BTW: A co budeme dělat teď?

Berry je právě rok a osm měsíců. Vypadá, že pořád roste, ale není to tak – jen pomalu mohutní a dávno už není tím nesmělým vlčím stínem, jakým byla na konci léta. Díky pravidelnému pohybu a životu převážně venku má pevné svaly a hustý kožich. Jen hlava s rozevlátýma ušima a dlouhým čumákem zůstává stále stejná. Tedy aspoň zvenku.

 

 

Motto:

Kazane, právě jsem zjistila, že jsem týraná a zanedbávaná!

A jak jsi přišla zrovna na tohle??

Už hodinu se mnou panička nic nedělala!

 

Je už zcela jisté, že jsem si pořídila psího workholika. Berry je neuvěřitelně aktivní zvíře, a pokud náhodou tvrdě usne v mé přítomnosti, tak mám chuť si ji vyfotit – abych se na to mohla podívat, až mi po padesáté položí na klávesnici oslintanou pískací plyšovou kost a bude chtít, abych jí ji schovala a ona ji mohla hledat. Nebo to bude plyšová krysa, králík případně Strašlivý Žabák. Kdyby to byla velká plyšová želva, tak vím, že budeme bojovat – želva se neschovává, ta se loví a usmrcuje.

Na zahradě se taky pracuje. Rostliny úmyslně neničí, jen někdy nepřežijou, když se přes ně přežene jako tank. Přes ty citlivé se přežene, protože tam není plůtek, který tam měl být. A plůtek tam není, protože vytahala a rozkousala dřevěné tyčky, které ho držely. Jinak se baví hloubením jam, což přivádí k šílenství především mého muže, který by byl rád na naši zahradu hrdý.

Důlní činnost totiž provozuje na nejexponovanějším kousku zahrady, který je míněn jako ozdobný. Ráda bych jí to přísně zakázala, ale potíž je v tom, že dokud jsem doma a na možný dohled, nikdy se u jam neobjeví ani psí chlup. Když jí s vyčítavým komentářem jámy ukážu, tak se zatváří: „Co, já? Vůbec netuším, kde se to tu vzalo! Kdybych někoho přistihla, roztrhnu mu kalhoty, ale tady nikdy nikdo nebyl. Asi to dělá krtek!“

A to jí prosím nosím z lesa klacky až kládičky na hlodání (kdyby jí náhodou došla polena z dřevníku), stejně jako uzené i čerstvé kravské a prasečí hnáty, nejlépe i s velkými klouby. Naše zahrada tak vypadá jako místo železničního neštěstí, ale psina hrabe dál. Až já ji při tom přistihnu, tak uvidí!

 

 

Venku na vycházkách je to jednoduché. Když vyjdeme na louky nebo dojedeme na některé z našich oblíbených míst do lesa, tak přibližně prvních deset minut Berry běhá, čuchá a hraje si s Kazanem. Potom to ale začne být nuda, takže na mě upře zrak s věčnou otázkou: A co budeme dělat teď?

Když dostatečně hbitě nereaguju, najde si klacek (čím větší, tím lepší), mlátí mi s ním o nohy a naznačuje celým psem, že je třeba cvičit aport. Vzhledem k pokračujícímu podzimu, který stahuje zvěř i na naše oblíbené obvykle nepříliš zazvěřené trasy, radši ten klacek házím (opatrně, milá Evo – fakt jsem si vědoma rizik 🙂 ) nebo s ní o něj peru. Je to jistější, než aby mi slídila po stopách nebo utekla za srnami.

Já vím, že jsem se na jaře pochlubila, že ji odvolám i rozeběhnutou za zvěří. Jenže jak nám holčička dospívá, začíná mít pocit, že všechno ví a vůbec, takže moje víra v její poslušnost v takto vypjaté situaci dostala trhliny. Jsem toho názoru, že některé věci je lepší nepokoušet a když je Berry zaměstnaná, je spolehlivá.

Kolikrát mě už napadlo, že dokážu pochopit, proč je tolik problémových německých ovčáků. Berry je od přírody neagresivní zlatíčko s obrovskou ochotou k učení a k práci. Je pořád plná energie, a když z nějakého důvodu nemůže jít ven nebo na stopy, tak ani opravdu velká zahrada, parťák na hraní a hračky na kousání ji nedokážou dostatečně unavit  – ani fyzicky, a už vůbec ne psychicky.

Zároveň je silná – na svoji siluetu překvapivě těžká a při hrách ji musím dost krotit, protože když si nedá pozor, tak bez jakékoliv zlé vůle z její strany končím plná modřin. Není a nebude tak velká, jako NO pes (samec), ale i tak to stačí. A když si představím, že někdo takového psa nevychovává, zkazí, nebo ho jen nechá se nudit zavřeného na dvorku, tak není divu, že se ta všechna síla a energie snadno vtělí do průšvihu.

