Momentálně žiju trochu v poklusu, a tak bych to pravděpodobně ani neuvědomila, kdybych v nedávné době nevytahovala z archivu články kvůli webu, který jsem si nadělila pod stromeček. Tohle datum není tak krásně kulaté, jako třeba 1. ledna nebo 1. září, ale ono je vlastně úplně jedno, o jaké datum se jedná, protože udělat výročí umí každé datum, snad úplně od narození.

Dnes jsou to přesně dva roky, co na Zvířetníku vyšla první 105 x 148. Na začátku spíš jen hravá záležitost bez velkých ambicí, prostě něco, s čím bychom mohli přejít ze starého Zvířetníku na Náš Zvířetník, něco, co by nebylo dlouhé a v čem by nebyly obrázky, protože tehdy měla Dede v Anglii naprosto zoufalé připojení.

Myslela jsem, že budu psát pár týdnů a pak seriál skončí, ale váš zájem a podpora mi pomáhají každý týden najít téma na další článek. Pravda, někdy se netrefím, jindy to trochu přepísknu, zrovna jako minulý týden s tou zimou, přesto ale doufám, že vás sto pětky stále baví číst stejně, jako mě baví je psát.  A taky doufám, že poznám, až vás to bavit nebude. A kdyby ne, prosím, stačí jen naznačit.

Milí Zvířetníci, tohle skvělé výročí si můžu vychutnat jen díky vám. Jsem vám vděčná za vaši laskavou čtenářskou přízeň a shovívavost. Za pár dnů začne druhé pololetí. Vím, že sem tam do něj projdu s odřenýma ušima, ale budu se snažit, aby to na konci školního roku bylo lepší.

Minimálně o ten sníh a mráz, to fakt už nikdy neudělám.