Rok se s rokem sešel a je tu další čertovské povídání. Letos to nebude ani Čertovo sedátko na Černé hoře, ani Čertův kámen na Černém vrchu, ani Čertova komora – budou to Čertovy skály na Černostudničním hřbetu…

Černostudniční hřbet má nejen rozhlednu, ale i hodně zajímavých žulových kamenů a skal. Pokud od rozhledny půjdete po hřebenové cestě, nečekaně „vykoukne“ z lesa opravdu impozantní množství zvláštně „poskládaných“ balvanů. Porost borůvčí ukrývá i kamenná moře a hlavně řadu skulin a průrev mezi jednotlivými kameny. Bála jsem se o Betí nohy a nakonec jsem zapadla jednou nohou až nad koleno mezi dva balvany já… Noha vydržela.

Čertovy skály se skládají z několika samostatných bloků. Nejvíce nápadná je štíhlá, jen pro horolezce přístupná skála zvaná Kladívko (někdy i Kačenka či Kachňátko). Vrcholový blok není stabilní – je to další z viklanů Jizerek. Odborně řečeno se jedná o typický tor se širší bazální a extrémně úzkou vrcholovou částí z tvrdé tanvaldské žuly…

Podivně naskládané žulové balvany prý má na svědomí čertovská práce. Ale vlastně za všechno může svatý Florián. Nebo svatý Prokop??

… kdysi dávno se v Zásadě rozhodli, že si vystaví novou velkou kapli. Padly dva návrhy, kdo bude patronem kapličky – sv. Florián nebo sv. Prokop. Nakonec se přiklonili k Prokopovi. Výstavba kaple byla ale přerušena mocným lijákem, který neustále ničil základy stavby. To se zlobil svatý Florián, patron hasičů…

Sv. Prokop – ten, jež proslul zkrocením čerta, se nedal. Poslal pekelníka pro žulové kamení, aby základy kaple byly pevné a deštěm nezničitelné. Čert se snažil, nesl obrovskou hromadu kamení. Když to zjistil Florián, seslal na čerta tak mocný liják, až kameny ztěžkly a čertovi se z náručí vysmekly…

 Kde?? No nad Černostudničním hřbetem, tam kde dneska jsou Čertovy skály. Přesto obec Zásada dodnes má Kapli svatého Prokopa (říká se, že je to druhá největší barokní kaple v Čechách). Kde se vzal kámen na stavbu??

… Přišla další čertova cesta pro kamení. Už už to vypadalo, že náklad donese, když Florián rozdělal velký oheň, jeho zář probudila kohouty … Čert po zakokrhání pracovat nemůže – vstávající den ho zažene. A tak čert rozsypal kamení po úbočí hor a zmizel… Ale ze Zásady už měli k tomu kamení blízko a kapli na poctivých základech z žulových bloků dostavěli…

A Čertovy skály prý nadále přitahovaly čerty. Často sedávali na vrchlku Kladívka a házeli kameny po pocestných. Hlavně za bouřlivých nocí, když se nad horama čerti ženili…

(Náměty k textu, ale hlavně k novým a novým výletům do hor čerpám z výborné publikace Jizerské hory – díl I. s podtitulem „o mapách, kamení a vodě“.)

Xerxová

Čertovy hrady u Dvora Králové

Je to jedna z našich nejoblíbenějších vycházek. Psi si naskočí do auta a vyjdeme nahoru na kopec – na Zálesí. V osadě zatočíme vlevo do polí a jedeme až k vysílači. Tam obvykle nechám auto a jdeme po hřebeni. Ve směru naší cesty se vypíná Zvičina, kopec pro přespolní a hora pro lidi ze Dvora (odchované dětským říkadlem „Zvičina je hora a my jsme ze Dvora, hurá:)), která je logickým a důstojným zakončením hřebenu, po kterém jdeme.

Směrem k severu je svah velmi prudký, pod námi je železniční trať (Jaroměř – Stará Paka) a pokud počasí spolupracuje, tak levou část (jsem-li otočena na sever) horizontu vyplní působivé panoráma blízkých Krkonoš, v popředí s Černou horou a vykukujícím vrcholem Sněžky. Vpravo jsou vidět pro změnu Orlické hory.

Když dojdeme k lesu, tak se cesta zařízne do severního svahu hřebene a jde téměř po vrstevnici. Ve chvíli, kdy se cesta pustí prudkým kopečkem dolů, jsme na místě. Vlevo od cesty je v řídkém lese naházeno množství balvanů a podivně seskupených skal.

Psi tady vždycky zpozorní a zrychlí. Nevím, jestli je to liškami, které tu mají ideální prostor pro stavbu nor, nebo podivným duchem tohoto místa, ale jak oni ožijí, já musím být hned v pozoru. Čerťáky jsou zvláštní místo se zvláštní atmosférou. Na balvany všude možné tu jsme dost zvyklí, ale tady je to výjimečné. Když o tom uvažuju, tak bych tu nečekala ani tak čerty, jako spíš druidy – některé zdejší buky jsou velmi staré a působivě dotvářejí rámec podivným skalám.

Tady uvádím pár skutečných fakt, která se mi podařilo dohledat v časopise Krkonoše, jehož redaktor Jiří Dvořák tento článek připravil podle publikace Královéhradecko (2002), V. svazku z edice Chráněná území ČR (editoři P. Mackovčin, M. Sedláček):

Místo: Lesnatý hřbet Čertovy hrady ležící JZ od Dvora Králové nad Labem, východně od silnice Bílá Třemešná – Doubravice. Katastrální území Lipnice u Dvora Králové

Důvod ochrany: nápadný geomorfologický a krajinný prvek – skalní výchozy a balvanová moře tvořená svrchnokřídovými pískovci

Nadmořská výška: 414–439 m

Výměra: 1,89 ha

Přírodní památka geologické povahy Čertovy hrady je první z pouhých dvou maloplošných chráněných území, vyhlášených na okrese Trutnov mimo území velkoplošných CHÚ, tedy vně hranic KRNAP a CHKO Broumovsko.

Nachází se v lesním komplexu asi 4 km západojihozápadně od Dvora Králové nad Labem směrem na Dobrovice a Dehtov; nejbližšími osadami jsou Zálesí a Lipnice. Leží na asymetrickém hřbetu (nejbližší kótou je Záleský vrch) s jižním svahem mírným a severním značně strmějším, s velkými balvany a skalními výchozy. Je pokračováním hřbetu běžícího jihovýchodním směrem od výrazného vrcholu Zvičiny (671 m n. m.) a končícího až u Kuksu.

Zatímco Zvičina je ostrůvkem krystalických břidlic, hřbet Čertových hradů je tvořen pískovci s malými polohami slepenců, tedy horninami hojnými ve velké části Podkrkonoší. Na rozdíl od převládajících měkkých červenavých pískovců a jílovců permských se tu jedná o mnohem odolnější svrchnokřídové (tzv. cenomanské) kvádrové pískovce korycanského a peruckého souvrství.

Hřbet je orientovaný ve směru SZ–JV, přičemž nejčlenitější je jeho severozápadní okraj. Zde se na hřebeni nacházejí skalní bloky a věžičky (nejvyšší je 7 m vysoká), na svahu je balvanové moře, tvořené pískovcovými hranáči metrových rozměrů. Na vrcholové plošince největšího skaliska vznikly skalní mísy, sezonně naplněné srážkovou vodou.“

Pokud sem vezmete děti a mladší psy, budete mít co hlídat. Balvanů je v lese celé moře, a jsou velmi často hezky „kvádroidní“, takže rychle zjistíte, že kdejaký z nich bude rychle ozdoben vašimi potomky i vašimi psy. Místní obvykle lezou ještě na nejvyšší z „věží“, na kterou se dá buď vylézt klasicky venkem, nebo vnitřní štěrbinou – pokud jste díte nebo opravdu drobný jedinec. Nebo Kazan – ten tam byl taky 🙂

Pro naše kluky to byl odjakživa lákavý cíl. Leč nikoliv jen ve dne, jak je rozumné a logické, ale velmi rádi sem chodili na noční výlety. Úplně beze světla, pokud šli sami nebo s kamarády, s baterkou, pokud s sebou táhli děvčata. Když mi to udělali poprvé a já vůbec netušila, kde sakra v noci jsou, zuřila jsem, protože jsem měla strach. Ovšem jeden časem otupí, tak jsem poté trvala jen na tom, aby si s sebou brali psy.

Berry Čertovy hrady objevila teprve letos na jaře, ale už je tam jak doma. Lítá tam jako šipka, šplhá a skáče po balvanech a věru nepotřebuje pobízet. Kazana už občas bolí celej pes, hlavně kulhavá přední tlapa, takže většinou jen poklusává mezi balvany a hledá zajímavé stopy. Žádnou škodu tu nadělat nemohou (na rozdíl od některých lidí, kteří ryjí do hladké dubové kůry a rozhazují odpadky) a striktně mají zakázanou jedinou věc – snahu dostat se do liščích nor ukrytých pod skalními věžemi.

Je zajímavé, že přímo na Čertových hradech jen velmi málokdy vidíme vysokou zvěř. Všude kolem jsou srny, občas i jeleni, nacházím hodně míst, kde ryjí divočáci, ale zdejší „druidské sídliště“ zvěř nepřitahuje. Má to zřejmě zcela prozaický důvod – proč hledat potravu na tak těžko schůdném terénu, že. Pro nás je to výhoda. Když na jaře musím často uvazovat nebo striktně úkolovat psy, aby nerušili zvířecí matky s mláďaty, tady se mohou proběhnout skoro vždycky. Navíc je tu možné cvičit poslušnost i obratnost psů. Popravdě tady dokážu Berry občas i unavit 🙂

A jak je to tady s čerty? Naposledy jsme tady chlupatou rohatou tlupu s vidlemi potkali letos na začátku června. 😛 Z Lipnice do Dvora tudy totiž vedla pohádková cesta pro děti a rodiče a kdo jiný mohl strašit na Čerťákách, že? Hezky byl pohled na čerty, kteří na mě vyběhli s radostným bla bla bla a chřestěním řetězů a najednou se dívali do očí Berrýšce, kterou původně mezi balvany nezaregistrovali.

Ovšem naše čertička má daleko i do strašlivého vlčáka, natož čerta, takže brzy byla s čertovskou bandou jedna ruka/ tlapa a nechala dokonce i pohladit a podrbat. Aby se lekla, nebo nedej bože zaútočila, to ji jaksi zapomnělo napadnout 🙂

Kdybyste se někdo náhodou potuloval u nás v kraji, a byli třeba rychleji hotovi se zoo než byste čekali, zajděte se na Čertovy hrady podívat. Není to daleko od žádné z okolních silnic a poblíž se v krásných lesích nacházejí ještě Zátlucké rybníky, takže je kde se příjemně potoulat. (A není to žádná krkolomná túra, jaké obvykle nabízí Xerxová – ta by si to tu musela všechno oběhnout osmkrát, aby měla pocit, že se trochu prošla 😀 )

Čertovské rajče najdete tady

Dede