BTW: Menší zlo

Nedávno jsem něco hledala v jedné z našich knihoven a opět mi padl zrak na knihu, kterou jsem nevzala do ruky už celou věčnost. Dokonce bych byla radši, kdybych ji nikdy nečetla. Je to Sofiina volba od Williama Styrona. Z mého pohledu je to děsivá výpověď o tom, jak snaha volit menší zlo vede do pekla. V běžném životě potom k pochybnostem a frustraci.

 

Příběh Sofie je příběhem špatných rozhodnutí, ke kterým ji vedla snaha zvolit vždy menší zlo z těch, které jí nacismus vnutil. Dokud volila za sebe, mohla s tím žít. Když ale musela zvolit, které ze svých dětí poslat na smrt, už se dostala za hranu snesitelnosti.

Ano, její strašlivé volby byly diktovány nacistickými praktikami a navíc, je to přece jenom kniha. Ovšem i když abstrahujeme od toho, že na světě je pořád dost podobných režimů či „jen“ smrtelná bída, která lidi stále staví před podobné volby, ani my nejsme nijak zvlášť chráněni.

Začnu trochu extrémním příkladem. Vezměte třeba těhotné ženy, kterým nevyšly správně genetické či jiné testy a ony jsou postaveny před dilema – donosit dítě, které možná bude těžce postižené, nebo jít na potrat? Ale to dítě se může narodit i zdravé… Co zvolit?

Z těch snazších je to potom třeba volba, zda odejít za dobrou prací a ztratit na delší dobu naději na normální rodinný život, nebo zůstat doma a jen doufat, že se nějaká práce najde – nebo nenajde. Či ten notoricky se opakující problém – jakou stranu zvolit v příštích volbách?

V novinách čteme o menším zlu velmi často – novinářům se ta fráze líbí. Judaismus a křesťanství principiálně odmítají zlo, a to v jakémkoliv množství, byť jeho existenci samozřejmě nepopírají. „Menší zlo“ tedy z jejich pohledu neexistuje. Jenže… život tyhle otázky přináší a kompromisy si vynucuje. Jak se tedy k menšímu zlu postavit?

Pokud se opravdu nedokážeme takové volbě ubránit, je třeba si pamatovat, že zlo je vždy zlo, i kdyby bylo menší. A tím, že ho zvolíme, se dobrým nestane. Můžeme si ale zkusit otázku otočit a hledat ve svých volbách dobro. Ano, je to trochu alibistické. Dobro je komplikovaná hodnota, ale pokud ho svojí volbou nějakým způsobem vytváříme, žije se nám – a to nejen se sebou samými – přece jen lépe.

Aktualizováno: 18.12.2011 — 19:36

154 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Tak to je situace. Ten noťas se asi ani neobjeví ve „frcu“, když ho nikdo nerozeběhne.
    Zlobí mě net, ale dnes je snad lepší sem ani nechodit. Kam oko pohlédne, tam je vládce hor (think)

  2. Dnes večer mi vykradli auto. Větší zlo je, že mi ukradli notebook, služební. Menší zlo je, že měl kryptovaný disk i BIOS, takže k datům se nikdo nedostane a dokonce ani při výměně disku počítač nerozjede. Větší zlo je, že díky tomu, že byl cca měsíc nový a nestačil jsem ještě zprovoznit zálohování, přišel jsem o téměř všechna data. Menší zlo je, že fotky mám na externím disku 🙂

      1. Jakkeli, jakkoliv tě lituju, tak vidím, že nejsi Pražák (rofl) Já v autě nenechávám nic, co je cennější než taška na mražené potraviny 🙂

  3. Sofiinu volbu jsem nečetla, u filmu mi stačilo přečíst o čem je děj a odmítla jsem ho vidět. Těžko posuzovat takovéhl extrémní situace (jak zmínila Jenny), nikdo nevíme, jak bychom se v nich zachovali. Smutný fakt je ten, že svět bez zla nikdy existovat nebude. Polemik o “menším zlu” je tady v diskuzi hodně a souhlasím s nimi.

    Dede, jako vždy další tvé téma na prasknutí hlavy z přemýšlení. Píšeš, že “Dobro je komplikovaná hodnota”. To je Pravda, ale ono ani zlo není snadné přesně definovat (ať už malé nebo velké”). Všichni máme vlastní představu, co je zlo. Ale co je pak “trest za zlo” , není to také svým způsobem zlo? A co je pomsta (za zlo)? A pokud jsou trest a pomsta zlo, je to dobré (spravedlivé) zlo, nebo špatné (nezasloužené) zlo?

    Co když se na “zlo” podíváte z pohledu zvířetníků. Jsem totiž přesvědčená, že zde by v rozhodování o menším zlu u většiny z vás vyhrálo naopak zlo větší. Tedy myslím tím konat zlo jako trest za zlo – rozhodnout mezi větším a menším. Není to tak dávno, co zde u nás byl případ, kdy někdo udal pána, který na svém pozemku, ukrytém v lese, měl desítky psů, kteří trpěli podvýživou, většinou uvázaní na řetězu bez boudy a jiného přístřeší. Zvířata mu byla odebrána, ale protože v jeho “péči” žádné zvíře nezemřelo a nebylo dokázáno, že je přímo fyzicky týral, jeho trestem byla podmínka, odpracování nějakých hodin pro dobro města a zákaz chování vice jak pěti psů !!! Já při téhle zprávě skřípala zuby za tu nespravedlnost. Padnout “volba trestu” na mě, tak bych s pocitem zadostiučení a s úsměvem na retch na tom člověku vykonala velké zlo. Ono totiž někdy rozhodnutí pro menší zlo, má často za výsledek nové velké zlo a naopak.

    Jinak Zvířetník mi už řadu dnů naskakuje šíííleně pomalu, někdy se nadějně rozjede, ale nakonec vypadne. Myslím, že na to si stěžovala i Velká kočka, tak jsou možná “mezinárodní spoje” přetížené či co. Tak snad tohle odejde. A nebudu osud pokoušet 2x a tímto děkuji Vave za zprávu o Veram, Velké kočce gratuluji a všem dále držím palce.

  4. OT – PŘÁNÍ PRO VERAM
    Před chvílí jsem předala paní Miře přáníčka pro Veram. Je to ta správná chvíle, protože Veram má zítra narozeniny – tak je bude mít tak trochu jako dárek a velké překvapení.
    Milan je na tom dobře, stále je u syna a vnoučků v domku. Veram se hodně vylepšila fyzicky, rehabilitace jí dost pomáhají. Bohužel stále ještě nedýchá sama, ale lékaři dávají naději, že se to může zlepšit; prý ani nedoufali v takové pokroky, jaké Veram v krátkém čase udělala, jak dodatečně Miře řekli.
    Veram všechny vzkazy a pozdravy od Zvířetníků vždycky moc potěší – Mira sem občas nahlíží a hlavně ví, jak moc všichni na Veram myslíme a držíme jí palce.
    Mira Zvířetníkům moc děkuje a přeje nám krásné Vánoce.

    1. Mám radost – to jsou lepší zprávy, než bych čekala 🙂 Naše Veram je bojovník, ta to nevzdá – děvče naše zlaté, vydrž, zvládneš to – já ti věřím! (inlove) A moc držím palce (h) (f) (sun) (h) (rose1) (party)

    2. Vave, děkuju moc, že jsi tohle zařídila. Vlastně jsou to moc dobrý zprávy – věřím, že Veram bude líp (inlove) (inlove)

    3. Milá Vave – diky za dobrou zprávu a taky za to, ze jsi tak dobrý vztycný dustojnik mezi námi a Mirou, potazmo Veram. (handshake)

      A hvezdicková Veram – stále na tebe myslím a drzím palce (y) a verím, ze budes zase mezi námi.

  5. Zdravím.
    Když tak čtu včerejší i dnešní diskusi, je mě z toho nějak divně.Proč jsou lidi k sobě navzájem tak netolerantní a i zvířetníci?Nemůžeme se navzájem chápat a uznávat přesto jaký kdo má názor.Vždyť v tom je přece sama podstata demokracie,moci svobodně říci svůj názor,své stanovisko.Vzpomínáme zde na Václava Havla,na jeho odkaz a přitom projevujeme zlost na toho kdo se neztotožňuje s tím co cítím JÁ.Vždyť názorové rozdílnosti posouvají myšlenky a dělají život opravdovým.Snažme se tedy objevovat to co nás v názorech spojuje.

    1. K tomu se ze všech sil připojuju! Lidi, mívali jsme tu místo, kde bylo možný říct svůj názor (ne svoji věčnou pravdu) a zároveň říct, že s názorem někoho jinýho nesouhlasím, aniž mi za to ten někdo urazil hlavu – alespoň verbálně, zejména díky tomu, že na mne nedosáhnul.
      Snažně prosím, zkusme to zase tak.
      Dlužno říct, že zrovna u příležitosti úmrtí V. Havla je to fakt dost kuriozní. Chápu, že všude kolem nás je nervozní atmosféra a jsme sami vynervený, k agresivitě zbývá jen krůček, ale – byl by to fajn dárek k vánocům (*)

  6. (zahlednuto na Ksichtknize)
    – Tak jsem se dneska pokoušel vysvětlit klouckum proč nebyl Vecernicek. Asi se mi to nepovedlo.
    – Večerníček dát mohli, holčičky byly taky zklamaný. Pamatuju si, že když mi bylo šest, celý Tábor míru truchlil za Leonida Iljiče a nedávali Studio Kamarád. Já jsem ho za to dost silně nenáviděl. To se sice nakonec ukázalo jako správná intuice, nicméně bych fakt nerad, aby si děti pamatovaly Václava, jako toho, kvůli kterému nebyla pohádka na přání…

    Tak nám vyhlásili státní smutek. A aby někdo vládě nevyčetl, že netruchlí dostatečně, tak rovnou na tři dny. A aby náhodou někdo nenarušoval spontání vyjádření lásky k zesnulému vůdci, tak ihned.cz předem zkázalo diskuzi u všech pěti set článků o Havlovi. Přehání se to. Děsně. Jen zatím neúčast není trestně postižitelná.

    Pustím televizi. Havel. Pustím rádio. Havel. Kouknu na internet. Havel. Bojím se otevřít konzervu!

    1. Myslím, že Václav Havel by byl první, komu by vadilo, že děti na jeho účet neměly pohádku. To, co se děje teď už není v jeho režii a nemůže mu být připsáno k tíži.

    2. Nojo,národní předposranosti, vzniklé za Hitlera a pečlivě opečovávané bolševikem se i po 22 letech tzv. demokracie stále dobře daří. Bohužel u našeho současného velkého vzoru, totiž USA to není o moc lepší.

    3. Na jednom blogu jsem se dočetla, že dotyčný raději půjde s kytarou a kamarády zazpívat a zapálit svíčky na hrob K.Kryla, nežli se zúčastnit téhle frašky. Ztotožňuji se s tímto názorem, i když budu asi hodně nepopulární.

      1. Naprostý souhlas a plný počet bodů. Dnes jsem se přemohl a koukal chvíli na zprávy. Kupodivu mezi truchlením za Havla a korejským truchlením za Kim Čong Ila nebyl až tak moc velký vizuální rozdíl. O čem to asi svědčí? Jen o tom, že národ, který se nechá zblbnout masmédii asi není zcela v pořádku. Zkouším si představit, co by V. H. a hlavně Olga říkali, kdyby vstali z mrtvých a viděli, co se děje.

  7. Sofiinu volbu jsem četla pouze k tomuto rozhodnutí. Dál ne. Bylo mi jasné, jak to musí se Sofií dopadnout. Bezpochyby existuje menší zlo, ale právě proto je snazší to menší zlo netolerovat, nenechat ho vyrůst.

    Po dlouhé době se tady mohu připojit i písemně, tak se tu tetelím radostí a všechny vás zdravím

    1. to je príma, že se tu zas jednou vyskytujou opravdický živý puntíky (inlove)

      I když teda u tématu, který fakt není úsměvný (Dede, musím se odnaučit koukat ti na rádio, pak si to neužiju a ještě jsem se tím trápila dvakrát)

      1. Zano! (inlove) Ty a tobě podobní, jako třeba Yga, ve mně vyvoláváte pocit viny (blush) Ale není v mých silách pracovat pro rádio (ty fejetony nejsou jediné, co dělám, jen viditelné 🙂 ) a ještě originálně pro Zvířetník, i když to občas udělám. V podstatě jsem jsem ráda, že vůbec Zvířetník stíhám. Zkus prosím zavřít očko, když to čteš podruhé, ju? (wasntme)

        1. Žádný pocit viny není na místě. Vždyť by to byla velká škoda, kdyby tyto fejetony jen „vyletěly do etéru“. (rose1)

        2. ale nééé, samozřejmě umím počítat a vím, že se nerozčtvrtíš – a zdaleka ne každý o tom rádiu ví.
          Fakt to beru spíš jako zlozvyk ze svý strany.
          (inlove)

  8. V Sofiině volbě byla hlavní postava postavena před volbu,
    kterou jsme zatím nemuseli řešit a tak takovéto „menší“1 zlo je dosud fiktivní veličinou v prostoru šílených představ,o nichž se může zdát v těch nejčernějších snech. Ti co přežili holocaust ale musí vědět své.
    Pro mě zlo znamená činnost,která ostatním působí utrpení
    a bolest a proto nemůže být větší či menší, prostě je a musíme se mu bránit každý jak nejlépe umí.
    Mému národu nebylo dáno se dopracovat atmosféry větších demokracií a určitě to není jen naše chyba. Zbytečně se neobviňujme, nevěšmě hlavu,dobro prostě musí zvítězit,jinak by nebylo pro co žít. Vždyť i v jednotlivých rodinách,malých či velkých,jsou pravidla soužití dána předchozími generacemi a doma většinou víme co je dobré a co zlé.
    Tak to musí být jednou i v celém státě, má to však svůj vývoj. Sázím na mladou generaci,ta co teprve přijde,ta co bude mít možnost zhodnotit své možnosti a vrátit zemi prosperitu a dobrou pověst. Tady u nás v malé obecní komunitě je to zřetelnější,děti začínají ctít řemesla a chápou, že nemohou být všichni v Bruselu a v agenturách,které jen zprostředkovávají a nic nepřináší.
    Jsem starší než většina z Vás a tak jsem optimističtější neb hrany kritiky se obrousily zkušenostmi.
    Prostě věřím a znám své možnosti. Zlo však netoleruji v žádné podobě a je mi líto těch, kteří se
    zlobou zalykají , či bohatnou po svém zločinném způsobu, nakonec stejně skončí opuštěni v domově důchodců,třepajíc se na polévku. To je život.

  9. „Menší zlo je taky zlo“ a „největší hrůzy se stanou při urputným páchání dobra, ať to stojí, co stojí“ – to jsou právě témata, na který nejčastěji píšu. (I když si teda nedělám ambice, že na úrovni Sofiiny volby.)
    Trefila ses mi do přemejšlení, Dede.
    Mávám všem do okolí a zas mizím!

  10. Víš Dede, i moje prababička pašovala potraviny, aby přežily její děti (1. světová – podívejte se jaký trest byl za takové pašování), i můj dědeček falzifikoval rodné listy, aby přežila část jeho rodiny a přátelé (2. světová – podívejte se jaký trest byl za falzifikaci rodného listu). Ani v jenom případě nešlo o menší zlo, ale o PŘEŽITÍ těch lidí. Riziko bylo velké. Nebyla možnost se špatně rozhodnout, protože rozhodnutí, ať konat nebo nekonat vždy bylo vždy špatné. Nesuďme tato rozhodnutí a jen doufejme, že takové rozhodnutí nebudeme muset nikdy udělat.

    1. Pašovat jídlo pro děti a falsifikovat listiny pro záchranu života, to je dobro, ne? Zlo tam nikde nevidím.

    2. Lily a Brixi, myslím, že tohle tady nikdo nesoudí. Nějak nedovedu pašování potravin nebo falzifikování dokladů za války zařadit mezi skutečné zlo.

    3. Milá Lily (inlove) , v tom článku nebyly vynášeny soudy. Jednání tvých prarodičů bylo naprosto logické a zlo v nich nebylo – zlo přicházelo z venku. Oni mu naopak vzdorovali. V podstatě je to skvělý příklad právě pro to, co jsem chtěla článkem říct.

  11. Když slyším o volbě mezi dobrem a zlem, vzpomenu na geniální povídku K. Čapka o posledním soudu, kde nemohl soudit Bůh, jako vševědoucí.
    Co je dobro a co je zlo? Jediné, co lze, je volit podle svého svědomí (pokud člověk nějaké má. Pokud nemá, je to jedno a celá volba je irelevantní). To ovšem chce osobní odvahu. A smířit se s tím, že vás za to obvykle nikdo nepochválí. Prostě snažím se nic nenalhávat sama sobě a volit podle toho. Cokoliv jiného (menší zlo je totiž pořád zlo) je lhaní si do kapsy a nevede k ničemu dobrému. Volím podle svého svědomí i když vím, že nezvolím vždy správně. Ale vyhýbat se volbě je ještě větší zbabělost a rozhodně větší zlo.
    Takže: volit znamná odvahu a svědomí. A vědomí, že každá volba může být chybná a přesto si za ní musím stát (což neznamená, že nemohu uznat svou chybu, potažmo se ji snažit napravit).
    MMCH odvaha s svědomí, to je to, co bylo naprosto výjimečné na včera zesnulém V. H. Ráda bych mu tímto dodatečně vzdala nejhlubší úctu. A to, zda se někdy mýlil (každý se někdy mýlí) je v tomto kontextu irelevantní

    1. Neměl se s nimi sr…. a hned po revoluci měl postavit komunistickou stranu mimo zákon! To se od něj očekávalo, bohužel, náš humanista právě tohle neudělal.

      1. Víš, dost často, když něco takového čtu si vzpomenu na Tolkiena. Má tam scénu, kdy Gandalf hovoří s Frodem o Bilbovi a proč Bilbo nezabil Gluma. Frodo říká, že si přece Glum smrt zasloužil. Na to Gandalf odpovídá neco v tom smyslu: „Zasloužil? Asi ano, zaslouží si smrt, ale kdo si ji nezaslouží? Možná ho zastavil soucit. A možná má Glum sehrát ještě nějakou úlohu.“ Není to přesné, zase tolik času nemám na podrobné studium Pána prstenů.

        Oni by si komunisti stejně nějakou partaj vytvořili, kde by kuli své pikle. Třeba by se nejmenovala komunistická, ale nějak jinak. Možná by se jim lépe schovávaly ty jejich názory. Tak ať jsou alespoň pěkně vidět, normální člověk si dá dobrý pozor, navíc tohle bude stejně generační záležitost. Pár zběsilých mládežníků, podobajících se náckům z tzv. dělnických stran, tohle nezmění. Hloupé na tom je, že v parlamentu zabírají svých 10-12% nějaké nadějnější straně. Třeba by se naopak nějaká rádoby demokratická strana s nimi ráda sčuchla, a to by bylo hloupé. Takhle to pro každou partaj bude velmi kontroverzní. Prostě jak říkal TGM, je zapotřebí 50 let a pak snad tahle země bude mít šanci. Koneckonců ten Mojžíš také věděl, co dělá.

        Co mě ale doopravdy a částečně i z osobních důvodů těší, že lustrační zákony si našly ty největší svi.ě a zabránily jim v kariéře na leckdy zajímavých místech. To byla dobrá věc.

        1. Apino, souhlasím z celého srdce. (On pan Tolkien byl moudrý muž) I tohle je otázka volby. A protože nevidíš do bucoucnosti, nevíš, co je vlastně správné. To, co se člověku zdá dnes nejlepší by za pár let velmi rád vrátil. Nevěřím, že zákazy něco zásadně změní (třeba taková prohibice – z té profitovali jen gangsteři).
          Ale z téhle partičky se mi také dělá zle. Nicméně je dobře, že se to publikuje, aspoň pár lidí si udělá obrázek

        2. Pána prstenů jsem nečetla, asi je to mezera ve vzdělání, ale je to tak. Někdy to možná napravím.
          Komunistická strana měla být zakázána okamžitě po „sametové revoluci“ a to bez pardonů. Bohužel se tak nestalo. Proč nemáme třeba „SN“ – Stranu nacistů? Vždyť v tom není žádný rozdíl! Komunisti nebo nacisti, hrůzná ideologie. Ale takovou stranu nikdo nepovolí už jen kvůli tomu, že v názvu je slovíčko „nacistická“. Pro mně ovšem symbolem hrůzy a zla jsou nejen oni, ale hlavně ti komunisti!
          I kdyby se přejmenovali na SNA – Stranu nevinných andělíčků, stejně by zůstali stejní, ale měli by to trochu ztížené. Nenávidím je, mému otci pomohli do kriminálu a zkrátili mu život taky.
          A snad nemyslíš vážně, že lustrace pomohly k tomu, aby se nedostali ke korytům? Kolik jich tam bylo a je pořád?
          Raději se na seznam ani nedívat. A že to % je vyšší než 50, tím si jsem naprosto jistá!
          A čemu teda opravdu nevěřím je to, že NEJSOU NEBEZPEČNÍ, JEN PITOMÍ! Ne, oni JSOU NEBEZPEČNÍ, A TO HODNĚ!
          No a jsme zpátky u toho zla-dobra z dnešního článečku.

          1. Ten, který způsobil určité příkoří mě, sice v práci zůstal, ale bez postupu. Kariéra, na které tak lpěl, a kvůli které se dal do spolku s ďáblem, mu skončila. Musím říci, že si to zasloužil. Někteří se z toho samozřejmě dokázali vyzout, navíc jim nikdo nebránil v aktivitách v soukromém sektoru.

            Obecně vzato tě se zákazem KSČ chápu, možná by vše bylo jinak, ale to by tady bývala musela proběhnout kompletní dekomunizace, jako v Německu proběhla denacifikace. Jenže Němci byli poraženi jako národ a mocnosti jim to také nadiktovaly. Prostě to dostali befelem, navíc byli přece jen dost demoralizovaní. Ty podmínky prostě byly jiné a evidentně tu nebyla politická vůle. My jsme si tu holt jakýsi pořádek nakonec museli udělat víceméně sami, což je rozdíl. A koneckonců i sami Němci dlouho schovávali své nacistické zločince nebo je kryli v JIžní Americe. Někdy dokonce sloužili v tajných službách. Nebýt takového Simona Wiesentahla, tak by jich spousta nikdy nebyla potrestána. A takového my tady bohužel nemáme, dokázali jsme odsoudit jen jednu starou bábu, která se účastnila soudu s Miladou Horákovou, i když tu nelituju, nikdy sama neprojevila ani špetku lítosti. Tohle vidím jako jednoznačné selhání. Nevypořádali jsme se s minulostí.

            1. A to je právě ono! Měli se vypráskat hned! Jenže to tu nikdo neudělal, i když mohl a měl k tomu spoustu důvodů i osobních.
              A to mi dodnes hodně vadí.
              Byli jsme sametoví a co z toho sametu? Časem se z něj stane šmirglpapír.
              Ale Zvířetník přeci není o politice, tak nevím, proč se tu tak rozohňuju, snad jen proto, že mám ráda rub i líc všeho a všech.

          2. V tom případě by měli být rozpuštěni i lidovci, protože to, co všechno spáchala katolická církev na našem národu je mnohem horší, než Jáchymov a vojna a pro jistotu bych rozpustil i ODS, protože do ní ty největší komunistické svině po sametu nalezly! Každopádně už je dnes jasné, Sametová revoluce byl nedodělek.

      2. Také to byla jedna z mála rozumných věcí, kterou udělal. A mějte na paměti, že tahle banda mladých provokatérů nní KSČM a KSČM není předlistopadová KSČ! KSČM je dnes totiž, i když to na první pohled vypadá absurdně, ve skutečnosti jediná slušná politická strana u nás. (party) Doporučuji zahodit emoce, shánět kvalitní informace a začít používat to, čemu se říká mozek!

        1. Myslím si, že mozek mám tam, kde má být a že ho i používám tak, jak by se používat měl!
          Nezajímá mně, jestli je to NOVÝ KOMUNISTA nebo STARÝ KOMUNISTA!
          Pro mně je KOMUNISTA PROSTĚ KOMUNISTA A PRYČ S TÍM SVINSTVEM!

          1. Doufám, že tohle ,,svinstvo“ příští volby vyhraje a to se potom budeme všichni divit, co vyleze na světlo! Každopádně doufám, že nová vláda zarazí nesmysl jménem církevní restituce a církve od státu odřízne okamžitě! Včera bylo pozdě. 😛

    2. Nečetla jsem a číst nebudu, stačí mi titulek. Ten jazyk, kterým je toto psáno, znám, měla jsem přiležitost ho slýchat až do roku 1989 a občas i dodneška – jak je vidět tady. Mohli by se vypravit za štěstím do Severní Koreje, možná tam teď budou zapotřebí nové kádry.

      1. Blbé je, že články se stejným vyzněním (taky jsem to nečetla, titulek stačil, obsah si dokážu představit) se objevily i na tzv. pravicových stránkách. Hnus, velebnosti.

        1. Když to jsou dvě strany jedné mince, bohužel. Myšlení těchto individuí je, až na propagovanou ideologii, naprosto totožné.

          1. Ona je to spis stejna strana jedne mince. Z duvodu primeho souboje nacionalnich a internacionalnich socialistu o stejny segment obyvatelstva se podarilo dlouholetym opakovanim prosadit nesmyslne zarazeni nacionalnich socialistu napravo.

        2. Ona u nás nějaká pravicová strana je? která, prosím? Ať se kouknu, kam chci, všude jen překabátěný bolševik, nebo zloděj. Jedinou výjimkou je jeho jasnost Šláfenberg a ten to sám nevytrhne.

      1. No, nechutných i tu bylo včera docela dost – a vůbec jsem se nespletla v odhadu, kteří to budou.

        1. aido, nechci vyvolávat vlny, ale – ti, kteří mají jiný názor než většina, jsou nechutní?? Jen proto, že napsali, co si myslí a holt to trošku nekoresponduje se současnou glorifikací??

          Uf.Jsem věděla, proč radši na dané téma nic nepsat.

          1. Je to všechno paradoxní, Havel přece vždycky bojoval za možnost nahlas říkat vlastní názor, byť byl odlišný od toho, co se ve společnosti nosí. Přesně podle hesla: Nesouhlasím s vaším názorem, ale udělám všechno proto, abyste ho mohl říkat nahlas. (volně)

            1. Nicméně je dobré vědět, kdy je vhodné určitý názor vyjadřovat a kdy je slušnější mlčet.

              1. Přesně tohle říkasli za bolševika cenzoři! Bohužel je to o tom, že pravda občas zrovna nevoní.

          2. Dnes už jsou jen ,,nechutní“. Před několika málo stoletími byli upalováni ve jménu boha a božího království na hranicích. Jak vidno v myslích některých jedinců a, kýho výra, zrovna těch co by nejraději všechno zakázali, (že Karolíno), vládne stále náboženský, ne li komunistický středověk. Netvrdím, že mám pravdu. Jen tvrdím, že to, co se teď u nás děje je prostě špatně. Pracoval jsem celý život v terénu, byl jsem odpovědný za milionové majetky a stovky životů, posledních devět let své kariéry jsem trávil často ve švédské a rakouské pobočce firmy, u níž jsem dělal a tím pádem se cítím být práv říci, že to, co se tu po sametu děje, patří na začátek 19 století a pravicové strany made in Czech republik této zemi škodí.

  12. Achich, Dede! Volit to či ono, to je otázka. Možnost volby, ledas kdy mi rozechvěje útroby kolem žaludku, ale člověk se rozhodnout musí! Pštrosí politika, ať vypadá sebelákavěji se nevyplácí!

  13. Jen to chce ještě nezapomenout, že ve jménu Dobra bylo zabito mnohem víc lidí než ve jménu Zla.
    Koneckonců už v Bibli je zaznamenáno mnohem víc lidí zabitých Bohem než Ďáblem … i když to Bůh na Ďábla občas svádí … že mu nakazil bakteriální kultůru v Sodomě a Gomoře a ona pak přece musel vymýt petriho misky …

    1. Já jsem dobro, jediné a pravé a kdo mne odmítá, bude vyhlazen! (bible, korán, komunistický manifest, Mein Kampf…) Kdo bude další?

  14. Dobře, tak já to trochu (zdánlivě) odlehčím: znáte pohádku Kubula a Kuba Kubikula? A pamatujete se na strašidlo Barbuchu? Jak rostl a sílil a „zlovatěl“ vždycky když se ho někdo bál? Zlo se živí strachem. Zlo není malé a velké. Můžeme zlu podlehnout. Ale nesmíme ho přijmout, připustit, že vlastně není tak zlé. Teprve tam – myslím si – začíná ta správná cesta do pekel.
    Tedy, Dede a spol. – do čeho jsme se to tu pustili v čase adventním? To není výčitka (inlove) Jen údiv.

    1. Děkuju, Terro, (inlove) napsal jsi přesně to, o co jsem se ráno dvakrát pokoušela, a nepovedlo se mi to.

    2. nebudu vymýšlet, jak co nejlépe zformulovat své pocity z tohoto tématu – učinili jste tak za mne, jen připojím i svůj podpis (nod)

  15. Ajta, to je teda kláda, Dede.
    Možnost volby nám snad nejvíce komplikuje život. Pokud se mi vždycky povede zvolit tak, že se svou volbou budu schopná žít, volila jsem dobře.

  16. Zdravím všechny z rodného Brna. Dorazili jsme včera, nevyspalí, unavení ale šťastní, že budeme na chvilku doma. Cesta byla jako vždy zábavná. V Portlandu nejdříve nechtěli pustit Kubu, že nemá potvrzenou cestu od ČSA (vše několikrát potvrzováno a ověřováno) z Amsterdamu do Prahy, pak pán co pomáhal u odbavování, poslal můj kufr bez označení, kam kufr poletí a potom kufr honil po letišti i s pruhem nálepek. V Amsterdamu jsme si šli do kanceláře prověřit, jakým způsobem Kubík odcestuje, po několika telefonátech nám velmi vstřícná paní Kubíka pustila do letadla a ve 13.30 jsme přistáli v Praze. S Vave jsme si vyměnily balíčky a pak už po dálnici domů a doma knedlíčková polévka a postel….
    Teď ještě krátké zápasení s časovým posunem, Junior byl už ve dvě hodiny ráno čilý jako rybička.

    1. Milá epulko s rodinou, vítejte na rodné hroudě. (cz) Já už nebyla doma (protože jedině tam je pro mne domov) čtyři a půl roku. Tak je na čase abych se zase sebrala a jela. Krásné vánoce!!! (wave)

        1. Nebo všecko, ať se potkáme. Nejlepší by bylo hned na jaře – to je u nás krásně (a konec května bude sraz, kdyby to vyšlo na něj, tak by to bylo úplně nejlepší). Milá Velká Kočko, přijeď, máš tu hodně kamarádů, kteří se na tebe budou těšit. (hug)

    2. Milá Epulko, vítám doma! Ale máš to hektické, viď? když se přijede na chvilku, tak je jeden na roztrhání – tolik se toho musí stihnout! Tak si to moc hezky užijte (inlove) (wave)

  17. Když tak čtu gratulace – omlouvám se naší Majdě a hlásám, že v sobotu měla 2. narozeniny a oslavila je vykoupáním se v každé vodě, co jsme na dvou procházkách minuli.

  18. Dede, zajímavé načasování…
    I Václav Havel se musel často rozhodovat. A samozřejmě že se nemohl zavděčit lidem všem.

    O.T. ještě ke včerejšku:
    Pane Václave, k mým nejhezčím vzpomínkám patří vzpomínka na dny, kdy jste s námi byl každý večer na náměstí (byť tady v Brně jen virtuálně) a dodával nám tak naději, že okupace 1968 konečně skončí…
    R.I.P.

    1. Tak sem se přidám mimo diskusi – ano, doufám, že všechno dobré, co pobývalo na světě s panem Havlem, na světě zůstane, a to, co se nepodařilo (kdo z nás nedělá chyby?), zapadne do mlhavého zapomnění. R.I.P.

      1. Jako by ty paradoxy Václava Havla neopustily ani ve smrti. Prakticky společně s ním zemřel snad největší stalinista na světě v Severní Koreji. Na jedné straně Člověk, který se zasadil o zlomení komunistického režimu a naději pro nás všechny (v mnoha směrech nenaplněnou, já vím), na straně druhé chlap, jehož režim drží svůj lid v porobě, hladu, koncentrácích… Vsadím se nicméně o co chcete, že do Severní Koreje nebudou adresovány ty spousty kondolencí z celého světa a od jejich nejvyšších představitelů jako k nám. A tak nějak cítím, že tak je to správně.

        1. A navíc mám dojem, že se 18. prosince narodil jistý Josef Džugašvilli, později známý jako Stalin :@ Měl by asi tak 130 narozeniny, přesně to nevím. Jsou to paradoxy…

            1. S tím datem narození to není jisté, někdy je uváděno i datum 12.12. (i některá další). Ale zrovna tyhle dva spojovat, to mi přijde kapku žinantní.

              1. Propána, aido – ne! Já je nespojuju (nebo asi stejně jako tu padlo jméno toho zmetka Kima). Měl to být jen naprosto nezávazný odkaz na náhodu, která tropí hlouposti a nebere si servítky… Pokud jsem se dotkl, tak omluva veliká, nebyl to záměr.

              2. Mně to žinantní nepřijde. Jeden byl zloduch a druhý se snažil proti tomu zlu bojovat. Když jsme dneska u toho zla.

            1. a dneska by měl narozky Brežněv a taky Zápotocký – pamatuji si dobře, narodili se ve stejný den jako ségra (chuckle) Jsem se jí posmívala (wave)

    2. Ano, okupace skončila, ale jen na chvíli, z Karlových Varů je dnes ruské město se vším negativním, včetně arogance ruské mafie, která si tam dělá co chce. Tak nevím, co je horší, jestli pár vykulených vojclů v Milovicích, nebo ta banda nabobů v K. V. Ruskou armádu jsme vyhnat dokázali, což je jenoznačně dobře.Bohužel s ruskými špinavými penězi si rady nevíme. Možná, že jeden světově proslulý zloděj má pravdu, když říká, že špinavé peníze nezná, nebo se pletu?

  19. Uf, to je téma. V téhle hnusné rozhodovací situaci jsem byla touhle dobou před rokem. Jít na odběr plodové vody, nebo nejít? Genetické testy z krve v pořádku, ale o proti tomu můj vyšší věk a podstoupení hodinové konzultace v porodnici, kde mě seznámili se všemi riziky. Bohužel mám kamarádku, která po tomto zákroku o své miminko přišla. Do toho měl Sebík hnusnou angínu, Karolína organizovala sbírku pro zaplavené a já se nezvládala připojit, což do teď vnímám jako svůj velký dluh a ještě tři dny před vánocema jsem neměla dárky ani pro rodinu, natož pro lidi zasažené povodní…

    1. Ahoj Kaštanko 🙂 budu reagovat na dilema ohledně plodové vody. Já na ni nejdu, byla jsem před cca 4 lety na plodovce s Quidoškem, kvůli vyššímu věku, bylo mi skoro 36 a lékaři i když jsem měla krevní testy v pohodě, mě do toho dost tlačili. Teď budu rodit po čtyřicítce, krevní testy OK a díky zkušenosti minulé nikam nejdu. Quidoš se mi po odběru, který se doktorovi povedl až na podruhé, krev mi tekla až na záda, 2 dny ani nehnul. Takže jsem byla ve stresu, letěla ke svému gynekologovi, který zjišťoval co se děje…závěr byl, že jsme ho naštvali a nemluví s námi 🙂 což byla asi pravda. Teď si těhotenství užívám v klidu a pohodě. Toť k vyštření vody plodové… (sun)

      1. Vakandi, můžu Ti Tvojí volbu jen chválit. Pro mě to bylo nejtěžší rozhodování v mém životě. I mě do toho lékaři tlačili, dělali bububu. Jenže, mám ve svém okolí případ té kamarádky a podle statistik k takovým případům dochází jen z jednoho promile, či co. Jenže já někoho takového znala u koho to neklaplo, pro mě to nebyl jen statistický údaj. Kromě toho, měla to miminko vymodlené, po dvou už dospělých dětech. Prostě hrůza.

        Pochopitelně jsem si to nerozhodovala sama, rozhodovali jsme s manželem, protože i na něm by pak pochpitelně byla nějaká péče, kdyby se naše dítě náhodou narodilo postižené.

        Každopádně moc držím palce, ať všechno dobře dopadne!!! (h)

        1. Taky moc držím palce (h)
          A (jelikož se mě to pracovně týká) přidám jednu poznámku. Spontánní potraty nebo zmlklá těhotenství po amniocentéze vídám (naštěstí nepříliš často), naprostá většina těch plodů měla nějakou genetickou vadu (a to byla příčina toho, že to tak dopadlo, nikoliv ta amniocentéza), úplně naprosto ojedinělý případy (snad jeden za těch 5-7 let co to tak střídavě dělám, nedělám) byly, kdy tam jiná zjevná příčina nebyla. Obecně se indikuje amniocentéza pouze v případě, že riziko genetický vady je vyšší než riziko potratu v souvislosti s amniocentézou. Jak tak nějak nejsem zastáncem toho nutit maminy do ukončení gravidity v případě průkazu genetický vady, tak si zase myslím, že když se o té vadě ví dopředu, tak pak ta péče po narození může být pro to miminko lepší. Ale asi v této oblasti to bude co člověk, to názor. A protože to je opravdu přesně v té rovině, o které tu dnes Dede psala, kde určit, co je to správné, je opravdu nesmírně těžké, tak hlavně držím palce všem maminkám (resp. rodičům), aby se na to své těžké rozhodnutí mohli v tom dalším životě vždycky zpětně podívat bez výčitky. (h)

