Psi, kteří doprovází naši rodinu, přichází obvykle náhodně, aniž bychom byli schopni ovlivnit jejich výběr. Je to tím, že sbírám na svých cestách zatoulané, vyhozené, opuštěné, ujmu se těch, o které se jejich páníci už nemohou starat z osobních důvodů a nebráním se krátkodobému nebo dlouhodobému hlídání.

V současné době, když počet psů v naší domácnosti poklesl na dva, z toho jeden z útulku a druhý již velmi starý (jeden z mála plánovitě pořízených), můj dospělý syn vyslovil přání: „Já bych chtěl svého prvního, skutečně vlastního psa. Bude to bernardýn.“

Nadšení nevzbudil – takového obra?? K čemu nám bude takový pes. Dva roky bude dospívat se vším, co s sebou péče o štěně a puberťáka přináší, včetně rozsáhlých škod, pak se šest dospělých let za námi rozvláčně potáhne (jsme poměrně aktivní rodina, běhat za koněm asi nebude) a pak už přijde stáří, opět se všemi problémy.

Na druhou stranu si ještě moc dobře pamatuji svou touhu z dob dětství a dospívání, která se mi nikdy nesplnila: mít takového psa, že když ho povedu za obojek, nebudu se muset k němu sklánět. Padlo rozhodnutí: „Když si vybuduješ kotec s boudou, pes nebude chodit do domu a budeš se o něj starat, děj se vůle boží.“ Je pravda, že jsme museli na závěr trochu přiložit ruce k dílu, aby se to stihlo, ale v září přišla šestitýdenní Bessy.

Bessy 6 neděl 8 kilo

Autor večerníčku o maxipsovi Fíkovi to vystihl naprosto přesně. I u nás by každé ráno byla rozlámaná bouda, kdyby hned od začátku nebyla tak veliká. V šesti nedělích osm kilo, ve třech měsících osmnáct kilo, ve čtyřech měsících třicet kilo. V pěti měsících čtyřicet kilo a kohoutková výška stejná jako u feny hovawarta.

Začal závod s časem, zvládnout celou socializaci, všechny krizové situace, dokud psa unesete. Protože jak chcete přemluvit štěně, že se toho vlaku vůbec nemusí bát, když už ho neunesete a tak ho do něj nedostanete (tak vysoko Bessy ještě nevyskočí)? Naštěstí je Bessy velmi klidná, až flegmatická, a velké obavy neprojevila nikdy (i když Silvestr ji opravdu netěšil). Nerozhází jí auto, autobus, tramvaj, vlak, nebojí se koní, ovcí, krav, lidi i psi má ráda, schody jí také nevadí.

Bessy 6 neděl

Nikdy jsme neměli štěně tak velkého plemene, největší byl nepříliš vzrostlý německý ovčák, tak mě velmi překvapuje, jak je štěně ještě unavitelné a nešikovné. Ve třech měsících při procházce za půl kilometru začne fňukat a chce domů, ve čtyřech měsících dojde sice tři kilometry, ale stále se drží u mě, takže nějaké trénování přivoláni je nemožné, teprve nyní, po pěti měsících věku, začíná při procházce běhat okolo v menších nebo větších kruzích.

Když si vzpomenu na svého trpasličího jezevčíka, který se mnou chodil do práce, kdy už ve třech měsících zvládal tři kilometry tam, tři kilometry nazpátek, a energii neztrácel, je to nesrovnatelné. Asi to začne až teď, v půl roce? Ale přivolání zatím funguje, umí sedni, lehni, trošíčku zůstaň, pusť, na vodítku moc netahá, spíš se tahá o něj 🙂 , tak snad. Úžasná výhoda je že, protože je tak velká, na nás neskáče.

Bessy 3 měsíce 18 kilo

A proč jí říkáme Ájo? Měli bychom jí říkat Fíku, ale je to holka. Ale ten večerníček před námi probíhá každý den. Po příjezdu domů se Bessy někde zjeví a rozvážným krokem, lehce mávající ocasem, přikráčí. Okamžitě v duchu slyšíme hluboký hlas maxipsa Fíka: „Nazdar Ájo.“ Ta věta prostě musí padnout.

A tak ji při vítání vyslovuji já: „Ájo, nazdár, nazdár Ájo.“ Když jdeme dojit kozu a Bessy to přijde dlouho, hlubokým hlasem si štěkne. Jiná reakce, než z večerníčku, není možná: „Co zlobíš? To si teda vypiješ!“ Bessy mává ocasem a toužebně hledí na misku mléka, takže v uších zní opět maxipes: „Tak jóó, to si vypiju.“

Bessy 4. měsíc 30 kilo

I autor televizního Bohouše měl pravdu. Když syn přivezl šestitýdenní štěně, podlomily se mi nohy – tak brzy odstavit tak velké plemeno? Taky, že ano, problémy byly. Pytlík dodaných granulí žvýkalo jen velmi obtížně, ani nenamočené piškoty moc nezvládalo, takže okamžitě přišla na řadu domácí strava – kozí mléko, tvarohy, konzervy a podobně.

Jenže jak zajistit žrádlo, když jsme přes den v práci? Vyrazila jsem do obchodu pro kvalitní štěněčí granule. Neodnášela jsem si jen granule typu junior, ale junior maxi, peněženka lehčí o více než tisíc korun. Jenže když ráno namíchám slepicím vařené brambory se šrotem, je tady Bessy a zaboří čumák do slepičího krmení. Snažím se ji odhánět, ale stejně se nacpe, zejména když přidám syrovátku.

Za třičtvrtě hodiny všichni odjíždíme, tak Bessy sypeme její drahé granule. Jak to dopadne? Ze všech stran se sbíhá drůbež, Bessy si občas štěkne, ale návštěva kotce ji moc nevzrušuje. Nebudu krmit slepice krmením za sto padesát korun kilo! Následoval návrat ke granulím ze supermarketu, vždy něčím, nejčastěji masem, vylepšeným. Bessy to velmi vítá. Vyjede misku, ještě než zavřu vrata, tak pro jistotu dosypu ještě něco suchých granulí. Ty už slepicím dopřeju.

Tak nám držte s maxipsem palce. Ať nám vyroste (stále se musím k obojku ještě trošku shýbat 🙂 ), má zdravé klouby a je pořád taková bezproblémová.

Bessy 5 měsíců 40 kilo

Doplnění článku o pár dní později:

Tak už je to opravdu tady. V šesti měsících. Na procházku se musí jít hned. Ani kávu neukecám. Dobře tedy, alespoň přes tu silnici vydržte. Jasně, hodný holky, tak už utíkejte. Br, na tom poli to fouká, ruce do kapes. Půjdu úvozem.

Ája, jako správně vychované štěně, si mě hlídá. Bere stěnu úvozu téměř kolmo, nabírá rychlost a stáčí se do směru mé chůze. Jen o trošičku ten manévr nevyšel. Dostala jsem naráz do obou nohou. Podťatá ve výšce kolen.  Země pode mnou zaduněla tak, že to Bessy zastavilo. V úžasu se ohlídne. Ležící panička? To je něco nového!!

Než se mi podařilo vyprostit ruce z kapes, už mám celý obličej olízaný, všude jen jazyk a pysky. Řvu jak Jonáš z velrybího břicha: „Fuj je to, ty dobytku!“ Bessy si sedá na zadek: „Něco je špatně? Tak se nezlob, na, pac.“ Konečně se mi podaří zvednout. Špinavá, kulhající, oslintaná, na pravé tváři čtyři čerstvé škrábance od tlapky štěňátka. V hlavě trochu pozměněný refrén písničky „Kdo to řekl, snad ne já? Asi já, že je Bessy pomalá!“