Původně jsem uvažoval, že v tuto dobu zmizím někde do buše, či dokonce do pouští. Počasí k této činnosti sice zrovna nakloněné není, často zde prší a občas je jako v sauně, ale furt lepší než čelit nájezdu rodinných hord do našeho domečku. Nezadařilo se a já jsem pak byl nucen čelit rodinné invazi.

Listopad je v naší famílii měsícem oslav. Protože oslavovat každou příležitost, či událost jednotlivě by se časově nezvládlo, zkondenzovali jsme tyto oslavy do jediného dne, kdy se to oslaví všecko dohromady. Slavily se narozeniny Míliny a Milošovy a pak jmeniny Martina, Míly, Blanči, Fynna a Jany. Toto slavení jmenin se našim Australankám, Kirsty a Editě, velmi líbí. Než se octly v našem rodinném kruhu tak o tomto neměly ani šajnu. Velice uvítaly další důvod něco slavit, nacpat se dobrot a vypít nějakou tu pintu alkoholických nápojů.

A tak ženské ve famílii fšecko časově zkoordinovaly, aby se mohli skoro všichni zúčastnit. Datum padlo na sobotu, 26. listopadu. Jediný kdo chyběl, byla partnerka našeho syna Petra Kirsty, která se v tento den nacházela služebně v Canbeře.

Týden před oslavou vydatně pršelo. Bylo šedivo, mlžno, deštivo a všeobecně nevlídno. Počasí vhodné tak akorát pro kačeny. Ještě v sobotu ráno vydatně lilo, aby kolem 10 hodiny dopoledne se začala od západu ukazovat modrá obloha o které jsme už ani nevěděli jak vypadá. Za půl hodiny přestalo pršet a vykouklo sluníčko. Toto v zápětí ohřálo vzduch i krajinu a my jsme se tak octli v sauně úplně zdarma.

Tato změna počasí přišla jako na objednávku. Míla hned začala připravovat posezení na zadním balkonu, kam se pohodlně vejdeme ke stolům všichni včetně drobotiny. Mladí, kteří k nám tento den jeli ze svých domovů v Sydney, vyjížděli ještě za vydatného deště, aby pak vjeli do sluncem zalité krajiny tady u nás v horách.

Z mokrého buše vystupoval opar a vzduch překypoval vlhkem. Být to v okolí Brna, tak bychom řekli, „pařijó se lesy, porostó hóby“. Tady tak akorát houby a teploučko kolem 30°C. Po jedenácté hodině se začala rodinka sjíždět. První dojela naše schovanka Blanča s Milošem a jejich synem Míšou. Než jsme se stačili přivítat, tak dojel Petr a pak asi za půl hodiny i Martin s Editou, Fynnem a Janou. Nastalo velké vítání a nejbouřlivěji vítali naši Habsburci, kteří takové sešlosti přímo milují.

Protože je třeba sdělit si veškeré noviny, tak ženské švitořily jako kanárci v kleci. To ovšem s přehledem zvládaly za chystání slavnostní tabule, jak už je u tohoto multitasking plemena zvykem. 4 chlapi, tedy Miloš, Petr, Martin a moje maličkost jsme se raději připravovali na nastávajících náročných pár hodin a kopli jsme do sebe pár náprstků vynikající špendlíkovice ze Slovácka, kterou tady máme jako památku na Milenu, jinak sestřenici mého táty, která je už pár měsíců pod kytkama. Jistě by měla radost jak nám chutnala.

Pak nastalo bužírování, jak už je mezi Slovany zvykem. Kuře pod peřinou s bramborovými saláty, lahodné zdejší víno, bílé i červené, každý podle chuti. Potom ovšem mísy různého ovoce a nakonec obligátní dorta. Pochopitelně „dietní“ jak je možno se přesvědčit na fotkách na Rajčeti. Žlučníky zúčastněných fachčily přesčas. Zažívání bylo nutno povzbudit a tak za odpoledne padlo půl tuctu flašek vína a skoro všechna špendlíkovice. Na sedm dospělých to není tak špatný průměr.

Pak nastalo rozdávání dárků, ze kterých měly největší radost ti nejmladší, jak už bývá zvykem. Ti dříve narození dostali flašky různých chutných tekutin fortified alkoholem. Spokojenost zavládla rodinou jak je možno zkontrolovat na fotkách na Rajčeti. Je jich sice jaksi více, a jsou bez popisek, ale jdou chronologicky po sobě tak, jak se události odvíjely a jak známo obrázek poví více jako tisíc slov.

Figuroval jsem jako fotoreportér, aby byly fotky for posterity. Zpočátku to šlo jako po másle, ale ke konci už jsem ani nevěděl jestli mačkám spoušť a nebo něco jiného. Můj ochablý metabolismus sice bojoval seš stačil se vším, před co jsem ho neuváženou konzumací dobrot a alkoholu postavil, ale přechodně jasně prohrával. Takže mladí odjížděli po páté hodině spokojení a já tuto rodinnou sešlost díky vydatnému mazání hlasivek přežil a tak jsem mohl podat tuto zprávu.

Další fotky najdete zde http://hillbilly.rajce.idnes.cz/2011_11_26_rodinne_oslavy_u_nas