Tentokrát část třetí a poslední – opět Providence, cesta do New Yorku a radostné cestování s Delta Air Lines
Pátek:
Dopoledne si užívám hlídání. Mlaďasku jsem ráno vyhnala na klidné nákupy do města a vyrazila samostatně s mladíkem na hřiště. Trošku nám život (tedy mně… jemu to bylo jedno :o)) komplikovaly obří kaluže (opravdu den předtím spadlo vody hodně), ale plastové průlezky byly suché a i houpačky již dítka houpající se před námi vysušila. Co mě překvapilo – americké děti chodí málo oblečené. V tyto dny bylo běžné, že byť ranní teploty byly jen kousíček nad nulou, tak mrňata byla v mokré trávě v sandálech naboso. A čepice vidět nebyly vůbec. V Praze Vilém patří k nejméně navlečeným dětem. V Americe rozhodně v oblékání nevyčníval…
Cestu zpátky jsme si protáhli, prošli jsme se úhlednou vilkovou čtvrtí s upravenými zahrádkami. Klid, pohoda, pořádek. Všude pravidelně uklízené listí. Neztratila jsem se :o) , dorazila jsem správně. Protože bylo už zase krásně slunečno, ještě jsme na sídlišti poběhali po rozsáhlých travnatých plochách, pohonili pár veverek, zaštěkali na pár psisek (na sídlišti je dost psů, převažovali pitbulíci. Ve smlouvě na pronajatý byt mají podmínku, že psi budou v bytě maximálně dva). Stihla jsem uvařit i lehký oběd, prostě poklidné dopoledne.
Odpoledne jsme zašli do kampusu vyzvednout pracující část rodiny a cestou zpátky zašli ještě pro ovoce a víno (to do extra prodejny, alkohol v potravinách nekoupíte). No a já začala balit kufr. Už bylo jasné, že pracně vyhledané zastávky spojů na Manhattanu nevyužiju. Změna je život a místo plánované cesty vlakem jsem zvolila autobus. Důvod – výrazně levnější a zhruba stejně rychlý.
Sobota:
Riskla jsem to. Rozhodla jsem se (už při objednání místenky) že půjdu v sobotu ráno ještě na miminkovský plavecký trénink. A že autobus stačí ten pozdější… stejně s velkým kufrem v NY žádné procházení nehrozí.
Vilém chodil plavat v Praze. Rád, moc rád. Takže i v Providence hledali plavání. První našli kousek od bydliště. Sice levné, ale ne plavání. Jen cachtání, zpívání, plácání do vody. Potopit hlavu dítku nelze, bylo by prý stresované… A tak se hledalo dál. A našlo.
Obdivuju mlaďasku. Každou sobotu brzy ráno vyrazí s kočárkem na skoro hodinovou pěší cestu městem. Veřejná doprava tudy nejezdí – každý má přeci auto. No každý nee. Cílem cesty je bazén v domově důchodců. Tady se v sobotu dopoledne trénuje plavání nejmenších. A fakt trénuje – však taky vedoucí kurzu je bývalá kapitánka amerického olympijského plaveckého týmu :o)
V poměrně velkém bazénu může být až dvacet rodičů s potomky. Plavou hlavně tatínkové – maminky možná nemusí veřejné bazény a už vůbec ne společné šatny, ale spíš chtějí mít v sobotu volno. Žádná holčička nesmí mít vidět bradavky – takže i desetiměsíční plavkyně je navlečena do „dospěláckých“ plaveček. Mimochodem spolu s Vilémem byla nejnadšenější účastník kurzu.
Ale plavání to bylo skvělé. Ani na chvilku se rodiče ani děti nenudili. V bazénu je řada pomocníků (studentů), takže kde je potřeba spolupráce více lidí (proplouvání obručí, chůze po plovoucích podložkách), nečeká se, hned se cvičí. William je chválen – nadšení a radost z pohybu ve vodě z něj prýští. Vůbec mu nevadí potápění, skákání ze břehu, leh na zádech na hladině. Pořád se řehtá. Každou hodinu se učí něco nového – tentokrát nácvik na šipku…
Po plavání jsme směřovali na autobusové nádraží, kde jsem se měla potkat s kufrem. Potkala – zeťák obětavě obří zavazadlo doručil. Od mlaďasky jsem ještě nafasovala svačinu do autobusu, abych nehladovala (její vlastní terminus technicus z tak před pětadvaceti lety) a už se mělo vyjet. No bylo to trošku o nervy, neboť autobus měl 25 minut zpoždění. Ale nakonec přijel. Poděkovala jsem mládežníkům za krásný týden… a vyrazila jsem směr domov.
Cesta byla velmi plynulá. V sobotním poledni žádné zácpy na dálnici nehrozily, provoz byl slabý. Zhoustnul až na Manhattanu. Ale zase jsem si prohlídla další kusy Nového Yorku. Na autobusové nádraží jsem dorazila jen s malým zpožděním. Rychle jsem se vymotala z podzemního nádraží na povrch a hledala zastávku, kde měl stavět autobus na letiště. Našla, koupila si jízdenku, nastoupila do autobusu na správné letiště, prostě vše vycházelo hladce.
A myslím, že cesta letištním autobusem byla lepší, než na letiště jet metrem a poslední kousek letištním vláčkem. Protože metro jede pod zemí a nic se nevidí. Autobus projížděl centrem, opět jsem se mohla kochat výhledy, které už možná neuvidím. Doprava byla sice hustá, ale jelo se docela plynule a na letišti jsem byla i o chvilku dřív, než jsem plánovala.
Odbavila jsem kufr, odbavila jsem sebe bezpečnostně i pasově a konečně si mohla oddychnout. Pyšně jsem zavolala mlaďasce, ať jsou v klidu, že jsem vše v pohodě zvládla… koupila si za odměnu kousek pizzy a sedla si v čekárně pod cedulí „New York – Prague – 19:10“
Vzrůšo nastalo, když oznámili, že došlo k omylu a prodali více letenek, než je kapacita letadla. A že někteří neletí… No neletěla jsem já. A to mě tedy naštvalo. Měla jsem totiž „pevnou“ letenku. Tu já nesmím zrušit. Nesmím ji přesunout na jiný termín. Nesmím ji na nikoho převést. Prostě musím letět jen já, jen jedním jediným spojem. A to tímto. Jinak letenka propadne. A zaplacené to bylo dva měsíce předem…
A překvapila jsem sama sebe. Žádné slzy, jen naštvání. Na nabídku dvou dnů v hotelu, 400 dolarů kapesného a přílet do Prahy v úterý dopoledne jsem nekývla. Jen jsem požádala o tlumočníka. Vysvětlila jsem, že v pondělí mám dvě velké přednášky pro dost studentů (to jsem nelhala). Že schválně letím zpátky v sobotu, aby tam byla rezerva. Že jsem si zaplatila službu a že ji chci. A že prostě budu v neděli v Praze nebo v Drážďanech… a že je mi jedno, jak mě tam dopraví… A že já odstoupit od letu nesmím, tak oni taky ne. A že let se uskutečnil, že žádná mlha, stávka, technická porucha není – jen jejich neschopnost.
Zkrátím to. Najednou byly letenky do Londýna na 21:00 (tedy ani ne dvě hodiny po plánovaném letu) a následné letenky do Prahy. A navíc se objevil i reklamační řád, na jehož základě jsem obdržela šek s vysokou částkou. Pokud bude proplacen (české banky na to mají měsíc), pak jsem letěla do USA zcela zdarma… Asi jsem vypadala velmi bojovně. :o)
Slíbili nám, že řádně odbavené a naložené kufry na nás počkají v Praze. Do Londýna jsme odletěli s hodinovým zpožděním, ale odletěli…
Neděle:
Na přestup v Londýně byla plánovaná hodina a půl. To vypadá jako dost času. Ale není. Když se pozdě vyletí z Yorku (tedy toho Nového), tak i když se pilot snažil, zbyla na přestup jen hodina a čtvrt. Pak se zjistí, že přílet byl na terminál 4 a odlet je z terminálu 3. Je to daleko. I letištním autobusem je to daleko. A pak je tam fronta na odbavení. Opět bezpečnostní rámy, zouvání bot, sundávání hodinek… A čas běží.
Nejen čas běží. Paní vystavující mi palubenku zvyšuje hlas a křičí: „run, run, run!!!“ a tak běžím. A ten gate je jako na potvoru tak daleko. Ale stíhám a sedím v letadle do Prahy. Mám děsnou žízeň (fakt jsem utíkala) a těším se, až vzlétneme a dostaneme napít. Těším se zbytečně. Nebe nad Evropou je přeplněné a opět nemáme povolený start. Zase hodinové zpoždění…
Konečně Praha. Jestli si myslíte, že kufr na mě čekal, myslíte chybně… Nečekal. Byl vyložen v NY a nenaložen do Londýna… Když jsem já byla v Praze, počítač ho jasně viděl jako ztracené opuštěné zavazadlo na letišti JFK. Opět reklamační protokol. Odpovědnost nese British Airways, která můj kufr vůbec neviděla. Ale s ní jsem doletěla a ona je zodpovědná za moje zavazadla. Ale šlo to rychle, česky… a tak nějak jsem věřila, že kufr trefí. Trefil, dovezli mi ho v pondělí večer – přiletěl myslím přes Amsterodam.
