Dívám se na šaty ve vitrínách a cítím naprosto nezvyklé vzrušení – tyhle by se mi líbily! Elegance a důstojnost. Přepych, který neuráží pouťovou okázalostí.
Ne, nejsem v obchodě, jsem na výstavě v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze a dívám se na výsledky umění pražských módních salónů z první poloviny 20. století. Jdu proti proudu času – nejdřív si prohlížím modely prvorepublikové, potom se dostávám k upjatější módě z doby před první světovou válkou. Nespěchám, pozorně se dívám. Nemohu se přitom zbavit dojmu, že je tu něco divného. Ale co?
Potom mi to dochází. Vystavené modely kdysi nosily skutečné ženy a ne modelky, tedy jsou odpovídajících velikostí. U některých přímo vidím onu prvorepublikovou mamá, která vplouvá do salonu, mohutná a důstojná, jako křižník pod plachtami. Je to z doby, kdy společenské šaty měly několik nezaměnitelných kategorií, a krejčí byli zvyklí šít modely na dámy všeho věku a všech rozměrů.
Satén, hedvábí, samet, krajka… to jsou slova, při kterých se aspoň maličko zasní každá žena. Jenže pokud si dáma starší řekněme šedesáti let dnes hodlá sehnat večerní toaletu, tak má v podstatě smůlu. Při pohledu na současnou módu musí dojít k závěru, že nejlepší bude sedět doma s kočkou na klíně. Mohla by jet i na hory nebo jezdit na kole. Ale do společnosti?
Od starších žen se tady neočekává, že se budou vyskytovat ve společenském oděvu. Zmizely odpolední čaje u paní doktorové, večírky u paní velkouzenářové a nedělní korzo. Ani návštěva opery či koncertu dnes striktně nevyžaduje velkou večerní toaletu.
Starší ženy u nás nejsou v módě považovány za zajímavou klientelu. Jistě je to otázka peněz a chuti je utrácet, ale nejen to. Imperativ věčného mládí komplikuje ženám snahu důstojně stárnout. Se starší dámou se v obchodech v podstatě nepočítá a pro babku přece stačí málo.
Dnes ovšem přicházejí do let i ženy, které peníze mají. Jsem zvědavá, jak se ony vypořádají s tímto generačním odstrčením. Pochybuju, že by byly ochotné ho akceptovat.
Dnes jsem se dožil, spolu se všemi, co se chováme tržně a nakupujeme tam, kde je nejlevněji, neobvyklé pocty. ,,Nejlepší“ ministr financí této planety, posilněn blíže neurčeným počtem neznámých panáčků, (poslanecká kantýna nakupuje v Mnichově), nás na rozpočtovém výboru nazval teroristy státního rozpočtu a hajzlíky. Od normálního člověka bych to bral jako projev hulvátství, od Kradouska je to pochvala, všichni ostatní jsou totiž, podle něj, finanční negramoti. (s čímž já osobně mohu jedině souhlasit). (rofl)
Milé zvířetnické kouzelnice,
díky za ten sníh, před dvěma hodinkami byla zkouška oteplovaček, jsou to holt typičtí chlapi, ti by při zkoušení klidně stáli déle než 20 vteřin jen kdybych je seřezala … no ale vše sedlo na první pokus, tak to bylo za 5 vteřin nahoře, za 5 dole a ty 2 vteřiny zkušeného pohledu „jo, dobrý“ snesli, (sun) (sun) moje … ráno s tátou vytáhnou lopaty, ale házet nepůjdou (rofl)
Ještě k tématu Šaty pro dámu: v brněnském Technickém muzeu se každoročně koná k velké radosti zaměstnanců (míněno více než ironicky, protože se děsně nadřou a výsledkem je pokles návštěvnosti následujících několik týdnů) muzejní noc. Mají asi někde vychytanou půjčovnu kostýmů a v ní zamluveno, co komu nejvíc sluší.
Pan řiditel křižuje prostorem ve fraku, s bílým motýlkem, cylindrem, v lakýrkách s psími dečkami a s hůlkou se stříbřitým držadlem a davy upoceného plebsu se uctivě rozestupují jako Rudé moře. Páni technici působí rázně a rozhodně, jak se na četníky sluší. Páni inženýři odmítají pro tuto příležitost navlékat si „dílenské pláště,“ které nosí normálně před návštěvníky, a honí vodu v trochu nestylovém einsteinovském triku (pozůstatek jedné výstavy, je s emblémem, tak je to taky muzejní uniforma, ne? 😛 ). A ty ženy … normálně buď poletují po muzeu v příšerně střižených zelenofialových „dílenských pláštích“ nebo v civilu, ale v den D … lodičky podtrhují ladná lýtka, klasické kostýmky, kloboučky se závojíčkem nebo s rajkou jen částečně kryjí načechraný účes … dámy jsou dámy s noblese oblige a ty, co dámy normálně nejsou, změní tohle oblečení k nepoznání … jsou předobraze Lisy Doolittle a (*) (*) večera, prostorem křižují jako galeoty, ve vzduchu visí atmosféra první republiky a světe div se, i takový pobuch puberťácký najednou dámě podrží dveře a nepokusí se vecpat před ni.
Tímto všem zvířetníkům vřele doporučuji vyčkat do máje a nenechat si to ujít. Holt šaty dělaj člověka a kostým dámu … tak ještě trochu nostalgie 30.let …
(music) http://www.youtube.com/watch?v=E-H0jvWosC8 (music)
Když v poslední době jsou tam ty fronty tak děsný, že se mi tam ani nechce. Muzejní noc se mi líbila v prvopočátcích, pak už tam bylo moc lidu i na moje děti 🙂 Já si radši zaplatím vstupné a dámy si domyslím, no…
Dcéra byla na podzim v TN na praxi (taky se tam přiotrávila, tuším jsem to sem psala?). V poslední den té její praxe jsme se tam vypravili celá rodinka (bez pražského synka, zato s tchýní) a vše si tam prolezli, zvlášť ty „vnitřnosti“ (=zákulisí, kam se běžný návštěvník nedostane) byly velmi zajímací.
P.S. Na Muzejní noc už poslední dobou nechodím, štvou mě ty davy lidí. Přitom to ze začátku byla taková fajn akce, ach jo.
JJ, mne se moc lii, jak pises. “ davy upoceného plebsu se uctivě rozestupují jako Rudé moře.“ (inlove)
Dík, Hano W. On ale vážně vypadá tak důstojně, až budí respekt, zvlášť když se noblesně nese mezi těmi pomačkanci návštěvnickými. Normálně vzbuzuje respekt jen kvádříkovou postavou (takový pěkný zlatý řez: 1,62m na výšku, 1m v ramenou … to je výtvarníkův ideál (rofl) … já se neposmívám, on je typ, kterému tahle figura sekne), ale v tom fraku je i důstojný.
Muzejní noc je úžasná akce, v posledních letech tam poletuji jakožto obveselovatel davů v technické herně (spolu s kolegou a studenty). Zaplaťpánbůh za hernu, v té narozdíl od Uličky řemesel je vzduch. A zaplaťpánbůh za služební schodiště, po něm se lze přemisťovat po stavení bez front … třeba i zajít do přízemí vyzvednout obzvláště milou návštěvu a vyvést ji do muzejních prostor zadem … co by našinec neudělal pro technické vzdělání zvířetnické komunity, pokud od této bude zájem (inlove)
Satén, hedvábí, samet, krajka… ach, ta romantika … a ještě princess, nejkrásnější střih na světě, protože mi nejlíp sekne …. jó jó (blush)
Nejsem žádné ramínko na šaty, ale bytelná moravská holka krev a mlíko (no, s tím mateřským jsem se moc nevycajchnovala, ale to na velikosti nezáleží (hug) ), a tedy naprosto nekonfekční. Navíc co se sedí nahoře, to nesedí dole a naopak, protože co ubyde nahoře, přibyde v rámci zákona zachování hmoty dole :@ … no ale zpět k té romantice.
Když muž můj milovaný k názoru došel, že o ruku mou požádá a souhlas můj obdržel, tu problém nastal, v čem nevěstinka do nového života vykročí. I dostavila se tato do svatebního salónu, potěšila oko prolistováním katalogu a poděsila se při shlédnutí tabulky třicítkových velikostí. I přistoupila jsem tedy k pultu a statečně pravila: „Ráda bych si vyzkoušela vaše největší šaty, abych věděla, zda mám šanci vůbec něco obléct …“ Odpovědí bylo nadzvednuté obočí a údiv: „Milá slečno, od nás odcházejí všichni spokojení.“ Paní zalovila v regále a vytáhla nááádherné bíííílé dloooouhé princesové šaty s krajkovým živůtkem a rukávkem … dech se ve mě zastavil … ale kritické druhé já si rýplo „do toho neprostrčíš p…l“. Byl to pokyn shůry, že si svého mužem mám vzít, protože sedly jako ulité. (h)
Kde jsou ty časy … teď lítám v „dětském oblečení“ (pevné, nemačkavé, od špíny otíratelné, rychleschnoucí …) a jen do práce se hážu za dámu. Po porodu jsem sice vážila méně než před otěhotněním, ale mám dojem, že co se kluci zastaví na povel, odrážím se zase ode dna (rofl) … on ten zákon zachování je správně zákon zachování energie-hmotnosti, žeááno…
Takže milé paní lékárníkové, velkouzenářové, obchodníkové, majitelky cukráren a vůbec ženy impozantní, toto je pro potěšení od muže, který nás (snad ne jako jediný) dokáže ocenit …
http://www.youtube.com/watch?v=W8s75PfGO_Y
Jééé (chuckle)
Zvířetnické veškerenstvo, co se zajímá o šaty, jejich dějiny a dnešní šití- na již zmiňovaném moc príma serveru modnipeklo.cz je dnes nový úvodní článek se souborem absolutně fantastických knížek o dějinách odívání, historických střizích /Matyldo!!!!/ i o moderním učení se šít si sama v jazyce českém i jazycích jiných, se spoustou obrázků a ukázek.I jako historik a kunsthistorik profesionál jsem koukala s nadšením, nenechte si ujít.
Jo jo, zrovna dnes jsem tam koukala. Ty zmiňované Dějiny odívání mám komplet, moc pěkná věc (ještě i tu šicí knížku od Burdy, ale to není nic k chlubení, nicméně užitečná je). Co mě v diskusi zaujalo, byl tip na stránku o historických oděvech, ta je taky moc pěkná: http://krea.wz.cz/
P.S. Ada velice „oblibuje“ dnes zmiňovaný Atelér Donát, už několikrát se mu věnovala.
Taky jsem si vzpomněla.
Dole někde je řeč o Pitrýskovi a obchodě.
V Podmitrově jsem závistivě obdivovala Haniččin úžasný klibouček s letními motivy. Tak jsem došla na flér – modistku, (clap) klibouček mám jiný naposto úžasný a taky další dva. Taky tam mívá haleny na tu naši velikost, jsou universální, ručně malované,dá se vybrat i pěkně na tělo, teď zrovna očekávám dvě nové. (happy) Jsem nadmíru spokojena po dlouhosáhlém hledání. Jinak to zkoušení všech možných chablájí nesnaším, jsem z toho opupínkováná a na odpadnutí. (sweat)
Podívám se na ostatní dobré rady od Vás,nutně potřebuji universální nadčasovou sukni.
Jen prolétám, spěchám zpět do kanclu, tento a příští týden podávám různé žádosti o dotace a bojuji s časem a byrokracií. (wave)
Teď budu po večerech dočítat. |-) (inlove)
Napřed moc děkuji Zaně za upozornění, že bych mohla přispět pod dnešní článek (momentálně trávím většinu doby v poloze ležmo, plotýnky jsou prevít a na počítač nějak nemám myšlenky).
Bylo by to na román, takže jen krátce:
Při oblékání podle mě nejvíc záleží na tom, jak dalece je žena jít sama proti sobě, jak dalece je schopna porušit své vlastní zásady a jak dalece je schopna spolehnout se na úsudek někoho jiného (většinou někoho, na kom jí záleží).
Já osobně trvám na tom, aby si zákaznice udělala dost času a všechno si vyzkoušela, občas se podaří podstrčit pak i něco, co by si sama do kabinky nevzala, ale co tipuji, že by jí slušelo, a občas se setkám s úspěchem.
Drtivá většina silnějších žen NEMÁ konfekční postavu, tudíž rozevlátým cípatým střihem toho výrobce moc nepokazí (stačí, aby seděla ramena), a proto toho dost prodá – princesový střih je vidět málo, přestože často velmi lichotí.
Osobně mám velikosti do 64, jsem přesvědčena, že u větších je opravdu lepší nechat si ušít – tam už je to střihově hodně individuální a konfekce nesedí.
Uvádím odkaz na firmu, od které jsem brala nějaké zboží – precizně ušité, najdou se i hezké kousky, na stránkách mají seznam prodejen, do kterých dodávají (po celé republice), slušné cenově.
http://www.tolerantnimoda.cz/uvod
Dále mám zkušenosti s firmami, které jsou schopny ušít nezvyklé kombinace (měla jsem halenku horní část 52 a dolní 58), ale jsou spíš tady moravské, nevím, jestli zásobují i Prahu.
Moje doporučení všem děvčatům: vyzkoušejte si občas i něco, o čem jste při prvním pohledu bytostně přesvědčené, že vám to nebude sedět ani slušet.
Můžete být příjemně překvapeny.
Alčo, dííík, mají prodejnu u nás dvě zastávky trolejbusem přes kopec, jen se rozpustí, co dneska napadalo, jedu na vizitu!
Baty,prosím pekne presnú adresu /je to v Brne,že?/ pri najbližšej ceste by som tam zašla.A teray jedno OT-poľutujte ma.Prišla som domov po 48 hodinovej šichte,zvliekla uniformu,vliezla do kúpeľne a skoro zomrela.Oproti dverám od nových susedov diera veľkosti hlavy!!!na podlahe kusy kachličiek,malty a svinstva.Ti hulváti rekostruujú byt a prebúrali sa ku mne.Celý deň som ich zháňala,hľadala kachlíky-našťastie som našla v sklepe reyervu,sľúbili,že zajtra pošlú majstrov a budú mi to spravovať.Takže nie oddych a vyvabovačky po meste,ale stavebný dozor a potom úklid.Ach ouvej.
Verenko! To jsou chvíle, kdy má člověk pocit, že by mu tu vraždu prostě museli odpustit! Chúďatko unavené… (h)
Jo, taky se nám jednou stalo, že jsme přijeli po Vánocích v Praze do našeho tehdejšího podnájmu v Košicích (my se asi opravdu rádi stěhujeme na velké vzdálenosti (tmi) )a našli díru do bytu přímo vedle vchodových dveří – opravovali plyn… Venku mrzlo až praštělo, byt byl v přízemí, ledový jak jeskyně (a podobně tmavý) a do toho my s malým Andym. Taky chuťovka…
Tak ať to máš co nejdřív v pořádku (inlove)
Tolerantní móda, Makovského náměstí 1, Brno-Žabovřesky. Z centra z křižovatky Česká-Brandlova trolejbusem třeba 34 nebo 36, zastávka Makovského náměstí, centrum Rubín, bylo tam už za komančů, je to v Žabinách poblíž salesiánského kostela, u dolního konce Královopolské, však si zadej mapy.cz.
Chudinko malá, zlotřilé sousedy máš! (h)
Verenko, lituju strašně moc! Taky jsme to zažili (a dodnes mě blaží, že jsme se asi po roce k těm sousedům na oplátku probourali my (chuckle) . Byly tam fakt tenký stěny).
Nejhorší je ten okamžik, když člověk zjistí, co na něj čeká místo pohodičky…. (devil) .
(y) (h)
Radíš snad verence (inlove) , aby nějaký ten týden počkala, a pak to sousedům vrátila? (chuckle) To vůbec není špatný nápad, ale na každý díře je blbý to, že má dva konce, že nejde jaksi udělat jen u nich. (wasntme) (chuckle)
Verenko, moc Tě lituju, ufff, svůj rozkopaný byt mám ještě v příliš čerstvé paměti. (whew)
Alčo díky !!!
Je tam i Olomouc,tam jsem co chvíli, pojedu na čučku. Tak tohle jsem nutně potřebovala . (clap) (y) (wave)
Alčo – začátkem března jedeme lýžat do moravských velehor a myslím, že pátek odpoledne toho budu mít už plný kecky a taky po krk, tak si říkám, že bysme se srazily – jestli teda já budu celá a ty budeš mít zádíčka už jakžtakž v cajku. Napíšu ještě emilka, kde upřesním, kdy se do Jeseníků vypravíme a domluvíme se. Držím palce, aby tě záda trápila co nejmíň (y) (y) (h) (h)
Alco, solidarne zdravim tvoje zada a preju, at se to zklidni. (y)
Alčo, to jsem ráda, že ses mohla ozvat. Díky, a ať se záda polepší (h) (y) .
Milá Alčo (inlove) , Tvůj přístup se mi moc líbí, musíš být báíječná paní prodavačka. (y)
S těmi plotýnkami Tě moc lituji a doufám, že brzo budeš v pořádku. (hug) (h) (y)
Výrobky frimy Tolerantní móda se dají zakoupit i na e-shopu http://www.tolmea.cz . Pokud máte atypickou postavu, vyrobí Vám oděv na míru (stačí se správně změřit).
Dede, padla jsi mi do noty. Zrovna vcera jsem se probirala staryma rodinnyma fotkama z prvni republiky. Babicka a hlavne jeji teta, matriarcha rodiny, byly rekneme plnostihle, ale ty krasne saty a latky. Ja si nektere z tech satu pamatuju; meli jsme je ve velike skrini na pude a presivalo se z toho. V 70. letech, kdy frcel krimplen a tesil, to byla naprosta poezie. A ani to moc presivani nechtelo – bylo to nadcasove – jenom to zuzit na moji tehdy hubenou postavicku. Jednu takovou vec mam dodnes. Puvodne dlouhy kabat ze 30. let pro babicku. Modra vlnena latka s velikyma barevnyma nopama. Pak se to presilo na mamu jako kratsi kabat. Pote se to presilo na paleto s 3/4 rukavem. To jsem pak nosila v 70. letech a delala s tim paradu. Pred asi 10 lety jsem to nasla ve skrini ve sklepe a vzala to s sebou a dodnes to s uspechem nosim a furt to vypada zajimave. http://hanaw.rajce.idnes.cz/Rodinny_kabatek/#mama_v_kabatku.jpg
A vcera vecer na Valentyna jsme se divali na film Casablanca – muj oblibeny, jsem u toho na konci za placku („c“ s hackem). A pod dojmem Dede clanku jsem se i soustredila na saty co ta Ingrid Bergmanova mela. A to bych nosila ted a rada, narozdil od tech ruznych kreaci, ktere si musim porizovat do prace – rikam tomu pravni monterky. 🙂
Hani, jsem strašně ráda, že je už líp,dle psaní vidím, že nabýváš sil. (clap) (h) (sun)
Ten kabát je úžasný, taky jsme ho měly jako rodinný, jen byl blankytně modrý s bílými nopky, to byla ale paráda, napřed dlouhý,pak krátký, óóó, jak jsme byly kreativní v té době oblekové šedi. Vzpomínám na svou nadčasovou sukni se švem vpředu a od poloviny rozevírací sklad a nad tím pár knoflíčků, pak šaty do áčka ,ve kterých jedna vypadala jako naprcaná bělice,pepito všeho druhu stokrát přešívané,nesmíme zapomenout na piket s puntíky do tanečních,líbivé svršky ve tvaru hubertusu s kapucí,brokátové toalety jež si nezadaly s brněním středověkých rytířů. A jak bych mohla jen zapomenout na podvazkový pás umně ušitý z lesklého materiálu, který někdy končil omotán jako viselec někde nad pasem, krátké silonky a sexuálně z nich vykukující stehýnka, v zimě krásně červená. Ach to byly časy. (chuckle)
Dede díky, vzpomínky se jen rojí. v (inlove)
Tak plesovou róbu už roky řeším následovně – rovná černá sukně do půlky kolen (ta už je stará jak jochy, ale furt drží tvar) a společenská halena (tu si dovolím kupovat každý rok). Ale koupit halenku či topík na moji osobu je adrenalinová záležitost :O (hlavně proto, že nakupuju zásadně den před onou událostí, jsa stále naivně přesvědčena, že není problém něco na sebe koupit (fubar) – omyl), nakonec však většinou zvítězím …. anebo vezmu z loňska, šak jsem to na sobě měla maximálně dvakrát a lepší už to nebude (tmi)
A při představě hedvábné košilky na spaní mi lezou mravenci po nohách – nejlepší je Jendovo staré vytahané tričko (no, někdy se přehmátnu a vezmu oblíbené sváteční, což ho dost vyvede z míry (chuckle) ) – a jak mi to v něm sluší (rofl) (rofl) (rofl)
OT pro HanuW
Hano, před časem jsi se zmínila o tom, že se v Chetově ridině narodila holčička. Psala jsi, jak se těšíš na to, jak ji budeš kupovat parádu. Nevím, proč jsem si na to dneska vzpoměla, ale přitom mě napadlo, jestli jí také budeš kupovat knížky. Já jen, že jsem před lety objevila fantastické dětské knížky od Petra Horáčka, žijícího v Anglii (píše anglicky, and jeho ilustrace jsou moc hezké). Tady je odkaz:
http://www.petrhoracek.co.uk/books.htm
Dik, my Chetovo mladsim synovcum radi kupujeme zajimave knizky.
Když už prokrastinuju, místo abych psala 105 :* , tak musím podotknout, že neznám větší utrpení, než zkoušku u švadleny. Moje babička přeslicová sice většinu života pracovala na dráze, ale vyučená byla na kožiších u Lišky a co pamatuju, tak šila po večerech na zakázky. A mně šila od mala šaty, dokonce i do tanečních a na svatbu taky. Nesnášela jsem zkoušení, nutnost stát rovně, babička u mě klečela s pusou plnou špendlíků a špendila mi délku na několikrát, protože jsem se vždycky nějak povolila a pokřivila a sukně byla cípatá. Vlastně svatební šaty byly to poslední, co se na mě šilo na míru. Teda, mimo toho, co jsem šila sama. Taky jsem nesnášela to zkoušení, ale protože jsem se znala, tak jsem šila tak, aby se moc zkoušet nemuselo. 🙂
Joo, a ten satén, hedvábí, samet, krajka… hmmm. Jsou to rozhodně ušlechtilé tkaniny, určené rozhodně pro nějaký ušlechtilejší druh než jsem já. 🙂
Chi chi – naše šetrná, ale šikovná mamka kdysi nakoupila ve slevě kilometry fialkového, oranžového a růžového trikotýnu a všem našila noční košilky jak pro princezny(akorát taťka a stařeček tenkrát došli zkrátka) – ani pravé japonské kimono z čínského hedvábí by nás tenkrát tak nepotěšilo, jako princesová košilka s kraječkou na ňadrech (samosebou důkladně podložená látkou, aby nám netahlo na plíce). (chuckle)
Jemine, trikotýn – v tom se spalo :*
Jo, ze všech hedvábí a krajek mám přesně vzato nejradši tvíd, to je materiál podle mýho gusta. No… na ples se asi tak úplně nehodí, ale jinak skoro na všechno (nod)
Koukám, že ty problémy s oblečením pro plnoštíhlé ženy v Čechách jsou podobné těm tady v Austrálii.
http://www.autographfashion.com.au/Home.aspx?element=1&category=1
http://www.curvaceous.com.au/
http://www.dreamdiva.com.au/
….Satén, hedvábí, samet, krajka… to jsou slova, při kterých se aspoň maličko zasní každá žena………..
se přiznám, že buď nejsem žena, nebo jsem ta výjimka co potvrdí pravidlo. Největší trest v mém dětství bylo a dodnes z toho mám noční traumata (rofl) a mojí mámě se za to mstim (rofl), když mě! MĚ!! oblékla do odporných oranžových šatek s balonovými rukávy (rofl) (rofl) (rofl) . Bylo mi jasný, že jestli mě v tom uvidí Jéžišek, tak nikdá nepřijde (rofl) (rofl) . Skorem tedy nepřišel! Máma tvrdila, že to proto, že jsem ten rok ukrutně zlobila, ale já jsem dodnes přesvědčená, že to bylo kvůlivá těm odpornejm šatečkám (rofl) .
Já mám úchylku na džíny a bytelný botky 🙂 .
Cheche – já to vidím. Mne matka do prvních tanečních navlekla do Žlutého Krimplenového Kostýmku (tolik dal sestře práce, obšila i knoflíky, a v životě jsem to už podruhé nenavlékla) a donutila sestry, aby mi na hlavě načesaly homoli. Učili jsme se mazurku, takže hlava vzala za své, a kostým byl notně v konci propocen.
Nakonec jsem taneční odtančila v naprosto jednoduchých, lehounkých květovaných šatkách. Škoda jen té práce, co měla sestra s šitím složitých a hnusných šatů podle nějaký blbý Vlasty.
šaty jsou prostě trest a poprava (rofl) (rofl)
jedině -když jsou černý a nějak fikaný. Mám takový jedny i je oblibuju, ale holky to maj blbý, moc si na slunci slávy neužijou 😀
Růžovou ti krinolínu koupím, dítě mé,
až půjdeš jednou na veliký bál. ,
Jakou jsem já tehdy měla, když mi srdce mé
tvůj táta navždy tam při tanci vzal.
Já říkám au, au, au, au
do hlavy ne..
Jak jsem stará, tak s Tebou soucítím. Rifle, tričko to je moje. Já nesnesu kanýrek nebo něco ani u noční košile. Není nad dlouhé hladké triko, sice jsem asi |-) (fubar) ale co si pomůžu ! (headbang)
uáááááá..jak já ti rozumím… (hug)
http://modnipeklo.cz/
Vlevo sloupec Rubriky, kde je mj. XXL, Praktické rady, Obchody a e-shopy… Někde v archívu článek Znáte dobrou krejčovou?, spousta tipů na krejčové v různých městech a na obchody s dobrými látkami, výborné články o materiálech a různé rady atd.
OT – ke včerejší palcodržně. Moc děkuji. Určitě pomohla, protože ten partner chce sice více peněz, což znamená méně pro dalšího kolegu, ale vypadá to, že se snad přes drastické krácení rozpočtu nakonec domluvíme. Podepsáno ovšem nic není. I když, ač si to agentura myslí, stejnou muziku nedostane jako za původní částku a bit na tom bude podnik. Jsem z jednání našich grantových agentur tak vzteklá, že nevím, jak se vyjádřit, abych odsud nebyla exkomunikovaná. Skoro mám chuť vám na toto téma napsati článeček.
Obávám se, že já jsem se společenskými šaty na podobné vlně, jako Beda a Louk. Ale TOHLE mi včera přišlo a myslím, že se pokročilí tanečníci s chutí kouknou:
http://www.youtube.com/watch?v=uNE3YSr_o2A&feature=
Úžasné! Nejkrásnější je na tom to, že oni nemají takový ten strojený úsměv profíků, ale oni se NESKUTEČNĚ BAVÍ! Díky, Zdeno! (h)
Fííha! Jsou fakt dobří!
Pa rá da !! Ten chlap je perfektní! Uvolněný, lehký krok. Dámy jsou technicky výborné, jenom to držení těla by mohlo trochu povolit. Takhle tancovat jsem viděla stokilového černocha v jedné špelunce v Paříži. Obě jeho partnerky byly každá o padesát kilo lehčí, ale na něho neměly. Jeden měl dojem, že by tu stokilovku odnesl z parketu na jednom prstě.
Vzpomeňte na pana Wericha a jeho taneční kreaci s oprašovátkem (myslím, že to bylo v „Pudr a benzín“) a pak i mnohem později v jedné povídce. Ten chlap jako hora se vznášel pár centíků nad zemí. 😉 (punch)
Magnetické vlny léčí a Jan Werich mlád 60 let: http://www.youtube.com/watch?v=-tF11uSau04
MaRi, krása. Já našla tohle:
http://www.youtube.com/watch?v=9BFKhrh_nqU
Nádhera!
Zdeni (inlove) , jak nejsem na tancování, tak tohle se mi ukrutně líbilo, paráda! Taková radost a šarm a lehkost, to se jen tak nevidí. Děkuju Ti za odkaz. (f)
Omlouvám se, ale dole mám strach, že bych tu informaci nedostala. Takže se ptám dam co jsou dámy plnoštíhlé a výše a rády se oblečou: Kde v Praze či středních Čechách a jestli nemají švadlenu co umí šít na dámy hodně při tělě. Veškeré své oděvy řeším sukně + halena. Jen na léto jsem objevila naprosto nádherné šaty ale mám strach, že mi nevydrží moc dlouho. Takže mám i představu, že podle nich by se dalo ušít. Občas i spíchnu něco sama, takže Karolíno moc díky za typ na látky. Jo jinak Donát je sice fajn, ale pokud potřebuješ i věci na běžné dopracné nošení, tak to prostě nejde. Vezmu věc 2x a letí do prádla, jak dlouho to vydrží i model? No a ošatné bohužel nemám…..
Jestli můžu doporučit, pěkné věci na běžné nošení ve větších velikostech mívají v C&A a v M&S, já vlastně nakupuju více méně jen tam (nejlíp, když jsou slevy). Jen klasický dlouhý kabát jsem tam ještě nikdy nenašla, škoda.
Ovšem abych pravdu řekla, velký problém mám u obou firem se saky, mám hodně široká ramena, takže když mi něco (u obou značek) sedí přes ramena, v pase by se vlezlo ještě půl osoby…
Mám sice hodně široká ramena, ale i jinde jsem dostatčná, takže spíše mi je to v ramenou volné. Jo a díky, oba obchody mne nenapadly že by mohly mít 54 – 56
Pražský CA nějak upadly, hlavně materiálem… Máš pravdu, bývaly časy, kdy to docela šlo, ale dneska už se mi zdá, že koupím tak pyžamko a spol. 😛
V Praze bych ještě uvažovala o van Graaf (na Václaváku), zejména (jedině) tedy výprodeje.
Švadlenu bych brala taky…
Na M+S v Olympii jsem se vrhla už v neděli po internetu, ale poslední velikost mají 117 přes boky.
Hmm, škoda.
Mňo, já tak nějak nevím…
Co teď trochu obrážíme plesy (nějak musíme zužitkovat tu investici do tanečních, ne?), zjistil jsem, že bez ohledu na věk a rozměry se ženy a dívky dělí na ty, které absolutně kašlou na pravidla (a obvykle i na vkus) a na ples přijdou v kalhotách a svetru, minišatech (na cca 100kilové maturantce fakt k popukání) či modelech vhodných tak ma léto k vodě. Bohužel pánové na tom nejsou o moc lépe. Pokud už přijdou v obleku, často bez vázanky či motýlka a nejpozději při druhé taneční sérii jsou v rozepnuté košili bez saka.
Ta druhá skupina evidentně zná alespoň základy společenského odívání, přičemž díky blízké hranici s Polskem není problém sehnat konfekci i dosti značných velikostí (evidentně i na dámy rozměrů se mnou si nezadajících). Jinak MLP letos objevila vynikající švadlenu, za kterou nelení jezit cca 40 km. Šaty od ní nepřesahují cenu konfekce o víc než 20 %. ČTN už u ní byla taky a taky byla moc spokojená.
furt říkám, že je škoda, že bydlíte tak daleko 😛 😀
Sako je část oděvu za kterou bych autora mlátil po hlavě. Ano, dá se v tom postávat a rozšafně kafrat, dá se v tom důstojně kráčet ve „waltzu“, pokud je hodně ale hodně dobře střižené, tak se v tom i dá nějak … mizerně … tancovat standard. Ovšem latina ve které člověk potřebuje občas zvednout ruku dokonce nedejbože až nad ůroveň ramen … to je děs a utrpení.
Dá se to … ovšem dobře to nevypadá ani trochu. Takže až zas někdy půjdu na ples, tak ano … dorazím v obleku … ale ten krunýř půjde dolů při první příležitosti. Maximálně, pokud tomu bude teplota v sále odpovídat, si nechám černou vestičku.
Dámy taky nechodí v korzetech a v šatech vyztužených obručemi. Tedy alespoň ty, které přišly i tančit.
a teď si představ, když v tom máš pracovat (třeba psát na pecku) (whew)
Zano? v čem v korzetu s obručemi??? 8-| ?
To zejména (rofl)
Jasně, že když si hodím jive nebo čaču, tak to jde bez saka líp, ale mi jde spíš o ty hochy, kteří sako i šlajfku zahodí s prvním usednutím u stolu (a o tanci nemají ani ponětí). A rumba v saku vypadá daleko líp.
Jasne. Ono to taky vypadá jinak, když někdo, v pěkné košili, stojí rovně a tancuje nebo když někdo ohnutý jak paragraf a z želvičkou (hlava vytrčená kamsi dopředu) do sebe klopí u stolu piva a hlasitě hodnotí přednosti okolních žen a dívek.
dnes asi, tak ňáko, do diskuse nepřispěju (blush) 😀
Bedulko, můžu přisednout?
Chich, nic ve zlým, milá Dede, ale až já se zasním nad saténem hedvábím sametem krajkou, tak to bude móc zlý (rofl) . Ale počtení článku i diskuze je zajímavý, to zas jó 🙂 .
ach ano, satén, hedvábí, samet a krajka mě taky zaujaly (chuckle)
Louk, až se zasníš nad saténem, krajkou a hedvábím a navíc, budeš-li realizovat, tak věřím, že už je to hodně zlý 😉 .
No dobrá! (wasntme) Mea culpa. Mělo tam být skoro každá žena… (blush)
Je fakt, že já si většinou vystačím s tím zasněním, ale taková hedvábná noční košile… pokud tedy nemusím v noci přikládat do kamen (chuckle) … tu realizuju bez váhání. Ale na pobyt v lese je lepší něco s goretexem, to dá rozum (rofl)
Jak to, že mě nezná moje vlastní počitadlo??? No to jsem přece já (wasntme)
No vidíš, co tedy mám nosit když vylezu z baráku přímo do lesa nebo na něj koukám a nebo koukám do potoka – samet, krajky a volánky? Myslím, že spíš ten goretex.
O.T. sypu ptáčkům do krmítka, z okna krmím pár divokých kačen a na břehu u baráku krmím ondatry. Dneska jsem nějak ondatřičce zapoměla něco nabídnout a ona hledala něco k snědku a přišla až ke dveřím do baráku. Psi venku nebyli tak si troufla.
Jé, ty krmíš ondatru? A proč o tom nevíme??? (inlove)
Víš, já se taky vlastně skoro pořád vyskytuju v goretexovém království, ale zamyšlení nad ušlechtilou tkaninou se neubráním. A tak je nosím aspoň do postele 😀
Pitomý počitadlo – desetkrát mu napíšu, že já jsem já a furt neví!!!
Marsko, napiš něco o ondatře, prosíííím! Tu znám jenom z obrázků :S
Já to krmím jen venku, moc o nich nevím, jen to že nám podhrabaly loni zídku u zahrádky a odnesl to krásný plnokvětý růžový šeřík. Přesto se na ně nezlobím, chodí k nám na břehy kolem baráku vyfotit se nedají, jsou velmi plaché. Zkusím to teď v zimě, to jsou hladové. Zano, pošlu jen Ti fotku divokých kačen u nás u baráku.
Marsko! Proč pošleš fotku JEN zaně? Copak my nejsme ludé (shake) (jak říká Jendův brácha)? Já chci taky vidět marskové kačeny (nod) !!!
Kaju se, ale jsem pořád lama a rajče jsem se ještě nenaučila. Fotky tam dát neumím a rajčata mám moc ráda ale tak do salátu.
Doufám, že nejsem moc oprsklá, ani jsem se nezeptala – ale fotky od Marsky jsou tady: http://1234zana.rajce.idnes.cz/Kytka_fotky_od_Marsky#a_to_je_za_barakem.jpg
Mno, já si myslím, že kdyby ten samet a krajka byla na třeba fialovém kloboučku, tak byses asi zasnila, ale trochu jinak, než to myslela Dede (chuckle)
Hmmm, to patřilo pod Louk
Dvakrat jsem mela poteseni obdivovat zajimave, ponekud neobvykle a smrncovni modely, co mela na Brneni Hanicka Pitryskova. Rikala, ze je to z nejakeho obchodu v Brne, jehoz jmeno jsem hbite zapomnela. To by mohlo stat za prozkoumani.
Zdá se mi to, nebo Dede vyhrožují plesem?
Eh, nezdá (blush) Ale bojuju!
Ještě k těm látkám:
krásné látky a neuvěřitelné množství najdete ve velkoobchodu „Látky Fiala“, Korunní 28, Praha 2 – určitě budou mít i webové stránky a e-shop. Tuším, že jsou pod společností TESIS spol. s r.o., Pod děkankou 24, Praha 4.
Přesně naproti tomuto velkoobchodu – jde se tam dvorem, je obrovský obchod se speciálními látkami pro výrobu večerních šatů apod., Korunní nevímkolik, ale je to přesně proti vchodu k Fialovi. A komu by to nestačilo, tak v Praze 2, roh Moravské ulice a ?, to fakt nevím – je to pod velkou poštou, která v Moravské je, je také krásný obchod s látkami, dá se tam sehnat cokoliv.
Tož jen pro ty, co by si rádi něco spíchli sami nebo spíchnout nechali.
No a nezapomeňme na Alču (*) – Alča si přece otevřela krámek. Jen netuším, jstli má něco i na netu.
Alča mě taky hned napadla, jen si pamatuji, že o netu a zásilkové službě neuvažovala.
A na téma potíže se zajištěním oděvů bych mohla vyprávět románové ságy. Malá a hodně „před našima“ = hledej švadlenu, a to takovou, která nejede v zažitých kolejích.
Jako děvčeti cca patnáctiletému se mi stalo, že paní švadlena, údajně velmi šikovná, připravila na dohodnutou zkoušku hned tři halenky najednou. Nenastříhala je však podle zapsaných mír, ale tak jak byla zvyklá. Horní obvod přece nikdo nemůže mít větší než obvod boků. Co nahoře chybělo, to dole přebývalo. Takže nakonec jsem měla TŘI nové halenky se slušivými vsadkami v podpaží. Od té doby jsem všude radši upozorňovala, že nahoře toho mám opravdu víc.
Skvělé oděvy pro baculky, krásné, vtipné, nadčasové má Mary Poppkin nebo miluju Atelier Donát, tam se obléká i Květa Fialová a velmi je propaguje. V AD se koupí i šaty vhodné na večer, na ples…….. jsou to originály a jsou opravdu krásné.
Obojí je ovšem pro peněženku poněkud zátěžové, zato ale šaty z obou těchto zdrojů vydrží léta módní, neb příliš žádným trendům nepodléhají. Já mám troje šaty od AD snad 7 nebo 8 let a ještě se mi nezprotivily.
No jo Karolínko, ale Popkin ( ta v Arkádách na Pankráci – o jiné nevím) je fakt drahá a večerní šaty jsem tam taky nekoupila. Mám od nich moc krásné košile a společenskou halenu, jenže ta stála přes 4000. Dobrá nekupuju to každý měsíc, to je fakt, ale i tak málokdy odejdu s něčím „přiměřeně, přiměřeně“.
Nezlob se, Karolínko, ale ateliér Donát mě teda nebere. Z jeho kolekce společenských šatů se mi líbí jedny. A z těch halenek a tunik …. nějak nemůžu jeho obvyké cípaté a batikové hábity střihu cirkusový stan. Nemyslím si, že ženská, co má větší velikost, ale přitom ženské proporce, by se měla strojit do drapérie. Naopak! Oblečení by mělo být barevné, vypasované, nápaditě členěné, upozorňovat na přednosti (třeba pěkná prsa, ramena, nebo nohy) a potlačovat nedokonalosti (velký zadek, silná stehna, paže, pneumatika v pase).
Donát by mě navlíknul do dlouhé široké sukně do gumy a volné cípaté batikové haleny v barvě černo rezavé, nebo mechovo lesní a byla bych jak tank, co má 120 kg. A já se obleču do pouzdrovek do půlky kolen, větší výstřih odvede pozornost od špeků, vymodeluju trochu pas a přidám vvyšší podpatky. Většina lidí by hádalo cca 70- 75 kg. A pravda je někde mezi.
Já se vůbec nezlobím, naopak, víc názorů je nutné.
Já tam běžnou konfekci nekupuju. Ale pořídila jsem si tam troje „večerní“ šaty – černé, modré a béžové. Jsou všechny dlouhé a splývavé, mají přes sebe takovou volnou vestičku, v sukni klíny, takže když se v tanci otočíš, krásně se to vlní, faldy břišní pod tou vestičkou nejsou vůbec vidět a celkově šaty působí velice draze a elegantně. Takže s tímto nákupem jsem navýsost spokojená a pak jsem si tam pořídila dvoje kalhoty a ty mi taky naprosto vyhovují. Také se mi u nich všechno nelíbí, ale většinou nad tím, co vidím tady v jejich speciální prodejně ve Spálené, si pozvdychnu, že zrovna teď mám jiné výdaje!
Milá Bubu, co počít jestliže člověk NEMÁ těch krásných a byvších 75kg?
No… u mne už to taky není těch krásných 75 kg, ale těch 120 kg to taky není. A pokud má ženská aspoň trochu znatelný pas, tak se s tím dá dělat ledacos a vždycky to bude lepší, než volně visící beztvará drapérie.
Jsem to jen naskok. Dole je odkaz na velice dobrý internetový obchod s luxusními (neb přinejmenším velice kvalitními) látkami. A vyřizují objednávky i do zahraničí,
http://www.tessuti.com.au/online-shop
Bohuzel, Judith, internetove zasilky ze zamori do CR se ponekud zkomplikovaly. Nove, znacne ujete a neprehledne predpisy Ceske posty, celniho uradu, a obavam se, ze i EU, jsou na pepku. Maminka, vysky dnes 140 cm, ovsem sirsi, na sebe nedostane v CR temer nic. 23. listopadu jsem poslala balik s moc hezkyma vecma. Dorazil do Prahy 30.listopadu. Posta mame napsala, ze musi vyplnit plnou moc, aby ji posta mohla zastupovat v celnim rizeni. Dale chteli, aby jim napsala, co tam je a jakou to ma cenu. Pravda, poskytli ji kopii celniho prohlaseni, ktere jsem k baliku vyplnila. Podotykam, ze s hodnotou znacne vyssi, nez za co jsem to na vyprodeji poridila, protoze jsem si vedoma, ze v Evrope je obleceni predrazene, ale aby mama nemela potize s celnikama, tak jsem to nadhodnotila. Mama byla pripravena zaplatit clo nebo DPH ci co. Tak jim babicka odepsala, ze to nevybirala a nemuze tudiz dodat informaci navic k celnimu prolaseni. Synovec ji vyplnil plnou moc a pak dlouho ticho po pesine. Kdyz to elektronicky urgoval, tak mu odpovedeli, ze do plne moci nenapsal skladove cislo zasilky. Jsem si tu plnou moc stahla z webu Posty a nikde tam zadna kolonka na skladove cislo neni. Ovsem to cislo bylo v mejlu, na ktery Richard odpovidal. Zato ale v te plne moci nekolikrat stoji, ze posta bude jednat v jejim nejlepsim zajmu. Ale protoze nenapsali skladove cislo zasilky do formulare, tak to posta v nejlepsim zajmu maminky odeslala zpet do USA jako nevyzadanou zasilku. Balik prisel ke mne zpatky v sobotu. (punch) Tyden po baliku c. 1 jsem posilala druhy mensi s naradickem pro bratra a jeho dva syny. Po fiasku s balikem c. 1 bylo poste dodano cislo skladove zasilky. Dostali podivuhodnou odpoved, ze se to posta POKUSI dat dohromady se zasilkou, ale ze je mozne, ze se jim to nepodari zavcas a tudiz i to se muze vratit odesilateli. Zadarilo se jim a pred par dny naradicka pricestovala do Olomouce – s uctem za 231 korun. Z toho 51 bylo clo a 180 korun odmena poste za zastoupeni v celnim rizeni. 😀 By mne zajimalo, jak tu mamu posta reprezentovala. Jako ze celnik napred chtel treba kilo, ale hodna posta to ukecala na polovinu? (:D) Prijde mi, ze ta posta ma neuveritelnej konflikt zajmu – napred si vlastne vynuti plnou moc, a pote nejedna v nejlepsim zajmu osoby poverujici, a nakonec ani statu, protoze mama byla ochotna zaplatit clo a DPH za velky balik, ale vubec ji nedali prilezitost. Taky jsem si nasla nejake ty predpisy a cetla to nekolikrat, a jsem z toho furt jak jelen. Cosi osvobuzuji ze 45 EUR a neco z 22 EUR – rozdil muze byt mezi clem a DPH, lec z textu na postovni webovce to neni jasne. A proc to vycisluji v EUR, kdyz v CR zatim jeste plati koruna?
Takze holky piskvorkarky, ony ty latky mimo uzemi EU vam mozna uz neprojdou.
Hanko, od té doby, co mi pošťačka srolovala DVD do trubky na letáky a na poště se se mnou odmítali bavit o reklamaci – nakonec se to poslalo jako „poškozeno během přepravy“ – se české pošty bojím. Obrázek od YGY taky přišel s rozbitým sklem.
Hano, to je tedy horor. No, objevila jsem včera moc pěkný zásilkový obchod s látkami a potřebami pro piškvorkáře/piškvorkářky, tak to sem odkaz ani dávat nebudu.
Možná trošku s křížkem po funuse, ale trošku se Pošty zastanu. Nebo možná ani ne tak Pošty. Vcelku v zahraničí nakupuji, a sem tam se nějaký problém najde, ale jen málokdy. Horší to bude asi s těmi soukromými balíky, kde se hůř dokládá hodnota. A taky je to o štěstí na lidi, samozřejmě, blbec se najde všude. Také nejdou všechny zásilky přímo přes Poštu, a ostatní přepravci mají co vím dobrou úspěšnost v proclení a doručování 🙂
Ono to asi bude tak, že starší populace nepředstavuje pro návrháře a obchodníky zajímavou kupní sílu.
Když si já koupím šaty které se mi líbí a neztloustnu do nich, používám je několik let. Mladší generace obměnuje šatník nejméně jednou za tři měsíce. Je lehké si spočítat z čeho plyne větší zisk a těm větším a starším holt nezbyde než sáhnout po nudné sukni/kalhotech a, probůh, blůze. Tuhle kombinaci osobně nesnáším, ale co nadělám.
Ha, há, Dede, výborné téma. Slovo do pranice. Já říkám, že obchody jsou plné hader, ale nejsem schopná si na sebe (tedy rozuměj mou velikost kolem č.48) vybrat.Ještě tak ve sportovním a to stejně už sahám po pánských modelech, (sice mám problémy s partijemi v horní části hrudníku (chuckle) ), ale různé bundy a větrovky někdy seženu. To ostatní to je vždy souhra náhod. Je to moje vina. Kdysi jsem si sama na sebe šila, takže bych neměla mít problém se zase k tomuto umění vrátit 😉 .
U nás konečně padá z nebe voda, nyní už sice řádně mokrý sníh, ale voda. Končí období zaprášených bot, oblečení a psa!
Tak už dopadalo, všechno teče a svítí (sun) .
OT: Zasloužím grog. Po více než hodinovém cvičení jsem odházela celý barák včetně chodníků, telefonní budky a pěšinky k popelnicím. Naštěstí právě přestalo sněžit a tak to vypadá móc uklizeně. (Grog zasloužím proto, že jsem házela místo postaršího souseda, doufám, že bude rád, až to uvidí. 🙂 )
Určitě zasloužíš (inlove) Já už dnes házela třikrát a teď pokračuje Marek. Prašan a vítr znamenají nekončící zábavu… 😛 Řekla bych, že Xerxová to ví líp než já 😀
Zaházela jsem si podruhé (trošku přisněhalo) a na noc je uklizeno opět dokonale – no ale má padat dál, tak nevím, jak ráno…
Tohle bylo rychlé házení, snížek je lehký jak vzduch, jediné, co vadilo, byl vichr – ale na ten jsem si vzala čelenku.
Držím palce vám, více posněženým. (y)
Ano, také vidím jako problém sehnat šaty. Téměř jakékoliv šaty. Nesnáším flitry, lesklé kamínky a jiné věci asijské provenience. Nesluší a nesedí mi šaty na ramínka. Takže i letní šaty i společenské – prostě nemám. Používám černé kalhoty a vhodný doplněk, pokud musím (mám jednu nebo 2 varianty už nekolik let). Místo letních šatů spíše nosím kahoty a triko – kdybych musela do společnosti, bude ouvej. Věděla bych co asi bych ctěla. Ae nemají to nejen v mé, ale ani v menších velikostech. Teď i móda pro mladé vypadá jak z výprodeje šatníků babiček (a nešlo by o ty prvorepublikové modely, ale tehdejší aušus).
Místo kočky mám na klíně psa a sedím obvykle doma. Do divadla mám kalhotový kostým. Jeden už pár let.
Mám stejný problém jako Eva, Protože mi hrozila společenská akce třídy atomová bomba, navštívila jsem dokonce půjčovnu šatů. Takovou dražší. Našly se jediné šaty vhodné barvy, bez flitrů a bez korzetu. Nelíbily se mi, přestože byly jediné. Řešení? Hodit se marod a zůstat doma se psem 😀 Nebo jet nakoupit do zahraničí – tam to přece jen funguje, i když hledat se musí taky.
Ještě jedno řešení mě napadlo – být Bubu! Ta si spíchne plesové šaty kategorie 1A za tři dny a to se musí flákat (např. chodit do práce 😉 ), aby jí to tak dlouho trvalo (chuckle)
„být Bubu“ – to mě sestřelilo (rofl) (rofl) (rofl) (y)
ale ledacos by se tím vyřešilo (blush)
Děkuju, děvčata, jsem Bubu a nouze naučila Dalibora housti. Nejsem konfekční. Zkuste si sehnat kalhoty v délce 112-114 cm (měřeno od pasu). A to nejsem zas až tak vysoká (pouhých 175cm), jen mám dlouhé ty dlouhé kosti. Zano, nepřipomíná ti to něco?
Navíc mě děsně vytočí, když potkám někoho ve stejném oblečení, co mám já.
Nojo, teď jsem si šila koktejlky a nechtěla jsem jen obyč pouzdrovky, ani ramínkový pytel. A chtěla jsem je mít vymazlené, tak je na nich dost ručního šití. Hrála jsem si s nimi po chvilkách 3 dny. Ale povedly se.
Ovšem stejně chodím radši tancovat v kalhotách a živůtku, tunice,….
ukaaaaž (clap)
Achich Dede, tohle je aktuální téma ;( – zdaleka nejde jen o šaty do společnosti, stačí, když se chci oblíknout do práce. Naštěstí se u nás nevyžaduje kostýmek apod. každodenně, jen když člověk má nějakou akci. Ale zamyslete se – jak často vídáte v krámě kostým 46 na vysokou ženskou :S. :S
Mně se nedaří vidět vhodný denní kostým i ve velikosti 40 (shake)
Jo, hodně prodloužená 44, co není ani černá, ani nádražácky modrá ani babsky vínová nebo béžová, to je fakt dost kumšt. Můj poslední úlovek byl z šedého kára (několik odstínů střední a tmavé šedé s vínovou linkou) – cigaretové kalhoty s širším tvarovaným páskem a klasické sako s šikmo položenýma nakládanýma kapsama a s dragounem vzadu. Konečně pěkné „montérky“.
chicht Bubu – copak mááááš proti vínové a béžové ( teda camel)? :-)moje nejoblíbenější tvídové sako ( za 200 Kč ze sekáče :-), vyčistit, opravit podšívku a děláme Anglii) je temně vínové – trošku jako archivní Frankovka :-)v camel mám kostým a kabát ( z finančně zajímavějších časů, šité mojí kamarádkou, co o ní píšu níže) – v tom vypadám, jako když jsem právě vyšla od Podolské! miluju 30. léta! ovšem občas to je třeba ustřelit nějakou kontrastní barvičkou topu nebo košile, když nechci být za dámu tak moc :-)tahle kombinace pravda stála tolik, že bych za to oblékla na zimu celou rodinu – jak říkala Mary – Co život dal a vzal :-), jenže to vydrželo ( s jednou povolovací přešívkou) už dvanáctou zimní sezonu. za tím kabátem se každý otáčí – zkoušela jsem čechrat svoje sebevědomí představou, že za mnou 😀 no ale pak jsem jednou šla potěšit oko do výlohy MaxMara a pochopila jsem… Hanička totiž sehnala kupon látky na dva kabáty, krátký a dlouhý, téže látky, ze které tu sezonu měl MaxMara modelové kousky 😀 a já tam tak stojím před výlohou a koukám dovnitř a za výlohou stojí prodavačky a koukají nevěřícně na mě 😀
Nemůžu si pomoct, ale při čtení tohoto článku jsem si hned vzpomněl na Saturnina. Teda ne že bych chtěl Dede srovnávat s tetou Kateřinou, to bych si nedovolil, ale osměluji se poznamenat – křižník nemá plachty.
😀
(rofl)
A (rofl) co má? (rofl :O
Křížník je od slova křižovat a to musely kdysi právě plachetnice. Dokonce bylo kdysi plachtoví, které křižování, čili plavbu proti větru, umožňovalo, technickou revolucí 🙂 No a pro účely boje bývaly obrněné a dnes se tak tuším nazývá prostě bojová loď (to už přesně nevím)
Strávila jsem mnoho šťastných chvil v námořnímu muzeu v Oslo – miluju plachetnice (blush)
Dík za osvětu.
Vždycky jsem hloubala kde a proč ten křižník křižuje, s křižováním plachetnice proti větru se mi to nepropojilo. Dede, máš věru širokej záběr. (inlove)
To je sice pravda, ale je velký rozdíl mezi tehdejší a dnešní terminologií.
V 15tom storočí som tiež nebol majorom, a terazky hej.
😉
Milý Dane, Dede psala “ … která vplouvá do salonu, mohutná a důstojná, jako křižník pod plachtami …“
Z její věty nevyplývá, že křižník MÁ VŽDY plachty, ale že křižník, který vyplouvá pod plachtamy, je mohutný a důstojný jako prvorepubliková DÁMA, vstoupivši do salonu (rofl) (rofl) (rofl) – aspoň já to tak pochopila (nod)
Navíc křižník má dobrý motor, což se mi k té dámě moc pěkně hodí 🙂
Dane, vřele doporučuji fota z 30. let, kdy elegantní bitevní křižník Hood obeplouvá svět a navštěvuje nejslavnější vojenské přístavy. V tropech vždy pod plachtami! Ty ale nesloužily k pohonu, ale k zakrytí palub, aby se na nich v tropech mohli pohybovat elegantní gentelmani se svými dámami a doprovodem neméně elegantních důstojníků. (chuckle)
No jo, jasně, není plachta jako plachta. 😀
Ale plachtu proti slunci (tropiko) ani plachtu do které se skáče při požáru jsem na mysli opravdu neměl.
Mimochodem, typický křižník, který zná snad každý, je Aurora. 😀
No vidíš, na tu jsem ani nevzpoměla (Ne, Vladimír Iljič s vámi nikam nepujde, Lve Nikolájeviči – zase byste se ožrali a stříleli z Aurory! řekla Naděžda Krupská Trockému). Mně naskočil okamžitě křižník Potěmkyn – no Rus jako Rus (chuckle)
a mě Potěmkinovy vesnice 😀
Dane a do jaké kategorie byste zařadil HMS Warrior. Viz http://www.hmswarrior.org
HMS Warrior je parní fregata z roku 1860. A je to nádherná loď, byl jsem na ní. 🙂
Problém nedostatku společenských šatů je již dlouholetý, je i problém společenských šatů na denní příležitosti. Z bazénu vím, že se vyskytují i mladé stokilové víly, které jsou možná společenskými šaty nepolíbené a zůstane jim to i do vyššího věku. Sehnat zručnou švadlenu je náročné. Začala jsem to řešit opět šitím, mám doma poklad – knihu střihů z první republiky ve které je pamatováno s oděvem na každou denní dobu i velikost, ale je problémek sehnat látku, vždy se musím podrobit tomu co je na pultu a né tomu, s čím přijdu do obchodu. Poslední nedávnou návštěvou našeho divadla jsem jenom zírala, že se dá zážitek prožít i s baťohem na zádech a v nespolečenských oděvech, asi to byli furianti, když se hrálo Naši furianti. Asi jsem staromódní (nebo úplně normální nadšedesátka), ale potrpím si na noblesu (wait) .
Kdykoliv jdu ve „velké“ večerní do divadla a vedle mě usedne baťůžkář v keckách a svetru, jsem znechucená na nejvyšší míru. Nepustila bych je tam! Když jedou do ciziny a chtějí si dopřát kulturní zážitek, mají si do kufru přibalit náležité oblečení. Prostě by byla půlka divadla prázdná, protože v tomto oblečení by dovnitř nesměli stejně, jako by v něm nešli do divadla doma! Pamatuju si, jak mě odmítli v Německu pustit do hotelového baru v hotelu Hilton v kalhotách! Podotýkám, že sice ne společenských, ale džíny to nebyly a byly doplněny vkusnou halenkou a lodičkami. Protože jsem byla ze skupiny největší, neměla jsem šanci si půjčit něco jiného od nějaké kolegyně a tak jsem ostrouhala a čuměla v pokoji na televizi. A to byl pitomý hotelový bar!
Kdyby ten večer z divadla vyhnali všechny nevhodně oděné, tak nás tam zůstalo 14 asi z devadesáti, je to k naštvání, empatie slábnou … ;(
Ve Švédsku se chodilo do divadla v džínách a svetru už v roce 1968 když jsme sem dorazili. A vlastně dost dobře nevím k čemu se přikláním. Angažovanost diváka, jeho vnímání a přijímání ideí a citů které se mu snažím z jeviště předat, jeho oblečení neovlivní. Třeba návštěvu divadla už ti mladí neberou jako velký svátek ale jako samozřejmost ve svém životě. Pro mne je důležité aby se divák cítil dostatečně uvolněný a sám sebou abych s ním mohla komunikovat a mít kontakt. Divadelní představení je totiž vždycky společné dílo herců a diváků. 🙂 (makeup)
I u nás jsou scény, kam chodím „normálně“ oděná, ale ono je to potom i dál o upravenosti a čistotě těla i oděvu (rain)
Počítala jsem s civilisovanými diváky. (chuckle) :O
JiLe a všem ostatním Jiřinkám k dnešnímu svátku všechno nejlepší (h) (d) (rose1)
Všechno nejlepší k vašemu svátku milé Jiřinky. (h) (rose1) (rose1) (rose1)
všecko nej (inlove) (rose1) (rose1)
Moc děkuji děvčátka krásná (d) (d) (d) (party)
já si to myslela,ž emá JiLe svátek, al enevěděla jsem to jistě, tak s epřipojuju s přáním všeho nejlepšího …. (h) a (rose1)
Všechno nejlepší (rose1) (rose1) (rose1)
😡 Stojíme ve frontě gratulantů, přejeme všechno nej, nej a posíláme kytičku. 😡
(f) http://jovo.rajce.idnes.cz/Pranicka_13_2011-12#JiLe_Jirinkysv_2012.jpg (f)
Všechno nejlepší, milé Jiřinky!
Páni, to je nápad mít tak květinkový jméno v třeskutým únoru 🙂
Všechno nejlepší (^) (d) (rose1) (music) (sun)
Tady uplatním jednu vzpomínku: musela jsem se kdysi zúčastnit převýznamné společenské akce, která začínala na Žofíně v 6 odpoledne v parném létě. Složitý úkol a mé obliny vyřešila výpůjčka od sestry, kterou švára každoročně vláčí na ples sportovců a podobné trachtace.
Temně modrá inteligentní pletenina se stříbrnou nití (černé, ev. stříbrné nebo bílé, psaníčko a boty není těžké půjčit), dlouhá sukně s rozparkem, splývavá halenka, rukávy bylo lze podkasat k loktům, sukni jsem malinko založila na delší midi a přisámbu – z těch tří set lidí jsem byla za absolutně nejelegantnější. Protože sestra nikdy nic nevyhazuje, tak kdyby znovu udeřilo – vím, kam jít. (blush)
Ano, Dede, mluvíš mi z duše! Na velikost 44-46 se oblečení koupit nedá, rozhodně ne v rozumné kvalitě a střihu za rozumné peníze. Znám jeden obchod v Olympii, kde šijí nádherné večerní šaty- ale jen do velikosti 42. Přitom znám spoustu ženských svého věku (a je mi těsně přes 40!), které mají mou velikost oblečení a zoufají si stejně jako já. Prostě pokud člověk nemá velikost max 38, je nemožnej a má sedět doma! A pokud něco v mé velikosti mají, je to příšernej hadr, pytlovitý střih- a na uzoučká ramínka. Pod to se podprsenka schovat nedá. Opravdu jsme pro obchodníky tak nezajímavé? Když si chci koupit něco opravdu hezkého, je to o kusanec vyšší cenový level. Takže pokud jsem manda, tak musím být ještě bohatá? A prodavačky jsou kapitola sama pro sebe. Hláška „máme i tak velké velikosti“ mě na dlouho vyhnala z obchodů a zbavila mě chuti si koupit byť jen kapesník 🙂
Co takhle velikost 54 – 56 co nosí opravdové ŽENY??
přijeď do Perníčkového království, je tady určitě jeden obchůdek, kde se oblékneš s nadšením – velikost 42 je tam jako nejmenší, tj. štíhlá, za bičem se převlékající :-)majitelka je taktéž dáma, mající šmrnc a elegantní velikost 46-50. zboží si vybírá sama a to včetně kabelek, deštníků, šátků a bižuterie. pastva pro oko a ne až taková šlupka do peněženky. sídlí v bezprostřední blízkosti Finančního úřadu, což mi připadá pro obchod s oděvy vtipně úletné 😀
to jsem byla jáááá 🙂
Inko,tam se neoblečeme ani jedna…. (sweat)
to mělo značit, že velikost 42 je tam úúúplně ta nejmenší – výběr začíná od 48-50 a jedeme dáááál:-)
a viděla jsi ty výtvory v těch větších velikostech na nás s Inkou? Já ano…děsný….
mno, to neviděla 🙁 ale 44-46 pro Matyldu by problém nebyl – já mám taky kalhoty 44 nebo 46, podle střihu a lítání do dá, než nějaké seženu v takové barvě a látce, aby to chvilku vydrželo a vypadalo to pěkně. mám kamarádku, naprosto exclusive krejčovou, ale trošku ve vyšším levelu co do látek i zpracování. je ale pravda, že těch pár základních kousků, co od ní mám, vydrželo i 10 let a stále jsou pěkné ( stačí případně povolit švy a tak 🙂 ale s tím obyčejným je trošku sháňka 🙂
Naše Jáňa není žádný drobeček /48-50/ a je vysoká, ale my nakupujeme zásadně v Turnově. Tam se dá velmi pěkně vybrat v obchůdku Kitty móda. Majitelky jsou velmi příjemné a vstřícné i když samy jsou štíhlé. Já sama si tam kupuji jen nějaký ten svetřík, kalhoty popřípadě halenku protože jsme zvyklá chodit spíš ve sportovním. Ale naučila jsem tam chodit i kamarádku z Prahy, která sem jezdí na víkend. Mají slušný výběr a hlavně slušné ceny.
Ještě jsem zkoukla diskuzi a opravdu je velký problém sehnat něco hezkého na rubensovské tvary. Dokonce se mi jednou stalo, že paní majitelka butiku mi jako řešení navrhla zhubnout. Bez ní bych to asi nevěděla. V Kolíně jsem objevila slušný obchůdek pro buclatější a u nás začíná podnikat jedna švadlenka, tak ji musím vyzkoušet. Jo a kde ty látky??
Ženy co peníze mají si dají ušít model od návrháře a nebo jsou za diblíky. Pořídí si nový ksichtík, prsíčka, pozdvihnou zadeček, jen ten krček a ruce vypovídají o stavu věci. Jak miluji ony dámy, které umí stárnout a stáří považují za krásnou etapu svého života.
inko – já přímo miluju Květu Fialovou, je prostě rozkošná (nod) (inlove)
Já bych jen poznamenala, že skutečně elegantní dámy, si své toalety nechávaly šít.
Fungovalo to tak, že každá dáma měla doma svou krejčovskou pannu, nakoupily se látky, pozvala se do domu švadlena a ta šila a šila až celou rodinu obšila. V salonech, jako byla např. Podolská, šily jen ty nejbohatší.
Soudím, že bohaté starší dámy budou činit totéž.
A jelikož těch bohatých zas není až tak moc, vrátí se většina k domácímu krejčovskému umění – pamatujete ještě na fronty na Burdu v Jungmance?
😀
sím já ano… (ještě jsem dětem kupovala Pifíka)… 😀
Tak to je Dede svatá pravda. Každá z nás ta baculatější, ale i ta která není podle norem úplně souměrná ( holt někdo má boky a drobná prsa a někdo zas naopak) ví co to je za horor koupit společenské večerní šaty. Už jsem byla na plese i v kalhotech, bylo to hrozný a už nikdy to nezopakuju. Nicméně jsem žena mladá, k padesátce mi sice chybí jen minikrůček, ale doba je jiná, nejsem sedřená z věčného schánění a trávení víkendů nad pračkou a všemi těmi „radostmi“ z minula. Jít do některého z těch stovek obchodů s módou, které jsou napěchované hadry…hadry a zase hadry a koupit si šatečky je nemožné, navíc (fakt za to nemůžu) ale studentka na brigádě s velikostí 36 nedokáže skrýt zhnusení nad mnou požadovanou 44. Často vidím,že nemůže uvěřit, že takové číslo vůbec existuje.V Bostonu jsem kdysi viděla obchod s překrásnými elegantními večerními šaty pro dámy plných tvarů. Žádné nabírané, oflitrované, strakaté hnusy, ale nádherné materiály a neskutečně vstřícné střihy… no jo, bylo to na konci pobytu a kreditka měla jiný názor na vlastnění takového pokladu 😀 Nicméně ono to existuje..kdesi…
No jo Émerika 😉 , když se člověk podívá na jakékoliv fotky z ulice, tak je jasné, že o zákazníky nemají obchody XXXL nouzi.Taky bych brala, kdyby v českých obchodech byl větší výběr oblečení na střední velrybu…
IVI A ,UŽ JSI ZKOUŠELA OBLÍKNOUT SLONOHROCHA?TO JE FAKT MŮJ VELIKÝ PROBLÉM, ALE NIC S TÍM UDĚLAT NEUMÍM.J DOBA, KDY JSEM JEŠTĚ DOKÁZALA OBŠÍVAT A DOCELA PĚKNĚ A SLUŠNĚ OBLÍKAT VLASTNÍ OSOBU I CELOU RODINU VČETNĚ MANŽELA , UPLYNULA A POMINULA PRÁVĚ STEJNĚ, JAK SE ZTRATIL MŮJ ZRAK.KOUPIT SI COKOLI PĚKNÉHO NA SEBE NENÍ KDE A HLAVNĚ TAKY CHYBÍ TA HROMADA PENĚZ, CO JE K TOMU POTŘEBA.KDYBYCH MOHLA ŠÍT DÁL, BYLO BY Z ČEHO.TAKTO Z MÝCH NEPŘEBERNÝCH ZÁSOB PĚKNÝCH A KVALITNÍCH LÁTEK , KTERÉ BYLY ZAKOUPENY ZA HLUBOKÉ TOTALITY,MŮŽE ASPOŇ ČERPAT MOJE MLADŠÍ DCERKA, KTERÁ DOSTALA SVŮJ 1. ŠICÍ STROJ PŘED CCA 11 LETY, KDY JÍ BYLO 18. ŠIJE DOST A JSEM RÁDA, ŽE TO MNOU NĚKOLIK LET SHROMAŽĎOVANÉ OBROVSKÉ GALNTERNÍ BOHATSTVÍ VYUŽÍVÁ DOST.
Při pohledu na současnou módu musí dojít k závěru, že nejlepší bude sedět doma s kočkou na klíně. (clap)
Muhehe! Dede, šedesát mi teda ještě není,ale ten pocit nemá jen tebou zmiňovaná věková kategorie..ale poslední dobou docházím k tomu,že ta kočka na klíně je lepší,než snažení se o konverzaci kdekoliv ve společnosti, s lidmi,kteří na všechno jen nadávají…. a že jich tam je strašně moc….
Když ono je cosi velmi vyšinutého ve světě, kde nejžádanější modelkou je – mladý muž. Myslela jsem, že tento fakt by mohl donutit mladé ženy se vzepřít diktátu modního nereálného světa, kde se nepřirozené povýší na normu, ale kdeže! Mladé ženy si spíš nechají ořezat kosti, aby byly bez boků jako tento idol.
Ženy, které si váží samy sebe by přece měly takovou módní přehlídku bojkotovat!
Eh, včera byl na internetu titulek, že došlo k průlomu a na obálce módního časopisu byla baculka. Jenže to byla normální velmi štíhlá dívka, jen to nebyla vychrtlina jako obvykle. Módní měřítka jsou dnes neskutečně pokřivená.
Dede má pravdu, my ženy bychom měly trvat na tom, aby se modely dělaly pro ženy – malé, tlusté, velké, tenké, mladé či staré – ale pro ženy!
Přeju všem krásný den. (h)
Vavísku,to není jen dnešní trend – za mého mládí s tím začala tehdy Twiggy…
Naprosto přesné, drahá příbuzná! Přitom to nechápu, ty „reklamy na Dachau“ nejsou ani pohledné a ani to není zdravé.
Již delší dobou zatávám názor, že móda anorektiček je způsobena nástupem 4% menšiny do módního průmyslu. Co se takovému hochovi líbí? Mladý chlapec. A čeho se bojí a nelíbí se mu? Žena s vyvinutými druhotnými pohlavními znaky. Podle toho vypadá jeho vnímání krásy a výběr modelek. Taky se móda s nástupem těchto hochů výrazně změnila. A nebylo to nástupem Twiggy. Stalo se to ve 20tých letech nástupem sníženého pasu charlestonek. V 50tých letech, jako reakce na válečné běsnění, byla chvilku éra ženskosti, ale 60tá léta zpět vrací dekadenci a od té doby to labutě z ruky nepustily.
Milá Dede a milé dámy, nejde jen o tuto oblast kde se se stárnoucí ženou nepočítá. A když dosáhne žena pensijního věku je naprosto nepotřebná a nezajímavá pro společnost která počítá jen s těmi produktivními. Všude jsou vidět jen ženy mladé, štíhlé, bez vrásek. Málokdo si uvědomí co všechno se dá na fotografiích časopisů vyretušovat a tak se mnozí dají zblbnout tímto trendem a snaží se zůstat mladí na věčnost. Při tom mají starší ženy i muži zkušenosti a vědomosti které mohla společnost využít ke svému prospěchu ale takhle přijdou ty poklady vniveč. A je nás starších čím dál víc, průměrný věk se zvyšuje a populace ztrácí jaksi rovnováhu. Jestlipak se svět probudí včas? (think)
hezkou středu všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Dneska to odbydu – mám na sobě staré rifle a házím a házím…. Od sedmi učím a musím najít garáž…
Milá Dede,
tak tohle se mně aktuálně týká – na konci února má vnučka maturitní ples a z mně nepochopitelných důvodů trvá na tom,abych tam byla (nod) .Nedá si to vymluvit,už mám lístek a problém co na sebe.Šaty si šít nenechám – byly by to vyhozené peníze – druhému vnukovi je dva a půl roku,jeho maturity se nejspíš ani nedočkám (shake) .Vzhledem k tomu,že chodím o holi,určitě nebudu chodit plesat ani v dohledné době.Ale těším se,že po x letech se podívám do Lucerny a budu pyšná na vnučku,která bude jak princezna – má nejen úžasné šaty,ale dobře se i učí (happy) .
Fallowo, podobně jsem uvažovala taky. Ve finále jsem si šaty půjčila a byla jsem v nich vážně spokojená. A vyšlo to na zlomek pořizovací hodnoty. (sun) Neváhej a zamluv si nějaké podle vlastní představy. Byla jsem v půjčovně, která mě okouzlila inzerátem:
Půjčovna svatebních, společenských, smutečních a rozvodových šatů (rofl) No, nejděte se podívat 😉
Chi – už slyším pani půjčovatelku, ana sladce přede: a tyto svatební šatičky vám moc sednou … no, a kdyby to třebas nevyšlo, tak u rozvodového stání budete v nich taky velmi šik. (rofl)
Mluvíš mi z duše, Dede!
Chtěla jsem na ples, chtěla jsem oděv vhodný do divadla (v Liberci se na to docela dbá), ale ani prodejna pro nadměrečné mě neuspokojila – šaty byly, ale se společenskými neměly mnoho společného. Takže jsem uspořádala hon na švadlenu a dalo mi řádnou práci sehnat takovou, která umí ušít potah na cirkusové šapitó – tedy na mě. A jak dlouho mi trvalo najít obchod, kde mají látky v mnou požadované kvalitě a barevnosti! Teď si milou švadlenu hýčkám a snažím se nezničit její výtvory.
ZUZKO, PŘESNÁ TREFA DIO ČERNÝHO.. MOHU SI TVOJE CIRKUSOVÝ ŠAPITÓ PŘISVOJIT.? SHODILO MNE DOSLOVA POD STŮL, ALE PŘESNĚ VYSTIHLO PRÁVĚ TU MOU KREDENCIÓZNOST VZHLEDU.