„Já rostu! Já rostu! A pak budu ta nejkrásnější a největší kočka na celém světě! Už je mi půl roku!“
„Amálko, nepřeháněj. Největší asi nebudeš už proto, že jsi kočička a ne kocourek. A vůbec, víš, co se stalo kukle, která u pánů Čapků očekávala něco velkého? Byla z ní jepice.“
„Já nejsem jepice, ale kočka, vvvrrrkkk.“
„Nevrkej na mě, jen se trochu umravni.“
„Když mně se nechce. Miaaauuuuuuu.“
Tak takhle nějak bychom si s Amálkou povídaly, kdyby mohla mluvit lidskou řečí. Protože mluví po kočičím, snažíme se dorozumět, jak to jen jde. Amálka ale skutečně roste jako z vody, tedy ehmmm granulek vyrobených specielně pro mainská koťata, kapsiček, kuřátek a já nevím čeho všeho ještě. Teď je jí půl roku, tak je čas také na malé bilancování. Ještě před půl rokem jsem se vůbec nezajímala o čistokrevné kočky a už vůbec ne o mainské. K této úvaze mě nakonec přiměl odchod našeho kocourka Micánka za Duhu a jeho i náš stres z jeho až příliš bojácného chování. Nakonec jsem našla Amálku. Má to teď napůl, první tři měsíce u chovatelky paní Ivy, druhé tři u nás doma.
„Když já, já mám problém.“
„Jaký Amálko?“
„Nějak mi to tělo roste rychleji než si sama myslím.“
„To je pravda, a pak ti to občas někde nevyjde, viď? Máš trošku problém s koordinací svého tělíčka, že?“
„Tak to zase ne, lítám jako šus, jen, jen…“
„Jen prostě občas někde zbuchneš, protože jsi neodhadla, že se tam nevejdeš, nebo že tě to neunese.“
„Vvvrrraaauuu“
„A co ta garnýž? To bylo jen tak?“
„Vvvrrrkkk. Tam jsem vůbec nebyla. Vvrrkk.“
„Nelži mi do očí! Máma to nechala ležet, jak to bylo, abych se podívala, co MÁ kočka vyvádí.“
„Když ona byla stejně málo přišroubovaná. A vůbec, házely jsme si s mou starší dvounožkou kuličkou. Nemůžu za to, že vletěla pod záclonu. Jen jsem na to tak trochu skočila, no. Neměla ji tam házet. Může si za to sama!“
„No tak jo, alespoň jedno okno už je umyté a záclony vyprané.“
Amálka ve svých šesti měsících váží už skoro čtyři kila. Myslím, že tu garnýž strhla v podstatě nechtěně. Rozdivočelá šla po kuličce a ta záclona jí holt vlála do cesty Někdy je vidět, že nad svým tělem teprve získává koordinaci, roste trochu rychleji, než se tomu její hlavička někdy stačí přizpůsobit. Je milá, něžná i divoká. Chová se jinak než naše předchozí kočky. Ještě jsem neviděla kočku, která dá společnosti přednost před jídlem. Když jí dám papání, musím alespoň chvíli zůstat v kuchyni, jinak všeho nechá a běží za námi. Nejraději je tam, kde jsme my. S maminkou snídá tvarůžek. Přestala jsem ji vyhazovat z jídelního stolu. Totiž, naše kočky vždy měly zakázána dvě místa – kuchyňskou linku a jídelní stůl. Amálku jsem z bezpečnostních i praktických důvodů naučila – ještě v době, kdy máma byla na letním bytě – respektovat zákaz skákat na kuchyňskou linku. Dodržuje to vzorně, asi jsem byla v nácviku dostatečně důrazná. Podotýkám bez jakéhokoli drsného shazování, stačilo ji párkrát sundat se slovy FUJ a dále roztaženou dlaní zabraňovat ve skákání v momentě, kdy skočit chtěla. Brzy jí to došlo. Naproti má pravda stolek a bednu ukrývající nefunkční šicí stroj Lada, takže si vyskočí tam a má přehled. Převaluje se tam a v poslední době jí občas nedojde, že tam má méně místa než třeba před měsícem. Pak padá, někdy ji stihnu chytit. Jenže s jídelním stolem je to jiná písnička, maminka ji tam pustí, že nemá sílu ji stále sundávat, jak ji mám potom učit já. Nemůžeme být jedna důsledná, druhá ne a myslet si, že to kočka pochopí.
„Jen si nestěžuj, máš, co jsi chtěla.“
„Mám, Amálko, a mám ještě mnohem více. Protože ty jsi naprosto úžasná kočička.“
„Hele, a ty jsi také princezna?“
„Jak jsi na tohle přišla?“
„Vždycky se přece kroutíš, když ti dám do postele nějakou svou myšičku hračičku. A když to cítíš, tak jsi přece princezna. Já tě mám přitom ráda a podělím se s tebou o myšičky i o kuličky.“
„Amálko, ale ta princezna měla nad tím hráškem ještě dalších 12 matrací! Přes holé pyžamo ty tvoje hračky sakra cítím. Na to nemusím být princezna. A co tam dělala ta pletací jehlice?“
„Vvvrrauuu, nevím.“
„Jen se nedělej. Ukradla jsi mámě z košíku její pletací jehlici, dokonce tu kruhovou zakončovací.“
„Když ona sama.“
„Jak sama? To má pletací jehlice nožičky?“
„Ale z toho košíčku tak hezky čouhala.“
„Jistě, protože maminka pletla vánoční dárky pro vnučky. Kdybych tu jehlici nenašla, musela bych jít koupit novou. Hradím za tebe totiž také škody, mám za tebe odpovědnost. Ale to ty nevíš.“
Amálka mi do postele nosí své hračky. V podstatě mám dojem, že mou postel pokládá především za svůj velký pelíšek a mě za podnájemnici, ještě ke všemu objemnější, než by musela být. Někdy mi ale hračky do postele nosí cíleně, prostě chce, abych jí je ve tři ráno házela. Amálka je pak nosí zpátky do postele. Nechápe, že to z té postele vyhazuji, protože tlačí a probouzejí mě. Pro Amálku je to samozřejmě skvělá zábava. Dále jí kuličky i myšičky zapadají do škvíry mezi postelí a zdí, což je důvod tam drásat drápky, aby se na své ztracené poklady zase dostala. Pak je ale nespokojená, já jsem totiž také mazaná a k té škvíře se navalím i s peřinou. Amálku to dost míchá. Ta jehlice ale zatím byla nejlepší, vůbec nechápu, jak ji dokázala popadnout.
„Hele a přijdou zase někdy malí dvounožci?“
„Amálko, přijdou, proč?“
„Oni jsou takoví legrační.“
„Proč myslíš?“
„Ta malá dvounožka si s sebou tahala za ruku svou maminku a chtěla si se mnou hrát a přitom vlastně nechtěla.“
„Amálko, ale ty ses také držela stranou:“
„Když ona na mě byla moc hrrr.“
„Vidíš, malé lidské dítě také musí zjistit, co dělá kočička. A házela ti kuličky.“
„No jo, ale tu první přímo na mě. Když bude moc hrrr, tak ji škrábnu a kousnu. Nic víc, jen aby věděla, kam může.“
„Tak to jsem radši, když si jedna od druhé budete držet distanc, dokud se k sobě nenaučíte správně chovat. A s tou první kuličkou se jen pořádně netrefila, pak už jí to šlo.“
„To jo, to jsem si hezky pohrála. Ale kluk mi skoro sebral koulodráhu.“
„Je také ještě malý. Řekla bych, že mentálně na tu koulodráhu máte asi tak stejně.“
„Ale je moje!“
„Však ti ji nikdo nebere. A kluk si potom s tebou i hrál.“
„Přece mu ji nepřenechám. Ale vy jste mu z ní vytáhli tu kuličku.“
„Jen na chvilku.“
„Já chci tu kuličku také volnou.“
„Kdoví, kam bys ji zafackovala. To nebudu riskovat.“
„Vvvrrr.“
Amálka se už dříve seznámila s malou holčičkou. V Praze i s chlapečkem. Zatím k sobě hledají cestu. Amálka je strašně, ale strašně zvědavá, přitom má velký respekt. Je u všeho, ale drží si bezpečnostní vzdálenost. Víc nechala přiblížit chlapečka při hraní s koulodráhou. To bylo něco nového, ten kluk si ji přivlastňoval. To Amálka nemohla dopustit. Skoro mám dojem, že by se těm dětem mohly koupit některé kočičí hračky. Mají na to ten správný věk. Myslím, že ale ani jedno z dětí nemělo příležitost si na Amálku opravdu sáhnout. Mají na ni příliš prudké pohyby a ona dokáže bleskurychle uskočit. Na druhou stranu při představě, že by některé z dětí škrábla, a co by dělaly jejich pečlivé maminky, jsem radši, že Amálka má rozum za ně všechny, alespoň zatím.
„Amálko, nedrásej ten gauč!“
„A budu. Na křesílka jsi mi hodila nějaké koberečky.“
„Micinka je ráda drásala. Tak ty také můžeš.“
„Ale já nejsem Micinka, já jsem Amálka. Zapamatuj si to.“
„Tak se nečerti. Ale ten gauč prostě a jednoduše drásat nebudeš! Kromě těch křesílek máš i další škrabadlo, a destičku na škrábání, v chodbě trvanlivý a levně koupený šedivý koberec a ještě Micánkovo prkénko, můžeš si vybrat.“
„Když já chci ten gauč! Alespoň tě spolehlivě zvednu a budeme si hrát.“
„Amálko, já si s tebou budu hrát i bez toho drásání.“
„Ale takhle je to přece lepší.“
„ Ach jo…“
Aporty teď Amálka nosí hlavně mámě. Asi budu žárlit, ale alespoň si spolu hezky vyhrají. Se mnou se raději honí za mávátkem, k čemuž využívá i to drápání zakázaných textilií. Holčička naše už také vyměnila zuby, dorůstají stoličky. Vlastně jsem to zaznamenala až u špičáků, které jí jednu chvíli rostly dva za sebou. Vášnivě s námi bojuje, když dostává odčervovací pastu. Naposledy sebou cukla tak, že se poroučela jedna mléčná stolička. Mám ji schovanou na památku. Česání také pojímá jako souboj. Naštěstí se skutečně češe lehce, neplstnatí, ale kartáč i hřeben jsou věci, které je nutné rozkousat a pokud možno zpacifikovat. Změnil se jí hlas, už nemá ten tenký koťátkovský hlásek, zmutovala holčička jedna. Už jen čekám, až se jí začnou zapalovat lýtka.
„Co to jsou Vánoce?“
„Amálko, ani se neptej.“
„Prrroooč?“
„Protože už teď se bojím, co provedeš.“
„Vrrauuu, bude legrace!“
„Obávám se, že bude, ale jen pro tebe, Amálko. Budeme mít stromeček s ozdobičkami, a fakt nevím, jestli se nám podaří ten pokoj před tebou důsledně zavírat.“
„Jéé, já polezu po stromě! Vvrraauuu!!! A na stromečku budou ty ozdobičky? Ty se budou parádně fackovat a shazovat.“
„Ať tě ani nenapadne. Strejda Micánek po stromečku jednou vylezl a už nemohl dolů, protože ho zespoda píchaly borovicové jehličky. Pak skočil páníčkovi na rameno a natrhl mu zbrusu novou košili od ježíška. Stromek se skácel na druhou stranu.“
„Jéé, to bude prima, také skočím a svalím stromeček! Vrraauuu!“
„Ať tě ani nenapadne!“
„A napadne! Mám se tedy na ty Vánoce těšit???“
Apino, kocicka je uzasna, hm maiska….apage satane!!! Ale jen pokud jde o nejaky kocarek apod., epulka ma pravdu , tady v juesej je vyber a asi i prijatelnejsi ceny. Ja jsem sveho casu poridila neco jako prenosku na koleckach, to jsem jeste doufala, ze budu naseho milaska vozit/ nosit do prace, aby mu nebylo smutno. No, nic z toho, strasne v tom jecel a cele slavne udelatko jsem vratila. Ale to spis, ze uz je starsi pan a na tohle neni opravdu delany a ani zvykly, radeji podrimuje doma( a pak mi nadavá, kde ze jsem cely den). Ale co chci rict, uz sakrys k veci. V lete se budu zrejme stehovat zpet, takze bych mela moznost snad nejake vozitko pribalit do carga. Ale bude to az leto/ zacatek podzimu….Jinak tady v NYC psici bezne v kocarcich jezdi, kosisek jsem tolik nevidela, ale kdyz si zvykne….
Moje kocouri velicenstvo ma tak 6-7kg a pronese se pekne…
Děkuji za nabídku, uvidím. V každém případě prostuduji všechny možnosti.
Milá Apino, máš úžasnou kočku a fotky jsem si moc užila (inlove) nějaké vozítko si radši pořiď – já tahala v rukách naše tehdejší kočky (obě v jedné přepravce, taky vlakem) a byly k neunesení! Člověk by řekl, že když dohromady neměly víc než 6 kilo, tak by to mělo jít, ale přepravky nejsou na nošení vůbec pohodlné na nošení. Započítej do ceny kočárku cenu svých zad a ušlých zisků, až si je strhneš 😀 Amálka není drobeček už teď – jako dospělá se povláčí ještě mnohem hůř (flex)
Milá Dede, hřbet bolí a ani nemusím vláčet náklad, k tomu se mé koleno rozhodlo, že se se mnou rozloučí. Zatím se ho snažím uchlácholit, ale zatím se to daří jen částečně. Takže to vozítko je asi dobrý nápad – nepotřebuje povinné ručení ani benzín.
A díky za vydání povídání, už jsem napsala chovatelce, doufám, že ji to potěší.
Šikovná mačička 😀 😀
Čím dál šikovnější na lotroviny. Teď ji budu muset shodit z peřiny, abych se mohla také přikrýt 😀
Apino, Amálka je náááádherná kočička. Prohlédla jsem si všechny fotky a opravdu ti ta krasavice roste pod rukama. A podle velikosti Amálčiných pacek…možná bys měla začít chodit do posilovny, abys jí pak vůbec zvedla do náruče. My jsme strojili stromek vlastně jen za života kočky Kotěte (a i to ne každý rok). Pak jsme o Vánočích bývali buď mimo dům, nebo jsem si pro nás dva zdobila jen větve do vázy (a dělám to i teď). Kotě kupodivu ozdobičky neničila, ale chodila se napít z nádoby v níž stromek stál a jak do ní strkala čumáček, vždycky se celý stromek podezřele zachvěl – naštěsto zůstalo jen u toho.
Kupodivu Kuliferda hromotluk nechava stromek na pokoji, za predpokladu, ze svetylka i ozdoby skonci tak 3/4 m nad zemi. Ale pro sichr mam ozdoby na stromku uz jen vyhradne slamene ceske, s vyjimkou par drevenych. Ale ono mozna to bude tim, ze u nas se stromky prodavaji velmi huste, zejmena jedlicky, protoze oni je za rustu pristrihavaji, takze na splh ta kocka nema sanci.
No, už přemýšlím nad nějakými popruhy na přepravku, abych si ji mohla hodit alespoň přes rameno. V ruce bude k neuvlečení. Na krátké vzdálenosti – z domu do auta to nebude problém, ale vlak je v létě realitou, pokud bude v létě máma v domečku, potřebuje tam auto a náš rozpočet ta auta dvě neunese. Amálku také samotnou doma nenechám. Tak asi budu muset posílit svalíky.
Něco na kolečkách, kolečkový kufřík nebo nosítka nebo nosítečka, nějaký golfáče, určitě něco existuje, nějakej přepravní kočárek kočičí… 🙂
Na kolečkách to drncá a je to moc nízko u země. Čili tam je nebezpečí nějakého drzého psa, což nemám zapotřebí. Budu ráda, když ji přivyknu na ty naše. navíc tažené je to šikmé, což by zvířeti nevyhovovalo. Však už jsem na to myslela. Prodává se na zvířata malý bágl s popruhy na záda a s kolečky, ale to je pro zvíře tak do 3 kil. Jorkšíra, čivavu, minikočku proč ne, ale zvíře velikosti Amálky asi těžko. I tak by asi muselo sedět, kočka určitě, pokud to není vyložené mrně. Prostě ten bágl bych potřebovala naležato a mnohem větší, ale zatím jsem v nabídkách takový neviděla.
A jinak ta zatím jediná cesta hromadnou dopravou s Amálkou byla hezká. Lidi se najednou začnou tak nějak usmívat a jsou mnohem příjemnější. Zvláštní.
Ještě ten kočárek – na to jsem zatím nekoukala, to by možná šlo.
Něco na kolečkách vymyslíš. A složíš tam celej náklad dólu a kóču navrch a budeš mít obě ruce volné. Že bude trochu našikmo ji nevytočí, tak jí to halt vysteleš polštářkem…
To si myslím, že se lidi usmívají – to je hned. Když jedu tady vláčkem, zvlášť o víkendu, kdy nastoupí a vystoupí v každé zastávce až tři psíci, tak se taky my cestující na ně hloupě tlemíme a uhýbáme z cesty. Šak onehdy s námi jela klícka s andulkou a šklebili jsme se taky.
Jo, tak kočárky jsou, pouze omdlívám nad cenou. Ale zase bych si nestrhala ruce a záda. Nějak to zkusím vymyslet.
Mám představu takovýho letištního kufříku na kolečkách, dole zavazadlo a nad něj upneš pomocí pásů přepravku (vystlanou do půli bočních stran), že bude chvilkama nastojato a chvilkama našikmo, Amálie určitě zvládne. Ona zvládne všechno, přeci… 😉
uvidím, nějak to vymyslím, abych se úplně nestrhla. Jestli se doroste možná až 8 kileček, něco bude zapotřebí, teoreticky by měla mít 6-7 kg (čili jako Micánek ve svém nejlepším období – měl asi 6,5 kg), ale něco mi říká, že zrovna ona může narůst o něco více. Dorůstají až do 3 let, takže časový prostor pro růst tu je.
Apino, koukni se na http://www.petco.com. Pokud by jsi nějaké vozítko vybrala, můžeš si nechat poslat na mou am.adresu a já Ti ho můžu přivézt. Do Čr přijedu teď na vánoce a potom v půlce června.
Díky moc, ale nemůžu tě nechat vláčet takovou věc přes půl světa, však budeš mít dost svých báglů. A jestli k tomu budeš třeba mít tu mainku…
To je úplně v pohodě, klidně si vyber. Jen sem tak nakoukla a určitě bys našla co potřebuješ
Gorilí OT II: dorazily aktuální fotky cabárcenské zvěrozpravodajky, s popisky. Co dodat? Za 4 dny i s cestama je Mojka o desetiletí dál, než Bikirka v Praze. Kliku jak od kostela jsi na novou rodinu měla, Modžínko.
http://jdem.cz/sxut6
Neveritelne, jak se ta Moja zapojila do smecky. (h)
Mám radost, je to paráda. (y) (h) Škoda jen, že to nejde vysvětlit Richardovi. 🙂
Díky, Lásková, za zpravodajství – bez tebe bych věděla houby a byla by to škoda (inlove)
Počátkem 80. let, kdy byli Niky i Nadia přivlečeni do Evropy z džungle (pravděpodobně po zavraždění matek, co si budeme namlouvat), teprve koordinovaný chov goril začínal. A leckteré zoo a státy neposlouchaly a proto také dosud nevíme, co se přesně dělo s Nadiou v mládí.
My v Praze také ztratili převzácného Ponga teprve před devíti lety. Nikoli kvůli záplavě, ale protože se bál vůdčího samce a utopil se. Ve vltavské záplavě.
Když to nejde jinak a když to nejde v přírodě, pak jsem opravdu vděčna za každou zoo, která se snaží poskytnout gorilám, co potřebují: trochu prostoru (prostoru moc nevyžadují, i v přírodě se hemží na čtverci o pár metrech), klid, jídlo, pohodu. Vztahy. Zábavu. Podněty.
Tohle všechno můžeme lehce přenést na naše domácí mazlíčky: věnujeme se jim dost? Mají prostor, klid, jídlo a pohodu? Jsou šťastní nebo aspoň přijatelně spokojení?
Pak se dostaneme k výzkumníkům a nadšení pohasíná: prasata jsou chytřejší než psi. No bum, a já mám v lednici kus kýty. (Ostatně znám pár lidí, kteří skutečně nejsou chytřejší než opice.)
Je vůbec inteligence důvod k přežití – nebo zabití?
Kde je ta čára, kdy se staráme o POCITY, kde je ta čára, kdy nosnice je tak stresovaná, že přestane snášet, ale miluje můj dvorek.
Tady jsem já v koncích. A to jsem byla dost let vegetarián a mohu být opět, když na to přijde – ale moje kočky nebudou.
Chci říci, že vše stejnak točíme v kolotoči bez konce, bez možnosti vystoupení, a mohly by ty peníze na Mojinu přepravu jít na bezdomovce, stejně jako by mohli jít bezdomovci uklízet do zoo pěšiny.
Umělý svět, poslední roky až vyumělkovaný, snad jej Mojiny děti přežijí. Je to takovej výkřik do ticha o ničem, no snad mi bude odpuštěn. 😀
Myslím, že rozumím výkřiku Bětulásková, mám to podobně. Řeklas to moc pěkně.
Dík za všecky zprávy i za tohle shrnutí….
Apino, tvoje princeznička je naprosto kouzelná!
(wave) ROZVERNÍČEK. (wave)
(*) Jdou dva lední medvědi-táta se synem, přes Severní pól a synek se ptá: „Tatí, nejsem já náhodou medvěd grizzly?“
„Ne,nejsi medvěd grizzly,“ říká táta medvěd.
„Tatí,nejsem já teda náhodou medvěd koala?“
„Ne, nejsi medvěd koala,“ říká starej medvěd.
„A tatí….nejsem já teda náhodou medvěd panda?“
Táta medvěd už trochu naštvanej říká:“Ne, nejsi medvěd panda. Jsi lední medvěd, jako já, máma a všichni medvědi tady kolem.“ „A proč se takhle hloupě ptáš???“
„….když mě je tak hrozná zima .“ (*)
(coffee) Vinšuju všem přítomným klidný večer, hezké sny a ať vám není zima. (coffee)
(rofl) chudák malej zimomřivej (chuckle) (y) (y)
Taky zcela určitě nejsem lední medvěd. 😉
Šiš, já ho chápu! Taky mi je každou chvíli zima (chuckle) Děkuju, JoVásku, vypadá, že zrovna tenhle bude brzy aktuální 🙂
A Tana už jste dneska viděli? K sežrání! 🙂
http://www.novinky.cz/koktejl/252663-z-tana-se-stalo-usmevave-a-silne-gorili-miminko.html
Je legrační, jak je Tano lechtivý. (h) Díky, Rputinko. (h)
Tano je prostě krásnej, ať se mu daří. A přávidím Lucíškovi, že měla možnost si ho pochovat, i když víceméně na zapřenou, když ta zoo jejich práci celou utajila. Já jen doufám, že se teď Bikira díky Tatuovi intenzivněji učí, jak se starat o mládě. Odchod Moji jí pomohl. Teď jen, aby se Ríša probral ze smutku a vyrobil gorilátko s Kijivu, aby Bikira příště věděla, co má dělat.
Takže: nejdřív musím Amálce pochválit Apinku, tedáá Apince Amálku. Vybrala sis velmi hřivnatou a velmi zábavnou holčičku, která ještě vymyslí haldy čertovin. „Na to jsme my tříbarevky s lemuřími ohony kádři,“ potvrzuje a mává tříbarevná a velmi nápaditá Babet, která ovšem skončí na svých něco přes 2 kilech.
OT. Děkuju Vavískové za včerejší avízo na Nohavicu a nesu předpředposlední aktuality za Cabárcena (protože zbytek delegace se už brzo vrátí, neb jde vše jak po másle a Moja oporu nepotřebuje), jednak o soužití holek a hodně o Nadie zde
http://jdem.cz/sxtf9
a jednak drb z poledne: Mojka došla odpočívající Chelewu učesat a pak si spolu prvně hrály!!
V Praze se asi spletli a odeslali jinou gorilu. KDE je ta zlobivá puberťačka, provokatérka Bikirek a zlodějka jídla?
Díky, Lásková! (inlove) Vůbec jsem nevěděla, že v nové rodině naší Mojky jsou tak zajímavé gorily. Není někde něco víc o Chelewě?
Mojenka je chytrá, ona ví, že teď ještě není čas zlobit. 🙂 Asi už je opravdu „velká holka“, která potřebuje mít své místo. Zajímalo by mě, zda se časem dostane před Chelewu; Moja je sice starší, ale Chelewa je domácí. Jsem zvědavá na další vývoj, svět gorilích rodin je fascinující.
Děkuju za všechny odkazy a zprávy. (f)
Chelewa se narodila v Basileji Wimě a překvapivě Viatuovi, který tam nebyl vůdčí samec, oběma rodičům bylo tehdy jen 9 let. (Viatu je bratr Richarda a tak je vlastně Chelewka Mojčina sestřenice.) Před dvěma roky šly Wima s malou do Cabarcéna a po půl roce Wima bohužel uhynula na infekci. Takže se o pětiletou Chelewu Niky i Nadia tak trochu starali namísto rodičů. Proti vymazlené Moje tak měli všichni tři docela pohnuté osudy – přesto, nebo možná proto, jsou tak hodní.
Jo a před Chelewu se Mojka nedostane, vždyť je navíc na cestě miminko. Myslím, že to Mojce nevadí a že z holek budou skvělý kámošky, však jsou obě roštěnky stejný rošťandy… 😉
Tak přece jen mimi! 🙂 Měla jsem pořád pocit, že jsem to někde četla, ale nemohla jsem to dohledat.
Děkuju, jsi hotová gorilková encyklopedie. (f)
Holky se určitě skamarádí a Nadia bude určitě jen dohlížet, aby moc nezlobily Nikiho. 🙂
Díky za odkaz. To člověk jen přemýšlí, co to těm zvířatům vlastně provádíme za kruťárny. Jestli by nebylo lepší, kdyby pro změnu tak trochu vyhynulo lidstvo. Zemi by se asi dost ulehčilo.
(y)
Už se na tom pracuje. Zdejte si do vyhledávače ,,smrtící sopky“. Hrozí Katla, Vesuv a v Německu Laacher. A aby toho nebylo málo, máme šanci, že u Nového Kostela může už velmi brzy vzniknout nová sopka. (Magma je jen 5 km pod povrchem).
co říkají papouši mangusťákovi a mangusťák papouchům ?? (chuckle)
hmmm – tak to mělo být pod Luckou… Chybka se vloudila
To je tedy koťátko!! Krásný kožíšek a ten výraz obličeje…
(cat) Amálko, brzy zas napiš
vraauuuuuuuuuuu, napíšu, vrrrk. Amálka
No Amálko, ty jsi náááádherná šelma! a máš krásně barevnej kabátek! Jen mi svým chováním trochu připomínáš levhartíka Jacka, to je taky chodící pohroma, co to myslí dobře.
No a vánoční stromeček je u nás taky permanentně v ohrožení. Dva až tři papoušci jsou při jeho zdobení báječnými pomocníky a tříměsíční mangusťák z té zábavy bude taky v sedmém nebi 😀 Už včera mu Péťa v rámci Mikuláše vyhrožovala čertem, když se snažil otevřít adventní kalendář na úplně jiném datu a pak ukradl slaměného andělíčka a lítal s ním po pokoji jak střelenej.
No jo, ona Amálka si ještě pořád myslí, že je malé křehké lehké koťátečko. Je to kotě ve velkém těle a tak trochu kouká, co s tím má vlastně dělat. Pak se holt občas něco přihodí. Přitom ještě nejméně třetinu naroste. Já také koukám, je to má první zkušenost s mainkou, ale moc prima, tedy až na tu garnýž.
Jackovi je taky půl roku, takže to chování je dost podobné. Jenže ten už má přes dvacet kilo, takže když nečekaně skočí, pošle mě k zemi. V kombinaci s jeho drápy a zuby dokáže napáchat dost škody na oblečení i na kůži a při tom kouká nevinnýma kukadlama s výrazem ,,a co jako dělám špatně?“
Uf 20 kileček, tak to je ještě tak nejméně pětinásobná razance oproti Amálce. Ale těm nevinným očkám asi odpustíš všechno…. když on nemůže za to, že je tak veliký
Nojo, vždyť je ještě malej a nenaučili jste ho čísla. A andělíčkem vám dával polopatě najevo, že budou vánoce a potřebuje dárek….drobeček roztomilej.
Neboj, dárek určitě dostane. a mikuláš mu nadělil jahodovýho Brumíka, ty on miluje 🙂
Éšiši to je teda KOČ! A jak to ví, že je krásná! Můj ruský kamarád by řekl – vot éto kóška-caríca. 🙂
Kóška caríca – no to je nádherné. Tak až doroste, dostane mezinárodní šampiónský titul Carevna, to bude přesné.
Abyt!!! 😀 .
Nádherná čičina. Když má zavřený oči, vypadá jako pirát a to je přesně něco pro mne. Posílám podrbání a pusinku mezi ouška.
:*
pirát – tak to mě ještě nenapadlo, ale vlastně proč ne – s tou černou záclonkou u oka 😀 POdrbání zařídím i tu pusu.
Je to pirátka, to mi nikdo nevymluví.
Nalevo zrzavej šátek našikmo, vpravo černej klípec.
Chybí jen třírohej klobouček, ale neboj se nic, ten klidně poskytnu.
Škoda že sem nejde vkládat obrázky… 🙁
Počítám, že třírohej klobouček by okamžitě zafackovala pod nějakej gauč a už by ho nikdy nikdo nenašel. Černej klípec, to je přesný – někdy přemýšlím, kde má vlastně to druhé oko. Skoro není vidět.
Jojo, klobouček neklobouček, pirátka to je i bez kloboučku a kouzelná. A jak se stará, abyste se nenudili, děvečka jedna starostlivá.
Krásné povídání, díky.
Ahojky, Zvířetníci (wave) Amálka je úchvatný kus kočky a jestli bude oplývat průrazností spřáteleného kocoura Huga (taky mainský mývalí od sousedů), budete si, milé oddané poddané muset pořídit bytelnější škrabadlo – časem… To, o kterém jsem ještě před rokem tvrdil, že ho Hugonek dosud nerozebral…no, tak už podlehlo 🙂
Stran vánočního stromku – už léta ho máme v naší kočičí domácnosti zavěšený od stropu na lustrháku pěkně po staročesku hlavou dolů a z dosahu těch chlupatých potvůrek. Jinak mám dojem, že letos Vánocemi tak nějak proletím – práce je víc než dost a je potřeba si toho zatraceně vážit. Kdybych mohl mít prosbu tam někam – nahoru – až úplně nahoru – nešly by ty svátky přeložit na duben? Třeba? Co – že nešly, no, já to tak nějak čekal. Ale zeptat se můžu…
Terro, jak já souhlasím s tím dubnem. Já ty komerční vánoce tak nesnáším když z každého kouta vylézá strašidlo vánoc- kde je ta poezie a chvíle klidu? My také míváme nejvíc práce do půlky prosince i když jsme z úplně odlišného oboru.
Ono je to úplně jedno, jestli budou v dubnu nebo tradičně v prosinci. Kdo se chce stresovat vánocemi, ten se stresuje, kdo nechce, má z toho obyčejné, jen trochu svátečnější dny. Necídím domácnost, nakupuju střídmé dárky, nepeču, vařím dobroty, které obvykle neděláme přes rok, ale hlavně se snažím odpočívat a nehonit se a užívat si volných dnů a té sváteční atmosféry. To, co se děje všude v super-hypermarketech je mi srdečně jedno, protože v tomto čase do nich zásadně nelezu. Lidé co z vánoc a velikonoc dělají tyhle šílenosti to budou dělat vždycky a pořád si budou stěžovat, že je vánoce stresují. Mne ne!
Přesně. Jestli se někdo nechává ovlivnit nějakým shonem a stresem, jeho problém. Já mám předvánoční dobu moc ráda, kochám se vánoční výzdobou města, dám si svařák na vánočních trzích pod vánočním stromem, doma nazdobím perníčky, podívám se po nějakých dárcích…mně to dělá radost.
Chudáci jsou ale všichni ti, co mají pracovní shon a stres před koncem roku – a ještě jim do toho přijdou Vánoce… Ti to procházkami bohužel nevyřeší 🙂 Ještě že k nim nepatřím 😉
Holky, zase jste mě utřely, ale já to myslím tak, že nemiluju ten vánoční shon, nemiluju narvané obchoďáky ani nejsou u nás kupy dárků protože každému stačí jeden jen pro to, že pod stromečkem nějaké překvápko má být. To co potřebujeme si koupíme přes rok beze shonu. Nejlepší je se koukat jak pesani hledají dárek, jak ho rozbalují a co s ním dělají. Víc člověk nesní než může a vyhazovat jídlo je hřích, uvaří se svátečněji ale co je to svátečněji? Jen jak píše Karolína- něco jiného co se jindy nevaří. A pak je hlavní ten klidový režim 😀
Mno… a ten klidový režim je právě to, co asi bohužel letos nezvládnu. Dámy, já opravdu nemám z vánoc stres – jen jsem konstatoval, že je asi letos přehlédnu, a že je mi to skoro tak nějak líto. Rád bych se zastavil na svařáka, pokoukal, popovídal s kamarády, sledoval rodinu… Něco si přečetl… Necídíme, nevyváříme 12 chodů, nepečeme 15 druhů malinkatého cukroví, jenže letos necídíme, nepečeme a vypadá to, že ani nebudeme vařit. Snad alespoň pár těch malých pozorností stihnu koupit, a MLP si nebude muset „nadělovat“ sama… No nic, stejně vás nepřesvědčím: všechno jde, když se chce, kocoure nespokojený! Že je to tak?
Ne, cítím to také tak! Prostě nešílím! I já nevím, kam dříve skočit, před vánocemi a koncem roku vůbec se všichni všeobecně zbláznili! Je to šílené, šílené, šílené, ale to se každoročně opakuje. Musí se utratit poslední peníze, jinak o ně přijdou a příští rok bude v rozpočtu o to míň. Kromě toho se zvyšuje nižší DPH, které u našich výrobků je hlavní, a tím pádem se šílí dvojnásobně. Takže místo toho, aby se utrácelo rozumně v průběhu celého roku, všechno se to shrne do toho konce a všichni se z toho po……. A to se mám ještě zbláznit z
nějakých vánoc?
No kdyz se tak divam na cerstve pridane reporty prodeju, kdy za jeden den vikendu je ted vic objednavek nez jine mesice za tri pracovni dny… fakt nezavidim lidem co ve skladech skladaji, bali a pripravuji k odeslani zbozi.
Nechci být za škarohlída, ale nebývají v dubnu čirou náhodou velikonoce? Ono dnes už se začíná blbnout i na velikonoce – holt obchod je obchod.
Takový březen – to není ani masopust a velikonoce jsou vzácné
Tak já doufám, že něžná kočička se přece jen doroste o nějaké to kilko méně než mainský kocour, a že její razance bude alespoň o chloupek menší. Věřím, že Hugo je velmi impozantní maiňák. Amálčin tatíček mi připomněl mourovatého pardála.. :O
Hugonek spolehlivě děsí koček neznalé okolí – jeden kolemjdoucí pán si myslel, že to velké za okmen je rys… 😀
No a pak se dozvíme, že někde na Slovensku nebo na Moravě řádí puma……… houby – přerostlá mainská mývalí!
Měla bys vidět dospělého mývalího kocoura. TO zvíře skočí ze země 1,5 m vysoko a dopadne shora. Prostě žádná námaha. Musím říci, že mě opustily veškeré postranní myšlenky na mývalího kocourka, taková představa rvát do něho třeba pilulky…. Někdy jsme si říkali, že kdyby měl micánek dvojábsobnou váhu (cha, to jsem nevěděla, že to pasuje na mývalího kocoura :O ), že bychom ho někdy vůbec nezvládli.
Ale jsou nádherní, překrásní, obdivuhodní, a kdyby se vyřešil letní logistický problém – auto v domečku, já s kočkou v Praze, možná, možná bych i uvažovala. Tedy bez chovu koťat, to v plánu nemám neb nato nemám čas ani nervy.
Nápad přidělit k nám do rodiny „mývalího“ kluka nebo holku (cat) jsem začala CD podsouvat po Tvých článcích Apino. Jsou to tak moc krásné kočeny a s klukama kavalíříma by se určitě snesly.
Popřípadě by kluky kavalíří někam odnesly (chuckle) (chuckle) .
P.s.: sláva nazdar – já už zase háčkuju (ačkoli vůbec netuším, proč (wasntme) ). Zkrátka mezi nebem a zemí je něco víc, než hák od lustru (clap) a hodné děti dostanou od Mikuláše háčky nad písmenka.
Nono, jaképak hodné děti! – háčky jsou přece místo rohlíčků a čárky místo briket. (chuckle) :*
Bobeše určitě ne, ten váží 12,5 kg. Ale Kubíček, to je prťavec, zatím na váze 6 kg. Ale zase, při vánoční cestě domů, se lépe ponese v cestovní tašce. A pokud budeme opět sprintovat přes letiště, tak je menší váha vlastně výhra 8) 8)
Nejen, že jsou nádherní, ale jsou to i chytré kočky, alespoň Amálka ano. Její předností je snaha domluvit se (což nevyfotím), i když někdy její prostředky k domluvení jsou trochu k vzteku – viz to drápání gauče. Ale jinak je strašně hodná. Tím si vyloženě vynucuje pozornost. Jsou velmi společenské. Amálka dokonce raději nechá jídla, než aby s námi nebyla. Kdybych věděla, jak je přepravovat bez auta dvě, vzala bych k ní bývala její sestřičku. Ale v létě mi pořád hrozí varianta hromadné dopravy a myslím, že budu ráda, když unesu Amálku.
Nevím jestli poradit kocourka nebo kočičku – kocourek je ale opravdu veliký, raději se jdi na nějakého podívat, abys nebyla překvapená. Povahu bude mít zlatou ocourek i kočička. Třeba Amálčin tatínek se o svá koťata opravdu stará, mohou po něm lézt a on je v pohodě. Mainky pak potřebují všechno větší – granulky, záchodek (Amálka dostane k vánocům větší), přepravku. Kočička bude někde na úrovni těch největších domácích kocourů s tím, že je docela vysokonohá a dlouhá. Kocourek ja dospělý vlastně malý pardál, ale nádherný. Jo a jsou výborní skokani, na těch dlouhých nožkách se to dobře odpéruje.
Jednoho skokana už doma máme. Kuba běžně vyskočí (spíš se vznese) na stůl, nebo při procházkách skáče po zídkách. Koukala jsem mu do rodokmenu, jestli tam nemá ukrytou kočku – nebo klokana ???(zadní nohy by tomu odpovídaly) 😀 😀
Pane jo! To je teda macek, Amálka. Krásný exemplář své rasy.
Ještě jsme malé koťátečko v růstu 😀 (sweat) Kdoví, kam až se doroste.
Amálka je nádherná a moc šikovná kočička. A je jí pořádný kusanec, panečku (nod)
Teď jsem si doprohlédla fotky a Amálka je fakticky náádherná :O Ty „letecké“ záběry (míněno shora), kdy vynikne její probarvení, lesk, oháňka a celková stavba těla… no, jsem unešená! Drbat, mazlit, stavět nehořlavé stromky, garnýže nerozmazávat (wait)
Já jsem také unešená od první chvíle, nejen kvůli barvě. Jenže neumím vyfotit tu její snahu a ochotu se dorozumět a vzájemnou komunikaci, což je to hlavní, proč jsem sáhla po maince.
Naše mainská mývalí smečka se o stromeček zajímá nejvíc v době, kdy ho zdobím. Všichni by chtěli „pomáhat“. A řetězy jsou ze všeho nejzajímavější – lesklé, šustivé, dlouhé a když se zatáhne za jeden konec, celé se to tak pěkně rozvlní… (chuckle) Ozdoby používáme slaměné. Vypadají hezky, nedají se rozbít a dobře se kradou 😀 Ještě letos v létě jsme při úklidu našli dvě zacvrnknuté hluboko za postelí 😉
Z Amálky roste krasavice s rysími rysy. Rrrrmňau! (cat)
Ty máš nešikovný kožichy,když nerozbijou slaměnou ozdobu….mě se z nich pokoušely holky vyrobit jiné,podle jejich vkusu…. (whew)
Pchá – já vloni zdobila taky slaměnými – anděl přišel nejprve o sukýnku, pak o křídla a nakonec s hlavou hrál Ziki fotbal. Dá se říct, že jsem nemusela po vánocích ani odzdobovat, ušetřil mi práci. (chuckle)
Kdo jiný, než služebná od mainských koček, by lépe porozuměl. Počítám, že Amálka bude také „pomáhat“. Ona už teď pomáhá se vším včetně pletení.
Dobré ráno všem, tak ještě jednou, komentář mi čeká na schválení, protože jsem tam dala dva odkazy.
Uvidím, jak se tu budu vyskytovat, určitě budu přes den nahlížet. Zapomněla jsem dát do textu odkazy té princezny – ďáblice na rajče, kde jsou další fotečky:
http://apina.rajce.idnes.cz/Amalka3/
tady jsou fotky tak od necelého čtvrtého měsíce po pátý měsíc a kousek.
a ten druhý odkaz:
http://apina.rajce.idnes.cz/Amalka4/
tady je ten šestý měsíc. Chybí ta shozená garnýž – to jsem byla trochu nenadšená a tak jsem ji nevyfotila.
Tak už to snad projde a ten čekající komentář už není zapotřebí.
Tak bych řekl, že naše Minda (vlastně Minnie) je asi říznutá mainskou mývalí. Výraz v obličeji, barva, jak rodná sestra tvé princezny, jen trochu menší. Ale i ten huňatější ocas a na špičkách uší náznak štětiček. (cat)
Máš krásnou princeznu a ona musí být moc šťastná, že má tebe. (h)
Není vyloučeno, kdoví, kde se v okolí vyskytne mainský kocour, který usoudil, že si vyjde na procházku za nějakou dámou svého srdce. Podle mě se ostatní kocouři musí před takovým obrem rychle klidit. Chovatelka mi sama říkala, jak se ten její přirozeně bez jejího souhlasu jednou sebral a odešel za svými touhami, čekala na něj na zápraží do půl páté ráno. Přitom je pouze domácí, ale holt volání lásky bylo silnější.
Rodiče jsou známi – maminka je sousedovic Micka a tatínek náš nebožtík Čert. Takže to jedině může být nějaký vzdálenější předek. Její sestra, Rézinka, je přitom úplně obyčejná žlutá mourka – skoro jako máma (ta má ale žlutý mour kombinovaný s bílou).
Amálka je překrásná! Vůbec se Ti Apino nedivím, že jsi se zamilovala na první pohled.
My už máme stromeček ozdobený a rozsvícený každý večer. Pravda ale je, že stojí na knihovnïčce, kam plyšáci nedosáhnou. Pro jistotu!
V okně mám zvonek s betlémem, prosvícený, takže krásně svítí do dvora, visí z něj 3 hvězdičky, ale nezdá se mi, že by je nějak lákaly ke hrám.
Ano Karolíno, tohle bylo skutečně prakticky na první pohled. HOlt jsem na ty chlupaté trojbarevky zatížená. Jenže ono je to i o povaze a ona je moc moc prima. Ostatně i tvé chlupaté trio je prima. Obdivuji jejich vzájemné souznění. Podařilo se ti je dobře nakombinovat.
Však jsem za to také CD neskonale vděčná! Mohli se rvát, mohli se nesnášet…., opak je pravdou: hrají si, dovádějí, Zrzínek zapadl a hraje si teď v poslední době jako kotě, Ríša s Meldou se olizují v pelíšku a láskyplně objímají, když tam navečer zapadnou…….. je to s nimi moc fajn.
A jsem ráda, že jsou 3, nenudí se a já nemám strach, že když tam nejsem, trpí. Netrpí, řádí!
Amálka je nádherná kočenka.
Co se týče stromečku, tak naši kočičáci jsou v pohodě.
Hepinka si vždy po jeho nazdobení pod něj lehá, tváříc se, že je dáreček. A to tedy ona je.
Honásek ho jen očuchá.
Nelezou po něm ani neshodí ozdoby.
Míša
Micánek také dospěl do stádia, kdy stromečku neubližoval, ale kdy to dosáhneme s Amálkou, kdo ví.
Amálka je kočka dvou tváří- nejen barevně 🙂 Zřejmě je to sluníčko i ďáblík. Ale kvůli tomu jste si ji asi pořizovali, ne? Vždyť by vás to jinak ani nebavilo 😉
Ano sluníčko i ďáblík, hlavně, když mě 10 minut před budíkem začne zakusovat nohu.
Milá Apino, nádherná Amálko, od zvýšení počtu koček z jedné na dvě, stromeček nemáme..ona Pitina s ním prováděla hrozný věci, ale až budu mít zasklenou lodžii,bude tam místo i pro stromeček 🙂
a teď při 7 kožíšcích,bude zase jen ta na garnýž připevněná girlanda s kouličkama,na kterou se nedá dosáhnout a záclony? Po vyhodnocení situace, kdy si Káča hrála na Tarzána, jsem zakoupila ty špagetové, na nich se nedá houpat 😉
Zatím nemohu zvyšovat počet koček, není logisticky dořešena doprava na chalupu bez auta (2 metra, dva vlaky + pěší doprava k prostředkům). Dvě a více koček fakt neutáhnu, ono i na Amálku abych si pomalu pořídila přívěsný vozík, jestli ještě chvíli poroste.
Apino, Amálka je náááádherná. Přeji hodně krásných společných zážitků. Myslím,že jich bude tolik,že se s námi budeš i dále o ně dělit. (cat) (h)
Jen lituji, že jsem se s kočkama nepotkala dříve. Ještě že existuje CD. Jj, tak mně napadá, když už se někdo jmenuje CD , tak kdypak má asi svátek ať ji můžem přát. (rofl) Zřejmě pořád. (chuckle)
No co, třeba na svatýho Františka by to šlo, ne? Nebo celoročně (sun) . Spíš občas zatápu, jestli distibuce nebo distributor (wasntme) .
Milá Apino, Amálka se náramně povedla. Hodně společné radosti! (inlove)
Já myslím, že CD má svátek celoročně, protože i jeho distributorská aktivita je celoroční bez chvíle oddychu. Ono ubytovat správně všechna zvířata, to dá práce.
Až zase někdy bude o čem psát, určitě se podělím, ale teď to období bude dost zajímavý – dodělat robotu v práci, napsat resty, udělat domácí pohodu na vánoce…
Amálka je úžasná kočička a to i v podobě stolní dekorace:-) Přeji jí hodně radosti z Vánoce (wasntme)
Samotnou by mě zajímalo, co na tom stole vidí, že se jí tak líbí.
Muhehe! – Milá Apinko, máte do stropu zavrtaný hák, abyste s maminkou mohly stromeček přivazovat? Máte výhradně nehořlavé svíčky a nerozbitné ozdoby? Pak se můžeš na Vánoce taky těšit; ovšemže s vědomím, že stromeček budeš dozdobovat několikrát denně. (nod) Zrovna před chvilkou jsme o tom mluvily s kolegyní a tak mám velmi živé vzpomínky v hlavě. (whew)
Bezvadný článek, hřejivý. Princezna Amálka je nádherná kočička s úžasným kožíškem. (h) A chová se jako pravá kočka: to všechno doma je její a vy jste s maminkou oddané poddané. A tak je to přece správné. 🙂
Přeju všem krásný den! (h)
Vavísku, počítám, že to bude docela dobrodružný. Pak někdy poreferuji, hák na stromek nemáme a ozdoby – no já vždy podporovala české sklářské výrobky – docela blbá kombinace. Hlavně, aby se nám děvče neřízlo.
Apino, Amálka je krasavice největší. Má krásné oči a půvabné štětičky na uších :-D.
A vánoce si spolu určitě užijete. Bobík první rok málem povalil stromeček, jak se snažil otrhat čokoládky. Když jsem čokoládové ozdoby odstranila, tak si stromek několikrát označil aby jsme si nemysleli 😀 …
Však já už se předem bojím, ale věřím, že Amálka bude nadšená
hezké úterý všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Krásná Amálka. A na Vánoce se určitě těšte (chuckle) Amálce se budou moc líbit – stromeček, ozdobičky, kapřík, mašličky a šustivé papíry (rofl) (rofl)
JO, jo bude to naše velká pomocnice ve shazování skleněných ozdob, porážení stromečku, kradení ryb z talíře, likvidaci šustivých papírků – jen škoda, že je rozcupuje na kousky a nebude je uklízet do velkých pytlů. To spíše budu muset dát pozor, aby nějaký ten pytel nevyhodila i s Amálkou uvnitř.
Milá Apino, ta tvoje kočenka je nádherná velká kočka. 😉
A jste obě princezny. Pohlaď za mne Amálku a pozdravuj prosím tě maminku královnu. No když jste ty princezny…. 🙂
Když já bych ten hrášek přes 12 matrací zaručeně necítila, to jen přes to pyžamo… a mamince královně pozdrav vyřídím. 🙂
Apino!!! Amalka je krasna – ma jakoby dve tvaricky – tmavou a svetlou. A vidim, ze si rozumite. A ta velikost mne fascinuje. Ja jsem vlastne nikdy mainskou kocku na vlastni oci nevidela, ani jsem o jejich existenci nevedela. Zato jsem v Mainu byla asi 4x. To je pro samotare a tvrde povahy; v zime pro specialne tvrde povahy.
Tyhle kočky tam v Mainu na farmách lovily potkany, někde v hloubi mají hodně odvahy a odolnosti, jenže většinou nemají zapotřebí se tak projevovat. Zkoušet to nechci, ale snad to Amálce pomůže zvládat tu naši famílii.