    1. Milá Judith sedím tady čtu a koukám na video s otevřenou hubou. Je tohle možné? A před kamerou? :O Je mi na (puke)

      1. Mohu se zeptat na které? Z Austrálie, nebo z Chile? obojí je velmi šťavnaté, i když to Chilské o něco srandovnější.

    1. Všechno nejlepší k svátku, milá Velká kočko (inlove) , hlavně aby Ti zdraví dobře sloužilo, kočičky nezlobily, Garyk se nebál a vůbec aby byl příští rok veselejší. (h)
      (f) (sun) (dance) (^) (d) (music) (sun) (f)

    2. Milá Velká Kočko – krásné narozeniny (h) (h) (h) ! Přeji ti hlavně zdraví a spokojenost. A večer ti připiju červeným vínem – činčin, princezno naše. (d) (rose1)

    3. Jémináčku milý JoVo, děkuji. Já svátek nikdy neslavila, data byla různá a nejistá. Už ani nevím kdo ze Zvířetnic našel tohle datum (Zana?), je zřejmě nejpřesnější, ale já si to nepamatuji. Takže to bylo pro mne znovu překvapení že mám dnes svátek. Ale musím se přiznat že po včerejší události mi moc do slavení není. A tak jdu cvičit, posilovat, vyrobit si endorfiny. 😉 (wave) (wave)

      1. Jo tak svátek a ne narozeniny (to jsem pěkně zmastila) – tak to nevadí, stejnak ti připiju a všecko, co jsem ti přála k narozeninám ti ke svátku přeju tuplem!

        Za to mám šťastnou sedmičku, tak ti ji posílám taky.

      2. Svátek, nebo narozeniny, hlavně, že je co slavit, takže gratulace. A co tiskárna, už funguje? 🙂

    4. Gratulace a přípitek pílí do Jetebořic 🙂 Velká kočko, všechno dobré a ještě trochu víc k svátku přeje jednohlasně celá smečka. (d)

    5. (f) Velká kočko, přeji Ti k Tvému svátku hodně radosti a štěstíčka (f) a brzy hodně (sun) !

    6. Také chci popřát hodně dobrého, ba všechno nejlepší
      (sun) (rose1) (sun) (rose1) (sun) (rose1)

      1. Velká kočko, i já se přidávám k řadě gratulantů. Všechno nejlepší, hodně zdraví, pohody a lásky. (sun) (d) (^) (h) (rose1)

    7. tak nejdřív pošlu kytku (f) (f) (f) a pak trochu sluníčka, teď ho tam na severu bude málo (sun) (sun) (sun)
      všechno nejlepší 🙂

    8. Velká Kočko (inlove) , přeju všechno nejlepší – ať ti zdraví slouží, jak jen to jde a bolesti tě netrápí, ať najdeš něco krásného na každém dni. A ať ti tam furt neprší! (h) (f) (d) (^) (f) (rose1)

  20. Co pro jednoho zlem, pro druhého dobrem…. Je to fakt těžké, třeba v té situaci těhotné ženy. Mám před očima jednoho kluka od nás, dneska mu může být tak 25. Narodil se s kompletním rozštěpem, tedy od obličeje do žaludku. Byl druhé dítě starší maminky, která ho neuvěřitelným způsobem vypiplala. Varování lékařů že dítě bude těžce postižené neoslyšela. Ona tím získala rozvod, ztrátu prvního syna, neuvěřitelné finanční problémy trvající dodnes – nechodila do práce a důchod také ten nejnižší. Nevím, co získal on, hrbatý, špatně mluvící, nehezký kluk, který touží po cestování což si bohužel nemůže dovolit finančně. Dnes žijí spolu, ona si stěžuje že je na ni velmi zlý. Nevím zda volila dobro

    1. Každý, kdo se rozhoduje, zda přivést na svět potenciálně postižené dítě by si měl uvědomit, že jednou zemře a potomka, který není schopen se sám o sebe postarat tu bez pomoci nechá. Zvířata to řeší jednoduše; postižená mláďata buď zabijí, nebo opustí. ,,Moudrý“ člověk se to pokouší, leckdy nemoudře, řešit. Já osobně bych narození postiženého dítěte neriskoval.Ukončení těhotenství a další pokus je nejjednodušší a bezpečná cesta.

        1. Nejhorší mi přijde, že na to naprostá většina děckařů a gynekologů (teda co je znám) kouká úplně stejně. Rozhodnout se proti tomuhle jednoduchému řešení musí být pro maminky hrozně těžké…

          1. Někdy je lepší, říci stop a doufat, že napodruhé se zadaří, většinou to i tak dopadne. Každopádně si uvědomte, že pokud vás potomek přežije, bude pro něj život peklem. Naštěstí jsem nevěřící, takže s manželkou problém hříchu neznáme. Můj kolega v práci postižené dítě měl, když mu bylo šestnáct, oba rodiče se zabili v autě a kluk, naprosto neschopný se i umýt, zůstal sám. prarodiče i další příbuzní také nebyli. Opravdu byste zrovna TOHLE svému, byť vroucně milovanému potomkovi přáli? Já tedy ne a je mi jedno, co o tom kdo soudí! Raději žádné dítě, než postižené.

      1. Já musím souhlasit, není to o tom dítě přivést na svět ale postavit do života. Což jde i dítě postižené. Po Černobylu se jedné paní narodila holčička bez rukou a ona ji nechala v ústavu, bnyť si ji brali na víkendy. Věděla dobře, že pokud má její dcera obstát, můžou ji to naučit jen profesionálové – vzpomeňte na bezrukého Frantíka. Doufám, že dnes už dospělá dcera pochopila že její matka volila dobro, a to pro obě strany

      2. Krakonoši, představ si situaci: Tvá žena čeká dítě a někdy ve čtvrtém měsíci se najednou zjistí, že je cosi nejistého. Už všechno plánujete, možná i jméno máte vybrané a čekáte, že každým dnem ucítíte pohyby dítěte.
        Dokázal bys opravdu snadno a bezpečně „ukončit“ těhotenství? Dokázala by to Tvoje žena?
        Tohle je naprosto šílené rozhodování. Myslím si, že se v tomto případě nedá odsoudit žádné rozhodnutí, protože to je něco, co si v člověk ponese celý život v sobě, takové malé soukromé peklo.
        Tohle dilema je opravdu strašlivé.

        1. Dokázali jsme to. Lékaři nám pak řekli, že jsme udělali dobře, protože matka by po porodu zůstala ochrnutá a dítě by do několika dní zemřelo. Předpověď byla také nejistá. (něco se nám tam nelíbí, ale přesně to nevíme). Rozhodli jsme se, že nebudeme riskovat a dnes oba bezpečně víme, že jsme udělali dobře. Manželka se rozhodla sama a já jsem ji podpořil, protože jsem věděl, co je v sázce. Bohužel největší a nejhorší chyby se dělají tam, kde je místo vědění víra!

  21. Ano, často vybíráme menší zlo, v osobním životě a třeba i při těch volbách. Taky jsme si vzpomněla na povídku o zaklínači Menší zlo. Ne vždycky jsou lidé, když někdo zabrání zlu, za to vděční, pokud se jim nezamlouvá způsob.

    1. Add volby. Ať udělám, v současné situaci cokoli, bude to špatně! Volit ,,pravici“ (modrého bolševika)= nechat rozkrást i to málo, co tu ještě zbylo a v podstatě starší část populace odsoudit k potupnému živoření. Volit levostřed= o něco lepší, ale ne o moc. Volit KSČM…Mohlo by to vést k lepšímu, (všechno ostatní už jsme zkusili, výsledek tristní), bohužel není záruka, že moc nezkorumpuje i ten slušný zbytek. A nejít k volbám=pomoci tomu, koho nemusím. Takže: Co teď? Ať udělám cokoli, nevzejde z toho ani modrý ráj, ani boží království, ani prosperující, byť možná trochu totalitní stát. Takže zbývá jediné. Zvolit opravdu to nejmenší zlo, ale především, a to se většině z vás nebude líbit, přijmout za svou volbu plnou zodpovědnost! A kdo to nechce, nebo neumí, měl by být zbaven svéprávnosti.

  22. hezké pondělí všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    To je zase téma… Moc přemýšlení po ránu. Pokud je zlo zlem (a bacha na to, musí se použít hlava a zdravý selský rozum a ne, že to říkal soused…), tak je nepodlehnout. O tom je osobní statečnost.

  23. To je ale silné BTW, milá Dede! (whew) Hodně dlouho nad ním budu přemítat.

    Jen poznamenám to, co mě hned po přečtení napadlo. Někdy je možné vyhnout se volbě mezi větším a menším zlem prostě tím, že zlu nedovolíme vyrůst. Stejně jako se snažíme očistit svou zahrádku od plevelů, dokud jsou malé a nečekáme, až budeme muset volit mezi postřikem účinným proti tomu či onomu plevelu, chystajícímu se naši zahrádku pohltit.

    Tedy není větší a menší zlo, ale ono není ale malé zlo; vždycky z něj může být velice rychle zlo velké.

    Uffff! Slunovratový týden jsi otevřela opravdu ostře, milá Dede. (inlove)

    Přeju všem krásný den. (h)

    1. Povedla se mi nějaká divná formulace (fubar) .
      Chtěla jsem říct, že stejně jako není menší a větší zlo, nemělo by se uvažovat v pojmech „malé“ zlo, které lze snadno přehlédnout.

  24. Ono to bývá ještě komplikované tím, že často jsou pojmy „dobro“ a „zlo“ namíchány v jakési „mourovaté“ směsi a není tak jednoduché rozhodnout, co je vlastně čím. Co se zdá být v daném okamžiku správné, jeví se z odstupu jako chyba. A tak nezbývá než zkoušet a vyvažovat … a „vo tom to je“!
    (sun)

    1. Naprostý souhlas.

      Jen tak mimochodem, při čtení článku jsem si hned vzpoměla na film o Emmé Destinové (Božská Emma, 1979), http://www.csfd.cz/film/5316-bozska-ema/
      V jedné ze scén s agentem (Jiří Adamíra?) se říká zhruba toto: Kdo je (z morálního hlediska) horší? Ten, co nutí druhého si vybrat ze dvou špatných možností (zel), nebo ten, co si vybere jednu z těch dvou možností?

      1. Myslím, že ten, kdo ze snahy umenšit svoji vinu nebo přenést svoji odpovědnost na jiného vytváří situaci, která toho druhého člověka nutí vybírat mezi větším a menším zlem, ten je zlu blíž.

      2. Milá Judith, děkuji žes vyjádřila to co jsem vyjádřit nedokázala. Já jsem se často cítila donucena vybírat ze dvou možností tedy zel, dobré možnosti totiž neexistovaly.
        Odejít ze své země a nebo zůstat. Zůstat znamenalo že by mému dítěti bylo ubližováno stejně jako tam bylo ubližováno mně, vystavila bych ho nesvobodě. Ale odejít bylo pro mne také zlo, ztratila jsem vše kromě mé nejbližší rodiny. Příbuzenstvo, profesi která byla zároveň mým koníčkem, místa která jsem znala. Přišla jsem do neznáma, profesi jsem nemohla v cizí zemi vykonávat a s příbuznými jsem nemohla mít kontakt, vystavila bych je represáliím. 🙁
        Někdy je těžké rozlišit dobro od zla nebo zlo od dobra. Jak už tu Rpuť napsala jeví se nám jako mourovaté dobrozlo.
        Asi je to tak že v životě musíme vždycky něco obětovat aniž bychom věděli jestli naše oběť bude mít nějaký smysl a kýžený dopad. Život je podobný hazardní hře, samozřejmě dochází častěji k prohře než k výhře. Nikdy jsem neměla pocit že bych svůj život cílevědomě řídila a mohla ovlivnit. Ovlivňovat jsem jej mohla jen v maličkostech které už byly nepodstatné.
        A tak jsem převzala maminčino heslo : „Ňáko bylo a ňáko bude.“ Taková lidová moudrost. (chuckle) No a s tímto heslem já přežívám. 😉 😉 🙂

  25. Zlo je zlo, bez ohledu na velikost. Jen ta (někdy) schůdnější varianta působí (někdy) menším dojmem.

  26. Každý si musí sám se sebou vyjasnit co je to zlo a teprve pak jej může odmítnout. Ale pokud to zlo je opravdu Zlo, není se možné s ním smířit, i když nás k tomu životní situace donutí.

      1. A hlavně hodně peněz! Chudobou se totiž proti vždy bohatému zlu bojovat nedá. Tedy dá, ale bez šance na úspěch.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN