Tentokrát část druhá – výlet do Bostonu, centrum Providence a výlet za přírodou Rhode Islandu.

Úterý

Počasí nám přeje, je jasno, teplo. Vyrážíme jen s mlaďaskou a Vilémem vlakem do hlavního města státu Massachusetts – Bostonu. Vlakové nádraží má pro mě několik zvláštností – tak, jako se kupují v automatech nápoje, koupíte si na cestách i čisté tričko… Vše v automatech se dá platit kartou, i malá lahvička vody – na ceně nezáleží. S kočárkem se nikde nesmí na jezdící schody – musíte povinně využít výtahů (jak na nádraží, tak v obchodních domech jinak vyběhne ochranka – vyzkoušeno :o) )

Vlakové spojení je dobré – za 7 dolarů a za 65 minut jste na bostonském nádraží. Cestou vnímám krajinu (rovina, často podmáčená, plná rybníků, lesy listnaté, občas nějaká ta borovice). Zastávek je poměrně málo – většinou „na mezi“ – z jedné strany divočina, z druhé obří záchytné parkoviště. Do Bostonu za prací se nejezdí auty, ale vlakem. Takže z venkova a malých měst se autem dojede na parkoviště u nádraží a dál se využije levného rychlého čistého pohodlného vlaku.

Kvůli mně jsme šli nejprve navštívit New England Aquarium. Cestou po nábřeží jsme se jen chvilku zastavili u cedulky, že právě zde se v roce 1773 konalo bostonské pití čaje. No – popravdě řečeno, oni si nejsou jistí, kde přesně k události došlo, ani kolik lidí se rebelie účastnilo. Ale někde tady to bylo…

Akvárium bylo úžasné. Největší davy byly kolem rozsáhlých bazénů s tuleni a tučňáky, ale i kolem akvárií byl hustý provoz návštěvníků. Na to, že bylo dopoledne všedního dne… Centrem třípatrové budovy procházela obří nádrž plná žraloků, rejnoků, tuňáků… u vnějších zdí bylo jedno „malé“ akvárium vedle druhého.

A v každém ze tří pater byly kontaktní bazény – prostě si můžete pohladit rejnoky či malé žraloky. Nebo si vzít do ruky hvězdici, mořského ježka, krábka, poustevníčka, ráčka… vše pod bedlivým dozorem pracovníka akvária. Pro děti nesmírně zajímavé a poučné. Vilém je ještě malý, přesto se zájmem pozoroval barevné sasanky, korálové rybky a pestré tropické jedovaté žabičky. A tučňáci jsou prý gagaga.

Od nábřeží jsme se vydali do starého centra. Maličká historická radnice se ztrácí ve stínu mrakodrapů. Poobědvali jsme v malé samoobslužné jídelně (skvělý výběr – od krémové polívky pro Vilíka po skvělé tortily s kuřecím masem a zeleninou) a pak v historické tržnici (Quincy Market) jsme se dorazily vynikající zmrzlinou.

Pak jsme ještě koukli na massachusettský kapitol se zlacenou kopulí, prošli kus městského parku (opět plný veverek), nakoukli do Chinatownu (zcela jiný svět – nepořádek na zemi, výrazně levnější jídlo, důchodci sedící u stolků na chodníku a hrající go, pouze čínské nápisy…) a stihli navštívit i Old South Meeting House – jednu z historických budov města.

Čas rozhodně nezbyl na návštěvu Harvardu či MIT – dvou nesmírně slavných vzdělávacích institucí. Prostě těch pár hodin stačilo jen na letmé seznámení s bohatým velkoměstem.

Cestou zpátky Vilém bavil přeplněný vlak. Smál se celou cestu… vysloužil si označení „very very happy baby“. Večer jsem hlídala. Mládežníci šli do kina a já babičkovala. Mrňous byl hodný. Z celodenního cestování byl tak unavený, že ani nedopil večerní mlíko a usnul ještě před položením do postýlky…

Středa

Opět klidnější „domácí“ den. Dopoledne jdeme na městské dětské hřiště. Pískoviště je plné „erárních“ hraček, houpačky i prolejzačky jsou pro všechny možné věkové a hmotnostní kategorie návštěvníků. Dopolední obsazení je poměrně stabilní – maminy i dítka se už znají. Rozhodně se jednalo o velmi multikulturní sestavu. Hřiště má z pohledu Viléma jen jednu velkou nevýhodu – musí se z něj odejít… (s řevem).

Odpoledne vyrážíme do centra Providence. Providence je hlavní město Rhode Islandu, nejmenšího státu USA. Má asi 170 000 obyvatel (tedy ta metropole, celý stát něco málo přes milion). Kapitol státu Rhode Island se mi líbí víc, než ten sousední massachusettský. Mezi oběma státy je značná řevnivost a tak jsou v Providence pyšní i na to, že základní kámen jejich kapitolu je obrovský – druhý největší v celých USA.

Navštívíme i luxusní obchodní domy v centru (abych viděla, jak se taky dá nakupovat :o)) , koukneme na mrakodrapy ve finanční čtvrti, radnici (vypadá jak divadlo)… nábřeží. Dají se tu najít nejstarší kostely různých náboženství.

Za to „může“ Roger Williams. Tento duchovní měl být za své názory v 17. století vypovězen z Massachusettsu zpátky do Anglie. Proto raději odešel k Indiánům Narragansettům a odkoupil od nich půdu – území dnešního státu Rhode Island. V roce 1636 Williams založil město Providence a vyhlásil náboženskou svobodu.

Čtvrtek

Už dávno mi Lída psala, že je u nich počasí krásné, vždy však s výjimkou jednoho dne v týdnu. Měla pravdu. Celou dovolenou bylo překrásné babí léto – až na jeden jediný den. Blbý je, když ten den je dopředu naplánován jako výletní…

Ale zeťák si u šéfky katedry vyjednal jeden den volna, auto bylo zamluveno a zaplaceno (zip-car je speciální půjčovna – vhodná na menší vzdálenosti a krátký čas. V ceně je nejen benzín a pojištění, ale i mýtné na placených mostech – v ostrůvkovitém Rhode Islandu velká úspora), prostě jsme vyrazili… Ráno nás předpověď počasí uklidnila, že by srážky měly být jen drobné…

První zastávka byla v národním parku Ryan. Naplánovaná byla procházka k jezeru, okolní listnaté lesy měly hrát barvama podzimu. No zkrátím to – k jezeru jsem dobíhala už sama, je jsem při prvních kapkách deště zaháněla zpátky k autu. Vyfotila jsem pár fotek a lilo… Lilo celou cestu na mys Point Judith. I tam jsem z auta lezla sama – nafotit moře a maják. Lilo.

Pršet na chvilku přestalo, když jsme míjeli slavnou dlouhou Scarborough Beach. Nikde nikdo – obří parkoviště byla překvapivě zcela prázdná. Na pláži byli jen kulíci, rackové, chaluhy. Tři jsme měli co dělat, abychom zabránili Vilémovi vletět do poměrně divokého moře. Prostě počasí nepočasí, on se chtěl jít koupat.

Opět začalo pršet. Přistoupila jsem na „městské“ řešení a vyrazili jsme do Newportu. Krásné mosty spojují navzájem jednotlivé ostrovy a pevninu. Pokud tedy mlha a proudy deště nějaký ten výhled dovolí, pak je to parádní svět vody a kamení a zeleně.

Newport je staré město, dnes luxusní letovisko. Pršelo, lilo, proudy vody tekly po ulicích. Jasně – prohlídli jsme si starý přístav, výkupnu humrů, zašli na oběd i zmrzlinu, ale lilo a lilo. K parkovišti jsme se vraceli malou oklikou – přeci jen katolický kostel, kde se ženil J. F. Kennedy je zajímavost vhodná k vyfocení.

Autem jsme pomalu projeli luxusní čtvrť. Jedna obří „vilka“ vedle druhé. Pronajmout je lze pochopitelně i s personálem. Jezdí sem ta nejlepší klientela – od slavných hvězd filmového plátna po členy britské královské rodiny. Ale soukromé i veřejné pláže zely prázdnotou. Vlny, vítr a neustávající liják.

Z výletu jsme se vrátili trochu předčasně. Převlékli se do suchého a vyrazili ještě na plánovaný velký nákup (když už bylo půjčené auto) do místní nákupní zóny za městem. Tak na to jsem připravená nebyla… tolik obřích obchodů vedle sebe… neskutečné.

… ještě kousek někdy bude…