K nadpisu mě sice inspiroval Bedřich Smetana, ale jakákoliv podobnost z Betty MacDonaldovou je opravdu čistě náhodná.
Když jsem se před více než 20ti lety zase jednou vdala, rozhodla jsem se následovat svého muže a hospodařit s ním na farmě. Tato sestávala z obrovského sadu lemovaného rybízovýma houštinama a obytná část se skládala ze dvou stavebních buněk naaranžovaných do tvaru L. Samozřejmě na samotě, bez vody a elektřiny. Svítit petrolejkou mně ani tak nevadilo, ale na vodě jsem trvala.
O studni
Proutkař určil dvě místa. To první, daleko výhodnější se okamžitě zavrhlo, protože by se musel zbourat hnusnej shnilej chlívek, kterej měl co dělat, aby se udržel při sobě nebo na sobě a potom se stejně samostatně zřítil, a vybráno bylo místo druhé, ke kterému vedla jediná přístupová cesta přes můj záhon tulipánů.
Za den D bylo zvoleno klasické listopadové dopoledne, vyznačující se mrznoucím, souvislým deštěm, lezavou zimou a tunama bláta. Přijel kamarád Standa s bagrem a začali plundrovat zahradu. Několikrát nadzvedli buňku, několikrát málem zabili běsnícícho psa a mně a kočkám způsobili tichou hysterii. Když vyrobili osmimetrovej kráter, narazili na pramen.
Strašlivě jsem si oddychla, nevědouc, já hlupaňa, že hlavní exibice teprve začíná. Nutno bylo umístit skruže. Což bylo lze pouze za předpokladu, že do tý ledový, bahnitý vody v osmi metrech někdo vleze a bude je tam usazovat! Nejenže se ze stěn s pravidelností tikotu hodin odlupovaly pětikilový kusance jílu, ale ty metrákový skruže tam hodlali spouštět na jakýchsi směšných lankách.
Udělalo se špatně nejen mně, ale i většině přihlížejících domorodců, kteří kvůli této zábavě opustili útulný hostinec za účelem zjištění, jak jsou všichni Pražáci blbí. „Šišmarjá mladápani ať tam neleze!“ „Hele nelez tam. No tak mu něco řekněte!“ Neřekla. Ač poměrná novomanželka bylo mi jasný, co by následovalo. A to nikdo nevěděl, že můj muž se vody bojí, natož ledový po ramena.
V momentě kdy ho tam začali spouštět, jsem zavolala psa, kterej zoufale vyl, protože páníček mu mizel někam do díry, posbírala kočky a uzavřela se v kuchyni. Za těch čtyřicet minut co produkce probíhala, jsem vykouřila asi pětasedmdesát tisíc cigaret, předtím ovšem prozíravě poslavše kamaráda Míru do hospody pro rum. Cynicky jsem si pomyslela, že hodit se bude v každém případě, v tom nejhorším jako tryzna.
Zvenku se ozývaly různé skřeky a potom domorodci vnesli Bytomskýho dovnitř. Vzhledem k tomu, že ho přinášeli nohama napřed, mě docela příjemně překvapilo, že je živej. Nevnášeli ho na ramenou jenom proto, že byl úplně ztuhlej a neohebnej. Strhala jsem z něj bahnitý maskáče, přistavila ke kamnům, nalila mu do krku čtvrt litru rumu a vyběhla napojit ostatní pracující. Skoro jsem plakala úlevou a představovala si, jak zbytek dne on stráví v posteli, obklopen mou péčí, láskou a obdivem.
Když jsem se za pět minut vrátila, zavazoval si druhý kanady, vařil grog z dalšího čtvrt litru rumu a poté, oslavován kamarády (už nebyl blbej Pražák, už byl jejich Ládik) odebral se do restaurace podrobně oslavit hrdinný skutek.
Už tehdy jsem měla vědět, kudy a kam se naše manželství bude ubírat.
Abyt, tohle mi připomnělo naši „studniční“ historku. Také jsme v dobách pradávných hloubili studnu. Koupili jsme kus zahrady vedle našich, že si postavíme vlastní bydlení – nelehké zadáni za komoušů. Ale nebyla tam zavedená voda. Naši měli studnu, takže to zvládnem taky, ne? Přišel pan proutkař, ukázal kde jsou prameny. Jeden byl jednoznačně ten, na kterém už měli naši studnu. Takže další nahoře nad plánovaným domem – ideální místo. Začali jsme kopat – asi 2m písek, jíl a pak kámen. Tak sehnat sbíječku a jelo se dál. Pak už to ani sbíječkou nešlo, museli jsme střílet. A bylo Pražské jaro….. takže si dovedete představit, že tohle všechno zvládnout nebyla legrace, vše muselo být melouchem. Jirka na motorce přivezl střelmistra, ten to odpálil a my pak týden po práci ramovali. Jirka dole ve studni, já nahoře u rumpálu vytahovala šutry. Jo jednou ten kýbl na Jirku i upad – to když jeho milý tatínek mi chtěl pomoci a pak pustil kliku rumpálu… já to tak náhle sama neudržela. Naštěstí Jirka včas uskočil ke stěně. V práci si z nás dělali srandu, že se určitě prokopeme k protinožcům. Po 16 m jsme narazili na vodu – teda, ta byla !! Jirka dole studnu rozšířil na úplnou jeskyni, aby té vody bylo opravdu dost. No a pak k nám přijeli rusští bratři, my odjeli na motorce na dovolenou a z ní nás vítr zavál opravdu k těm protinožcům. I když jsme se k nim neprokopali, tak jsme u nich stejně skončili. Jo tak to bylo s naší studní…:-)))
No jo, když se nešlo prokopat, poradili jste si (inlove)
Se studnou mám taky příhodu.
Kopali jsme asi před 30 lety (tedy za soc.) u pratety na chatě v podhůří Jeseníků studnu. Přišel proutkař, označil místo a řekl tady 3,5 metru. Vyřezali jsme náletové olšinky a začali kopat v měkké hlíně prorostlé kořenama. Utěšovali jsme se, že kořeny za chvíli přejdou. Po půl metru jsme přešli do tuhého jílu a kopali jen krumpáčem. Střídali jsme se s tátou a se strýcem dole. Večer jsme byli ve dvou metrech a začala skála 🙂 Druhý den nastoupily sbíječky. Opět jsme se střídali a třetí den to kolem poledne na 3,70 metru vzdali. Šli jsme se pořádně najíst a diskutovali co teď. Mezitím vlezl do studny s krumpáčem děda a tak 20 cm nade dnem JEDNOU kopl do skalní stěny. Oběvil se pramínek 🙂 🙂 Po odseknutí kousku skály se studna začala plnit, že jsme ji nestačili odčerpávat 🙂
Strýc někde na stavbě sehnal betonové skruže. Bohužel kanalizační z mnohem silnějšího materiálu. Při pokusu zvednout je pomocí hupcuku (nevím, jak se to správně řekne, takový kladkostroj s řetězem) a skládací trojnožky se tato (trojnožka) zlomila. Co teď. Strýc na stavbě sehnal těžký autojeřáb na Tatře. Jeřábník přijel odpoledne po práci a lehce skruže uložil. Když chtěl odjet, zjistilo se, že zapadl do měkké hlíny, kola se protáčení a jeřáb nic. Podkládané trámky praskaly jako sirky a jeřáb se propadal stále hlouběji, až byl v bahně až po nápravu. Už jsme si opravdu nevěděli rady. Naštěstí teta s mojí mámou stoply u silnice linkový auotobus (takový kulatý s tím motorem vedle řidiče) i s jedním cestujícím. Řidič řek, že nám pomůže a uvázal jeřáb na lano. Obě vozidla zabraly. Jeřáb se nehnul a autobus se šmejknul po polní cestě a uvázán na laně se sunul bokem, až spadl pravými koly do potůčku vedle cesty a opřel se tou stranou s dveřmi o protisvah. I s tím cestujícím uvnitř 🙂
Neútěšnou situaci vyřešili okolo jedoucí vojáci s Tatrou s náhonem na všechny kola. pojezdili sousedovi po poli aby objeli autobus, přivázali jeřáb, vytáhli ho a odjeli, jeřáb dojel k autobusu, omotali jsme lana, autobus zvedli i s tím cestujícím z potoka a postavili na silnici.
A my měli studnu 🙂 🙂 🙂
(y) (rofl) (whew)
To je jak pohádka o kohoutkovi, jakkeli. (chuckle)
Nene, to je LEPŠÍ jak pohádka o kohoutkovi. (rofl) (rofl)) Tak to moje příhoda o tom, že naše vrtošivá studna byla na radu proutkaře prohloubena. Prý, tak metřík, metřík a půl. Máme studnu v šedé opuce, tak bylo kopání docela výživné. Ale stačilo uvolnit 3 balvany. 2 vynesli, třetí už tam zůstal a brácha při prchání na povrch měl v holínkách rybník.
Taky jedna z těch, co jsou s odstupem více let k popukání 😛 😀
OT cely tyden nam doma sel internet jen sporadicky, po vyzkouseni 3 modemu a zavedeni novych kabliku do domu a jinych upravach to uz (pry) funguje. V praci jsem byla vetsinou mimo PC. Vsem, co mam nebo chci odpovedet na nedavne mejly: ucinim tak bud dnes vecer nebo zitra. Omlouvam se.
Tak jsem si vyslechla letošní poslední přednášku školní, teď už jen napsat a spočítat a zmodelovat všechny seminárky, přihlásit se na zkoušky, naučit se na zkoušky, udělat zkoušky, odskočit si do porodnice a zapsat si diplomku.
Hele, Týno, a budeš pořizovat každý druhý školní rok mimoucha? já jen, jestli jsi Ferdovi řekla, jak dlouho hodláš studovat? (rofl) (rofl) (rofl)
Nestraš, už toto je bonus mimo plán. A vůbec, přece porodnost nemůžu zachraňovat jen já?
A navíc, Ferda prudí, že tři jsou málo. No, omlouvá ho jeho nízký věk a vysoká míra naivity
A Tyno, uz vís, jestli z vás bude dalsí pohádkove královská rodina nebo to bude chlapecek (chuckle) . A jsem moc zvedavá, jestli jste si porídili novou formicku, nebo jestli jste v rámci setrení zustali u té staré, proverené a velmi osvedcené (chuckle) (chuckle) .
A drzím palce ke zkouskám i seminárkám – ale ty to zvládnes levou zadní (clap) .
No, levou zadní… Ale Týna je skutečná borkyně. A princezny má tak nádherné, že by mohli zůstat u ověřené serie. Lobuju ve vlastním zájmu. 😉 My máme zase z jedné serie 4 kluky. (inlove)
Nevím, my si připravujem překvapení, jako ostatně vždy. Jen nám to nikdo nevěří a myslí si, že kecáme a že to víme a jen to nechceme říct
No jo, ale kdybys podlehla a plánovala i čtvrtý, co bys k tomu dělala za školu (chuckle) ?
Týno, MLP se od své matky dozvěděla, že 3 děti mají jen cikáni a ona, doufám, že jsi na tom líp (já za to ČTN vyhodil z domu).
Ale fuj. Udělal jsi dobře Honzo.
(wave) ROZVERNÍČEK. (wave)
(*) Lord si zavolá sluhu Jeana a říká mu: „Jean, chtěl bych vykonat nějaký dobrý skutek, ale nic mne nenapadá. Co byste mi poradil?“ Jean je velmi překvapen, chvíli přemýšlí a pak povídá: „No, víte, pane, teď je zima, všude sníh, zvířátka mají hlad, co kdybyste nasypal trochu zrní hladovým ptáčkům na okenní římsu vaší ložnice?“ Lord se zamyslí, rozzáří se mu oči a nadšeně povídá: „Jean, vždyť vy jste génius! To bych potom ty ptáky mohl střílet rovnou z postele!“ (*)
(coffee) Vinšuju všem přítomným klidný večer, hezké sny, pěkný víkend a sypejte ptáčkům! (coffee)
ufffff…(wasntme)
včera jsem učila a suplovala – celkem 4 bloky (tj. čtyři dvouhodinovky)
dneska jeden blok můj a tři bloky dálkařů… takže zase 8 školních hodin v kuse…
Jsem vymluvená – ale jak říká moje polovička – škoda, že to nikdy nevydrží dlouho… (chuckle) Mám dost… jdu najít nějaké lehké vínko – martinské nebo božoléééé (nod)
Xerxová, ty si zasloužíš moc dobré vínko. Ať Ti pěkně klouže hrdlem. (d)
A jakou malou ranní procházku chystáš na zítřek? (ninja) (wave)90
9O Grrrr, to tam nepatří.
páník hrozí hledáním Ruských křížů… jen nějak nevím, jestli se mi chce zapadat nad kotníky do rašeliny (chuckle)
Uvidíme zítra – předpověď nic moc… Ale někam se půjde určitě a budou to Jizerky (nod)
Beaujolais se povedlo 😛
Kdybyste hledali kříže švédský a netrvali až tak striktně na Jizerkách, podám info
podej… Když ne zítra, tak na švédské určitě taky někdy dojde…
Ty ruské kříže jsou dluh z léta. Pravda – jsou v uzavřené zóně rezervace (ale škody naděláme méně, než jiní… – míněna spousta jelenů a lovců) ale schovávají se…
Mám přehled o těch, co jsou od nás směrem na Č.Lípu, takovej okruh, některý bylo složitý najít-ono s kočárem a miminem v pytlíku, ověšená foťákama, to se blbě terénně průzkumničilo. Nejdostupnější byly v ČL muzeu-tam ovšem bez popisů a jeden dokonce úplně neznámej (ani v encyklopedii není)
(rofl) do muzea s Betou nejdu… (rofl) Exponáty by to nemusely přežít (rofl)
To by asi přežily, jen jeden je v patře, ostatní jsou venku na zahradě a na nádvoří. Nic než šutry-kříže, náhrobky, sochy a tak. A velká zahrada je snad přístupná i mimo průchod muzeem, ale jen v sezoně.
A v Č. Dubu jsou taky venku, taky bez popisu, dva kousky, volně přístupné na zahradě.
Popisy a původní umístění mám, koneckonců to bylo téma mojí bakalářky-terénní výzkum a dokumentace
Já bych řekla, že v Č. Dubu jsou zbytky smírčích křížů
No, nechceš počat, až bažiny zamrznou?
Co jsou svédské kríze – jsou z tricetileté války?
jen jiný název pro smírčí kříže
Vím, že už to nebudete číst, ale dovoluji si s Týnou nesouhlasit. Smírčí kříže nejsou totéž co švédské. Smírčí kžíže se stavěly na odčinění různých křivd, nesvárů i násilných činů, jako smír se sousedy a s Bohem. Vznikaly na okrajích pozemků – na mezích. Za doby násilného slučování pozemků se meze rozorávaly a nikdo nehleděl na nějaké památky po předcích a proto jich spousta zanikla. Moc málo se jich podařilo náhodně zachránit. Švédské kříže jsou pozůstatky ze švédských válek.
Když jsi to psala, zrovna jsem slézal z kola u místní občerstvovny. Teď už jsem doma a chystám se do peřin, protože zítra (už v 9,30!) musím pomoct chovatelům. A večer mě čeká koncert rádia Čas (nebo Rádia čas?) (chuckle)
Když o studni, tak o vodě. Když o vodě, tak o koupání. Proto tohle koupací video není až tak OT. 🙂
http://www.vidime.net/video-8014
Veve, to je krásné gorilí cachtání (h)
A díky za odpověď, obálka je na cestě.
A ted jsem si vzpomela – k té studni. Taky jsme na zahrade kopali studnu … teda spís obnovovali po bývalém majiteli. Jenda si na tuto práci pozval rodinu – otce svarného a bráchu a pak mi následující dení popsal:
„Kdyz jsme to vybrali po sestý rynk (skruz – cce hloubka 4-5metru)), zacala nastupovat voda. Ve studni byl Milan, nabíral ten sajrajt s vodou, deda to vytahoval ven v kýblu a já to vylíval. Prázdný kýbl posílal (deda – teda otec bratru) do studny tak, ze ho nakopl a ten tam spadl – byl uvázaný na spagáte. Jenze ten spagát byl delsí nez studna, tudíz vecinou pristál bráchovi na hlave. Ten ze studny rval, at dáváme pozor – kdyz jsem tatuldu upozornil, ze by mohl být zcásti bezdetek, mávl rukou a odvetil „Sak má helmu!“ …“ Mám svého tchána moc ráda (rofl)
(rofl) (rofl) (rofl)
A já mám zas ráda Tebe. 🙂 (h) (y)
YGo, tvůj tchán je rázný muž, když se práce muší udělat, tak holt ani své potomky nerozmazluje a ohledy nebere 🙂
A prosím tě, on ti někdo otrávil venkovní kočičky (psáno dole)??? A dodatečně díky moc za všechny komentáři u mých „plážových“ fotek.