Volám páníkovi a Betce. Aby nečekali na letišti, jsou na procházce v blízké Šárce. Čekám divoké Betí vítání (vím, že celých 9 dní smutnila), ale Betka je spíš překvapená, že jsem se „našla“. Zbytek neděle prospala (jako by byla děsně unavená), ale od pondělí už byla zase ve formě – praštěná, divoká Kosatka dravá.
Ještě se vrátím k Václavu Havlovi – zemřel Člověk. Co víc k tomu dodat, snad jen to, že když je někdo Člověk s velký Čé, tak jeho klady a zápory jsou také velké.
Teď jsem se dívala na fotky, na kterých se lidé s panem prezidentem loučí – oni se vlastně neloučili jenom s ním, ale i se svým „mládím“, se svou naivitou, se svým nadšením, které před jednadvacti lety pociťovali – tenkrát jsme ještě věřili a Václav Havel byl jedním ze symbolů naší víry.
Sbohem pane prezidente (rose2)
Pro Sharku – dole
ještě jednou opakuju, že jsem se vyjadřovala k profesioonálnímu selhání tiskového odboru prezidentské kanceláře. Jestliže několik hodin po smrti bývalého prezidenta není na HLAVNÍ STRANĚ jejich stránek, na první pohled viditelné, ani jednověté vyjádření, že bývalý prezident zemřel s krátkým vyjádřením současného prezidenta, je to selhání. Stačila jedna věta s odkazem, že vše ostatní se připravuje. Ta věta tam měla být rozhodně dřív, než na iDnes nebo CNN a nebyla. Je jedno, kolik práce měli – tohle je zpráva, která měla absolutní prioritu, bez ohledu na to, že to byl bývalý prezident.
Kritizuju práci, které rozumím, protože to je taky moje profese. A ta kritika byla oprávněná.
Dede, kritizovala jsi naprosto správně. Bylo to neodpustitelné selhání,tím spíš, že se nedá omluvit tím, že by smrt Vác
lava Havla byla náhlá a naprosto nečekaná. Bohužel. A děkuju ti, že jsi na ně upozornila.
Kaštane, i ja jsme mela tu cest ucastnit se ruzne spoluprace a pracovne jsme poznala Vaclava Havla, je to uz dele, za jeho prezidentovani…mam trochu zkusenosti s“sobnostmi“ ruzneho typu. V.H. patril k tem, se kterymi se velmi dobre pracovalo, skromny, lidsky…zadne papalstvi. I s jeho lidmi byla vzdy dobra a pohodova spoluprace.Vazim si ho jako filozofa, spisovatele, prezidenta, ale hlavne jako cloveka. A ze delal chyby? Hodme kamenem, kdo je nedela. Preju mu stastnou cestu za Duhovy most a mavam na rozloucenou.
Trochu nechapu emoce, ktere se tady rozpoutaly…, urcite by nektere samotneho V.H. nepotesily.
Právě jsem se vrátila z Václaváku, kde jsem byla zapálit svíčku Za VH. Nějak jsem měla pocit, že musím něco udělat. Já ho budu mít ve vzpomínkách vždy jako pána, ze kterého šel respekt, ale se kterým byla legrace… A mezi svými spolupracovníky měl většinu lidí, kteří o nějakou mediální slávu nestáli. I já patřím mezi ty bezejmenné co považovala za čest pro něj pracovat (rose2)
Safra, nejdřív mi to furt ukazovalo Eror a teď je to tu dvarkát…
Kaštánku, neřekla bych, že tvůj příspěvek ve dvojím provedení vadí. Mně určitě ne. Z mého pohledu byl V.H. zatím jediný, kterého jsem v nejvyšší funkci opravdu ráda viděla. I s jeho chybami a omyly. R.I.P. (h)
(y) – Kaštan, moc dík za vzpomínku!
MLP se před chvílí vrátil ze štatlu, lidi tam zapalujou svíčky a opravdu spontánně smutní. Potkal tam mj. dr. Káru (možná Vám to nic neříká, to je ten, co organizuje spolupráci Sv. Anny s Mayo Clinic – my ho známe z vesláku, z oddílu našeho kluka, kdysi tam velice úspěšně vesloval) s celou rodinkou (mají 4 děti) nebo trutnovského „náčelníka“ Martina Věcheta (má tady byt – s tím se pro změnu známe z Pohody) a mnohé další. Dcéra s pražskou kamarádkou tam vyrazily taky.
Právě jsem se vrátila z Václaváku, kde jsem byla zapálit svíčku Za VH. Nějak jsem měla pocit, že musím něco udělat. Já ho budu mít ve vzpomínkách vždy jako pána, ze kterého šel respekt, ale se kterým byla legrace… (rose2)
Milá Xerxová, pasuji Tě na cestovatelku emerickou. Zvládla jsi to perfektně a ráda čtu Tvé pragmatické postřehy, tohle mi moc vyhovuje. To extempore s letadlem, vylepšeném během by mně zabilo, pravděpodobně bych nestihla ani těch čtyři sta doláčů. (rofl)
Betí deníček si nechám na zítra, snad už budu mít volno.
Od středy večera se potýkám s naprosto odpornou bolestí hlavy,dokonce jsem uvažovala jestli na mně nejde mozkovka. Dnes to začalo trochu polevovat, nechci to zakřiknout. Dost otřesné dny.
Přeji všem teplé pelíšky a klidnou dobrou noc. (inlove) |-)
Xerxová, pročetla jsem Týdeníček, ale hlavně skoukla fotky z Kristiánova. Máte o krapet víc sněhu (chuckle) než u nás a je tam moc a moc krásně. Já jsem ještě nestačila s fotkami z dopoledne nic dělat. Ještě jsem ani nezačala péci cukroví, tak se musím polepšit (whew) .
Alex, já jsem odpoledne začala péct. trouba i já jsme se polepšily, ani mě to nebaví. Mám z toho i nějaký mindrák, že se mi nedaří tak jako jindy. Peču s dia sladidly a to není zrovna moc snadné.
Hlásím se z pocukrovaného severobrněnska. Mám poslední dny nějak tak rozevláté. Dnes dopoledne krásná procházka s knírajdama v takřka bílém lese s modrou oblohou a sluncem ozářenými smrky. A do toho takřka posvátného ticha začala hrát zvonkohra na kostele ve Vranově. Asi tou dobou zemřel Václav Havel, ale to já netušila. Protože jsme měli celé odpoledne návštěvu, teprve před chvílí jsem zjistila tuto smutnou skutečnost. Ne vždy jsem souhlasila s jeho názory, navíc nemohu jako člověk opomenout (bylo mi ho velmi líto), že poslední roky jeho prezidentského úřadu byly poznamenány těžkou nemocí, osobně jsem byla ráda, když skončilo jeho prezidentské období a mohl mít konečně klid. Po všech těch směšných komunistických, politických postavičkách minulého režimu,které jsem od dětství zažívala, to byl konečně člověk, kterého jsem si vážila a nemusela jsem se stydět před civilizovaným světem za svého prezidenta. Díky mu za to. Sbohem pane Havle (rose2) .
V poledne jsem nedokázala napsat víc, než prosté konstatování faktu. Nevěděla jsem, co vlastně říct, protože Havel byl komplikovaný člověk, který se měnil během času – má ledasco na svědomí, v tom dobrém i v tom horším.
Ale! Najednou jsem se propadla o víc než dvacet let zpátky, v Praze bylo tak chladno a sníh v ulicích a lidé nosili placky Havel for Prezident nebo Havel na Hrad (ještě je mám doma), a pak jsme se mezi svátky slezli u ředitele v pracovně a koukali na volbu prezidenta, a pak šel Havel po nádvoří a byly mu krátké kalhoty, protože si je příliš vytáhl nahoru.
Havel a Clinton, Havel a papež Jan Pavel II., Havel a dalajláma, Havel a …. Havel a my všichni, apel na morálku – i když některé dramatické zápletky splétané hradním pánem vždycky nebyly košer, měly jakýsi přesah někam.
Ne, nesouhlasila jsem vždycky, čím dál častěji jsem nesouhlasila, ale vždycky převažovalo to plus, to něco, co udělal pro nás všechny.
Byl to první prezident, u kterého jsem měla pocit, že je můj a že na něj mohu být hrdá. Ten pocit ve mě přetrvává dosud, přes veškeré výhrady.
Když pro Havla, tak (h) . R.I.P.
Rozhodně si Václav Havel zaslouží naši úctu a důstojné rozloučení (rose1)
že měl Václav Havel klady i zápory – ale kdo je nemá? … že dělal chyby – ale kdo je nedělá? … on přišel k té funkci nepříliš chtěně – ale kdo jiný byl ochotný do toho tehdy jít? že spustu věcí nevěděl – ale co jsme tehdy všichni věděli o demokracii? byl dramatik, žádný profesionální politik – ale šel tehdy se svou kůží na trh
Jendo, proč myslíš že se budou všichni jen povinně klanět? ty opravdu nevěříš, že existují lidé, kteří si ho vážili? jen proto, že ty třeba smýšlíš jinak? věz tedy, že při všech výhradách jsem si já Václava Havla vážila, byl pro mne osobností, udělal velký kus práce ve prospěch naší země v zahraničí a – měl morální rozměr… kdo z dnešních politiků ho má?
tož asi tak
Syn volal aby mi oznámil že mi vypral prádlo. Nevěděl o smrti Václava Havla. Když jsem mu zhruba objasňovala diskusi která vznikla a že Václavu Havlovi lidé vyčítali a vyčítají že nebyl politik, tak se rozesmál a řekl : „A to mu vyčítají?“ Můj syn si totiž nemyslí že být politikem je příliš positivní. A co vy? 😉 🙂
Není politik, jako politik. Ti naši současní jsou jen banda gaunerů.
Ja naprosto nepochybuji, ze jsou lide, kteri si ho vazili. Ovsem vetsina oslavnych clanku a vyjadreni bude zcela jednoznacne napsana jen proto ze je primo stranickou povinnosti je napsat.
Pokud by par nejblizsich pratel a spolupracovniku neco napsalo, tak to beru, ovsem to co propuklo je silenstvi. Vsichni si musi placat jatra, vsichni si musi potvrdit, ze ho znali a ze neco znamenaji. „Osobnosti reagují na úmrtí Václava Havla“ … kdo nereaguje není osobnost!
Všichni jednou umřeme, což je na tomto světě jediná opravdová spravedlnost. A kdo jste viděl V. H. (nebo spíš to, co z něj v poslední době zbylo), nedávno v TV… Spíš se tak trochu divím, že vydržel až tak dlouho.
Jendo ať chceš nebo ne, tak Havel se stal osobností nejen českého, ale i světového formátu. Nebo myslíš, že by se k jeho úmrtí vyjadřovaly osobnosti, které mají ve světě tak velkou moc jako je prezident Obama nebo kancléřka Merkelová? Proto je třeba počítat s oslavnými vyjádřeními i články. On prostě nebyl člověk tak malého formátu, aby se k němu vyjadřovali pouze jeho přátelé. Tak to já také beru. A kdo nechce, není povinen se povinně klanět, kdežto když zemřel Gottwald, lidé byli povinně vyhnáni na chodníky stát stafáž. Koneckonců si to osobně pamatuji při pohřbu prezidenta Svobody, který byl také značně kontroverzní osobností. Prostě nás tehdy celou třídu vyvedli na předem určené místo, kde jsme sledovali, jak jede rakev. To dnes nebude, památku prezidenta Havla bude uctívat ten, kdo bude chtít. Nikdo tě nenutí, když nechceš a můžeš kdykoli vypnout televizi i rozhlas a nikdo tě nenutí surfovat na netu a psát kondolence. Mimochodem máma byla svědkem, že když zemřel Stalin a jedna její kamarádka na koleji v Leningradě už nemohla vydržet ty traumarše v rádiu a vytrhla ho ze zásuvky, tak ji málem vyhodili ze školy. Mimo jiné i o to se prezident Havel, ať byl jaký chtěl, svým podílem zasloužil. Já to o sobe tvrdit nemohu, proto až jednou umřu, asi se o mn+ zmíní pár přátel a tím to zhasne.
Apino. já to mám z vlastní zkušenosti. Když jsem byla v prváku na tehdy jedenáctileté střední škole zemřel president Zápotocký. Povinně jsme museli,, uctít jeho památku “ 😉 na náměstí v Liberci. A to si představ, já jsem se nedostavila, nechtělo se mi poslouchat řeči. Víš, co to byl za průšvih? Hned veliké jednání, já jsem se vymlouvala, že to tam dobře neznám a že jsem třídu nemohla najít a že jsem byla asi na druhém konci náměstí- protože jsem nechtěla přivést do průšvihu i rodiče. Soudružka třídní se mě zastala a já jsem to odnesla jen sníženou známkou z chování a podmíněným vyloučením. Ale naše soudružka třídní byla opravdu veliká soudružka ale asi i trochu rodič. Dneska je lítost a účast dobrovolná a je na každém z nás jaký k tomu zaujme postoj.
Presne tak,dnes lide uctivaji pamatku zemreleho prezidenta V. Havla, protoze chteji, potrebuji, povazuji to za dulezite, ale v kazdem pripade to delaji dobrovolne a nikdo je nenuti. To je velky rozdill od casu prusvihu zacky Marsky a dalsich, kteri nesli na tryznu a Havel ma na teto skutecnosti velkou zasluhu. Kdo tohle nechape, neda se asi uz nicim presvedcit
Bývalého…ve funkci už nebyl….
Je mi docela líto, že se tady diskuze o úmrtí Václava Havla tak trochu zvrhává. Nebývá to tu zvykem. Osobně si myslím, že zrovna lidé na Zvířetníku mají celkem jasné názory na spoustu věcí a nemyslím si, že by u osobnosti Václava Havla tomu bylo jinak. Nemusíme se tu pořád plácat po ramenou, ale není třeba tu nereagující mlčící čtoucí jakkoli osočovat.
Spousta z nás ale opravdu připravuje vánoce, někteří možná raději mlčí, když si tu některé věci přečtou.
Prosím o jedno, buďme tady na Zvířetníku na sebe hodní. Den, kdy zemře Václav Havel by nám měl připomenout to nejlepší v nás.
Pane prezidente Václave Havle, tisíckrát jsem nesouhlasila s Vašimi názory a leckdy rozporuplnými kroky, ale vždy jsem si Vás navýsost vážila. Dnes už mohu říci jediné, odpočívejte v pokoji. (cz) (rose2)
Apino, souhlas.
O mrtvých jen dobré, zvlášť když ještě pomalu ani nevystydli. Hodnocení je na místě s odstupem.
Koneckonců nepochybně to za nás nastotisíckrát rozmáznou v médiích.
Opravdu bych se tu bez politiky obešla, nevede to k ničemu užitečnýmu.
Připojím se k Apině a Zaně, jen s malou poznámkou. Komu z nás přísluší hodnocení zemřelého (zmíněné Zanou)? Budu mluvit jen za sebe: Mohu hodnotit? Copak jsem V. Havla znala? Ne. Znala jsem jen jeho mediální obraz a netroufnu si odhadnout, do jaké míry odrážel skutečného živého člověka.
Jsem velmi vděčná Velké kočce za vzpomínku na člověka Havla, právě proto že je osobní.
Do 23. to budeme muset nějak přežít. Pak se Obama, nebo někdo jiný, na státní návštěvě uprdne a masmédia se vrátí do normálu.
Na TV se nedá koukat; jak je něčeho moc, tak je toho příliš… Aspoň provětrám archiv DVD. Bohužel mne napadá jen Hrabalovské: To zas bude v alejích nablito. (bat)
UF, je mi tě líto.
Mě je zase líto těch, kteří musí tohle mediální smutnění konzumovat, ačkoli o to nestojí, A litovat nepotřebuji. Nikdy, ani kdybych chcípal ve škarpě, na tom nebudu tak špatně, abych nějakou lítost potřeboval.
Jen prolétám:
Dede, v pátek šel mailík, došel?
Asi je sežranej – dohledám 🙂 Děkuju za upozornění (e)
R.I.P. (cz)
Tak Tobě to nevěřím ani náhodou, musíš mít vlastní názor. Nebuď posera a řekni ho!
Bětulinko, co mi věříš nebo nevěříš je čistě tvůj problém.
Já jsem se k jeho činům vyjádřila mnohokrát, tak i onak – dokud žil.
Zemřel Václav Havel. (rose2)
… teď to čtu a jdu to sem napsat. No, nevím, co říci. Sámo jsem ho obdivovala – a často i děsně nesouhlasila, tak asi ano: rozhodně lidi budil a probudil, to se odestřít nedá. Takže díky, Václave, za všechno! Stálo to nakonec za to a máš můj smekáč. (f)
Měla jsem trochu výčitky svědomí, zda-li jsem to tak vůbec směla napsat; naznačit – že Havel byl neskutečně naivní ohledně politiky a nejen v ní a taky strašně špatně „četl“ lidi – ale nic neubéře jeho významu. Prostě to dokázal. O čem sportovci snějí a umělci básní, to dokázal. Dokázal převrátit svět vědomostí a možností a křehce a bezbranně a udiveně se postavit na jeho vrchol.
Jak se mi příčil v krku, tohle mu uznat musím, a proto smekám podruhé a jen doufám, že si Vy holky spolučtečky vyložíte můj příspěvek správně. Jako nutný obdiv, protože ten je, v tmhle případě, na místě.
Pro mne byl osobnost velmi rozporuplná.
Což neznamená, že si ho nevážím, jen člověk nesmí podlehnout iluzi o ideálu.
Nepodléhám iluzím, lituji jen, že když iluze byla možná, nebyla naplněna, že se dostavili řidiči a směrovači. Ale pálí nás to obě, jinak bychom se tady nesepsaly, je tak?
(y)
Hned je mi líp. Jako fakt. 🙂
😉
A světlo věčné ať mu svítí…. (rose2)
Amen. (rose2) (cz)
Nemůžu říct, že bych s Václavem Havlem vždy souhlasila, ale byl to člověk, který si úctu zasloužil. Doufám, že se na tu poslední cestu vydal v klidu a ve smíření (rose2)
Potěšilo mě, že na správu o jeho smrti reagovaly i nejdůležitější světová média – zato na stránkách Hradu http://www.hrad.cz stále ještě není žádná pořádná zpráva. Prý je snad něco někde v kolonce Klausových projevů. Naštvalo mě to. Napsala jsem tam. Viz níže:
Vážený pane řediteli,
s nepříjemným překvapením jsem zjistila, že zatímco zpráva o smrti bývalého prezidenta Václava Havla v tuto hodinu vévodí většině portálů západního světa, na stránkách Hradu chybí nejen sama zpráva, ale není k ní ani žádné vyjádření současného prezidenta Václava Klause. Považuji to za krajně neprofesionální a vzbuzuje to dojem, že současnému prezidentovi nestojí jeho předchůdce za rychlé a spontánní vyjádření, pokud ten dojem není ještě horší.
Je možné, že nepovažujete Vaše stránky za natolik navštěvované, abyste považovali rychou reakci za nutnou. přesto si myslím, že tam ta reakce být měla.
S pozdravem
Dagmar Ruščáková
Tož asi tak.
Něco mi říká, že kdyby tam zpráva přes celou stránku byla, tak se to taky nebude líbit.
To se zas teď tak týden budou všchni povinně klanět ,ať už si o Havlovi mysleli cokoli, všichni se budou vyjadřovat, aby jim někdo nevyčetl, že se povinného rámusu nezůčastnili …
Dělat ze smrti těžce nemocného starého člověka nejdůležitější zprávu dne je … úsměvné.
Děkuju, že na to nejsem sama.
Určitě nejsi!
Myslím, že Jenda to vystihl nejlíp.
Hele od 13.00 místo na pohádku na přání čučím na ČT1 a ty diskuse, telefony…… no, o něčem to svědčí!
No, víš, má televize chytá jen Cinemu a nějakej golf. To je pak snadné.
Odpoutat se.
Klaus záhy skončí a tak zjevná nenávist Tvé rodiny vůči prezidentovi pozbyde nutnosti. I do vzpomínky na Havla jsi musela Klause nacpat? Jsi horší, než já, já tam aspoň cpala osobní pocity a nikoho dalšího!
Nejspíš za Václava, byť názorového odpůrce, pláču víc, než Vy rádoby přitakávači.
Možná vím něco víc, než ostatní a proto Tě chápu a rozumím Ti…za svůj život stihl napáchat zlo i dobro a někdy to dobro bylo později ještě větším zlem, přesto z něj byl udělán symbol Listopadu 89, protože byl znám i mimo naši republiku.Protože to tak prostě bylo připravené. Ty bezejmnenné,co odvedli po listopadu největší kus práce, ty jako obvykle pomineme, svezli se s dobou. Havel zůstane. Přesto je můj názor na něj ovlivněn spíše jeho chováním k Olze, jeho bohémským životem, naivitou,kterou způsobil hodně problémů i sám sobě./omluvou za Sudety,hromadným propouštěním/ A proto není příliš pozitivní.
Bětulásovo, promiň, ale tohle bylo zbytečné. Snad poprvé tu dávám (n)
Jen poznámka na okraj, nejsem fandou Václava Klause, ani zavilou fanynkou Václava Havla.
To už máš jedno, jsem tu dnes naposled. Zdvořile opomíjím, že mám pravdu. Čauky.
ále, nešil. Nervy pracujou…
Milé Bětuláskovo, máš příliš zranitelné ego,každý snad může svobodně napsat a vyjádřit svůj názor. Múže to být dost zajímavé naučit se naslouchat bez vzteku. Tak zůstaň a zkus to. (wave)
…. může.. zase nečtu !
Dede i kdybych se moc snazila, tak bych to nerekla tak elegantne jako ty.
Dede děkuju. Kdybych to tušila byla by moje reakce podobná, jen ne tak dobře napsaná. Je to ostuda.
Ale no tak,Dede, kolik lidí si klikne na stránky Hradu? Myslíš,že tam musí být nekrolog ihned? To ho měl mít jako VK napsanej pro případ, že to nastane, v šuplíku? ;(
A kde myslíš, že se vzaly všechny ty nekrology na našich i světových serverech? Samozřejmě, že pro ty opravdu důležité lidi je mají připravené… jak tiskové agentury, tak velké redakce. Tolik prezidentů zase v kanceláři Hradu sledovat nemusejí, aby to nemohli mít připravené. Myslím, že kritika práce tiskového odboru byla naprosto na místě – neděle neneděle.
Ne pro důležité, pro známé lidi. To není to samé. Havel byl už dlouho jen známý, ne důležitý. On nebyl důležitý ani co se té revoluce týče, jen byl shodou okolností na správném místě, když se sypal Sovětský Svaz. A pak se držel dobrého fleku a pritom jeste vykladal jak na nem nechce byt. Dobreho fleku, diky kteremu jeho divadelni hry videlo asi tak stokrat vic lidi, nez kdyby nebyl prezidentem.
No Dede … proc ses divala na web prezidentske kancelare? Zkontrolovat Klause, ze? Kvuli informacim asi sotva.
Dede píšeš: ale není k ní ani žádné vyjádření současného prezidenta Václava Klause. A nevěřím, že on má takový šuplík….a nemyslím si,že zrovna on by něco nepřipraveného blekotal nějakému tv štábu nebo někomu z novinářů.
Podle mne se vyjádřil dostatečně,ostatně bylo to ve zprávách.
O psaní nekrologů vím od Cimrmana, však ho psal…..
Takže dneska vytáhnou agentury ze svých šuplíků nekrolog Kim Čong Ila a život půjde dál…..
Dede, děkuji,to je správný občanský způsob se vyjádřit, na správném místě. (cz) (y)
Václav Havla je mi líto, zemřel člověk a president.
Jako každý z nás byl jen člověkem s jeho klady a zápory.
Milá Dede, (y)
Pracovala jsem ve státní správě a díky tomu o ní vím svoje. Funguje pomalu a o nedělích, natož adventních je jak zadřené soukolí. Tiskové zaspalo, to je jasné. Jejich práci si jim jako novinář připoměla důrazně a za to Ti děkuji.
R.I.P. (rose2)
(rose2) už ho nic nebolí, pokoj jeho duši (rose2) opět o jednoho dobrého člověka méně
Zrovna jsem to sem chtěla napsat, dozvěděla jsem se to před chvílí – dcera tu má od včerejška kamarádku z Prahy, právě s nima peču cukroví, takže nebyl čas se dívat na net, nicméně někdo to té kamarádce napsal přes FB.
Ach jo, bude mi chybět. R.I.P.
Milý Václave, to je mi líto že jsi došel na konec své cesty. Narodil jsi se stejný rok jako já ale já tě nikdy nepotkala. Tak to se teď setkáte tam za Duhovým mostem ty, Jindřich a Josef. Z vašeho čtyřlístku přátel je tu už jen Květa Fialová.
Když ses stal presidentem měl z toho Jindřich radost a v duchu ti moc gratuloval. Neměl však šanci se s tebou setkat, byl v Praze jen jedinkrát v roce 1990 a za rok pak zemřel.
Vždycky na tebe vzpomínal, na tu dobu kdy jsi byl v divadle ABC technikářem a často mi o tobě vyprávěl. A doma na Žižkově jsme měli od vás v hale skříň. Tenkrát jsi se radil s Jindrou o změnách v bytě a tahle velká bílá skříň se šoupacími dveřmi ti přebývala. To jsou asi podivné vzpomínky v tuto smutnou chvíli ale tak mi tohle všechno běží hlavou. Ráda jsem četla tvoje úvahy a tvoje hry jsem viděla, hrály se tady ve Švédsku. Tím jsi nám byl neustále nablízku. A vždycky jsi v nás probouzel nové myšlenky a dával nám podněty k zamyšlení. Já jsem se velice styděla že jsem neměla sílu bojovat jako jsi bojoval ty a že jsem ze země odešla. Nevím jestli bych byla boj za svobodu uspíšila, ale ten pocit že jsem zradila ve mne zůstal.
Rozsvěcím pro tebe svíčku a taky pro Jindru. Má narozeniny 26. prosince. Ovlivnil jsi náš život a tvoje myšlenky a činy už nikdo nevymaže. Někteří lidé nesouhlasili s tím co jsi dělal, ale to já mohu těžko posoudit. Myslím že můžeš odpočívat v klidu, tvoje stopa je nesmazatelná a tvoje myšlenky nezvadnou jako tyhle růže. (rose2) (rose2) (rose2) (rose2) (rose2) (rose2) (rose2)
Kočičko, Tys to napsala nejlíp – proč trojčit a vyčítat, když je čas přemítat a děkovat. Snad se nezLobíš za to, co jsem napsala vejš (teď to vidím, že psát jsem dnes neměla). Na výčitky je vždycky čas. Na láskyplné poděkování je jen ta jedna chvíle. Máš jako obvykle pravdu.
Jo a máš taky meil.
Já si nemyslím, že si máš vyčítat nějaké výčitky.
Velká kočka popsala svůj velice osobní vztah k V.H.
Já si ho osobně vážila hodně, udělal pro nás všechny strašně moc, ale není všechno zlato, co se třpytí. A to se dá napsat i bez ohledu na to, že je to dneska jeho úmrtní den. Myslím, že diskuse o jeho osobnosti teprve začnou.
Jsem byla už tak vytočená, že ani mail jsem nenapsala techicky správně. Ještě víc mne děsí, kolik lidí ze Zvířetníků mlčí? Jakoby neměli vlastní názor a nedokázali současně obdivovat a nenávidět… a popsat ten pocit.
Pečou, smýčí, balí, nakupují – to bych chápala.
Fakt je, že si také nemyslím, že je zapotřebí jen psát, jak je nám to strašně líto a jak nás to zasáhlo, ale vyjádřit i svůj vlastní názor.
Je to buřt, Karolí, už jsme na seznamu „těch, co dostatečně nenaslouchaly“.
TĚM, CO ZNAJÍ PRAVDU.
To, že občas někdo umře, je naprosto normální a není nutné z toho dělat vědu. Jenže Havel má holt tu smůlu, že byl prezidentem, navíc je mediálně profláklý, takže se z toho věda dělat bude. A jako obvykle s velkou mírou fám, polopravd a komerčního nevkusu. Problém je v tom, že není jednoduché najít v TV kanál, kde by bylo něco na jiné téma.
R.I.P. (rose2)
A napsal Moc bezmocnych. Vsichni politologove sveta by nedali dohromady, co tenhle jeden esej od bohema. A jak se placam svetem a potkavam lidi ze zemi malych i velkych a sdelim, odkud pochazim, vetsinou reknou Vaclav Havel – a usmejou se. Az my uz tady nebudem a bude se psat historie nasi zeme, tak to nebude o soucasne garniture, bude to o Havlovi.
Kéž odpočívá v pokoji (rose2) . Ne vždy jsme s ním souhlasila, někdy mi připadal naivní, ale stal se smybolem listopadu. Dokázal ty lidi zvednout. Za to jsem ho obdivovala.
Gorilí OT. Letmé zprávy a fotky z Cabárcena sdělují, že Mojka s Chelewkou soupeří o 1. místo v rodině (už to není skupina, už to začíná být opravdová rodina) jen na oko: důležitější pro ně je, že mají jedna druhou. Hodný holčičky obě – takhle nějak jsem si to přála. Mojka šikulka prý už přiměla ke hře i Nikyho. Tak snad i ta Nadia se časem trošku zapojí, třeba při péči o miminko.
V Praze si Bikirka za tu dobu, co je Moja pryč, došla pro oběd téměř každý druhý den, dokonce nechala napít Tatunka a často si hraje s oběma kluky, Richard doteskňuje a jinak panuje pohoda a rvačky ustaly: Shinda s kotrmelínami si zjevně dosadily Bikiru na Mojčino místo.
Tanoušek stuttgartskej už váží přes tři a půl kila a vrata od Wilhelmy se netrhnou, jak se za ním lidi derou. Prý je na něm znát, jak vyhledává oční kontakt na své úrovni – prostě civí na mrňata za sklem. Brouček jeden.
Prostě na gorilí frontě samé dobré zprávy (i dvorští Tadao se Shindou se na výletě v Liberci cítí spokojeně), a co se týče sloničky Rashmičky mašličky, už bazénku odrostla a moc ji neba, tak hraje s taťkama fotbal s medicinbalem. Nafukovací míče už tu zátěž totiž nesnesou… slečna se pomalinku blíží ke třem metráčkům.
Toliko před svátky ze zvířecích front. 😉
A jedna fotogalerie: španělské gorilky dostaly proutěné koule, co přivezla Mojka věnem.
http://jana-h.rajce.idnes.cz/Moja_a_jeji_nova_rodina_-_fotografie_Lu_Sky_Walker_a_Cristiny_Sala#
je fajn číst, že dobře prospívají a mají se fajn (inlove)
Škoda, že Richard neovládá znakovou řeč a není možné mu naznačit, že Moja je sice jinde, ale šťastná a spokojená…
Miluju tynhle cestovatelský seriály (y) . A když navíc jsou z míst, který neznám a je málo pravděpodobný, že uvidím… A je tam malej veselej skřítek William (inlove)
A parádní fotky a vůbec.
Nepochybuju, že jsi byla schopná z nich vydusit všecko, co ti patří (i když bych byla bývala ráda muška jenom zlatááá).
Takhle jsem jednou běžela po letišti, až jsem následně plivala krev – netušila jsem, že to fakt jde 😛
Zdravím od zatopených žabek 🙂 Nepršelo, kopeme studnu… studnaři by se mohli při kopání utopit, a tak zdatně odčerpávají,no a a kus zahrady už je pod vodou. Snad to rychle vsákne, jsme na šterkopísku a bylo tu akutní sucho….
tady v Praze a okolí jen občas pár kapek. Teď zrovna skoro modrá obloha. Ale fičelo hnusně 😛
http://drporkert.com/dogy/images/beta/1211/index.html
to je odkaz na aktuální Betí deníček
Byli jsme teď hodinu v lese nad Libercem – paráda (nod) . Prašan, sluníčko, bukový les, žulové skály… moc stop od jelenů, srn i zající … všeobecná spokojenost s procházkou.
mám ti od Franty vyřídit, že vám to teda přeje, ale moc upřímně jako néé (chuckle)
takže jste nakonec na adventní výlet neodjeli ?? Tak jste mohli přijet do Liberce… Taková Žitava nebo Budyšín jsou adventně krásná městečka…
Kromě jinýho mám nějakej hexenšus a tohle by bylo moc daleko.
Mimochodem vůbec se sem přes Google Chrome nemůžu dostat… teˇd to zkouším z notesu.
MILÁ LENKO, DODATEČNĚ VŠECHNO NEJLEPŠÍ K NAROZENINÁM. VČERA JSEM SE POKOUŠELA JEŠTĚ V NOCI NAPSAT, ALE MARNĚ, STÁLE MI TO PŘÍSPĚVKY VYHAZOVALO. TAK JSEM Z TOHO VZTEKY USNULA.
NĚJAK SE MI TO S TĚMI DOMAŽLICEMI KOMPLIKUJE, ASI BUDE POSUN DODÁVKY AŽ DO LEDNA.
LENKO. HODNĚ ZDRAVÍ, MÁLO STAROSTÍ A BABIČKOVSKÝ RADOSTI (rose1) (inlove) (rose1)
hezkou zlatou adventní neděli všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Dneska bude mejdan 😛 – sestře je zítra padesát a Potvůrce neteřce ve středu dvacet. Taky si holky zvolily data, aby se těch dárků před Vánoci muselo vymýšlet víc. A to ještě pražská neteřka je Eva … a taky vždycky má pod stromkem dárek „navíc“ s dovětkem „k svátku“
Xerxováááá!!! Dostala jsem se až nyní k počítadlu. Tak ten závěr, to bylo dobrodrůžo, máš můj velký obdiv, jsi žena činu (nu to už vím dávno, tak co se divím, že). A to že jsi běžela a doběhla to jsou ty tvoje „vycházky“ do Jizerek, máš skvělou kondičku a teď se Ti hodila. Bezva vyprávění, Vilík je skutečně šťastně vypadající dítě a jistě nejenom vypadající. Doufám, že nejste zapadaní až po střechu.
vůbec nejsme zapadaní. Slezlo to, je všude bahno… Ale o pět minut „výš“ do hor už to leží…
😡 ROZVERNÍČEK. 😡
(*) Půjčil jsem si milion, měl jsem dárků kamion. Neplatil jsem splátky, vzali si to zpátky. Nezbyl ani dáreček, vzali mi i domeček. Neplatil jsem daně, sebrali i saně. Nevím si už rady, sob mi chcípnul hlady. V lese mám teď pelíšek, kašlu na to! JEŽÍŠEK. (*)
(coffee) Vinšuju všem přítomným klidný sobotní večer, hezké sny a užijte si v pohodě zítřejší předvánoční neděli. (coffee)
Teda Jovásku (inlove) , taková předvánoční? :O Tohle jsem od Tebe opravdu nečekala – poprskala jsem si monitor. (chuckle) (y) (wave)
Tak to se výlet povedl. Hele, Xerxová, někam jsem zasela recepis na vánočkový těsto od tebe. Pekla jsem podle něj loni a povedlo se nad očekávání skvěle. Můžeš, prosím, poskytnout návod ještě jednou?
Jinak, už mám skoro dopočítáno, už se blíží vítězný ryk-snad dnes, až usnou holky, dodělám a nepodělám a zvládnu i v systému odevzdat. A to dokonce lehce před termínem.
Kilo mouky (dávám 2/3 polohrubé a 1/3 hladké)
220 gramů tuku (dávám máslo – vánočky nešidím)
220 gramů cukru
4 žloutky
1 a půl kostičky droždí
citronová kůra (bio, nebio – ostrohám tam celý velký citron)
vanilka
lžíce soli (ne vrchovatá, ale rovná lžice celá)
rozinky a mandle dle chuti a zvyku (mandle velké půlím, malé házím do těsta celé)
necelý půllitr mléka (něco do kvásku, zbytek do těsta – bacha platí přiměřeně, přiměřeně)
Vrch potírám rozšlehaným vajíčkem a zdobím mandličkama
Milá Xerxová (inlove) , jsi skutečný přeborník – do Emeriky jsi letěla v lepší třídě, zpátky málem speciálem (musela jsi je opravdu vyděsit (chuckle) ) a ještě to všechno budeš mít zadarmo. (y) S takovou by ses mohla vydat třeba i do Klokánie. (nod)
Je vidět, že sis týden s Vilíkem opravdu užila.
Ale musím říct, že nad nabídkou letecké společnosti bych hodně přemýšlela. Už jen pro to, aby mí studenti mohli říkat, že panprésorka nestihla na vyučování doletět. (chuckle) :* (wave)
Létání je prostě vzrůšo. V životě by mě třeba nenapadlo, že zůstanu trčet v Bruselu, když bouchne sopka na Islandu.Zrovna ten den jsem jela zpátky na letiště sama vlakem a gratulovala si, jak jsem šikovná a pak jsem jen nevěřícně koukala na ceduli, kde byly zrušené všechny lety. To fakt naštve:-)
Zůstat v Bruselu je ještě pohoda. Letět do LA přes Madrid a Bogotu a cestou zpátky vytrousit v Bogotě pas tak šikovně, že vypadne oknem někam kam se cestující nedostanou, a pak vysvětlovat, že opravdu nemáš v úmyslu emigrovat do Kolumbie … ne, já ne. Kamarádka.
Škoda, že už je konec. Moc pěkně se mi to četlo.
A William the Happy je opravdu kouzelný člověk.
Milá Xerxová, z dnešního povídání mě nejvíc zaujalo, jak jsi dokázala z aerolinek vydolovat letenku a ještě odškodné. Jsi znalá světoběžnice 🙂
no já si do reklamace nenapsala, že pokud jen z jejich viny (ne vlivem počasí, poruchy stroje, stávky, … těch výjimek je mocmoc) budu mít zpoždění více než 4 hodiny, tak mám právo na penále dle reklamačního řádu… Dostala jsem maximální výši – zpoždění jsem měla jen jeich vinou (let se realizoval a já byla včas a řádně odbavená) více než 5 hodin…
No ale spořitelna má sice na vyřízení měsíc, ale v úterý se půjdu zeptat… kde proplacení vázne 😉 Na účtě zatím nic není… a měsíc právě uplynul…
dej mi vědět, jak se to vyvíjí, ano?
ve lhůtě nic nepřipsali a ani se nikdo neozval (kontakt mají). V pondělí to nestihnu – mám dopoledne kolegium děkana a odpoledne přednáším… ale v úterý tam dojdu se pozeptat…
Já bych v takovém případě zrušil účet a našel si jinou banku. To je totiž to jediné, co na ně trochu platí. A navíc už máme v Česku tři banky, které za vedení účtu nechtějí žádné poplatky. 😛
OT Právě před chvilkou mi zase zmizel příspěvek s žádostí o radu. Vůbec je každou chvíli error na Zvířetníku.
Mám tiskárnu Canon MP 510 Printer. Má také scanner a možnost tisknout fotografie. A ta se se mnou hádá, že prý tam nemám papír i když tam papír je. Podezřívala jsem že je papír ohnutý nebo něco a dala tam zbrusu nový. Prý tam nemám papír, tvrdí pitomka tiskárna. Otevřela jsem My Printer a program „Diagnose and Repair Printer“. Otestováno, žádnou chybu program nenašel. Ale nejsem si úplně jistá co vlastně testoval. Tak a co teď. Tiskárna je jenom 3-4 roky stará, byl to vánoční dar od syna. Volám experty jsou-li tu tací, dnes se připravují vánoce a tady ani noha.
Může vybouchnout v tiskárně taková pitomost jako je sensor kontrolující papír v tiskárně?
Pitomost která způsobí že se tiskárna musí vyhodit protože dnes se už nic neopravuje, nevyplácí se to. Oprava by stála víc než nová tiskárna. Ach to je mi zešílený svět!!!
A to jsem minulý týden promáčkla ergonomickou myš pouze rok starou. Ale garance platí ještě jeden rok, třeba to firma Dustin uzná a pošle novou. To jsou všechno ti švédští skřítci – skřeti. Vědí že je nemám ráda a tak se mi mstí. Oni už jsou takoví poťouchlí a zlí. (devil)
Takhle na daleko odbornici tezko pomuzou. Samozrejme by mohlo pomoct vrhnout se na to se sroubovakem, rozebrat do jde, ocistit, profouknout co rozebrat nejde, pomodlit se a zase slozit, ale spolehnout se na to neda.
A co se te opravy drazsi nez nove zbozi tyce … 1) vyse platu tady a v Cine nebo kde to vyrabi je jaksi jina. Zatim. 2) vyse dani tady a tam kde se to vyrabi je doost jina. 3) nektere veci by musely byt podstatne vetsi, kdyby mely byt rozebratelne.
Milý Jendo, máš pravdu. Jestli je počítač na vyhození tak jej mohu klidně předtím rozebrat, vyčistit a složit a uvidím. Zázraky se stávají, to jistě za pokus stojí. Zdálo se mi že je tam dost naprášeno.
A opravy? Já vím, Jendo, jenom mě děsí jak hazardujeme s materiálem a hodnotami vůbec. Jenom urychlujeme něco z čeho máme vlastně strach. Že nás tahle zeměkoule neuživí a že dojde k velkému kolapsu. 🙁
Ja teda v zadnem pripade nejsem odbornik; ale: muzes mit problem s komunikaci mezi pocitacem a tiskarnou. Ona ta tiskarna dela jen to, co ji pocitac poruci. (Jendo, nehroz se, ja si to jen prekladam do jednoduchosti.) Tohle se mi stava v praci velmi casto na komunalni tiskarne. A musim jit do „default settings“ a prenastavit to. S tim by ti mohl syn poradit.
Milá Hano, tu komunikaci jsem právě myslela že ten test zkontroloval, ale úplně jistá co testoval si nejsem. :O
Pomoci bohužel nemůžu, ale tento problém mi zrovna nedávno hlásíla tiskárna v práci po přeinstalaci počítače. Byla to jen softwarová záležitost.
MILÁ VELKÁ KOČKO, ASI SE MI TADY VŠICHNI PC BORCI VYŘEHTAJÍ, ALE RISKNU I TEN POSMĚCH NJEBO VYPLÍSNĚNÍ ZA BLBOSTI. MÁM SIC TISKÁRNU I SKENER JINÉ ZNAČKY, ALE NEDÁVNO JSEM MĚLA VELIKÝ PROBLÉM PRÁVĚ S TISKEM NĚJAKÝCH DOKUMENTŮ. SIC MI TISKÁRNA NEHLÁSILA, ŽE V NÍ NENÍ PAPÍR, ALE ONA TEHDY PRÁVĚ NEHODLALA TISKNOUT VŮBEC. NENAMÁHALA SE COKOLI MI SDĚLOVAT, ZKRÁTKA NENMAKALA, AČ JSEM TISK STÁLE DOKOLA RUŠILA A OBNOVOVALA. POTÉ, CO JSEM KLELA JAK POHAN A BYLA VZTEKY ZCELA BEZ SEBE DORAZIL MŮJ JIŘÍ, MRKNUL A UKLIDNIL MNE SLOVY: “ VÍŠ, ONA JAKSI TISKÁRNA NEPRACUJE PROTO, ŽE NENÍ OTEVŘENÁ TA JEJÍ ČÁST , KTEROU VYCHÁZEJÍ VYTISKNUTÉ VĚCI. RÁZEM SICE BYLO PO PROBLÉMU, ALE PŘIPADALA JSEM SI JAKO ÚPLNÁ BLBKA. NEDÁVNO SE MIÁ TO STALO PODRUHÉ. KDYŽ TISKÁRNA NEBĚHALA, JEN JSEM OTEVŘELA DOTYČNOU ČÁST, KUDY NATIŠTĚNÉ PAPÍRY VYCHÁZEJÍ A BYLO TO.
JINAK XERXOVOU FAKT OBDIVUJU.JE TO NEOHROŽENÁ CESTOVATELKA A ODVÁŽNÁ BOJOVNICE ZA SVÁ PRÁVA. JÁ BYCH NEMOHLA LETĚT LETADLEM VŮBEC. LETĚLA JSEM LETADLEM JEDINKRÁT, BYLO MI POUHÝCH 6 LET.LETĚLY JSME SPOLEČNĚ SE STARŠÍ SE SETŘIČKOU A TRAKY S KRABICÍ OD BOT, V NÍŽ JSME PŘEVÁŽELY MALÉHO KRÁLIKA OD DĚDEČKA. DOBRODRUŽSTVÍ SE KONALO JEN NA POČÁTKU, KDY ZVĚDAVÁ LETUŠKA CHTĚLA KRÁLÍČKA VIDĚT A ON CHUDÁK VYDĚŠENEJ Z KRABICE VYSKOČIL DO VOLNÉHO PROSTORU. MÁLEM JSME NEODLETĚLI, JELIKOŽ ZJANČENÝ KRÁLÍČEK BLESKOVĚ LÍTAL POD SEDADLY A NEDAL SE MOC DLOUHO LAPUIT.NAKONEC VŠE RÁZNĚ VYŘEŠIL KAPITÁN LETADLA, KTERÉHO PŘILÁKAL RÁMUS RUCH NA PALUBĚ, KDE MĚLI BÝT PASAŽÉŘI DÁVNO PŘIPOUTANÍ. PILOT KRÁLÍČKA POLŮAPIL NA PRVNÍ POKUS A MY HO DOBŘE ZAS V KRABICI UZAVŘELI. ALE TO, CO JSEM SI PO TU NEDCELOU HODINU, CO TRVAL NÁŠ LET Z BRNA DO PRAHY, UŽÍVALA OD SVÉ SESTRY, TO BY TAKY VYDALO NA RONMÁN TÝRANÉHO SOUROZENCE. MĚLY JSME ZÁKAZ O KRÁLÍČKOVI ŘÍCI A JÁ HUBU PUSTILA NA ŠČPACÍR.
JINAK VELMI DĚKUJI VŠEM, KDO MI ZDE PŘÁLI K NAROZKÁM .VELKÁ KOČKO, DĚKUJI ZA TVÉ PŘÁNÍČKO NA INTERNETU.POKUSÍM SE ODPOVĚDĚT ZÍTRA MAILEM. ZDRAVÍM VŠECHNY A MIZÍM TROŠKU SLAVIT S JIŘÍM. OSLAVU DNEŠNÍ SPOJÍME S OSLAVOU NAŠICH 30 LET SPOLEČNÉHO ŽIVOTA. PRÁVĚ AŽ 19.12. TO BUDE TĚCH 30 LET, CO JSME SI NA RADNICI ŘEKLI SVÉ ANO. K NAROZKÁM JSEM DOSTALA KRÁSNÉ GERBERY. PROTOŽE JE VŠAK JIŘÍ NESL Z KRÁMU DOMŮ PRÁVĚ V DOBĚ, KDY SE VENKU ČERTI ŽENILI,FIČEL LEDOVÝ VICHR A HUSTĚ PRŠOSNĚŽILO, DOPADLA TAHLE NAROZKOVÁ KYTKA ÚPLNĚ STEJNĚ JAKO TA SVATEBNÍ PŘED 30 ROKY, KDY BYLO POČASÍ ZCELA STEJNĚ HNUSNÉ A STUDENÉ. ANI JEDNA KYTKA BOHUŽEL NEPŘEŽILA DO RÁNA. ZDRAVÍM VŠECHNY PŘÍTOMNÉ, DĚKUJU VŠEM I ZA ZASLANÁ PŘÁNÍ VÁNOČNÍ, KTERÉ JÁ VYROBIT NEDOVEDU .MOC ČASU TEĎ NEMÁM, TAKŽE SPÍŠ JEN PROLÍTÁM PROSTOREM. A 5+9 SNAD BUDE 14.
TAK JEŠTĚ BLAHOPŘEJI OBĚMA K VAŠEMU VÝROČÍ SVATBY. (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1)
A TUHLE KYTICI TI ŽÁDNÝ NEČAS NEZNIČÍ. 😉
MY JSME SE TAKÉ BRALI V PROSINCI A SICE 29/12 1963. ALE TO NEBYL NÁŠ NÁPAD, K TÉ SVATBĚ NÁS VLASTNĚ DONUTILY MOJE SESTRA A JINDROVA SESTRA. MY JSME TO NEPOKLÁDALI ZA TAK NUTNÉ. STIHLI JSME BÝT SPOLU 27 LET, PAK SE MANŽEL SEBRAL A VZAL TO PŘES DUHOVÝ MOST.
JO A DĚKUJI ZA RADU, ALE TOHO OMYLU JSEM SE NEDOPUSTILA, BRÁNA BYLA DOKOŘÁN ALE ŽÁDNÝ VYTIŠTĚNÝ DOKUMENT ODTAMTUD NEVYŠEL. 🙁 🙂
Vyplísnit by zasloužil výrobce tiskárny. Tyhle věci má tiskárna říct a ne se tvářit tajnosnubně.
Krom toho mám lepší historky … když jsem ještě dělal uživatelskou potvoru, tak se mi několikrát stalo, že mě nejaká z uživatelů volala, že jí netiskne tiskárna … modří už vědí … nebyl v ní papír. V některých případech tiskárna pouze blikala červeným okem u nápisu PAPER, v jiných vypisovala na displeji LOAD A4, ovšem nejlepší byly případy, kdy ta tiskárna neměla uzavřený šuplík na papír, ale dával se do ní papír vrchem a celou dobu čouhal (HP LaserJet 5L). No, nečouhal, netisklo to, voláme aj tý.
Není někde v hlubinách kus zmačkaniny? Kdysi jsem něco podobného řešil, nakonec jsem po zotvírání všech možných krytů a nakukování zrcátkem zmuchlaný papír uvnitř stroje našel, další horor pak byl dostávat ho ven. Ale zadařilo se. Bohužel platí, že čím víc funkcí nějaký takovýto stroj má, (zejména v provedení ,,pro doma“) tím méně je kvalitní a spolehlivý, takže pokud skener nepotřebujete, doporučuji požadovat v rámci záruky výměnu za nějakou laserovou ,,obyč“ tiskárnu.
Díky za představení NYC,Providence,cestování za Velkou louži,krásné fotky a usměvavé sluníčko Vilíka (y) (sun) !
milá Xerxová, všechny 3 díly jsem si přečetla s chutí, taky prohlédla fotky (ale teď se zpětně nemůžu dopídit odkazu, nevidím ho ani u jednoho dílu, snad byl někdy dříve v diskusi? prosím nemáte ho někdo? nebo nemůžeš ho sem ty hodit, sim sim?)… užila sis to do poslední mrtě, jak tu kdosi píše – tak tam se taky nepodívám… Vilík zcestovalý to bude mít do života perfektní zkušenosti a bude mu to na co já zírám připadat zcela přirozené (naštěstí)(h)
jenom se chci zeptat, prosím tě, předpokládám že Vilíkova máma je dcera – proč jí říkáš „mlaďaska“? :O … vždycky se u toho totiž zarazím, to je nějaký rodinný terminus technicus? nějak se mi při tom ježí chlupy, přijde mi to takové divné a studené nebo neosobní nebo jak to říct (teda doufám že se tě nedotknu!!!, určitě ti nechci „ordinovat“ jak jí máš říkat 😉 )
ale ještě horší termín je „manža“ – to se mi chce vraždit 😀
chicht – mlaďaska není moje dcerka… já jsem jen macecha zlááááá (rofl) . Ale vždycky jsme měly zcela pohodový vztah – jak když byla mrňous, tak i přes pubertu i nyní…
Odkaz na fotky je v diskuzi u prvního dílu…
http://drporkert.com/vilem/alba/USA/biba2011/index.htm
abys to nehledala.
juuuuuuuuu, děkuju za odkaz!!!!! (clap) zase jsem se pokochala (ba i košišku našla, no však už mlčím)
a Vilík je mámě (just nenapíšu mlaďasce 😀 ) neuvěřitelně podobný 8)
Milá Bedo, teda i me se terminus technikuch mladaska (mladas) taky moc nelíbí, ale chápu, ze pro kazdého jiného to moze být láskyplné oslovení.
Mladší vnučku jsem naučil plavat během pěti minut. Teoretická část výcviku je krátká: Neboj se plavat umíš, jenom ještě nevíš, jak se to dělá. Další postup je jednoduchý. Naejdřív se dítko musí naučit potápět, t. j. zadržet dech, zavřít oči, ruce nahoru a do podřepu. (Voda v místě cviku by měla sahat pod bradu). Toto několikrát zopakovat, potom stoupnout, ruce dolů podél těla a přecupitat na větší hloubku; stát a šlapat vodu. Třetí, finální fáze je, pomalu zalehnout a začít dělat tempa; neustále je nutno vtloukat děcku do hlavy, že jakmile zvedne ruce z vody, půjde okamžitě pod hladinu! Funguje to naprosto dokonale; vnučka – neplavec po pěti minutách skákala do dvoumetrové hloubky a řádila v bazénu jako kdyby plavala odjakživa; plavčík, který ji z minulého dne znal jako neplavce, byl na mrtvici, když viděl, jak suverénně skočila do místa, kde absolutně nemohla stačit.
Jo, tak teď už jen potápění, to bude tak 20 minut a pak lítání, to bude trochu delší, asi tak hoďku???
Mám to za 7, tak možná to ani ta hoďka nebude.
Pokud je dítko šikovné, zvládne to i mnohem dřív. Každopádně to funguje a ušetříte spoustu času i peněz za plavecké kurzy. :*
(call) POZOR, POZOR, HLÁSÁNÍ. (call)
😡 Dnes má narozeniny LenkaS. Přejeme jí všechno nej, nej a posíláme kytičku 😡
(f) http://jovo.rajce.idnes.cz/Pranicka_13_2011#LenkaSnar_2011.jpg (f)
Všechno nejlepší!!! (f)
Hodně zdraví a všechno nejlepší (rose1) (sun) !
Milá Lenko, moje jediná nepostradatelná bábo kořenářko, všechno nejlepší k narozeninám. (h) (rose1) (h) (rose1) (h) Ať ti všechno v životě funguje jak má a tvá přání ať se plní.
Doufám že problémy s bytem jsou za vámi a že můžeš v pohodě slavit. (y) (^) (d) (dance)
Ten dort je bez cukru, neboj. 😉
LENKO, PROMIŇ ZAPOMNĚLA JSEM PSÁT VELKÝMI PÍSMENY. POSLALA JSEM TI POHLEDNICI PŘES WEBSHOTS. (wave)
MILA LENKO, PREJU VSECHNO NEJLEPSI, ZDRAVI, SPOKOJENOST, A ZEJMENA RADOST Z NADCHAZEJICIHO BABICKOVANI. KDY TO BUDE??? OPATRUJ SE, LENI. (H)
HANI, DÍKY ZA PŘÁNÍČKO. NA BABIČKOVÁNÍ SI JEŠTĚ CHVÍLI POČKÁM.VĚRKA MÁ TERMÍN AŽ NA 9. LEDEN 2012, ALE JE PRVORODIČKA A U NICH JE VŠECHNO DOCELA JINAK. MÁM UŽ SVÉ ZKUŠENOSTI.DOUFÁM, ŽE POROD BUDE TAK RYCHLÝ JAKO BYLY I TY MOJE DVA.KDYBY NEBYLO BLBŮ DRŮ( GYNEKOLOGA A PRAKTIKANTA, CO SE NA MNĚ UČIL), NEMUSELY NASTAT ANI HNUSNÉ KOMPLIKACE SE ZAPOMENUTÝM A DOVNITŘKU ZAŠITÝM TAMPONEM PŘI PETRUŠČINĚ NAROZENÍ. KDYBY VĚRKA RODILA TAKOVÝM FOFREM JAKO JÁ JI, ASI BYCH BYLA BABIČKOU DALEKO DŘÍVE. A ASPOŇ BUDEM MÍT DVOJÍ VÁNOCE…
Milá LenkoS, všechno nejlepší a hlavně hodně zdraví, krásnou zahrádku a ukázkové bylinky (sun) (h) (f) (^)
Milá Lenko, všechno nejlepší, hodně zdraví pro Tebe i celourodinu a ať je ten Tvůj příští rok i všechny další krásně babičkovský (h) (rose1)
Všechno nejlepší,Lenko (rose1) (rose1) (rose1)
Všechno nejlepší, hlavně to zdraví! (f) (sun) (^) (dance) (music) (pi) (f)
LENKO, KLIDNÉ A VESELÉ OSLAVENINY! (rose1)
všechno nej, Lenko (h) (y) (f) (d) (^)
MILÁ LENKO! DOBÍHÁM JAKO POSLEDNÍ, ALE PŘEJU TI HODNĚ A HODNĚ ZDRAVÍČKA A TAKÉ NĚJAKÉ TO ŠTĚSTÍ, TO SE TAKÉ HODÍ. KLID A POHODU V RODINĚ (rose1) !
KRÁSNÉ NAROZENINY, MILÁ LENKO S., HODNE STESTÍ ZDRAVÍ A SPOKOJENOSTI – A SPLNENI JEDNOHO TAJNEHO PRÁNÍCKA. A ZDRAVÍ PREJU CELÉ TVÉ RODINE – JO, A TAKY TRPELIVOST, NEBOD JE MI JASNÉ, JAK SE TESÍS NA NOVÝ PRÍRUSTEK DO RODINY. (rose1) (rose1) (rose1)
Tak to byl hodně adrenalínový návrat!
Ale čas strávený v Americe jsi využila úplně na 101%.
Moc pěkně se to Tvé povídání četlo.
Hu, to byl nervak! Mam take zazitky z letani..dobre jsi to zvladla
To jses dobra, jak jsi tu Deltu zvladla. I kdyz ja bych asi brala hotel a 4 stovky zelenych penez a uzila si to. Vlastne jednou pred lety jsem mela krasny den a pul v New Yorku prave diky Delte.
když já uprostřed semestru si dokážu zařídit s klidným svědomím jen týden volna.
A doma byla Beta (polovička to zvládá, ale stojí ho to spoustu času a dojíždění – je hodně pracovně vytížen). A prostě výlet byl na devět dní a tak jsem chtěla být už prostě doma.
Pokud bych tam musela zůstat, tak bych si ale splnila jeden sen – strávila bych celý den v ZOO
hezkou sobotu všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Ten velký barák je kapitol státu Rhode Island. Na to, jak jsou malinký státeček mají kapitol veliký. Foceno z jediného kopce široko daleko – chicht – na tom kopci bydlí mládežníci, takže všechny cesty s kočárkem jsou z děsivého kopce, aby se vzápětí zase stoupalo domů…
Ještě jednou děkuji Domi – mlaďaska mi psala, ať vyřídím díky za príma strávené chvíle včera v národním domě v NYC. A Vilík děkuje za kočičku (cat)
moc rado se stalo 🙂
Rado se stalo, prima nävsteva 🙂 🙂
ty jsi teda taky ponocovací sůůůva. Kolik máte hodin ?? No a Hanka W. taky… :O
Jsem.. suva, ale meli jsme dnes na konzulate Christmas party, tak jsme to protahli
(dance)
Ja mam zas rozjete krcni obratle a tak (ne)spim prubezne. Ted cekam, az zabere prasek, a vsede je to cekani o neco lepsi nez vleze. 🙁
Kvalitní masér. dva až tři měsíce každý den půl hodiny a je po problémech. Navždy! Mám dvě prasklé plotýnky a nemám žádné potíže, když se mi to stalo, chtěli mne hnát pod kudlu, (před 20 lety). Teď si dávám dvakrát do roka, (červen, září) týden, každý den půl hodiny a naprostá pohoda.
Milá Xerxová. je neuvěřitelné co všechno jsi za ten krátký pobyt stihla. Dokonce jsi stihla i toho vašeho plaváčka zářícího radostí. On je takové malé sluníčko, k zulíbání. (sun) (y) (inlove)
Hezký!
Tedy Xerxová, já tě bojovně naladěnou a naštvanou ještě neviděla, ale …. když si to tak „přehrávám“ … nechtěla bych ti v tom momentě přijít do rány! 😀
Po cestovním adrenalinu s Xerxovou se uvolněte a vyberte si nový stan http://www.fieldcandy.com/categories. Který se vám nejvíc líbí? Mně melounový, knižní a cihlový 🙂
Renato, piškvorkový, puntíkovaný a jahodový – ty jsou nejkrásnější 😀 😀
Ne, krásné a vtipné jsou všechny
Milá Renato, to mají někteří starosti. 😀 (rofl)
Ale je to děsná legrace, stanujme s humorem!!!
Ukaž mi svůj stan a já ti povím kdo jsi. (chuckle)
Stany jsou krásné, nejvíc se mi líbí knížka a meloun. Jen jsem se na té stránce (asi jsem se špatně koukala) nedopátrala vnitřních rozměrů.
Renato, to je vtipný odkaz 😀 (y)
hodně je jich pěkných – třeba ten „jakoprůsvitný“, taky ovééééééénka, ale vedé sýr!!!! hihi, i s tou myší jak leze do díry v sýru – nemá chybu!! (h)
a taky to cirkusové šapitó (nod)
pro aidu – rozměry (nevím zda vnitřní nebo vnější) Size: d 355cm(11’8″) x š 170cm(5’7″) x v 140cm(4’7″)(sleeps two people comfortably)… to je docela velké, 3 a půl metru, takové „emerické“, chicht… kam se hrabe naše klasické A-čko
Dík, já tam ty rozměry opravdu nemohla najít.
Užila sis mila Xerxová krásný týden a dobrodružnou cestu zpět. U dopravní společnosti se člověk nesmí nechat ukecat. Když jsme v létě přiletěli do Amerikova, týden jsme byli bez kufrů, které bloudily na trase Praha-Amsterdam-Portland. Vše jsme řádně nahlásili na letišti, ale kufry nebyly a nebyly. Po několikati telefonických urgencích taky nic.Nakonec jsem se naštvala, dojela na letiště a důrazně připomenula a…. Kufry byly ještě ten stejný den
Zítra letíme na vánoční svátky domů. Zvládla jsem naskládání všech vánočních dárků do kufru, Kubík už má nacvičenou šipku do cestovní tašky, pro Juniora a sebe mám léky na nevolnost a neděli bychom měli vyskotačit z letadla v Praze. Tak prosím o malé palcodržení, ať proběhne vše v pořádku a my nikde neuvízneme
držím palečky, ať Kubík přežije let stejně krásně, jako cestu do Amerikova (hezký termín (chuckle) ) a junior cestu zvládne podstatně lépe než v létě…
Krásné vánoce – vaše juniorka se taky určitě těší, že chvilku nebude muset být ten zodpovědný samostatný „dospělák“, ale zase bude na chvilku maminky holčička (inlove)
Epulko, taky držím palce, let určitě zvládnete – a pak vás čekají krásné české Vánoce (h)