Toto je druhý díl povídání o našem kocourovi Packovi a jeho nezastupitelném místě v naší smečce.

Průzkumník

Jak Packa rostl, tak rostla i jeho zvědavost a vydával se na průzkumy. Nejdříve v domečku. Zjistil, že se dá krásně promenovat garnýži. Jak se tam nahoru dostal, je jeho tajemství. Záclony byly neporušené. Zrovna tak na horních skříňkách kuchyňské linky nebo knihovny v obýváku, kde si hověl a odkud měl přehled přes cvrkot v domácnosti.

Tam se šikovně vyhýbal malovaným slováckým talérkům, které tam Míla má. Nic nikdy nespadlo. Kudy tam vlezl, to ví jen on sám. Tak jak Packa miluje výšiny, tak rád zkoumá i místa tmavá a ponurá, jako třeba záchodovou mísu, kde dovede zmizet celý, aniž by se namočil. Tam ho jistě přitahuje charakteristický odér tohoto prostředí.

Máme doma keramický zelňák, s vodním uzávěrem, do kterého Míla každý rok zelí nakládá. Jak zelí kvasí, tak vodním uzávěrem probublává „voňavý“ plyn a vodu v závěru tak ochucuje. A Packa ji s chutí chodí mlsat, až ji Míla musí dolévat.

Ke svému odpočinku si Packa doposud s oblibou volí různá místa. Pokud podivnější a hlavně neznámější, tím lepší. Ovšem vůbec nejlepší jsou místa kde to je měkoučké a teploučké.

Zde Packovo průzkumnické nadání vyniká až nadmíru. Fantazii má skutečně bohatou. V roce 2003, před odjezdem na moji první expedici do zdejších tropů jsem si koupil velice lehký spacák za pár šupů s úmyslem ho po expedici vyhodit.

Spávám v něm venku dodnes. Nový spacák jsem doma vybalil, prohlédl a odložil na gauč. Po nějaké době jsme začali Packu hledat a nakonec byl objeven, jak si to hoví a vykukuje ze spacáku. Nejednou jsem ho načapal, jak spí v mé posteli i když velice dobře ví, že do ložnice nesmí. Ale když ono to je tam tak měkké a hřejivé!

Packa často spává v garáži s Habsburky. Pokaždé jinde a pokaždé si dovede najít příhodné místečko. Často to je na střeše některého auta. Tato musí mít všechna okna zavřená, jinak chrní někde v autě na sedačce. Do garáže chodí také spávat po svých nočních avantýrách přes den. Má tam klid a Habsburci ho tam přes den neprudí.

Jednou byl milý kočičák celou noc a celý den nezvěstný. Hledali jsme ho. Volali a Packa nikde. Nakonec mě napadlo podívat se do Land Rovera, u kterého jsem zapomněl zavřít okno. Zde jsem měl permanentně spacák a věci na výjezd do buše. A tam, ve spacáku, se probíral ze slastného spánku pán domu. Ještě se mračil, co že ho to rušíme. Ven se mu moc nechtělo.

Korunu tomu všemu nasadil Packa nedávno. Šel jsem si večer lehnout, že půjdu spát. Jak jsem se přikrýval prošívanou dekou, tak se v ní něco mrsklo a byla jakási těžší a „obživlá“. Packa v nestřežené době zalezl do povlaku deky a teď začal v dece lítat jako dělová koule jak hledal cestu ven, protože dobře věděl, že je v průšvihu. Než jsem toho grázla stihl z povlaku deky vystrnadit, tak tento se tam v tom zmatku stačil vydatně, asi strachy z následků, počurat. Radost jsem měl převelikou. Vůně v ložnici k padnutí. Povlak šel doma vyprat, ale prošívaná deka putovala ke kamarádce, která má větší pračku a já jsem půl týdne spával pod „cizí“ dekou.

Když byly Packovi 4 roky, tak se mu stalo jeho průzkumnictví málem osudným. Když se tato událost stala, tak náš kočičák Packa měl zdravý apetit, spády jak má být, tedy mózoval po okolních střechách, zahradách a buši a lovil okolní myši a krysy. Zvláště ty krysy, kterých se tu v okolí pohybuje dost a na které je specialista.

Ne že by je žral, to ho ani nenapadne, ale zmordovanou krysu vždy donese na beton na zahradě za prádelnu. To se jako chlubí, co dokázal. A úlovky nejsou žádní drobečci, až se jeden diví jak to dělá. Mohu vás ubezpečit, že se správně kočičím přístupem k věci. Svoji kořist morduje postupně a s rozkoší, „hraje“ si s ní, a když už se skoro nehne, tak ji zakousne. Sežere ji jen výjimečně, asi když má opravdu hlad.

Packa ovšem není jen kocour bušový, ale i domácí. S rozkoší se dovede rozvalovat na starém polštáři z vysloužilého gauče, který vlastně patří psovi Ferdovi. Tomuto to moc nevadí, má po baráku celkem čtyři a tak se přesune na jiný. Ferda Packu respektuje, i když někdy dovedou spát na jednom polštáři dohromady.

A tak jednou přišel Packa ze své ranní vycházky a choval se nestandardně. Byl jaksi nervózní a jaksi podivně pošvihoval svým krásným černým ocasem. Když si konečně lehl na polštář, který je u prosklených dveří na balkon, tak si moje žena Míla všimla, že si dává pozor na ocas.

Po ohledání zjistila nějakou ránu asi pět centimetrů od kořene ocasu, co pro husté chlupy nebyla dobře patrná. Tak jsem zaasistoval, kočičáka podržel a provedli jsme podrobnější prohlídku. Kůže i s chlupy kvalitně sklapovaná skoro kol dokola, jen obratle bylo vidět. Tak tedy telefon Erice, jinak osobní lékařce veškerého našeho dobytka a následná návštěva její ordinace, která je nedaleko, v sousední osadě.

Packa byl nervózní a Erika se nám snažila jaksi taktně naznačit že taková zranění se velice těžko hojí a jsou s nimi problémy. Viditelně si oddechla, když jsme jí řekli, že si myslíme, že by bylo nejlepší ocas kupírovat. Takže Erika hned ožila a začala vysvětlovat výhody tohoto zákroku v dané situaci. Packa tak zůstal v ordinaci a druhý den jsme si dojeli pro kočičáka s asi pěticentimetrovým oholeným pahýlem místo své velice praktické a krásné ozdoby.

Od Eriky dostal na cestu prášky a hlavně plastový límec, aby si na umně zaštepovaný konec ocásku nedosáhl jazykem, po případě zuby. Choval se celkem klidně a doma usnul na sluníčku na polštáři, co je u prosklených dveří na balkon.

Měli jsme obavy, jaký to bude mít vliv na Packovu akrobacii po střechách, stromech a balkónovém zábradlí. Byly zbytečné. Mohu vás ujistit, že se pohybuje v těchto oblastech se svojí starou jistotou. Mentálně to na vědomí nevzal vůbec, akorát vypadá dost srandovně, když se dojde lísat, otírá se o nohy a pomrskává svým, nyní už bohatě ochlupeným pěticentimetrovým pahýlkem.

Kterak Packa k tomuto úrazu přišel, bylo námětem četných spekulací. Od rvačky po stržení kůže při pasírování dírou v nějakém okolním plotě. Ovšem jak se to skutečně stalo, jsme se nikdy nedověděli. To je Packovo jedno s jeho mnoha tajemství.

Procházky

Packa neomezuje svoje výlety jen na naši zahradu a přilehlé okolí. Když chodím ráno s Habsburky do buše na výšlap, tak si to někdy střihne s námi. Na volno i po ulicích, což mu Habsburci závidí. Takže kočičákovi je známý i okolní buš v okruhu nejméně půl kilometru.

Co ale dělává dost často a já nevím jak, je, že nám při návratu z výšlapu přijde naproti. Obvykle přes dvě ulice, tak 250 metrů od domečku. Jak ale ta mrcha ví, kudy se budeme vracet, to ví jen on sám. Kočičí ESP?

Jak nás spatří, tak se začne svým kočičím způsobem inzerovat a provaluje se tam kde zrovna je. Pak nás následuje k domečku a čokli opět závidí, protože po ulicích tu musí být na vodítku a ta mrcha kočičí lítá kolem na volno, že jo pánečku! Jak k tomu přijdem?

Provokatér

Ovšem Packa Habsburky neprovokuje jen tím, že jde s námi po ulici na volno. Nemine jedinou příležitost, při které by jim ukázal, kdo je v domečku domácí pán. Ať už to je, že jim žere z misky, nebo spí na jejich pelechu, na který oni pak za nic na světě nejdou, dokud se domácí pán sám nezvedne a důstojně neodkráčí.

Avšak zcela speciální vztahy si vypěstoval s Maxem, který se do Packy zamiloval. Ne že by si ho snad Packa připustil příliš k tělu, to ani omylem, ale dovolí mu, aby ho „hlídal“ když spí na Maxově polštáři. To se pak i protahuje a inzeruje a provokuje a Max zpola leží jako Sfinx a Packu hypnotizuje i když mu to je houby platné.

Občas Packa Maxe vyprovokuje ke hře na honičku, zásadně po domečku. To je pak šrumec jak lítají jako rachejtle po schodišti z přízemí do patra a naopak. Když to Packu omrzí, tak se buď uklidí tam kam Max nemůže, třeba pod knihovnu, gauč, nebo zase někam nahoru.

Někdy ovšem dává Maxovi na vědomí, že hra končí tím, že se postaví na zadní a milému Maxovi jednoduše nafackuje. Předníma pacičkama se zataženýma drápkama mu nabančí po čumáku. Max se pak jen po nás vyčítavě podívá, jako by říkal: „viděli jste tu drzost“?

Ano drzý Packa je už odmala. Když se mu zamane, tak spícího čokla, ať už Ferdu nebo Maxe dovede přeběhnout pěkně po délce. To aby čokl věděl, že má být ve střehu a hlídat domeček, a ne si jen tak mírnix týrnix chrápat. Že jo.

Fotky najdete zde: http://hillbilly.rajce.idnes.cz/Packa_-_domaci_pan