 

 

S Kazanem má Berry pořád velmi krásný vztah. Kastrace odstranila určitě napětí a odcizení, které přišlo s rozbouřenými hormony na obou stranách a jejich vztah je silnější a láskyplnější než byl dřív. Kazan si ji hlídá, přestože je Berry už větší a silnější než on.

Berry má na něj úžasně omlazující účinek – jen s ní je Kazan ochoten běhat a dovádět a tedy zapomenout na artrotické klouby a bolavá záda. V boji o hozené klacky a míčky pořád dokáže sbírat body, i když v boji na tělo už nemá šanci. Ale je chytrý a umí rychleji dohledávat v obtížnějším terénu. Berry ho stále respektuje.

Je zajímavé, že hierarchie v jejich dvojici teď vůbec není zřetelná. Nejsem si úplně jistá, jestli je to dáno jen tím, že jde o psa a fenu. Rozhodně Kazan nikdy svoji nadřazenost nad malou Berry nezneužíval, jeho vláda byla vždy jemná a laskavá, přestože ji uměl řádně umravnit, když překročila meze jeho (mimořádné) trpělivosti. Možná i proto je jejich vztah tak pěkně vyvážený. Zavrčet na sebe umějí oba, ale prakticky se to nestává.

 

 

Vyvíjí se i Berryin vztah k práci – tedy ke stopování, mantrailingu. Za ty čtyři měsíce se hodně naučila, umí najít čerstvou až hodinu starou stopu člověka na loukách, polích, v lese, na cestách i mimo ně. Máme za sebou první (dva) pokusy na asfaltu – čerstvou stopu. Zvládla to dobře. Ovšem objevuje se problém, na který mě už na začátku upozornila EvaŽ. Berry došla k názoru, že všechno ví, všechno zná a všude byla a začíná lajdačit.

Minulý týden v Trutnově zvládla velmi dobře obtížný začátek stopy (frekventovaná cesta, asfalt) i se třemi lomy (odbočeními 🙂 ), ale tam, kde parkové cesty začaly vypadat jako lesní, to začala flákat a přešla lom, aby odbočila správným směrem, ale asi o dvacet metrů výše v kopci.

V sobotu v lese, když hledala Marka a Kazana, tak jí dalo zabrat soustředění se na Markovu stopu, takže se chovala slušně a stopu přešla takřka optimálním způsobem. Ovšem včera v Hořicích (městský park a vilová čtvrť v neděli dopoledne) jasně ukázala, že čerstvou stopu považuje za brnkačku a já jsem ji musela pořád připomínat, co že to má vlastně dělat. Tvářila se totiž, že jí stačí si stopu jen sem tam ověřit a mezi tím tedy může zaevidovat každou psí a kočičí stopu, jakou najde.

Problém je jak v tom, že ji město jako prostředí velmi vzrušuje (nedostaneme se tam tak často, jak by potřebovala), tak nejspíš v tom, že čerstvá stopa je na ni už málo obtížná – tedy stačí ji sledovat, aniž by tomu musela věnovat celou pozornost. Ovšem trénovat starší stopy je v zimě problém – dny jsou krátké a musíme pravidelně dělat stopy pro tři psy, přičemž jenom Berry je začátečník.

Další problém jsem samozřejmě já, resp. moje nezkušenost. Mám sice oproti Berry výhodu, že se mohu učit teorii a přemýšlet o ní, ale potíž je v tom, že jakmile vyrazím za psem, tak se mi leccos naráz vykouří z hlavy, a i já potom dělám chyby. Berrýška je na mě hodná a zatím mi to odpouští 🙂

Ovšem já si toho moc neodpouštím. Tak, jako jsem měla na cvičáku pocit, že jestli pes usedne rovně nebo nakřivo, je celkem jedno, hlavně, že sedí, tak tady mi Berryiny lajdačiny a moje neznalost vadí. Ne kvůli pravidlům, ale proto, že když třeba Berry přejde nějaký lom (odbočení) na stopě, tak mě hned napadne – a co kdyby to bylo doopravdy? Co kdyby na konci stopy bylo ztracené vyděšené dítě nebo dezorientovaný prochladlý starý člověk? A tak zatnu zuby a vymýšlím, jak překonat potíže a posunout se dál.

 

 

Rozhodně se s naší beruškou černou nenudím. Kromě vší té aktivity a práce se mazlí jako mazlivá kočka, mít packy na ramenou a psí pusu na nose není žádný problém. Je upovídaná, společenská, důvěřivá, jen ke psům pořád dost plachá. Raná socializace v Anglii byla sice velmi dobrá, ale naše osamělost na vycházkách tady na vsi a pár psů, kteří ji dost obtěžovali, udělalo své. Je to lepší, než kdyby byla agresivní, ale přesto by nějaké další psí kamarády potřebovala. Je to vlastně legrace, že nejnezvyklejší je pro ni to, co je pro většinu městských psů denním chlebem – tedy venčení někde na psí loučce. No, budeme to muset nějak zvládnout.

 

Berry?

?

Půjdeš spinkat.

Proč?

Aktualizováno: 12.12.2011 — 00:55

74 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Krásná a šikovná psina, už ji chvíli sleduju, článek po článku. Ale nemůžu si pomoct, neměla byste ji nechávat v nácviku přecházet ty lomy. ona se bestie naučí, že může a pak se toho budete dost špatně zbavovat – podle textu mam dojem, že to už zkouší.

    honza

    1. Milý Honzo, pokud já stihnu zaregistrovat značku, tak ji nenechám. Ale v tom Trutnově jsem to prostě nezvládla já. Dost trpí mojí nezkušeností, ale s nikým jiným chodit nechce, tak to holt musíme zvládnout společně i se zbytečnými chybami. Na stránkách http://www.rescue-stopari.cz najdete popis, jak šla hodinu starou stopu – byla mnohem lepší, protože se musela víc soustředit. Ale v instrukcích od cvičitele mám jasně dané – střídat obtížnější i lehčí stopy, aby se neučila na těch lehkých flákat 🙂
      Pokud máte zkušenosti se stopováním (a asi máte 🙂 ), nechcete se ozvat přímo? 🙂

  2. Dede, to se to pekne cte, jak ti holcicka roste do krasy a rozumu. Vzdyt je to tak nedavno, co to bylo male cerne klubicko schoulene na tvem klinu ve vlaku. (h)

    Jo, co se noseni polen tyce, nase Grizzly furt musela neco nosit. Ona nam byla schopna za par hodin prenest zasobu krboveho drivi – dost velka polena – z pristresku vzadu na pozemku pred garaz a vicemene je srovnat. Jakey si na klaciky a polena nepotrpi.

  3. Milá Dede, jste fakt skvělá trojka , dva pejsini a ty. Beruška je mlaďaska k neuštvání a Kazan si užívá krásný stáří s mladou pejskou, která ho určo miluje. (inlove)
    Zažívám teď něco podobného s Ájou a Daníkem. Až to bude možné, napíšu o sžívání smečky. Daník začal trucovat a chodit s hlavou svěšenou,prostě zoufalý pejsek ,jednička. Dnes poprvé seřval místního psího amanta, který hodlal Áju zmermomocnit, pěkně ho sjel. Snažíme se Daníka dostat do kondice stálým neutuchajícím zájmem a mazlením. Ája to bere sportovně, musíme ji krotit, páč Daníka pořád pusinkuje ale taky zve do hry, jenže je dost humpolácká, takže to chce výchovu. Jinak je Ája super děvče boxeří,už se pěkně pospravila, užívá si domácnost a je hrozně hodná, mazlivá a vděčná. Košišky ji už vzaly na milost, štrapacírují se kolem ní jakoby se nechumelilo, dělají si z ní šoufky. Chodíme denně na min. dvě velké prochajdy, stává se ze mne téměř ranní Xerxová. Rána jsou zde tichá. Přicházíme domů kolem sedmé hodiny ranní, vylítaní a uštvaní. Má to něco do sebe, líp pak chutná kafe. (h) (wave)

  4. Šikovná Berry a na tej poslednej fotke sa tvári ako „majster sveta a priľahlých dedín“. A hlavne ma teší, koľko radosti priniesla Kazanovi.

  5. (wave) ROZVERNÍČEK. (wave)

    (*) Tři velmi staré sestry žijí ve společném domě. Jednou večer si nejstarší sestra napustila v koupelně v 1. patře vanu a opatrně do ní vlezla.Vtom se ale zarazila a volá na sestru: „Nevíš, chtěla jsem do vany vlézt nebo z ní už vylézt?“ „To nevím, přijdu nahoru a podívám se!“ V půli schodiště se zastaví a volá: „Chtěla jsem jít nahoru nebo dolů?“ Nejmladší sestra popíjí v hale čaj a poslouchá starší sestry. Kroutí hlavou, pak zaklepe na stůl a říká: „Musím to zaklepat, doufám, že nebudu taková jako moje sestry…“ A zavolá na ně: „Přijdu hned za vámi, jen se napřed podívám kdo klepal…“ My takhle určitě nedopadneme… P.S.: Nevíte, jestli jsem chtěl ten vtip poslat nebo ne? (*)

    (coffee) Tři velmi staré sestry žijí ve společném domě. Jednou večer si nejstarší sestra napustila v koupelně v 1. patře vanu a opatrně do ní vlezla.Vtom se ale zarazila a volá na sestru: „Nevíš, chtěla jsem do vany vlézt nebo z ní už vylézt?“ „To nevím, přijdu nahoru a podívám se!“ V půli schodiště se zastaví a volá: „Chtěla jsem jít nahoru nebo dolů?“ Nejmladší sestra popíjí v hale čaj a poslouchá starší sestry. Kroutí hlavou, pak zaklepe na stůl a říká: „Musím to zaklepat, doufám, že nebudu taková jako moje sestry…“ A zavolá na ně: „Přijdu hned za vámi, jen se napřed podívám kdo klepal…“
    P.S.: Nevíte, jestli jsem chtěl ten vtip poslat nebo ne? (*)

    (coffee) Vinšuju všem přítomným klidný večer a hezké sny. Vy takhle určitě nedopadnete. (coffee)

      1. Já si bykla jistá, že sis z nás vystřelil schválně, chichi. Kamarádi měli starou německou tetu, která v noci bloudila vilou, a se slovy „schásla jsem nebo neschásla“ mačkala vypínače. A nějak nemohla zjistit, jestli schásla nebo neschásla.

        1. Zhasla jsem nebo nezhasla? Vypla jsem ten plyn nebo ne? Zamkla jsem nebo nezamkla? Před pár lety mě to taky trápilo, ale nejlepší léčba roztržitosti je valit furt pryč a nemít na tyhle otázky čas.

          A ještě ad Němci jednu rozvernou z Vídně:
          Když tam bylo kolem osmašedesátého můj tatínek za příbuznými, zašel do trafiky ověřit informaci, že ve Vídni prý mají kamínky do zapalovače (pro ty, co ještě vědí, co to je a že se to shánělo, protože nebylo, netřeba vysvětlovat). Jenže nekoukl předtím do slovníku a v trafice koktal něco jako „Stein, Stein, …“ a „Feuer…“
          až ta paní za pultem na něj znechuceně koukla a řekla: „Tak šekni kruči češky co chceš …“ 😛

      2. Bábiška říká dědovi, dědo mám schásnout ?
        Děda : Ty móžeš ale světlo nech svitiť.
        Jj, stáří je smutný, mně o tom povídejte. (rofl)

    1. JoVásku, nezoufej! To je jasná dokumentace řečeného! (rofl) Já se tak cítím každou chvíli 😛

  6. No tedy z Berrýšky už je velká a krásný psí holka se svojí vlastní pracovní náplní 🙂 .
    jojo, pracovití psi jsou někdy děěěsně úmorní a úporní, já mám zpravidla taky pořád v klíně nějakou tu oslizlost o kterou je nutno se přetahovat či ji házet.

  7. Jé, to musí být pěkná výstava „Andělská kočka“…to s emi líbí. Není tam i Kocour čert? To by byl ten můj.

    Dede, děkuji za pěkné povídání pro mne „kočičí“ zvlášť poučné. Od dávných časů toužím po psékovi, kočičky byly vždy a budou ( imoje astma se s nimi naučila žít, ale ten pes…jenže díky tvému vyprávění a dalších pejskařek a pejskařů jsem si uvědomila víc než jindy, jak je to odpovědné a náročné. Každá radost něco stojí, ale mít psa a většího je asi opravdu kus práce. A i ti menší chtějí svoje. Ještě ke všemu moje cestování. Ale jednou to provedu, to si pište :^)

    1. Až přijde ta správná chvíle, objeví se pes 😀 Kočky jsou taky fajn, a je prima, že jsou jiné a mají jiné nároky. Člověk si tak může pořídit chlupáče prakticky na míru (inlove)

  8. OT: I když si dnes celý den povídáme o pejscích, tak bych vám chtěla doporučit adventní výstavu akvarelů paní Anny Kadavé Grendysové, která je k vidění až do 22.12. v Praze ve výstavní síni Akademie věd ČR na Národní třídě (10-18 hod). Kromě idylických betlémů tam najdete obrázky s názvy „Andělská kočka“, „Kočičí betlém“, „Kočka parádnice“, „Kočky ve Františkových Lázních“, atd.

  9. Vždycky, když čtu, jak Berrinka s Dede zvládá učení, jak trio s EvouŽ získává další tituly, dostávám děsný mindrák. Pak se dočtu, že tam mají místo zahrady tankodrom, támhle zas museli pořídit ohradník kvůli okusování a říkám si, není to tak zlé. V sobotu jsme koupili Cindy míček, co se do něj schovávají granulky, za včerejšek ho stihla 2x vyprázdnit, tak jsem zvědav, jestli bude dnes okousaný další ibišek nebo ne. Průser je, že se vracíme za hluboké tmy a míček se bude blbě hledat (je tmavě modrý), ale zato třeba MLP přehlédne škody na porostech. (chuckle)

      1. Jarko, smála jsem se jako blázen a říkala si postupně – jo, tohle sedí, a to taky… a to taky… (rofl)

  10. Tohle já tak ráda čtu, pořád mě mrzí, že jsme okolo nás nenašli nic, co by mě i Maxe bavilo. Ale je fakt, že takhle aktivní on zase není, někde v předcích má molosse a je to znát. A teď už je taky starší pán, bude mu cca na začátku léta 8 let, to už je na velkého psa dost.
    Ale chci se zeptat, jestli o Berryiných aktivitách ví anglická chovatelka? Jestli jsi to už někde psala, tak se omlouvám, to mi uniklo.

  11. Dede, moc krásné povídání, myslím, že jste se s Berrynkou našly, a i když Ti to dává fyzicky zabrat, stojí to za to. (rolf)
    My jsme zase adoptovali Procházkovic Beky, protože po smrti svého pána vůbec nevyběhla z baráku, byla jen na pidizahradě. A jestli jdu s jedním nebo dvěma psy, to je jedno, navíc Beky je labradorka se vším všudy, milá, poslušná, oddaná, ne jako to naše flekaté pometlo.
    Největší problém bylo přesvědčit tu naši závislačku, že o nás nepřijde, že ji máme furt rádi, a že nemusí Bekynu od nás odhánět. Tady je pár fotek z našeho venčení.
    http://emteska.rajce.idnes.cz/Beky_a_Gina

    1. Emtesko, oběma holkám to moc sluší. Obě mají stejně krásné červené obojky a obě mají bezva mladéhoí mužského jako kamaráda, to je potom jiná hra a venčení. Nejhezčí fotka je se dvěma vystrčenými psími prdelkami (rofl) .

      1. Ten obojek, co má Beky, naše Lenka koupila původně pro Ginu, akorát byl pro ni moc velký, tak jsme ho věnovaly Bekyně.A je to super, zase venčit 2 psy, jen ještě s sebou musím tahat turistické hole, to kvůlivá šmatlavému kolenu.

        1. Tak aspoň na prochajdy- hlídání dvou psů bystří intelekt 😉 Někdy si říkám, že až tak bystrá zase být nemusím (chuckle)

  12. OT: Nechci to zakřiknout, nechci to zakřiknout, nechci to zakřiknout, ale zatím je u nás mnohem líp 🙂 ! Kocourek Bertík byl v pátek na vyšetření u veta, s výsledkem jakž-takž, naštěstí se nepotvrdila největší obava – bříško má čisté, bez vody, takže zánět pobřišnice to není, zato na plicích měl vody opravdu hodně. Takže jezdíme každé ráno na injekce, a zatím zabírají. Začal postupně žrát (škrábu mu syrové maso – hovězí, telecí, krůtí + už si zobne i granulek) i pít, včera si poprvé večer lehnul na gauči i na bok a slastně usnul, už zase chodí po domě se zdviženým ocáskem, a dnes ráno ho asi i Tygřík uznal za zdravějšího a začal ho provokovat ke hře – zatím ho jen opečovával. Tak snad bude dobře, i když veterinářka mírní mé nadšení, protože zatím netuší příčinu jeho dramatického stavu – až se ještě víc stabilizuje, čeká ho vyšetření srdíčka a plic, aby se zjistilo, zda tam není nějaká chyba. Ale já věřím, že nějakým způsobem osud ukecáme a že to dál půjde. Třeba bude muset brát prášky, být víc v klidu, ale to nevadí, hlavně aby byl zase šťastným veselým kočičákem! A ještě jednou velmi děkuji za podporu a palečky z minulého týdne, fakt mi to moc pomohlo – byla jsem zoufalá, strašně jsem se o Bertíčka bála… Zvířetník je zkrátka ÚŽASNÝ!!! (wave) (h)

    1. Držííííím (y) (y) (y) (y) (y)
      Věřím, že to ustojíte. Hlavně, že je bříško čisté, ten zbytek se určitě nějak zvládne.

  13. Sláva, další zpravodajství z Berryných stop! Děláte pokroky!
    To, že se děvče tváří jako mistr světa, neřeš. Udělejte jí občas nějakou záludnost na těch lehkých úsecích (aby byla pozornější). Tohle se musí „vychodit“. Pak se pes naučí i to, že si ověří stopy koček, jiných psů a nevím čeho všeho, ale ze stopy nesejde. Nakonec když ty jdeš po cestě, tak taky koukáš i jinam, než dopředu. Je vidět, že je šikovná a že ji to baví. První nasazení v reálu ukáže, jak se vypořádává se stresovou situací a zátěží. Ale i to se dá naučit a vyvhodit. Práce se psem nikdy nekončí (to je na tom to pěkné) a buduje to vztahy mezi tebou a Beruškou

    1. Kdo jiný by měl mít zkušenost než ty s dnes už několikaletými zkušenostmi. No jo, já, pokud nějakým zázrakem nevymyslím něco na to mé nešťastné koleno, tak takhle akční psy jako jsou fletky nebo Berry mít nikdy nemohu. Kromě toho teď nemohu ani toho gaučáka – ani ten si nezaslouží paničku průměrně 12 hodin denně pryč z domu. V mém případě je kočka dobrá varianta.

  14. OT
    Všichni jistě máte situace, kdy byste ty miláčky zabili, a jedna taková nastala pro Bimba v pátek v noci. Ještě na začátek – Majdu se nám nikdy nepodaří vzbudit na čůrání když jde spát a tak jsme se smířili s jedním či dvěma probuzeníma v noci. Moc nic s tím nenaděláme, vzhledem k tomu, že je u nás od jara do podzimu otevřeno na dvůr. Bimbo si šel lehnout okolo půl dvanácté a sotva usnul, Majda ho budí s nutnou potřebou. I za mumlání a brblání vstal a opatrně aby nezašlápl Batmana na schodech ( či si spíše vaz nesrazil) slanil dolů. Majda došla do obýváku, ze svého koše vykutala plyšového medvěda a zmizela zase v ložnici, kde se i s medvědem uložila ke mě do postele. Myslím, že Bimbo neměl daleko k infarktu a co jí řekl by opravdu páníček pejsce říkat neměl…

      1. Přetrhnout nelze, představ si, že bys měla dvě identické kopie :O To zvláště v takovou chvíli rozhodně nechceš 😀
        A nepublikovatelné výrazy? I moje jemná drobná dvacetiletá dcera je už na honech známá tím, že na Áju povykuje nepublikovatelné výrazy. Že jsem hulvát já už vědí, od jemné dívčiny to překvapuje. Ale ta psí potvora na to slyší nejlépe. (říkáme tomu zesilovací povely s obsahem rrrr)

  15. Dede, na jednu stranu Ti přávidím aktivitu Vás obou, s Klérkou už plánuji vycházky po okolí tak, že si spočítám vzdálenosti v Mapách, aby to všechno zvládla a na druhou stranu obdivuji, jak všechno stíháš, nejenom fyzicky. Vím o čem píšeš, samotné se mi ještě nevykouřilo z hlavy postupné trojnásobné zvládání mladých, kníračích, biologických bomb. Ale to jsem byla o dost a dost mladší a naprosto bezbolestná. Ani nevíš jak silně držím palce a fandím, aby jste dál, pomalu, krok za krokem, zvládaly zodpovědnou práci mantrailingu (y) . A Berrynka?? Neboj, ona se uklidní. Vždyť i Ty sama dobře víš, že je to mládě, které jenom vypadá jako dospělé. A modráky se vstřebávají rychle 😉 ! Ale že ten čas utíká. Dyť nedávno to byla Vuvuzelka!

    1. Máš pravdu, je to ještě potrhlík a naděje na zklidnění tu je 😀 Ale je taky fakt, že ten pohyb, který mi ona nutí, potřebuju jak prase drbání (tmi)

  16. Já vaši smečku prostě obdivuji (bow) A navíc kudy chodíte, tudy zdobíte (nod)
    Napadlo mě, že pokud byste pracovaly naostro, Berry by to na Tobě poznala a pracovala by ještě soustředěněji. Těžko odhadovat a práci naostro vám dost dobře přát nemůžu… Ale jak se říká, těžko na cvičišti, lehko v boji 🙂

    1. Nevím, milá Liko (inlove) , jestli by jí to došlo… tedy za současného stavu její mysli (angel) Musí se především učit a zatím jí to šlo až příliš snadno. 😛

      1. Milá Dede, já s napětím sleduji tvou práci s Berry, ony to jsou fyzické výkony i pro tebe. Tohle bych také ptřebovala, ale mé chromé koleno by řeklo, že to nepotřebuje.

        Proč odpovídám sem, myslím, že by to Berry pochopila. Vzpomeň si, jak jsi kdysi psala, že cestou do Norska jsi měla nepříjemný zážitek s někým, kdo ti nakukoval do auta – tu příhodu si pamatuješ lépe než já. Už přesně nevím, o co šlo. Pokud si ale pamatuji, Daník s Kazanem dotyčnému dali najevo, že oni tam hlídají a že tě nedají. Přitom na obranu cvičeni nebyli. Co teprve, kdyby byli? Jen pochopili, že se ti to celé nelíbí a okamžitě byli ve střehu. Berry by u tebe jistě vycítila starost a chovala by se jinak.

        Berry samozřejmě musí ještě získat spoustu zkušeností, je na začátku. A že machruje? No když jí to jde tak snadno, možná začíná být připravena na složitější kousky…

        1. Děkuju, milá Apino (inlove) a jen dodávám – doufám! 😀 Včera ale byla doopravdy na zabití – ostatně video je zase na stránkách stopařů (www.rescue-stopari.cz)

        2. Hlídání je instinkt. Tam se nemusí nic učit a přijde to podle situace samo. Naučenou věc pes „na ostro“ může vystřihnout perfektně, nebo naopak zkazit neuvěřitelně. Pes je velmi citlivý na nálady pána a pokud je pán ve stresu, je ve stresu i pes. A každý reaguje jinak. Některý „zapomene“ vše, jiný se vypne k výkonům. To se nedá odhadnout dopředu. A kromě toho každá situace je jiná. Pocit zodpovědnosti může i svazovat.
          Když děláme prakticky to, co máme naučeno teoreticky, jde to někdy perfektně, někdy je psice na zabití. Opravdu spolehlivého psa dělají jen dlouhé zkušenosti (tedy pokud je dobrý výcvik a talentovaný pes). Berry bude potřebovat čas, aby se „vychodila“, naučila se respektovat i zdánlivě lehkou stopu a naučila se nereagovat na rušivé vlivy. Naše starší holky si křížící stou jen ověří velmi krátkým přičichnutím a jdou dál po té správné. Derry už se učí, jak stopu sledovat, ale je znát, že ji vyrušení daleko víc rozhodí. Ale ta si ještě nevěří.

          1. Když někdo doopravdy umí a ví, tak umí a ví a ještě to k tomu umí vysvětlit. (y) Klobouk dolů za skvělé vysvětlení.(clap) (bow) Díky

  17. Ještě že jsi našla to správné zaměstnání pro Berry, jinak bys měla otráveného i otravného psa, milá Dede. Takhle Berry jen kvete- no a ty samozřejmě s ní- kondice stoupá stejně jako Berryino sebevědomí, ne? (rofl) Já jsem ráda, že mám malé nenáročné psy, kterým stačí se pár kilometrů vyběhat, pročuchat okolí a jinak jsou to gaučové povalečky. Ehm, v sobotu navečer Světluška proňufávala vysokou trávu u vinohradu- a vyletěl bažant. Těžko říct, kdo z těch dvou se lekl víc, ale Světluše se přemístila o deset metrů dozadu doslova bleskově (rofl)

    1. Zrovna ty máš co povídat o gaučácích (chuckle) Ty tvoje by měly být primárně gaučové a přitom jsou norovací, lovecké a hlídací. Jen jsou malé, takže je přece jen unavíš rychleji, resp. ti na to stačí menší prostor 🙂
      Jo a Světlušku v interakci s bažantem bych ráda viděla! 😀

  18. hezké pondělí všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    Paráda – pořád říkám, že jste holky šikulky (nod)

    Je hrozná škoda, když si lidi kupují psa podle vzhledu a ne podle „potřeb“. Je tolik nešťastných lovečáků, kteří nikdy neopustí krátké vodítko (a je jedno jestli ohař či bígl), protože jejich páníci nikdy neslyšeli slova lovecký pes… Je tolik nešťastných border kolií a „malin“, protože jejich páníci netuší, co to jsou psí workoholici a neumí je zaměstnat… a je spousta nešťastných minipsíků, kde pro změnu páníci zapomněli, že je to taky pes… a nejdou třeba celý týden ven – vždyť čurat na plínu je normální…

    Ještě že jsou Áji a Berry a Ešusové a Abbíšky a Klérky… a tak bych mohla pokračovat hodně dlouho… co mají krásný psí život – plný lásky, pohybu a přitom přesně daných mantinelů (inlove)

    1. ještě OT pro Domi –

      – tak naši nájezdníci budou v Českém domě v pátek dopoledne (kolem desáté).
      Oni už to plánovali, když jsem v NYC byla já – protože babča Dáša se tam chce jít podívat. Já přeci jen měla v plánu spíš tu Sochu svobody… kterou ale oni už viděli vícekrát.

      1. To je jasné,socha Svobody musi byt, to je tzv. „must“ jak se tady rika, tam nebylo co vahat. A treba to jeste vyjde. Nahlasim na vratnici, ze dorazi a vemu je nahoru)))!

        1. Dík moc (nod) Ale rozmysli si to, aby ti Kvílík nerozebral konzulát (chuckle) na kousky (tmi) (chuckle) On je živé dítko a zajímají ho většinou ty věci, na které se sahat nesmí… I když rodičovstvo bývá vždy ve střehu (nod)

    2. Tak tak, holky šikulky… Tahle smečka si krásně sedla. A stopičky vám jdou skvěle. Že jsou tam občas drobné chyby? Těm se neubrání nikdo. A pozdní záchvěvy puberty, kdy se jedinec tváří jako ředitel vesmíru známe všichni. Však ona se srovná.
      Jsem tak vděčná, že jsme vybrali plemeno, které zvládáme, které je trochu líné (jako my), které stačí výchova a za práci považuje tulení k paničce a nastavování pacek na polechtání a místo stopy hledá schované piškoty.

  19. Jak já děkuji osudu, nebo CD, že mi přihrála prvního Bohouška a my jsme se zamilovali na celý život do úžasného plemene. Pro mne by tak akční pes nebyl a NF je přesně to, co potřebuji. Majda je vrcholem – díky nesocializaci si neumí hrát a na vycházkách se věnuje pozorování okolí a stop a pachů a hnojiště a hlavně odmítá jakékoli rozptylování v podobě aportu, míčků atd. Je naprosto spokojená s propátráváním ondatřích nor. Evidentně jí vyhovuje způsob našich procházek, což mne blaží. Navíc mám pocit, že jí i vyhovuje způsob našeho života, občas se sice unaví, ale nic neničí a to prosím ani na dvorku.

        1. (chuckle) Myslím jako panička kochací, Majda kochací – jen parfémy, myslím, volíte rozdílně… (rofl)
          Taky bych se někdy chtěla kochat a v těch prvních minutách vycházky to obvykle nestihnu (wasntme) Ale mám, co jsem chtěla, že jo 😛

  20. Ze všeho nejdřív musím napsat, že máš nádherné psy, milá Dede. (inlove) Když si prohlížím jejich fotky, vždycky se usmívám, jak jsou ladní a mají veselé oči.
    Když píšeš o Berušce, často si vzpomenu na první vyprávění Evy Ž. o výcviku Áji. Také se to všechno teprve učily spolu a Ája občas měla pocit, že je mistr nad mistra. 🙂 Ale zvládly to perfektně, stejně jako to zvládnete vy. (nod)
    Stále si říkám, jak je fajn, že jste na tento výcvik narazily, obě se dostanete ven, mezi …. no, hlavně mezi stromy, ale také mezi fajn nadšence. (smirk) A proběhnete se u toho pěkně na čerstvém vzduchu! 😉
    Přeju všem krásný den! (h)

    1. Omyl, Vave. Každý pes si v určitém období myslí, že je ředitel vesmíru a chvíli trvá, než se vrátí na zem. Bylo to u Áji, u Ginny a je to u Derry. A nezvládáme to perfektně, jen natolik, aby to bylo pro obě strany přijatelné. Máme víc zkušeností, neděláme první chyby, děláme jiné, zbrusu nové. Máme i větší ambice, ale už víme, že ne za každou cenu musíme vyhrávat. Prostě jsme se v tom našli, ale do dokonalosti to má daleko. Pořád máme lovecké gaučáky. Pes z kotce možná pracuje radostněji (také je to jeho jediná zábava), ale nikdy to není ten pravý parťák.

      1. Ano, pravila Beruška možnáněkdystopař a strašlivý vlčák, vylezla mi na klín (angel) a zamávala Ance Neuvěřitelněcoursingové, která ráda odpočívá na posteli dozdobena kočkami (chuckle)
        Psi v kotci přežijou, ale ani oni ani pánečci si život zdaleka tak neužijou.

  21. OT pro Dede: v sobotu nad ránem 10.12.2011 1:46 jsem posílala mail, můžeš se, prosím, mrknout a potvrdit? Dík.

  22. Dede, škoda, že bydlíte tak daleko, Berry by si rozuměla s těmi našimi pometly, dokonce by neměla problém s rozdílnými váhovými kategoriemi. Naše choďandy poněkud vybočují z tabulek, Ellie je těžší než většina psů (jako psů), a i když před štěňaty vypadala jako reklama na hlad, tak měla svých poctivých 30 kilo. 😉 Na zahradě nám naštěstí nehrabou, jen občas z kompostu vykopeme tu ztracenou rukavici, tu na nás vykoukne dlouho postrádaný plyšák, samozřejmě poněkud upravený. Oplocení záhonků jsme vyřešili poněkud drsněji – elektrický ohradník stačilo pustit jen na týden a po zbytek sezóny si pamatovaly, že tam se nesmí. A podobně, jak otravuje Berry s hračkami, tak Aira dokonale znemožňuje jakoukoliv práci na zahradě, protože tisíckrát donese činku nebo míček a chce hodit.

    1. Milá Ivo, věřím, že by si holky dohromady ohromně užily 🙂 znám choďáky 😛 Tvoje velké feny se mi moc líbí (nesouhlasím s miniaturizací choďáků – Kazan se svými 38 kg mi přijde akorát) a včera jsem s Markem dlouze koukali na fotky žlutého pejska. Je tmavý, jako byl Daník a bude to hezký pes. Jenže on je pořád ve škole a já mám sotva čas vyhovět potřebám Berry, štěně by teď bylo chudák – či spíš by mu hrozilo, že zvlčí. Takže odolám. Ale věřím, že pejska udáš – vzpomeň si na EvuŽ, jak jí to trvalo, ale vyšlo to vždycky! (inlove)

      1. Jo, je pěkný, bude odpovídat dnešnímu pojetí standardu, tedy barevně, velikostně asi nebude patřit k současným lištičkám. Je to smutné, do čeho klub plemeno tlačí, spousta lidí, kterým dožívají choďáci, říká, že asi půjdou zpátky k ovčákům, že se jim ty veverky nelíbí…
        A ještě – víš jak by byla Berry spokojená, že by měla parťáka, který jí stačí v dělání blbostí (rofl) (rofl)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN