Kdo jiný by mohl být v našem domečku domácí pán než devítiletý kočičák Packa. Tomu je samozřejmě jasné, že tady v okolí je všecko právě kvůli němu. Ať už to je domeček, zahrada, osazenstvo domečku včetně Habsburků a veškeré okolí v okruhu nejméně 250 metrů.

Packu dostala Míla na Vánoce 2002 od našeho staršího syna Petra a jeho partnerky Kirsty. Kocourek se neohroženě koukal po okolí z bezpečí Míliny dlaně. Bylo mu celých 6 týdnů a byl darován podobně jako o předešlých Vánocích Ferda. Complete package. To znamená oočkovaný, s mikročipem pod kůží, zásobou žrádla a hračkami. Je černý, místy trochu mourovaný, prsa, bříško a čumáček má bílé a zrovna tak má na všech čtyřech nohách bílé ponožky.

Dva hafani se snažili dostat chlupaté jednohubce na kůži. Byla to pro ně vítaná, samohybná hračka. Kocourek byl ale odvážný. Nahrbil se, na hafany prsknul, ohnal se po nich pacičkou zvíci malíčku u ruky a tak si zřídil jejich patřičný respekt. Navíc, se pohodově vejde pod knihovnu, kam čokli nevsunou ani přední pracky. Takže celý večer se točil kolem dalšího člena rodiny. Přemýšleli jsme jak ho volat a protože se dovede tak dobře ohánět pacičkama, dostal jméno Packa.

Později si Packa začal uvědomovat, kdo je, a začal si značkovat svoje teritorium, jak se na kočičáka sluší a patří. To bylo signálem, jak je v tomto kraji zvykem, udělat z něj „to“. Zručná místní veterinářka Erica provedla zákrok pod narkózou, pomocí tlusté jehly a vývěvy. Offending parts jednoduše odsála. Packovi to ani nepřišlo a už příští den řádil po domečku s Ferdinandem jako tajfůn.

A tak milý Packa rostl jako z vody a ve svém dospívání miloval následující zábavu. Dnes, milí čtenáři, dostanete spoustu produktů v sáčku. Polévku, pudink, mouku už namíchanou na pečení chleba nebo knedlíků. My jsme občas mívali v sáčku i našeho dospívajícího kocourka Packu.

Ten gauner si odmalička oblíbil krabice, krabičky a sáčky. Hrál si s nimi, schovával se v nich, nebo se v nich i vyspal. Když moje žena Míla dojde z nákupu, tak je jeho první bylo lézt do všech těch nových sáčků, co navíc mají i voňavý obsah. Tehdy u toho vydržel obvykle po zbytek dne. Proto nebylo nic neobvyklého spatřit, jak po kuchyni pádí sáček. Ovšem Packa ho měl buď na hlavě, nebo v něm byl docela zalezlý. Velice miloval, když ho v tom sáčku některý z nás zvedl a začal houpat, nebo i vyhazovat do vzduchu. Řičel u toho blahem a vyžadoval si repete.

Aby se po těchto adrenalinových orgiích Packa trochu uklidnil, tak jsme zavěsili sáček i s ním na knoflík dveří od špajzovní skříně v kuchyni. Pochopitelně ten lump kočičák nebyl v klidu a v sáčku vyváděl. Někdy tak, že i vypadl ven. Vůbec mu to nevadilo, protože to je necelý metr nad podlahou a po tomto výletu se dožadoval dalšího vsazení do sáčku. Asi si v něm hrál na malého klokana. Patrně to odkoukal v okolí, protože žijeme v buši v Austrálii. 🙂

Lovec

Jednu Packovi nabídla moje žena Míla čerstvě uhynulou myš. Na zkoušku. Tehdy ještě malému koťátku. Se svojí plyšovou si docela pěkně hrával, tak jak to dopadne se skutečnou. Z hravého koťátka se v mžiku stal dravec. Pohled mu zpřísněl a myš začal prohánět po kuchyni na zemi. Vrhal se na ni, fackoval ji a „zakusoval“. Jeho minizoubky však myší kožich neprokously.

Bylo evidentní, že myš má ten správný pach a na omak je pro Packu přímo neodolatelná. Když jsme se mu do této vážné a nadmíru vzrušující záležitosti začali moc plést, tak chňapl myš do požeráku a pelášil s ní do obýváku na koberec pod křeslo. Asi po dvaceti minutách divočení a natáčení videa jsme se s Mílou rozhodli Packovi myš odebrat. Co kdyby jen někde kousek ožužlal, že jo? Ale kocourek se s myší nechtěl rozloučit ani omylem. Nezbylo, než aby ho Míla chytila, a já jsem začal tahat za myš, co držel v tlamičce.

Packovi se to ale vůbec nelíbilo a začal vrčet a nadávat tak strašlivě, že se i Ferda polekal. Znělo to jako bychom měli v domku rysa nebo pumu. Po úporném přetahování a velkého kraválu ze strany Packy se mě podařilo vypáčit mu uslintanou myš z požeráku. Ještě že ho Míla držela, jinak by se vrhl po myši a v tom frmolu by mě jistě rafnul do ruky. A zoubky tehdy měl sice mrňavé ale jako jehličky. Takže hračku jsme Packovi odebrali a když pustíme videozáznam, tak dostane i sám Packa strach kdo to tak strašlivě vrčí. Ferda se pro jistotu uklidí do bezpečí, co kdyby to strašné zvíře, co vydává ty strašlivé zvuky, se i objevilo!

Jak v domku, tak i na zahradě nemáme jedinou myš, i když tu je po okolí myší a velkých krys dostatek. Packa je neohrožený lovec. Rád vyráží k večeru na zahradu. V minulých dnech se však držel doma, otevřenými dveřmi na zahradu pohrdl, spal v garáži. Avšak jeden večer se dožadoval vypuštění, i když z nebe visely šňůrky vody. Letos tu máme nějak podezřele vlhký rok. Buď „to“ už nemohl vydržet, nebo věděl, že se kolem domku toulá něco nepovolaného, protože „to“ dělá obvykle do kočkolitu v krabici v prádelně. Moje žena Míla vpustila pozdě večer Packu zpět domů.

Ráno se mraky roztrhly a vykouklo sluníčko. Za domkem, pod věšákem na prádlo, se skvěla krysa jako noha. Pacinka se kolem ní promenoval, a chlubil se svým úspěchem. Pravda, od té doby co ho máme, není v baráku jediná myš. Že bude lovit velké potkany, jsme však od něj nečekali. Tuším, že si zasloužil nějakou móóóóc dobrou kočičí konzervu.

Fotky najdete zde: http://hillbilly.rajce.idnes.cz/Packa_-_domaci_pan