O večerním hřadování ptáků asi většinu z vás slyšela, možná i měla možnost ho sledovat na vlastní oči. Především vy, kteří bydlíte na vesnici. Mně se možnost pozorovat z blízka tento zajímavý úkaz naskytla až teprve zde v Alabamě.

Jedním z míst, kam jezdíme s fenkou Trixie na procházku je pole asi devět kilometrů od domu. Pěstuje se na něm střídavě bavlna s buráky a v jeho středu stojí veliký strom. Na pole jezdíme pouze v době, kdy už je úroda sklizena – tedy od podzimu do jara. Většinou mezi třetí a pátou hodinou odpoledne. A právě během nejkratších zimních dnů se ke konci procházky stáváme svědky hlučného sletu ptáků.

Procházku začínáme ještě za sluníčka, buď napříč polem, nebo po jeho obvodu, který je lemován stromy, keři a divočinou. K autu se snažíme vrátit, než slunce zcela zmizí za obzor. Pak rázem padne tma a škobrtat po poli s černým psem na volno není zrovna slast. Když na západě ještě svítí sluníčko, ale na opačné straně oblohy se už rýsuje průsvitný, bělavý měsíc, k poli se začnou slétat ptáci. Ze všech stran, ale největší hejna přilétají z východu, i když nevím proč. Jsou jich stovky ba tisíce, převážně špačci a cowbirds (vlhovec hnědohlavý), někdy se mezi nimi míchají i robins (drozd stěhovavý).

Ti první přilétají ve skupinkách nebo houfech a v tichosti usedají na vršky okolních stromů. Jak ptáků přibývá, sílí i jejich štěbetání, které je slyšet přes celé pole. Jakmile se slunce začne sklánět za stromy, je to povel pro hlavní hřadování. Ptáci se z okolních větví houfně zvedají a za hlasitého štěbetání přelétají na strom uprostřed pole – jejich noclehárnu. A zároveň z dálky přilétají další a další skupiny, teď už přímo na strom. Je to fascinující zážitek a jsem vždycky ráda, když jsme na poli v tu správnou dobu.

Ptáků přilétají mračna, vrhající na zem pohyblivé stíny, já stojím s hlavou zakloněnou, točím se dokolečka, abych nepropásla ty největší skupiny a marně se pokouším nafilmovat alespoň jejich část. Moc se mi to nedaří, létají příliš rychle. Ptačí štěbetání je ohlušující a koruna stromu se rychle zaplňuje. Během často krásně barevné západní oblohy se ptáci podle nepsaného zákona a za zvláštního černého vlnění ještě chvíli na stromě přemisťují. Každý usedá na to svoje správné místo a je neuvěřitelné, že se při tom nesrazí a nepadají na zem jako švestky.

Slunce mizí za obzorem a my musíme přidat do kroku. Cestou nás z dálky doprovází ptačí štěbetání a občas nám ještě nad hlavami přeletí hejno či skupinka opozdilců. Než dojdeme k autu, slunce zapadne a ptáci jako na povel utichnout – šli spát.

Jak se dny prodlužují, z pole se vracíme ještě za denního světla, tedy příliš brzy na hřadování. Někdy ještě zastihneme alespoň jejich slétání na okolní stromy, někdy ani to ne. Je mi jasné, že večerní slet ptáků, který zde vídáme my, je jen malý odvar těch, kdy se po obloze přelévají ohromné černé ptačí mraky. Ale i v malém měřítku je to krásný zážitek a vděčím za to vlastně Trixie. Bez jejích procházek bychom o tomhle stromě ani nevěděli.

Hřadování ptáků, je pro mě hned vedle jejich návratu ze zimovišť, dalším zázrakem přírody. Jak jich ty tisíce najednou vědí, že nastal moment jít spát? A hlavně kam? Jak se dohodnou, že to bude právě tenhle strom? A protože přilétají z různých vzdáleností, jak vědí, kdy vyrazit, aby stihli doletět do západu slunce? Podle měnící se barvy oblohy? Podle chladnější teploty vzduchu? Podle klesajícího slunce? Já to nevím, ptáci ano a předávají si tohle tajemství po generace.

Je zajímavé, že jsem pod stromem nikdy neviděla bílý nános trusu. Při takovém množství nocležníků by to jeden čekal. Dočetla jsem se, že hřadování podléhá přísné ptačí hierarchii a hustá pospolitost je nejen chrání před nočními dravci, ale pomáhá jim udržet si na noc více tepla. Možná instinktivně ani tím trusem na sebe nechtějí upozorňovat, a odnesou si to s sebou, mimo strom při raním odletu. Zajímalo by mě, zda existuje podobné přednostní právo třeba jen v obyčejném kurníku – zda večer sedí kohout na nejvyšší příčce, obložen svými oblíbenými slepicemi? Třeba to někdo z vás popíše.

A tady je několik fotek a videjka

http://marickac.rajce.idnes.cz/Kam_ptaci_chodi_spat/