Tak máme Badyho zpátky doma. Dočasně. Míra jeho nebezpečnosti pro naše děti, vyhodnocená na základě mezinárodně uznávaného dotazníku je extrémě riziková.
Nejsmutnější ze všeho toho pro nás je, že jsme ho k tomu sami vychovali – s nejlepším svědomím, pečlivostí a v souladu s radami odborníka – psího psychologa… A nic na tom nedokázala změnit ani kvanta načtených knížek a léta strávenými s jinými čtvernožci. Ani pochybnosti z posledních měsíců o správnosti naší výchovy… Od samého začátku jsme si byli na 90 % jisti, že chyba musela být někde v nás. Ale kde??
Pojďme popořádku.
Když byl Badymu rok a půl a mlátila s ním psí puberta, nevěděli jsme si s některými jeho projevy rady a obrátili se na největšího a nám tehdy jediného známého odborníka. Dostali jsme jasnou radu: Vždy dávejte Badymu najevo, kde je jeho místo ve smečce – tedy úplně na konci. Bady měl totiž problém s hierarchií. Konkrétně:při projevu vzdoru nebo nevole např. z blízkosti dítěte, je třeba dát Badymu okamžitě najevo, že při jeho pozici ve smečce si toto nemůže dovolit.
Byly nám popsány i příklady takové nevole – některých jsme si, pravda, tolik nevšímali… později jsme se naučili sledovat mnohem více neverbálních projevů, než do té doby. Například odfrknutí, držení ocasu, tiché zavrčení, postoj uší, klopení hlavy, pysky stažené dozadu a další…
Svou pozici ve smečce si měl Bady zafixovat škálou různých impulsů až trestů. Od zvýšení hlasu, až po přitlačení na zem – to zejména v případě vrčení. A to byla ta největší chyba. Podezření tu bylo už delší dobu, pochopení ale přišlo příliš pozdě…
Po několika diskusích s různými odborníky v poslední době, ale zejména po sezení s brněnskou doktorkou Žertovou – veterinářkou a mezinárodněuznávanou odbornicí mj. na etologii psů – jsme pochopili, že:
A. Tím, že jsme Badyho trestali za jeho vrčení… což byl nejčastěji vlastně projev strachu v blízkosti dětí – v okamžiku kdy vlastně neměl kam utéct, jsme zvyšovali i jeho stres a snad i hrůzu z toho, že když se příště dostane do blízkosti dětí, bude zase potrestaný.
B. Další chybou bylo, že jsem Badyho trestali v přítomnosti dětí. To v něm posilovalo negativní vazbu dítě = trest. Navíc forma trestu byla také nevhodná a ještě zvětšovala Badyho zmatenost. On nám vší svou psí řečí říkal: “Nechte mě být, nelíbí se mi to. Jsem zmatený. Mám strach!“ A my mu odpověděli: “Zabiju tě.“
Přitlačení k zemi totiž znamená“Zabiju tě“. A nikdy ho prý nepoužívá vůdce smečky. Jen soupeř.
Tak dlouho jsme ho takto „vychovávali“, až se nešťastnou shodou okolností octl sám v malém a uzavřeném prostoru s naší 2,5letou Žanetkou, která ho navíc pravděpodobně provokovala. A tak se bránil. Jeho stres jsme vystupňovali až za únosnou mez. Přitom stačilo asi málo – vždy když projevil svoji nejistotu a strach, ho zkrátka odvést pryč.
Dnes už Bady nebydlí na zahradě. Má kotec za domem, mimo zahradu a mimo hlavní komunikační trasy. Úzkostlivě dbáme na to, aby se nedostal do malého prostoru s dětmi. Máme několik bezpečnostních opatření, aby se nám to nestalo omylem …
Chodíme ven společně. Samozřejmě Bady vždy s náhubkem … Děti mu hází klacky, koule, granule. Učí se ho přivolávat. Změnili jsme přístup k výchově. A Bady se rád učí. Zdá se, že vše funguje normálně. Ale zdání klame.
Ven chodíme společně hlavně proto, že Bady ven potřebuje. Hodně. A při starání se o dvě malé děti nemůžeme a ani nechceme děti ochudit o náš čas, i o společné vycházky. Nad námi se však pořád vznáší ono „Co když na něco zapomeneme …”
Proto stále hledáme někoho, kdo by si rád vzal k sobě pohodového pětiletého holandského ovčáka. Někoho kdo nemá malé děti a dokázal by Badymu dát svoji upřímnou péči, kterou by mu Bady oplatil psí radostí a takovou oddaností, jakou snad ani nikdo jiný než pes jako Bady neumí dát. Koneckonců i dr. Žertová nám po ukázce videa, kde si Žanetka s Badym hraje ve volném prostoru, řekla, že tak pohodového pejska člověk hned tak nenajde…
Ještě jedna věc: pokud máte doma malé děti a ještě nemáte knížku s CD „Modrý pes“, pak ji vřele doporučujeme. (http://www.zvirataazdravi.cz/obchod/modry-pes/ nebo i přímo přes http://www.hanazertova.cz/). Více o knížce se dozvíte i zde: http://www.modry-pes.cz/reference.htm
Myslím, že může mnoha rodinám s pejsky pomoci zabránit podobným chybám, jako jsme udělali my.
Děkujeme vám všem, kteří jste nám pomohli hledat a nakonec (snad) najít příčinu toho co se stalo naší Žanetce a Badymu. Děkujeme i paní doktorce Žertové a předem i komukoli z vás, kdo by nám pomohl najít Badymu nový domov.
(První díl najdete zde http://naszviretnik.net/2011/11/09/sos-hleda-se-domov-pro-badyho/)
Asi je to tak nejlepší, moc přeju Badymu, aby byl v novém domově spokojený a šťastný a vám držím palce, aby se vám všem v budoucnu s novým pejskem dařilo.
Zbyňku,aj sa teším,aj mi je smutno.Aj Bady a aj Vy ste užasní.Prajem vetkým len to najlepšie,podrbte Badyho za ušami aj za mňa.
Zdravíme Vás všechny.
O víkendu jsme se byli naposledy podívat na Badyho.
Zdá se, že nový domov se mu líbí – má tam své psí kamarády a spoustu prostoru na běhání…
Ještě jednou děkujeme vám všem za pomoc a podporu a přejeme vám spostu radosti s vašimi (nejen) psími kamarády.
Zbyněk s rodinou
To je takoá sladkobolná zpráva. Jsem moc ráda, že Bady má nové doma a zdá se, že jste měli štěstí na hodného páníka a dobré zázemí i pro Badyho. Ale také si dovedu představit, jak vám je (a dlouho asi bude) po něm smutno. No snad bude nový páník ochoten s vámi zůstat v kontaktu a podávat zprávy jak se pes má. Nevím, jestli by bylo dobré řešení vídat se s Badym i osobně – možná by to nebylo dobré jak pro vás, tak pro něj. Takže další dobrá věc se podařila a vám přeji v budoucnu nového milého pejska.
Mám radost, Zbynku (clap) ! Za Badyho i za vás. Ze jste to nevzdali a nakonec se povedlo!
Zbyňku – doufám z celého srdce, že bude Bady spokojený a že ho čeká ještě dlouhý a šťastný život.
A až přijde čas a u vás bude nový pejsek, věřím, že to bude ten pravý kamarád pro celou rodinu – navíc, po zkušenostech s Badym se určitě vyvarujete chyb, kterých jste se s ním dopustili (a na další chyby narazíte, tak jako většina z nás (nod) ). Tak vám držím palce a dejte vědět …
P.s.: doufám, že je Žanetka už v pořádku. (hug)
Dobře že jste to nevzdali. Hodně štěstí všem!
Uz asi potreti jsem precetl vsechny vase komentare (nejakou chvili to zabere 🙂 )a opravdu za vsechny MOC DEKUJEME.
Za poslednich par mesicu jsme se opravdu hodne naucili (ikdyz otazkou vzdycky bude zda uz to aspon na tu zakladni uroven staci … kdyz jsem se jednoho mistra, ktery cvicil 60 let aikido zeptal za jak dlouho se clovek nauci ty nejzakladnejsi zaklady toho umeni, zamyslel se a pak rekl, ze tak za deset let intenzivniho treninku … a to za sebou v psíchologii (hezka slozenina – dekuji Xerxova) zdaleka jeste nemame)
A naucili jsme se hodne i diky vam vsem.
Mnohokrat tu zaznelo, ze neni treba vyuzivat tzv. psi psychology – ze na to staci vlastni instinkt a selska logika. Nezbyva nez souhlasit. Vzdycky jsme se snazili timto principem ridit – ale mozna je clovek po tech staletich natolik oblbnuty civilizaci, ze neni uplne lehke si sam v sobe precist, co ten instinkt v nas vevnitr vlastne rika. Nam se to v tomto pripade nepodarilo – mozna i proto pak clovek hleda „vysi autoritu“, ktera ji muze ale take zdaleka nemusi byt.
V kazdem pripade ale nic nevzdavame. S Badym jsme rozhodnuti – a doufame, ze uz za 14 dni bude mit novy domov. Ale dalsiho pejska rozhodne mit chceme. Mozna ne uplne hned – asi nechame chvili hojit rany, mozna to tentokrat bude fenka, ale s pejskem zit urcite drive ci pozdeji budeme.
Na zaver bych chtel jeste moc podekovat vasim radam i aktivitam, diky kterym se zprava o tom, ze hledame pro Badyho novy domov dostala k lidem, kteri nas nakonec oslovili (nebyl to jen ten pan u ktereho nyni Bady zkousi jak mu pujde hlidani) – mozna je to prave zasluha vase PetroK – nepodarilo se nam to vystopovat – na Badyho narazila manzelka toho pana a uz si nepamatovala kde…)
Dekujeme … vam vsem …
(a Jajko – ikdyz opozdene – vsechno nejlepsi 🙂
Je pravda, že BAdy už má nový domov??
Prave jsem prisel napsat aktualni stav protoze jsem byl ted 3 dny mimo domov – a ejhle – koukam, ze tamtamy duni rychle.
Doufame, ze Bady uz novy domov ma, ale neni to jeste jiste.
O vikendu jsme Badyho dali „na zkousku“ panovi, ktery prisel o pejska (byl tezce nemocny) a protoze je hlidacem, tak noveho pejska rychle potreboval. Otazkou akorat bylo (a vlastne jeste je) jestli bude Bady umet i hlidat (pres plot sice u nas stekal, ale co udela kdyz nekdo kopne do plotu hlidaneho arealu nebo kdyz se nekdo
bude snazit plot prelezt nevime.
Nicmene prvni zpravy (po 2 dnech) jsou dobre. Vypada to, ze Badymu se na novem miste libi. Co se hlidani tyka – uvidime. Jsme domluveni na 14 dnech na zkousku – takze vysledek budeme vedet prespristi vikend.
Děkujeme vám všem za komentáře, pokusím se postupne alespoň na nekteré odpovědět.
Lidiiii :O
Já jsem dostala kytku (h) (h)
Ta je krásná, mám ji místo narozeninový (f) , co mi doma zvadla, když jsem byla ve špitále).
Děkuju, jsem děsně dojatá a … a vůbec.
Pokusím se vám ji vyfotit, ale asi to nebude hned.
Díky (inlove)
(wave)
Pro zvědavé fotka před finální úpravou http://renatae.rajce.idnes.cz/Kytka_pro_zanu#P2010017.jpg
Je krásná, už jarní (inlove)
Juj ta se povidla 🙂 (y)
🙂 Co taky se zimní kytkou. (sun)
🙂 (h) (f)
Užij si ji (sun) (inlove)
Ať Ti zkrášlí tyto mrazivé dny. (f) (h)
Taky jsem měla radost, že jste se Badyho nezřekli a snažíte se situaci řešit, držím Vám (y) (f)
a jak jsem si přečetla všechny Vaše komentáře jsem zjistila, že ty svoje drahoušky vychovávám asi správně, když mají kluci mezi sebou nějakou tu výměnu názorů tak na ně vlítnu, smetákem načechrám kožichy, každého odvelím jinam a vyřešeno. Když brblám Frogimu naposled za ožranou čepičku tak je na něho zlá i Nastěnka, ale to ji nedovoluju protože: svoje děcka si potrestám sám 🙂
vím, že jsou i fest rozmazlení ale všeci vědí kde mají hranice.
Jakýkoliv výcvik je super věc, jen je časově a někdy i finančně náročný ale znám dvě chovatelky holandanů a obě cvičí a psiska jsou šikovné. Základy se dají trénovat kdekoliv, navíc si myslím, že 5minutovka poslušnosti by měla být součástí každé vycházky
Držím palce, udělali jste kus práce – mam dojem, že když budete pokračovat tímto směrem, problémy s agresivitou postupně vymizí – snažíte se všichni, nechte Badymu ještě šanci na žití s vámi. Nejspíš by potřeboval psychicky unavit – mám dva BOM (mailnois) a když nemaj co řešit, prostě zloběj, vymejšlej hovadiny a holanďáci to jsou něco jako jejich bratránci… Zkuste cvičit stopy – psychicky psa dost unaví, zkuste někde na cvičáku obrany, hlavně všechno do hry, žádný nátlak – aby se psisko vyblblo, vybilo a vědělo, že příšte zas bude velká legrace. On pak určitě vydrží být „hodný“ o trochu déle…
Tak pod tohle se podepíšu. Čtyřicetileté zkušenosti mi dávají za pravdu. S každým z našich boxerů, fenek, jsme absolvovali základní výcvik. Na cvičáku většinou hned všechno pochopily,neříkám prosím, že to hned plnily 🙂 a protože jak známo jsou boxeři do pozdního věku velmi hraví, tak jsme z výcviku odcházeli dříve a nechali jsme je pohrát a vylítat se stejnými šusy. Hodně jsme si doma hráli a hračky na zabavení a okousání byly vždy připraveny. Ani jedna z našich holek nebyla agresivní,přístup k dětem a to i miminkům byl příkladný . Ája I. byla dost rozmazlená páč jsme soudili, že je to náš poslední pes ale nikdy po nikom nestartovala. Pokud jde o soužití pes a děti,postupné zvykání po dobrém a laskavém způsobu , to být musí a kontrola s dozorem nutná. Děti si my lidé totiž představujeme jako nevinné a za nic nemohoucí, když se něco přihodí ale ony dovedou zkoušet trpělivost psa na maximum bo nevědí co činí,někdy jsou to pěkné malé potvůrky, od toho tam musíme být s tím dozorem. (wave)
Milý Zbyňku,je vidět, že máte Badyho opravdu rád(i),že vám jeho budoucnost leží na srdci. Veřejně jste kvůli „jeho záchreně“ přiznal i vaše výchovné chyby (ale kdo je nědělá?) , které, stejně jako následná diskuze mohou hodně pomoci případným majitelům takhle ostrých plemen. Já poradit neumím, ale věřte, že jsem si nejednou vzpomněla „co asi Bady“. Tak vám nadále držím palce, aby se pro něho našel nový domov, kde by byl šťastný nejen pes a s jeho umístění jste mohli mít radost i vy. Ale pokud neuspějete, vaše současná situace rozhodně není ideální, ale také ne beznadějná, pokud se vaše děti psa nebojí a mají ho stále rádi. Náhubek zdaleka není to nejhorší, co psa může v životě potkat. Ale plně chápu vás strach.
Když jsem dočítala včerejší diskuzi – u poznámek Abyt a JarkyF jsem se tak chechtala,až jsem se úplně unavila. Tedy v českých končinách volat na psa s klidem Angličana „Sééér“ 😀 Pan Horníček měl kdysi podobnou krásnou historku v jedněch svých Hovorech pod lampou (snad si ten název dobře pamatuji).
Maričko nepamatuješ, ten pořad se jmenoval „Hovory H“. Pod lampou byly večery, ale to byla prvorepubliková knihovna pro paní a dívky. No a pak tu běžely humoristické pořady jako „Pět u číše vína“ vulgo „pět rošťáků u hořčáku“ ale to byl spíš humor černý a nechtěný.
Jindřichu, děkuji za opravdu. Nevím, jak jsem to tahle zkomolila (když ani tu zmíněnou četbu neznám). Já Hovory H nikdy v TV neviděla (neměli jsme ji), ale poslouchala jsem je později nahrané na mag.páskách. Ale to už je tááák dávno.
(call) POZOR, POZOR, HLÁŠENÍ. (call)
😡 Dnes má narozeniny Jajka. Přejeme ji všechno nej, nej a posíláme kytičku. 😡
(f) http://jovo.rajce.idnes.cz/Pranicka_13_2011-12#Jajkanar_2012.jpg (f)
Milá Jajko – buď nám dlouho zdráva a zase jeď někam potápět – moc se těším na další tvé podmořské výpravy.
(rose1) (f) (rose1) (f)
Jajko, pevné zdraví, mnoho spokojenosti a krásných zážitků pod i nad vodou! (f) (d) (f)
Jajko (f) (sun) vsecko nejlepsi
Milá Jajko, všechno nejlepší, pevný zdraví a ať jsou ti krásy podmořskýho světa otevřený (h) (rose1)
Jajko přeji Ti spolu s kocourky vše nejlepší k narozeninám (h) (d) (rose1)
Všechno nej milá Jajko (party) (f) (d) (^) (dance)
Všechno nejlepší Jajko, krásné rochnění v hlubinách, ať ti rostou kytičky a Alfík je zdravý kocourek. (^)
(handshake) (d) (f)
Jajko, vsechno nejlepsi, a hodne krasnych (pod)vodnich zazitku. Ja to hned vedela, ze jsi vodni clovek, kdyz jsem vdiela fotku z Podmitrova, jak skaces sipku do vody. ((f) (^)
Všechno nejlepší, milá JAJKO! (h) (f) (h) (f) (h)
Jajko hodně zdravíčka (f) (f) (f)
Milá Jajko, všechno nejlepší a hodně zdraví do dalších adrenalinových zážitků při plnění dalších zážitkových bobříků. (h) (d) (ninja) (d) (f)
Jo jo jo, Jajko všechno nejnejkrásnějš, nejlepčejší a tak. (^) (d) (rose1) (sun) a hodně krásných fotek pod vodou všech krásných moří. A pochopitelně splnění tří nejtajnějších přání 😉
Milá Jajko, přeju ti všechno nejvíc nejlepší k narozeninám! 🙂 (sun) 🙂
Jajko, všechno nej! (f) (sun)
Moc děkuji za jovásčí kytičku i přání.
Měla jsem dnes jaksi den blbec, v podvečer to gradovalo a když jsem teď konečně padla k PC jsou vaše vlídná slova jak pohlazení
Děkuji (h)
už je sice hodně hodin, ale upřímné přání ještě poletí
Všechno nejlepší (rose1) (sun)
Zbyňku, jsem ráda, že vám MVDr. Žertová a další pomohli najít příčinu problému. Zase jste se o notný kus posunuli a snad to k vám konečně vneslo trochu klidu. Doufám, že i děti jsou na tom den ode dne lépe.
Bady má teď u vás slušný život (mnozí psi se tak dobře nemají a nikdy mít nebudou). Přesto doufám, že se podaří najít nový domov, kde bude Badymu ještě lépe a vy budete ještě klidnější. Držíme palce i tlapky.
Taky držím palce, je třeba ocenit Vaší snahu a touhu po pochopení a jistě to není snadné! (y)
No, děcka, já jen čekám, že za rok, dva se objeví, že choďák pokousal děti, a ten choďák bude od nás (envy) . Já blb jsem prodala štěně do rodiny s malými dětmi (3 a 1,5 roku) – už za týden přistál dotaz, jak mají zabránit tomu, aby si štěňátko (8 týdnů) nehrálo s dětmi jako se svými sourozenci, že po nich chňape, mladší dítě se bojí, rozběhne se, upadne a pro štěňě je to ta správná zábava. A že štěně majitelka trestá tím, že jí mačká tlamičku. Tak jsem jí vysvětlila, že to dělá blbě, že má především poučit děti, že před pejskem se neutíká, neječí, nezvedají ruce…načež mi napsala, jakže to má vysvětlit tomu menšímu?!? Po nějaké době zase problém – štěně se jim snaží zakousnout paty a kalhoty, nějak nechápali, že je to u dvouměsíčního štěněte normální projev, že z toho vyroste a nemusí to nějak dramaticky řešit, že stačí štěně odstrčit a říct ne, že ho nemusí nijak trestat. Bože, co budou dělat, až feňule doroste do puberty a bude si chtít vylepšit své postavení….
Doporučuji svou metodu: štěně belgičáka jsem se odvážila pořídit, až když mladšímu díteti byly čtyři roky, a fena to byla opravdu skvělá – doslova pes mého života – vyrovnaná, pracovitá, ale hodně sebevědomá a silně dominantní. A synek mnohem menší, lehčí a slabší než ona. Brala jsem ji od štěněte do školky, vždy ji posadila a dětičky pod dohledem hladili a mazlili. Nebyla nadšená, ale zjistila, že se jí nic nestane a že tomu celému velím já. Až v pubertě začala řešit, kde je její místo, začalo to hravým taháním za zimní bundu a definitivně skončilo zavrčením ve chvíli, kdy žužlala uzené ucho a syn si ji šel pohladit – já u toho nebyla, žalovala „svědkyně“ babička. Fena okamžitě dostala další mňamku, a syn pokyn, aby ji šel pohladit, fena lehce zabručela, a v tu chvíli jsem vystartovala já, seřvala ji, a současně chytila za hřívu z obou stran (jednou rukou bych neměla šanci), vyklepala ji, a odhodila stranou. A následovala výchova – každý večer jsem za přítomnosti syna nasypala granule do misky, fena poslušně čekala, syn se v nich chviličku prohrabal rukama, a pak dal ON pokyn ke žrádlu. Praktikovali jsme to každodenně nejméně dva měsíce, pak už jen tak jednou za týden, a pak už nebylo třeba. Děti už vyrostli, fena odešla za Duhový most, ale stále na ni vzpomínají jako na svého nejlepšího parťáka a současně spolehlivého zodpovědného ochránce dodnes. Chybí nám stále, i když nám tu už štěká její nástupkyně…
A ještě drobná příhoda na ukázku, jak si fena zafixovala své postavení: měli se synem oblíbenou hru – dal feně zakousnout pešek, klacek či jinou hračku, sám to uchopil z obou stran tlamy a zapřel nohy, a fena ho po dlaždičkách táhla – on klouzal, ona couvala – přes celou chodbu, tam to otočili a pokračovali ve hře. No a jednou syn za mnou nešťastně přijde, to mu bylo tak sedm, že si s ním Polly nechce hrát. Je mi to dost divné, fena vášnivě milovala všechny hry se zákusem, tak zjišťuji podrobnosti, o co se tahají, no a ze syna vypadlo, že o ten „klacek“ ze zverimexu. Ten klacek byl takový ten dlouhý sušený „salám“ pro psy… Takže fena ho vždy uchopila, syn zatáhnul, což byl pokyn ke hře, jenže fena salám pustila, pro ni to nebyla hračka, ale žrádlo. Prý to tak zkoušel dlouho, než přišel žalovat… (whew) Ale je pravda, že to byla dost výjimka, první dva roky jsem ji s dětmi nikdy nenechala samotnou – byla převážně pes venkovní, do bytu chodila jen do verandy a chodby, a i později jsem byla vždy na blízku – třeba za otevřenými dveřmi, a to už i děti měly dost zafixováno, jak se k ní chovat, ale příhoda dokládá, že stejně člověk vše neuhlídá a právě pro to je třeba psa s dětmi dobře sžít (h)
I s „gaučákem“ – cotonem Ravenkou jsem lítala po veterině a sbírala potvrzení, že nemá vzteklinu… Ravenka se bojí malých dětí a strach dává najevo agresivitou. Jednou na procházce jsme šli kolem paní s malou holčičkou (Ravča na vodítku!!!) a vypadalo to, že vše bude úplně v klidu. Jenže zrovna, když jsme je míjeli, holčička zvedla prudce ruku a zařvala „Ahóój pejsku!“ – úmysl dobrý, následky nedobré (headbang) Měla teda jen malé škrábnutí na nožce, ale trochu hysterickou maminku a na tu veterinu jsme museli… Od té doby se preventivně vyhýbám dětem veeelkým obloukem… 😉
Vystrčila jsem zase Badyho do světa s odkazem sem.
Podepisuju se pod to co napsaly Xerxová a EvaŽ. On je úsměvný už ten název – psycholog psů. Jak můžeme dělat psychologa někomu, komu ne zcela porozumíme – vždy mezi komunikací člověka a psa budou velké mezery, protože psí komunikace je začasto o velmi jemných nuancích, které my nemusíme postřehnout. Bohužel pak ledaskdo s tímto honosným titulem napáchá neuvěřitelné škody. Je proto dobře Zbyňku, že jste sedl a napsal, protože to může jiným pomoci. Držím palce, aby se pro Badyho našel nový domov, protože je mi jasný, že jak pro něj, tak pro vás je tahle situace, kdy se balancuje, dost stresující.
Cesta do pekel je dlážděna těmi nejlepšími úmysly. Máte můj hlubokosklon, že jste Badyho nešoupli „do pryč“ a že se snažíte situaci řešit. Ačkoli žiju se psy už od malička a děti mi odchoval poměrně ostrý knírač, netroufám si radit. Neznám pejska ani Vás. Pohybujete se sice v začarovaném kruhu nedůvěry, ale myslím, že na to jdete správně. Já osobně bych v tomto duchu pravděpodobně pokračovala. T.j. kontakt s dětmi pouze pod dozorem a s náhubkem – raději koženým (úder kovovým do obličej taky může ublížit), hlavně kvůli Vašemu pocitu bezpečí. Ona psychika je potvora a Vaše napětí se na psa přenese ať chcete nebo ne. A navíc bych část procházek nahradila výcvikem. Samozřejmě za přítomnosti dětí. Nejraději obedience a agility. Ať se mu trochu zavaří makovička – unaví se a pobyt v kotci bude pak pro něj příjemný relax. Dokonce si myslím, že pod dozorem a na volném prostranství by časem mohl cvičit i se starším synem. Pokud vím, tak obedience je založeno na pozitivní motivaci, takže se mi zdá ideální k posílení důvěry. A hlavně bych se snažila nehledat v každém pohledu, či pohybu ucha nějaký důležitý skrytý význam a snažila se brát psa jako psa a moc ho neřešit. Uznávám, že to je to nejtěžší 🙂 Držím Vám moc palce.
„Ona psychika je potvora a Vaše napětí se na psa přenese ať chcete nebo ne“ Pod tohle bych se podepsala velkým písmem… nejdůležitější je, abyste se dostali co nejvíce do pohody vy. Malinko se mi nechce věřit, že kdybyste všechno pokazili tak, jak citujete paní doktorku, že byste 5 let žili s Badym tak, jak jste popisovali. Zkuste si více důvěřovat…. ona úzkost a napětí z toho “ abych neudělala chybu“ vynervuje vás i zvíře. Zkuste si začít plánovat i věci, při kterých se vy, děti i Bady budete společně bavit…. samozřejmě s jištěním náhubkem, abyste měli jistotu, že se nic nestane. Ztracená důvěra se hledá těžko, ale dá se to. Ovšem ne skrze otřískávání si o hlavu, co všechno jhsem udělalúla blbě a úzkostném napětí, abych byla nyní perfektní a abych neudělala další chybu. Nikdo nejsme perfektní, každej děláme chyby… ve výchově dětí, zvířat…. kdekoliv. Držím vám moc palce.
OT: finišuju se jmenovkami, takže prosím, kdo jste ještě nepolíben informací o Pražení, mrkněte na Hady a přihlašte se, pokud se Vám termín hodí a chce se Vám do houfu Zvířetníků. Sobota 11.02.2012 ve Ferdinandě.
Ať to můžu dodělat. Sice budou volné k dopsání jména neholášených příchozích, ale to už nebude ta sranda!
Díky
samozřejmě: NEOHLÁŠENÝCH!
Vidíš, zrovna včera jsem na tebe hodně myslela, jak na tom jste a co je s Badym…
Ráda bych ti pomohla, ale ke starušce Penny První Nahluchlé teď další zvíře nemůžu, musím nejdřív dochovat Penny (a doufám, že Její Nahluchlou Výsost budu dochovávat ještě dlouho…)
Držte se, Zee.
Trošku OT a odlehčení:
Počasohlásání – tak perla Jižní Moravy hlásí mínus dvanáct a sluníčko a blankyt (aby nebylo mýlky – perlou nejsem já (think) , ale vesnice, ve které teď bydlím (nod) ).
Sluníčková a blankytná byla i neděle, akorát nemrzlo
http://yga.rajce.net/2012_Odpoledni_venceni_v_lednu_II
Milá Ygo, úžasné fotky! (h) Chtěla jsem ti lichotit přímo v rajčeti, ale zmizelo mi políčko na komentáře 😡 což je velice divné, ale nemám vůli to řešit.
Brook v pohybu je vtělená rychlost a Toya je krásně ušatá – jako vždy (inlove) A fotky stromů máš úchvatné – taky miluješ stromy, viď? (angel)
Myslím, že stromy jsou něco jedinečného a neopakovatelného. Znáš tu baladu o dívce, která byla zakletá ve strom? … nejsem já to drevo, já jsem krev a tělo … tak to cítím.
Proto nesnáším kácení stromů – tolik let rostly, tolik energie vynakládaly na to, aby vzdorovaly počasí a vydržely a pak příjde takový nikdo s motorovou pilou a z letité krásy a síly zbude ubohý pahýl. Kdyby mu řetězy na pile ráčily popraskat!
YGo, jako všechny tvoje fotky – další krásně zdokumentovaná procházka. Brook je pěkné torpédo a Toya rozšafa.
Bohužel, Brooke torpédo opravdu neumím zdokumentovat. Totiž odřítí se dopředu vlevo a přiřítí se zezadu zprava. Povel volno vypadá jako když vystartuje triskáč – ze sedu skok dva metry dopředu a zmizí za obzory.
To není pes, to je ferrari v černém sametu – zrychlení z nuly na stovku za sekundu.
Paní Žertová je opravdu mezinárodně uznávanou odbornicí na etologii psů? Tomu nemůže uvěřit nikdo, kdo viděl kdysi její působení v polepšovně mazlíčků. Namátkou si vybavuji „léčení“ (ničení?) vystresované fenky dobrmana, které naordinovala sedativa.
Souhlas, dneska za peníze radí kdekdo kdekomu. Lepší rady jsou tady na zvířetníku od zkušených a srdíčkových chovatelek. Jsou cennější penězi se ovšem neplatí
je pravda, že nejlepší rady jsou od „obyčejných“ majitelů „obyčejných“ psů. Protože psíchologové kolem sebe soustřeďují problémové psy – a „běžný“ pejskař potřebuje běžné rady pro běžný psí život. Nejlepší je sehnat bezproblémové spoluvenčitele – je jedno, jestli mají CACIBy a nebo vořechy – ale prostě poslušné zvládnuté a normální jedince. A pak se poočku koukat, proč jim to funguje.
Obdivuju několik lidí, které s psíky potkávám – ani jeden se nechlubí svým umem – je to pro ně normální
Když s námi pes mluví, měli bychom mu naslouchat, ne ho za jeho pokusy o komunikaci trestat. Když bylo Badymu zakázáno vrčet a jinak projevovat své pocity, nezbyl mu opravdu už jiný komunikační prostředek než zuby. Podobnou zkušenost má jedna známá, která tak dlouho trestala svého psa za vrčení na jiné psy, až je místo vrčení začal bez varování natvrdo napadat…
Krásný článek, snad to pomůže aspoň jednomu dalšímu majiteli. A hodně štěstí vám i Badymu, budete ho všichni potřebovat. (h)
Těžko bych sdělila k tématu něco objevného, tak to nechám na Xerxové a EvěŽ.
Omlouvám se autorovi za důležité OT:
Milí Zvířetníci, pokud budete zasílat přihlášky na Setkání, volte ubytování již pouze mezi chatkami anebo pokoji bez příslušenství. Apartma a pokoje se sociálním zařízením jsou již obsazené. Moc mě těší váš zájem, a zároveň mrzí, že nelze všem vyhovět, ale holt s kapacitou nepohneme. Děkuji za pochopení.
S těmi, kdo už přihlášky zaslali se domluvíme mailmo.
Zbyňku – ach jo, je to trápení a uzavřený kruh. Vy nevěříte Badymu a Bady následně nevěří vám. Myslím, že ten strach už ve vás bude navždy – když se podíváte na Žanetku. Moc bych vám všem přála, aby se situace zlepšila – aby se Bady vrátil zpět do smečky – buď vaší nebo cizí. To, že je vyobcován, musí být pro něj strašné – ale jak vás chápu!
Doufám, že se Žanetka hojí a že jizvy jak na duši tak na těle pomalu mizí. Držím palce celé rodině (y) (y)
P.s.: po přečtení vašeho dnešního článku jsem si opět uvědomila, že cesta do pekel bývá dlážděna dobrými úmysly. Ach – jak často se po ni všichni vydáváme, i když – naštěstí – nejsou začasté následky tak fatální jako u vás.
Zdravím.Taky se necítím být odborníkem na sí výchovu,ale psy mám celý život,se psy jsem vyrůstala od mimina.Nikdy jsem nebyla sem kousnutá.Ale také jsem neměla problém kdykoliv sáhnout psovi do misky,z tlamy vytáhnout požíraný fujtajbl.Ale taky jsem na psa nevrčela,nekousala do ucha či nosu.Když k psovi přišly děti,dávala jsem pozor jak na psa tak na děti.Vycházela jsem z toho,že se musí naučit spolu žít obě strany.V době kdy jsem měla Andulu,tedy velkého pudla bylo dětem 3 a 2 roky.Měla jsm ještě velkého knírače,v té době starého 11 let a moje matka pudla středního.Oba psi se k dětem chovali výborně,nechali si líbit prakticky vše.Ne tak Anča,ta když jí šlapaly na tlapy,tak se oháněla.Byla okřikována,děti si říct nechtěly dát.Tak jsem jednou Andulu neokřikla,ta s zase ohnala a kluka uhodila do ruky.A v tom jsem i já klukovi vynadala s tím,že to neměl dělat a že ho příště Anča kousne a já mu ještě naplácám. A od té doby byl klid,děti psy nezlobily a všichni psi vůči dětem byli v pohodě.Ono to opravdu chce vychovat nejen psa,ale i děti.Držím palce aby Bady našel nový domov.
Nejsem vůbec žádný odborník na výchovu psů a už vůbec ne takový, jako Xerxová a EvaŽ. Ale silovou výchovu psů nemám ráda, nevěřím jí. Ve vašem případě nedovedu pochopit ještě jinou věc: psa jste měli jako své, dítě, ale když přišly děti lidské, naprosto jsme změnili své chování. To je pro psa zlé.
Je ale naprosto zbytečné teď rozebírat chyby, vidíte je sami.
Souhlasím s EvouŽ, že pokud nebudete mít ke psu důvěru, nic se nemůže napravit. A mít důvěru je asi hodně těžké.
Je to smutek a ponaučení, že dobrý úmysl zdaleka nestačí.
Přeju Badymu nové doma, aby se nemusel bát a mohl mít rád.
Přeju všem krásný den. (h)
Milý Zbyňku, velmi si vážím toho, že jste tohle sepsal. Nemohlo se vám to psát lehce, ale když nic jiného, je to velmi názorná lekce, dobře zmapované příčiny a následky. A to je cenné.
Doufám, že Bady najde nový domov – některá děvčata odsud čile existují i na jiných psích serverech a třeba také pomohou rozhodit sítě. Zkoušel jste „ovčáky v nouzi“?
Pokud jde o moje zkušenosti se psy, tak mám načteno (etologii), odžito, ale měla jsem vždy psy od štěněte a asi i vždy trochu štěstí. Instinktivně jsem vychovávala děti i psa – před více než dvaceti lety žádné příručky na společnou výchovu dětí a psů buď nebyly nebo já o nich nevěděla, případně o ně nestála (děti mi taky nerostly podle příruček). Tak jsem to brala šmahem podle zdravého rozumu a zásady: budete se všichni ke všem chovat slušně, nebo máte potíž se mnou – pes nebo děti. Fungovalo to – a to je jezevčík obvykle označovaný jako plemeno k dětemn nevhodné. Kdybych ale začínala s tak akčním a ostrým psem, jako je holandský ovčák, tak kdo ví, jak by to dopadlo.
Chtěla jsem napsat něco podobného, takže se jen přilípnu pod Dede, abych pořád neopakovala stejné věci. Pana Zbyňka si za napsání článku vážím a děkuji, a držím palce, aby Bady našel vhodného a báječného pána.
Smutné je, že občas i renomovaní znalci psů radí nesmysly.
Nic chytrýho nevymyslím. Jen oceňuju, že se článek dostane k hodně lidem a pomůže dalším, aby nedošli ve svý smečce k těmhle koncům.
Oceňuji snahu to s Badym zkoušet, ale zároveň chápu, že se rodina bojí, aby se pokousání neopakovalo. Asi bych taky psovi obtížně důvěřovala. Jak popisuje EvaŽ, asi je to dost začarovaný kruh.
O psím chování vím jen to, co jsem získala tříletým soužitím s velmi pohodovým plemenem- kavalíry. Ne že by třeba Borůvka občas nezkusila na Kubu, který byl v době jejího příchodu ještě kluk, si vrknout, co kdyby to prošlo a madam si polepšila. Kuba to s ní rychle pořeší a je zas dlouho klid. Obvykle jde o pobyt v naší posteli, o nic jiného. Tudíž jí vynadá, jak se to chová a přikáže jí z postele slézt. Borůvka sleze a je pokoj.
Nevím, jestli bych uměla vychovat povahově složitější psí plemeno. Asi ne. Nekonfliktní kavalíři mi vyhovují.
Mám to jako Matylda. Vybírala jsem si programově hodné plemeno, čubu, co se nebudu bát pustit k dětem (synek měl 12, ale v ulici bylo několik školkových holčiček a my neměli hotový plot). Měla jsem sice ledacos načteno, ale stejně jsem se k čubině chovala stejně jako k Juniorovi. Zjistila jsem, že na děti i psy platí tytéž postupy. Vymezit mantinely a trvat na nich. A milovat je. A být s nimi. A snažit se jim rozumět.
Jenže my máme labradoří čubu, hodnější zvíře snad ani není a nemáme ji vycvičenou, jen vychovanou. Takže moje zkušenost je pro majitele belgického ovčáka na nic. Moc vám držím palce, aby se dobrý nový domov pro Badyho našel, a taky vás obdivuji za váš přístup. A díky za článek, je velmi dobré znát i špatné zkušenosti.
Nejsem psí psycholog. Ani nechci být. Na to, aby člověk mohl poradit musí psa pozorovat v různých situacích. V názoru na psí psychology se shodnu s Xerxovou. O etologii psů mám načteno dost (popularizační příručky nečtu).
Obecně je jeden mylný závěr – že vůdce smečky dělá „organizační strukturu smečky“. Vůdce se stará o to, aby byl první a hodnostní spory řeší jen s „dvojkou“ Jakékoliv hodnostní spory jsou jen mezi jedinci v sousedících pozicích. Vůdce neudržuje nikoho na „nejnižší příčce“. POkud to člověk dělá, tak psa zmate neodůvodněnou agresí.
Vůdce udělá jediné – pokud si dva podřízení vyžizují účty příliš (že by se mohli zranit), vlítne mezi ně a „sprdne“ oba. Nevyšetřuje, kdo za co může, kdo je vyšší a nižší. Prostě jim řekne „tady se mi rvát nebudete“. Je to těžké se takhle chovat k dítěti a psu. Člověk by vždy stranil dítěti. Ale moje dcery měly „psí výchovu“. Pokud se se psy tahaly moc, sprdla jsem oba. Pak jsem dítěti vysvětlila, že pes není tak chytrý a že by ji mohl nerad kousnout. To jde vysvětlit už 2 letému dítěti. A hlavně jsem je nenechávala bez dozoru. I když jsem neměla natolik ostré a akční plemeno, jako je belgičák (děti vyrůstaly s dalmatiny, vnoučata s flety). Tam by chtělo trochu víc napozorovat reakce plemene.
To byly obecné řeči. Konkrétně radit si netroufám. Ono navodit důvěru tam, kde byla ztracena je těžké. Zvlášť po tak těžkém zážitku, jako je pokousání dítěte. Problém je, že nemáte důvěru k Badymu vy. Nevěříte, že ho zvládnete pouhým povelem (proto opatření, aby se nedostal k dětem, náhubek na procházce). Tím neumožníte psovi, aby na 100% důvěřoval vám a kvůli vám přijal do smečky vaše děti. Děti vycítí váš strach a budou se psa bát (ostatně právem, on k nim nemá vztah jako ke členům smečky, protože se s nimi v klidu nemohl sžít bez strachu, že když je zkusí „vychovávat“, bude potrestán a to jen on a ne moc šťastně).
Jinak přimáčknutí k zemi je dost pitomost. Není to ani důkaz nadřazenosti (na to stačí položit ruku na kohoutek psa a jen mírně přitisknout), ale ani výraz „já tě zabiju“. Je to neúplně pochopený a špatně aplikovaný signál, jehož význam záleží na kontextu situace.
To je vůbec problém s různými příručkami na výchovu psů. Jedna věc je přirozená hierarchie, instinktivní i naučené chování a pod. které pozorovali obvykle u primitivních (to není hanlivé) plemen, druhá věc je soužití se psem v lidské společnosti a třetí je výcvik speciálních dovedností psa. Bohužel se to míchá dohromady. Základní etologie pomůže poznat psa, ale my se nenaučíme dokonale komunikovat psí řečí (nemáme na to vybavení, třeba poloha uší u nás nejde upravit).
Přeji vám, abyste našli trvale udržitelné řešení. Na dálku pomoci nedokážu.
Je mi líto, že jste zatím nenašli nový domov a vím, že to nebude žádná legrace ho najít.
Měla jsem v životě na psy štěstí, protože jinak by to asi byl děsný průšvih, já neumím být tvrdá. I proto byl na prvním místě výběru foundlák, i když tehdy jsem neměla ani páru o jejich silně výživné pubertě. Měla jsem štěstí na jedince vyrovnané, kteří přijali můj způsob komunikace a v rodině byl vždycky klid.Nedovedu si představit, že bych musela svého psa oddělit od rodiny. Ale i když najdete Badymu novou rodinu bez dětí, bude to pro něj problematické. Moc vám držím palce (y) (y) (y)
hezkou středu všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Klobouk dolů před vámi – problém řešíte. A popisujete – i to se může dalším lidem hodit. Psovi domov stále hledáte – ale zároveň se o něj staráte. Hledáte chybu v sobě. Ne v okolí.
Na psíchology (psí psychology) mám dost vyhraněný názor. Koneckonců mi jeden pravidelně chodí „našimi“ venčícími cestičkami se svými klienty…
Všichni to se psy umí (a nebo alespoň uměli). Ve chvíli, kdy se tím začnou živit a udělají ze sebe vševědoucí božstvo obklopené dementním fantýmem … je zle. A chudáci psi.
Můj první pes byla doga. Německá. Nikdy jsem nechodili na cvičák, chodili jsme ven se skautským oddílem. Nejlepší socializace, kterou mohla dostat. Ale snažili jsme se porozumět si. Vyšlo to. Od té doby máme dogu třetí… Žádná nejde vychovávat silou (fyzicky nemyslitelné) – ale vždy maximální láskou, zaměstnáním a velmi jemnými (ale jasnými) mantinely. Klidně ji fláknu po tlamě (rukou která má jen hladit) … klidně ji seřvu (a nemusím na ni vrčet – rozumí česky)
Zdravý selský rozum, trocha té přirozené autority a hlavně trvalý život ve smečce. Protože doma se projeví spousta drobných potíží hned. A nedají se přecházet. Jsou vidět. A tak doga doma může všude, jezdí s námi na všechny dovolené, když přišlo do rodiny vnouče, od prvního dne k němu může (ano – hlídáme ji velmi ale velmi pozorně…) Ale taky musím napsat, že německá doga je sice mamut, ale relativně „snadný“ mamut. I když se mi líbí řada dalších molosů, moji ne zcela dokonalou důslednost by už tak snadno odpouštět nemuseli. Takže i volba plemene (a kvalitní PP – na to se často zapomíná – ale hlavně začátečníkům to pomůže, když fakt doga je dogou…)
U vás je to už těžké, chápu, že by se jen složitě po takovém lidském neštěstí dokázalo vše spravit. Vystersovaní jste vy i pes. Nedivím se, že ten domov pro Badyho hledáte. Kvůli sobě, i kvůli Badymu (inlove)
Hlášení meteorologické – mínus osmnáct, doga odmítá opustit moji postel, že prý se ven nepůjde… Jdu ji vytáhnout z pod peřiny za uši… (chuckle) Nevím, co by na tento postup řekl psíííícholog
Souhlas a stokrát souhlas. Jednou jsem pomateně zkusila použít psychologickou metodu – zavrčela jsem na Pikáče – ten z toho měl takovou srandu, že mi skočil na hlavu, dal hudlana a bylo po výchovném působení. Od mala jsem teriérová a můžu říct, že teriéři jsou fajn parťáci a dokážou prominout i „neférové“ jednání. Ne tak ale moloss – na Norce dobře vidím, že co působí na erdela, u burbula se úplně mine účinkem. Takže vsázím na socializaci a výchovu – ne výcvik. Viz. přivolání – ona se prostě k cizímu psu zády neobrátí – nejdřív jsem z toho byla na mrtvici, pak jsem změnila povel na STŮJ a bylo to – poslouchá. Už vidím, jak mi nějaký psycholog tvrdí, že jsem neschopná naučit psa přivolání. To samé vrčení – Pikan umí vrčet na milion způsobů ( i radostí) – kdybych se řídila poučkou, že pes nikdy nemůže zavrčet na pána, tak bych ho musela rozprodat na orgánky (jak mu někdy vyhrožuju) 😀 Badíkovi moc držím palce a doufám, že si najde páníčka, který ho ocení, chlapíka. A vážím si přístupu majitele.
Další perfektní postřeh. Záleží i na plemeni. Není univerzální návod, jak na psa. A my neumíme vrčet na 100 způsobů.
Také odmítám brát do výcviku jiné psy, než retrívry. Prostě je neumím. A i mezi plemeny retrívrů jsou rozdíly až pozoruhodné.
Záleží na plemeni a záleží na povaze psa. Jsou psi od přírody klidní a vyrovnaní, jsou psi od přírody nervózní, jsou psi, co se podřídí kdekoliv a komukoliv, protože jim to tak vyhovuje, jsou psi, co se budou vždy rvát o co nejlepší pozici. Většina psů je někde mezi krajními extrémy.
Souhlas, není univerzální návod, jak na psa.
A já říkám, že ne každý pes se hodí ke každému člověku (do každé rodiny).
A pečlivým výběrem lze spoustě problémů předejít.
Stopro souhlas.
Jo, s tou rukou je to další blbost. Rychlý facan (rychlejší než myšlenka) je nejlepší výchovný prostředek. A s tím, že má ruka jen hladit… Pes touž tlamou uklidňuje i vyhrožuje. Také nemá vodítko nebo noviny (noviny jsou dobré jen k prvnímu postrašení štěněte, jinak je to blbost).
Zvlášt vyzdvihuji – trpělivost, důslednost, snaha porozumět! To je přesně ten mix.
Pokud se něco po.. je těžší cokoliv napravit. Tam už nejde radit obecně, tam musí člověk obě strany znát. Nechápu poradny na dálku. Tam může člověk slyšet jen obecné pravdy (v lepším případě).
noviny… člověče, vždyť mi je už nebereme. Jen Respekt -a to je týdeník. Ale možná používat REspekt by budilo respekt (rofl) A Reflex by mohl zrychlovat reflexní oblouk… z toho by šla udělat škola použití novin na výchovu štěněte. To si dám snad patentovat… a začnu se tím živit (chuckle)
To by mě zajímalo, co vyvodíš z výchovného působení smotanými reklamními letáky… 😉 To jsou totiž jediné novinové záležitosti u nás oma. Plesknout psa smotaným piškvorkovým časopisem za 130 kaček mi přijde trhlé, páč by se i rozpadl- časopis, ne pes….
😀 😀 😀 😀 😀
Xerxová, zlepšila jsi mi den, hlavně tím Reflexem 😀 😀 😀
Jinak, u Tebe nemám o psa strach. Ty máš takovou přirozenou autoritu, že žádnou fyzickou sílu nepotřebuješ. Ony ty potvory chlupaté (nebo i nahaté 😉 ) stejně víc vnímají psychickou sílu než fyzickou. A kdo Tě kdy viděl se Tvým psem, nemůže absolutně pochybovat. Já Tě viděla dvakrát. A mám absolutně jasno. 🙂
A s pečlivým výběrem psa pro daného člověka (rodinu) naprosto souhlasím. Ne každý zvládne takového Badyho.
Jindro nechodi Ti temi vencicimi cestickami pan psi psycholog Dostal ze psi skoly Falco? 😉
Jinak zpetne docitam historii, predchozi Zbynkuv clanek o Badym a snazim se do toho vzit. Kazdopadne Zbynku klobrc dolu, za pristup, odvahu a ocividnou lasku k psekovi (y)
Sama si rikam, ze bych Badyho asi pryc nedavala, ale co ja muzu placat – deti nemam, vim houbeles co by ve mne bylo v tu chvili za strachy a pocity.
no jasně. Bydlí vedle. Znala jsem osobně jeho zlaťáčka, pak lajkouna, jen jeho aktuálně nový přírůstek – pyrenejského mamutíka jsem ještě nepotkala. Xerxes kluky snášel (Dino byl perfektní pes a lajka byl za Xerdy junior – takže pohoda) a Betka jako čubina taky žádnou potíž nemá. někde najdu i fotky dováděcí… O výchově psů řeči nikdy nevedeme (rofl)
fotky jsem našla – ale jsou maličký a skoro „nečitelný“ ke konci Betího třetího července… v jejím deníčku
Chicht – raději vložím jednu ze „zakázaných“ fotek (pro neznalé – „psí“ fotky vnuka Viléma jsme do roku věku cenzurovali s ohledem na nepsí kus příbuzenstva…
http://drporkert.com/dogy/images/beta/archiv/zakazane/pages/zakazane_260611_019_jpg.htm
aha takze zkusenosti s nim nemas, ani jako cloveci? 🙂
Mne ho prave dost lidi doporucovalo..
dáme řeč na pražení… připomeň se (chuckle)
tohle je báječná fotka – Betynka tam fakt vypadá jak doga baskervilská (clap) (chuckle)
Jojo, ty krví podlité oči, kouzelná fotka 🙂
Chudák dítě – to je jeho poslední fotky? (rofl) (rofl) (rofl)
Dobré ráno.Som veľmi zvedava,čo budete písť na tento dojemný a smutný osud.Pre mňa sú cudzie výrazy o vodcovi a smečke a hierarchii,mám rada psov pre ich lásku k človekovi,pre to,že v každej rodine sú predmetom lásky,zábavy/aj tu,len sa to akosi vymklo z rúk/Ale píšem to hlavne preto,že v predchádzajúcum príbehu bola zmienka o konzultácii s tým Detenským./alebo tak nejako/ toho človeka som videla v tv na nejakom českom rpograme a poviem Vám,do bytu by mi nesmel a ruku by som mu nepodala,nie to milovaného psa.A myslím si,že hlavne on ho „pokazil“
Dobrý den, dnes jsem narazila na tento článek a musím říct, že naprosto chápu, jak se majitelé psa cítí. Před několika dny se nám stalo něco podobného a já už jsem z toho zoufalá, protože nevím, co dál. Máme pětiletého bígla, který pokousal našeho 17-ti měsíčního syna. Bydlíme v bytě, takže jsem neustále ve stresu, aby ti dva nepřišli do kontaktu. Vše jsme probírali s cvičitelkou, která našeho psa zná a ta nám řekla, že tu nevidí jiné řešení, než že pes musí okamžitě změnit majitele, že jde o bezpečnost našeho syna. Takže se snažíme najít domov, ale bohužel se nám to nedaří 🙁