Letošní léto u klokanů je nejstudenější za posledních 80 let. Klimatické alarmisty upozorňuju, že to jistě bude globálním oteplováním. Jinak by přece nemohlo na zdejší krajinu furt pršet, občas i s místní záplavou a teploty být o 20 i více stupňů nižší než bývá v tuto roční dobu zdejším dobrým zvykem. Toto velice vyhovovalo Míle, zvláště v době když pekla obligátní vánoční cukroví.
Díky častým dešťům je všude nebývale zeleno a kde se tráva a plevel pravidelně nestříhá, tak by ukryla i elefanta. Prostě letos v létě bych chtěl být býložravec – přežvýkavec. Toho šťavnatého zeleného jsou všude čtyři přehršle.
Před pár týdny jsem byl na rutinním vyšetření v nemocnici, kde mě uspali. Tam s mým tělem nějak nevhodně pohnuli a od té doby mě berou záda, že z kůže občas povyskakuju. Takže většinu času trávím v horizontální poloze. Ať už v posteli, nebo i někde jinde. Dobré trénink na časy příští až zalehnu natrvalo.
Logistiku vánočních oslav mají v naší famílii na starosti ženské. Mužská část rodiny by se sice nejraději věnovala škatulce s označením „NIC“, ale jejich protějšky se starají, aby se tak nestalo ani omylem. A tak jim nezbývá, než tyto svátky nějak protrpět.
Vzhledem k tomu, že moje tělo nevydrží delší dobu ani sedět, toto datluju pololeže na notebooku, odehrávalo se vánoční plesání následovně. Na desátou dopolední byli pozváni kamarádi a schovanka Blanča s rodinkou a po třetí odpoledne naši mladí. V přestávce, zhruba od 12 do 15 hodin se moje tělo vzpamatovávalo v poloze ležícího střelce. I když den před Štědrým dnem pršelo, tak v tento den bylo počasí přívětivé.
Před každou akcí jsem spolykal dryák proti bolestem, co mě předepsal můj osobní ranhojič, a tak jsem byl schopen nejen se zúčastnit, ale také fungovat co by fotograf, abych později mohl zúčastněné přivádět do rozpaků nevhodnými záběry.
Úderem desáté dopolední začala před domečkem parkovat auta. Se svojí rodinou dojela bývalá spolužačka našich hochů Maree, která jaksi od té doby patří do rodiny. Její muž Graham a děti Jack a Lána to tady u nás už také dobře znají. Pak dojela schovanka Blanča se synkem Míšou a manželem Milošem a nakonec naši dlouholetí kamarádi a zároveň ošetřující lékaři, Bohunka a Honza.
Popíjelo se jen kafe a čaj, mlsalo se vánoční cukroví, co Míla napekla, vyměnili jsme si vánoční dárky a hlavně se vedly řečičky. Tedy mužská část společnosti povětšině mlčky přihlížela a naslouchala štěbetání ženské části společnosti a dětí. Do toho se trochu zamíchali Habsburci, ale jen na chvilku, jinak byli vykázáni na balkon, aby neprudili.
Ovšem po třetí odpolední to už byla jiná káva. Jako předvoj dojela naše snacha Edita s vnuky Fynnem a Janou a s Maxem straším, jinak bráchou našeho Ferdinanda. Tři kelpies a dvě děti se okamžitě postarali aby nebylo v domečku smutno, nebo snad klid. Pak dojel i syn Martin, který to bral oklikou přes Blanču, kam dovezl dárky a taky místní hospodu, důvěrně známou pod názvem „Lappo“ jinak ovšem Lapstone hotel. Zde Martin koupil meducínu, ve formě jantarového moku. A to ne ledajakého.
I když to je tady v horách „na lontě“, tak v hospodě Lappo Martin koupil třičtvrtělitrový flašky Belgickýho a půllitrový flašky českýho piva. Zde se mnou mějte trochu trpělivosti, vypukne menší exkurz ohledně přivezeného piva, kterým jsme se hned zpočátku jali léčit.
Belgická piva byla dvě. Obě chuti lahodné a na pivo pekelně silná. „Balená“ byla podobně jako šampaňské, tedy v bytelných flaškách a uzavřená korkem drženým v hrdle drátěnou síťkou. Mok Chimay má 8% alkoholu a ve svém klášteře ho vaří mniši trapisti podle starého, tradičního a osvědčeného receptu od roku 1862. Dále, informační nálepka na láhvi mimo jiné oznamuje, že většinový podíl ze zisku z prodeje této bohulibé tekutiny je mnichy užíván k charitativním účelům. Takže jsme vlastně podpořili charitativní práci a to by se na Vánoce mělo. Nebo ne?
Druhé belgické pivo jménem Duvel má 8,5% alkoholu je vařeno od roku 1871 ze samých přírodních a čistých ingredientů. Tedy žádné výtažky či koncentráty, ale lístkový chmel a správný slad, zrovna jako to předešlé. Voda je ze střežených klášterních a pivovarních studní. Obě piva jsou podrobena druhému kvašení v láhvích a tak jsou kalná, což chuti není na újmu, spíš naopak.
Další dvě piva snad čtenářům představovat nemusím. Byl to Velkopopovický Kozel Premium a Bernard Celebration. To druhé má na láhvi patentní uzávěr, jaký kdysi mívala sodovka Zonka.
Jak jsme se tak s Martinem věnovali léčbě, tak dorazil i syn Petr s Kirsty. Petr se přidal k nám dvěma, ale Kirsty byla zcela necharakteristicky na limče. To proto, že ve svých 40 letech bude poprvé maminou. Zatím to vypadá nadějně a dobře, a když se to kolem Velikonoc podaří odchytit, tak bude o vnuka víc. No hlavně aby to bylo zdravý. Ty dnešní geriatrický maminy co poprvé rodí po čtyřicítce, mě jaksi nejdou pod fousy. Je to koledování o průšvih. No ale to je jejich věc, že jo.
Vánoční tabule byla nachystána Mílou a Editou na balkoně, zatím co děti i psi si hráli v pokoji. Pak ještě Míla s vnoučaty zažehli poslední svíčičku na adventním věnci a potom nastala tradiční žranice, šnycle z čerstvé sladkovodní dravé ryby barramundi, a obrázek je tady fishfingers a dva různé bramborové saláty. Následováno vánočním pečivem a vánočkou s voňavým medem leatherwood z Tasmánie.
Když byla břicha naplněna a sklizeno se stolu, tak nastal zlatý hřeb večera, rozdávání dárků. Míla vybírala z hromady pod betlémem a stromečkem, podávala vnoučatům a ta roznášela podarovaným. Zanedlouho nebylo v pokoji kam vkročit, co zde bylo věcí a papíru na podlaze.
Kolem desáté hodiny se rodinná sešlost začala rozcházet. Z kupodivu jasné oblohy na nás shlíželo souhvězdí Orion, které je zde však vidět vzhůru nohama. Ještě jsme si prohlédli vánoční osvětlení na domečcích v ulici a bylo po hlavní atrakci. Moje tělo toho mělo už stejně plný kecky a šel jsem se srolovat do horizontální polohy.
Petr odvezl Kirsty k jejím rodičům co bydlí nedaleko a pak jel s Mílou na půlnoční mši svatou. Martinova rodinka jela přespat Editině mámě, asi 5 minut autem od nás a zůstal akorát jejich pes Maximus, co sdílel přes noc garáž s našimi Habsburky.
Fotky najdete zde http://hillbilly.rajce.idnes.cz/Vanoce_2011_u_nas
Zapomenuté fotky k článku o Maxovi jsou tady http://hillbilly.rajce.idnes.cz/Max_se_vycajchnoval/
Tak předně milé Zvířetnice a Zvířetníci děkuju za vaši pořízeň a vinšování zdraví. Určitě to pomáhá, záda jsou už poslušnější. Po ránu je teď půl hodiny cvičím a pak jdu, když zrovna neleje, s Habsburky do buše. Pokud prší a je mokro, tak odmítají vystrčit mordu z baráku. Asi to jsou psi pouštní po pánečkovi.
A zadně, věk prvorodičky, Dede, nemá s úhlem pohledu moc společného. Biologické hodiny u ženské tikají ať chce a nebo ne. Je statisticky dokázáno, že prvorodičkám co mají přes 40 se rodí daleko vyší počet různě defektních dětí. Ať už jde o různé syndromy a nebo fyzické malformace. Proto tu jsou takové maminy čekatelky podrobovány bateriím náročných testů. V případě Kirsty vypadá zatím fšecko OK a zároveň se přišlo na to, že to bude kluk.
Tak ať klučík zdárně roste a jsou i s maminkou v pořádku (inlove)
Úhel pohledu vidím v tom, že pro doktory jsem kdysi byla… ehm, starší, už v třiadvaceti – byli zvyklí na osmnáctky 😛
Jirko, moc pekne vypraveni. Hlavne se mi libilo tech par fotek, kdy Mila s detma zapaluje posledni adventni svicku a vysvetluje tradici. To je dar pro ty mrnouse a jejich vedomi, kdo jsou. A vubec, vetsi mnozstvi lidi ke stolu je neco, co mam rada. Zjevne i Mila z toho ma radost, i kdyz je to hodne prace. Z pololezici pozice s noutbukem na kolenach preju, at se zada umoudri. (y)
Báječná oslava, milý Georgi! (inlove) Pokaždé, když píšeš o letních Vánocích, tak tiše obdivuju Mílu, že v tom horku peče cukroví. To by snad mělo být zakázáno nějakou konvencí! (wait) Ale ta vánočka vypadá úžasně už na té fotce. Hned bych si dala 🙂
Jinak k těm starším prvorodičkám – když se měl narodit Andy, tak mi bylo třiadvacet (skoro čtyřiadvacet) a měla jsem v kartě napsané – starší prvorodička. Holt záleží na úhlu pohledu 😀
Milí Švehlovi, vždy se těším na Vaše stránky z Klokánie a píšu Vám, že Vás velice obdivuji.Přeji všem plné zdraví z Prahy.
Milí Švehlovi, skvělá dokumentace vánočních oslav. Pro nás o to zajímavější, že jste všichni v letním. Janina vám roste před očima. Moc krásná princezna (inlove) Přidávám se k předpisatelům. Očekávanému švehlátku a jeho mamince hodně zdraví a pohody (sun) a celé tvojí rodině (vlastní – nevlastní, co na tom záleží, že) ještě dlouhou řadu tak krásných společných oslav. A Tobě, Jiříku ať už si ta bolenice dá pohov a odkráčí dál, než k šípku 😉
Jirko, držím palce ať se záda umoudří!
Janinka je krásná hvězdička a ti ostatní prcci taky. Máš moc fajn rodinu. A pozdravuj Mílu!
Milý pane Georgi, krasne povidani diky a brzke uzdravení
Vždycky mě napadá, když vidím australské Vánoce- jak jste si zvykli na Vánoce v horku, když člověk tak nějak očekává zimu, led a sníh?
A pokud jde o starší matky- zrovna včera si moje lékařka pochvalovala, že věk matek už zase klesá a vrací se k modelu „dítě do třiceti“.
Matyldo, odpovim aspon za sebe o Vanocich v horku. Nekdy je u nas na Vanoce zima, nekdy dost teplo. Pekla jsem cukrovi obcas v sortkach a tricku s dverma otevrenyma ven. Holt si jeden musi zvyknout. Ale co mne skutecne dostava do kolen, jsou nektere vanocni vyzdoby, zejmena v castech, kde lidi moc vkusu nepobrali. Na zelenem travniku nafouknuty ohromny igelitovy snehulak, sobi sprezeni, a kolem kvetou kamelie… Takze ty Vanoce jsou jaksi spojene se zimou asi diky evropskym imigrantum. Ale kdyz si jeden rekne, ze ty Vanoce jsou o necem jinym, ze je to tradice, a ma spiritualni kvality, a plno dobre vule, tak pak yo pocasi je jedno. Asi.
Milý Georgi, svátky se vám vydařily moc dobře! Fotky krásný, tak ať se i ty záda umoudřej (y) .
A nedělej, že se netěšíš na další vnouče (chuckle) (inlove)
Pozdravuj Mílu 🙂
Milí Jiří a Mílo – krásné svátky v kruhu rodiny, myslím, že si je užili s vámi všichni vaši blízcí. A vím, že se budu opakovat, ale tvá vnoučata jsou překrásná (jak „vlastní“ tak „nevlastní“ (chuckle) ). A Jana je hvězda hvězd. Jo – další vnouček (už se ví, že to bude klouček?), další pokračovatel rodu Švehlových v Austrálii, tak to nemá chybu – další vánoce bude pod stromečkem malý Ježíšek s rozzářenýma očkama.
Fotky moc hezké – ty mračnové a ta noční obloha a rozdávání dárků (děcka si to moc užívala – u našich roznáší jejich první pravnučka). Bohužel, nějak se to stalo a nemůžu vkládat komentáře. Nevadí, pochválím aspoň tady. Maxmilián, Ferdinand i Packa jsou stále skvostní.
Mávám do Klokánie a moc pozdravů Míle (wave) – předevčírem jsem se začetla do Kroniky a narazila na vzpomínku na naše Brnění s klokany a přehrávala jsem si v hlavě, jak nám tam bylo fajn.
Milý Georgi, jak bych Ti přála ochutnat pardubický Porter 19°černé pivo..lahoda sama. Ty uzávěry dělá Bernard, ale už i další třeba Brouček, Svijany … a Zonka mi chutná nejvíce medová, vozí ji k nám z Třebíče.
Ovšem hit letošní zimy: nealkoholický svařák – Horký Francouz, to je pití! (chuckle)
Jirko, Vánoce v kruhu rodinném jsou vždycky ty nejkrásnější a „nejpamátnější“ a je vidět, že se oba staráte o to, aby vaše další pokolení mělo po letech na co vzpomínat – tradice je holt tradice. No a když se do rodiny započítají ještě tři psi a kocour – tak to už musí být veselo. A krásně jsi to zdokumentoval. Vaše vnoučata rostou jako z vody a budu držet palce, aby i to třetí se vykulilo na svět bez problému a na výbornou to zvládla i rodička. To pak u vás bude teprve veselo (to aby si i Petr s Kristou pořídíli nějakého pejska).
Fotky Maxe jsou úžasné, je to krásný pes s nádhernou pravidelnou „maskou“ a znovu opakuji, že jsem nesmírněěě ráááda, že se takhle úspěšně podařilo překonat všechny vaše psí trable.
A zase jsem zapomněla dodat – tedy spíše popřát, ať se záda brzy umoudří !!!!
Georgi, moc pěkné vyprávění.. a k věku matky čekatelky, nebudˇtak přísný, já jsem se narodila mamině v jejích 43 a zdá se, že vše bylo ok :). A tenkrát to byla fakt “ stará“ prvorodička.
Max je krásný pes ( teda oba Habsburci), má zvláštní pohled, jako by na mě zíraly hloubky australské buše. Ovšem fotečky, kdy uctivě čeká, až Packa uvolní matraci jsou jedinečné (inlove).
Ať ti už ty záda dají pokoj, přeji.