PSI: Tady pes nebude

Jako malá jsem doma zvíře nikdy mít nesměla a když jsem si za vysvědčení vyprosila křečka, považovala jsem to za velký úspěch. Šotek byl rozkošný, hodný, ochočený ale nebyl to můj vysněný pes.

 

 

Kupodivu mne nikdy nenapadlo chtít kočku. Opakovala jsem to, co jsem doma slýchala – kočka je falešná, kočka neumí mít ráda, kočka má ráda místo a ne člověka… Dnes, kdy se mnou sdílejí domácnost čtyři mňoukající spolubydlící, se tímto všem kočkám hluboce a upřímně omlouvám. To je ale dnes a jí jsem chtěla začít od začátku.

Taťka po psovi toužil také, ale velitelem u nás doma byla mamka, takže nic. Pak ale pomohla náhoda – nebo zasáhla CD. Spolužák odejel do zotavovny, kde správce objektu měl kokra – tedy kokřici a ta měla 6 nádherných štěňat. Spolužáka jsme jeli kolektivně navštívit, vezl nás můj otec. Bylo mi jasné, že teď nastal ten správný čas, ale popravdě řečeno, moc jsem se nemusela snažit. Taťka ze psů nespustil oči a za chvíli zmizel popovídat si se správcem. Cestou domů mi sdělil jen tak mimochodem, že si jednoho kokřího kluka zamluvil. Za 14 dní si pro něj pojedeme,

MělA jsem tedy 14 dní na přípravu mamky. Taťka prohlásil, že mluviti stříbro, mlčeti zlato a v tomto duchu jednou v sobotu zmizel, aby se k večeru vrátil se štěnětem v náručí. Nikdy jsem netušila, že v mém nemluvném tátovi se skrývá diplomat.

Na námitku mamky, že psa nechce, suše zkonstatoval, že ten pes není její, je jeho a můj. Venčit ho nemusí a krmit také ne. V mamce zřejmě diplomat také dřímal, protože zaťala zuby a mlčela. Věděla, že pokud táta dostal psa do bytu, už ho nevydá. Mamka byla člověk zásadový, takže si štěněte opravdu nevšímala, čekala, až poprosíme, aby ho nakrmila nebo vyvenčila. Nedočkala se.

 

Jednou hodně brzy ráno mne taťka vzbudil, V ruce měl baterku.

Potichu mi nařídil, abych vstala.

Drak chce ven?

Vstaň, potichu a pojď.

Něco se stalo? Mamce, babičce?

Pojď.

A tak jsem se vydala potmě za tátou. V předsíni jsem chtěla rozsvítit, ale táta mi zadržel ruku.

Tak co se děje?

Posvítil baterkou na koberec a bylo jasno. Štěně se asi v noci nudilo a dalo se do práce. Výsledkem byla krásná velká díra v koberci.

 

Tady musím podotknout, že ten koberec byl zvláštní. Nikoliv vzhledem nebo kvalitou, ale způsobem, jakým se v rodině dědil. Nebylo to z matky na dceru nebo babičky na vnučku – nikdy se mi nepodařilo tuhle záhadu rozluštit. Už se to nedozvím a nepovažuji to za důležité – důležité bylo jen to, že koberec v současné době vlastnila mamka. A považovala si ho.

 

Táta se na mne podíval. Víš, dostal jsem nějaké odměny… no, myslel jsem, že si v létě někam vyjedeme, tak koupíme jiný, snad něco podobného dostaneme… Bylo mi jasné, že nedostaneme. Jestli byl koberec něčím fakt zvláštní, pak jedině tím, že byl prastarý.

 

Klaply dveře – u ložnice. Mamka zřejmě přece jen něco zaslechla. Tak co se tu děje? Bylo jasné, že výmluvy nemají cenu. A tak táta statečně otočil vypínačem. Mamka stála opravdu jako zkamenělá. Nenápadně jsme se s tátou postavili tak, abychom ji zachytili, kdyby padala. (a taky tak, abychom si neodřízli ústupovou cestu k hlavním dveřím).

 

Bylo ticho. Dlouho. Táta nakonec nevydržel a začal: Však víš, že ty třásně se ti u koberce nelíbily a tam vprostřed už byl stejně dost prošlapaný, vybereš si nějaký veselý, sem se bude víc hodit než ta šedivka… Ticho.

 

Mamka se konečně pohnula. Přejela nás rozzářeným zrakem a zeptala se: Všimli jste si, že ta potvůrka vykousala úplně dokonalý kruh? A vzala štěně do náruče.

 

Matematiku jsem nenáviděla, nenávidím a budu nenávidět asi do konce života. V té chvíli jsem ji ale milovala.

Naše rodina se rozrostla o dalšího oddaného milovníka psů. (A později i koček, ale to tom někdy příště).

 

(Ilustrační foto)

 

 

Aktualizováno: 17.1.2012 — 17:52

144 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Taky jsem jako dítě měla „pouze“ zlatého křečka, jmenoval se Korálek a byl skvělý! Zřejmě díky výchově jsem ani po žádném zvířeti netoužila. Až v hluboké dopělosti to najednou přišlo a máme doma kočku, psa a kocoura. A děkuji osudu! (inlove) (inlove) (inlove)

  2. Těším se na pokračování. Vzpomněla jsem si, jak náš první pejsek nám několikrát ukousal knoflíky na svetru v naší nepřítomnosti. Samozřejmě že jsme radost neměli, zvláště mamka, která je pak musela přišívat, ale já na něj byla tajně hrdá, jak „čistě“ se mu to povedlo:D

  3. Gorilí OT:
    Včera dorazil do Stuttgartu devítiměsíční Okanda ze zoo Twycross (VB) – jeho matka měla špatné mléko a po odchovu na lahvi rodina malého nepřijala zpátky. Okanda je po vyšetřeních i karanténě a tak už se dnes mohl vidět s Tanem. Na hraní je Tano ještě trochu maličký, ale za pár týdnů už budou kluci řádit spolu.
    Jinak Tano vídá svou budoucí rodinu a stříbrohřbetý Kibo mu dokonce olízal ksichtík.

  4. Ach, jak jsem se rychle vrátila do svých 18 let, kdy jsem si konečně sama (dospělá, ne?) zamluvila štěně skotského teriéra (a to bylo na začátku 80. let umění!!!). Jen jsem to nějak zapomněla říct mamince, se kterou jsem bydlela…. Asi 4 dny před převzetím psa jsem jí to v nějaké slabé chvilce řekla – no čurbes, že buď pes nebo ona, no co myslíte, že jsem opáčila? 😀 Facka jak barák a já na protest odešla z domova 😀 Psa jsem s brekem odřekla… Pak jsem se asi za týden vrátila domů pro něco, do toho telefon – brácha – kde prý jsem, že mamka jako teda že pes jo, ale že nesmí do obýváku. Sebrala jsem se a jela pro pejska, ale paní chovatelka, že už si ho zamluvil někdo jinej. No a když mě viděla, jak tam stojím a bulím jak naprostej idiot, tak popadla štěně, narvala ho do tašky a vykopla mě ze dveří, Že vrátit ho můžu vždycky…. No, nevrátila (rofl) , Blekínek byl miláček celý rodiny a nejvíc mojí maminy (h)
    A od té doby žiju už skoro 30 let se psy, nejdřív s jedním, pak se dvěma, no a kam se vejdou dva, tak třetí se vejde taky! (h) (h) (h)

  5. Jj, kdo neprožil, nepochopí. Nádherné vyprávění. Taky jsem protoužila dětství i mládí. Pak jsem byla tak zapřažená, že by mě pejsek viděl ve středu a v dubnu na přestupný rok. Když bych na pejska měla čas, tak bych mu nemohla dopřát dlouhé výšlapy. Tak jsem to zkusila s kočičími plyšáky. Jsou skvělí oba. 🙂

  6. Beo, to je moc krásné povídání – a konec s reakcí maminky nemá chybu!! (y) (chuckle) … jojo, nejspíš toho koberce už měla plný zuby (rofl)

  7. Milá Beo, to bylo moc pěkné – a myslím, že těch odpůrců plyšové zvěře, nakonec touto zvěří dokonale přeonačených, by se našlo docela dost. Můj táta např. by kuřeti neublížil, v životě snad nevypustil z úst silnější slovo – ale ke zvířatům v bytě měl vztah odtažitý. Nakonec ho dostala malá černá čarodějnice (původně venkovní kočka), která si ošklivě poranila tlapku a přišla si k nám pro pomoc. Kdo myslíš, že ji nosil v náručí k misce a k záchůdku, aby šetřila nožičku? A kdo ji nechával spát na polštářku vytaženém z vlastní postele (v posteli nespala s tátou jen proto, že on se bál, aby s tou nepohyblivou tlapkou nespadla a něco si neudělala…) 🙂

    1. Jsou lidi, kteří se ve vztahu ke zvířatům nezmění. Musí to být v nich. Buď v nich dříme zárodek zvířomila, nebo ne. Stejně jako jsou duší kočkaři a psáři a „pod obojí“ tak jsou i takoví, co jsou ke zvířatům chladní (byť schopní chlupatce tolerovat) a takoví, kteří jsou vysloveně nepřátelští (ti nebudou ani tolerovat).
      Ale vidět probuzení zvířomila – to je paráda (pro nás, zvířecí)

  8. Milá Beo, báječné povídání (inlove) Myslím, že kdyby tatínek v hloubi srdce nevěřil, že maminka psa přijme, tak by do toho možná nešel. Možná šlo skutečně jen o to zachování tváře a výsledek, myslím, obohatil všechny zúčastněné 🙂

  9. Si myslím, že maminka možná na něco podobného dlouho čekala, aby tvář neztratila, a až geometrické štěně ji zavdalo příležitost. (dog)

  10. ……Přejela nás rozzářeným zrakem a zeptala se: Všimli jste si, že ta potvůrka vykousala úplně dokonalý kruh? A vzala štěně do náruče……….

    🙂 🙂 🙂 🙂

    dá se na to něco napsat vlastně 😀
    Jo dá, že ty štěňata, jsou lepší kouzelníci než Dejvid Ouprťfíld :D, uměj to mnohem, mnohem líp s tím čarováním 🙂

  11. … kočka je falešná, neumí mít ráda…. toho jsem si vyslechla také spoustu. A co na to naše Amálka? V neděli mi nebylo dobře, nějak mě to uložilo do postele (tedy s výlety na záchod). Amálka se mnou byla celou dobu, to odrostlé kotě místo řádění v klidu leželo a jemně mě hlídalo. A jakou má radost, když přijdu večer z práce! Vítá a samozřejmě je připravena na dělání blbin. Přitom má doma mou mámu, takže o opuštěné kočce nemůže být řeč.

    A doufám, že se dočkáme pokračování, musím říci, že reakce tvé maminky, že ta potvůrka vykousala úplně dokonalý kruh, no to je nádhera. Doufám, že se dočkáme pokračování. Tohle povídání na mě dýchlo neuvěřitelnou pohodou.

    1. Kočka je pouze a jedině přizpůsobivá, což je ostatně znakem vysoké inteligence. Takže stodolová kočka, odkázaná od nejůtlejšího věku jen sama na sebe bude vždy o něčem úplně jiném, než láskyplně opečovávaný gaučový povaleč. A většina koček se teplu, lidské lásce, pohodlnému pelíšku a dostatku kvalitní potravy přizpůsobí velice rychle a ráda.

  12. Stejně jako Rpuť si myslím, že maminka už ten starý koberec nesnášela. A navíc, kdo by kokřímu štěněti odolal.
    Moc pěkné povídání a těším se na to příště.

  13. Milá Beo – tak to je článek, pohlazení po duši. Velká část z nás zná to kategorické „pes (kočka či jiné zvíře) je přes mou mrtvolu“ – a přesto jsme se dočkali (nod) .
    Jako vesnické děcko jsem dlouhý čas sice psa neměla (ač jinak zvěří obklopena, leč jen tou užitkovou, neb mamka vyznávala heslo „jen užitečné zvíře je vhodné chovat“), ale přesto jsem tím zas až tak netrpěla, neboť jsem si „pujčovala“ sousedovic psi. Vlastně jsem z nich měla to nejlepší – pohrála jsem si, ale nekrmila. A když jsem Baryka potkala cestou z knihovny (na opačném konci Vrbice), tak šel se mnou a já ho pak pustila za vrata domů, aby byl včas na večeři (chuckle) .
    A maminka s dokonale vykousanou dírou mi připoměla Simonu Stašovou v Pelíšcích, kterak byla nadšena z dokonalých střepů (chuckle)

  14. To je nádherné sametové povídání. Tatínek byl číslo, maminka nakonec formát (h) . Já si psy pořídila až v dospělosti, když jsem byla z domu. Holt jsem neměla spojence. Máma měla psy docela ráda, ale ne netolik, aby byla ochotna se o něj starat. Táta má ke psům vcelku vlažný vztah. Jediný psí člověk byla teta. U ní jsem dělala první kynologické krůčky (např. usnula v psí boudě). Na vlastního psa to nestačilo, na infekci psím pohledem bohatě.
    Doufám, že bude pokračování

  15. Zdravím všechny! Ke krásnému povídání se hodí krásné oznámení. Kdo se počítá do fanklubu našeho dědouše Punce, tak vězte, že dnes slaví starý pán 28! let. Ve zdraví a síle úměrné věku. Nadále nosí na pohodové projížďky na svém hřbětě mamču a případné mnou prolustrované zájemce o svezení, dělá radost dětem, páchá blbosti (zrušil ohradu skrz zelený trs za ní), užívá si válení v blátě (včera ve sněhu) a zapomíná, kolik mu je, když je dobrá konstalace, jako včera, kdy si velmi zvesela zacválal ve sněhu. Dnes budou mrkvové hody… (inlove)

    1. Ať dědoušovi zdraví slouží. (h) (kytka není k pořádnému zakounutí, dort nebo přípitek pro koníka není ono a mrkev nebo lupení ve výběru nejsou, tak mu posílám jen srdíčko)

    2. Všechno nejlepší tvému starouškovi, milá Ap! (inlove) Jeho věk i kondice je především skvělé vysvědčení tvé péče a lásky (h) Jestlipak na úřadě věří, že si stále ještě zaslouží být v evidenci? 😀

    3. Milá Ap, to je tedy nááádhera. Tak tomu bujnému oři popřej i za mne. (h)
      Apropó, bude i mrkvová zmzlina ? 🙂

      1. JENNY, ZAS SE ŘEHNÍM JAK TEN KONÍK. HNED MI PO TVÉ NARÁŽCE NASKOČIL ZAJÍČEK U ZMRZLINOVÉHO KRÁMKU….

    4. Děkuji jménem Punce a přání vyřídím (party) . Zmrzlina nebude, musí mu stačit, že si lízne sněhu. Ale jinak oba si s chutí dají i sušený (pi)koláč nebo vánočku či cukroví a Zorka by si dala i (beer) nebo (d) .Punc ne, ten pije jen vodu. (sun)

      1. Skvělá zpráva! Punc pořádá mrkvový mejdan. Posílám přáni: hodně dalších roků ve stejném zdraví a optimizmu (sun) (inlove)

    5. Někteří starouškové mají to štěstí že jsou fit do vysokého věku. Ať už jsou to starouškové čtyřnozí a nebo dvounozí. Koníčku Punci, takové stáří ti moc přeji a stárni takhle hodně hodně dlouho. 😉 🙂 (wave)

  16. Milá Beo (inlove) , to je tak milé povídání po ránu, že mi vydrží jako doping na celý den. (nod)
    A připomněla jsi mi mou Píďulku (h) , černou míšenku kokra s pudlem, plyšovou a hedvábnou, jak sama chodila na hanbu do kouta kuchyně, když zase ochutnala a přerovnala knížky. (whew) 🙂
    Přeju všem krásný den! (h)

    P.S. Víte, že od 1. ledna se nám odpoledne prodloužilo o 22 minut světla? (music) (dance) (music)

    1. My co do práce „za tmy vtávaje, za tmy lehaje“ jsme si všimli. Už je to sakra znát (wasntme)

      Ještě bych…. Zano, držím včechno co se dá,drž se (flex)

  17. No, já si můžu tak leda povzdechnout, protože u nás je to 101%tní, že kocouři a zvířata vůbec mají vstup do bytu zakázán byť by byli sebečistotnější, sebekrásnější a sebemazlivější! Bohužel se s nimi nehodlá MLP podělit ani o chalupu, kde by je ani nezahlédl, natož s nimi byl konfrontován čumáček:čumáček!
    A změna v tomto případě zcela nepochybně nehrozí.

      1. (chuckle) Asi jsi ho nepotěšila, čte Zvířetník pravidelně.
        Nicméně – po 34 letech už se vyměňuje dost špatně. Obvykle není za co!
        Vyřešila jsem to jinak a nestěžuju si. (rose1)

  18. No jo, manželovo „tady pes nebude“ už máme za sebou. Mám dva psy. „Starat se o ni nebudu“ známe taky. Takže nevenčí, jen pustí na zahradu, v případě potřeby předloží krmení a hraje si s nimi. Fest. Ale trvalo to. Nejdřív musely děti zlomit mě, pak společně tatínka.
    Dodala bych, že všechna štěňata jsou hezká, ale ti španělé jsou jako plyšáci z hračkárny 🙂 Nelze odolat.

    1. Mamina taky urputně tvrdila: ,,Žádný zvíře, včetně kocoura, nechci“! Jenže došlo na dědění, kocourek přišel, mňouknul, ducnul a bylo. :*

  19. Vítej milá sousedko zabukistko, krásné vyprávění a doufám, že bude mít nějaké pokračování (f)

  20. Milá Bea, hezké písání.
    Jak se může jinak zachovat matka rodiny, když vidí ta krásná štěněcí očka,vykulená rozčilením z dobře vykonané práce. (rofl) (h)

  21. krásná vzpomínka na prvního štěkavce (nod) A maminka byla (inlove)… no prostě milující maminka (nod)

  22. Já bych řekla, že maminka měla toho „starého hadru“ ve skutečnosti plné zuby a „zásah z hůry“ vítala s radostí. A krom toho – vyměnit starej hadr za něco tak nádherného, jako je kokří štěně, to by pohnulo i kamenem! (rofl)

    1. Přesně ta myšlenka mne napadla když jsem článek četla. Že ten zděděný koberec byl spíše zátěž než radost. Zatím co radost byla štěňátko. (dog) (inlove)
      Milé povídání milá Beo, takových není nikdy dost. 🙂

    2. Taky myslím, jako vy všichni, kdo jste psali, že toho kobrece měla určitě dost. Mamka byla „fajnšmekr“ a ten hadr jí musel nutně lézt na nervy. Někdy mne ale docela mrzí, že se asi už nedovím, proč byl tak vzácný.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN