VZPOMÍNKY STARÉHO ZBROJNOŠE: Ve Velké Studené dolině u Zbojnických ples září 1963 (1)

Již dříve jsem se ve vzpomínkách starého zbrojnoše zmínil, že náš horolezecký oddíl Spoj Brno prošel tento rok na jaře fundamentálními personálními změnami. V dříve, pouze mužské a jinošské společnosti, se začaly vyskytovat odvážné Rusalky, víly to luzné a oddíl tak začínal dostávat trochu jiný charakter.

 

 

Aby snad nedošlo k omylu, lezecké výkony nijak neklesly, ale jinak se aktivity členstva staly jaksi jemnější. Drsná mužská zábava ustoupila do pozadí a kratochvíle mimo lezení postupně dostávaly civilizovanější charakter. Tento úkaz by se dal nazvat, „podíl ženy na polidštění chlapa.“

 

Tímto nemíním, že by snad tyto luzné víly byly ušetřeny fyzické námahy. To ani omylem! Naopak, my jsme tajně doufali, že tahání ruksaků na zádech a mnohdy i delší pochody ke skalám, či noci pod širákem a v lepším případě pod stany tyto děvy odradí. Neodradilo. To jsme ve své tehdejší naivitě a nezkušenosti s tímto podivným plemenem ještě netušili, že ženská, když to považuje za nutné nebo potřebné, vydrží víc jak tři chlapi dohromady.

 

A tak po několika víkendových akcích nastoupily i na akci tatranskou. Horolezecký tábor u Zbojnických ples ve Velké Studené dolině, kousek za Zbojnickou chatou. Tentokrát byla účast takřka „masová“. Celý tento cirkus vedl Ing. Mojmír – Kazimír – Tichák. S ním sdílel bydlení ve stanu a kuchyni Jiří – Yetti – Švehla. Další účastnice a účastníci byli, Jarka Škorpíková, Jana Hesová, Anička Milionová s manželem Jaroslavem – Járou, Vlastimil – Ježek – Staněk, Václav – Venca – Šrůtka, Jiří – Kurýr – Šteflíček, Jiří – Čiki – Trnka, Mojmír – Mirek – Haňka, Jan – Jenis –Kryštof, Jan – Honza – Rusňák, Lubomír – Luboš – Novák a Jiří – Jura – Mlčoch.

 

 

 

Po obligátním nočním přesunu z Brna do Popradu narvaným vlakem ČSD a následnou odpočinkovou jízdu električkou do Starého Smokovce začíná naše horská odysea. Protože si všichni, včetně luzných děv, neseme na zádech almary, ve kterých máme jak oblečení, ubytování, kuchyni a zásoby jídla na deset dní, tak i horolezeckou výzbroj, která v tehdejší době byla ze železa a proklatě těžká, tak využíváme lanovky na Hrebienok. Odtud to už ale jinak nejde než po svých a furt do kopce. Jak už jsme zvyklí, tak jdeme každý svým tempem a na příhodných místech, zvané „štanty“ odpočíváme. Ono je těch zhruba 30 kg na zádech znát. Míjíme chatu Bilíkovu a pak i chatu Kamzík abychom potom sledovali Velký Studený potok vzhůru dolinou. Kupodivu nám počasí přeje a neprší či dokonce nesněží jako obvykle ale je příjemně.

 

Před polednem docházíme ke Zbojnické chatě, kde se všichni scházíme a krátce odpočíváme, abychom pak už společně došli k místu, kde jsme hodlali rozbít náš tábor, přechodný domov na deset dnů. Místo kouzelné v klínu okolních štítů mezi Horným a Stredným Zbojnickom plesom, která jsou spojeny kratičkou bystřinkou. Ve stanech bydlíme po dvou a každá dvojka si nachází místečko na svůj stan, pokud možno co nejrovnější. Kazimír s Yettim staví svůj příbytek těsně nad začínající skalní plotnou, která pak prudce spadá pod hladinu plesa, jehož dno je snad 15 metrů hluboko. V závětří skalky za stanem si zřizují kuchyňku, kterou chrání přehozeným igelitem zatíženým kameny a pak si dávají voraz, zrovna jako ostatní členové této expedice. Po probdělé noci v přecpaném vlaku a vynášce do tábora nám nikomu zrovna do zpěvu není. Stany jsou rozhozeny volně kolem ples poměrně dost daleko od sebe a tak každá dvojka má i relativní soukromí.

 

Zbytek odpoledne a večer věnujeme vaření nějakých těch dobrot a pak si plánujeme výstupy na další den. Nic moc, budou to jen aklimatizační, nenáročné cesty na okolní kopečky. Tyto budou ve vícečlenných skupinách, jinak ovšem jdeme na tu či onu cestu ve dvojkách už jen z bezpečnostních důvodů, abychom na sebe navzájem náhodou neshazovali volné šutry. Takže normálně nejvíce dvě dvojky na jednu túru. Obdivujeme průzračnou zelenkavou vodu v plese pod námi, kde je vidět až na jeho skalnaté dno. Jakmile sluníčko zalezlo za hřeben mezi Východnou Vysokou a Svišťovým štítem, tak se prudce ochladilo. My zalézáme do spacáků a slastně usínáme s představou věcí příštích.

 

 

 

 

Ráno, 2. září 1963 nás vítá sluníčko a azuro. S chutí vstáváme do mrazivého vzduchu, opláchneme se v tekutém ledu plesa, uděláme si snídani, nabalíme na tůru a vyrážíme brzy směrem k Zbojnickému Ľadovému plesu, které je o patro výše v dolině. Nálada je náramná díky přívětivému počasí. Naše skupinka má namířeno do sedélka jménem Malý Závrat, abychom pak postupovali hřebenem na Kresaný Roh a odtud dále do Rovienkového sedla a na Rovienkovou vežu. S této dále stále po hřebeni do Vyšného Rovienkového sedla, ze kterého, opět po hřebeni, lezeme na Hranatú Vežu. Zde jsme něco po poledni, celou dobu nám peče Ludva a je skoro bezvětří. Na vrcholku Hranatej Veže si dáváme lehára, a pojídáme co jsme si donesli. Spokojeni pak scházíme místy strmými horskými trávníky k Pustým plesům. Z těch vytéká potůček, který sledujeme lehce dolinou dolů k Hornému Zbojnickému plesu do tábora.

 

Vrátili jsme se spokojení a jen lehce unavení. Také zavčas na vyvařování dobrot k večeři. Jak známo, s jídlem roste chuť a tak na další den si plánujeme výstupy trochu náročnější, slibující zážitky více vzrušující. Takže po západu sluníčka nic moc, jdeme na kutě abychom byli ráno za úsvitu čiperní.

 

Fotky najdete zde http://hillbilly.rajce.idnes.cz/Zari_1963_tabor_u_Zbojnickych_ples_Velka_Studena_Dolina/

 

 

Aktualizováno: 1.1.2012 — 19:54

77 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. OT?
    Nutně musím k tomu Škvoreckému vzpomínku:
    Bylo nebylo báj vočko léto ´83 či 4, suchopárné jako v Honzlové, a pracovala jsem v okresní knihovně. Vpochodovala dáma (bývalá ředitelka okresní knihovny, po 68. sesazená, spíš pro jistotu než „pro něco“), která v tu dobu brigádila v tom smyslu, že objížděla vesnické knihovny a trochu je uváděla do pořádku – rozumějme, že šetrně vyhazovala v každé kůče stovky Stalinových spisů a pod.
    V náruči nesla 6 Škvoreckých z obce eN, šmarjá – socialistická tularemie přetrvává – prostě z Lukavice, a protože si Škvoreckého až tak necenila, jen to utrousila ve dveřích u šatny. Málem jsem si zlomila obě lýtka, jak jsem se vymrštila a jala se ji přemlouvat, ať mi je prostě dá. (Suď bůh, jak to uniklo cenzorům let 70., asi si špatně naplánovali služební cesty či co.)
    Dala mi je. Ostatně dycky mne považovala za podřadnější sortu, žádná stará škola, minisukně a vůbec podivné chování. Dala mi je zřejmě ze soucitu s mou mozkovou kapacitou a nepřiznala je do přehledu.
    Borůvku jsem o pár měsíců později objevila v trafice kousek od náměstí a až zpětně jsem pochopila, že trafikant si nenápadně přivydělával a stavěl na pultík malinkou přihrádku s knihami z vlastní knihovny, zejména edici Smaragd. Tu lidi brali. Chicht.
    Takže v jediném roce, bez opisování na 8 průklepáků, jsem získala téměř celého Škvoreckého. Za jednu dvacli a pár sladkých řečí.
    To by ocenil. Chicht.

  2. George, ja kdyz se na nektere ty fotky kouknu, tak mam zavrate i v sede. 🙂 Zejmena na vrcholu tech skal. Ale stejne to musel byt krasny pocit.

  3. Mila Pitrysku, i ja se pripojuju s pranim vseho nejlepsiho, hlavne zdravi a pohody. (h) (d) (^) a (f)

    1. Chtěla jsem to sem napsat už odpoledne, ale nechtěla jsem rušit místní idylku.
      R.I.P.

    2. Před chvílí jsem se to dozvěděla od Bětuláskové. Moje minulost se proměňuje v pohřebiště, ale co bych taky chtěla. Nakladatelství v Torontu byla naše síla, objednávali jsme si knížky a těšili se až k nám přes moře dojdou. Byly součástí našeho tehdejšího bytí. Vlastně bych se k nim měla honem vrátit než odtud zmizím i já. Knihy, jeho dílo na štěstí nezmizely. Ale stejně si tu teď smutním. ;(
      I to nebe tady pláče, prší a prší a prší.

      1. Taky jsem si u nej objednavala knizky. A jednou jsem s nim byla v Ann Arboru na pivu. Mam jeho psani moc rada. Snad nejvic ze vseho mi utkvela v hlave kratka povidka – vysla jako samostatna knizecka: Legenda Emoke (‚o“ s prehlaskou). (rose2)

      2. Je to tak. Josef Škvorecký se zasloužil o stát. A parádně. (cz)

        Byla to „Honzlová,“ viď?

        1. Ano Bětuláskovo, byla to Honzlová. Děkuji žes mi připomněla titul knihy Zdeny Salivarové na který jsem si nemohla vzpomenout ačkoliv si pamatuji téměř všechno z té knihy. A třeba Škvoreckého povídky, třeba tu o slečně Stříbrné. Tu plovárnu mám před očima. Když něco čtu tak mám pocit jako bych těmi postavami byla v životě a nebo je hrála na jevišti. Je to zvláštní stav.
          Nebudu smutnit, vyhledám si ty knížky a znovu si je přečtu. (think)

          A mám to za 13.

          1. Nesmutni. Je to o našem životě. JEHO život se nakonec vyvedl.
            Jdi číst, jdi, to by Errol považoval za nejlepší poděkování.
            🙂

            1. Lásková, tos napsala moc krásně… děkuju 🙂 Asi si vezmu Smutek poručíka Borůvky, tu mám moc ráda… A R.I.P.

        2. Abych úplně doplnila výkřik, chci říci, že Josef Škvorecký se zasloužil o stát tím, že spousty let provozoval nakladatelství a vydával knihy, po kterých jsme jen tesknili, a futroval je do Evropy.
          Odvedl úžasnou práci. Smekám!

    3. Jeho Zbabělci byli asi první „zakázaná četba“, kterou jsem četl. Pak ještě Smutek poručíka Borůvky a spousta dalších. Tankový prapor jsem kupodivu četl až po ´89 a byl jsem děsně překvapený, jak to sedělo na to, co jsem zažil o nějakých 30 let později. Opravdu se zasloužil o stát. (u) (rose2)

      1. Užil vláštní a dlouhý věk a dočkal se, čeho chtěl. Šťastný to muž – pravila by kněžna.
        Není proč truchlit, je třeba číst. To postačí.

    4. Ach, Dan Smiřický už vyhrává slečnám za Duhovým mostem! (u)

      Co mi vytanulo hned na mysli:
      Sedmiramenný svícen. Poručík Borůvka a jeho smutky. Danyho Hořkej svět, který jsem v pubertě úplně očetla, protože v něm byly stopy ke Zbabělcům a ztrácejícímu se světu.
      Jan Zábrana, ke kterému mě Josef Škvorecký dovedl.
      Mirákl, který jsme s přednostou četli na balkóně v bytě mé tety na Proseku, bylo srpnové horko roku 1985 a tak jsme skoro celou noc seděli venku a dole v autě nervózně kouřili estébáci a čekali, kdy půjdeme spát. Četli jsme celé tři dny, co jsme tam byli, protože bylo co; byl to zvláštní milostný víkend. 🙂 A ten Mirákl mi pak teta objednala v Torontu a dostala jsem ho jako svatební dar pod stromeček a mám ho dodnes.

      Děkuju a sbohem, pane Škvorecký. (rose2)

      1. Je, Vave, Mirakl, myslim, ze to bylo ono, jsem taky cetla v samizdatu ve velmi dobre hlidanem byte. 😀

        Pamatujete lidi ty knizky na pruklepovem papiru, asi tak sesta kopie z psaciho stroje. Vzdycky jsem je brala do ruky s velikou uctou. Manzel me sestrenice jich jeste spoustu ma doma.

        1. JJ, taky jsem opisovala. Na knížkách u tety bylo ale úžasné to, že to byly opravdové knihy, přes kořeny nesené z různých konců světa. 🙂

  4. Jiříku, díky za další putování. Když jsem četla, že jste jeli lanovkou na Hrebienok, řekla jsem si: „Vida, děvčata začala konečně polidšťovat“! Ale vzápětí mne z tohoto omylu vyvedly fotky, jak skáčete do ledové vody tatranského plesa, brrr.
    Protože jsem se dostala na Zvířetník až nyní, přeji všechno nejlepší, hlavně zdravíčko našemu Pitrýskovi (^) (rose1) .
    Počasí dnes na brněnsku opravdu víc než jarní. Pár fotek z kopečku, zvaný Žuráň, kde je také památník na hroznou bitvu tří císařů u Slavkova.
    http://dig.rajce.idnes.cz/Na_Zurani.

    1. Jo, tak to tady naopak v noci mrzlo vydatne, bylo tak pet pod nulou, sviti slunko, ale fuci silny studeny vitr a dnes v noci bude jeste hur. A ty krasne kamelie, co jsem se tudle s nema holedbala, dve noci mrazu a vetru newvydrzi. Teda myslim ty otevrene kvety. Budu muset pozadat Cheta, at na ne hodi stara prosteradla a deky.

  5. Mila Jano Ba, to mne moc mrzi, ze vam odesel kamarad Ross. Byl a zustane krasnym psem s moudryma ocima. (u)

    1. Přilípnu se pod Hanku. Jani, moc mne mrzí, že jsi ztratila kamaráda. Soucítím s Tebou (rose2) .

  6. Georgi, hned bych vyrazila… teda upřímně řečeno s tebou zrovna ne (chuckle) , ale někam do zelenýho 🙂
    Teda fotky jsou to moc pěkný (y) . To jste fakt už v roce ´63 fotili na barvu?

  7. Byli jste obvážní, silní, hbití, nerozbitní, neúnavní, neoddělatelní, s přebytkem energie – prostě mladí (flex)
    A uměli jste si to mládí užít, jen co je pravda.

  8. Milá YGO, máš v e-mail adrese ve jméně nějakou tečku? Posílala jsem ti mail a vrátil se mi se slovy : Sorry, no mailbox here by that name. Adi jsem si zaznamenala tvou adresu chybně. 🙁 :O

  9. tak jsme byli právě v lese. Sníh taje – zbytky jsou jen na severních stráních. Všude zurčí potůčky, les je krásně podmáčený. Nádherně svítilo (sun) dojem předjaří dokonalý.
    Začalo hodně foukat, však taky předpovídají na severu orkán…
    Co mě překvapilo, jsou hodně narašené obří pupeny devětsilu. Prostě i na horách to vypadá, jako by jaro klepalo na dveře (wasntme)

    Ale ona to zima asi ještě jen tak nevzdá. Betka spokojená – lítala a čenichala a hrála si na Indiány – prostě blbošila (chuckle)

  10. Milý Georgi, četla a připravovala jsem článek už v neděli, tak jsem to udýchala 🙂 Včera a dnes bych vám přišla maximálně zamávat z okna 😀

    Můj obdiv mají především ta děvčata, že s vámi dokázala držet krok – klobouk dolů! Vždyť to bylo na titul Miss Yetti 😀

    1. V sedě z křesla udýchám i Mount Everest 😉 , v reálu mi dělá problém i větší kopeček. Holy kila, věk a teď ještě chcíp, který ve mně furt aspoň občas hvízdne… Letos jsou chcípy velmi vytrvalé, tak držím palce všem marodům.

  11. OT pro Webmaster.
    Včera jsem v Povídce měla malý příspěvek v komentářích. Před komentářem se objevila poznámka „Komentář čeká na schválení“. Nikdy dříve jsem to neviděla, žádné sprosté slovo jsem nepoužila, nikoho jsem nenapadla. Proč se to objevilo a víš, co to znamená?

    1. A neměla jsi tam náhodou dva odkazy? Jeden odkaz to bere bez problémů, ale dva už se musí schválit.

    2. Jani, to mě moc mrzí a zrovna tenhle komentář… vím, jak zle se ti psal (h)
      Já jen jak je mi blbě, tak jsem měla udělaný Zvířetník dopředu, abych si mohla tiše (no dobrá, s mohutným kašlem) umírat a nemusela k počitadlu. tak jsem to nezjistila. Moc se omlouvám. (f)

        1. JanoBa, je mi to moc líto a hladím po tlapce, objímám Tě (hug) .
          Vím moc dobře jak to bolí. Přeji kamarádovi klid a prosím aby tam za duhovým mostem pozdravil ty moje Štěstíčka, co už nejsou. (h)

    3. Milá JanoBa – je mi to tak líto, že Štěstí Ross už rozdává radost jinde. Ale určitě pořád koutkem oka hlídá Duhový most a já vím, že až jednou, za dlouho, ho překročíš, bude mezi prvními, který tě radostně uvítá.

      No a věřím, že až příjde ten pravý čas, CD ti pod nohy a do náruče přistrčí další nefalšované Štěstí.

      1. Milá Jano Ba, soucítím s tebou, za život už jsem se takhle musela mockrát loučit a vím že to není lehké. (u) Lehké je to pro ty co odešli, ať už to byli lidé a nebo zvířátka, ti už se netrápí a je jim dobře tam za Duhovým mostem. Objímám tě. (hug) (h)
        Mám tu jedno kratičké video, jestli najdu tvoji adresu tak ti je pro potěchu pošlu. (inlove)

    4. Milá JanoBa, na Rosse se moc dobře pamatuji z Dumky a je mi tak moc líto, že jste se s ním museli rozloučit. Ale právě zde, na Zvířetníku my všichni, kteří jsme tuhle velkou bolest prožili víme velmi dobře, jak vás to oba bolí a jak je vám smutno. Když “němá tvář”, se kterou strávíme celé dny a roky najednou není, to ticho která po sobě zanechá, má (alespoň pro mne) takový zvláštní, smutný, bolestný “hlas”. Já mu říkám “soud of silence”. I když samotná známá píseň s těmito slovy je o něčem jiném, melodie je to krásná. Proto na ní posílám jeden odkaz, kde obrázky tak trochu otevírají tajemnou cestu k duhovému mostu, který Ross přešel. Hladím nadálku. (u)

      http://www.youtube.com/watch?v=Kva1NOJemPo&feature=related

  12. (f) Pitrýsek má narozeniny! (f)
    Přeju ti všechno nejvíc nejlepší! (inlove) (sun) 🙂 (^) (dance) (music)

    1. Tak to rychle spěchám s přáním:

      Já malé poupě, já tu stojím v koutě, já vinšovat neumím, já tě radši virtuálně políbím.

      Štěstí, zdraví, dlouhá léta ať nám Pitrýsek stále vzkvétá.

      A splň si jedno tajné přáníčko.
      (h) (f) (^)

      1. Ano, ano, Pitrýsek ať nám vzkvétá a vám všem dodatečně, neb internet doma nemaje, přeju do Nového roku všechno NEJ!

      2. Milá Pitrýsku, všechno nejlepší, pevné zdraví tobě i celé smečce a splnění tří nejtajnějších přání (inlove) (^) (d) (sun) (rose1)

    2. Hodně zdraví, štěstí, modrý domeček ještě víc modrý a chipsy fousaté! (inlove) (h) (^) (d) (dog) (dog) (dog)

    3. Drahá Paní na Čipsíně (inlove) ,
      jménem Anky von Krabitze, Mikesze von Rourowitz, Berta von Krawin a Rozálie von Street Ti skládá hold jejich nepatrná služebnice. Mám Ti vyřídit přání dobrého a stálého zdraví a pohody a čtvernožci až Ti vzkvétají. (h) (sun) (f) (^) (d) (music) (coffee) (h)

    4. Teda mít narozeniny hned po vánocích, to je snad za trest 😀
      Milá Pitrýsku,přeju Ti hodně zdravíčka a pohody…. (hug)

    5. Milá Pitrýsku (inlove) , přeju ti všechno nejlepší a hodně zdraví, aby sis do nejlepší mohla řádně užít (sun) (h) (f) (^) (d) (dance) (dog) (dog) (dog) (cat)

      A najdi si občas chvilku a nakoukni – chybíš nám tu (blush)

    6. PITRÝSEK SE NÁM NARODILA (h)
      Všechno nejlepší pro paní na Čipsíně
      (dog) (rose1) (dog) (rose1) (dog) (rose1) (cat) (rose1)

    7. Dobrý den všem dobrým lidičkům.

      Ozývá se Vám plšičák Pitrýsek. Děkuji za všechny krásné články, které si tady mohu přečíst. Děkuji milému Jiřímu, zvanému George, za tůry po světě. Někdy si popisovaný kraj mohu vybavit velmi podrobně a barvitě, protože mě tam zanesly moje toulavé boty toulavé (zaviděné mnohými, neboť jsem si nechala opatřit pevnou podrážkou tetiny jezdecké boty z krásné hnědé kůže. Holeně se jen blýskaly a nejen proto jsem si je, na noc, dávala pod hlavu).

      Milí moji, děkuji úpřímně všem za krásná přání k mým letošním přirozeninám. Je to tak. Doslova s každým Novým rokem jsem o rok starší (a to je hnus starosto!).
      Obvzlášť děkuji za přáníčka pevného zdraví, protože už od podzimku mnou cloumá nějaká ohavnost které se nemohu zbavit. To jsem ještě nezažila, mít scípa čtvrt roku. Tak pá, já se zase ozvu z poza bučka.

      1. Milá Pitrýsku, přeji Ti zdraví, štestí a lásku – to ostatní již přijde samo. Krásný den, týden, rok, pětiletku i století Ti přeji ze severu na jih. (h) (rose1) (d) (^) (cash)

      2. Milá Pitrýsku, paní mnoha řemesel a psů, všechno nejlepší a hodně, hodně zdraví,hodně lásky zvířecí smečky a hodně krásných kloboučků od modistky, přeji z celého srdce za celou naši smečku. (h) (f) (sun) (d)

    8. Všechno nejlepší Pitrýsku! (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) Hlavně zdraví ať se upevní a dozvuky chcípu rychle zmizí. (y) Dostaneš ode mne štěstí a štěstíčko emílkem, snad tě potěší. (inlove) (hug) (h)

  13. Zdravím od žabek- v noci tu lilo, i když si myslím, že v lednu by mělo spíš sněžit.
    Dík za další povídání, ale výstup na horu s 30kg batohem si dneska moje bolavá záda radši ani nepředstavují.

  14. hezké úterý všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    Dík za další střípek ze starých kronik.

    Počasí stále podivné. Teploměr stoupá do výšin v této době na tomto místě nevídaných…

  15. Milý Jirí – super fotky. A je videt, ze jste si polepsili, kdyz jste zacali s sebou brát i holky – vzdyt i to pocasí prestalo být psí a je spís pro kocku (chuckle) . Tesím se na dalsí pokracování.

    P.s.: za vás zocna zoval Ludva? Já uz ho znám jen pod jménem Oskar (wasntme) .

    1. Milá YGO (inlove) , řekla jsi to skvěle a tak se pod Tebe, s dovolením, bezpracně přilípnu. (nod) Počasí pro (cat) ! (y)
      Přeju všem krásný den. (h)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN