Dalším ptačím členem naší domácnosti byla sovička kulíšek. Přinesla nám ho spřátelená něžná duše ukrytá pod mysliveckou kamizolou, náš kamarád Míra, zvaný Harýk.
„Je to dravec,“ sděloval tajuplně, „musel jsem ho schovat, chtěli ho zabít“, a vyndával z kapsy žlutohnědý, ochmýřený klubíčko zvící tý nejmenší plechovky od játrový paštiky. V podstatě to mělo i stejnou barvu.
Kulíška jsme v jeho dětském údobí museli chovat v kleci na kuřata na kredenci, protože i ta nejmenší koťata ho nenáviděla. Sedával tiše a bez pohnutí, jenom neuvěřitelně nádherný zelený oči mu jezdily sem a tam. Vzrušení dával najevo pouze tehdy, když jsem se blížila s myší. Celý se načepýřil a vysunoval hlavičku nahoru a dolu jako na gumičce a tichounce, velmi decentně přitom pištěl.
Myší byl záhy velký nedostatek. Naše kočky byly tak přežraný tím, co ukradly kačenám a vyloudily u stolu, že jim myšáci provozovali skoky snožmo přes hlavu, aniž by tyto tuto vůbec zvedly, ale v momentě kdy je začal vyžadovat Kulíšek, byly schopny o ně bojovat jak válečná vdova o poslední skývu chleba pro svoje sirotky.
Bytomský se rozhodl střílet vrabce, ale opravdu jen rozhodl. Mezi ptactvem se to okamžitě rozkecalo a tak strávil mnoho odpolední utajenej a zkroucenej v kurníku mezi hysterickýma slepicema, které se domnívaly, že jim tou flobertkou ohrožuje jejich vajíčka. Vzhledem k tomu, že když nějakej neinformovanej vrabec náhodou přiletěl zobat holubům zrní, vždy se mu do „střílny“ nacpala nějaká ta kdákajícící matka-hrdinka, vysloužil si celoobecní přezdívku Lovec Pampallini.
Kulíšek ale k syrovému masu potřeboval i srst nebo peří, aby ji po sovím způsobu mohl hrdě vyvrhávat z kredence na stůl, přesně v těch momentech, kdy k nám zavítaly „vzácné“ návštěvy. Obvykle záhy prchaly, protože je nejdřív vyděsilo stráče, nadšeně oznamující, že někdo, kdokoliv, jde, potom přišel zkontrolovat Monty, jestli je mi to hodno, velmi pečlivě čuchající po celé ploše návštěvníkova těla a nakonec jim Kulich flusl do kafe pozůstatky atletického myšáka.
Kulíška jsem učila lítat v noci. Vyhostili jsme kočky, sundali vše srazitelný a zhasli jsme. Bývala jsem zoufalá, protože se sice bez problémů dorozumím s džungarskými křečky, ale lítat neumím. Znovu a znovu jsem ho pouštěla se skříně na zem, radila mu máchajíc jak idiot rukama a kvílela s ním, když zase spadnul na hubu. Tedy na zobák, to vše za posupného a sarkastického komentáře mého manžela o neprofesionálních a směšně sentimentálních metodách.
Kulíšek se lítat naučil. Nevím přesně, jestli to bylo proto, že s ním Bytomský vylez až nahoru na kredenc (velmi, velmi vědecké) a v náručí s ním se zřítil i s kredencem. Jest fakt, že od té doby noc co noc halasně plápolal prostorem a vítězně kničel. Skoro se přitom nedalo spát. Ti, co popisují let sovy coby bezhlesý, v životě doma sovu neměli.
Potom někdo zapomněl na noc zavřít dveře a Kulich zmizel. Pobrekávala jsem asi dva dny „Sežraly ho kočky, je moc malej.“ „Uklidni se, hysterko“, dostávalo se mi vlídných slov od milujícího manžela. Ale v noci postával před dveřma a popišťoval si, prej jen tak. „Nemůžu spát, no,“ kamufloval marné vyhlížení do tmy.
A pak jednou v podvečerním šeru odmykám bránu a na horním břevnu něco sedí. Nadzvihuje to hlavičku jako na gumičce a slabounce to piští. Pohladit se nenechal, ale počkal, než jsem mu přinesla masíko, vsáknul ho, popomlaskal, otřel si zobák o mou ruku, a pak klasicky odlétl proti vycházejícímu měsíci.
Nikdy už nepřišel tak blízko, ale dlouhou dobu jsme ho vídávali posedávat na vrchním plotě a přemýšlivě hledě do „hnízda“.
ABYYYYYYYYYYYYT…tohle je normálně pokus o atentát.Na bránici. Mojí. Jau!
A ještě mi tečou slzy smíchu a vyplavily mi čočku. Kontaktní.
Píšeš úžasně. Díky a už už aby tady byl další článek, šup šup. 🙂 Jako sova nemám rána ráda, ale tohle dnešní díky tobě ráda mám.
Ty taky. Teda píšeš. Senzačně. (inlove)
OT: tak po dnešním večeru si myslím, že moje chlupatá kocouří zlatíčka přežijí kdejaký Silvestr, i kdybych je vzala do Las Vegas.
Nejprve jsem tu vyluxovala, protože se rozhodli línat jak o život. 3 plné nádoby vody s chlupy a špínou z vysavače jsem už neměla dlouho a to jsme uklízeli před Štědrým dnem. Zrzík to nesl statečně v poličce, Ríša v šatně pod regálem a Meldovi je to tradičně jedno. Pak jsem šla dolů k počítači a tam jsem se trochu „zapomněla“ a cca po 2 hodinách jsem se vracela zpátky domů. Už z chodby slyším cosi divného.
Řev, randál! V neblahé předtuše jsem odemkla a bylo to ono: u nás doma spustil budík! Kdy, to netuším, ale řval jak lokomotiva před zatáčkou a kluci byli vyděšení víc, nežli z rachejtlí o Silvestru. Zrzík v okně, napresovaný do miniprostoru, oči jak talířky, Ríša s Meldou seděli skrčení na podlaze a byli tak vyděšení, že se báli i mě. Skočila jsem po budíku (už je zalepený) a hodinu mi trvalo, nežli jsem je uklidnila.
Abyt, ty vrahůůůůůůů 😀 😀 😀 ! Tohle číst je o život! Zvlášť když mám podobné zkušenosti s odchovem puštíka. Ten se lítat naučil v pohodě, zato když jsem ho učila dle rad zkušeného sokolníka lovit, tahala jsem před ním na provázku mrtvou myš, točila jsem s ní nad hlavou… a milostpán na mě moudře koukal, zjevně si myslel něco o debilech a čekal, až mě to přestane bavit a konečně ho nakrmím 🙂
Krásné čtení, díky. Dumám, jak je možno se dorozumět s džungarským křečkem. Například ho něco naučit? Mým vrcholem vzájemného porozumění asi bylo to, že nás nikdy nekousl, což pokládám za samozřejmé, ale spousta známých mi vyprávěla o jejich vzteklých křečcích. Tím byla má touha po něčem malém živém naplněna a v budoucnu snad jedině někdy nějakou kočičku, které se mi moc líbí.
Tedy, chm,chm, já vím o jednom křečkovi ze senátu, estli je džungarskej, to nevím ale vzteklej je dost. Cituji „tím byla má touha“ po senátu naplněna. (chuckle)
Měla jsem i křečíka Petříka. Při večeři vždycky chodil mezi námi a tlapkal do každého talíře po tom, co by rád (zelený salát s kouskem hranolku, jéje!), a dokázal usnout na ubruse a zejména v dlani. Vzteklej teda nebyl ani vteřinku.
Ale opět to bylo mimi od chovatele – možná záleží na způsobu zacházení v prvních týdnech života?
Abyt, kudy píšeš, tudy léčíš. Ty potřebuješ naporcovat a dávat všem depresákům 🙂 Prosím, prosím, ještě. (inlove)
Včera jsem dostala něco moc krásného a je to taky o létání:
http://www.dogwork.com/owfo8/
To je fakt nádhera, ale nechtěla bych být tím, na koho se ty drápy roztáhly :S .
Dík za čtení,Kulich flusající zbytek atletického myšáka do kafe vzácné návštěvy mě nakonec úplně dostal 😀
Nádherné počtení – zvlášť pro úplně vyfoukanou zmrzku, jež se dopotácela dom, vydala rozzlobeným kočičkám bez odporu nákup a jala se uvažovat o horké solno-olivové koupeli nohou.
Že jsem dva ptáčky odchovala od mimin s málem skořápkou na hlavě, včetně „lekcí létání,“ v případě poštolky i „lovení,“ tím dojatěji se tu pochechtávám. Ofšem Kesinka spouštěla vývržky výhradně pod svůj posed na verandě a ty nevypadaly o nic hůř, než kočičí chlupový váleček. Zato vazba Hochů od Bobří řeky, kteří leželi tákhle nahoře na knihovně, jakož i další artefakty, by dodnes mohly vyprávět, kde rádi sedávali korelák Ulík a andulák Robík… (bat)
OT: Sloňobahnící vídejko. Je třeba vydržet k té 4. minutě, abyste mohli malinkého bahňáka svrchovaně ocenit (jak činí tůristi – viz. zvuk).
http://www.youtube.com/watch?v=f_gBWPs4r3U&feature=youtu.be
No co, kluci měli rádi Foglarovky….
Šišmarja!!Betelné!!!chcechtám sa ako pominutá a zároveň narastá vo mne pocit menejcennosti-viete chystám, skladám písmenká do článkov,prepisujem ,tzv.cizelujem-ale ako vidím,nie je čo.Nikdy nedosiahnem tú vtipnosť,hravosť viet,príhody sa mi zdajú/ a aj sú/nepodstatné,bez gradácie,no čo už,Vilo Šejkspír zo mňa nebude,ale nebude zo mňa ani Abyt!!
No jasně, že z Tebe nebude Abyt, když jsi verenka! (inlove) A píšeš jako verenka, to jest s vtipem, půvabně a s neopakovatelnou poezií. (y)
Jsem velice ráda, že jsi „už“ ve stádiu psaní, neboť – pokud dobře pamatuju – ve stádiu slibů jsi tak dobře tři roky. (tmi) Moc a moc se těším na Tvé psaní, verenko, doufám, že to bude opravdu brzo. (nod)
Dobrý den,
milá Abyt, ten článek je úžasný, zase sedím místo nad prací nad Zvířetníkem a utírám si oči (jsem dojmutá k slzám a děsně mě bolí bránice 😉 ). Chtěla bych umět psát aspoň z poloviny tak dobře.
P.S.: Sice nejsem takový sqělý psavec, ale kdybych někdy chtěla poslat nějaký článek na Zvířetník, jak to mám napsat? A kam poslat? Myslím hlavně formu: typ textového editoru, navolení formátování a tak … s obsahem to mám jasné, zvířete nemaje, byla by to notoricky známá pohádka o zvířátku, jak ji neznáte…
Milá JJ, piš kdykoliv na moji adresu a článek prosím pošli v následujícím formátu 🙂
Dokument doc, rtf, txt, i některé formáty open source přečtu
Text: neformátovaný Times New Roman 12 (ať je to zaslané jakkoliv, stejně to skončí jako TNR 12 bez formátování, tak mi ušetříš práci 😛 )
Obrázky prosím poslat zvlášť (ne v textu!) ve formátu jpg nebo odkaz na rajče
Napsat jaký chceš mít pod článkem podpis (jméno, nick)
Tak prosté je to (inlove)
Těším se na článek!
Milá Dede,
děkuji moc za rychlou odpověď (~) a přesné informace, vím, že jakožto šéfredaktor se hodně nadřete, tak chci šetřit práci, takže to bude pokus o prostý neformátovaný text.
Zkusím něco sepsat, ideální čas pro literární tvorbu je okamžik, kdy hoří všechny termíny a člověk neví co dřív.
Díky za milé přijetí mezi (budoucí) přispěvatele a slibuji, že se pokusím co nejdřív tu závorku vymazat.
P.S.: narozdíl od článku s komentáři zpomalím.
Milé zvířetnictvo, prosím za prominutí ale po velikém chechotu trochu vážněji. Kamarádce se utrhla čuba a ve špičkovém čistokrevném vrhu vrhla 10 hovawartů, samozřejmě se všemi doklady, a tak se hledají hodní lidé kteří jim zabezpečí živobytí a projdou přísnou kontrolou chovatelky. Ještě 6 štuclů je volných, zdravých a uplatnění hledajících. Takže pokud máte místo v srdíčku (to je důležité) a na dvorku pro hlídače a fajn hafana koukněte se na tuhle galerii. http://www.oddabele.g6.cz/stenata-2/
ježíííš, ta plavá fenečka (h)
Milá Abyt, velmi ti závidím tvé soužití s tak inteligentními ptáky! Mým dlouholetým snem bylo – po návštěvě hradu Rabí a sokolnického představení – vlastnit krkavce. Tam totiž mezi diváky sokolníků poskakoval Ferda, o jehož volních a mravních vlastnostech se moderátor rozpovídal tak, že jsem okamžitě po návratu domů začala shánět krkavče. Bohužel bez úspěchu, navíc s upozorněním, že krkavec je přísně chráněn a jako takový je domů nesehnatelný…. (sweat) Alespoň nám teď v posledních letech v blízkosti naší zahrady (v centru obce) hnízdí kalousové – let mají tichý, ale jak se nakvílejí, když vyvádějí mláďata a učí je lovit…. Ale je nádhera to pozorovat!!!
Jé, Cleo, ty víš, kde bydlí kalousi pravidelně? A co je to za obec? Mohla bys mi dát echo, až bude zase co pozorovat a případně fotit? Třeba bychom spolu získaly místo na dalším zvířetnickém kalendáři (chuckle)
Najdeš je i ve městě, případně na téměř každé vesnici, kde je pár vzrostlých smrků s hustějšími větvemi. My je u nás chodíme “ vyhoukávat s dětmi při tzv. sovím dnu“. Dělají takoví zvláštní huú, huú, v hlubším tónu.Přes den jsou přimknuti ke kmeni a větvím a není je moc dobře vidět. Spolehlivě poznáš kde sídlí, pokud najdeš po stromem vývržky, vypadá to jako malá stmelená enona asi tak 1dcm dlouhá, bývá jich tam hodně. (bat) Když najdeš to oné, vyvrať hlavu nahoru a pozorně se dívej do větví, určiě je uvidíš.
Brzo z jara ale odlétají hnízdit na jednotlivá hnízda, většinou opuštěná po strakách a jiných ptícách ale také do polí.
(bat)
Už zase… takový..
Někdy vyvádějí mláďata na sídlišti lidem přímo před okny – před dvěma lety to tak měla kamarádka a řekla mi, až když mě náhodou potkala a to už byli pryč. Ještě litovala, že neměli foťák se zoomem… Na to jsem v podstatě pomyslela, když jsem četla, co psala Clea. Nevím, jak přesně se vracejí hnízdit na stejné místo. O existenci zimních nocovišť vím, ale ne v Praze a okolí, i když tu určitě jsou, nejsem schopná propátrat dostatečnou plochu. Ale patnáct metrů nad zemí v hustém jehličí stejně nic nevyfotím, bohužel… Proto ten dotaz na ptáky pozorovatelné i bez vybavení.
Kaa, jsou to Horoměřice, kousíček za Prahou. Předloni tu stavěli dětské hřiště a při té příležitosti vykáceli smrky, na kterých před tím kalousi hnízdili. No, skoro jsem to obrečela, ale kalousi překvapili, a další rok si našli jiné stromy, o pár desítek metrů dál. No a kolem 21:30 létají přes naší zahradu lovit do polí. Když sem hodíš mailíka, dám ti vědět, až to bude aktuální, tedy jestli to je pro tebe místo blízké. Ale musím varovat, oni fakt nejsou vidět, přes den, jsou ve větvích neviditelní a večer už je takové šero, že se nedají dobře vyfotit. Jen když nám létali přes zahradu, tak nám málem štrejchali o hlavu 😀 A to taky nevyfotíš… 😛
Kaa fotit umí moc dobře. A je děsně trpělivá. U nás fotila zimní pipiny dvakrát – jeden rok seděla celý den v bílém prostěradle pod borovicí ve sněhu… a čekala a čekala. A taky mačkala spoušť. Její alba divokých zvířat nemají chybu
Horoměřice mi polohou naprosto vyhovují. Kdyby sis tedy na mě vzpomněla, napiš mi na „bkaa na českém seznamu“, byla bych ti moc vděčná. Pokud opeřenci nebudou vidět, tak prostě v nejhorším nic nevyfotím, to se holt stává. Ale třeba to vyjde… A Xerxové děkuji za naprosto nezaslouženou chválu, ve sněhu jsem seděla tak nejvýš hodinu a veškerý trénink jikavců je jen a jen její zásluha 🙂
jasně – když došlo na jíkavce, tak jsi většinou fotila z tepla kuchyně. Ale ten rok předtím… jsi seděla pod borovicí skoro celý den v hromadách sněhu (bylo mistrovství světa a děsivá kalamita) a vyfotila jen kosáka a brhlíka… Tenkrát stávkovalo ptactvo dokonale a nebylo a nebylo.
No – oni i o rok později se raději moc neukazovali – ale dlask a jíkavec na tvých albech jsou z naší zahrádky…
Milá Abyt, já řvala smíchy nejen když jsem to četla před x dny poprvé, ale když jsem to včera dávala do systému, dala jsem si repete (chuckle)
Malé sovičky jsem viděla, byli to puštíci a vypadali jako kuřata se sovím ksichtíkem 🙂 Neujali jsme se jich, bydleli pod střechou na naší chalupě s maminkou a tatínek sedával za potokem a moc hezky si spolu povídali. Ten rok to kolem naší chalupy znělo jak v Drákulově 😀
Hezky piš dál – je to povídání plné vlídnosti a pochopení, patřičně okořeněné bezvadným humorem. (inlove)
No jasně, nejdřív se počitadlo zákeřně samo vypne a pak se ke mně nezná! (fubar) 🙂
Dík za povzbuzení. (inlove)
Milá Abyt, sluníčko mi kouká přes rameno a chechtá se jako já. (sun) 😀 (rofl) (rofl) (rofl)
Endorfiny ty já vskutku potřebuji, takže dík. 😉 🙂 😀
Jedeme za chvíli k synovi, tedy Garyk a já. (dog) (wave)
OT – včera nám přišly definitivně posouzené klouby u naší Derry. Vše negativní. Pokud mi bude někdo tvrdit, že běhání má vliv na vznik dysplazie, pustím na něj Derču. Větší magor snad nebyla ani její babička Ája, váleli se po ní velcí psi (že občas vypadala jak týrané štěně, když se zoufale pokoušela dostat zpod kamaráda, který ji celou zasedl), lítala a skákala do padnutí, několikrát se málem přizabila. Holt na správný vývoj kloubů se musí pořádně osvalit.
Buď máme už potřetí neuvěřitelné štěstí (vlastně víckrát, když počátám nekteré odchovy- magory), nebo ten normální pohyb (ne běhání u kola nebo maraton) fakt nevadí.
Na artrosu lidských kolen a podobně se dříve doporučoval klid. Ale to už je dávná minulost. Pravý opak se doporučuje dnes. Pohyb, pohyb a zase pohyb. Jsme stvořeni k pohybu, my i psi. 😉
Zatěžovat arthrotický kloub, (pokud je to opravdu artróza) je vrchol idiotství. Poškozená chrupavka totiž není schopná regenerace, výsledek je jen ten, že na bolestech vydělají prodavači analgetik a mnohem dříve se dočkáte endoprotézy. V případě, že kloub při pohybu, nebo statickém zatížení bolí, je nutno se vykašlat na všechny babské recepty, nebo jinou ,,přírodní“ a ,,ekologickou“ léčbu a neváhat s návštěvou odborného lékaře. Dokud není chrupavka poškozena, dá se s tím ledacos dělat. Jakmile se chrupavka kloubní hlavice poškodí do hloubky, je zle!
BACHA!!!!!!!!!!!!
Přišel odborník na vše i na zdraví!
Bože, to je zase blábol!
Máma artrózu měla. Bohužel jí taky nějaký blb poradil, aby to proháněla a pak málem přišla o nohu! Poškozená chrupavka začala hnisat a zánět se podařilo zvládnout až po někalikahodinové operaci a dvouměsíčním klidu na lůžku, samozřejmě s trvalými následky (ZTP/P). Ale pokud si chcete vlastní tělo zničit, nic proti, mne to bolet nebude.
Blahopřeju, milá Evo (inlove) No, já jsem Berry vedla hodně podle tvých pokynů (taky je potrhle tryskající a především skáče jak klokan) a kyčle má taky naprosto v pořádku. Tolik náhod najednou u různých plemen… 😛
Milá Abyt, skvělé počteníčko, akorát tak na pátek, hned je jeden naladěn. (h)
Mně by přece jenom zajímalo, co ten Bytomský, tak létá nebo ne ? (rofl) Když to naučil kulíška, tak se mu snad aspoň klubou křídla, né ? 🙂
Jó a u nás je už taky docela přezvěříno (dog) (dog) (cat) (cat) ovšem ještě jsme se neshrabali na ptícu,musím se zeptat přednosty jak je na tom s létáním (chuckle) (wave)
No z toho kredence vskutku letěl. 😉
Milá Jenny (inlove) , Ája Druhá je nádherná a k Daníkovi velmi láskyplná. :* (chuckle) Udělala jsi moc dobře, protože teď je má Ája i vy. (h)
Taky jsem koukala na Áju žíhanou (už ne hubenou!) Hezká a milá holka, dobře, že jste ji našli a nedali. Zdraví černá jmenovkyně!
Díky a také zdravíme Áju černou . (wave) (dog)
(h) (wave)
Abyt, BettyMcD hadr! Krásné povídání proložené parádními šrapnely. Asi si Tvé příběhy vytáhnu a budu je louskat za účelem potlačení deprese. Fungují znamenitě! (y) (h)
Hřát u srdce mě to bude. 🙂
Abyt, parádně, parádně napsané!
Ale jsem z toho janek – také jsem vychovávala stračí mládě (byl to myslím můj první příspěvek po tom, co se Zvířetníku ujmula Dede), a kulíška jsem měla také.
Nevím, jestli jsem se o tom zminovala, ale jednou jsem našla před domem bezhlavého ptáčka. Někdy se to stává, narážejí do oken. A protože neměl tu hlavu, strašně jsem seřvala kocoura a mrtvolku sebrala. A vtom se z umrlce vysunula hlavička a blesklo očko. Zblbé zvířátko se nechalo odnést do koupelny a bylo mu nabídnuto mleté maso. Nechtěl a nechtěl. Na ptačí první pomoci mi mužský hlas vesele přikázal koupit zmrzlé myši, dát je do mrazáku a přikládat je kulíškovi ke drápům. To prý je důležité, vyvolá to reflexy. Už jsem se viděla, jak žádám 30 dkg zmrzlých myší a vyvolávám reflexy! Zbaběle jsem odvezla kulicha k nim a přidala pár korun na to vyvolávání. Ale byl moc hezký, kulíšek. Taková miniaturní soví soška, jak seděl jako vykřičník a vážně mrkal.
Hm, to rozmrazování myší by bylo na celé akci asi to nejnepříjemnější. Ale dravci potřebujou právě tu srst nebo peří, protože by dostali soví katar nebo co.
Ale je to hezká představa, přikládání zmrzlých myší. Někdo vkládá ruce, někdo přikládá myš.
A mohly bychom založit výlučný klub chovatelů kulichů a strak. (nod)
Má kamarádka má záchytnou stanici dravců a vždycky nám chodila pro skautíky dělat přednášku, nosila vývržky a na její ruce mezitím mediální hvězda pořádala kuře – tedy jednodenní. Naprosto bezkonkurenční byla její výřice, ta mne uchvátila. Seděla naprosto způsobně v našem obýváku na křesle a konverzovala
Abyt, to je krásné povídání i s humorem, Tobě vlastním (h) . Mohu si, prosím, s Tvým dovolením tisknout, abych dávala číst lidem, kteří nejsou v zajetí výpočetní techniky? Většinou jsou to lidé dřívějc narození, budou mít radost.
No jeje jéje, jémine, to víš, že jo, a jakou já z toho mám radost. (wave)
Teda Abyt, já tu kuckám rohlík s tuňákovou pomazánkou, že já, trouba, zapomněla na minulou katastrofu s jiným jídlem! Jsi nebezpečná jako PetraK, Rpuť, Piškot a řada dalších!
2x jsem to četla, 2x si znečistila obrazovku, jsem nepoučitelná!
Poprskání obrazovky považuju za velký autorský úspěch. Dík. 🙂
jéééén počkej, až Ti fšicí dáme k úhradě čištění klábosnic, monitorůch, myší, spisů…. a tak jako podobně 😀
Hmmmm, ovšem to se Tebe a Ešusích historek týká taky, tak pozor!
Tak s Brutální Abytou uděláme zápočet 😀
Nebo rozpočet?
Ešče k sobě přiberte panprófesora, abyste na to placení nebyly samy
Autor už z principu nemůže nést odpovědnost za nekázeň uživatelů počítačů. Platí, a to nekompromisně, zásada, že k jakémukoli elektronickému zařízení potraviny, zejména mazlavé, nebo tekuté či trávicím procesem načaté, prostě nepatří!
Jo a už z principu platí, že magor zůstane magorem!
Vzácná sebekritika, to se často nevidí. Jen magor si totiž do klávesnice leje kafe, či jiné tekutiny a prská na monitor. 😛
…….Nevím přesně, jestli to bylo proto, že s ním Bytomský vylez až nahoru na kredenc (velmi, velmi vědecké) a v náručí s ním se zřítil i s kredencem……..
:D:D:D:D:D ÁÁÁÁÁBÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝT jsi hrozně moc nebezpečnej tvor!!! Hrozně moc nebezpečnej tvor 😀
„Uklidni se, hysterko“, dostávalo se mi vlídných slov od milujícího manžela. Ale v noci postával před dveřma a popišťoval si, prej jen tak. „Nemůžu spát, no,“ kamufloval marné vyhlížení do tmy………….
ach bože, jak je to fšade stejný 😀 😀 😀
Pohladit se nenechal, ale počkal, než jsem mu přinesla masíko, vsáknul ho, popomlaskal, otřel si zobák o mou ruku, a pak klasicky odlétl proti vycházejícímu měsíci.
🙂
díky Nebezpečná Abyt, díky za to že mám hubu kolem celý hlavy 😀 a …. háskej víkend všem.
Petro, minule jsem si tady vysloužila předzdívku Brutální Abyta, tak holt dělám co můžu. (wave)
😀 😀 to myslím dost sedí 😀
tak ešče než začnu číst- kdybych se už neozvala, nikdá neozvala, tak jsem se pravděpodobně udusila snídaní. Vím, že u Abyt je to nebezpečný, ale mám hroznej hlad a číst musím, musím 😀
„Musel jsem ho schovat – chtěli ho zabít..“ je pro mě hláška dne.
Jinak Bytomský, padající i s kredencem, myši, vyvrhované do kafe – to vše není mimo mou představivost. Sovu jsem neměla, v rozletu mi bránila v mládí matka, později povinnosti, ale občas jsem něco propašovala (sysla, který později utekl na zahrádce u tety mi ženské z rodiny dlouho vyčítaly…, hady (užovky), mloka a další donutily ihned odnést zpět do přírody). Nějak nevím po kom jsem. Moje rodina byla poměrně normální. Ale zvířata jsou dobrá – odfiltrují choulostivé pseudopřátele. Stačí tři psi.. (chuckle)
Abyt, doufám, že nebudeš končit s povídáním. Už stráče bylo senzační (studna a pohrudnice samozřejmě také), ale graduješ pěkně. Bylo by škoda přestat. Museli jste být skvělí.
Spíš potrhlí. 😀
A to není synonymum??? :O
Dík. (inlove)
Ono se zde bude jednat spíš o sousloví, jenom nevím, jestli skvěle potrhlí nebo potrhle skvělí (wasntme)
Přidávám se k hlasování 🙂
Všetkým posielam pozdrav z celkom jasnej Blavy s málo vetrom. Susedia majú krásne biele šteniatko, vyzerá to ako čuvač. A buldočík Štoplík si ho žiarlivo stráži. No a pretože oni sú stále kdesi preč, budem ho “ mať na krku “ ja. Ale – šteníkov nie je nikdy dosť! A článok – Abyt, nádhera. (dog)
Tak jsem vydržela zticha (s nejvyšším sebeovládáním) do výuky létání. Ale jak … s ním Bytomský vylez až nahoru na kredenc (velmi, velmi vědecké) a v náručí s ním se zřítil i s kredencem…. tak jsem se začala nezřízeně chechtat na plné kolo. Ještě, že o tom článku vím od dvou od rána, protože dnes ráno mi ta naše potvora strakatá převrhla plný hrnek kafe a já místo pomalého probouzení jsem si dala rozcvičku při mytí koberce. Má nebohá maminka pokračuje ještě teď, protože 1/4 litru je 1/4 litru a blbě se to z toho koberce dostává. Při představě, že bych si druhým kafem zaprasila ještě klávesnici a monitor…..
Jo, mea culpa. Dávám si ráno kafe na nízký stoleček ke gauči a probouzím se, jak to jde. Zviřátko mělo pocit, že by ráno mělo být akčnější a jalo se řádit. No a tohle je u nás první kočka, která plavmo přeskakuje překážky jako dostihový kůň. Naše předešlé kočky vždycky skákaly někam (což Amálka samozřejmě také), ale nikdy přes něco. No a Amálka se rozhodla přeskočit ten stolek, s kafem nepočítala. No, měla o zábavu postaráno, fakt se pobavila, když mě viděla s kýblem a hadrem, jak to utírám, jak čtyřikrát měním vodu, jak odhrnuju koberec, abych se dostala i pod něj… konečně bylo to správné vzrůšo. No a já si budu muset dávat kafe na pořádný stůl, i když ani tam to není zrovna jisté.
jojo, malinká kočička (chuckle) se ti postará o změnu navyklých rituálů (y) (inlove)
Ani se nepokouším dávat věci na nízký stolek, neb bývají smeteny mávajícími ocasy. Kupodivu jsou holky ze zadu nebezpečnější, než ze předu.
(rofl) Evo, skoro jako koně (rofl) !
Překážková koč! Dobrýý. (cat)
Milá Abyt, já napíšu něco jiného než ostatní. Já ti totiž prachsprostě závidím. Po baráku plném zvířat jsem vždycky toužila, a když už jsem se konečně odstěhovala na venkov a začala spřádat plány, zase se to zvrtlo. Tak jsem zvládla jenom něco málo zvířecí klasiky, spíš hospodářského druhu. Ptáka jsem neměla nikdy,přestože každý rok na jaře prolézám vršek Zbirov, kde prý hnízdí straky. Takže návštěvy občas postihne jenom vyblitá myš od koček (mezi námi taky pěknej hnus). Ovšem dost dobrý zámlky v konverzaci způsoboval Míša, voříšek a vesnický Casanova, ke kterému jsme přišli s chalupou. Uměl si totiž v případě nedostatku nevěst, který byl permanentní, takzvaně „pomoct“ sám – nevím, jak to napsat slušně. Nicméně když se tento sexuélní výjev odehrával před očima návštěvy, zdvořile popíjející ono kafíčko a hovořící o počasí, bylo to eufemisticky řečeno dost zajímavé. Ještě to prováděl i s příslušným chrochtáním, aby to opravdu nikomu neušlo.
… s příslušným chrochtáním! Teď zas chrochtám já. Při představě toho ticha, co vůkol zavládlo. 😀
No ano, opravdu nejspíš hluboké konsternované ticho. Pokračovat plynule v konverazci dovedou většinou jen otrlí jedinci 😀
Já předpokládám, že se často našla úzkostlivá a dobrotivá dušička (možná lehce krátkozraká), která se roztřeseně zeptala, co se chudáčkovi stalo a jestli nepotřebuje nějakou pomoc.
Muhehe! Ali! (inlove) (y)
Zdá se ale, že Míša si vystačil sám. To naše Píďulka, jen občas a jen u vybraných jedinců, potřebovala k podobnému aktu zapůjčit si ležérně pohupující se nožku návštěvníkovu.
(tmi) (whew) (chuckle)
Ha, há, od známých staford, si také stačil sám. Za fenkama neutíkal, ploty nepřeskakoval, ale jednou začas….. Z etologického hledika, neuvěřitelné (talk) .
Tak tihle sexuálně nevybouření jedinci jsou fakt pro obveselení. Kolegyni z práce začal dospívat králík a protože jediný chlap v rodině se radikálně postavil proti amputaci … příčin blbnutí(blush) (rofl) …, rozhodly se ženské, že to s tím zvrhlíkem není k vydržení a sehnaly mu nevěstu. No, sháněla jsem v rámci sousedské výpomoci já, věděla jsem o králici a majitelích milujících ňuflání malých králíčat.
Pak jsme provedly zásadní blbost, totiž sbalily ženicha do kabely a hup za nevěstou. Chudák malá zrzavá byl celý pryč z toho, že je jinde (no, teď už taky holky z města vědí, že se vodí samice za samcem), a ve chvíli, kdy se okoukal, vlít samici do misky s granulkama a vyleštil ji 😛 . „Proč ten debil nepigluje něco jinýho?“ otázala se krajně zoufale má kolegyně. Tu se do díla vložila králíčí samice. Kolečko kolem chlapa, hup přes něj, zavrtět zadničkou před čenichem, kolečko kolem chlapa … po šestém kolečku se ponadzvedl na zadní v okamžiku, kdy vrtěla, za 2 vteřiny klesl a šel se podívat, jestli do té misky něco nepřibylo… samice kupodivu taky a vypráskala ho ze svého výběhu tak rychle, že nestačil pochopit, co se děje. „Tak buď se naštvala pro nezájem, nebo je po účinku.“ Sbalili jsme ženicha, rozloučili se s milými lidmi s tím, že se nejspíš vidíme naposled, protože nic, a jeli.
Kdepak nic, čtyři plyšáci! A co horšího, otec si teprve tímto uvědomil „na co to má.“ 😉 A co hůř, co je to vůně estrogenu. Chlap v rodině byl opět nad věcí, ale 3 ženské nadávaly, že pohybovat se po bytě s jednou nohou zatíženou tříkilovým vibrátorem se škrtícím kroužkem pod kolenem, který navíc v případě, že podložka nespolupracuje, hryže, je děs. (happy) Takže neboť již geny předal, byl kolega chlap přehlasován a rozhodnuto o amputaci. Králík zřejmě pochopil a podle hesla „než to, radši nic“ hrdinně zesnul. Dle veterináře na střevní koliku, dle zbytku rodiny na sexuální vyčerpání.
P.S.: Jediný mužský potomek z vrhu, kterého si vzali domů, začíná v těchto dnech vykazovat známky dospívání…
AAAAAAAA 😀 (rofl) Jáááá nemůžuuu UF (chuckle)
OT – dovolím si opět malou pozvánku 🙂
na Vavích stránkách vyšla úplná novinka, je to zhudebněná báseň, je to Vave jak ji neznáme (i když známe) – a to se ještě těšte už brzy, možná ještě dnes, na básně samotné, aspoň pár prvních, budou postupně přibývat – a k tomu její Vašek s muzikou
http://www.vave.biz/index.php/zhudebnena-poezie (h)
užijte si to (y)… pst, prozradím že ona sama se ostýchá vás pozvat, tak to dělám já, byla by myslím škoda, kdybyste si nevšimli
Proč se ostýcháš, drahá příbuzná? Vždyť je to paráda, moc se mi to líbilo. (h)
Děkuju, chodím docela pravidelně, od povídky jsme s enmohla odtrhnout a docela jsme s ei zamysleal. To je na delší….už se těším, Vave a Bedo
Milá Abyt, tvoje příhody jsou toho druhu, kdy se s odstupem času nad nimi nejspíš usmíváš i ty, my se můžeme potrhat smíchy, ale ve chvíli, kdy to probíhalo, bývá situace spíše na mrtvici. Změní se to až časem. Jsou to příhody typu Robin. Já jsem dřív své okolí bavila příhodami s dětmi, teď dělám totéž příhodami se zvířaty (v obou případech se mi dostalo vyvedených kousků, tudíž o pobavení okolí bylo a je postaráno).
Tvoje příhoda se studnou mě obrnila dostatečně na to, abych přežila výrobu studny na zahradě na zlatou sobotu a neděli- studnaři zdatně vynášeli z hlubin země kýble bláta, ve kterém se psice vesele proháněly, kontrolovaly studnařům odložené svačiny a na packách přes veškeré mé úsilí vláčely do uklizené domácnostu tuny bláta, protože zejména jemné bahýnko z hlubin země (stoupající vodu bylo nutno odčerpávat, takže nejdřív zatopili půlku zahrady a pak teprve hodili hadici čerpadla ven)na těch chlupech drželo jak přilepený. 🙂 Vše vylepšeno tím, že Světluška hárala a ohař sídlící ob jednu zahradu vždycky začal výt jak pes baskervilský, sotva vylezla ven, a přestal, až zapadla do domu.
To jsem, Matyldo, ráda, že tě „moje“ studna v předstihu připravila na nejhorší. (sweat) Ovšem to vaše načasování – na zlatou neděli, to má teda taky hodně do sebe. 😉
Věř, že můj nápad to nebyl…
Abyt! Bereš mi veškeré iluze – sova přece MUSÍ nocí klouzat neslyšně jako po sametové klouzačce! Jestli ten váš chudáček nekvičel proto, abyste ho náhodou nezaplácli lepačkou na mouchy (chuckle) !
Jinak opět klasika (jako u většiny zdejších psavců) – stále lepší a lepší. Těším se na další vaši zvěřinu!
P.s.: začínám se zamilovávat do Pampaliniho (hlavně proto, že ho nemám doma – tam žije jiný exot) a myslím, že nejsem sama. Až se jednou všichni sejdeme za Duhovým mostem (to teda bude mejdlo!), tak se ti možná baby o něj servou (nod) – bacha na ně.
Ne, sova dělá děsnej rámus! (chuckle)
A ohledně Pampalliniho – jsem navyklá. 😀
Mohu potvrdit, dva roky nám, než jsme opravili střechu, hnízdily na půdě. Byly to jen obyčejné sovy obecné, ale randálu napáchali jak tatarští nájezdníci. Jedno mládě se mi později povedlo odchytit, (už těsně před vylétnutím), a věnovat jedné ,,lesní“ známé. Sůvička se, kupodivu, ochočila a v její domácnosti bez problémů strávila skoro deset let. A z výra se domácí zvířátko dá vychovat také.
Sova obecná neexistuje. A jestli je tím myšlená sova pálená, což je to jediné, co se u nás doopravdy sova jmenuje, tak by bylo vhodné nezkoušet nikoho inspirovat… Je silně ohrožená, přísně chráněná a vybírat mláďata z hnízda a tím jim bránit v pokračování rodu je bezohlednost. I když je pravda, že před několika desítkami let na tom byly sovy s početností o něco lépe a tehdy na to asi ještě leckdo nemyslel.
Před několika desítkami let se sovy počítaly mezi škodnou a myslivci je stříleli a vycpávali jako trofej (punch) . Bohužel :@
Před několika _jednotkami_ let jsem poslouchala místní myslivce (náhodou, v autobuse) a nějak si nejsem jistá, jestli je ta doba opravdu pryč… takové výroky o „škodné“ jsem doufala nikdy neslyšet… Ach jo.
Oněch myslivců by bylo záhodno se zeptat kolik tak v rámci honu zastřelí myší a otrlý jedinec by mohl i požádat o recept na jejich kuchyňskou úpravu … 😉
Ono se to neslo spíš v duchu „jak se může nějaká šelma opovážit sežrat MOJE srnky/zajíce/…, a já pak budu mít míň na střílení! Všechno to vymlátit! Tenaten umí zařídit i odstřel tohohletoho chráněného zvířete… “ Fakt tristní…
No prave. V porovnani s mnozstvim mysi, hrabosu a podobne male haveti je tech par malych zajicku, co mozna sova za rok ulovi, opravdu smesna zalezitost. Holt bouchalové, ne myslivci.
Sova obecná existuje, ale většinou je známa pod názvem puštík. A právě puštíky jsme na půdě měli. Sovy pálené jsou vzácné vzhledem ke způsobu hnízdění. Samice totiž zasedne na snůšku hned po snesení prvního vejce, ale ty ostatní snáší po delších intervalech; výsledkem je, že přežijí jen nejsilnější mláďata.
Prokristapána. Že je sova jeden druh a puštík jiný druh opomíjíte?
Vy fakt víte všechno o všem a kde jste doposud nebyl, tam brzy pojedete, že?
Mno, Čertíku, musíš mít s pánečkem neskonalou trpělivost…
Madam, vraťte se do školy a zopakujte si zoologii. Sova je obecné označení, do kterého spadá i kalous, celým jménem kalous ušatý. Naší největší sovou je výr velký, dále u nás žije sova obecná, čili puštík, sova pálená, kalous ušatý a sýčkové. (sýček obecný, sýc rousný a kulíšek nejmenší.) A osobní ivektivy si nechte laskavě od cesty. (Neříkej mi dědku, já ti taky neříkám cucáku.) 😛
přiznám se, že mě taky sova obecná překvapila. Mám doma hodně knížek o přírodě – nikde puštík takto označován není.
Ale otevřela jsem staré dobré v kůži vázané vydání Brehmova života zvířat (wait) a hle – puštík je tam zastarale označován jako sova obecná. Takže hodně staré označení, v dnešní zoologii už dávno nepoužívané.
Jo tak! Dobrá práce, Xerxová, zkoušela jsem to najít, ale Brehma nemám. Označení sova obecná ve mě vzbuzuje dojem, že je příslušný pták z rodu sova, ale puštík nepatří k sovám ani rodem, ani čeledí, ale až na úrovni řádu. Ale myslím, že teď už je to nedorozumění jasné.
Nojo, náš všeználek! Už aby jel, ale do (headbang)
Makové zrnko vědění má větší cenu, než nákladní vlak víry. A čím víc je věřících, tím větší cenu skutečné vědění má. Ona církev věděla, proč vědce prohlašuje za kacíře a nechává je hořet na hranicích, stejně, jako jejich díla, viz řádění pátera Koniáše neblahé paměti. Protože kdo ví a umí, toho lze rohlíkem víry opít jen velmi těžko, pokud vůbec. (rofl)
OT pro tento den. Už jsou tady a proto jsou dobře slyšet. Jen nevím, kdo všechno vzadu vystrkuje svou roztomilou bradu a kdo je ještě za horama za dolama. (chuckle)
http://www.youtube.com/watch?v=2h8ygt3rUOs
Milá Abyt (inlove) , Tvé psaní, to je láska sama – k životu, samorostlému Bytomskému, zvířatům. Láska, úcta, pokora. Vtip, nadhled a moudrost. Prostě ta živá voda, stejně skvělá v pátek i svátek. (h) Děkuju Ti. (f)
Přeju všem krásný den! (h)
Jsem z tý chvály celá rozpačitá .. :* .
Nemáš proč, milá Abyt. (inlove) Všechno je pravda, a ještě o něco víc. (nod) 🙂
Dočítám, všem mávám…
Abyt, to je tak dobře, že zase píšeš (clap)
😀 😀 😀
hezký pátek všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Krása (nod) (chuckle) Koukám, že Abyt svým množstvím přírodních odchovů snad triumfne i Lucku :O A to jsem si myslela, že je nemožné – ta má přeci na hranostaje, poštolky, psíky mývalovité speciální nos (nod)
V klidu, už skoro končím. 🙂 (wave)
….nakonec jim Kulich flusl do kafe ..
Ano ano, i my jsme přišli o takykamarády, ono komu se chce chodit na návštěvu v montérkách a i na těch si odnášet líbivé slinné vzorky, některým se Mimi trefilo rovnou do kávy. Majdulinka díky dívčí tlamičce a něžné hlavičce slintá v míře snesitelné, ale Mimoušovy výtvory ještě sem tam v místech dosud nevymalovaných najdu.
Abyt, je to krásné a strašně by se mi to líbilo, vždycky jsem si přála mít okolo sebe hodně zvířátek. Sice jsem si to trochu monotónně splnila, ale až budeš psát o krávách všichni poznají, že jsou to velmi přátelská a docela inteligentní zvířata.
Chichi, myslím, že zvířátkovsky jsi vytížená úplně dost! 😀
OT – pro Xerxovou: Nešlo jen o kočku. Potřebuji „rámeček“ ze zvířátek vhodných k vyšívání, celková velikost na A3. Výška do 7,5 cm je dostatečná, výběr zvířátek je na tobě, případné opakování není na závadu. Motiv jídla vítán (např. kočka u misky), ale není podmínkou. (e) pejsatko@email.cz (adresu na tebe se mi podařilo někam nenávratně zašantročit).
no jo – ale to není uplně snadné zadání – já třeba neposoudím, co jsou zvířátka vhodná na vyšívání :O Mají být symetrická ?? Asi by měla mít stejně velká očka… To moje „dětské“ obrázky vždy nesplňují… A ještě – když to má být rámeček – kam mají „koukat“ ?? Mají mít stále hlavičky nahoru – a pak má to být na šířku či výšku ?? a nebo mají ta na protilehlé straně být „vzhůru nohama“ ?? Jak velké mají být mezi nima meuzery – má to být hustá džungle nebo elegantnější přehledné málozazvěřené?? Prostě potřebuji podrobnější zadání – nejlépe i se skickou… Pošlu ti emilíka se svým emailíkem…
Ale dodací lhůty budou asi delší – počítej s tím.
Xerxová, já myslím, že ty jdeš na to moc vědecky (chuckle) . Když si vezmeš A3, kolem dokola nakreslíš zvířátka, která se budou dívat bárskam a mezery budou „takakorát“, tak LA to vyšije jedna radost – ona je tak šikovná, že zvládne aj medvěda baribala. A jestli to vezme zadním stehem, tak vyšije i nevyšitelné.
Jo LA – a půjde to aukce? Tady bych si dovolila přihazovat! (clap)
Vystihlas to přesně. A ano, půjde to do aukce, ale až do ročníku 2013, letošek bych nestihla. Na letošek mám vymyšleno něco jiného, dokonce už mám připravený materiál, zfocené podvinky, jen si musím uvolnit štuclík.
Zvířátka vhodná na vyšívání nesmí mít cokololiv (vč. očiček a drápků) menší než 1 mm, lepší jsou strakatá. Nevhodná jsou zvířata, která se vyskytují pouze v bílé variantě, protože např. lední medvěd špatně vynikne na bílém podkladu. Symetrie může být např. že namaluješ jen půlku a druhá se zrcadlově převrátí (= ušetřená část práce), jinak není nutná, ani u velikosti očí. Směr pohledu a výška hlavičky záleží na konkrétní kompozici: v případě, že u nich bude miska či kořist, budou jí sledovat, jinak do středu plochy. Z hlediska údržby bych se přiklonila spíše k malozazvěřenosti. Jestli ti to pomůže, tak si před sebe na jídelní stůl dej A3 na šířku, doprostřed taliř + příbor a okolí zazvěř (nahoře a dole by asi byla vhodnější nízká zvířátka typu had, kosatka,…)
Nízká zvířátka – jezevčík, lasička, žížala, žirafa na ležato (rofl)
Trochu mne to zmátlo. Představa, jak Bytomský „noc co noc halasně plápolal prostorem a vítězně kničel“ je zajímavá!
(rofl)
takyyyyyy jsem se u toho zarazila ve čtení (chuckle)
ovšem věta „v náručí s ním se zřítil i s kredencem“ nemá chybu (rofl) (rofl) (rofl)
Tedy Rputi, ty jseš fakt žvíže!
Ano, ta představa je opravdu zajímavá. (rofl)
Milá Abyt, další krásné povídání 😀 😀 😀 …“Kulíšek se lítat naučil. Nevím přesně, jestli to bylo proto, že s ním Bytomský vylez až nahoru na kredenc (velmi, velmi vědecké) a v náručí s ním se zřítil i s kredencem“ 😀
U vás doma muselo být tááák krásně, že až závidím. A vybavil a mi Ladův obrázek „zima u hajného Bezoušky“ či jak se přesně jmenoval – prostě v hájence nabito zvířátky, která u hajného přes zimu našla útočiště. Už teď jsem moc zvědavá, co dalšího s vámi ještě sdílelo vnitřek domácnosti. :0
Jenny pro jistotu píši sem. Aja II je překrásná, nohatá, žíhaná pejska. Ta radost, že našla to pravé doma z ní téměř odkapává. Na fotkách je stále ještě taková „štíhlejší“ a to už jí několik týdnů zdravě podstrojuješ. Jak chudáček musela vypadat, když se k nám dostala, to opravdu muselo rvát srdce a hnát slzy do očí. A Daník vypadá také rád, že má kamarádku do nepohody. Takže radost kolem dokola (a zdá se, že i kočky to zvládnou). Děkuji, za zveřejnění fotek, krásná boxérka si více než zaslouží být „zviditelněna“.
„Na Nový rok o slepičí krok, na Tři krále o krok dále“ (a na Hromnice o hodinu více).
U nás se dny už viditelně prodlužují, sluníčko začalo zapadat teprve kolem páté, zatímco snad ještě minulý týden byla v pět už tma jak v ranci.
Milá Maričko, jako útulnou hájenku bych naše obydlí tedy nepopsala, i když zvířátkama tam bylo opravdu narváno. 😀
Dík a hezký den.
Milá Maričko, já děkuji Tobě, vždyť Tvoje péče o všechna možná zvířátka mohou být pro nás příkladem. Jsi moc hodný člověk. (h)
Brecim, brecim smíchy 😀 Abyt!! To je… Nejdriv jsem myslela, ze nic neprekona studnu. Pak ze nic neprekona Bytomskeho s pohrudnici. Strace mi zas o hodne posunulo hranice.. a ted tohle 😀
Jestli takhle budes psat dal, budou me muset ve 150 letech umlatit, pac uz ted mam zivot prodlouzenej mozna az do duchodu (v mem pripade tedy do sta let :))) )
Diky, nadhera, posilam do sveta.
Ivca
Posílám na dálku pohlazení černo-bílým hošíčkům (h)
Milá Boxíková, především oceňuji tvůj přístup k hrůzné realitě věkové hranice důchodového věku. 😛
A děkuju.