící psici ze vrat a Batmana u dveří z jedné či druhé strany. Dokud se nepropracujeme bytem ke dveřím na dvorek, jsou slyšet rány do dveří. V počasí deštivém se doporučuje rány ignorovat a raději se převléknout před vysvobozením Majdy ze dvora. Zmíněná proletí bytem, vyskočí na člověka, vyrazí mu zuby, vypíchne oko, popadne kocoura do tlamy, vytře s ním a pohodí v obýváku.

Během akce z ní lítá voda, bahno a písek.. Pokud se člověku podaří jí narvat něco do huby, s dalším vítáním počká na dalšího člena domácnosti. Co jsme s Bimboušem více sami intenzita vítání je silnější – prostě musíme pobrat dva, co normálně poberou čtyři a více. Určitě tedy víme, že nás ráda vidí, to teda jo.

Akční hrdinka

Dostali jsme dva dárky a plně si je užíváme. Doufáme, že nám vydrží co nejdéle, protože nám stále dávají to, co nelze koupit – lásku, přátelství, důvěru. Žijeme s nimi my i naši gerontíci, radujeme se s nimi a prožíváme jejich občasné bolístky více než naše.

Děkujeme Ti, milá CD, asi jsme si o tohle nepsali, ale zřejmě jsme dostali to, co je pro nás dobré. Zřejmě si na mazlivou kočičku mohu klidně počkat, kdo by taky stál o takového skřeta samostatného jako je náš Batman. Ještě mám něco životní síly a energie a tak mohu mít akční hrdinku, která-20°Cpovažuje za teplotu vhodnou pro procházku alespoň4 km, pěkně ráno před snídaní aby nám dobře trávilo.