Vím, že tam ta krabice je. Já ji v duchu vidím úplně přesně, ať momentálně dělám cokoliv. Ne, nesmím. V zoufalství si dokonce stoupnu před zrcadlo a hledám ty nejpádnější argumenty. Jsou zjevné, ale jak plyne čas, jejich pádnost nejspíš bledne. Jen tak si vysvětlím, že vzápětí otvírám krabici s vánočním cukrovím a ne jen proto, abych se do ní podívala.
Miluju vánoční cukroví. Miluju ho dokonce i poté, co kdosi vypočítal, jak dlouho je třeba šlapat na rotopedu, aby se spálil energetický ekvivalent jednoho vanilkového rohlíčku. Moji psi ho milují také, zatímco všichni muži mojí rodiny si ho prostě občas vezmou a těší je jako nezbytná vánoční kulisa.
I proto ho poslední dobou radši koupím, než peču. Kupované je fajn, ale není v něm ta neodolatelná přitažlivost, jako v doma pečeném. Ostatně to nejlepší cukroví, jaké jsem kdy jedla, dělávala moje babička přeslicová a já ho nedokážu napodobit. A není to jen v tom, že na tvorbu hezkého cukroví nemám ani šikovné ruce ani nezbytnou trpělivost.
Ovšem když má člověk děti, byť rodu mužského, tak aspoň něco péct musí, protože jinak by nepřišly Vánoce 🙂 A tak jsem vždycky i klukama patlala cukroví a naše křivé a nestejně velké výrobky rozvoněly byt.
Všechno, co jsme dokázali nerozlámat, jsme pečlivě uschovali a podávali s oprávněnou hrdostí. Kluci jsou naštěstí šikovní a zvlášť Marka to celkem baví, takže jsem tu trochu pečení zatím ještě nevzdala.
Co v naší rodině tradiční není a co opravdu nedělám, jsou vánoční perníčky. Co bydlíme na vesnici, tak mě obvykle některá z kamarádek nějaké dá, protože tady je dělají všichni. Letos jsem dostala krabičku čerstvě upečených a rozhodla jsem se, že to aspoň jednou v životě musím zkusit nějak hezky ozdobit.
Rychle jsem zjistila, že hezky to nebude určitě a do jisté míry jsem měla pochybnosti i o té zdobnosti. I rozhodla jsem zapojit do projektu Marka. Jen se mě zeptal, jestli myslím vážně, a když jsem přisvědčila, tak se do toho pustil. Po svém. Letošní perníčky tak mám ozdobené matematickými rovnicemi 🙂
Omlouvám se ostatním: Epulko, vím, že toho teď máte moc, posílala jsem 2 maily, dorazilo aspoň něco? Díky za odpověď.
Jé, to je krásné téma, vánoční pečení. Čím jsem starší, tím míň peču, perníčky vždycky, ale nezdobím je, neb to neumím. Ale zato mám krásná vykrajovátka, dokoncejsem si na vánočních trzích na Zelňáku v Brně koupila vykrajovátko – kostičku, takže budou perníkové kostičky pro Ginu i Beky. A vanilkové rohlíčky šúlám, to jsem se v slzách učila od mojí maminky(však už to bude 20 let, co tu není), a tď se to učí moje dcera, ne v slzách, spíš ve vzteku. (envy)
Obávám se, že Dede není doma ;( … a nevím, jestli se fotek matematickejch perníčků tím pádem dočkáme 8-|
ech, trochu jsem se zdržela a už jsem neaktuální 😛
Tak se budu těšit (chuckle)
Ahoj, děkuju za báječné komentáře, byla jsem na cestách (jak zjistili ti, kdo se mi pokoušeli psát) 😀
Ano, slibuju, že perníčky vyfotím a dám je na rajče, ale až zítra odpoledne – dnes mě drží pod krkem nutnost předvést zítra hotovou práci, kterou jaksi kvůlivá courání hotovou nemám (tmi)
Milá Dede,
určitě pár kousků cukroví vyrovnáš aktivitami s Berry a Kazanem!Rovněž se přimlouvám za fotky matematických perníčků!
a kde jsou fotky těch perníčků???????? :O :O :O :O :O
Dede, vylez zpoza buku, nedělej že tu celý den nejsi a hoď sem fotky, šuo šuo!!! 😛 (nod)
to nemělo být čínsky (think) – patřilo tam šup šup!!! (fubar) (blush)
Perníčky s rovnicemi! Prosím prosím, já chci fotodokumentaci! Moc by mě zajímalo, jaké rovnice jsou dostatečně důstojné pro vytesání na perníček … 8)
Milá YGO, napíšu to sem, ať to nezvostane nepřečtený dooole. S tím hubnutím to není tak hrozný, jak jsem myslela. Teda ta dieta, co jsem držela je opravdu pro někoho fakt hodně zoufalýho, ale to já už jsem ze sebe byla. Stačí se juknout na net na mléčnou dietu Rajko Dolečka. Fakt to funguje a dobrý je, že čím víc vážíš, tím víc shodíš. Ale co je základ, jsou svačiny! A sladký člověk smí, ale jak jsem byla poučena, jen dopoledne, max. jako zákusek po obědě. Takže v zásadě jím co jsem vždycky jedla, jen víckrát denně a menší porce…
Kaštan, nevím, kolik Ti přesně je, ale on je sakra rozdíl hubnout v cca dvacetipěti-třiceti a v cca 45 (my jsme s Ygou zhruba stejně staré). Dřív stačila velice mírná úprava jídelníčku a hromada kil byla dole natošup, dneska už to jde velice ztuha a dietu naruší jen i pohled na rohlík v obchodě – hned jsou dvě kila nahoře. Každopádně k úbytku váhy moc gratuluju a jen tiše závidím.
Devcata, muj jediny zaruceny recept na zhubnuti byl, ze jsem si pred rokem a neco poridila zanet slinivky. A to pak jsem nemohla jit vubec nic, resp. neudrzela jsem zadne jidlo, a kdyz jsem zase s jidlem zacala, tak jsem vydatne prehodnotila, co jim. Takze ke snidani kefir a vlakninu, k obedu miso polevku s tofu a orientalnimi houbickami, hodne salatu s vlastnorucnimi zalivkami, prevazne zalozenymi na kvalitnim olivovem oleji, ruzne zrni. Absolutne mi nechutnalo nic sladkeho, krome neceho jak susene ovoce, hlavne datle. Ale hlavne jsem stejne mohla jist jen v malych porcich. Smrskla jsem se dobre o dve velikosti obleceni. Ted uz muzu vsechno, a, ano, obcas si prevelice pochutnam na proslavenem jihokarolinskem barbeque, ale napr. to sladky mne furt nelaka. Taky jsem zacala v lete chodit kazdy den plavat a to tak, ze vydatne. Podle uslovi sportem k trvale invalidite jsem si tim plavanim vyjela uz tak spatny krk a tudiz s pohybem ma soucasne utrum. Toz tak.
Zánět slinivky bych si pořídila nerada, ale dneska jsem zjistila, že jsem se zřejmě smrskla asi o šest konfekčních velikostí. Viděla jsem v Sue Ryder úžasný kašmírovo-vlněný kabát fialové barvy. 250,- Kč. Na cedulce velikost 38 (mám 44), ale byl tak krásný, že jsem si ho přesto zkusila. Bohužel jsem v něm plavala jak neonka v olympijském bazénu, ten kabát byl nejmíň č. 48. Společně s prodavačkou jsme plakaly jak želvy, kvůli mírně extravagantnímu střihu by nešel ani přešít. Ale zase mi pozvedla náladu ta myšlenka, že mi osmatřicítka je velká (rofl)
Aido, je mi 37 a nabrala jsem to jak z rozežranosti, tak po dvou dětech. Já moc nevím, kolik tady komu je, ale maminka mé kamarádky, které je 58 zhubla mléčnou dietou taky 5 kg a další dala dolů krabičkovou metodou – zakoupením jídla na celý měsíc, které firma dováží každýden ráno v krabičkách…
Spíš chci jen povzbudit každého, kdo by do hubnutí měl chuť a odvahu. Ale teď před Vánocema to stejně nemá smysl 😀
Mám v plánu přesně to, co udělala Tvá maminky, Kaštánku. (inlove) Ale až po vánocích – teď to opravdu nemá cenu. (chuckle)
Cheche, představa perníčků se vzorečky je náramná. Já perníčky nedělám, protože jsem výtvarné kopyto. 😛 Ale i jinak se výrazně daří. Rohodla jsem se, že zdolám něco jako cukrářskou cvičnou stěnu. Kokosky. Jsou čím dál dražší a tak složitý recept zase není. No, není, ale mně se povedlo něco výrazně podobné kravím exkrementům. 😉 No, eva. Snědí se ke kafi a na naplnění je koupím. (dance)
a já jsem tu jednou (kdysi, kdesi) četla recept na kokosky co zaručeně neztvrdnou a – kde je? no, to je právě to co nevím (headbang) … akorát vím, že byl hrozně jednoduchek, leč ani to nezaručilo, že bych si to pamatovala, chjoooooo ;(
Tady http://neviditelnypes.lidovky.cz/mlsotnik-kokosky-0z5-/p_zviretnik.asp?c=A081218_190214_p_zviretnik_dru
Renato, já tě miluju!!!!!!!!!!! (clap) (h) (y) (dance) (hug)
kuiiiiiiiiiiiiiiiii – ano, to je přsně ono!!! už jsem si ani nepamatzovala, že to byl dokonce přímo celý článek, super, mám velikou radost (clap)
Ještě abych si nepamatovala vlastní článek (chuckle)
OT : Dede posílala jsem mail
(OT) Rozdíl mezi psy a kočkami:
https://fbcdn-sphotos-a.akamaihd.net/hphotos-ak-ash4/392135_216615038412546_126894987384552_495378_950270244_n.jpg
😀 😀 😀
Krásný článek, ale kde je fotka matematických perníčků? Nebo už nezbyly? To se málem přihodilo dceři, pekla je už na konci listopadu(dřív než tchýně! a docela ji tím zmindrvala), první talíř „škaredě ozdobených a naklepnutých“ zmizel hned ten den a chtěla bych vidět, kolik je jich v krabici dneska.
Já chci vidět rovnice a skořicový lejna!!! (devil)
A jinak u nás se nepeče, peče jedna známá, prý je to moc dobré, ale já a sladké… Je v tom prostě málo bůčku. (rofl)
Jinak doma občas peču já – v neděli jsem flákl kus prasátka do mísy, řádně zasypal skořicí, solí, chillim a bazalkou, podlil a vrazil do trouby. Při prvním otočení jsem si šáhl na troubu zevnitř, ale jinak vše dopadlo na 1 (*) a dětičky se mohly ubaštit. MLP prohlásila, že prý odteď peču maso jen já. Tak nevím, jestli je to pochvala nebo výhružka. (whew)
………v neděli jsem flákl kus prasátka do mísy…………
ach! tomu řikám pořádný cukroví!!
doufám, že k zapití bylo dobrě nachlazený piviště.
Lejna budou! když bude fungovat paměŤ teda 😀 (ale jsou dobrý, to zas jako jo, jen… doporučuju jíst se zavřenejma vočima 😀 )
………Při prvním otočení jsem si šáhl na troubu zevnitř,…..
…..MLP prohlásila, že prý odteď peču maso jen já. Tak nevím, jestli je to pochvala nebo výhružka………
vzhledem k tý první větě to nejni ani pochvala, ani výhružka, to je čirý konstatování (rofl) (rofl) (rofl) (rofl)
„v neděli jsem flákl kus prasátka do mísy“…
No to je jiná než – naporcované maso naklepeme, otřeme, prosolíme atd.
Co kdybys napsal takovou mužnou akční kuchařku, jiný Honzo. Mohlo by to pokračovat … probojoval jsem se knedlíkama, zajmul jsem zelí atd. Prostě napínavej drasťák. (rofl)
Jasně, napiš napínavej receptovej drasťák, aby podle něj mohla vařit i Brutální Abyta. (chuckle) :* (wave)
Hm, tak se zdá, že tohle bojové jméno mně hned tak nikdo neodpáře. A zvlášť když vybraní jedinci budou furt pošťuchovat, že Vave (inlove) ? (wave)
Když to byla tak neodolatelná nahrávka, drahá Abyt. 🙂 (y)
Hmmnm, kus prasátka zasypaného skořicí a dalšími ingrediencemi, které popisuješ, to zní veeeelmi jedle.
Mám ráda podobné recepty.
Přimlouvám se za nějakou tu „kuchařku“ netradiční kuchyně, kterou vaří muž, co rád vánoční cukroví, vonící bůčkem a kusem flákoty jako takové.
Děvčata, asi vás sklamu, žádné extrabuřty nedělám a vařím jen občas, ona MLP vaří ráda a dobře, takže se k akci dostanu jen když není doma nebo je jí blbě (v sobotu večer ji skolila nějaká viróza).
Mě to sice baví taky, ale obvykle dostanu jiné úkoly. (rofl)
O.T. VAVE – Tvá poslední stopětka mě zabila (rofl) (rofl) (clap)
To snad ne, to by mi Ešusík dal! (chuckle) Děkuju, PetroK. (f) (h)
………… Ne, nesmím. V zoufalství si dokonce stoupnu před zrcadlo a hledám ty nejpádnější argumenty…………..
Snadná pomoc milá Dede, snadná pomoc (mm) (mm) stačí upéct jako já medový hvjééézdiiičkýýý, který se v mém podání obratem po sundání z plechu promění v moduritový (devil) hvjééézdičky (envy) . Lze s nimi bez obav třískat o zeď a zatímco tato dostane povážlivé trhliny, s hvjééézdičkama to ani nehne (devil) O tom, že jsem několikero hvjééézdiček též zuhelnatěla, neb jsem plech položila na plotnu rozpálenou na šestku a nevšimla si toho… se podrobněji zmiňovat nebudu (rofl) A s tímto postupem si můžeš být jistá, že tě chuť na medový hvjééézdičky natuty přejde a kdyby i ne, můžeš mít chuť 10000x jakou chceš, stejně si nedáš, páč se to nedá kousat (rofl)
….Rychle jsem zjistila, že hezky to nebude určitě….
hmmno, tohle už jsem taky vzdala…. šla jsem letos upéct novinku… vzhledně a jednoduše vypadající sušenky s názvem Skořicoví šnečci…… čtenářstvo promine, ale nedá se to opsat jinak, než že v mém podání jsou to akurát tak skořicový lejna (whew) .no. ….. a pak pečte na Vánoce 😀 😀 😀 😀
Petro, já Tě miluju (rofl) (rofl) (rofl)
😀 no mě by jenom zajímalo, kde soudržka z endéer udělala asi tak chybu, páč když jsem hvjééézdičky pekla poprvní, byly jeditelný nejen na tom plechu, ale i pět minut po tom co se z plechu sundaly, ba i třeba druhý den. Teď je z toho munice. Někde je chyba v Metrixu (rofl) (rofl) . Skořicový tydlencty rozmazávat nebudu vůbec. Na tom obrázku to vypadalo tak luxusně ….. (rofl) (rofl) Mně taky vypadaj, luxuxně, ale luxusně hnusně 😀
ukaaaaaž, prosím prosím
(tedy pokud jsou už fpopelnici, tak samoigen ne (wasntme) )
no pokud hlava udrží myšlénku… tak jo :D, ale neslibuju,páč teď mě urgovala kolegyně o slíbené fotky měsíca, který jsem jí ukazovala na nudným školení…. a já na to úplně zapomněla.
Milá PetroK, že skořicoví šnečci vypadají jako skořicová lejna nehraje žádnou roli. Hlavní je ta skořice, která srovnává hladinu cukru v krvi.
Švédi milují cosi stočeného se skořicí ale myslím že tomu neříkají šneci. Jsou to prostě „kannelbullar“ (kannel je skořice) ale „bullar“ jsou tu všechno možné i nemožné, asi jako v češtině „buchta“ ta neznamená jenom tu pravou buchtu s mákem nebo tvarohem. Jé a nebo s meruňkami jako dělala maminka a s třešněmi jak je pekla panímáma v Holešovicích (ne pražských). To co pekla panímáma nebyly buchty ale cihly, tak veliké byly. Když jsme se k ní nahrnuly my čtyři děti tak nám akorát stačily buchty z jednoho plechu, vešly se tam jenom čtyři. Maminka s tatínkem už dostali buchty z dalšího pekáče.
Kannelbullar tu mají svůj den ale zapomněla jsem které datum to je. Jinak by mohla skořicová lejna oslavovat sama sebe. 🙂 😀
Velká Kočko – švédské cosi stočené a skořicové jsem teď viděla myslím v Ikea, to je něco jako buchtový těsto, ty moje skořicový lejno – šneci se dělají z těsta takového jako na cukroví (mouka, vanilkový cukr, máslo, žloutek, deci šlehačky, zmatlá se to dohromady, nechá ztuhnout, vyválí, posype cukrem se skořicí smotá do rolády, opět nechá ztuhnout /mi to netuhlo, tak jsem to flákla na chvíli do mrazáku 😀 :D/ a pak se nakrájí na plátky, rozloží na plech, peče do RŮŽOVA!! 😡 a tradááá lejna jsou na světě, možná bude problém v té růžové??? (rofl)
Kannelbullar Dag je prý 4. října, pravil přítel internet, předtím jsem to nevěděla. Občas tyhle švédské šneky dělám, jen mám trochu problém s perlovým cukrem, který do nich (teda spíš – na ně) patří, tady se běžně nedá koupit, jen v IKEA, a to jen někdy. Jsou dobré.
Ano, tak já jsem loni také chtěla obohatit rodinu o nové cukroví, zlákal mně recept podle kterého se upeče na plechu cosi jako luxusní perník, který se nakrájí na malé čtverečky a pocáká čokoládou. No necákala jsem. Kameninovou desku, kterou jsem vytvořila by šlo pořezat pouze motorovou pilou. Vědomí že vyhozených 200 gramů mandlí by se dalo opražit a pozřít v klidu u sedmičky bílého mne pronásleduje dodnes………..
…… No necákala jsem. Kameninovou desku, kterou jsem vytvořila by šlo pořezat pouze motorovou pilou……
se nedivim, škoda čekuládu plácat na desku, v tomto případku je lešpí se na pocuchanej nerf tou čekuládou nacpat 😀
………..mne pronásleduje dodnes………….
výčitkůch netřeba myslím, deska se dala zužitkovati! Kupříkladu jako podložka pod rozpálené hrnce, je-li takto odolná!! 😀
tak já právě opustila kuchyň. „Dopekla“ jsem poslední – nepečené koule – jedny světlé obalené ve strouhaných mandlích, druhé čokoládové obalené v kakau a třetí tmavé obalené v lískáčích (tedy strouhaných…) A je dopečeno.
Včera jsem koupila malou krůtu (3,5 kila) a teď ji vykostila. Zjistila jsem už před lety, že než se péci se sváteční nadívanou krůtou je snazší udělat krůtí roládu. Je to bez kostí a líp se to peče, porcuje i jí 😛 I mražák lépe pobere jen uhledný balíček masa s kůží a druhý balíček kostí a vnitřností na polívku.
A jdeme ven… holka psí bude hlídat celé odpoledne, tak musíme výlet stihnout teď. Jen chudinka neví, že místo lítání po lese půjde jako slušná psice na poštu…
…..A jdeme ven……………..
(envy)
hele nepukni ty zelená hlavo (envy) … až ty budeš lítat s Ešusem po polích, já budu vzdělávat a vzdělávat a vzdělávat (wasntme) …
sou prázdniny, ne? o Vánočkách, ne? A já se jindá než o víkendu a o Vánočkách tetkon ven nedostanu. Nene, s timdle si na mě nechoď. To je čirá provokace tohle chození si po venku, když vostatní kysnou ve hokně. (whew)
jak jako že nechodíš s hošíčkem ven do polí ??? Ty se bojíš černé ?? Tedy tmy (rofl)
nebojím se tmy, ale zlámaný haxny a podivuhodných individuí, co se tam občas zdržují, vzhledem k tomu, že už se tam aji mrtvola našla, tak od určitého stupně tmy tam moc nechodím, jsme pak v civilizaci a nebo jde do polí hošíkus s pánikem, kterýžto je doma dřívějc než já. Na chalupě třeba právě chodím i za tmy (i když chůze po zvoraným poli, když není vidět na cestu, tak taky nic moc teda :D) , ale tady, když není sníh, tak moc ne, jen když nevydržím už (rofl) a taky jsem tetkon dlouhodobě chcípák, tak víc chodí pánik.
Ano, též se svým hlasem připojuji k petici na zveřejnění matematických perníčků! 😀
Dnešní ranní zážitek byl bez cukroví, ale i tak stál za to. Světluška hárá, sice ještě není v nejlepším, ale i tak chodí v civilizaci a blízko ní na vodítku, běhat smí až v polích. Cestou kolem posledních domků se k nám vyřítil volně ložený raslík. Radoval se, Světluše taky zajásala a jelikož kolem nikdo, sehnula jsme se, že ji vezmu do náruče. Světluška udělala dva kroky a přitom se tak umělecky zamotala do svého a Borůvčina vodítka, že bych ze země musela zvednout i Borůvku. Rozmotávala jsem feny, nadávala raslíkovi (známe ho, běžně se vídáme), nakonec jsem zvedla Světluši pod paži (což ona ovšem nechtěla, chtěla za raslíkem)a šla dál se zmítající se příšerou, které Borůvka zdatně sekundovala tím, že si s raslíkem chtěla hrát a mlela se na vodítku. Naštěstí se zjevila raslíkova panička a odvolala ho, když viděla, jak nadávám všem třem a já jsme konečně stihla zařvat „ta hnědá hárá“. Raslík byl tedy tvrdě odvelen a já jsem značně uštvaně pokračovala do polí… Původně jsme teda chtěla unavit hlavně ty psice, že ano. 🙂
Háravka! Nám hárá Ginny a tu tedy fakt nezvedneme! Takže systém je – jednou rukou držíš čubu, druhou psa, který se snaží k ní dostat, točíš se mezi tím jak kolotoč a plynule jim nadáváš. Ostatní psice naštěstí nehárají a jsou volně. Jinak si to neumím představit. Tuhle jsme dělali kolo kolo mlýnský s bulmastiffem (cca 60kg), který Ginušku miluje i když se nehárá, natož takhle….
Takže chápu a rozumím tvé stížnosti, ale soucit…, no mám, ale omezeně.
Problém hlavní byl v tom, že se to odehrávalo na malé silnici, kde auta vyjíždějící od domků nebývá vidět, leda až na poslední chvíli, a tudíž tam vodím psice na vodítku. Kdyby byla na vodítku, jen Světluše, bylo by to jednodušší, ovšem se dvěma zamotanýma vodítkama to byl masoš… (rofl)
mě dneska stačilo, když k Betce (na vodítku) se přišel kamarádit obří německý ovčák. Vypadal přátelsky, ale Betě se nelíbilo, že ji očuchává a šťouchá do ní … a hezky vrčela… jemu to nevadilo a dál se chtěl družit. Jeho páník byl zcela v klidu dost daleko od nás… Beta uskakovala, vrčela, motala mě do vodítka – ona 68 kilíček, on opravdu na ovčáka mamut… ale na chodníku u silnice ji já prostě neodepnu… A to holka nehárá…
jste mi dneska připomněly zážitek z neděle. Čekala jsem s hošíčkem před domem, ať se druhá půle se synovcem přikohátají z nákupu a cárali jsme si tak sem a tam a tu zpoza rohu vyšel soused se špičkou špicí jménem Stará Přenosilka (teda takhle, ona se jmenuje Yvonn a vůbec není stará, ale… mohlo to v mém podání dopadnout jinak?? Zajímavé je, že se to prý uchytilo i u nich doma už 😀 ). No a milá Stará Přenosilka hárá, což vím já a ví i hošíček.I zadula jsem mocným hlasem k noze! Tak mocným, že to bezodkladně doputovalo do prázdné zrzavé mozkovny, leč …. jak je ta mozkovná prázdná, že…… způsobilo to v hlavě trochu chaos ta ozvěna. Páč… jak má vypadat správně splněný povel k noze?? tak že se péf otočí na pětníku,přiběhne k páníkovi a vzorně se mu takovým tím plynulým pohybem umístí k levé noze. U hošíčka v mozkovně se ale asi nejspíš odráželo jen to ….noze, noze, noze……. takže věděl kam má jít a hned, ale nevěděl evidentně jak! 😀 😀 takže obratem s, zcela předpisově nepředpisově, aby nepřišel o oční kontakt s právě nejmilovanější Starou Přenosilkou, krásně vysokým, cupitavým krokem hřebce k té noze nacouval :D:D:D:D:D:D. Jak dokázal, že se u toho ešče vlnil jako bajadéra, to už nechápu :D. halt hormon tělu vládne 😀
Ešče, že nězrobyl mexicků vlnu. (rofl) (rofl) (rofl) (rofl)
Petro, ty nás zabiješ. (rofl) (inlove)
Mexicků vlnu som zrobila následne já, lebo som sa smaila, až súsedia z domou vychádzali (ešivá je to takhle správně? sem se s tim nadřela, napísat to v slovenčine 🙂 )
AAAAAA, (rofl) 😀
Volám s ostatními, kde, sakra, je fotka matematických perníčků? 🙂
Perníčky nepeču. Zkoušela jsem to a měla jsem je tvrdé a šeredné. Tatánek žertoval, že netušil, že jsem tak zručná s lupénkovou pilkou a jestli jsem je vyřezala z překližky. (fubar)
Ale letos jsem poprvé sama upekla Protitankové zázvorky (opět tatánkův termín). Ještě nezvlhly a já je mám stejně raději tvrdé a tak na ně tajně chodím. Jsou jak z porcelánu.
Nicméně moje srdcová záležitost jsou vanilkové rohlíčky. Pekly se u nás vždy v množství větším než velkém (základní rozpis je na 74 dkg mouky) a skladovaly se ve škatuli na skříni v ložnici. Už jako malá holčička jsem vodila za ruku tatánka nebo dědečka před skříň, natáhla ruku a volala „tam tam“. Roztomilé hubené holčičce bylo vždy vyhověno. Jenže jsem vyrostla a do škatulí dosáhnu i bez pomoci. A mlsná mě nepřešla. A nebylo mi líno si do práce nchystat malou krabičku s pár rohlíčkama, zázvorkama a lineckým. Víc toho zatím nemám.
Cukroví pro rodinu peču, ale nejím- fuuj, je to sladké… uzobnu jen tu a tam marokánku, ale vadí mi na ní ta čokoláda (ty nepeču, měním je s mamkou za perníčky, zdobení perníčků silně nesnáší). Takže ještě linecké, vanilkové rohlíčky a ořechové rohlíčky s karamelovou náplní a namáčené v čokoládě. Z nepečeného tatrankové kuličky. A šmytec. Bohužel, oč méně druhů, o to větší dávky některých- linecké je letos z tří dávek. Perníčky z kila mouky. A kdo má pocit, že o Vánocích tloustne, může se mnou vyrazit ven se psy 🙂 Pro mne se na vánoční stůl chystá mísa se sušeným ovocem- po tom bych se utloukla. A letos se mi dokonce povedlo zachránit i trochu kandované dýně. Takže ten cukr stejně bude (chuckle)
Jo, já taky sušené a kandované ovoce, ale jen některé – ananas, papáju, višně, brusinky……. mňam. Křížaly z jablek už méně.
Ale co miluju a MLP naprosto nesnáší je sněhové pečivo, zdobené takovými cukrovými krystalky, tak to můžu.
A želé! Vánoční želé. K tomu se váže jedna krásná historka, pokusím se jí zkrátit, aby mne to nevyhodilo.
MLP po těžké nemoci nesměl tučné, sladké atd., tudíž vyhovovalo želé. Bez čokolády. Za bolševika občas nebylo, takže jsem ho nakoupila zásobu. Uložila ven do starého našeho auta, které jsme chtěli na jaře prodat a v zimě v něm byly uložené choulostivé potraviny, neb doma vládli faraoni.
Pokračování:
Jelo se na chalupu a všechno se odvezlo, jen to želé zůstalo v tom autě. MLP si uvařil čaj a dožadoval se svého, já s hrůzou viděla ty krabice v kufru a udělalo se mi nanic. Tak jsem dostala vynadáno a v rámci tiché domácnosti se rozhodla, že teda pro to želé do Prahy zajedu. Jel se mnou soused, který také něco zapomněl, tak jsme to spojili. Pohodová cesta tam ve dvou se změnila v horor, když zpátky přibral: tchýni s papouškem a kočkou, plný friťák s olejem, vánoční strom jak na Staromák a hafo tašek. Nebylo k hnutí, pták řval, kočka vydávala šílené zvuky, tchýně furt do něčeho kecala…..
Byla jsem na prášky a MLP měl nejdražší želé ve Střední Evropě!
Už X-let nepeču. Po smrti maminky MLP mi bylo taktně naznačeno, že cukroví ode mne nechutná, jako od maminky (i když jsem používala její recepty) a že tedy nee, celý rok to pak dojídali sousedů pséci, tudíž mi to přišlo jako hodně zbytečná a drahá legrace. Jednu dobu si MLP pořizoval takové ty umělé hnusy v krabicích v super-hyper, ale to taky nejedl. Na rozdíl od toho mého to ale nejedli ani ti pséci. Mají rozum! Takže dneska tomu nechávám volný průběh – koupí si, na co má chuť a máme upečeno. Já si dám 2-3 kousky a to mi vždycky nějaká dobrá kamarádka donese, takže co se budu vzrušovat.
také peču a schovávám, aby mi cukroví dospělí jedinci mužského pohlaví, co mám doma, nesnědli vše před Vánoci.
Už mám napečeno perníčky,pracny,linecké a vanilkové rohlíčky. Ještě zítra kokosky a končíme.
Letos jsem krabice strčila na balkoně do rohu za kola přikritá textilem a mazaně před ně ještě strčila stromeček v kýbli.
Zatím nenalezeno.
Mužským tvrdím, že je mám zamčené v ložnici.
Já jelikož jsem na dietě,shodila jsem 12 kg od dubna a je mi líto to zase nabrat, tak zobat nesmím. Slovy mé dietní sestry z FN: “ jo jedem vanilkový rohlíček a máte po svačině i večeři „
mám nenormálního chlapa (inlove) … cukroví se přeci jí až o svátcích – takže neexistuje, aby si zval třeba jen na ochutnání…
Takže u nás se musím krotit jen já…
Cukroví… Vždycky jsem pekla maličké, piplání děsné. Každý rok jsem přesto čekala, až bude u nás mlaďaska (střídavé víkendy), aby si to užila se mnou. I když to bylo vždy s ní obtížnější pečení, jsem ráda, že jsem přežila (chuckle) Dneska peče i vánočky možná lepší, než já…
Teď nepeču s mlaďaskou, peču s dogou (tmi) Aroně bylo cukroví ukradené – „sladké?? Nežeru“ bylo její motto. Xerda asistoval uvědoměle – nežebral, čekal, co zbyde na vylízání. Zbytky polevy, čokolády, zlomená cukrátka… to bylo jeho. Ležel na kuchyňském minipelíšku a dohlížel.
Beta je všežravec. Navíc letošní pečení přišlo v termínu poháravém – Beta je jak kyselina… Kvílí, slintá, nervózně podupává, oklepává flusy… „hlady umírám, už 14 dní jsem neměla ani kousek plesnivého chleba ani žížalku v bahna vyhrabanou… opravdu umírááám (rofl) “
Ale její nohy mi nedovolí, aby ještě nabrala (už tak je jak tank) a tak odolávám a jen misky na oblízání a zlomená cukrátka a tu kousek másla … Pak se večer diví, že jí pokrátím příděl granulek…
(a pak jde a u babičky s dědou si vyžebrá rohlík s máslem…)
Nemyslel to Marek tak, že kdo nevyřeší rovnici, nesmí perníček sníst?? Že by trik na hubnutí (rofl)
Žebrající psy v kuchyni znám. Kdyby je člověk neviděl, namluvily by mu, že jsou týrané hladem (Ginny je jak mašina, Ája zhubla, Derča je také akorát). Derry už chápe, že se na stůl nesmí, tak šmejdí nosem těsně u hrany stolu, se zájmem pozoruje, když něco strkám do trouby (mám strach, aby se nespálila, ale není úplně hloupá.) Zbytky samozřejmě dostanou (a nějaký ten desátek také).
Vánoční peční byl největší zážitek pro Nicka. On obvykle nežebral, to bylo pod jeho důstojnost. Pouze ve dvou případech byl jak šílený. Když se peklo vánoční cukroví (hlavně poukud v tom cítil skořici) a když se pekly bramboráky. To odhodil veškerou důstojnost, slintal a kvílel a strkal mi čenich pod ruku. Všechny čuby byly mlsné a žravé (Ája jediná je o trochu decentnější, ale určitě není lhostejná). Ale všichni byli vychovaní, takže nekradli.
Jo, perníčky s matematickými rovnicemi – vyřiď Markovi gratulaci k neotřelému a velmi originálnímu nápadu. Moc se mi líbí, když mají lidi takovéhle nápady.
Mám rodinu na sladké. I mužskou část. Takže nepéci by bylo asi provázeno vzpourou. Kupodivu nemusejí vanilkové rohlíčky ani perníčky. Takže děláme ořechy, marokánky, něco podobného ořechovým kokoskám, místo rohlíčků „římovské hady“ a nějaké nepečené. Psice milují všechny druhy. Některé nedostanou (třeba obecně oblíbené marokánky). Pravidelnost tvarů a zdobnost není naší hlavní devizou. Ale je to dobré (ruce nic moc, ale huba mlsná.. 😉 )
A pohled do zrdcadla… Na jaře začneme víc cvičit s Derčou, Áju nechci úplně zanedbat, tak snad aspoň zůstanu na svém (já vím, že bych měla zhubnout nebo aspoň 15 cm vyrůst…)
Milá Evo – já mám pocit, že spíš se mi podaří vyrůst k mé váze než shodit k mé výšce. A lomcuje se mnou zelená závist (envy) , že třebas taková Kaštan to dokázala. No jo, ale copak můžu říct ne našemu spolupracovníkovi, který mi zrovna teď dovalil mňamkózní větrník 😛 (olizující). Už není (chuckle)
Milá Dede, perníčky s rovnicemi, to je tedy něco. :O
Možná že by se tak dal zjišťovat matematický talent pojídačů perníčků. Tomu talentovanému to nedá, nejprve rovnici vyřeší tak rychle jak možno (o) a teprve pak perník pozře. Toho netalentovaného nic jiného nenapadne než perník slupnout na totata. 😛 V tomto případě je netalent ve značné výhodě. 😉
A foto matematických perníčků by nebylo? Já jdu dneska péct k ségře. Spojíme síly, babičku zapojíme do hlídání dětí a zkusíme něco uhňácat. U nás doma to bude pro návštěvy, protože jedinej, kdo to má rád jsem já a já si přece teď nezkazím svojí novou váhu, kterou jsem teď pracně pro drastické dietě nabyla 😀
Kaštánku milý, (y) (y) držím ti palce aby tě nic neuvedlo v pokušení. Já o tom vím své! (blush) 😉
Hezkou příhodu s vanilkovými rohlíčky vyprávěl Ivan Medek, můj bývalý šéf. Jeho žena napekla vanilkové rohlíčky, jen je neobalila v cukru. Pan Medek se rozhodl pomoci, vanilkové rohlíčky i s moučkovým cukrem dal do krabice, krabici zavřel a aby se to pěkně obalilo, silně třepal 😀 😀 Žena ho prý za snahu nepochválila…
Milý Kaštánku, (rofl) pan Medek tomu dal, obaloval rohlíčky jako se obalují bramborové šišky ve strouhánce. (rofl) (rofl) (rofl)
Milá Dede, ta ruka otevírající krabici s cukrovím, ta ruka plížící se k obsahu a ta ruka nesoucí ten sladký kousek pečiva do úst a to ne jednou ale mno-ho-krááát, to je jeden ze závažných důvodů proč nepeču vánoční cukroví. 😉 A ani nekupuji. 😉
Už jako dítě jsem se sourozenci otevírala vitrínu skříně, kde maminka ukládala napečené cukroví. Byly jsme malí zlodějíčci. V dospělosti se během života počet druhů napečeného krátil a nakonec jsme v rodině usoudili že to jediné cukroví které nikdy nepřežije delší údobí jsou vanilkové rohlíčky. I pekli jsme jen vanilkové rohlíčky. Někdy pekl můj manžel sám, zvlášť když chtěl pohostit kolegy v divadle. Švédi vanilkové rohlíčky milovali stejně jako já. (inlove) Co oko nevidí to srdce neželí, prý. S přibývajícím věkem a velmi přibývajícími kilogramy je to prostě nezbytné. Ta moje slabá vůle mi nedovolí cukroví ani shlédnout. Já bych snad ztloustla při pouhém pohledu na ně. Vánoční cukroví se u nás nepeče. Ale to neznamená že u mne stále nevyvolává silné city. (u) ;( (wasntme)
Tolik voňavých vzpomínek na cukroví se mi vyrojilo, milá. Dede. (inlove) Ale teď musím běžet, až odpoledne se dostanu znovu k PC.
Přeju všem krásný den. (h)
Vůně právě upečeného cukroví… S letošním pečením čekají moje holky (Juniorka a maminka) až přijedu v neděli domů. Junior miluje linecké slepované, to je jeho práce, vyválet těsto, vykrájet kolečka a pak slepovat domácí marmeládou z černého rybízu.
A stejně jako HanaW volám po foto dokumentaci perníčků zdobených matematickými rovnicemi….
(rofl) (rofl)
Dede, díky za milé počtení a gratuluji k originálním perníčkům!! Dobrá inspirace – to by moje holky konečně mohly říkat Ty jo, já tu matiku fááákt žeru.
Tak já jsem právě dopekla vanilkové rohlíčky (whew) . Mezi šouláním rohlíčků,( bože, to je výraz, ale jak se to řekne česky???, jsem na Moravě už 25 let a občas mám výpadky 😉 ) , jsem musela jít nakrmit štěňátka. Chudáci dostali průjem a tak se jim musí dávat do krmení prášek, ten samozřejmě nenamíchám do granulí, ale pěkně musím navařit. Letos asi Vánoce nebudou – buď vařím pro štěňátka, nebo uklízím bobky ve výběhu, hlídám štěňátka na zahradě, aby někam ti oslíci nevlezli, odkud neumějí vylézt. Včera jsem stála před hromadou dříví a přemýšlela, jestli ji budeme muset rozebrat, protože dva truhlíci pod ní vlezli a samozřejmě to hloupější štěně se snažilo vylézt jinudy než vlezlo dovnitř a zašprajclo se. No nakonec jsem ho obrátila a dostrkala k díře, kterou vlezlo…No nenudím se 😉
Jak se to řekne česky, to nevím, my rohlíčky buď matláme nebo patláme. Ale šoulání mi připadá jako adekvátní výraz. Cituji návod mojí matky pro její vnučku: „To musíš to těsto takhle mezi dlaněma pořádně … to…takhle … až se trochu zahřeje a začne se lesknout a to už máš na koncích ty správný špičky a ty pak jen trochu jakože zaroluješ a je to!“ Exaktní popis: kousek těsta (malý, pečeme velikost E) vložíme mezi dlaně postavené proti sobě v úhlu 90°. Nejprve krouživým protisměrným pohybem těsto mírně zahřejeme. Polotovar rohlíčku vytvoříme kolmým pohybem jedné dlaně k druhé. Zatočíme špičky dovnitř a odložíme na plech.
