105×148: Radostné perpetum mobile

Tentokrát jsem nemusela dlouze přemýšlet, o čem bude dnešní stopětka. Téma mi jako na dlani nabídly mé přítelkyně ze Zvířetníku.

 

 

 

Nejprve v hromadné korespondenci napsala jedna, že by se jí líbila do ložnice nová záclona, ale že je dost drahá. Načež jí druhá moudře poradila, ať si cenu rozpočítá třeba na pět let, a pak na měsíce či týdny a uvidí, jak nicotná je ta cena za radost koukat každý den na krásnou záclonu.

A dnes mi jiná přítelkyně vyprávěla o nástěnných hodinách, do kterých se zamilovala v tramvaji. Přesněji, moje přítelkyně jela v tramvaji a hodiny byly vystaveny ve výloze. Byla to tak silná láska na první pohled, že se na druhý den musela do prodejny vydat.

A cestou si říkala, že když budou za pět set, bere je hned. Když se blížila k prodejně, usmlouvala to se sebou na… no, ještě tak do osmi set že by to šlo. A nakonec když se pak prodavačky v obchodě ptala na cenu a prodavačka položila nejdřív hodiny na pult, tak bylo jasné, že bez nich neodejde.

Ačkoli stály dvakrát tolik, než si původně přála, a ještě o kousek víc. Když mi tento příběh vyprávěla, oči jí svítily štěstím. A taky bylo vidět, jak ji potěšilo, když jsem jí řekla o tom přepočtu. Jako by se úplně rozplynul nepatrný stín podivného pocitu provinění, který občas máme, když si uděláme nějakou radost.

Nemělo by tomu tak být, ten stín bychom si k sobě neměli pouštět. Jak znám lidi na Zvířetníku, myslí především na druhé, o ně se starají a jim dělají radost a sebe dokážou od radosti odstrkovat, až hanba. Ale měli bychom si dokázat dělat radost, a nejlépe denně.

Vždyť ta radost nemusí být vždycky o velkých penězích, někdy stačí si koupit petrklíč v květináči, nebo třeba bez výčitek odsunout žehlení na další den a sednout si s knížkou do oblíbeného křesla, nebo jít s kamarádkou na kávu.

Je totiž moc důležité, umět si udělat radost. Protože radost přece děláme jen tomu, koho máme rádi. A když má člověk zdravě rád sám sebe, když sám sebe neodstrkuje, netroufne si ho odstrčit ani někdo jiný.

A to je další důvod, proč si dělat radost

 

Aktualizováno: 8.2.2012 — 20:16

205 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Tak jsem si udělala radost a místo žehlení přečetla článek i s diskusí. To se mi teď často nestává. A teď si udělám radost ještě jednou a půjdu spát. A před tím si namažu ruce indulonou, v poslední době používám jiné věci a účinek skoro žádný, tak zkusím, co stará dobrá indulona. Jen mi vadí, jak z ní občas vyteče voda.
    A k těm omylům probíraným níže, když byl Rysík miminko, zkusila jsem si vyčistit zuby Rybilkou. Nejen že to nejde, ale kartáček jsem vyhodila a ta příchuť mizela půl dne. Teď podobné vci nedělám. Za prvé mám přebalovák dost daleko od čištění zubů a za druhé Rysinka výrazně lépe spí, takže trochu lépe funguji a to i po ránu.
    Dobrou noc.

    1. Málem jsem zapomněla na palečky (y) (y)
      Nevím, co kdo dělal HaněW, ale s Áňou soucítím. Když mi bylo cca pět, zlomila jsem si obě kosti v předloktí. Do dneška si pamatuju, jak mi je rovnali a to bylo bez řezání. A ejhle, ono už to bude třecet let, to jsou věci … Tak ať to moc dlouho nebolí a ať si to nepamatuje tak dobře, jako já.
      No a Pů a veram a jak se zotavuje Zana? A prostě buďte všichni zdrávi. Dobrou

  2. Ajaj, tady je ale živo 🙂 tak držím palce Hance, ať se květák postupně promění zpátky v mozek (inlove) a moc to nebolí, malé Áně Týnové, aby ručka srůstala správně a nemuseli ji drátovat (inlove) a naší Zuzce z hor, aby nezapadala a pořád jí něco kvetlo (inlove)
    Xerxová, jsi děsná pilňucha a navíc ukázněná. Ještěže nejsi úplně na dohled, to bych byla samej mindrák. 😛 Já mám nejvíc chuť jíst když musím psát a nejde to. To obcházím počitadlo jako nebezpečnou past a snědla bych k tomu mamuta 😀 Když věci jdou, jak mají, tak tenhle hlad nemám. Když se tak na sebe dívám, měla bych mít dobré nápady častěji (chuckle)

  3. Čistá rodost mého života spočívá v dennodeních malých radostech. Ranní káva, ze které se kouří, otevření Zvířetníku, možnost s Vámi pobýt. Někdy si připadám jako prastarý Theo z Párala ale pak se ohlédnu, sice z tuha ale jde to a tam vidímtu práci, na kterou bych mohla dávno kašlat. Pak se těším do Prahy a Podmitrova, vím, že miluju své děti a vnuky a také ta moje zvížata. To je to pravé štěstí a to i když se mi nechce do mrazu a odkládám některé věci,které se se stejně neudělají sami. Dobře pověšené prádlo je základem k nežehlení. Jsem šťastná, že se život skládá z takových střípků, které do sebe zapadají. Jó, prachy jsou fajn, zejména pro výživu zvížat.
    Přeji všem teplé a útulné pelíšky a těším se na sobotu.
    Vave díky za 105 -ku s perpetem mobile, u nás tady na Zvířetníku tedy fakt fuguje. (clap)

  4. úplne OT,ale práve som dočítala tento vtip a je od obdarovaní.
    Jej, Ty si mal narodky a vraj si robil veľký mejdan.Ano. A čo si dostal? Obraz od Martina Benku.A od ostatných?

    1. Já nevím, asi to bude možná hloupé, co napíšu, ale – M.B. si celkem vážím, dokonce u nás v práci (na ústředí) máme jeden jeho obraz a navíc – jeden náš mladý kolega je jeho prasynovec (možná praprasynovec). Ten se divil, když jsem strýčka znala, dneska už to v Čechách nikomu nic neříká.

  5. >> Včera k tabulkám monitorovacích indikátorů si „někdo“ sežral půlku marcipánový čokoládičky… to budu muset jít o víkendu na nějaký delší výlet… (chuckle)<>tabulky monitorovacích indikátorů sežraly půlku marcipánový čokoládičky<< 😀 Znám tyhle potvory administrativní, jsou děsně nedožraný, to se divím, že druhou půlku nechaly. Takže resumé: Xerxová zůstane štíhlá jako proutek bez ohledu, zda se na výlet vydá, protože ona je v tom nevinně :D.

    1. Monitorovací indikátory kompletně vykázány a odeslány. Ale na další kus čokoládičky dojde právě teď. Monitorovací zpráva zaměněna za úředního šimla akreditačního… Ještě větší děsběs než monitorovací zpráva. Je ze mě úúúúúředníííík (devil) ještě že v pondělí začíná semestr a naředím to „normální“ výukou…

      1. Hlavu vzhůru, dopřej trochu čokolády i akreditacím … radši bych taky krmila ptáčky než tyhle… ?prasátka?. Zlatej semestr, kontakt se studenty bývá osvěžující (pokud se ovšem člověk nevyvrátí z toho, co uslyší 🙂 ).
        Takže (~) a „Ať je Síla s vámi.“ (*)

        1. jééé – „ať nás síla provází“ … to používá jeden z vrchních rozvrhářů školy… když ladíme jakékoli zmatky… Vždycky z toho mám radost – koneckonců staré dobré Hvězdné války jsou jedním z mála filmů, které si doma čas od času pustíme…

          Mimochodem čokoláda je sežrána… Jinak to nejde nazvat… (chuckle)

          1. „Hvezdne valky“… Chicht. Nafasovala jsem vecer po operaci takovy pevny limec na krk a delala si srandicky, ze vypadam jak z Hvezdnych valek. Zeleny plast zevnitrku vyfutrovany, s nejakyma bilyma plarovyma posunovatkama a hlavne velky zkuty knoxlik uprotred..

            1. Hani! A svítíš a blikáš ?
              Jsem tak ráda, že jsi i se svým suchým humorem zpátky, dušo moja. (h)
              (wave)

            2. Super … vítej zpátky (h) … ten límeček musí být slušivý. Znáte taky Spaceballs? Pokud ano, tak “ Kuřte, máte-li co 😀 „. Když ne, tak přeji prozaicky úspěšné přežití všeho, co tě ještě s tím krkem čeká… ať už je to jen lepší. (rose1)

    2. Kde to skončilo, to mělo být pod Xerxovou …

      Zrovinka si dělám radost na Zvířetníku. Ale protože mi hoří kdejaký termín, vyrazím něco dělat. Rozmazlovat se ano, ale zdravá sebekázeň je taky potřeba, jinak vyroste z člověka rozmazlený zpovykanec. Ideální je, když má člověk rozumně nastavenou sebekontrolu a zvládá se umravňovat sám, aby neprudil své okolí více než je zdrávo. Možná je ještě ideálnější mit tak dobré přátele, že si troufnou (nejlíp mezi čtyřma očima a bez urážek) upozornit, když už to jeden přehání a začíná být fakt protivný. Člověk se od určitého věku vychovává sám. A protože mám sklony k lenosti a chorobnému odkládání (o těch vím, možná je toho víc), raději se úkoluji a odměňuji za splnění hlavně těch nepříjemných povinností.
      A dobrý pocit je pak vícenásobný – radost ze splněného úkolu, z překonané lenosti a ještě z odměny. Co si přát víc? (angel)

      Tenhle smajlík dlouho nikdo nevětral, tak ať má taky radost: (pi) Vave, sqělá 105.

      1. Po tomhle smajlíku se asi tloustne, protože to je asi nějaký koláček 😉
        No, máš to dost složitý. Já si prostě nakukám, že sladký kafe je hnusný… nebo tohle udělám hned, abych se nemusela tak dlouho těšit (třeba vyžehlit mrtvou tetu 😛 a docela to funguje. Například to kafe už dávno nesladím. A prádlo na žehlení o rozměrech obézní mrtvé tety vyžehlím už i na potřetí. Chce to jen se UKECAT. (dance)

  6. Vave,ako vždy výborné,dnes obzvlášť -viete mňa mladšia sestra/z Brna/ naučila robiť si radosť.teraz to viem dokonale.Mám problémy,ktoré sa zdajú neriešiteľné,pohlcujú ma-a tak idem do mesta kúpim si niečo po čom dlhší čas túžim,ale ratio mi nedovolí v normálnom stave si to kúpiť,alebo idem na dlhý výlet,tam zajdem na dobré jedlo/dobré a drahé/A viete,čo je na tom najlepšie?Na druhý deň ľutujem tie“vyhodené peniaze“ a zabudnem na trápenie-holt prachy sú prachy a potom sa smejem.
    Hanka,som rada,že si v poriadku.No a Pú-lapis lazuli je nádherný kameň,prirodzene údajne sa vyskytuje v Chile a v Egypte a Argentíne.A pri pobyte v Egypte som si našla „kameníka“ a teraz mám prsten/Dobré,nie?/

  7. Já takhle přes moc koupil auto v bazaru. Absolutně vzorně zvládalo náročnou službu málem do 300 000km a teď je v důchodu u kamarádky a prý se vůbec netváří, že by chtělo do šrotu

  8. Ahoooj, jsme zpatky v hotelu. Ve stredu odoledne se rozhodli nechat si mne jeste jeden den na pozorovani kvuli divne vypadajicimu otoku, ale dnes se rozhodli, ze je to OK. Varovali mne, ze ctvrtek bude nejhorsi, co se bolesti tyce a meli pravdu. Fuuj. Jeste jsem nic necetla, ale Chet pravil, ze drzite palce. Dekuju moc. Napisu vic pozdejc. Zatim mi muj mozek prijde jako cely kvetak. Vypada to podobne, ale neni to to same.

    1. Hanko, výborně!! A dokud je to „celý květák“, je to dobré, horší by byl rozebraný na růžičky (rofl) Mám z Tebe radost a dále držím (y)

    2. Hani (inlove) , to je prima, že to máš za sebou. (y) Dávej na sebe teď velký pozor. A ten květák, ten se brzo srovná do normálu. 🙂

    3. Hani, držíme, co to dá, ať ti ty bolesti co nejrychleji ustoupí a ať se ti vše krásně a rychle zahojí (y) (y) (y) (h)

    4. Hanko, to je skvělý, že už jsi tady!!! (h) Mozek a tělo a celou osobu nech klidně odpočívat a nabírat sílu. A Chet má pravdu – držíme, pořád! (y) Poděkuj mu za to, že spolehlivě informoval.

      1. Díky Bohu, že to máš za sebou. Tak teď odpočívej, šťastnou cestu domů a raduj se, že to máš za sebou a máš jediný úkol s systematicky uzdravovat. Květák pomine, neboj. (rose1) (h)

  9. Zdravím vespolek! (inlove)
    Začnu O.T.
    Děkuji všem za přání k narozeninám. (h) Bohužel jsem nemohla reagovat v den D, neboť jsem hýčkala svůj chcíp na lůžku (envy) .
    Dále: Držím (y) a nosím v (h) všechny marody a jinak potřebné.
    Meteorologické okénko ze severních hor: Sníh z původních asi 130 slehl na nějakých 95 cm (dnes opět připadává (punch) ) Teploty v době tuhých mrazů -22 až – 28°C, dnes směšných -12°C. 8)
    K tématu: Dnes jsem si udělala radost a po dloooouhé době si dopřála Zvířetník. Jindy si dělám radost v květince. Nemusím nic koupit, jen chodím obdivovat a okukovat přírůstky v orchidejových koutcích. Pravda někdy odolat NELZE.
    P.S. Malá poznámka na okraj – až budeš mít, Vavísku, pocit, že zima není úplně taková, jak by měla vypadat, přijeď na týden ke mně. Vsadím se, že do dvou dnů vystřihneš stopětku s názvem Jaro, kde jsi? (rofl)

    1. 🙂 Zuzko! (inlove)
      Já ale nechci zimu, chtěla jsem ji jen z nutnosti a jen maličko, aby už mohlo přijít jaro. (f) (sun) (f)

      1. Vave, radši nic neříkej. Ty řekneš kapička vodičky, a je tu potopa. Áchneš si o zimě a trháme mínusové rekordy. A pak že neporučíme. Vave poručí, kdy si zamane 😛

        1. Esi vona ta Vave jedna není ten pesnylvánskej svišť. (heidy) (rofl)

          Haló , Vave, vrháš stín ? (rofl)

          1. Jasně, milá Jenny (inlove), naprosto nepřehlédnutelný stín …. takový kulatě sviští! (chuckle)

  10. Mějte se rádi … nikdo jiný to za vás neudělá!

    Tak … a jdu na dortíček. Udělám neco pro sebe.

  11. Moc jste mě pobavili. Hlavně kosmetické „nadstandarty“ mě sundavaly ze židle. To jsme kdysi jeli na týden směr Rychlebky. Až na hranice do pustiny. Sněhu hory, auto napakované, včetně svačinové první pomoci, ale já dobrala krém na obličej. Zastavili v Poděbradech a já proletěla drogerii. Oko mi padlo na hříšně drahý vitamínový výrobek pro citlivou pleť. S heslem:“tak se rozmazlíš“ jsem zaplatila 4x víc, než běžně. Večer jsem aplikovala a omdlela do postele. Ráno bylo zářivé a já taky. Osypala jsem se i tam, kde se krém nekonal. Nemohla jsem mít na krku rolák a zachránil mě jeden hedvábný šátek hostitelky. A pak následovalo amatérské léčení kyselou smetanou a ve finále místo krému domácí sádlo z velikánského škopku. Po týdnu v samotě jsem došla k odborníkovi na kožní. Čekala jsem hromy a blesky. Nekonaly se, spíš pochvala, že bych po jeho kortikoidech rozhodně nevypadala líp. Od té doby jsem na rozmazlování v kosmetice velmi ostražitá. Mám tutové 3 značky. (sun)
    Rozmazluju se jinak. Miluju kameny. A jednou jsem šla okolo jednoho opálu, který mi učaroval. Nekoupila jsem ho, ale tím jsem si zavařila. Já na něj musela myslet a neunesla jsem představu, že ho bude mít někdo jiný. Nemá. Počkal na mě a už mi dělá radost.

    1. Já taky! Moje oblíbené jsou mléčné a ohnivé opály, chrysoberyly, temně krvavé české granáty, jásavě zelené smaragdy a zelené granáty (démantoidy), sytě modré safíry a můj favorit největší – lapis lazuli. Ale nekupuju si je, nejsa ropný šejk. 🙂

      1. Zdravím (wave) Půa, milovníka lapisu lazuli (ionannina mi to zvířecké skloňování snad promine) – jednou jsem se za hranicemi ocitla v obchůdku plném tohoto kamene a úplně mi to tu moji lačnou dušičku sežehlo… (whew)
        Nadále držím (y)

      2. Jé, Pů a lapis lazuli a drobné radosti.
        Byla jsem před vánoci s taťkou na trhách a u stánku s kamenama jsem vybírala nějaké dárky (náušnice pro švagrovou) a byly tam tak hezké modré náušnice z lapisu. Líbily se mi, ale tak jsem si tak řikala, náušnic máš doma spoustu, stejně nosíš jedny, tak na co… Taťka na mě tak koukal a koukal co si prohlížím a nic neřikal a šli jsme dál. Ale! Pod stromečkem byly (jak to ten ježíšek věděl, že se mi tak líbily 🙂 měla jsem z nich opravdu radost.
        Milý Pů, moc držím palce, teď jsem měla několikero prapodivných (skoro duchařských) zážitků, že jsem si říkala, že se někdy musím vrátit k některému ze Tvých záhadných článků…

    2. Mám (už dvě) krásný dřevěný misky. V jedný jsou kuličky/valounky z různých druhů dřeva – nádhera. A v druhý jsou kameny. Nic ohromujícího – tygří oko, křišťál… moc fajn radůstky 🙂

  12. Přidám odstrašující příklad: před pár lety jsem si přísně rozmluvila sukni. Byla totálně k ničemu, dlouhá až na zem, tuhá, strašně nápadná, drahá. A já v ní měla pocit, že mi to sluší jako dvacítce.
    Dodnes je mi to líto. No, má to člověk zapotřebí, tohle si dělat?

  13. Děkuju vám za milé a veselé (PetroK!, Matydlo! Dane! a spol! (y)) komentáře. (f)
    Jsou mou dnešní radostí. 🙂 (h) 🙂

  14. Občas si dělávám radost a koupím si to, co bych jindy nekoupila. Nebo třeba pozvu sama sebe na kafe, když mám volno mezi hodinami a mám dojem, že bych chtěla něco dobrého. Ovšem už jsem se odnaučila kupovat blbosti. Mimo jiné proto, že právě teď nastěhováváme zpátky obývák (dělali jsme podlahu a malovali) a s děsem v oku hledím na spousty různých blbinek, které jsem dostala jako dárky, nemám k nim kdovíjaký vztah a budu je muset přebrat. Pak se nabízí nerudovská otázka- kam s tím?

    1. Dary to je vubec strasna vec. Clovek se musi tvarit, ze ho dar potesil, ulozit na patricne dustojne misto, opecovavat, …

  15. POřídit si radost je důležité. Někdy je opravdu nejlepší koupit ten šátek nebo kabát, když se nám líbí na první pohled.
    Jak je to důležité, demonstruje příhoda mé mámy, o které jsem tu už psala. Strašně se jí líbil jeden kabát, takový jarní, ale šetřila, tak ho nekoupila. O chvíli později ji málem na přechodu zajel autobus, který nerespektoval nejen chodce, ale ani to stojící auto, které jim dávalo přednost. A večer mi to otřesená vyprávěla včetně toho kabátu, který kvůli šetření nekoupila. Vyhnala jsem ji pro něj a má ho moc ráda. To jen, že nevíme, co bude a je třeba si ve správný okamžik také udělat radost.

  16. O.T. Prosila bych nějaký volný palec kdyby byl-Áňa si v pondělí pořídila jaksi komplikovanou zlomeninu kolem lokte, na pravé ruce, i jí to trochu řízli a rovnali a tak. Zítra jdem na kontrolu, jestli kostičky zůstaly na místě. Jestli se to hnulo, tak to budou rovnat znovu a to u se prej bez drátu neobejde.
    A protože musíme k jiným doktorům, tak se zas bude bát

    1. Držím, měla jsem ruku zlomenou někdy v 10 letech, čili už jsem i rozum brala, ale bylo to stejně protivné a k tomu to srostlo křivě. Tak, ať má Áňa ručičku rzy v pořádku a rovnou. (y) (y) (y)

    2. Honem mačkám palce co nejvíce mohu (s artrosou to nejde tak snadno) protože tohle je moc důležité. Malým holčičkám se nemají takové bolestivé nehody stát. Ale když už se to Áňušce stalo tak ať to alespoň dobře dopadne. Áňuško, můj pejsek Garyk a kočičky Tindra a Daisy ti drží pacinky a drápky. A nic se neboj ten nový pan doktor ti pomůže a bolest brzy zmizí. Maminka tě obejme za mne. Prosím tě udělej to týno. (hug) (h) (y) (y) (inlove)

    3. Jeje, odesílala jsem palce pro Andulku už odpoledne, ale nějak se tu neuchytily. 🙁
      Tak znovu a lépe!
      (h) (y) (h) (y) (h) (y) (h) (y) (h)

    4. chůdě malý… (h) Děti ale srůstají většinou rychle a dobře, tak ať je to bez komplikací (inlove)

  17. Jé, Vavísku, teď přesně vím, co mám k tomu napsat. Pro mě tahle každodenní radost navíc je i fakt, že každý den vyjde Zvířetník, a i když jsem teď byla nějaký čas za bukem kvůlivá rodinným a smečkovým zdr. problémům i prac. dnům delším, než povoluje zákoník práce, tak o tuhle radost jsem se připravit nenechala, i když jsem občas dočítala s několikadenním zpožděním a po jednom příspěvečku 8:)))
    Taky už mám podobnou zkušenost jako přítelkyně s hodinami, ale mě to pro změnu potkává v rámci mých dovolených, protože na nich si tak nějak nepřipouštím, že ty peňázky budou po návratu potřeba na něco užitečnějšího. A navíc tahle dovolenková obdarování mi dělají radost určo min. pár dalších let, protože si pak vždycky připomenu, při jaké příjemné příležitosti jsem k té úžasné věcičce přišla!!!! Krásný den všem Zvířetníkům!

  18. OT pro pobavení
    Víte co je to vegetarián?
    Staré indiánské slovo označující špatného lovce.
    😀

    1. (chuckle)
      Tak tímhle vtipem jste mi udělal radost! To je tak pěkné, to si snad i zapamatuju!!!
      Děkuju!! :*

    2. Dane, naprostý souhlas. Syneček, co už je třináct let vegetariánem, nebyl schopen ani v dětství zašlápnout třeba brouka nebo mravence a dešťovky, co lezly po dešti u nás v sídlišti po chodníku, vždycky pečlivě sbíral a odnášel do trávy, aby je někdo nezašlápl (chuckle)

      1. No, já je taky sbírám.
        Ale po pár dnech doma na dietě bez masa (čti: neměl ho kdo udělat) jsem zjistila, že vlohy pro vegetariánství fakt nemám. A že nacpat kus flákoty do trouby je úsilí, který se vyplatí 😉

  19. Odsunutím žehlení na další den si dělám radost moooc ráda (nod) . Blbý je, že se to nakonec musí udělat, ale té radosti předtím (dance) !

    1. Já to dělám přesně naopak, t. j. do čeho se mi nechce, to udělám hned a potom si lebedím, že už to mám za sebou a teď už mne čeká jen to, na co se těším.

      1. No jo, krakonoši, vy budete asi z čeledi Piluška Pilná, já patřím do podčeledi Piluška Odolná.

        1. To zas ne, ale… Víte, jak funguje zákon schválnosti? Přesně tak, že když, jsa zalíněný, něco odložím, sejde se z ničehož nic několik dalších věcí, které, protože už pracuji pouze pro velmi úzký okruh dobrých přátel, je mi trapné zdržovat a nezbývá, než kvaltovat, což je pro člověka, řídícího se celý život důsledně heslem: ,,Všeliké kvaltování toliko pro hovada dobré jest“ (údajně Komenský), vyloženě nechutná záležitost. Takže raději sám na sobě spáchám jemné násilí a pak v pohodě očekávám věci příští, než abych jen zoufale koukal, jak se mi to hromadí.

  20. Je to asi dva týdny, co jsem zažila něco podobného, jako ta přítelkyně s hodinami. Šinula jsem si to ulicí a neměla jsem v úmyslu kupovat nikde nic. Zběžně jsem nahlížela do výloh a najednou jsem zůstala stát jak přikovaná. V butiku s oblečením stála figurína a na krku měla naaranžovaný ŠÁTEK. Drahnou chvíli jsem ho obhlížela a přesvědčovala sama sebe, že mám doma šátků plný šuplík a že žádný další nepotřebuji. Dokonce jsem se vydala dál. Ušla jsem několik bloků domů, pak jsem se otočila, šla zpátky, vpadla do butiku a koupila si drahý šátek, který vlastně vůbec nepotřebuji, ale který je krásný a prosvětlí den.

    1. jehehéé to mi připomnělo mě. Mám děsný potíže s obličejem, furt se mi tam dělá lišej kdejaký, nemůžu si na tu hubu namazat nic, kolikrát se nemůžu ani namalovat….. prostě děs. No a ondynoj jsem byla v drogošce a při nákupu narazila na stojan s jakousi bio kosmetikou pro supr nemožný xichty, tak jsem se tak jen podívala s tím, že stejně na tu hubu nemůžu nic jinýho než modrou pinďulonu. A pak mě to přepadlo! …..“Co když !! Co když zrovna tohle!!! zrovna tohle!! je to jediný co bych na ten xicht mohla dát??? A v záchvatu šílenosti jsem si naházela do košíku odličovací emulzi, krém na tůdleto, krém na támdleto. Úplně jako když člověk, který sto let nejí sladký a přepadne pak a vyplení cukrárnu. Jen to lítalo. Pak se ozvala je osamocená moudrá buňka a pravila mi, že to zas dopadne jako vždycky a ať to tam koukám vrátit. Smutně jsem jí poslechla a nandala tubičky a kelímky zase zpátky a plouhala se mezi regály pryč. ;( . Bylo mně mě líto, přelíto. Jéééééééénže, existuje i slůvko NEŠŤ, kteréžto mě obrátilo na patičce a vmetlo zpátky k tomu regálku. Abych si to zase nerozmyslela v rychlosti jsme uhmátla aspoň dvě tubičky, flákla je do toho košíku a švihala honem k pokladně. Tam jsem celá radostně uzardělá zaplatila a mastila dom. Celá jsem byla radostná z toho nákupu a ve výsledku jsem se pak celá radostná měsíc odličovala krémem na ruce s měsíčkem, protože jsem si ve svém svatém nadšení nevšimla, že jsem se jaksi při té rychlosti přehmátla a vzala něco úúúúplně jinýho 😀 😀 (rofl) 😀 (rofl) , ale huba to vydržela, to je fakt 😀

      1. Petro, ani nevíš, jak jsi mě nadchla! Pokud jde o kosmetiku, dokážu být tupec a na rozdíl od tebe se mi neudělá lišej, ale slušivé pupence a rozličné fleky. Místo pocitu, že je pleť osvěžená, případně není napnutá a tak, mívám po aplikaci kosmetiky pocit, že mi otekl obličej a bylo by záhodno to okamžitě odrbat dolů. Ale ondyno jsme se taky namazala krémem na ruce a nic :)- nějak jsem ten nápis nedočetla celej, a dobrý! Ve sprše mívám problém rozeznat sprcháč, šampon na vlasy a šampon na psy, které tam stojí, protože tam lezu bez brejlí- taky jsme šampon s norkovým olejem na bílé pudly chtěla tuhle aplikovat na sebe a zarazilo mě jen to, že ten tvar nebyl úplně ono- ale třeba bych taky měla hebkou srst! 😀

        1. …….mívám po aplikaci kosmetiky pocit, že mi otekl obličej a bylo by záhodno to okamžitě odrbat dolů…………

          případně že obličej odpadne sám a celý 😀 😀

          ………- taky jsme šampon s norkovým olejem na bílé pudly chtěla tuhle aplikovat na sebe a zarazilo mě jen ……..

          no tak mě kupříkladu nezarazilo vůbec nic, natož to, že zubní pasta je v tubičce, zatímco pleťové mléko je v lahvičce a zdatně jsem si na ten svůj gezicht pitomej naflákala co? naflákala zubní pastu a divila se , že to dneska příííííššerně pálí (rofl) (rofl) brýle nemám,podotýkám. No evidentně nemám ani ten mozek, protože takhle se seknout….. (rofl) (rofl)

        2. Gotlieb s vajíčky a norkovým olejem úspěšně otestován už roky používání, nesnáším většinu lidských, tohle prochází beztrestně :-))

        3. Dámy, ne že by to, ale v jednom časopise pro ženy, při diskuzi o krémech, mě zaujal jeden přispěvěk, který prezentoval toto poselství:

          Ptala jsem se mé šedesátileté přítelkyně, co hergot používá za krémy na její heboučkou plet a její lakonická odpověd me trochu uzemnila. Natírám se krémem na hemoroidy, pravila suše.

          Tímto předávám širší veřejnosti k posouzení.

          1. Asi už z pozdní hodiny blbnu, ale možná že na aknózní pleť není krém s protizánětlivým účinkem až tak špatnej nápad. A heparin proti vráskám… Ono na tom fakt asi něco bude. Nicméně já stejně jedu na modrou andulénu a měnit nebudu – mažu s tím všechno – ruce, boty, xicht – to je prostě geniální vynález…

        4. Ano, ano! nejlepší vlasy (všech pět ve dvou řadách) mívám, když používám psí šampon i kondicioner. A cením si, že ho mám v 5litrovém kanystříku. Takže ho mohu použít i jako tekutý prací prášek. A to je řada PSH až ze Španělska. A…kdo to tady má? 😀

          Vave, bezvadné psaní (bow) . Jak se mi udělalo lehčeji na duši, protože jsem zde dostala rozhřešení za své „hříchy“! Např. jako když jsem si do divadla koupila překrásný obršál z oranžového hedvábí, který se mě na Flér tak moc líbil. Dívala jsem se na něj několik večerů, ale ta cena!! No co, tak jsem koupila. A on si v tom divadle nikdo nevšiml, kolik stovek mi visí kolem krku. (shake)

          1. Třeba všiml ale nekomentoval 😉
            Chlapi jsou vsimavejsi, nez si zensky mysli, jen kolem toho tolik nemluvi.

      2. Tak NEŠŤ je to kouzelný slovíčko! Sebepřemlouvací, co zadusá i osamělé chytré buňky.
        Dík Petro. (f)

        1. přesně tak Abyt, je to krátký úderný a silný slovíčko a zadupe do země jakoukoliv pochybnost (y)

      3. Petro, já mám celoživotní problémy s kzichtem a myslím, že ta pubertální akné mě neopustí až do smrti smrťoucí, ale taky občas mívám tyhle záchvaty a někdy se několikrát vracím od pokladny, než sama sebe přesvědčím, že to bude možná fungovat – ale, „jak říkáme my lingvííísti“: Dum spiro, spero, takže ve svých skoro osmapadesáti pořád doufám a říkám si: Co kdyby!!!!

        1. No já jsem vždycky měla právě gezicht jako dětskou prdýlku, až časem jsem si pořídila problémek , něco se někde porouchalo a je to. Svýho času jsem z toho byla smutná, páč přeci jen – gezicht je gezicht, že jo. Pak jsem jednou v Motole potkala kluka sedmáctiletýho, kteýj měl někde honit holky, ale nikdy nebude moct, protože to co měl za nemoc na obličeji on :-(…. tak jsem si řekla, co magoříš? Upadává ti hlava? Umíráš? ne, tak na to kašli. a je to 😀

          1. Kdesi jsem kdysi videl jakesi „rady pro randění“.

            Dating advice: 1. Don’t be ugly.

            No jo, life is a (provozovatelka nejstaršího řemesla).

      4. Máš být věrná, modré anduléně, dobře ti tak. 😀 Modrá anduléna je stejně jediný pořádný krém, aspoň na moje vysychající pracky, všechno ostatní jsou zbytečnosti. 😛

        1. no však já jsem věrná své staré dobré pinďulóně. Skoro. jen někdy mě přepadne heslo „Za JÁ krásnější!“ a zkusim se vylepšit a dopadne to katastrofálně 😀

          Zdravím Tě Medvídku, jsem moc ráda, že Tě vidím.

          1. Nejlepší to mají na ruce ovčáci, oni jak se furt hrabou těm ovcím v kožiše třeba když je stříhají tak od toho mají perfektní ruce protože ten lanolin v ovčí srsti prospívá. Takže jít dělat baču je řešení. Ale co poradit na ksift, to věru nevím. Bořit ho ovcím do kožichu by vypadalo zvláštně. 😀

        2. Ahoj Pů, jsem ráda, že tě vidím (inlove)
          Jinak předchozí diskuze je skvělá (chuckle) – osobně upřednostňuju měsíčkovou indulonu před modrou, přece jenom to víc vypadá jako kosmetika. Ale nedělejme si iluze – tý kůži je celkem jedno, co na ni patláme, ona je naprogramovaná, a to sice buď na dětský prdýlky, nebo na beďary. A my se můžem postavit na hlavu, stejně si to bude dělat po svým (whew)

          1. Já to neberu jako kosmetiku, já potřebuju něco po čem nebudu mít tak odporně vyschlý pazoury, trpím tím od dětství. A dlouhodobým zkoušením jsem skončil u modré andulény, jejíž základ je mimochodem i ten lanolin o němž hovořím výše. 😀 Nedám na ni dopustit a nic jiného nechci.

            1. No jo, já jsem to nemyslela k mazání na ruce, ale k předpisatelkám (chuckle) . Ruce je třeba mazat – furt to hučím Frantovi do hlavy (s komentářem, že nesnáším, když má ruce je želvák) 😀

            2. Jé Pů, připomněl jsi mi jednoho dávného kamaráda. Přijel z vojny na opušťák a měl ruce jak slečinka. Celé měsíce se hrabal ve vazelíně a dělal údržbu (asi kvérů) ve skladu. S holkama jsme nelenily a udělaly mu pořádnou manikúru. 🙂

  21. Dělat si drobné radosti a radovat se z každého povedeného dne mě už učila mamina. A neskuhrat zbytečně! Byla vlastně celý život nemocná a o to víc si uměla vážit zdraví, pohody, radosti. Jsem moc ráda, že jsem kdysi uměla tento přístup vzít za vlastní (h)

    A s tím odstrkováním – to je, milá Vave, úžasná myšlenka! (inlove)

    1. Ano, to odstrkování je veliká pravda, kterou by si měl člověk opakovat každý ráno. Díky, Vave (inlove)

  22. Já si udělala vloni radost, kterou jsem si neměla/nemohla dovolit tím, že jsem si nechla Derču. Doufám, že mi chvíli vydrží. Je to radost, která něco stojí pravidelně (poté, co před ní vše schováváme a zavíráme, tak už jen na jídle a psích akcích, předtím bylo nutno připočítat k nákladům boty, batohy…). Ale s holkama dělá perfektní smečku, roste do krásy a snad bude i šikovná. Ty první dvě nejsou méně milované, ale tahle je neplánovaná, navíc. (Třetího psa si nemohu dovolit, že? 😉 ). Je to „zbytečnost“ pro radost.
    V jednom máš, Vave, pravdu. Člověk by měl mít k sobě dobrý vztah. Musím přemýšlet, zda ten, kdo se neodstrkuje není odstrkován ani druhými. Tohle mě nenapadlo.

    1. Určitě by se každý měl mít rád. Být sám sobě nepokřiveným zrcadlem. Jenže jak správně na to. Moje výborná psycholožka mi kdysi potvrdila, že každý má svou zodpovědnost za to, jak si nastaví mantinely, jak dovolí okolí, aby se k němu chovalo.Samozřejmě v běžných životních podmínkách, extrémní situace myšleny nebyly.Mám však přímo ve své rodině příklad ženy, která neskutečně staví na odiv svou skromnost, ona přece nic nepotřebuje, je vždy ta poslední,o ni nikdy přece nejde, ona by se přece rozdala a výsledek? Neskutečně parazituje na svém okolí a doslova požírá všechny kolem. Je to odstrašující příklad, ukázka falešné sebelásky. Myslím, že ta paní se vlastně skoro nenávidí nebo jinak nevím, proč je taková.

      1. AHOJ, VIOLO, UŽ JSI VYMYSLIa nějaké vylepšení pro pohyb Tvého chlupatce?ptím se až takhle pozdě, dříve jsem se ke čtení nedostala.

        1. Ahoj,Lenko,tak zatím jsem poslechla Tvých rad a pejska-dědouška poctivě nosím ze schodů i do schodů. Dále jsem obstarala „všude měkko“ tzn. obložila všechno, co se mi zdálo potřebné, starými matracemi, polstry, dekama atd. Samozřejmě v těchto mrazech venčím jen velmi krátce. Jinak dědula je dle možností v pohodě, hodně spí a jí, je živý, má zájem o všechno kolem a na procházky se moc těší. Pokud někdy zhe spaní naříká, tak hned přitopím a druhý den pohyb omezím. Pokud se dočká léta, tak se těším na větší prochajdy po lese, kdy můžeme odpočívat v mechu a kapradí a vlastně se takhle courat skoro celý den.

          1. Violo, jak máš starého pejska a jak velkého? Já jsem to tady asi přehlídla. My jsme také ve vlastnictví starého koliáčka. Koupili jsme mu letos kabátek a moc si libuje. Jinak má také zájem o všechno dění kolem, strašně rád cestuje autem a na procházky se taky těší. Na dvorku ho nechám v kabátě tak asi půl až třičtvrtě hodiny několikrát denně. Pak si jdeme ohřát pacinky. Po schodech chodí do prvního patra sám když nejsme na blízku. Pokud je někdo u něho a to většinou je tak vyžaduje abychom mu dali ruku za zadek a jistili ho. Je s nimi dost práce ale za celý život který s námi prožili si to zaslouží. Prožili jsme s nimi hodně hezkých a veselých chvil. (h) Jsem moc ráda, že jsme si k němu vzali ještě štěně (dneska je to už dvouletý mladík) Moc hezky se k sobě chovají a bez sebe nemohou být. Jsem zvědavá jak přežijeme tyto mrazivé dny, doufám, že nám staroušek Don ještě chvíli vydrží.

            1. Ke svému dědouškovi jsem přišla tak, že jedna žena z naší dědiny přišla v exekuci o dům, což vyřešila tak, že se zbalila a zmizela neznámo kam. Zůstal po ní velmi stařičký kříženec jezevčíka s kokrem, prokázaný věk podle fotografií, na kterých je s dětmi ze sousedství, je 19 let teď na jaře (fotky jsou z velikonoc a je na nich jako malinkaté štěňátko).Tak jsem ho přibrala ke svým třem starším křížencům a na procházkách nás prezentuju jako „klub důchodců na výletě“.On však musí být stále na vodítku neb je zcela hluchý a téměř slepý. Hledej pak človeče hluchého psa v lese, žejo. Dále tam milostivá nechala 8 koček, ty včil spí střídavě na půdě nebo u mě v posteli (podle počasí). Tož tak to taky někdy (žel docela často) chodí ve světě „lidském“.

              1. (h) To je tedy na pejska velmi úctyhodný věk. Ty musíš být strašně hodná dušička (hug) protože psí staroušci potřebují velikou trpělivost. Někdy by jeden vyletěl z kůže. Náš koliák Doník má 16 a čtyři měsíce. Není hluchý (jak kdy) na masíčko slyší dobře na piškotky taky. Vidí ve dne celkem dobře, horší je to navečer ale někdy se špatně orientuje a leze kam nemá. Ale pak neví jak zpátky a začne tak strašlivým způsobem kvílet, že to nelze přeslechnout. A u misky taky – chvíli jí pak zase chodí po kuchyni pak si zase vzpomene a k misce se vrátí, mezi tím musíme hlídat Luxe aby mu to nesnědl protože ten si myslí, že už Don nebude jíst, no chce to dost času a ten si můžu udělat i když při důchodu částečně pracuji ale nedojíždím nikam tak to jde. Máš můj veliký obdiv a úctu, že jsi se tak těch zvířátek ujala. Ono je to časově i finančně opravdu náročné. Kdo nezkusil ten neocení. (h)

              2. VIOLO, DÍKY ZA ZPRÁVIČKU O TVÉM STAROUŠKOVI. TEN NÁŠ STARUCHHA HOKINEK MÁ UŽ TAKY PŘES 16. PŘIŠEL K NÁM V ROCE 1997 Z ÚTULKU NA PLZEŇSKÉ VALŠE A TO MU BYLO CCA 18-20 MĚSÍCŮ. DNES SE MNOU DENNĚ BOJUJE, KDYŽ SE MÁ JÍT RÁNO POUZE VYČŮRAT PŘED DŮM. MRZNE TU MOC A ON TO UŽ TAK DLOUHO ANI VYDRŽET NEMŮŽE. KDYBCHOM MĚLI CHODIT AŽ V POLEDNE, BYLO BY U NÁS V BYTĚ VŠECHNO DOKONALE A VESKRZNASKRZ PROČŮRANÉ A NEVOŇAVÉ. TAKŽE KOLEM OSMÉ RÁNO HO VYNÁŠÍM A HNED POTÉ SE VRACÍME DO TEPLÍČKA.VEN CHODÍME JEN ZA MÍRNÉHO POLEDNÍHO OTEPLENÍ, ALE STEJNĚ HOKINA OBLÍKÁM A BALÍM JAK PUMPU. MÁ PLETENÝ SVETŘÍK NA CELÉ TĚLÍČKO, Z NĚJŽ MU VYČUHUJÍ JEN NOŽIČKY. NA SVETŘÍKU JSOU KŠÍRKY A PŘES NĚ JE TEPLOUČKÁ , NEPROMOKAVÁ A NEPROFOUKAVÁ VESTA NA SUCHÉ ZIPY S S TELOUČKOU FLEESOVOU PODŠÍVKOU. VŠE JE VLATNÍ VÝROBA PODLE DŘÍVE ZAKOUPENÝCH MODELŮ. NAŠEMU STAŘÍKOVI UŽ ZÁDÍČKA PŘÍLIŠ DOBŘE NESLOUŽÍ, TAKŽE JE TŘEBA TĚLÍČKO PŘED MRAZEM CHRÁNIT . STEJNĚ VŠAK ULIČNÍK POUŽIJE VŽDY JEDEN TRIK DOKOLEČKA OPAKOVANÝ. KDYŽ NECHCE JÍT DÁL. SEDNE NA ZADEK, ZAPŘE PEVNĚ VŠECHNY ČTYŘI PŘED SEBE A TÁHNI PANIČKO SÁNĚ, JÁ PŘEC NEMÁM NOŽKY NA CHOZENÍ, ALE NA TRUCOVÁNÍ. MRAZY JSOU TUN DOST KRUTÉ, TAKŽE POKUD JDEME DÁL A JÁ VÍM, ŽE BY TOHLE HOKINEK NEZVLÁDL, BERU STARÉ, ALE DOCELA PRIMA POLSTROVANÉ FOLFKY, KTERÉ MAJÍ TAKY DOLE MALÝ VAK NA NÁKUP. TAM DÁM STAROU A TEPLOU DEKU A JDE SE. KDYŽ UŽ HOKIN NEMŮŽE, NASKOČÍ SI, JÁ HO POŘÁDNĚ ZABALÍM A JEDE SE DOMŮ. ZKRÁTKA PÉČE JAK O MALÉ DĚCKO.SE SPOR´TÁKEM SE VE SNĚHU JEZDIT NEDÁ,ALE GOLFÁČE, KTERÉ MŮJ JIŘÍ DOSTAL OD MAJITELE BAZARU ZADARMO, PROTOŽE PRÝ JIM NEFUNGOVALY BRZDY,KTERÉ TAKY OPRAVIL A ZPROVOZNIL, FUNGUJÍ JAKO VOZÍTKO M SKVĚLE. A JELIKOŽ MAJÍ BYTELNOU KONSTRUKCI A SJOU DOCELA LEHCE SLOŽITELNÉ,LZE S NIMI PŘEKONAT I VĚTŠÍ PŘEKÁŽKU V CESTĚ. A TAKY MI SLOUŽÍ MÍSTO TREKOVÝCH HOLÍ, KTERÉ K HOKIMU MÍT NEMŮŽU. DRBU TVÉHO STAŘÍČKA A MÁVÁM VÁM OBĚMA

    2. Určitě odstrkován je někdy i ten, kdo sám sebe neodstrkuje. Ale není to tak často jako když by si člověk sám sebe nevážil. Lidi se totiž chovají smečkově a když vycítí slabého jedince (nebo jinak se chovajícího, ale to není dnešní téma), tak je zle….
      Všem marodům držím palce!

  23. …..Je totiž moc důležité, umět si udělat radost. Protože radost přece děláme jen tomu, koho máme rádi. A když má člověk zdravě rád sám sebe, když sám sebe neodstrkuje, netroufne si ho odstrčit ani někdo jiný…….

    tesat do kamene!!! (y)

    Dneska nějak nemůžu rozmrznout. Ale zato jsem se aspoň nezapomněla podepsat a nebudu tudíž anonymous

  24. hezký čtvrtek všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h) Hele – a už s těma nemocema končete… kdo to má dočítat ze včerejška – všude útočí z příspěvků viry, bacily, bakterie a jiné hnusy… (wait)

    Dělám si radost každou chvilku. Koupím si něco dobrého (chuckle) Včera k tabulkám monitorovacích indikátorů si „někdo“ sežral půlku marcipánový čokoládičky… to budu muset jít o víkendu na nějaký delší výlet… (chuckle)

    1. Mně včera „někdo“ sežral poslední Mózartkůgl, který mi z dovči přivezla kamarádka kolegyně. Nechávala jsem si jí na horší časy. Asi už nastaly (rofl) (rofl)

      1. Ony už se neprodávají? Já je před 14 dny v Elbe parku v Kauflandu viděl. Jenže já raději maso; to tam mají také a mnohem levnější a lepší než v naší samce. (už tam pomalu netrefím).

        1. No asi i prodávají, ale já si je nechci kupovat a v podstatě mě to samotnou ani moc nenapadne, koupit si něco sladkýho….. ale když už tady byly….. byla na ně velká chuť a ….. už néni 😀 😀

          1. Nojo, dieta… Pak přijde návštěva, něco přinese a je po předsevzetí a když se to zdlábne, zůstane jen chuť na další balení. Naštěstí je tahle mlska u nás tak drahá, že si každý soudný člověk kup třikrát rozmyslí. (A ti nesoudní ať se klidně kulatí).

  25. Dobrý den všem přeju !
    Já si teď dělám radost každý den – po každém venčení zalezu do postele (wasntme) ,což činím 3x denně (nod) ,neboť Ferda nehledí na počasí a vyžaduje své ranní,odpolední a večerní procházky…

  26. Ano Vave, přesně u mě jsi se trefila. Rozhodla jsme se dělat si pravidelně radost. Jako dárek jsem od kamarádky dostala poukázku na „European facial“. Byla to moje vůbec první kosmetičká masáž, do té doby jsem nějak o ní nejevila zájem, možná mi to přišlo jako zbytečný luxus. Takže nepřipravená, co mě čeká, jsem byla velice mile překvapená. Úžasná paní mě skoro dvě hodiny napařovala, masírovala a potírala voňavými krémy a já odházela domů s pocitěm zkrášlení a omlazení, které mi vydrželo pro zbytek dne. A tak jsem se pevně rozhodla že to budu dělat pravidelně. Za oděvy (boty atd) utrácím minimálně a tohle bude moje vyhození si z kopýtka. Takže v sobotu se jdu nechat opečovávat znovu. A budu to pravidelně ob měsíc střídat se švédskou masáží u mojí kamarádky-masérky (ta co mi tu poukázku dala). Její masírování mám už vyzkoušené, vždy odvede skvělou práci a dělá mi to moc dobře. Rozpočítávat výdaje na dny ani nechci – prostě jsem dostala chuť nechat se hýčkat a basta. Zasloužím si to !!!!

    Dodatečně (i se zpožděním) gratuluji všem oslavencům, držím palce marodům a všem zvířátkům mrznoucím v té vaší kruté zimě přeji alespoň teplý koutek někde v závětří.

  27. Byla jsem napnutá jak kšandy, jak se vypořádáš s tím prima mrazem. A už je mi to jasné. Když si těch deset dnů, kdy bylo minus 20, rozpočítám na dny v roce, tak je to přece jen o půl stupínku nižší teplota (rofl) (h)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN