Dívám se z okna a je to jisté – sněží! Honem vyhodnocuju, jak moc je asi půda promrzlá a jaká je předpověď – jestlipak nám sníh vydrží? A dělám si starosti, že nevydrží.
Ať to zní jakkoliv praštěně, jsem i ve svém věku připravena nadšeně počítat připadané centimetry a fascinovaně koukat do závějí, přestože život na malé vesnici poměrně daleko od silnice v tom případě znamená bolavě důvěrné přátelství s hrablem, lopatou a koštětem.
Vždy si snažím připomínat všechny nevýhody zimy. Musím ometat auto a škrabat skla. Musím odklízet sníh. Pokud musím vyjet z domu brzy ráno a v noci to vypadá na sněžení, nikdy nevím, jestli se mi podaří se s autem vyhrabat k silnici. Silnice kloužou, hromady sněhu brání pořádnému parkování a nemyslící řidiči jsou nebezpečnější než kdykoliv jindy. Jenže to mi vůbec nevadí, stejně kvílím, když začne tát.
Nemůžu za to – mám to vrozené. Nemůžete být vychováváni sněžným mužem, aniž by to na vás nezanechalo nějaké následky. Tedy nechci říct, že by byl můj otec porostlý srstí a potřeboval nadměrně velkou obuv, ale narozen v hloubi Krkonoš trpí sněhovou mánií, byť celý svůj dospělý život prožil v Praze.
Je nadšený od prvních podzimních vloček až k jarnímu tání. To sice lituje, že sníh mizí, ale příroda ho odmění jiným jevem, který těší jeho srdce – a to množstvím vody bublající po horských stráních a plnící dva potoky, velkolepě se slévající pod rodnou chalupou.
Přestože nesdílím jeho nadšení pro lyžování, ta nutkavá touha prožít zimu mezi závějemi stále doplňovaného sněhu mě nedokázala opustit ani poté, co jsme měli v Norsku v zimě mezi roky 2008 a 2009 sníh nepřetržitě pět měsíců a hustě sněžilo ještě na začátku dubna.
Potíž je v tom, že sníh městu sluší jen prvních pár hodin, zatímco potíže dělá mnohem déle. Lidé ve městech si většinou přejí sníh jen na horách, takže nadšení mého otce na ně nepůsobí zrovna pozitivně. „Tati,“ žadoním obvykle. „Prohlídni si svoje oblíbené krkonošské webkamery a venku radši nic neříkej. Nebo ti ještě někdo něco udělá!
Poslední dobou to bývá o tom, že ,,sněhová“ zima bývá až od vyšších poloh, což je pro mne naprosto ideální. A s tím škrabáním oken: Netřeba. Nastartuji, zapnu rozmraz, vnitřní oběh vzduchu a klimatizaci a po dvou minutách volnoběhu odjíždím s dokonale rozmrzlým autem. (S rezervou Euro 5, takže spotřebu a exhalace řešiti netřeba).
(sun) (*)
Vzkaz od Veram
Vážení a milí Zvířetníci,
dovolte mi, abych Vám touto cestou poděkovala za tu obrovskou spoustu dárků, dopisů, pohlednic a přání, které jste připravili pro Veram.
Máma je bohužel stále v nemocnici, kde se snaží postupně velmi pomalu rehabilitovat, stále je upoutaná na přístrojích, které jí pomáhají dýchat, ale vypadá to, že se její stav krůček po krůčku zlepšuje. A k tomu jste nám hodně pomohli i Vy! Včera jsem předala dárky – máma měla narozeniny, takže se to velmi hodilo.
A NESMÍRNĚ JÍ TO POTĚŠILO.
Předčítali jsme si postupně všechna krásná přání a vzpomínky, které jste do nich vložili, máma zatím nemůže mluvit, takže se vyjadřuje jen očima a úsměvem a oči jí jen zářily. Brala do ruky jeden dárek po druhém, což jí až do včerejška nešlo! (měla problém s drobnou motorikou) a najednou sama otevírala jednotlivá přání. Zatím sice s velkým úsilím, ale bylo vidět, že jí to za tu námahu stojí. Dotýkala se překrásných paličkovaných krajek, voskovaných zlatých stromů, hladila anděly pro štěstí i okna plná hvězd. Otáčela fotografie a jednotlivá přání, aby věděla, od koho jsou. A pořád se usmívala. Sama si četla ta přání, u kterých to zvládla bez brýlí, a bylo vidět, že má velikou radost. Větší podporu jste jí snad ani poskytnout nemohli. Ukazovala sestřičkám kalendář z druhé strany světa i všechny ty hvězdy a měsíce v přáních i fotku jí a Milana na minulém Pražení. Musím říct, že jsme nakonec obě byly dojaté jak želvy .
Jasně se vyjádřila, abych Vám napsala a poděkovala.
Tohle bylo včera, dnes jsem za ní byla znovu a gestem mě požádala, abych znovu vyndala celý ten balík a přihlíželi jsme a prohlíželi.
Nemohu Vám všem jednotlivě poděkovat, protože v té spoustě bych určitě na někoho zapomněla, ale dovolte mi, abych speciálně poděkovala Myši a jejím Myšátkům, kteří vyrobili překrásné obrázky plné hvězdné oblohy, veselé a radostné, ke kterým se máma několikrát vracela, každý obrátila a zkoumala od kterého myšete který je, a pak Vave, která nejen napsala krásné přání, ale i vše shromáždila a přinesla mi to až domů.
Jsem nesmírně ráda, že si máma našla takovou príma partu, jako jste vy a moc a moc vám děkuji za podporu.
Mira, dcera Veram
(*) (*) (*) (*) (*) (*) (*) (*) (*) (*) (*) (*) (*) (*)
Milá Miro, máme velkou radost, že přáníčka splnila svůj účel. Vyřiďte prosím mamince, že na ni myslíme, skoro každý den se někdo zmíní. Na její narozeniny jsme samozřejmě zapomenout nemohli (inlove) – najdete je pod článkem Rozcestník: Z Brna do Portlandu.
Věřím, že ona to zvládne – je bojovník (inlove) A děkujeme, že jste nám napsala!
(*) (sun) (*) (sun) (*) (sun) (*) (sun) (*) (sun)
Milá Veram, mám velikánskou radost že nemoc ustupuje. Ten QiGong, který jsi cvičívala opravdu k něčemu byl. Můžeš cvičit dál jenom v mysli jestli máš chvílku času, ale jsi asi zaneprázněna jiným cvičením. Ty jsi nesmírně silná a já tě obdivuji.
Slunce mívá zatmění ale pak se zase rozzáří. Ty jsi naše usměvavé slunce a už se k nám rychle vracíš a zase začínáš zářit. (sun) Myslím na tebe dennodenně a dál ti držím palce. (y) (y) (inlove)
Milá Miro, moc děkuji za zprávy o mamince, zvlášť když jsou tak nadějné. K narozeninám jsem posílala Veram e-pohlednici přes Webshots na maminčinu adresu a teprve pak jsem si uvědomila že třeba nehlídáte její poštu na internetu.
Prosím vás obejměte za mne maminku a ať je tak silná i nadále. (wave) (inlove)
Děkujeme za zprávu, milá Miro. (inlove) Mám obrovskou radost, že se Veram zlepšila jemná motorika. Pevně věřím, že bude stále lépe a že Veram brzo zvládne i to dýchání.
Moc ji pozdravujte, prosím. (h)
Tohle je nejhezčí dárek k vánocům, moc si přeju, aby bylo stále lépe a lépe…
Milé Zvířetníky srdečně pozdravuje, krásné Vánoce a dobrý nový rok přeje všem paní z obecního úřadu v Hejnicích, se kterou jsme jednali kolem loňských povodní a vánoční nadílky. Loni touhle dobou byli do Dedina oblíbeného sněhu zasypaní až skoro po uši a přesto všechny naše dárky stihly se dostat k adresátům.
To přání strašně ráda všem Zvířetníkům vyřizuju.
Baty, díky za vyřízení. Věř, že jsem si na Hejnice vzpoměla i během roku. Přeji jim letošní Vánoce, které mají jistě veselejší než loni po té hrůze.
vždycky si na Baty vzpomenu, když jedeme do hor kolem hejnického kostela (nod) Prostě Hejnice – to je pro mě teď nejen parádní barok pod Jizerskými kopci, ale i stále provizorní mosty a akce Baty 😉
Děkuju, Baty. Vzpomínala jsem na ně, doufám, že už je jim líp.
Děkuju za milé komentáře a Zaně za pražský sníh (rofl) U nás také nasněžilo, ale teploty neslibují, že by vydržel (shake)
Měli jsme ale se psima krásnou zimní vycházku a doufám, že jich bude víc (angel)
tady se teď sype velmi vydatně. Takže co??? Jdu házet (nod)
jestli to není krásný, když každej dostane to, co chce (chuckle)
V Bohnicích prej odpoledne sněžilo, dole v Paze to byl déšť. Ostatně roztálo i tady. To jsem zvědavá, jestli to přes noc zmrzne… 😛
Dede, já ti ten sníh přeju. Přeju ti ho všechen, i ten pražskej (chuckle) :*
tady se to sype tak nějak po troškách celý den. Odpoledne to bylo dost mokré a sedlo si to, teď už zase sníh přibývá. Je ho asi 7 cm – trávník je celý bílý, stromy mají obílené větve – je to hezké, čisté.
Ale má přijít obleva… takže bude zase bahno…
Zmrzlo. Ráno byla auta šedivá, ale už je zase nad nulou.
Jsem tu na skok, ještě něco dodělám a pak pádím domů. Musím říci, že mě od té doby, co nemohu lyžovat, sníh doopravdy nechybí. Vloni dokonce urychlil destrukci mého kolena, díky vyšší námaze při chůzi ve sněhu kombinované s těžšími botami se obrousil ten zbytek chrupavky na čéšce a propajdala jsem se až do jara. Doteď po několika injekcích nejsem na loňské „předlednové“ úrovni a asi už nikdy nebudu. Já vím, ono by to stejně jednou přišlo, ale ta spojitost je naprosto jasná. Začalo mě bolet okolo 24. ledna. Čirou náhodou jsme byli už několik týdnů zasypaní sněhem.
Dede, promiň, ale tohle jsem sem musel dát: http://www.novinky.cz/krimi/254231-zena-se-zhroutila-kvuli-kradezi-auta-pak-vyslo-najevo-ze-parkovala-jinde.html?ref=boxE (rofl) (rofl) (rofl)
Jen se směj ! Zaparkovala jsem maluška- svišťa(litrák suzuki) jednou krásně mezi dvě auta a pak jsem ho přes ty auta neviděla, panika jako prase,přednosta šel na lov a dohledal. Naštěstí. Takže ten stres docela chápu. (whew)
Tak v polabí jen prší se sněhem a je celkem nevlídno. Když jsem vytáhl psiska ven, aby učinila to, co je třeba, tak postála na zápraží , v očích výraz, jestli to jako myslím vážně, pak se milostivě nechala ukecat, leč šla co tlapka tlapku mine. Hrál jsem si na zimu a táhl za sebou dvoje saně. Psiska ožila až jsem to vzdal a zamířil zpět. Utřít tlapy a hup na gauč do tepla. To je to pravé místo pro psa. Nějaká radost , to ani náhodou. Holt znají Nohavicu. „To mokré bílé svinstvo padá mi za limec…“.
Moudří to tvorové. Mokro a zima není dobrá kombinace. Páneček má aspoň záminku ke konzumaci grogu, ale co chudák pejsek?
Psala jsem včera večer, nešlo to odeslat, tak to zkusím dneska.
Sníh mám ráda, užila jsem si ho roky a mám s ním spojenou spoustu krásných vzpomínek. Ovšem i tu, jak nám maminka v chatě nejprve balila nohy do starých novin a pak teprve strčila do botek, aby nám při sáňkování bylo teplo, ale ono to stejně moc nepomohlo. Boty se promočily a často jsme s bratrem plakali, že nám mráz zalezl za nehty. Čím jsem starší, tím méně toleruji zimu a jelikož sněží, až když je zima, tak se mi po sněhu nestýská. Když jsme bydleli v Bavorsku, byla jsem to já, kdo brzy ráno v teplákách přes noční košili odházel pro manžela výjezd z garáže, zatímco on se uvnitř chystal do práce. A pokud sněžilo znovu během dne (a velmi často ano), tak jsem musela házat znovu, aby se do ní zase dostal. A musela jsem pucovat chodník i během dne, Němci na to byli velice “pečliví a kritičtí”. To je sice vzpomínka jaký jsem byla machr, ale po repete netoužím.
Když tady u nás loni byla rekordní zima, napadl dokonce i sníh. Tedy jen taková tenká bílá pokrývka, ale byl to pravý sníh a vydržel celých skoro celý den. Sousedčiny kluci byli radostí bez sebe. Oba se narodili na Floridě a sníh nikdy nezažili. Pro mne těžké si představit, ale asi jako když vnitrozemské dítě prvě šlápne do moře. Sníh byl mokrý, tudíž těžký, ale krásně se klukům stačil na sněhuláka. Poskakovali pak kolem něho jako indiáni kolem ohně. Na sněhuláka byl skoro smutný pohled, protože druhý den začal fofrem tát jako Sněhurka, až z něho zbyla jen hromádka směsi sněhu, trávya a listí.
Moc ráda se dívám na sníh na fotkách, obrázcích a ve filmech, ale to mi stačí. Ovšem souhlasím, že čerstvě napadaný běloučký sníh, co jiskří až oslepuje a křupe pod nohami – tak to je ta správná zimní romantika.
Oprava, vypadlo slovo „sníh se krásně lepil“.. holt spěchám, aby to prolezlo.
Taky mi sníh na fotkách úplně stačí 🙂
….stůj, noho, posvátná místa jsou, kamkoli kráčíš… No dobrá i s tím sněhem to beru. (inlove)
Už jsem dozametala, u nás se říká „uchraňovala“. A jako u Evy B., technika je v pozoru, benzin a nafta zajištěny. Zásoby pečiva doplněny v mražáku. Krůty jsou ubezdušeny. Lyže čekají. Zvířata se13 radují, tedy mhm, psi, jó,kočkám je to jedno. Mojí paní ekonomce umřel venkovní kocour, tak jsem byla na pohřbu. Tady se dělají zvířátkům normální pohřby do země v truhličce, za účasti celé rodiny a přátel, na zahrádkách. Jeho kočičí partnerka sedí za oknem a za tři dny přibrala určitě dvě kila. (cat)
Prostě ladovská zima na Záhoří pod Hostýnkem začala. (*)
Sákryš, ta třináctka měla být ve chlívečku, nééé se potulovat v textu. (tmi)
Jennyyyy :-)baže může zima začít – a zatímco tady uklízejí „moji“, tvoje Záhoří i s Hostýnkem uklízí tatínek přítele a moje lepší polovička jim k tomu spravuje síť 😀 není ten svět malý? všichni se nakonec sejdem na jednom Zvířetníku 😀
Týýý, brďo, to jsou mi věci. Jestli se ti chce tak mi něco písni na svetlickokrucánekseznamteckacz
Síť nám spravuje bájné O2 páč mám drát ale doma a vůkol je bezdrát z města pod Hostýnem, tak to jste vy?
baže napíšu 🙂 a byla jsem jen malinko vedle – jste susedi, všecko jeden kraj 😀
jo a všem kočičkám to není jedno… Snížek velice bedlivě dohlíží na snížek, zda ladně padá, úhledně se klade na chodník a keře, jestli správce ometá schody, jestli to sousedovi s jeho psí bábinkou neklouže 😀
U nás loni bedlivě sledovala sníh dvojkočka 🙂 Seděla na parapetu a synchronně kroutila hlavou, případně zvedala tlapky jako balet ČS televize. Letos ještě nemá co sledovat, ale třeba to taky přijde.
No, jo, ony teď pozorují novou Áju a tvoří si k ní vztah. To jsem sama zvědavá, co bude dál.
Mia se už odurazila,začala chodit dolů a bezostyšně se před Ájou producíruje. Čita zatím zkoumá ale nic si z pesa nedělá. Ája není agresiví a než si jich všimne, jsou holky v trapu, zaujmou pozice a přemýšlí.
Daník chudák má samou láskou oslintanou hlavu.
(inlove) (dog) (dog) (cat) (cat) (wave)
OT – …Na základě provedeného šetření a opětovného telefonátu s majitelkou fenky policisté zjistili, že labradorka skutečně v Praze vběhla nejdříve do autobusu MHD, se kterým odjela na Černý Most, kde přesedla na autobus do Jičíněvsi. Zde pak vystoupila a spořádaně počkala na šťastnou majitelku, která si ji vyzvedla…
http://www.novinky.cz/koktejl/254218-prazska-fenka-si-udelala-vylet-autobusem-do-jicinevsi-i-s-prestupem.html
(rofl)
Tak už tady zase pada to mokre bile cosyk, ja dumam, kaj su kliče od traktoru a kaj je z něho radlica na snih. Pustim Nohavicu a vyjižďam.
A teď vážně. Sníh nemusím, ale pro radost dětí (i psů) ho trpím. Nicméně se s každoupadající vločkou víc a víc těším, až sníh zmizí a svět začne jarně vonět místo smradu z Bursíkových torpéd (pro neznalé PET láhev naplněná pilinami a odpadky a dolitá olejem) a mizerného uhlí.
Honzo, naše vesnička už letos páchne podstatně více než loni. Hlavně po tmě, večer. Vím o čem píšeš a dovolím si používat název Bursíkova torpéda 😀 .
Hm, loni ještě bylo cítit jen uhlí, ale letos jde z některých komínů něco úděsnýho. 🙁
Tak u nás zatím všechno v pořádku, jen výrazněji přibylo vůně páleného dřeva ( a tedy zřejmě krbů a krbových kamen). Bursíkova torpéda se nekonají. Snad to vydrží.
U nás to začalo už vloni někdy kolem poloviny zimy. Teď se smrady objevily jen, co šly teploty pod nulu. Se obávám, že dokud nesníží daně na některá paliva, situace bude horší a horší. (envy)
U nás se to taky objevuje – asi ne tolik, ale občas je to znát 🙁
Až bude topení elektrikou, nebo plynem levnější, než pálení bordelu, zmizí smrad z komínů sám od sebe. Jenže to se dřív začne zeměkoule točit pozpátku a voda téct do kopce! (devil)
Krakonoši, je mi líto, ale topení elektřinou a plynem nikdy nebude levnější než topení odpadem, už z toho prostého důvodu, že to „druhé“ je ODPAD. Tedy něco, co v podstatě cenu nemá. Jistě, mohlo by být levnější, takže by se k odpadu uchylovalo méně lidí. Ale šetřílky, kteří udělají cokoliv, když je to „zadarmo“, najdete vždycky…
Snažím se, aby se elektřinou dalo nejen topit, ale i jezdit autem zdarma, zatím to vypadá nadějně. A pokud jde o ty ,,šetřílky“: Mají snad při současné úrovni důchodů a cen za palivo jinou možnost? :@
omlouvám se – OT
Dede, Hrad si dal načas, ale možná i tvůj mail napomohl
http://www.hrad.cz/vaclavhavel/index.shtml
A kdo myslíš, že celý pohřeb organizoval? Dede nebo Hrad?
pointa?
Ač po generace Pražák jako poleno (správně po „dědečkovsku“ bych měla říkat „Pražka“), miluju sníh, čím víc tím líp. Loni koncem zimy jsme po dlouhé době mohli vyhodit běžky na sníh před domem, vyrazit k řece nebo do kopců – to je u nás jedno, stejně většinou skončíte na Karlštejně nebo ve Svatém Jánu 🙂 . Úžasné – něco takového léta nepamatuju. Jen v tom případku nevím, jak to bude s tou genetikou. Sníh má v genech spíš terra než já.
Jinak děkuju všem za včerejší přání k svátku, přeji krásné Vánoce, a všichni moc myslíme na veram (sun) O moc víc toho nestíháme, ale Vánoce budou! Štolu jsem zvládla, dárky taky, MLP včera přivlekl jedličku (tradičně bude viset od stropu) a s dítky – taky tradičně – přestává být k vydržení. Kočkosmečka se stáhla do vyšších sfér, odkud nás sleduje okem nevlídným. A to ani nemám pocit, že bychom tu řádili nějak přes míru v kraji obvyklou…
ve Sv. Janu pod Skalou jsme bydleli do roku 1978 🙂 a tam si pamatuji zimu, že cedule se začátkem obce byla zasypaná až skorem k nápisu 🙂 a sněhuláci velcí jako dospělý mužský a sáňkování dolů po silnici od domu „Na Mlejnku“ a les, celý zasypaný bílou nadílkou… a Vánoce a těšení na dárky a strom jako hrom, co se vešel do obývacího pokoje, protože do stropu bylo cca 3 m :-)mám někde fotku vedle závěje, která byla vyšší než já 🙂
Potichu, avšak radostně hlásím, že v Praze nesněží. Na rozdíl od několika posledních let, na rozdíl od loňska, kdy sníh v Praze ležel nepřetržitě od 24. listopadu cca do 10. ledna a nad ním těžce stála inverze, tu máme chodníky většinou suché a větší mrazy zatím naštěstí nejsou.
Sníh by MOHL napadnout na Štědrý den ráno a potom na silnicích a chodnících roztát; ano, na trávnících, v rokličce a v lese by ještě chvíli mohl zůstat. A venku za Prahou třeba taky, na horách určitě ano – jojo, tak nějak by měla vypadat MOJE zima. A teploty nejvýš do mínus pěti a jen po dobu nezbytně nutnou, aby se vše ozdravilo. 🙂
Z toho je dostatečně jasné, že nejsem dědičně sněžná. (shake) Ale taky to nesmím moc nahlas říkat, nebo mě sněhomilové zaházejí sněhem a schválně mi nepůjčí hlablo, takže budu muset zůstat zahrabaná ve sněhu až do jara. (whew) (chuckle)
Přeju všem krásný den! (h)
Z hloubi duše souhlasím ! (y)
už nám taky napadlo a Malušek vyjel sypat :-)na jiskřivý snížek svítí sluníčko a já jsem tady potichu potichoučku…protože jako správné motoristky nás nemáte moc rády 😀 ale my jsme nezaspali, už od října pečlivě chystáme techniku a cvičíme pluhy a sypače! takhle decentní nadílka, na kterou koukám oknem, by nám asi stačila všem… ve městě romantické 4 cm a na horách závěje kolem sjezdovek,iluze, že ano??? 😀 když ono ale musí pořádně sněžit, aby bylo na jaře dost vody, co dělat 🙂
Dnes mě vyhnal Garyk ven v pět ráno. Blíže lesa bylo na trávníku vidět že padal mokrý sníh, jinde už se rozpustil. Jinak do dneška pršelo už týdny a týdny.
Já mám sníh ráda, ale ne když jej mokrý a těžký musím celá bolavá odhazovat. A taky nemám ráda co se s ním v Götebořicích stane, to jest že se rozpustí a zmrzne v ledovou plochu, pak je naše oblast jedno velké kluziště. Ty dvě poslední zimy se stalo něco co jsem tu dříve nezažila. Sníh celou zimu ležel a když už byl hnusně špinavý napadl na něj nový. To ten nový bělounký někdy křupavý mám ráda. Ten co se třpytí jako diamanty. A mráz člověk cítí méně když je nasněženo. Sníh jako peřina, ale spát pod ním bych nechtěla. :O A letos to vypadá že zima proprší.
Na sníh mám krásné vzpomínky z dětství. To jsem jej nemusela odhazovat a tělo nebylo bolavé. Jenom pár domů od nás byl maličký kopeček tak akorát pro malé caparty a tam jsme se vyřádily na dřevěných saních rohačkách. A párkrát se stalo, a to je to co mi utkvělo v paměti, že padal sníh tak hustě a tak velkými vločkami že nebylo vůbec vidět před sebe. Domů jsme dorazily v rozmáchaných teplácích, žádné vodovzdorné oblečení nebylo. A nebo bylo ale my děti jej neměly. Doma v koutě hořela stáložárná kamna a bylo teplo, teploučko. Maminka nás vysvlékla z mokrých šatů které pověsila kolem těch kamen a přes asbestový paravám který tam stál. Považte asbest!?!? Teplo těch kamen bych tu chtěla mít, nad to není že ano Dede?
Když jsme byly trochu větší sebral nás tatínek a šly jsme sáňkovat na Pumberka silnicí dolů zatáčka nezatáčka. Páni to byl let, to byla rychlost. Dnes jsou silnice jenom pro auta, ne tak tehdy. Nikdy jsme tam žádné auto neviděli. Někdy se stalo že ten kdo seděl poslední se neudržel na místě a bum už tam ležel na silnici a pak musel čekat až se zase vyškrábeme nahoru.
Když jsem byla v Pardubickém divadle, jelo se na rekreaci na pár dní do hor. Už nevím do kterých, ale já na to nebyla vybavená. Svetr a bundu jsem měla ale jenom gumové holinky. Ale stejně to byla nádhera i když namáhavá když jsem zapadala do závějí a brodila se jimi. Dnes se divím že tam ty holinky nezůstaly pod sněhem. (think)
Mám ráda sníh, mám ráda sníh mého dětství a ráda se dívám na čerstvě napadaný plný diamantů. Takového je čím dál méně a sníh z dětství už vůbec není. A nebude… ;( (nod)
Aha, tak už je mi to jasný, jak to s tebou je, Dede. Ty prostě dědičně sněžíš. A když nemůžeš, tak aspoň pršíš! (inlove)
Abyt! (y) (inlove) Ty jsi na to kápla! (nebo snad sněhla? (chuckle) )
To bude vono (rofl)
Milá Dede! Do dnešního tématu jsi se trefila. U nás konečně trošku nasněžilo, sice asi dva centimetry, ale je bílo (y) .
Od dětství mám ráda sníh, ale s přibývajícími lety je to opravdu bolavá záležitost 😉 . Přesto, pohled na zasněženou, klidnou a spící zahradu, na okolní lesy a posléze na potůčky vody, tohle dělá mé dušičce móóóc dobře. Holomrazy nesnáším.
Já, ač narozena v horách, sníh upřímně nenávidím. Tady v Přerově má zima dvě podoby – buď holomráz (to po většinu doby, co tu bydlím) nebo v posledních letech sněhu pod zadek. Moje oblíbená varianta je holomráz 😉 , mé zmrzačené ruce moc dobře házení sněhu nedělá…Hm a od rána sněží, štěnda se na to tváří všelijak, alespoň není tak velký mráz, v noci u nás bylo mínus deset.
U nás letos zatím nesněží. Na dnešek spadlo pár symbolických vloček, ale nstojí to za řeč. A zdá se, že to roztaje. Alespoň o vánocích bych sníh docela snesla. I ve městě. Derry ho vlastně nezná (jako malá ho sice zažila, ale nepamatuje). Bude se jí líbit (jako ho milují velké holky). POkud sníh bude. Jak to znám, vnese se v nejnevhodnější dobu, až budeme potřebovat někam odjet. Ale co, větru, dešti neporučíme (naštěstí)
tady se stále sype a sype (nod) Jen hlásím, že jít sypat ptáčkům v pantoflích je blbý nápad. O mokrých ponožkách nemluvím… taneční vystoupení, co jsem předvedla na kamenných schodech ve skalce bylo zcela jistě úchvatné…
To by chtělo video 😉
Asi takhle … http://www.youtube.com/watch?v=DvRPlPrV3yk
A tady jsou fotky: http://gal.caminito.cz/thumbnails.php?album=57
Krása veliká převeliká! Jste moc šikovní.
Hezký (y)
Dobré ráno přeji všem milým Zvířetníků. Včera jsem se vůbec na Zvířetník nemohla dostat. Až to šlo tak zase nešel odeslat příspěvek. (envy)
Číst budu později. Všem mávám a díky za krásná písání. Zkusím odeslat zkušebně a uvidíme, uvidíme. (wave)
Dneska napadl letošní první- a ještě pořád trošku sype. Tak půjdu zamést chodník, odmést auto a tak. Světluška viděla sníh dneska poprvé- zkoumavě očuchávala tu bílou věc, co ji studila na tlapkách (dog)
Jééé – to je skoro o mně (rofl) A zrovna dneska krásně napadlo – už mám hrablo připravené – těším se, že vyrážím házet. Padají tiše velké vločky, všude čisto, bílo, klidno… Zahrada je překrásná.
Čekala jsem, že Beta vstane – ale nee, raději sdílí s páníkem ložnici, než by se mnou házela venku (chuckle)