V Austrálii zastávají ženy vrcholné politické funkce. Ministerská předsedkyně australské federace je nechvalně známá Julie Gillardová. Již podstatně lepší jméno má Quentin Bryceová, která mezi klokany zastupuje její veličenstvo, naši královnu Elizabeth ll, ve funkci generální guvernérky.
Potom to je premiérka Queenslandu, Anna Bligheová a premiérka Tasmánie, Lara Giddingsová. V ACT (Australia Capital Territory), kde leží město Canberra i se svým okolím a kde sídlí federální vláda, je první žena Katy Gallagherová, která tuto celou oblast spravuje jako hlavní ministryně tohoto území.
Nemůžeme zapomenout na Naomi Wattsovou,43 letou filmovou herečku, která se pyšní nejvyššími příjmy ve svém oboru.
Nejbohatší osoba v Austrálii, Gina Rinehartová aspiruje stát se nejbohatší osobou na celém světě.
Ta sice svoji mamutí těžařskou firmu zdědila po otci Langu Hancockovi, ale jen za poslední rok neúnavnou prací a chytrým managementem svoje osobní jmění více než zečtyřnásobila, ze dvou na devět miliard amerických dolarů (172 miliardy korun). A nezapomínejme, že zde jsme všichni poddaní jejímu veličenstvu královně Elizabeth ll.
Tři ze čtyř vyhlášených „Australanů roku“ za rok 2011 byly ženy. Marita Chengová Australanka roku v kategorii mládeže. Laurie Baymarrwanngaová v kategorii seniorů a místní hrdinka je pěstounka Lynne Sawyersová, která se starala o více jak 200 opuštěných a handicapovaných dětí.
Politické spektrum v Klokánii sice ženám moc nepřeje, ale když porovnáme statistická čísla s Českou republikou, tak by se dalo citovat úsloví „hanba mužům kterým žena vládne“. Ve federálním senátu, který zde čítá 76 členů, bylo minulý rok 27 žen a v parlamentu ze 150 poslanců jich bylo 37. Tuším, že tomuto poměru se na českém politickém nebi čísla nikdy nepřiblíží.
aaa … koukám, že jsem prošvihl zajímavou diskuzi … tak bych jen požádal nepřechylovače, aby si zkusili vyskloňovat PODLE NĚJAKÉHO ŽENSKÉHO VZORU pár nepřechýlených příjmení. Nějako to nende že cérečky a ogaři? Takže jasně, abychom neměnili lidem příjmení, tak zrušíme skloňování. Koneckonců současný emerický prezident taky není žádný Baracka Obamy nebo Barackem Obamou.
A abychom byli konzistentní tak anglická jména nebudem skloňovat vůbec, u německých napasujeme čtyři německé pády na našich sedm a tak dále a tak podobně. A pak si pro nás přijede Chocholoušek.
Jendo, potěšil jsi mě a z obláčku Ti mává jeden jazykovědec, kterej, jsa diplomy aprobován v mnoha jazycích neskloňujících, s nadhledem bránil české přechylování jako integrální součást systému. Ještě v létě ho to všechno zlobilo, teď se tomu už určitě směje.
Vážená společnosti, abych se přiznal, tak mě to přechylování cizích ženských příjmení v češtině vadí asi tak jako Karolíně, ale napsal jsem to schválně tak jak si čtu v denním českém tisku, protože to bylo napsáno česky pro převážně české čtenářstvo. Rozuměj, bydící v kotlince. A taky trochu z hecu, co to s čtenářstvem udělá. Jak si takhle čtu, tak vidím, že názory máte na toto téma opravdu vyhraněné. O jiných tématech taktně pomlčím. Už su zvědav na příští 105 od Vave, čímpak asi byla inspirována.. A Hledajícího raději necháme hledat až se konečně jednou najde. Přeji mu to.
🙂 Jenže ten článek nebyl o přechylování, ale o matriarchátu 🙂 Já osobně jako šéfa, spolupracovníky i podřízené preferuji muže. Vím, co mohu očekávat a umím s takovou konstelací zacházet.
Georgi, dnes jsi hezky píchnul do vosího hnízda 🙂 K přechylování cizích ženských příjmení bych asi řekla tolik – v řeči ano (čeština je ohebný jazyk a sama vím, jak se lidem špatně používá nesklonná Dagmar), v dokumentech a na cedulkách ne.
Od cizinců bych trochu shovívavosti k místním zvykům v mluvě čekala, nám taky v cizině za celé roky nikdo nenapsal jméno pořádně, stejně jako ho nevyslovil. Nic jsem nenamítala – já tam byla hostem a nemohla jsem po nich chtít, aby zvládali pro ně neznámou diakritiku. Ostatně – jak to bylo jen trochu společensky přijatelné, byli jsme oslovováni křestním jménem, bylo to pro všechny jednodušší.
Přechylování cizích příjmení je nešvar, který se mi „opravdu, ale opravdu, mmm, nelíbí“ (hádejte koho jsem citoval).
Nedávno dávali film Charlieho andílci, v tv programu jsem se dozvěděl, že tam hrají Drew Barrymore, Cameron Diazová a Lucy Liu… (punch)
Přechylování cizích jmen a příjmení není nešvar. Vychází z pravidel českého pravopisu a jak je z uvedeného odkazu i praxe zřejmé, je poměrně pružné.
Něco mne za uši tahá a něco netahá. Někoho, respektive některou, bych nepřechýlila, ani kdyby mne za ty uši tahali po klouzačce, ale když vpadne kočičí strejda a ptá se, jak tenis, klidně pravím, že Evertová vede (teda kdyby eště hrála), nebo že Wüstová poráží Martinu na bruslích, abych byla aktuálnější…
Trochu OT; Kdysi tak kolem r. 1993 rodice vyrizovali nejake majetkove zalezitosti a otcovi v tom tehdy radil starsi pravnik, byl ve meste celkem uznavany, byl uz na penzi a mel to jako bocak. Kdyz jsem prijela do Olomouce, otec mne k nemu vzal, aby mi vysvetlil, co a proc v tom dela. A jak sla rec, tak ten pan vyjadril nespokojennost se stavem pravni kultury v Ceskoslovensku a proc si mysli, ze to, co chcem, asi nedostanem. Predesilam, ze vedel, ze mam prava z Prahy i z USA. A vyvalil ze sebe tuto perlu, temer doslova, furt si to pamatuju: „To vite,pani doktorko, dneska kazdej druhej pravnik je zenska, tak se nedivte, jak to tady vypada.“ (rofl) Ne, nevyprskla jsem kafe starochovi na vysivany ubrus, nemela jsem radoby chytre poznamky, a nevypadala jsem urazena. Naopak, byla jsem jak slunicko. Ale doma jsem tatovi vysvetlila, co podle mne ten pravnik dela spatne a sla jsem se radit s kamarady kolegy a dle doporuceni jsme sli nekomu jinemu. A vyhrali jsme to (a to nebyl lehky pripad), argumentovala jsem u soudu jako soukroma osoba za rodinu a meli jsme soudkyni. 🙂 A s velikou radosti vidim, ze mladsi generace v CR na to uz tak nenahlizi.
Žádné osobní zkušenosti s „šéfovou“ nemám, tak nemohu posoudit. Ale když na vrcholné pozice žena má schopnosti a podmínky (rodinnou podporu, zázemí, nebo je naopak ochotná se pro svoji karieru tohoto zázemí zcela vzdát), tak proč ne? Jen je škoda, že – snad právě proto, že ženy na vysokých pozicích bývají v menšině – někdy tím ženská ztratí určitou jemnost a tak trochu se pochlapí (tedy jestli to tak v reálu je, jak to vidím ve filmech apod.).
Když jsem se na Staromáku vdávala, oddávající prostě prohlásil „..a manželé se dohodli užívat společného jména Crossette, Crossettová“ – no a bylo to, nikdo se mě na víc neptal. V českém pase mám tedy „ová“. Zvykla jsem si, ale přiznávám, že některá cizí jména jsou tím přechylováním tak zkomolená a hlavně blbě vyslovitelná, že by bylo lepší je nechávat v originále. Můj manžel je John (česky Jan), ale říkáme mu Jay (Jenda, Honza, jeho tatínek, také John, byl zase Jack). No a to jeho Jay se v čestině děsně blbě skloňuje – Jayi, Jayovi, Jayimu…že je pro lepší gramatiku mezi Čechy oslovován buď John (to se skloňovat dá), nebo prostě jen „neskoloňovaný“ Jay. Při psaní má jeho jméno tu výhodu, samotné písmeno J se vyslovuje jako „jay“ a tak v dopise stačí napsat jen „J“ a každý si to může v hlavě „přečíst“ jak chce. A já jsem se mamince do telefonu často z legrace hlásila „tady Krosetka“.
Maričko, a co máš v americkém pasu? Předpokládám, že Crossette?
Ano, Renáto, v US pase mám Crossette. V českém vystěhovaleckém jsem měla „ová“, pak mi propadl a když jsem si po revoluci zažádala o navrácení občanství (a dostala znovu i pas česky), tak v něm jsem zase „ová“ (i když jsem si myslím tentokrát mohla vybrat, ale zase by to bylo více papírování, takhle použili ty původní dokumenty).
Pročetla jsem si diskusi několikrát, ale nemám dojem, že by tu někdo byl obzvlášť nepříjemný. Hledající vytkl Georgovi gramatický prohřešek a ve své výtce udělal jiný gramatický prohřešek. Docela pochopitelně na to lidi reagovali, ale že by Hledajícímu někdo ubližoval za odlišný názor na přechylování jmen či za odlišný názor na jmenované dámy?
Názor na přechylování jmen jsem dlouho neměla vyhraněný, vlastně ho nemám vyhraněný ani teď, ale spíš se kloním k myšlence, že přechylováním vlastně měníme dotyčné osobě jméno. A to je nepřípustné, nám by se asi taky nelíbilo, kdyby nám jméno v cizině nějak zkracovali, natahovali či jinak deformovali.
Od rána přemýšlím hlavně nad titulkem článku. Je matriarchát opravdu hrozba? A pro koho? Pro svět nebo pro muže, či snad pro ženy samotné? Hmmm, to je opravdu na dlouhé přemýšlení. A možná z toho bude přístí týden i 105 – díky, Georgi. 🙂 (f)
Ano, víc lidí, víc názorů.
Mě osobně přechylování vadí strašně a vadit mi vždycky bude. Odlišovat se snad můžeme jiným způsobem, nežli tím, že z ženy „Dr. Maria von Paulus“ uděláme ženu „Dr. Maria von Paulusová“, ona to na pozvánce na seminář se zahraničními účastníky i na té cedulce, co má nosit na hrudi, opravdu nechápe a proč já jí to mám, sakra, vysvětlovat, když pro to vysvětlení ani nemám! Pro cizince je to nenormální a velice se tomu diví. A já se zase nedivím jim, že se oni diví.
Zastupuju v ČR přes 30 zahraničních dodavatelů. Žen je tam hodně. Většina. A stydím se za ty cedulky s jejich počeštěním a v poslední době jim ani nepřeju, aby jim zůstaly napořád!
Já bych se v takovém případě obrátila na pořádající agenturu a vyřešila to s ní. V případě, že se někomu houpe jmenovka kolem krku, je jasné, zda se jedná o ženu či muže a přechylování je zbytečné.
Ono to chce myslet. Je jedna věc tisknout něco na jmenovky a druhá lámat češtinu, aby se náhodou nezvencnul někdo neschopný pochopit rozdíl mezi „Kovářova“ a „Kovářová“ a rozhořčující se nad přivlastněním ubohé ženy za situace, kdy manželka pana Novotného je Novotná a nikoli Novotného.
Na jmenovce má být originální tvar a/nebo obvyklá transliterace, uvnitř ČESKY psaného textu má být přechýlená a patřičně vyskloňované jméno.
Jako nositelka prijmeni anglickeho bych asi mela mit na prechylovani vyhraneny nazor – ale nemam. Teda kdysi jsem mela, ale casem jsem ho zmenila. Na cem trvam je, ze jsem oficialne Williamson. Ale kdyz treba volam sestrenici,tak se hlasim tady Williamsonova – ale to je ve srande. Vsechny ty diskuse (nejen tady) mi prijdou nekdy odtrzene od struktury cestiny coby jazyka, ktery tvori pady koncovkama (priponama, uz nevim, jak se to cesky spravne rekne) – proste flexi. Takze by mi prislo vrcholne rozumne, kdyby se v prvnim padu pouzilo prijmeni nezmenene, ale dle potreby a citu v jinych padech s ceskym zakoncenim. Je fakt strasne zajimave, ze skoro nikdo v CR nesklonuje Edit Piaf. Je to tim, ze je tak znama, anebo je neco v tom jmene, kdy nam nejaky niterny jazykovy cit rika, ze netreba? Ten odkaz, co sem dala RenataE taky v podstate odkazuje na cit pro jazyk a neprikazuje, ze se prechylovat musi. Ale stejne, kdybych treba mela prijmeni Monroe, napsal byste nekdo, ze jste se sesli s Hanou Monroeovou????? Babo rad…..
Případ Edith Piaf je zrovna v odkazu zmíněn konkrétně „Existují ovšem v češtině příjmení, která dle tradice obvykle nepřechylujeme (např. Edith Piaf, Marilyn Monroe, Nastasja Kinski), ale u takových je obvykle nedorozuměním zabráněno jedinečností a známostí nositelky.“
Takže kdybys měla příjmení Monroe a k tomu jméno Marilyn, tak by sice asi nikdo nepřechyloval, ale představil by si tě jako blondýnku 🙂 a k tomu by si pomyslel něco o filmu Men in black (rofl)
a to by jsi se Renato divila, v hlavní roli: Nastasja Kinská…a já u toho plakátu stála, představovala jsem si někoho z šlechtického rodu Kinských a chechtala se na celé předsálí chrudimského kina…..
Konkrétně výraz „Piaf“ vlastně není příjmení jako takové, ale přezdívka. A někde jsem dokonce viděla, že ani Karolínou zmiňované „Jolie“ ve skutečnosti není příjmení.
Co však mně jako zastánkyni přechylování vadí, je přechylování islandských (nejsem si jistá, zda nejde i o obecně skandinávská) příjmení končících na „-dottir“, což je vlastně „něčí dcera“.
Je mi fakt úplně jedno, jestli Piaf je přezdívka nebo jméno. Když mi z něj někdo udělá Piafová, vidím rudě!
Když mi jméno někdo zkomolí kvůli tomu, že ho nevysloví, tak to chápu, ale na druhé straně když mi ho komolí kvůli pitomému přechylování, budu se cítit hodně naštvaná!
A nebo mužské příjmení Johanson, Johansson – Johanův syn, Johansen Svenson atd. podle toho ze které severské země jméno je.
Velká kočko, doufala jsem, že se ozveš. Jakou formu příjmení dostane ve Švédsku dcera třeba Svena Johanssona? Děkuji za odpověď.
Dejme tomu že se jmenuje Anna, pak tedy Anna Johansson. Víc se to nekomplikuje. 🙂
Jolie je druhé jméno Angeliny Jolie Voight, kdysi jsem četla, že nechce nosit jméno svého otce, protože opustil její matku….
k ženskému a mužskému světu. Znám pár firem, kde jsou ve výrazné převaze chlapi a jediná ženská tam zjemňuje atmosféru, aby mluvou nesklouzli úplně do kanálu. A zase na centrále jedné kosmetické fy není jedinej chlap s výjimkou informatika, který tam snímá všechny hříchy světa jako Ježíš. Pohyb chlapa v tomto prostředí je jak na minovém poli, neboť člověk naprosto netuší, kdo s kým momentálně nemluví. Ilustruje to stará anekdota.
Koupí člobrdínek v bazaru starou lampu a hned, jak ji doma zapálí objeví se džin a „Co si žádáš pane“
„Bylo by dobré kdyby mezi Evropu a Amerikou byl dálniční most“
„To je velmi obtížné, jsou tam propasti, pohoří, pevninské desky se neustále pohybují, nemáš jiné přání?“
„No tak jo, rád bych pochopil logiku mé ženy“
„A kolik jízdních pruhů má mít ten most?“
Jinak kvintesenci ženského pohledu na věci pronesla moje milovaná paní. Onehdá po dlouhé debatě, kdy jsme řešili nějakou rodinnou investici pronesla větu, která mi umožnila mnohé pochopit.“Logicky máš pravdu, ale mně se to NELÍBÍ.“ A bylo vymalováno…
😀 cheche, jak logické (rofl) Chechtám se tu hodně nahlas. Tvá žena má pravdu. 😉 Moje zaměstnání mě zafoukalo do ryze pánského světa. Asi proto jsem neměla moc zkušeností z ryze dámské společnosti. Řekla bych, že jsou lidé rovní a jiní křiváci a pohlaví to neovlivňuje. Neměla jsem vedoucí postavení, ale post koordinace. Začátky nebyly zrovna hladké. Prostě někteří pánové obtížně chápali, že si nenechám foukat do kaše 😉 Ovšem jeden klad parta chlapů má. Naše názory byly někdy dost rozdílné. Vyříkali jsme si to velmi hlasitě, ujasnili rozdíl mezi pojmy a dojmy. Dokud jsme nedošli k jednomu řešení, tak jsme se nerozešli. A druhý den se táhlo jedním směrem. A už jsme se k tomu nevraceli. (dance)
😀 Já mám ráda mužskej svět a taky mám moc ráda ten svůj ženský. nějaké důvody bych asi zformulovala, ale proč ? Jde o pocit. Mám moc ráda své -ová, ale v cizině mi díky jednoduchosti příjmení říkají hezky mrs Sájmon. A taky se mi to moc líbí. A mám moc ráda GeorgeJiřího, ráda čtu o Habsburcích, malé Jane a Austrálii. Dnes nemám moc ráda Hledajícího i když se snažím být normálně, běžně tolerantní. Jsem citlivá na to, když se do sebe lidi naváží kvůli úplný blbině… tak asi tak. Jinak můj tón omlouvá fakt, že jsem jako dárek dostala 1/2 kg pomerančů v mléčné čokáladě a všechny jsem je „sežrala“… myslím, že jsem intoxikovaná „fenylethylaminem“ nebo jak se to jmenuje… 😀 😀
Leny (rofl) (rofl) (y)
Milý Georgi, mé znalosti o politice a politicích Austrálie jsou minimální, ale to málo, co jsem si načetla o době matriarchátu, mě vede k názoru, že ačkoliv to byla doba, kdy se dalo více na emoce než na logiku, tak postavení mužů v něm nikdy nebylo na pozici nižší než u domácího zvířete, což se bohužel o řadě dnešních patriarchálních států nedá konstatovat a postavení žen v nich je skutečně pro lidskou bytost dehonestující. Nicméně je to můj soukromý názor, který nepreferuje ani matriarchát ani patriarchát, ale spíš touží po vládě rozumu a tolerance, a to na celé zeměkouli (sun)
Nezlobte se, ale pořád někoho povzbuzujete, aby vylezl zpoza buku, ale jakmile někdo napíše, co se vám nelíbí, jste dost nepříjemní. Co napsal Hledající tak špatného? Má prostě jiný názor a nenapsal ho vulgárně. Pořád píšete o toleranci a taky vám chybí.
Já bych se taky přidala. Někdo jenom napsal jiný názor, nikterak agresivně, tak proč se ho snažit hned zaštěkat?
Mám stejný názor.
Chichichi, děvčata, Hledající tu nehledá poprvý a je to vždycky takový… podobný 😛
Hezky jsi to napsala, tak pěkně po švýcarsku 🙂
No a? Jestli je to psáno slušně, tak snad je to tady otevřené.
Vždyť ho taky nikdo nevyhání. Když někdo kritizuje mj. gramatickou stránku článku a sám dělá chyby, není divu, že se mu dostane odezvy.
My se tady známkujeme“
Uf, když pomineme troly (pomineme, že jo 😉 ), tak mi, milý Georgi, článek přijde jako informace trochu kusý. Možná jsem jen politicky zaostalá, ale mně ty lidi moc neříkají…
Co se týče předností a záporů ženského/mužského principu, přijde mi, že jde hlavně o nezvyk – na obou frontách.
Ehm, tradovalo se, že ještě za totáče napsal nějaký chrabrý soudruh do dotazníku ke kolonce Sex: odpověď „Yes“.
No – jenom jestli si jenom netahal triko (chuckle) (chuckle)
Možná vyjádřil své zbožné přání (wave)
Možná tím jen chtěl deklarovat svůj kladný vztah k soc. zřízení a vším s tímto zřízením souvisejícím (chuckle)
Také jsem rád odpovídal na dotaz Pohlaví: slovem „mám“ a na Narozen: „ano“ obvzláště v případě, že se nad tím skvělo rodné číslo. Takže na SEX: mi odpověď „YES“ zas až tak ujetá nepřipadá.
Osobně přechylování nesnáším a vadí mi, že Edith Piaf je najednou Edtith Piafová, Angelina Jolie je Angelina Joliová apod. Když se v ČR někdo jmenuje Vopršálková, tak se tak jmenuje i v Americe nebo na Aljašce a pro nikho není Vopršálek, max. ji přejmenujou na Voprsalkova. Když se někdo jmenuje v USA Jolie, měl by se tak jmenovat i u nás. Nevím, kdo nám dává právo na to, měnit někomu jméno a to počešťování změna je a rozhodně ne k dobrému. Otázka skloňování je jiná – je to otázka gramatiky toho kterého jazyka. Ale Beckham je Beckham a Viktorie je pro mne Beckham zrovna tak. Nevím, jak by se jí líbilo, kdyby jí někdo oslovoval Mrs. Beckhamová.
Nojo Karolíno – když Mrs, tak Beckham, ale když paní, tak Beckhamová. I když – u známých jmen si, myslím, je zbytečné přechylování – všichni víme, že Christie je ženská stejně jako že Doyle je chlap, ovšem u méně známých osob bych v češtině to přechylování nechala (přiznávám, že já ráda vím, jedná-li se o dámu či pána – není to genderově správné, ale co už se mnou?) A chtěla bych slyšet rodilého anglicky hovořícího, kterak vyslovuje mé či tvé jméno (v mém případě ho správně nevysloví ani barsjaký český rodilý mluvčí (chuckle) ).
Ano, vyslovení mého příjmení cizincem je velmi zajímavé, zvláště v době mého pobytu v Číně jsem si to užívala! Ovšem – bylo to nepochybně oboustranné! Ale oni stačí Němci: 10x se zeptají, jak že se to jmenuju a pak to vzdají. Ještě, že ta moje firma má tak krátký a lehce zapamatovatelný název! Jinak mám po obchodech.
Na přechylování mám svůj názor a u cizích ženských jmen mi počešťování vadí a nikdy se s tím nejsem ochotná smířit. Ale to je věc názoru a na ten svůj má právo každý, zaplať pánbu, že už ho může i napsat. (chuckle)
Souhlasím s tebou, přechylování je nešvar. A řekla bych i určitá míra arogance. Piaf by se v žádném případě neidentifikovala se jménem Piafová. To je pro ni úplně jiné jméno. Připodobnila bych to k tomu, kdyby třeba Rusové přejmenovávali jméno Novák na Novákov/Novákovová. Záměrně používám přejmenovávat, protože to přechylování je.
Bacha s ruštinou, ta taky přechyluje. Takže pí Nováková je Novakova. Novakovová by byla od pána jménem Novakov.
a pak ti říkají Frau Karolina nebo Frau XXX (ty tři písmena z názvu firmy) ?
0no je to vůbec v té angličtině zašmodrchané – párkrát mě z naší US centrály psal nějaký Kris, Kal, Kyle či Honn – já jméno vyhodnotila jako mužské, stejně jako u některých kolegů čínské národnosti a suverénně přeposílala jejich maily se vzkazy typu…. ON říkal či tvrdil…. a co byste řekli, byly to všechno ženské jako já (headbang)
Tady se k přechylování vyjadřuje Ústav pro jazyk český http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=700#nadpis1
To mi přijde rozumný. Přechylování jako princip se mi nelíbí, nicméně smyslem jazyka je dorozumění, to je určitě základní funkce.
Já jsem trochu zbaběle čekala, co se za dopoledne vyvrbí a ejhle, hlavně tu máme mluvnický koutek.
Ale já bych se ráda pozastavila u této věty:
„Ve federálním senátu, který zde čítá 76 členů, bylo minulý rok 27 žen a v parlamentu ze 150 poslanců jich bylo 37.“
No pořád to není polovina, takže vocogou. Nejsem feministka, ale ve dnešní době bych tam těch ženskejch viděla klidně víc. Ono kupodivu plno chlapů se postará o děti lépe než ženský a o vaření ani nemluvě. Takže pokud mají abbice a znalosti, jen houšť a větší kapky.
Jo a ty koncovky – píše česky a tak používá české koncovky. V angličtině by to nejspíš nepoužil.
A názory zde slušně můžeme vyjádřit všichni, spousta lidí venku vidí některé naše politiky jinak než někteří my uvnitř, čeba
ambice……
Vážené dámy, vážení pánové
Jestli umíte dostatečně anglicky anebo německy, to je jste schopni číst članky v těchto řečech bez slovníku, tak Vám vřele doporučuji si zadat anglická jména výše uvedeneých australských političek do Internetu, a přečist si o nich něco jiného než píše pan Švehla. Články pana Švehly jsou velmi subjektivní, a jiní lidé mají jiné názory. Jeho články lze doopravdy nazvat pouze povídáním starého zbrojnoše. Na světě žije okolo sedmi miliard lidí, a pan Švehla je pouze jednou velmi zanedbatelnou částí. Já ostatně také. Doufám, že mě administrátor tohoto internetového media za mé myšlenky nevymaže. Mnoho Lásky a Moudra
Tak já umím pouze česky, ale zase si myslím, že docela slušně. A že 5.pád je 5.pád to teda vím určitě. A stejně tak určitě vím, že tady je prostor i pro zcela subjektivní názory (co to vlastně je, že?), tak nevím, proč by Vás měl někdo mazat.Pane Hledající, snad mne(mě) chápete. Čeština je krásný jazyk, buďme rádi za něj a račme ho zachovati. A jestli se Vám na tomto fóru nelíbí, můžete zcela svobodně a demokraticky jinam.
Violo, je zbytečné krmit troly. On zase zmizí.
Georgi, proč to slovo – hrozí??? Já osobně se domnívám, že tak strašné by to nebylo, kdyby se kamkoliv vrátil matriarchát 😀 !
Pane Švehla
Můžete sdělit proč dáváte jménu paní Julia Gillard a ostatním australským političkám českou koncovku? Tyto paní se úředně jmenují paní Gillard, paní Bryce atd. Pod těmito jmény jsou k nalezení na internetu. Těmi českými koncovkami jim jejich jména przníte. Dále můžete sdělit proč je paní Gillard nechvalně známou? Protože je svobodná a bezdětná žena, immigrantka, která dosáhla místa ministerské předsedkyně Australia? Už nadpis Vašeho článku „Hrozí Australii matriarchát“ je poněkud zavánějící. Já jsem také strávil Down Under čtyři roky. Jaksi jssem si tam nemohl zvyknout, a tak jsem se vrátil do střední Evropy, ne do nynejši ČR. Mnoho Lásky a Moudra Hledající
Milý Hledající – ty jsi tady chyběl (nod) !
Proč dává Jiří ženám českou koncovku – možná proto, že v době, kdy odešel z Česka, byla koncovka -ová jediná gramaticky správná (kromě vyjímek typu Jirků apod.)
Jelikož v Austrálii již nežijete, tak jste mimo její současné reálie a tudíž vám není jasné, proč paní Gillard není pro ni přínosem (ani mi to nevíme, ale třebas nám to Jiří napíše).
A to, že jste si v Austrálii nemohl zvyknout – no, to se stává, ne každému sedí to, co druhému. Doufám, že ve střední Evropě (ne nynějším ČR) jste už našel aspoň něco, co jste jinde hledal.
Pane Hledající,
můžete nám zase vysvětlit, proč nepoužíváte správný 5. pád – tedy oslovujeme, voláme pane Švehlo, když jste tedy tak přes tu lingvistiku?
Ech – skleply jsme se s myšlenkou (nod)
Jo – a když kritizujete české koncovky u ženský jmen, pak i vy máte mluvnický vroubek a hned v druhém slově. Totiž čeština ještě stále má pátý pád, ktrým voláme – tudíž vždycky pane Švehlo.
Dopustím se vlastního názoru ohledně koncovek ženských příjmení. Není ovšem pro nikoho závazný.
Pro mne osobně je důležité, v jakém kontextu se jméno a příjmení používá a komu je text obsahující tato slova určen.
Pokud by šlo o jakýkoliv úřední dokument – smlouva, rezervace ubytování apod. – použila bych jméno a příjmení v oficiální formě, tedy bez přechylování.
V článku podobnému tomuto nebo v osobním dopisu apod. bych použila přechýlenou formu už proto, aby se jméno a příjmení daly rozumně skloňovat podle pravidel a zvyklostí češtiny.
Kdybychom totiž striktně odmítli jakékoliv „prznění“ cizích jmen a příjmení, měli bychom bez skloňování ponechat i mužské formy. Považuji za stejné „prznění“ napsat např. ve třetím pádu „Victorii Beckhamové“ jako „Davidu Beckhamovi“.
Stačí nahlédnout do současného českého tisku, kde se to u cizích ženských příjmení koncovkami ová jen hemží. A nebo si poslechnout rozhlas či TV. Takže jsem to napsal tak, jak je nyní v českých luzích a hájích zvykem.
Jinak děkuju čtenářkám za přízeň a zastání. Alex, já osobně bych proti matriarchátu vůbec nic neměl. Akorát, že ženský dovedou v některých případech být krutější a podlejší než chlapi, viz rudou Julii Gillardovou. To je obrgauner (gauneřice – gaunerka?) non plus ultra. Mimo jiné prudce levé politické aktivity to je i bývalá členka komančské partaje tady u klokanů. Ale to se veřejně moc neříká.
Já si myslím, že ženské nejsou ani podlejší, ani krutější než chlapi. Jen se od nich čeká, že budou jemné a poddajné a pokud nejsou, tak se jim to má za zlé. U chlapů se to toleruje. Takže stejně tvrdý chlap je přijatelnější než stejně tvrdá ženská. Ovšem mohou být extrémy (u obou pohlaví), které vybočují z normy i snesitelnosti.
Čímž se nijak nevyjadřuji k osobě premiérky Gillardové a rozhodně ji nehájím, protože nemám dost informací.
Milý Hledající,
zkus na to najít odpověď, proč Georg dodává příponu OVÁ….. 😉
Julia Gillard není paní, ale slečna!
Tak já se teda vyjádřím – už jako malá holka jsem si říkávala- být svět víc po žensku, bylo by to lepší – nebo ne?
Možná je to tím, že tomu mužskému světu jsem nikdy moc nerozuměla a mezi klukama a mužskejma jsem byla vždycky nesvá.
Většina ,,kluků“ zase nerozumí tomu ženskému. Takže je to prašť, jako u hoď. Moje lepší polovička strávila dětství mezi kluky, protože tam, kde bydlely, byla o holky jaksi nouze a nijak jí to neublížilo, spíš naopak.
Mně nedělá problém se pohybovat v mužském světě a někdy mužským rozumím lépe, než ženským (i zájmy jsem měla spíš klučičí), ale souhlasím, že svět víc „po žensku“ by byl lepší. U nás je společnost tak výrazně mužská, že je to na závadu. Opomíjí se půlka populace s přednostmi i chybami. A preferuje druhá půlka rovněž s přednostmi i chybami. Víc rovnováhy by neškodilo. Bylo by víc předností i víc chyb, ale musely by se brát ohledy na mínění druhé poloviny. Takhle se prošustruje zkušenost a inteligence poloviny populace.
Evo, muži obecně rozhodně ženské přednosti neopomíjí! (rofl)
Ale vážně: mužský kolektiv je obecně náchylnější na davovou psychózu (když rozjedu piánko, všicni zpomalí, rozjedu forte a zrychlí). Na druhou stranu takový kolektiv většinou lépe stráví individuální odlišnosti. Ženy méně často dokáží brát osobu takovou, jaká je bez snahy ovlivnit ji nebo bez posunu hodnocení podle toho, jak jim kdo konvenuje. Z vlastní zkušenost říkám, že raději budu šéfovat 50 brigošům než 10 ženám. Žena jako šéf mi nevadí (pokud jí něco nevadí na mně – pak nohy na ramena). S šéfem – mužem se klidně pohádám a pak zajdem na panáka a bývá vše OK.