Pozn. Velikost E je podobná jako velikost X (Xerxová) – netřeba ukusovat, vzrostlejší jedinci jedí rohlíčky po dvou 🙂
Milá RenatoE, tak tyto dva popisy výroby vanilkových rohlíčků musím předat synovi. Já už nepeču téměř nic a syn si peče sám. K výrobě třeba bábovky nebo páje používá ekologickou hrubou mouku (v Čechách se myslím říká špargl) a hnědý cukr. Nevím jestli by to tak šlo s vanilkovými rohlíčky ale ať má k ruce návod kterak je vyrobit kdyby se mu jich zachtělo. :O 🙂
Milá Velká kočko, babuvku (bábovku 😉 ) se šparglem nee, to je chřest, ale asi používá špaldu – špaldovou mouku.
Mimochodem – moc ráda tě čtu a pokaždé obdivuju tvoji češtinu po tolika letech v cizině (y) (h)
Milá MaRi, děkuji za pomoc. Já tam slyšela to počáteční ššššš, ale to bylo taky to jediné co bylo správně. 🙁
Tvé chvály nejsem hodna, vždyť to sama vidíš co všechno zmotám. (blush)
Moje čeština je konservovaná čeština z roku 1968.
My jsme tu byli celá rodina a mluvili jsme doma výhradně česky. Pak syn dostal ve škole vyučování rodného jazyka, učil se češtinu i na gymnasiu. Mluví, ale nerad píše. A ráčkuje jako táta, ale to já už neslyším. Když jsem na vypůjčené chatě blízko Chrudimi v šedesátém osmém ty své kluky učila vyslovit správně „r“, a už jim to docela dobře šlo, tak přiletěli Rusové. Letadla nám tehdy hučela výstražně nad hlavou. Tam se můj manžel zařekl že už nikdy nevysloví „r“ správně, že prý nechce mít ty pochybné obránce v patách. Ráčkoval až do své smrti. Rrrrrr.
Milá Dede, je jasné,že matematika není jen exaktní věda ale jednoznačně a h,atatelně patří do prosté praxe. Jak jednoduché a vánočně prozaické. Tvá rodina je praktická a zároveň romantická.
Pamatuji krabice cukroví ,babinkou stokrát špagáty ovázané ze všech stran a stejně jsme se tam dostali a něco ujedli, to byl vánoční rituál.Díky za předvánoční naladění.Nutně ho potřebuji. (h) (wave)
Chjo, hmatatelně. Zase jedna, co po sobě nečte!
Také lze těsto hňahňat. (rofl)
Jazykovým puristům striktně vyžadujícím mluvu kultivovanou a spisovnou, bych asi doporučila výrazy „vyvalovat“, „válet“, případně „tvořit“.
Ovšem ty rohlíčky by nesmírně ztratily na svém půvabu a chuti 😉 .
Milá Jenny, podle toho jak kdo je šikovný, ale jsou tací co těsto hňahňají. (rofl) (rofl) (rofl)
(chuckle) Těsto lze také hňácati! ( (whew)
(rofl) (y)
Milý JoVo, pak ale nevím jak hodně a nebo jak málo šikovnosti se skrývá za slovem hňahňat a nebo hňácat. Ty něžné rozdíly mi nejsou známé. (chuckle) Já miluji češtinu s jejím bezměrným bohatstvím, nepřeberným množstvím slov a jejími tajuplnostmi. (h) (inlove) (h)
Obdivuji, že dokžeš dělat rohlíčky. Ke štěňatům, navíc průjmujícím. Jo, lovení pitomečků z děr, kam zalezou a nedokážou vylézt znám. Mě se jeden pitomec zašprajcoval ve vyhrabané díře mezi kořeny pod vzrostlou švestkou a nešel vyndat. Přemýšlela jsem, jestli budeme muset porazit strom a vyrvat pařez, ale nakonec se mi ho povedlo otočit, vytáhnout a nepřetrhnout (ne vzteky, ale při tahání). Štěňata jsou stálý zdroj zábavy, pokud budou doma ještě na vánoce, tak budou skutečně veselé 😉 (h)
Já bych se štěňaty další práci nezvládla
Tak já nechodím do pracovního procesu, jen dělám manželovi „Ferdu Mravence“ a styčného důstojníka pro boj s úřady. Takže teoreticky hafo času, prakticky žádný. Nevím, co mám s těmi štěňaty dělat – mámy je kojí do poslední chvíle, nejde je zasušit, když jsou prcci doma, málo krmit nemá cenu, vezmou si to ze sebe – no a ty štěnda dostanou poslední týden průjem (už třetí vrh), asi jim to mlíko už nesvědčí, vím já. Ale je to oštara, ve výběhu rozpatlaná hovínka, která nejde sebrat, občas si do toho štěndo kecne, no paráda. Pak před kontrolou vrhu musím štěnda opucovat mokrým hadrem, aby alespoň vypadali jak psi. Zajímavé, že si nikdo z páníků nestěžoval, že by štěndo průjmovalo, asi je to bez zdroje mléka přejde.
Dede, a KDE je foto??????? 😀 To se musi videt. To se neda jen prejit slovy…
Ijáá Ijáá nutně potřebuju vidět matematické perníčky :O
Jóo – hned mne napadlo, že to se MUSÍ vyfotit a dát vplen.
Když ono není jisté že je Dede už nesnědla. (chuckle) Vždyť se nám tu přiznala co se u nich doma děje s krabicí vánočního cukroví. 😉 🙂
To nevadí, já bych taky rád viděl matematické perníčky. (Domnívám se, že by asi tyky byly jediné, které bych jedl a jediné, které by na mě zbyly. 😀