Večer je tmavý a mlžný. Sjíždím z hlavní silnice na osamělé okresky, zapínám dálková světla a svoji vlastní ostražitost přepínám na maximum. Je to nezbytné – když nechci jet rychlostí volského spřežení a zároveň dojet domů bez ztrát na životech.
Tma za hranicí světel může skrývat kohokoliv, takže střehnu na rudě zářící body kolem obou krajnic. Někdy si říkám, že kdyby rudé body znamenaly upíry, jak je zvykem v pochybných románech, bylo by o starost míň – ti by se přejet nenechali:))
Kočky, ježci, zajíci, srnky, lišky, výjimečně laně nebo divočáci. Všichni tito tvorové mají za tmy pocit, že krajina patří už jen jim a střety s realitou jsou velmi doslovné – realitu v tomto případě nepředstavují myslivci, ale projíždějící auta.
Stálá přítomnost zvěře v krajině mi tříbí smysly, nutí mě analyzovat zkušenosti a ukládat si do paměti síť oblíbených zvěřích stezek. Pokud jezdím na známých trasách, tak to opravdu pomáhá, stejně jako respektování srnčího pravidla připomínajícího, že ta bestie tam nikdy není sama.
Zatím se mi podařilo vždycky uhnout nebo zastavit, přestože dramatických situací jsem zažila už dost. Třeba prudké brzdění ve tmě a v hustém dešti, když silnici zvolna přecházel obrovský divočák. Skupinka srn, uskakujících za ranního šera ze silnice a jejich pomatená přítelkyně, která z toho příkopu vyskočila zpátky přímo před auto. Stihla jsem zabrzdit, srna odběhla, ale já se vydýchávala ještě pět minut. Zajíc kamikadze, který přežil jen náhodou. Káně, které si při lovu nevšimlo auta, a málem se mi rozplesklo na předním skle.
Nejhezčí ale byla příhoda z jedné hluboké jarní noci. Vracela jsem se domů a za Zábřezím vidím obvyklé rudé body a vzápětí srnu přebíhající přes silnici. Brzdím a hledám další. Objevila srnčata, dvojčata, vrávorající ve světlech reflektorů, bezmocně do sebe narážející. Zastavila jsem a přepnula světla, úplně zhasnout jsem se neodvážila. Trvalo dlouho, než je máma srna dostala z cesty pryč a já jsem jen seděla a usmívala se. Kdepak, za tmy je lepší na okreskách nespěchat.
A ještě jedna pozvánka, krásně adventní (inlove)
Od doby,kdy na mě byl na silnici příliš rychlej ježek a já ho sejmula,mám skore čistý a pravidelně při zasednutí do auta žádám o prodloužení.Zazvěřeního se nejvíc děsím v prostoru kolem myslivny.Preventiruju co to jde.
A porád sněží. A to fest,jsme u doskočiště můstků,tak jsme tu v dešti sledovali zasněžování v +4 dusíkem v obr stanu, jezdili sem cisterny a dieselagregáty…akce století a sotva haldy odkryli a rolbou začli upravovat,na můstek natahovat,rozsněžilo se a sněží a sněží a sněží,do toho tu rostou ploty a ohrazení,začínají nám omezovat přístup,nevraživě zahlížejí na venčení pejsů,už se nevyjede k pensionu,dnes jsme zásobovali- 3 palety zboží cca tunu jsme na saňkách tahali,neb dnes byl poslední den,kdy ještě nelze na skutru, ale už nelze autem tudíž nejvhodnější čas pro přivezení zásob.Zítra cestou s dětma do školy i Růženku k autu potáhnu v teplejch.A že cestování prďolka nesnáší,nadává mi velice.Ještě v neděli se tu stydělo trochu technickýho sněhu z děl.Dobrou noc a sněžným sportům zdar.Dejte pozor na silnicích.
(wave) ROZVERNÍČEK. (wave)
(*) Když jste nešťastní, osamělí nebo frustrovaní, vždycky si uvědomte, že jedno z nejkrásnějších světel ve vašem životě je žárovka v lednici. (*)
(coffee) Vinšuju všem přítomným klidný večer a hezké sny o žárovce v lednici. (coffee)
Pokud není prasklá žárovka.
Pokud seřadím světla podle oblíbenosti, tak to jsou Domov, terárko, sluníčko, jas v očích miláčků a mazlíků, lednička, trouba… (rofl)
JoVo, to je primo filosoficke. 🙂
To je přesné :-]
Hm, jen tam nesmí být tak vyžráno, jako u mne. Dnes tam mám jen polární záři a kedluben 🙁
Tohle není namířeno proti nikomu z nás, ale kamarádka říká: „Dej si do ledničky do výše očí zrcadlo! Přejde tě chuť hned jak jí otevřeš!“
Já mám ledničku tak mrňavou, že v ní nic nemám a musela bych si kleknout, mám to tím pádem jednodušší.
Ano, to je světélko v temnotách, kterému se těžko odolává, ač by se mělo – něco jako bludička 😛
OT gorilí – tak se mi přání splnilo – Mojka šla dnes ven!
http://www.facebook.com/pomahamegorilam
Mojka to prostě vyhrála. 🙂 (h)
No mé řidičské konto čisté není. I když vím,kde zjara bývá zářivý bažant, i když vím, kudy chodí bažantí školka ráno tam a odpoledne zpátky. Asi před týdnem jsem brzdila jako divá před kotětem … a ubrzdila. Seděl na silnici, trouba mrňavej, doufám, že už mu řekli, že má sedet na gauči a ne na silnici.
Příhodu mám ošklivou. Ráno jsem jela do práce a dojela popeláře. Najednou zboku vylít zajíc rovnou pod ten náklaďák. Nemohli ho vidět. Já zezadu koukala jak se zatočil mezi koly. Oni jeli dál. Ale jak ten zajíc sebou mlel … jenže jenom půlkou! Určitě měl zlomený hřbět. Bylo mi ho líto. Tak jsem zamířila koly a … no v zpětném zrcátku už sebou neházel. Dodnes se mi ježí hřbet, když si na to vzpomenu.
Milá Ri, bylo to milosrdné, ale nedivím se, že je ti z toho mizerně. (h) Chudák zajíc pitomej!
Taky mám jeden zářez a nepochopitelně – na kole. Je jaro a brzy ráno. Jedu parkem (to se smí) a do obličeje mi málem narazí rozjívený kos. A samou rozjíveností vzal oblouk mezi moje přední a zadní kolo. No, a to už se mu vybrat nepovedlo. Necítím vinu, ale líto mi ho bylo moc.
Ja mam na svem konte, ze jsem prejela psa – ne nedeste se, on uz byl prejetej nebo srazenej autem. Jestli byl uplne mrtvej, to nevim, ale lezel na silnici. To bylo tak, ze jsem se sama vracela z rodinnych bazin a misty je to velmi uzka silnicka. Prede mnou jel pick up, proti mne rada asi desiti aut a naraz ten pick up bez blikace uhnul doprava a prede mnou na silnici lezel bez hnuti pes velikosti vlcaka. Na tu vzdalenost bych tezky Cadillac neubrzdila, navic za mnou bylo taky auto, na krajnici jsem nemohla, protoze pres baziny zadna krajnice neni a silnice je velmi zvysena, cili prikopy jsou jak jamy a proti mne ta auta. Tak jsem zatla zuby, zaprela hlavu o sedadlo a toho psa prejela. Ten pocit nezapomenu. Mela jsem jeste hodinu a pul domu. Na aute jsem zadnou skodu nevidela, tak jsem pokracovala. Ale co mne udivilo bylo, ze kdyz jsem prijela domu a vypustila z baraku Grizzlinku, tak jako vzdycky bezela k autu, ale tentokrat ho vydatne ocichavala, hlavne predek a kola vyla u toho. Myslite, ze vedela, ze to auto jelo pres jejiho soukmenovce?????
Tak jsem právě dojela domů z Hradce (tam mokro a 2,5 stupně, u nás sníh, mlha a na nule)a co se stalo cestou? Ano dvě srny mi vesele skočily před auto. Žádné rudé body na krajnici, děvčata tam hupla a ani se nerozhlídla (whew) No, jela jsem kvůli břečce na silnici pomalu, tak o nic nešlo, ale stejně člověku v uších zabublá adrenalin 😛
Držím palce marodům – Bertíkovi i Růžence (h)
a stálou podporu Veram a Půovi (h) (h) (h) (sun)
A přesně kvůli tomuhle se u nás říká ,,blbej jak srnka“ 😀 Potkávám je takhle každou chvíli a ještě nikdy neprojevily aspoň náznak něčeho jako je rozum.
Lucko, u nas se bezne rika, ze kdyz nekdo vypada zmatene, tak je to jak „deer in the headlights“ – cumi jak srnka do reflektoru.
Jednou mi se zveri u silnice pomohl andel strazny. Jedu takhle za tmy ke kamaradce kousek od nas, okoli silnice tu a tam zalesnene. Z niceho nic mam vnuknuti zacit vydatne zpomalovat a teprve pak z krovi vybehl statny srnec. A pritom jsem na te silnici nebo ve krovi nevidela nic, co by mne nutilo zpomalit. Proste neco mi rikalo, ze MUSIM zpomalit.
Hani! Právě jsem chtěla psát něco velmi podobného. Nad Varama je prudký kopec (ehm, spousta prudkých kopců), tenhle konkrétně z Velasu, ze kterého jsem byla zvyklá vždycky pustit kolo naplno a užívat si velmi rychlou jízdu. Nikdy nezapomenu na to nepochopitelné a naprosto neodbytné nutkání zpomalit uprostřed kopce. Naštěstí jsem poslechla. Stádo srnek. Jedné bych se byla ještě vyhnula, ale těm ostatním v žádném případě, a v té rychlosti bych byla na maděru. Jj, chuděra upachtěný (angel)
Si nekdy myslim, ze ten muj andelicek pracuje prescasy (tmi)
Hanko i Louk, taky jsem to už zažila. Je to intuice plynoucí ze zkušenosti nebo něco jiného? Těžko říct, ale rozhodně je užitečné to poslouchat 🙂
Jo, to už taky dneska vím, že se ho vyplatí poslechnout! Tehdy v roce 2006 mi taky říkal: „Nechoď po té mokré trávě v blbých pantoflích dolů na zahradu zkratkou přes pangejt! Obejdi to po cestě!“ No, neposlechla jsem! Výsledek znáte: rozdrcená noha, vozík, 4 operace, bolest a doživotní následky. Chodím, ale velmi obezřetně a začala jsem Andělíčka Strážníčka velmi pozorně poslouchat. I co se jiných srážek týče.
Ostatně – zvířátek přejetých a sražených na cestách je mi líto, moc líto, ale nejhorší je stejně srážka s blbcem a to je, bohužel, čím dál tím častější.
OT – veselé miminko 🙂 (h)
http://www.wilhelma.de/fileadmin/images/press/2011_Allgemein/Gro%C3%9Fe_Aufl%C3%B6sung/Gro%C3%9Fe_Aufl%C3%B6sung_2._HJ/KW_49_Gorilla_Tano_07.12.11_Bild_4.jpg
Tanoušek je nejkrásnější gorilí mimi, co jsem kdy v životě viděla, fakt!
(Máš mejlík, drahá.)
Snad se nebudeš zlobit, DRAHÁ, když sem kus toho mailu přenesu, aby i ostatní byli z hoblíka. 🙂
Chci říci v obraze:
P.S. S Bikirkou nemáš pravdu. Tedy pravdu máš v tom, že stačilo malinko a mimi by přivinula… Jenže to by musela rodit o samotě.
Jenže jestliže byl Tanoušek podchlazený, tak by do rána nepřežil ani v mámině objetí.
To je otázka, která asi dodnes mnoha lidem v zoo kudlá ve svědomí: co se teda mělo udělat jinak – a nikdo nezná správnou odpověď.
Ona chce být s pražskou rodinou, její ošetřovatelka se nám doznala, že Biki při oddělování a uspání kvůli pokusu s Tanouškem naprosto propadla depce a chtěla zpátky mezi své tyranky Shindy a Kičky. Jen je odtažitá a skromná a neumí si vydobýt své, protože prostě neumí být agresivní. Umí jen být mírná a umírněná. Ale chce být u nich, pro ni to totiž už JE její rodina, její první rodina, a strašně visí na Richardovi, ale stačí jí posedávat opodál. Možná bude celý život posedávat stranou – ale CHCE tam být a to je důležité. Už musí zůstat – jako zrzavočerné svědomí všech goril – a nás všech taky. 😀 Takhle je Biki spokojená – a tak se s tím my musíme spokojit také.
Ten gesicht na konci být neměl…
Já doufám, že Bikira se po odchodu Moji začlení do rodiny lépe. Zdá se, že se cítí lépe. Má, chudák malá, docela smůlu. Přišla do velmi dobře strukturované rodiny – na jednu stranu je to dobře, protože vidí přirozené gorilí chování, které asi jako odvržená svou mámou gorilou a odchovanec lidí dříve tolik nezvládala, na druhou stranu těch dospělých samic na ni bylo moc – 3 dospělé + Moja+ 2 kluci.
I pro mě je otázkou, jestli by to malé vzala do náruče, kdyby se ty ostatní neseběhly okolo ní. Skoro bych odhadla, že malého pojala jako něco, na co nemá právo sáhnout a pak už bylo pozdě.
Jinak já osobně jsem přesvědčena, že kdyby Bikira to malé ihned vzala do náruče a očistila, ztrátou teploty by netrpělo, ale po tříhodinovém ležení v dřevitce mokré bez jakéhokoli olízání už tu teplotu nemělo šanci udržet a v ten okamžik už nešlo ho hned vracet.
Jeden každý člen pražské rodiny je na zabití: Richard nervóza, Kička hysterička, Shinda nafrněná, Kamba vzteklík, Mojka potměšilá – do takové rodiny by nezapadl ani anděl.
Dohromady ovšem tvoří neskutečně funkční rodinu. Do které se Biki, se svou zlatou povahou, prostě nevejde. Ona se o to ani nesnaží. Stačí jí stát na okraji.
Je opravdu moc krásný:
http://www.wilhelma.de/fileadmin/images/press/2011_Allgemein/Gro%C3%9Fe_Aufl%C3%B6sung/Gro%C3%9Fe_Aufl%C3%B6sung_2._HJ/KW_49_Gorilla_Tano_07.12.11_Bild_2.jpg
Těžko teď řešit co by – kdyby. Hlavně že je Tano v pořádku a má šanci ve své náhradní rodině.
Když byl chat s panem Bobkem, ptala jsem se, zda to, že Tano neudrží teplotu, je způsobeno tím, že ho Biki hned nevzala do náruče, nebo zda to nemělo vliv, ale odpověď jsem nedostala.
Aha, já Ti odpovídm: to vliv nemělo. Přes svou velikost byl Tano mírně nedonošený a potřeboval dopéci. Všechna jiná řešení by bývala byla špatná. Jenže to víme až teď.
Dík! Taky si to myslím. A taky jsem přesvědčená, že všechny gorilky to věděly.
Ano, minimálně Shinda to věděla hned. Jak se Shinda odvrátila od mláděte, začla jsem se bát, že je zle, a přestala jsem se třepat, až když držel mrně v náruči doktor.
Přesně tak, Lásková. Bála jsem se pak, co vlastně s mimi je v nepořádku. Naštěstí to hošík všechno dohnal. 🙂
V přírodě by to nedohnal, v přírodě by ta ručka k ránu spadla a konec. Snad z něj bude veselé mládě a časem pohodovej kluk, i Niky začínal podobně a kde je dneska? Má harém úžasných holek. 🙂
Tak jsem se vrátila z veteriny, pí dr. tam dnes nebyla, ale tím lépe, protože službu měl můj dr.vet. kamarád. Otevřel si v počítači kartu se včerejším vyšetřením, nechal si vše pečlivě znovu vypovědět, dal mi pro kocourka ještě kortikoidy, a domluvili jsme se, že v pátek – to má zase službu – přivezu maroda a udělá mu kompletní vyšetření, rentgen, sono, prostě ho prozkoumá chloupek po chloupku. Ale to, co říkal, nebylo moc povzbudivé – pokud se do pátku zlepší, hurá, pokud ne, bude asi ouvej… tak snad bude líp, je to takový úžasně bezelstný upřímný tvoreček, za normálních okolností důvěřivý, kamarádský hadráček. Miluje nošení v náručí bříškem vzhůru – tlapky úplně uvolněné, tělíčko také, jen hlavička se spokojeně rozhlíží na všechny strany a kontroluje, zda je bříško dostatečně drbáno a masírováno :)…
Moc držím (y) a dobře, že ses hned došla poradit a jsi informovanější. Ať to dopadne co nejlépe!
P.S.: Takhle v náručí nosívám Bětu i Babetku (Pusi se takového nošení bojí, asi za mala zažila něco zlého, o to víc se mazlí, když si může sama vybrat klín nebo hruď nebo krk).
Moje první kočka je Tygřík, a ten byl vždy trochu opatrný – ani mazlení moc nedal, jednou za tři dny si mi vylezl na klín k televizi, pobyl 5 min. a odkráčel. I to byl pro mě svátek. Pak k nám přibyl Mimís (domácí oslovení Bertíka) a vše se změnilo – postupně, poznenáhlu, se Tygřík začal opatrně mazlit, posléze i vnudcovat – nejlépe, když pracuji na počítači – klávesnice a mé ruce jsou prý ideální k dopolednímu prospání, a časem, světe div se, se nechal nejen normálně pochovat, ale i otočit na záda do polohy miminka, a dokonce u toho i vrní (chuckle) , jenže nikdy není zcela uvolněný, a stačí, aby někde něco klaplo, už se otáčí a skáče na zem. Komické je, že máme jednoho krásného kocoura, kterého nikdo kromě nás nespatří (stačí, aby klapla branka před barákem a už rychlým krokem odchází po schodišti směr ložnice či dětský pokoj, kde pobude, dokud branka za návštěvou zase nezaklapne) a jednoho zcela „fádního“ černého kocourka, který se každé návštěvě sápe na klín ještě, než dosedne na židli.
Podržím palce Bertíkovi.
Naše Růža by na zítra taky nějaké upotřebila,dva měsíce po odstranění části ucha jde zase zítra pod kudlu, v 8:30, pod bradou se jí udělala kulička.Bolí jí to,snaží se uniknout pátrací ruce,je to přesně ohraničené.Minulá histologie nevyšla dobře.Na radu drvet volíme rychlou akci.Byla skvělá pacientka,snad s námi bude mít ještě znovu trpělivost a snad to co se jí udělalo není to,čeho se bojíme.Prý nějaká šance je.
Ježiškunakřížku, moc palečků i Růžence! (y)
(y) (y) (y) Palců není nikdy dost!
I tady jsou zapotřebí palečky, tak také držíme!
Když se to podchytí včas, tak snad vše bude v pořádku!
(y) věřím tomu!
(y)
(h)
Moc, moc držím palce!
Jitčo, ozvi se mi přes hady nebo mailem, potřebuju adresu!
Už šel mail…
Je dobře, že jsi jela!
Moc moc Bertíkovi držím palce a věřím, že vše dopadne dobře.
Strach člověk má vždycky! Však jaké já měla strachy o Ríšovo oko, o Melíška, když stonal………….
(y) budeme věřit!
Díky moc! Bojovat budu jako lev a Bertíček je statečný kocourek, tak se nedáme! (h)
Prima, že jste domluvení na vyšetření. Bez pořádného vyšetření v tomto případě ten vet může hádat z křišťálové koule a vyjde to podobně. Může mít podezření, hypotézy, ale bez důkazu. Ale Bertíček je mladinký, tak doufám, že bude v pohodě. Třeba zaberou ty kortikoidy – je to svinstvo, ale někdy není zbytí.
Bojujte, my taky bojovali! Fakt je, že MVDr. Beránek levný nebyl, ale když se dneska Ríša na mně podívá těma zlatýma očima, tak nelituju žádné investice. A bylo to hodně ošklivé.
Máváme tlapičkami a myslíme na Bertíka (y)
Držím palce Bertíkovi i Marcelce-Růžence. (y) (h) (y)
já taky (y) (h) (y)
Já taky moc!! (y) (y) y)
Jojo, večer se musí dávat setsakra majzla. Mám v okolí vytipované lokality, kde mám oči na šťopkách. A stejně jsem jednou sejmula ve vsi slépku. Někdy se prostě nedá nic dělat.
Když ony slépky mají jeden likvidační nápad. Každá. Před jedoucím přeběhnou přes cestu. Jedoucí si řekne, že dobrý, ale vo fous. A v ten moment dojde slépka k názoru, že jako na druhé straně o moc lepší. A to už ubrzdit moc nejde. 🙁
Ještě k nadpisu – já furt čtu „O zavřené tmě“ (a jednou dokonce „o zavařené tmě“) a ze začátku jsem přemýtala, jaké velké duchovno na mne z článku dýchne a dokonce jsem měla strach se začíst, abych tomu vůbec porozuměla – bude to o tmě v našich duších nebo „jenom“ v hlavě nebo to bude vůbec o stavu naší společnosti (tmi) . Naštěstí jsem se po prvních větách vrátila k nadpisu a písmenko po písmenku překoktala (fubar) a dobrala jsem se k jádru toho … pudlíka (chuckle) .
Milá Ygo, on mi to spellcheck skutečně na zavřenou tmu přepsal a já jsem si toho nevšimla – až v rádiu. To mám za to, že si vymýšlím slova 😛
YGÓÓÓÓL! (rofl) (y) Zavařená tma v našich duších – sakra, to je název pro román! (nod)
Omlouvám se za dvě OT:
Vánoční přání pro Veram by měla být u mě cca do 16. prosince. Musíme pak s paní Mirou najít čas na předání, proto je termín takhle brzo. Počítejte s tím, že pošta teď chodí pomaleji a moje pošta je vyhlášená! 🙁 Info k přáníčkám je na Hadech.
Pro milovníky pana Františka Pona určitě bude dobrou zprávou, že jedna z jeho knih je znovu v prodeji: http://www.kosmas.cz/knihy/166732/kocky-to-vedi-lip
Berte to jako tip na dárek – já si naděluji. 🙂
Vavísku, protože jsem letos přišla o kanclík a mám jen dvě přepravky plné divných papírů v ložnici, a protože jsem letos v létě přišla z neznámých příčin o všechnu doručenou poštu (včetně fotek a odkazů a vůbec všeho podstatného) na všech adresách na centru, a i když to někde jistě napsané mám, jen nevím kde, a i když si skoro půl pamatuji, a doufám že správně, prostě…
… helejs, pošli mi znova svou adresu na můj mejl, sakra, dyk si nepučuju brambory! 😀
Poslala a za gorilky :* (f) (wave) .
Tak přiznám se, že moje řidičské konto, pokud jde o zvěř, až tak neposkvrněné není. Jednou jsem neubrzdil ušáka… Jinak na okreskách nejčastěji „lovím“ domorodé řidiče, přesvědčené, že „už dvacet let jsem tu nikoho nepotkal, tady nikdo nejezdí“ – takže berou zatáčky v protisměru a já hledám, kde nechal tesař díru. Zatím jsme ji oba (domorodec i já) vždycky našli. Tak doufám, že to tak zůstane (whew)
Jo, s domorodci je potíž – jezdí po paměti (vyhýbají se třeba loňským dírám 😀 ) a nedávají blinkry když odbočují – přece každej ví, že tam bydlím, ne? 😛
Jsem už dost zvyklá, ale i tak mě leckdy překvapí – hlavně, když vycouvávají z dvorka rovnou do silnice, většinou aniž by na ni viděli. Alě říkám si – od toho je v obcích ta padesátka, aby to člověk ubrzdil…
Domorodci se svou škodověnkou. A druhá nebezpečná sorta jsou mladíci s řidičákem v lepším případě ještě mokrým.
Jinak jako řidič musím přiznat, že ani mé konto není čisté. Jednou mě sundal vrabec z motorky a autem taky už mám zářez.
Copak o to – každý jsme jednou začínal s „mokrým řidičákem“ (a zpocenými zády až tam, kde se jejich slušné jméno vytrácí…) – ale tihle pánové si s rozběhem pořídí silný vůz, takže dost často místo aby oni řídili auto, auto řídí je. A to, že výkon motoru je má především z možného mlaléru dostat – a ne jim ho přivodit – jim taky ještě nikdo neřekl…
OT jak jinak gorilí (už jsem s tím otravná, vím, no ono to taky už brzo ustane). Článek na idnes, který shrnuje vesměs vše, co už jsem předala, protože autorkou je znalkyně a né dychtivej novinář. Hlavně tam jsou dvě krátká videjka a pohled, jak se Chelewka s Mojkou muchlují v jedné houpačce, je k nezaplacení:
http://jdem.cz/sybz4
Díky za info, zrovna dnes jsem se nepídila 😉 . Gorilky sleduji už od dob Moji a Odhalení, potom jen sem tam letmo, a teď zase fest, i na Fb 🙂 . Je to drama, ale krásné, a jsem za Moju moc ráda, že jela zrovna do Španělska – podmínky tam má úžasné, a parťáky, jak už začíná být jasné, taky. Uf, je prima, když z nouze něco dopadne takhle dobře (h) .
Milá Dede – já se přinám, já už loupala perníček v rádiu (mám ho v oblíbených) a poslouchala jsem a zároveň četla (v jedné větě jsi změnila slovosled (chuckle) ) a kochala se krásným článkem. A teď jsem si ho znovu přečetla a v hlavě mi zněl tvůj hlas. A to mám ráda.
A ta srnčátka bych chtěla taky vidět – takhle malé koloušky jsem ještě neviděla. Zato jsem viděla starou ježčici, jak si vedla přes silničku (no, spíš takovou lepší polňačku) ježčátka – šli jeden za druhým jako korálky na provázku.
Ygo! takováhle kontrola, já začnu mít trému 😀 Jinak děkuju (inlove)
Chichi, taky jsem kontrolovala, když jsem byla doma. Teď už ti zase loupat perníčky nebudu 😛
Zdravím.
Jako řidič mám také čisté konto,naštěstí.Nevím jak bych reagovala v případě srážky nějakého zvířátka.Jednou jsem se setkala s divočákem tak říkajíc tváří v tvář.Bylo to na Šumavě,šla jsem medvědí stezkou,sama jen s mojí tehdejší knírajdou Dynou a Ťapkou,což byla voříšek.Vyšly jsme z lesa na paseku kde rostly asi 1,5metrové smrčky a naproti na cestičce jsem uviděla psa,černého ovčáka.Zavolala jsem holky a čekala až přijde páníček od psa.Nikdo dost dlouho nešel,pes stál a díval se na nás.Potom se trochu pohnul a začal větřit a já najednou neviděla ovčáka ale velké,černé prase.Začaly se mě honit myšlenky co se stane když…..Na nic rozumného jsem nepřišla,do hustého smrčí jsem nechtě,co když tam budou další prasata.Tak jsem se snažila aby prase z cesty uhnulo,křičela jsem,tleskala,dupala,nechala štěkat Dynu.Prase nic,stálo a větřilo,byly krásně vidět zuby – kelčáky.Po docela dlouhé době,pro mne určitě,se prase otočilo a zmizelo ve smrčí a my jsme mohly pokračovat.A holky byly ještě dost dlouho opatrné a držely se u mne.Teď už je to jen pěkná vzpomínka,ale tehdy mě do zpěvu nebylo.
S tím mám taky zkušenost, i když ne jako řidič (k autoškole jsem se doslova dokopala teprve nedávno a na noční jízdu lesem si raději „najímám“ někoho zkušenějšího… 😀 ). Celé léto jsem jezdila (ehm, nechlala se vozit) po večerech a po nocích sbírat data na diplomovou práci. Skoro každou cestu zpátky jsme na silnici potkávali nějaká zvířata – lišky, koloušky, srnky, divočáky, žáby, dokonce i plcha… 🙂
OT: Prosím o radu lid kočičí, pokud má někdo podobnou zkušenost. Náš Bertík – kotě vypiplané od miminka, dnes cca 9 měsíců, záhadně omarodil… Zpětně začátek odhaduji tak před 10 dny, začal zrychleně dýchat, postupně začal častěji lehat místo stočený do klubíčka v pozici psího Lehni – tedy na bříšku, dýchá, až se mu hýbou slabiny, pozvolna si přestával hrát, trochu méně žrát, teď už se ani moc nečistí. Ale jinak vypadá úplně zdravě – čistá očka, nos, ouška, nikde žádný výtok, v kadibudce přímo vzorové výtvory, normální teplota, srst lesklá, pohled zvídavý, zkrátka „jen“ udýchaný unavený kocourek… Teď od víkendu už to začalo být dost zřetelné, včera jsem s ním byla na veterině, dostal Noroclav, že na plicích je nějaký nález, ale nic určitého jsem se od pí vet. nedověděla, jen že také může jít o genetickou vadu… Je mi ho strašně líto, když si lehá, vidím, jak by se chtěl stočit do klubíčka, ale jak to nejde. Nechce se chovat, mazlit, jen odpočívá opodál a sleduje dění. Ach jo, jsem z toho úplně zmatená…
Jejdamane, to nevím, co se může dít, ale Noroclav není příliš silné antibiotikum, budu držet palce, aby zabral a aby to byl jen záněteček – hlavně pečlivě brát a hlídat, ať Bertík nic nevyplivne! Já si hlavně u Pusinky, která chořela několikrát, vždycky vzala o pár tablet víc, abych měla zálohu za ty vyplivané… (y)
Já tedy nechci děsit a zdůrazňuji, že nejsem veterinář, ale trochu mi to připomíná jednoho z našich bývalých kocourů s hypertrofickou kardiomyopatií. Hlavně to opírání hrudí o podložku, rychlá unavitelnost…dušnost. Ani ten nález na plicích by to asi nevylučovalo. A u koček je údajně častá a geneticky podmíněná. Ale to chce vážně spíš vyšetření kocoura než babské rady jednoho „kocouřího dědka“ 🙂 Vyhledat důkladnější veterinu?
Jitčo, jestli se mu rychle neuleví, asi by to vážně chtělo důkladné vyšetření, jak radí terra. Ta dušnost a lehání na hruď vypadá jako voda na plicích nebo někde v blízkém okolí, která tlačí na plíce. Příčin by mohla být celá řada, od zápalu plic, přes poruchy srdce, ledvin, nebo i některé infekční choroby. Moc držím palce, aby to ze všech možností byla ta nejbanálnější a lehce zvládnutelná!
Také bych asi, pokud to se současnou Dr. nepůjde k lepšímu, poradila jinou veterinu – někde, kde vědí něco o chorobách srdce (možná bys tam mohla zatím jen zavolat a zkonzultovat situaci). Terra může mít pravdu, ostatně ani tato Dr. nevyloučila genetickou vadu, což by na srdíčko mohlo mířit, možná ji to i napadlo, jen třeba tě nechtěla hned děsit a zkouší, zda to bude něco lehčího. Co se jí raději rovnou zeptat? Nález na plicích může být cokoli – to je stín na rentgenu a lze ho vyložit jistě různě, ale u tak mladého zvířete se mi ta únava zdá divná. Možná by to chtělo sono srdce, tam už by se něco vidělo – leze to do peněz, ale tvůj kocourek je jako děťátko, já vím. A to, že se málo čistí, je závažný příznak, i když jinak j papání v pohodě.
Jestli se ti kocourek stále nelíbí (i když za 1 den se asi nedá čekat závratná změna), tak nečekej a jdi se alespoň zeptat. Asi je lepší kocoura několikrát naložit a jet třeba zbytečně než čekat a pak třeba litovat. Klidně jdi i jinam, pokud nemáš dojem, že to na té tvé veterině dobře umí. Asi bych se na netu podívala, kdo se specializuje na srdeční choroby nebo zda lze najít někoho, kdo dobře umí ledviny a vůbec vnitřní orgány, kdo umí říci, že jde případně o genetickou poruchu. Na takové divné nemoci je kocourek příliš mladý – může to být cokoli, jestli byl vypiplaný, může se projevit něco, co nemohl dostat od mámy kočky, možná má sníženou imunitu. Ale musím říci, že jen hádám. Tohle může mít celou řadu příčin.
Já teda taky musím dodat, že jestli se do pátku nezlepší (po třech čistých dnech antibiotické léčby), tak bych běžela znova se poradit a možná šířeji spektrálnější antibiotikum bych požadovala (Noroclav je tuším na stafylokoky) přinejmenším. Ale jsem jen laik, občas sem nahlédnou odbornice, snad by poradily. Možná by Ti někdo na ně mohl poslat mail?
Hlásání z léčby: včerejší prášek Bertík zbaštil ochotně v Malt-softu, dnes se na mě jen podíval a odvrátil hlavičku, zkusila jsem Veselou krávu šunkovou, Tygřík se mohl zbláznit, Bertík zase nic – přitom vypadá, že by si i dal, ale ani nelízne, tak holt nastoupilo silové řešení – poprvé v životě jsem cpala jedna a půl tablety do kočky – ale je to zlatíčko, povedlo se jen s jedním zaseklým drápkem do dlaně, poprvé vyplivnul, podruhé už se podařilo – zašprajcnutého mezi nohama, zadečkem ke kuchyňské lince, levačkou jsem ho přizvedla za kůži a pravačkou nacpala tabletky do tlamky, zaklapla, na tlamku mázla kapku medu a masírovala hrdlo, až se oblíznul a polknul, pak pro jistotu jestě chvilku, ale podařilo se, uf, po uvolnění popošel dva kroky a začal se čistit. Ale je smutný, unavený, také si myslím, když ho sleduji, že to jen zánět asi nebude. K doktorce na kontrolu půjdeme nejdéle v pátek, to už je jasné, ale mám dojem, že to nevydržím a zajedu tam když ne dnes odpoledne, tak určitě zítra. Je mi ho moc líto… Všem moc díky za rady a názory, pomáhají mi se rozhodnout…
Furt držím palce. Takováhle plivačka je jedna z koček, co jezdím hlídat kámošům, když se dovolují, a ta mne naučila pořádně chytnout kůži na krku a fakt tvrdě (i když u ní je to fuška, mám tam plno sádla), zvrátit tím hlavu, a ať poulí oči jak poulí vyčítavě oči za osm žab, nepustím, dokud aspoň dvakrát nepolkne.
U ní je to horší, protože to je proti zvracení a to jsou osminky tabletky, málem neviditelné, celej prášek, když je vyplivnutej, se vidí líp.
Radši se jeď, i bez koucourka, poradit znovu hned dnes, ať máš čisté svědomí… (y)
Bertíkovi moc držíme palce a tlapky – A URČITĚ NEVÁHEJ A JEĎ alespoň na konzultaci. Každý takový příznak nevěstí nic dobrého a i když se začal čistit, může to být vážné.
Jitčo, terra radí dobře a já ti sem ještě jednou píchnu to, co napsala tapuz – Ta dušnost a lehání na hruď vypadá jako voda na plicích nebo někde v blízkém okolí, která tlačí na plíce. Příčin by mohla být celá řada, od zápalu plic, přes poruchy srdce, ledvin, nebo i některé infekční choroby.
moc držím Bertíkovi palce!!!! (h) … a jdu zalézt zpět pod peřinu, kde už od neděle bojuji s chcípem
Moc pěkný článek! Občas si večer a v noci při jízdě autem připadám jak šnek – ne že bych jezdila tak pomalu, ale mám pocit, že mám oči až někde před předním sklem 😀 . Zatím mám konto skoro čisté – jen jeden zmatený malý ptáček – nestihla jsem ho identifikovat – mi v sebevražedném útoku narazil do čelního skla. Tak jen věřím (a moc se snažím), aby to tak i zůstalo. Z těch mrtvolek kolem silnic je mi vždy moc smutno.
Ano, živé téma pro nás venkovany zejména. Hrdě hlásím taky čisté konto, i když občas visím v pásech. Myslela jsem si, že to je tím, že jako původně velkoměstský řidič mám zbystřené periferní vidění, ale nevím. Nicméěn doufám, že to tak zůstane. Od října je to nejhorší kolem Vysokého Chlumce, který hradní pán Lobkowitz prodal a nový majitel z něj vybudoval tajný luxusní penzion či co. Na podzim sem dováží kamiony krotkých bažantů, údajně z Německa, které vypustí do okolí. Nejenom, že se člověka nebojí, ale k autu se dokonce sbíhají, protože jsou zvyklí, že se jim autem rozváželo, či snad dál rozváží, krmení. Takže občas stojím uprostřed silnice, zapnuté blikačky a dělám kšá na dvacet nebohých zmatených zvířat. Nejhorší to bylo jeden rok, když ještě pozdě na podzim vysekávali příkopy takovým tím strojem. Bylo jich tam rozsekaných snad víc než trávy. Fuj.
Na tyhle chudáky pak panstvo pořádá „hon“ (podle mě je musejí honit spíš od sebe)a jako úžasný zážitek se střílí. Podle mě je to asi stejný zážitek, jako kdybych si postřílela slepice na dvoře. Fuj ještě jednou.
Ano Aleno, to je tady taky. Na podzim si páni myslivci vypustí chudáky zpitomnělé bažanty z bažantnice, to co nezajedou auta tak si postřílejí. Pěkně jsi to vystihla- ,,jako kdyby si postříleli slepice na dvorku“ 😀
Takhle je to ve většině (všech?) bažantnicích. Panstvo si chce zastřílet. Na druhé straně tohle jsou zvířata, která by v přírodě stejně neměla šanci přežít a ti divocí bažanti jsou alespoň ponecháni na pokoji a mohou si žít. Protože jinak by se vybila zvěř divoká. Je to skutečně určitá forma drůbežárny. Jenže co se člověk přestal živit lovem a začal se živit zemědělstvím a tím pádem se poněkud více rozmnožil, musí se lovecké choutky regulovat. Vysoká se střílí na povolení, divočáci jsou dost chytří a přežijou. No a u bažantů se to řeší umělými odchovy a vypouštěním „divokých kurů“. Nemá cenu se pohoršovat (jak říkám, aspoň ti divocí mohou v klidu žít), nemá cenu to brát jako divoká zvířata. Jen způsob „porážky“ se liší od běžné drůbežárny.
Ale proč si ti opeřenci jdou sedat na silnici_? Mají dostat nějaké školení o bezpečnosti provozu.
Jednou jeden bažant přežil lovy a přes zimu se ubytoval u sousedky na okně do kuchyně. Sousedka ho krmila zrním, zimu přežil a na jaře se pomalu vzdaloval od baráku- chodil přespávat na jabloň a pak odletěl nebo odkráčel do přírody. U nás to nemá daleko, každý barák je asi tak 50 až 100m od lesa.
Je to sice fuj, ale bohužel to je princip bažantnic a vlastně obor všeobecně. Panstvo je kvůli lovu budovalo.
Horší je, že mimo tato místa na bažanta a zajíce natrefíš právě jenom na té silnici. Jinak mám dojem, že u nás žije jeden bažantí kohout a na zajíce jsem od jara nenatrefila. Zato srnek je jak když naseješ – ty jsou běžně vidět, jak se vesele pasou na „kolchozním“, a černé zvěře jak když naseješ a zaleješ – ovšem ty jsem ještě živé neviděla, ale stopy po nočních nájezdech jsou nepřehlédnutelné.
Není nic příjemného potkat 14 divočáků na silnici když jdeš se psem na procházku. Don to ustál v pořádku to je pan pes. Ale nechtěla bych to zažít s Luxem ten by s námi tu silnici vyfrézoval protože chodí většinou ještě na vodítku. Já nevím jak na něho- je pořád poslušný a najednou mu prdne v bedně, chytí stopu a je pryč. Sice se za chvilinku vrátí ale jak je ta chvilinka dlouhá… Máme strach z myslivců. On by žádnou srnu neuhonil ani nestrhl ale vysvětluj to někomu.
Dík za info. Takže až budu mít chuť na bažantí pečínku, vím, kam zajet. (Trocha zrní nasáklá rumem udělá své). Jó, kde jsou ty časy, kdy myslivost byla o ochraně zvěře a lov záležitostí skutečných lovců. Dnes je z toho komerčně paďourská záležitost. Bohužel, konto autem ulovených zvířat čisté nemám. Najezdil jsem hodně přes milion kilometrů, takže pár veverek, zajíců (jednoho pěkně vypaseného, kterého jsem srazil za Břeclaví směrem na Znojmo mi bylo obzvlášť líto, bohužel v protisměru jeli zrovna myslivci), dvakrát srnčí, naštěstí jen otření bokem, takže škoda na zvěři i vozidle nulová a jedno sele divočáka. A lokomotivou jsem mezi Kolínem a Kutnou horou ulovil výra; nechtějte vědět, co z něho po nárazu do čelního skla při 120 km/h zbylo. Okno zmizelo a kabina vypadala jak jatka v plném provozu.
To se mi málem stalo na dálnici u Tábora, rozjela jsem Fábinku a málem, naštěstí jen málem, se do mě trefil velký dravec. Já si dokonce všimla toho slouplu, ze kterého vzlétl – vedle dálnice, docela daleko ode mě. Ale netuším, co to bylo z ptáka, byl docela velký. Dravec, pitomec, si mi to namířil přímo před auto, a to jsem zrovna dost svižně jela v levém pruhu. Nechci ani domyslet, co by se dělo, kdyby se mi do toho skla trefil, jestli bych vůbec měla šanci udržet auto na silnici.
:O
Plašiče zvěře?
FAkT to funguje? Tak to se musím poptat, jéje, to by se mi hodilo!!
Já jsem vloni přejela mladého divočáka a naštěstí se nic nestalo ani autu, ani mně. Prima situace: ráno, tma naprostá, hustý les, nejdřív vyběhla milostivá paní, pořádně veliká, za ní běželi dva mladí. Tak jsme počkali, já i auto naproti, pak jsme se oba rozjeli, jenže vyběhl opozdilec – no a holt měl smůlu.
A taky se mi stalo, že jsem zabrzdila, dostala se do mírného smyku a kanec, co vyběhl, to zas na krajnici otočil a mazal zpátky. Pokud mi narazil do boku auta, nestalo se nic fatálního, ani škrábnutí – tedy auto. Kanec nevím.
Dají se koupit za cenu do 50,- Kč plašiče zvěře. Jsou to takové vysokofrekvenční malé píšťalky na auto, jsou naladěné na jinou frekvenci než vadí pejskům. Zabraňuje to vběhnutí pouze vysoké zvěři a divočákům na větší vzdálenost to zvěři nevadí. Sežene se to u benzinek. Opravdu to funguje.
Večer moc nejezdím, maximálně po Praze, a to sice sem tam potkám nějakého toho vola v autě (wasntme) , ale divokou zvěř ne.
Ale občas jedeme pozdě večer z nějaké podnikové akce v severních Čechách, a to obvykle neřídím, takže si mohu vychutnávat světýlka a siluety ve tmě. Několikrát se nám stalo, že srny byly tak blízko, dokonce na silnici.
Vždycky, když vidím takové nádherné zvíře, zatajím dech a koukám okouzleně na tu ladnou krásu. (h) Vím, že to je na silnici velké nebezpečí, ale nakonec oni tudy chodívali daleko dřív, než my jsme tam postavili silnice.
Přeju všem krásný den. (h)
Já se musím pochlubit, že až na jednoho blba holuba je moje konto čisté , vždycky jsem stačila svou hlemýždí jízdu zastavit. Přesně vím kdy a kde jdou které srnky, jela jsem bez světel za zajícem v pět ráno v zimě, málem jsem na státní silnici zapříčinila nehodu když jsem brzdila kvůli bažantovi. Dnes ráno kotě dost daleko od domovského statku. Ovšem proč na tu silnici lezou za světla, to mi někdo vysvětlete
Večer jezdím často, ale zvěř stíhá utéct nebo já se vyhnout. Taky vím, kde se vyskytují sebevražední bažanti…
Dede je to opět krásné povídání, letmo jsem proběhla očima, teď musím něco stihnout do 8.00 a času moc není, takže podrobněji budu číst až odpoledne.
Díky za uveřejnění pozvánky do útulku v Kyjích Jahodnici – odtamtud je můj mazlík Zrzínek. Opravdu potřebují pomoc, ale to asi všechna podobná zařízení. Já se tam rozhodně v neděli vydám.
hezkou středu všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Nejen večer je zazvěříno… Když den vstává, tak je to podobné. Ranní mlhy, nikde nikdo, jen ta zvěř sebevražedná… Taky už víme, kde se musí jet krokem, protože tam prostě budou…
Střet se zvěří je nebezpečná záležitost. Někdy nejen na okreskách. Nedávno byla havárie na silnici první třídy – paní ve škodovce a kanec – po vyvrhnutí 175 kg! Kupodivu řidičce se nic nestalo, auto bylo pochroumané opravitelně. Jen ten kanec byl neopravitelný. O dva roky dříve ve stejném úseku měl řidič větší smůlu – střet nepřežil, náraz odhodil auto do příkopu a na strom. Takže nejen ohleduplnost k čtyrnohým obyvatelům krajiny, ale i pud sebezáchovy velí jezdit kolem setmění a svítání opatrně.
I když ta srnčí dvojčata musela být úžasná. Přihlouple se usmívám i při čtení. Ještě že nic nejelo v protisměru a ty sis mohla situaci užít.
Milá Evo, však jsem byla moc vděčná, že ta část cesty není moc frekventovaná, ale i tak jsem byla jak na jehlách a neodvážila se zhasnout, což by asi věci pomohlo – srnčata by se lépe zorientovala. Aspoň jsem stála uprostřed silnice, takže každý, kdo by jel, by tak jako tak musel zastavit. Bohužel jsem už zažila, že někteří řidiči zrychlí (!!) když je na silnici zvíře, jehož přejetí jim nepoškodí auto – kočka, ježci, zajíci… dokonce jsem v městě zažila člověk, který zrychlil, když jedné paní utekl přes ulici jezevčík. Troubila jsem na něj (aspoň si pes pospíšil) a moc jsem litovala, že nemám tu moc mu za to něco udělat (devil)
On ten zvířecí provoz je nejhustší tak 2 hodinky po západu a nebo 2 hodinky před východem slunka. Tedy aspoň tady mezi klokany. Proto mají zdejší samohyby, zvláště na outbacku ochranné rámy, zvané „bullbar“. Ano, i ti býci a voli se na silnici občas vyskytnou. Když ona je kolem silnic travička vždy nejzelenější a nejchutněčí. A tak po každé noci jsou na zdejších silnicích na outbacku stovky čerstvých mršin. Na těch se pasou hlavně velcí draví ptáci, kteří zase mohou představovat nebezpečí pro motocylisty. Průměrně bývá tak jedna mrtvolka na kilometr. Ono se při zdejších vzdálenostech nedá jet čtyřicítkou a když jede silniční vlak, tak si to hasí stovkou a když pak zastaví tak z rámu jen opadávají zbytky toho co cestou potkal.
Až tak drsně jsem to vědět nepotřebovala……..
Bohužel takovej už je život. A nejen zvířata jsou blbá. Jezdil jsem jako fíra dva roky a stačil jsem přejet celkem pět lidí, kteří lezli tam, kde neměli absolutně co dělat. A jednu ,,chytrou“ ženskou jsem odvezl napíchnutou pod žebry na háku z Pardubic až do Kolína. (Nakonec jsem ji z toho háku musel v Kolíně sundat sám, protože na to nikdo psychicky neměl, včetně dostavivších se havranů). Nebylo to tak těžké,protože nohy od kolen dolů neměla a ten zbytek držel dobře pohromadě. Takže vlak dovezla do Prahy náhradní četa (skoro se dvěma hodinami zpoždění) a já jsem po 48 hodinách povinné pauzy vyrazil na trať Praha – Žilina – Praha znovu. Každý je holt svého štěstí strůjcem. Naštěstí už si zvířátka začínají uvědomovat, že ty rachotící a smradlavé obludy jsou životu nebezpečné, takže případů střetů pomalu ubývá; pokud zvíře srážku přežije, dá si příště velmi dobrý pozor. Pamatuji, jak v dobách mého mládí považovaly všechny vesnické slípky za povinnost nadšeně se vrhnout pod kola každého vozidla, které jelo kolem. DNes něco takového prakticky nehrozí; slípek je na silnici málo a ty zbylé už velmi dobře vědí, že z auta žádná potrava nevypadne.
OT jak jinak gorilí: http://jdem.cz/sxvp3
(Vavís chtěla něco vědět o Chelewce.)
Děkuju! Jsi zlatá Lásková. :* (inlove)
Holčičky chlupaté mi dělají radost. 🙂 Jsem moc zvědavá, jaké to bude, až se narodí mimi. Mojka je přece „stará praktika“, zažila narození svých dvou brášků. Španělská rodina bude ještě mocmoc zajímavá a Moja Španělská určitě bude mít krásný a bohatý život. (nod) (y)
Když ji tak sleduju, tak mám pocit, že by svou novou roli právě připravena. (h)
Doufám, že mimi udělá všechny ještě šťastnějšími, Mojka bude úplně na své parketě, dyk kluky mazlila k neutahání, Niky medvídek bude laskavě čubrnět a Nadia by taky měla „změknout“ – Chelewce jen musíme držet palce, je fakt ještě mladinká…
A když tak krásně vycházejí, mohli by je už poslat ven. To bych ještě od zpravodajů uvítala, dokud tam jsou: fotodokumentaci, jak Mojka zírá na obrovský výběh. 🙂
Ano, ano, taky děkuju, zpětně i dopředu. Moc zajímavé čtení i videjka, Moja je bezvadná a malej Pátej k zulíbání.
Nejen Vaví je zvědavá na novou Mojčinu rodinku. 😀 Díky moc za zprávy, Bětulásková. Chodím každý den nakukovat „trochu jiným lidem“ do obýváku, kde pod záznamem z kamer bývají sem tam otištěny i aktuality. Něco málo se dozvím na jejich chatu, ale přiznám se, že nemám sílu ho podrobně pročítat a odkazy mi většinou stejně nejdou otevřít.
Ještě že to jistí Lásková.
A z Mojky mám velikou velikou radost.
Juk! Kuk!
To fakt potěší, že jsem aspoň nějak užitečná…