Milá Maricko,
to je práve ta legrace, tchán vubec není rázný muz, ale naprostý stoik – je z jedné ctvrtiny chorvat, a má neco z jejich povahy. Uznává „manana“ a „to osud“ a hlavne, nikdy „nema problema“.
Ano – ty kocicky, které jsem pres dva roky krmila, mi „nekdo“ na jare otrávil (no vlastne Cárlíka uz v zime) a pritom jsem kolem vykrikovala, ze do konce roku si je odvezu – s Odetkou jsem uz byla domluvená na kastraci (teda ne s Odetkou, ta to nevedela, ale s vetem). Tedík i Odetka byli zlatí a strasne milí a doted mne to bolí, ze jsem je nedokázala ochránit. Já se snazila, ale … nechci o tom mluvit, je to moc smutné.
Milá Abyt, vnesla jsi nám sem úsměv v denšním pošmourném dnu, který je trochu depresivní i když je pátek. Díky Tobě. Těším se na další vypravování a příhody. (clap)
„Skoro jsem plakala úlevou a představovala si, jak zbytek dne on stráví v posteli, obklopen mou péčí, láskou a obdivem.“
Tak o tomto je přesně manželství.No, jó, nechť mají ten pocit. (chuckle)
To já mám doma trochu brouka Pytlíka v kombinací s večerníčkem A je to. Naštěstí jsem to zatím přežila. (chuckle) Ale zase je hodnej. (angel)
P.S. Jasně , že trochu kecám. (wave)
(clap) Krásné počteníčko,přímo ze života. (clap)
😡 Abyt, je nutné pokračovat, už se těšíme. 😡
„V momentě kdy ho tam začali spouštět, jsem zavolala psa, kterej zoufale vyl, protože páníček mu mizel někam do díry, posbírala kočky a uzavřela se v kuchyni. “
Abyt, tvé povídání je dokonalé, krásně napsané a jak už monozí napsali, s velkým nadhledem – díky!!!! (h) (h) (h) (h) (h)
HÁÁÁÁÁSKÝÝÝÝ!!! Abyt zase nezklamala!!!! Díkuju za úsměvný počtení. a přeju krásnej adventní víkendík.
Aktuální zpráva ze svatby s (hug)
Moja byla dnes po poledni spojena se skupinou! Chelewa ji napadala. Ale ani jedna ze samic nepoužila zuby, došlo jen na pár bouchnutí. Útoky byly většinou jen naznačené. Niky nezklamal, Moju bránil důsledně. Moja byla opatrná, ale sebejistá – mezi šarvátkami klidně hledala potravu. Po 20 minutách byl v pavilonu klid. Nyní gorily odpočívají každá v jiném koutě, Moja se stále prochází po pavilonu a sbírá dobroty. Nejeví žádné známky stresu. Všichni ošetřovatelé, včetně našeho Martina Vojáčka, jsou nadšení!
Já jsem taky nadšená, říkala jsem si v duchu, jak to musí být pro toho tvora děsný. Nic neví, nic netuší, spokojeně si žije a pak najednou z ničehož nic ho vytrhnou z jeho rodiny, prostředí a bez možnosti to vysvětlit ho vprsknou do cizího a možná nepřátelskýho prostředí……….. vím, že to jinak nemohlo být,ale vždycky si říkám, jak to na ty zvířata musí působit. No tak hlavně ať se jí tam daří, Pražandě v cizině 🙂
Tohle všechno děláme šťeňatům, koťatům a a dalším zvířatům, které si bereme jako společníky. Také musí opustit původní smečku, kde e narodili, a naučit se žít v nové. Také je to pro ně stresující. Teď jsem to viděla i u naší Amálky.
Uznávám ale, že gorila je přece jen něco jiného. To už je takový skoročlověk s vysoce rozvinutou inteligencí a sociálním chováním. Ovšem odborníci říkají, že okolo sedmého roku i v přírodě gorily běžně opouštějí původní tlupu a jdou do jiné. Akorát se to asi děje přirozenějším způsobem než tady, kde se gorilka musela uspat a šoupnout do bedny. Podle toho, co všichni tvrdí, Moja na stýskání zatím nemá čas. Spíše truchlí její rodina v Praze. Přeji Moje, aby si brzy zvykla, aby s Nickym měla krásné gorilátko a aby i její původní pražská rodina už byla v pohodě. Ríša by mohl časem zapracovat na nové gorilí holčičce.
OT : Po dlouhé době jsem nahlédla na Hadopasi a v „profilu“ jsem zjistila že je tam neplatná moje e-mail adresa. Zkoušela jsem ji opravit ale stále se vrací zpět ta neplatná. Jak ji mám definitivně změnit? Může mi někdo poradit? :O (think)
Kočko, když tu adresu přepíšeš, musíš ještě úplně dole kliknout na Odeslat (nod)
a já ti pak znovu aktivuju účet, neb po takové změne je jako bezpečnostní opatření deaktivován – když o tom teď vím pohlůídám si to (y)
Děkuji Bedo, ale to já právě udělala. Přepsala a dole klikla ale ta neplatná adresa se tam vrátila. Ale ke změně asi dojde až při aktivisaci. Vyčkám a uvidím co se stane.
Teď jdu koupit prací prostředek neb jej mají asi o třetinu levnější. Snad nebude vyprodáno.
A abych dál švejkovala tak můj manžel coby malé dítko hopsal v posteli a vykřikoval : „Pra-cí prá-šek Tři mu-ži vy-pe-re za vás.“ (ninja) A to vydržel snad celé odpoledne jak mi bylo jím vyprávěno. Chudák jeho matka. (wasntme)
Pak jako školní dítko dostal za úkol napsat nějaké pořekadlo. Dlouho bojoval a pak krasopisně napsal : Pijte pivo s bobkem, sviťte Palabou!
A do třetice všeho dobrého. Byla hodina zpěvu. Věc byla ta že chlapec nevěděl co zpívá …hore po dědině, nejednej maměnce céééru obudíme… nevěděl co je obudíme. A tak dodal jiné slovo, které někde slyšel…nejednej maměnce céééru oplodníme… (chuckle) Jestli to pan učitel slyšel a Jindříšek z toho měl opletačky historie nepraví.
A venku je dnes hnusně i když sluníčko svítilo. Každou chvíli tu poslední dny prší. Nějak ten slunce svit tentokrát náladu nezvihl.
…se tu mějte, pápá. (wave) 🙂
Dcéru oplodníme… (rofl) (rofl) (rofl)
Božííííí!!! A pak se div, že rád čtu zrovna Tvé povídání!
Milá Abyt,
já málem spadl ze židle. (rofl) Píšeš nádherně a vůbec. Díky za zkrásnění pošmourného pátku! (h)
Tedy už když jsem si přečetla „Když jsem se zase jednou vdala…“, došlo mi, že se mám na co těšit (rofl) Životaběh se dá popisovat různě i hrůzně, ale díky nadhledu, navíc trefně spisovatelsky pojednanému, se člověk může aspoň zasmát. Milá Abyt, moc děkuji (nod)
Milé Zvířetnictvo, jsem moc ráda, že vás mé vzpomínání pobavilo.
Ano, život s ním byl velmi, velmi nestandartní, nadstandartní? 😉 , a skončil tak, že umřel. Už je to ale ňákou dobu, a tak lze na to období i na jeho potrhlosti vzpomínat s úsměvem.
Děkuju za vaše milé a účastné 🙂 komentáře a jestli vás nebudu nudit, ráda budu vzpomínat dál.
Jen vzpomínej, když to člověk vidí z pohledu pár let zapomene na to špatné a vidí jen to dobré.
Také jsem kdysi slyšel o jednom přírodním bláznovi, ale pohlaví ženského. Kdysi zastavila, někde uprostřed Moravy u koupaliště zájezdový autobus, protože usoudila, že by nebylo špatné se vykoupat. Absenci plavek vyřešila tak, že se zbavila, ještě v plně obsazeném autobusu, veškerého oděvu, vyběhla ven a přes silnici, chodník a pláž vlétla do vody. Po několika minutách se stejným způsobem vrátila zpět a řekla řidičovi: Franto sežeň mi nějakou osušku a můžeme jet dál! (rofl)
no joooo, to teď jedna, naštěstí nedostatečně šílená, prohlásila, že jediné co má ve správném stylu na steampunkovou vánoční milongu jsou náušnice, takže si vezme jenom ty … to by byl konec tanga v Čechách! Ti pánové co by je nesklátil infarkt, by se vzájemně vyvraždili … 😉
Jendo – to, jestli je ci není dostatecne sílena poreferujes az po té milonze, protoze aby vás neprekvapila! (chuckle) (chuckle)
Projistotu jsem jí podaroval triko se steampunkovou vílou … kdyby nic jiného nevymyslela. Já bych jinak pravděpodobně referovat nemohl, anžto by mě odvezli na ARO … nebo do cely.
Já chcí fotodokumentacííí bez trika!!! (rofl) (rofl) (rofl)
jinak (punch)
Tě mignu!
Milá Abyt, tak jsem si dneska po ráno s chutí znovu přečetla tvé povídání. Včera jsem ho „za tepla“ přeposlala bratranci. On mi totiž shodou okolností psal, že jede za synem, který hodlá opravovat studnu a pozval si tatínka, aby ho přišel ohlídat, aby do ní nespadl.
Jinak si pamatuji, že jsi se loni u svého „dušičkového – tajemného“ povídání zmiňovala o tom, že jsi dvakrát vdova. Tak jsem pochopila, že tohle je pro tebe i tak trochu bolesně úsměvné láskyplné vzpomínání. Je mi tě proto líto, ale – nemohu si pomoci, chechtala jsem se znovu.
Abyt, tvoje skvostné vyprávění je netrpělivě očekávané. Díky jsi (*)
Nádherné povídání s nadhledem. On po 20 letech se ten nadhled už dá, ale v dannou chvíli by člověk dotyčného nejspíš zabil, když už se pánovi nepodařilo se nechat zavalit nebo aspoň zmrznout.
Já sice razím názor, že je lepší si vzít, řekněme, akcentovanou osobnost (přelož: cvoka), protože s normálními není žádná legrace. Ale vocamcaď pocamcaď, aneb všeho moc škodí.Přece jen člověk nechce být ani vdova, ani vrah. No, tobě se povedlo nebýt ani jedno. A někdy kdo uteče, vyhraje.
Jen lituji, že má Dede jen jedno pokračování. Nenašlo by se historek víc?
Inu, život tropí hlouposti. Ale… Bahno z maskáčů se vypralo, aktéři časem vystřízlivěli a studna (snad) funguje, takže zbyla jen ta legrační vzpomínka a blahý pocit nezávislosti na ,,veřejném“ (čti: zoufale předraženém) zdroji. My jsme na chatě také vrtali studnu (30 m v žule) a to v době, kdy se v obci budoval obecní vodovod a všichni radostně platili po 16.000 Kč za to, že jim obec ráčila k hlavnímu řadu přišroubovat šoupě, na což, podle platných zákonů, neměla absolutně nárok! Já jsem p. starostu poslal kamsi (doslova), s tím, že jsou banda zlodějů a vyřídil si na stavebním úřadě v Říčanech povolení na vrtanou studnu, takže dnes mám k dispozici každou sekundu 0,3 litru kojenecké vody, přičemž vyčerpání 1 kubíku domácí vodárnou mne vyjde na max. 2 Kč za elektřinu. Sousedi platí za kubík 65 Kč a v létě nesmí zalévat, protože kapacita obecních zdrojů je kolem 30% špičkové spotřeby! Jo a ta studna mne vyšla na stejné peníze, jako ,,obecní přípojka“! 😛
Krakonoši,máte velké štěstí, že máte vlastní vodu, ne každému se povede vodu najít a tak poté musí využít vodárenský či obecní zdroj. Těch 16 tis. jistě nebylo jen za šoupák ale spíše přípojku ,také tam musí být, měřidlo a šachtu. Přípojka je pak celoživotním majetkem vlastníka nemovitosti. Myslím , že za těch 16 to měli v normě. Horší je, že některá města a obce prodali vodovody zahraničním subjektů a pak se ceně za vodu nestačí divit,lépe udělala města a obce , která si akcie ponechala a pak je na zastupitelstvu a jejich zástupci ve správní radě, jak se cena nastaví.
Nedovedu si představit, že by každý občan, majitel nemovitosti byl tak úžasně chytrý jako Vy sám a pořídil si studnu, třeba v Praze u výškového paneláku. Levnou vodu Vám přeji.
Musím to po sobě číst !!!!! omluva za chyby (headbang)
Omyl. Zákon praví jasně: Všechno, co je na veřejném pozemku je majetek provozovatele a zřízeníveřejné části jakékoli přípojky, tedy šoupě, odbočka z kabelu (u elektřiny) zřizuje provozovatel na své vlastní náklady! Takže jakékoli ,,příspěvky na infrastrukturu“ a podobné nápady přičinlivých obecních funkcionářů jsou protiprávní a každý má právo toto vyděračství odmítnout! Měřicí objekt má být na hranici soukromého pozemku s tím, že tzv. kapličku, nebo vodoměrnou šachtu vybuduje na své náklady odběratel, provzovatel pak do kapličky (šachty) osadí své měřicí zařízení a vše, co je za měřidlem už je výhradně v režii odběratele. A pokud jde o studny: Najít v ČR místo, kde podzemní voda není, je unikum, my jsme na skále, ale voda je k nalezení (do 30 m hloubky) na celém území obce všude. Jenže spousta, zejména městských lidí má v sobě zabudovanou ,,genetickou informaci“ že studna a vodovod jsou dvě zcela neslučitelné věci, Naši sousedi studnu mají, ale než by si pořídili Darling, raději si nechali přivést ,,obecní“ vodu a protože neznají zákony, zaplatili těch 16.000Kč příspěvku na infrastrukturu a dalších 12.000 firmě, která vykopala díru v silnici a osadila šoupě s tím, že jim k němu přidělala kus poly trubky přesně k plotu + 0,5 m, vše zahrabala a odjela. Takže soused si musel vykopat sám a za vlastní 1,5 m jámu pro vodoměrnou šachtu, tu vyzdít, vykopat rigol až do objektu (25 m) položit potrubí a teprve pak mu za další 4.000 Kč osadili vodoměr. Takže mne ta studna vyšla skoro levněji a místo 68 platím za kubík kvalitní vody jen necelé 2 Kč.
A od Nového roku budou mít vodné a stočné o 10% vyšší (rofl) Dobře jim tak!
OT: zacali ste uz prikrmovat vtaciky?
Já už ano. (nod) Což mi připomíná, že mi došla slunečnice. Díky. (f)
Jo, bohužel! Naše pitomá sousedka krmí holuby celoročně, sype jim zbytky knedlíků, housek a vůbec ze stolu, v zimě vždycky přitvrdí. Sype to do trávy pod okna domu, občas tam zaběhne nějaký pes, takže nejen hov… od holubů, ale ještě psí, která se nikdo nenamáhá uklidit. Posr…. balkon, který mi družstvo nedovolí zasíťovat, protože nikdo jiný to nechce a nebylo by to hezké, týden jsem na dovče a balkon je obsazen, nestíhám to vyhazovat, babu bych ubezdušila okamžitě. Mám krmítko pro malé ptáčky, věčně je obsazené, i když se tam ta holubí verbež nevejde, stejně se tam cpe a mrňousci nemají nárok! Jak já babu nesnáším!
Andreo – druzstvo ti nedovolí zasítovat balkon? Já mám dojem, ze zrovna na zasítování není treba zádat o povolení – není to pevná stavba a nenarusuje statiku domu.
Jinak o zlovolných krmicích „ubohých zvírátek“ vím své – z kuchynského okna mrsknou ven to, co jim zbylo od obeda – knedlík málem i s rajskou, hovezí zebra nebo prebas i krupicu a vykládají, jak mají mekké srdce a ze je jim líto toulavých pejsko (kterí se, zaplatpambu, u nás nevyskytují) a kocicek – ale aby jim koupili konzervu a dala na tácek na místo, které není frekventované, to jim rozum nebere … takové plýtvání!!!
A to nemluvím o tech, kterí takové dobroty jeste prilepsí modrým práskem :@ :@ – tak jsem prisla o své venkovní kocicky. Jeste ted mám chut nekomu dát do drzky (punch)
No, zase konečně někdo, kdo má rozum a odsuzuje tohle krmení holubů a další havěti! Jsem fakt naštvaná, bábě bych ty holuby nejraději nastěhovala do obýváku, aby si užila. Ona totiž balkon nemá! Kočičky tedy krmím také, je jich tu pár, co evidentně nikomu nepatří. Ale dostávají konzervu z Normy na starý pekáček, který denně myju a taky jim dávám vodu. Ostatní jim, přesně jak to popisuješ, házejí zbytky rovnou z okna! Hnus!
Jenže platí: příbuzné a sousedy si nevybereš. Takže to, co máme v domě, to je fakt na odstřel tak z 90%. Odsouhlasili, že by zasíťovaný balkon byl jen jeden, protože ostatní o to nestojí a tudíž by hyzdil! Zákon nezákon! Nejlepší by bylo se odstěhovat, ale byt mám zařízený na míru, nechce se mi to opouštět, je to taková moje oáza.
Ještě nééé,ještě zobou zůstatky na keřích, moc by zlenivěli. (bat)
Když u nás na sídlišti je víc domů než keřů. 🙁
Milá Abyt, potřebovala bych tvůj nadhled nad událostmi mého života. Velice jsem se tvým pádným vyprávěním pobavila a potěšila tím jak tvůj příběh voní krásně člověčinou, což už tu někdo přede mnou také konstatoval.
Tady jsme dva a půl roku bydleli ve Smalandu (stále patří nad první „a“ kroužek) téměř na samotě, náš jediný soused bydlel kilometr daleko. Místo kde domek stál dostal název Röningeryd. Domek měl studnu, ale pro čtyři osoby naprosto nedostačující, vody v ní bylo málo a nestačilo že nám soused vozil konve na mléko naplněné vodou. A tak se studna musela prohloubit, což ovšem zařídil vlastník domu. Můj manžel ani nikdo jiný se nemusel angažovat, všechno bylo uděláno odborníky. Zůstal tam potom kopeček hlíny který se stal stanovištěm našeho od vlastníka domu zakoupeného psa, collie Bači. Uprostřed lesů bývala často mlha a já vám stále vidím Bačíka, v té mlze téměř neviditelného, jak tam leží na té vyvýšenině a hlídá. Byl to pes mohutný (vážil 35 kg), statečný i vstřícný. Když šel na procházku s babičkou tak se automaticky přizpůsobil a šel pomalu po jejím boku. I ten obraz je pro mne velice živý. Chudák se musel dvakrát za život stěhovat, nejdříve ke Stockholmu a pak sem do Göteborgu. To mu bylo pět let a dostal tady výprask od agresivního psa. To ho ovšem zlomilo a už nikdy nebyl jako býval smalandských lesů pán silný a sebejistý.
Já tu s hrůzou konstatuji že jsem jako dobrý voják Švejk. Ne že by to byla velká legrace o mně číst, ale že mám v záloze vždycky nějaký příběh nebo vzpomínku se kterými se vytasím ať se to hodí nebo ne. No úplně jako Švejk. Obávám se že to budete muset tolerovat, já už se asi nezměním. (wasntme) (blush) 😉 🙂
No problem. Stačí nastudovat a pilně využívat tuto mantru: Dokud nejde o život, (ale doopravdy!), jde o h…o! Další doporučené: Každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán, – Rozčilovat se, znamená ničit si zdraví kvůli blbosti okolí, – Člověk je smrtelný, blbost je věčná, – Pokud se něco může podělat, tak se to podělá a vždy v nejméně vhodnou dobu, – Život je pes a my jsme jeho patníci… Kdo chce, může přidat.
Já je čtu ráda (inlove)
Tvé povídání je náhodou vždycky milé, já to čtu moc rád! (h)
Velká kočko (inlove) , už jsem psala, že mám Tvé vzpomínání moc ráda! 🙂 (h) Jen pěkně „švejkuj“ dál! (y)
Milá Abyt, jasně že to připomíná Bety MacDonald, ten náhled na život je totiž vpodstatě stejnej.
Díky, je skvělý se ráno takhle zasmát. Moc se těším na pokračování!
Milá Abyt, oceňuju všechny tvoje texty, ale tahle série bude zlatý hřeb (inlove) Smála jsem se jako blázen a zároveň mi bylo moc hezky. Kromě jiných perel mě nadchlo také toto konstatování (chuckle)
…a poté, oslavován kamarády (už nebyl blbej Pražák, už byl jejich Ládik) odebral se do restaurace… (rofl)
Tímto prozrazuju, že mám v zásobě ještě jeden díl a nastoupený trend trvá! (sun) (f)
,,Blbej Pražák“ je z principu každý, kdo se octne poprvé na vesnici. Rozdíl mezi jednotlivci je jen v tom, jak a jakým způsobem si dokáže vybudovat renomé. Já jsem začal jezdit na chatu ke své, tehdy ještě přítelkyni v 85. roce a téhle pohoršující nálepky jsem se zbavil velmi brzy, můj soused, který jezdí o dvě chaty dál mnohem déle je za ,,blbého Pražáka“ dodnes.
Hihi, to mi připomíná: poprvé – před cca 35 lety, jsem vzala dnešního MLP na chalupu s tím, že jsem mu říkala, že tam sice nikoho nebude znát, ale že se brzy seznámí a určitě tam mezi nás dobře zapadne……….
Vešli jsme večer do hospody a kromě naší party chalupářské tam seděla skupina lidí u velkého stolu.
A jako jeden muž řvali: „Jééééé, čaaaauuu, Pepooooooooooo, co tu děláš vole??????“
Parta kluků, se kterými hrál fotbal kdysi za študentských let.
To si jeden nevymyslí, tohle údolí hned tak nikdo nezná!
Když jsem se dal se svou lepší polovičkou dohromady, objeli jsme spolu několik mých působišť (Dělal jsem po celé ČR od Chebu po Čiernou). přijeli jsme, pokecali, zase odjeli a když jsem pak s kamarády mluvil, vždy se ozvalo: Ty hajzlíku, kde jsi sehnal takovou super ženskou?. Když jsem přijel na sraz bývalých spolužáků koncem října do Brna, (skončili jsme v r. 1966), Nepoznal jsem prakticky nikoho, ale každou chvíli jsem slyšel: hele, ty jsi dělal u nás ve (Bratislava, Kůty Jablonica, Trnava, Nové Zámky, Zvolen, Žilina, Košice a t.d.)
Joj, Abyt, víc takových životabudičů! S nestandardními jedinci se žije blbě (mám jednoho doma a z některých jeho akcí mě dodnes jímá hrůza a zoufalství), ale všem okolo a hlavně i nám to s odstupem času nepřijde až tak děsný. Vzpomínám na dobu, kdy můj drahý provozoval kaskadérské hrátky s auty, přijel v neděli odpoledne domů na grilovačku na dvoře a s podivným úsměvem řekl, že z jednoho auta spadl,když přeskakoval za jízdy na jiný, praštil hlavou o šutr, asi má otřes mozku, ale to bude dobrý… dal si několik piv, víno a k doktorovi jsme ho nedostala. Žije (chuckle)
Děkuji Abyt za krásné ráno. Někde dola jsem si přečetla v diskuzi, že manželství zřejmě odešlo do kytek. Mám z Tvého povídání pocit že ať skončilo jakkoli, byl ten protějšek milovaný. A to bohužel vím o čem mluvím, protože ono je pana Bimba dost a i když není až tak fyzicky aktivní, o to více dokáže vymýšlet a honit ostatní. Navíc má zřejmě pocit, že musí obsáhnout vše, takže potřebuje stále větší počet vykonávatelů, zatímco rodina se spíše zmenšuje a přírůstky jsou zatím ještě nepoužitelné. Neboli děti prchají od aktivit otce a vnučky jsou ještě malé. Ale dědečkovy nápady je nadchýňají, takže uvidíme…
Drahá Abyt (inlove) , Tvé vyprávění je vtipné, veselé, hladivé a tak mocně voní člověčinou (h) , že mi projasnilo nejen dnešní ráno, ale i celou dobu do dílu dalšího – že bude brzo? 🙂 Nutně potřebuju pravidelně omývat živou vodou. (nod)
Přeju všem krásný den. (h)
hezký pátek všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Milá Abyt, myslím, že bys svůj život měla popsat podrobněji… Protože ty kousíčky (ať už Sázavské, kočičí, rodinné i z různých působišť…) jsou prostě úúúúžasnéééé (chuckle) A při vší srandě z nich vždycky kouká spousta lásky (inlove)
A myslím, že by to byl hodně rozsáhlý román – ne (shake) nebyla by to vždy sranda (h) , ale láska by v tom zůstala všude (nod)
Xerxová, tys to tak hezky napsala, že se musím přilípnout.
Přesně jak píše panprésorka, milá Abyt! (inlove)
víš – už je to dávno – ale Abyt byl jediný Zvířetník, kterého jsem si cíleně vygooglila. Prostě jsem věděla, že je to neobyčejná bytost. A ani jsem pak nebyla překvapená, když jsem zjistila, že fakt je (nod)
A čtu ji moc ráda – a největší radost mi udělala, když na jaře dorazila pražit (wave)
Teda Xerxová, já vůbec nevím, co mám říct, to mi nedělej tohlecto, úplně tady se mi ňák mží před očima, že by na ten počítač pršelo? Děkuju.
Abyt,Abyt-vrátila som sa z adresy,tak sa smejem,že dvaja zachranari stoja na chodbe a ukazujú smerom na mňa.že,čo ako,či mi zima neudrela na mozok.Fantastické!Budem mať dobrú náladu a to idem umývať okna.A kúpim si rum na grog./Inak teším sa na ďalšie diely On musel byť výborný chlap,už z prvého dielu sa zdá,že znesie označenie neštandartný(
Verenko, nevím, kde se to pohybuji, ale v mém životě se vyskytují POUZE „neštandartný“ chlapi. Včetně těch pokrevně spřízněných 😉
OT: Výzva pro nick Jitča – prosím, ozvi se mi přes hadopasi nebo přímo na mail ohledně zaslání vydraženého předmětu.
Taky mám ve vyúčtování účtu na Hadech otázku na neznámé jméno (Inusanko, trochu si myslím, jestli to nejsi ty?)
(think) (think) (think) (think) (think) (think)
Hlásím se, jsem to já, máš to napsané úplně všude. Ale na svoji omluvu podotýkám, že jsem opravdu napsala zprávu příjemci a ta blbá banka to nedodala. Protiž příště nevím co udělám, aby banka dala vědět. Halt nebudu auknit a budu hanonymní
Inko, díky, tím se netrap. Když budeš mít náladu, tak si v bance stěžuj (už jsem zažila, že pokud to pořizují ručně, tak se na „nepovinné“ údaje to…zapomněli).
Ale jak vidíš, není velkej problém to dohledat 🙂
Já to sice každému radím, ale kvůli prkotinám si nestěžuji. Pokud to lze zvládnout jinak, tak to nechám plavat.
Milá abyt – nad ránem jsi mi mimorádne zvedla náladu. Ani nevís, jak miluju tvá úderná povídání – a dnesní o zivote je mimorádné (tesím se na dalsí akty).
Predpokládám, ze casem manzelství odeslo do kytek, ne-li prímo do kopru (o anatomických cástech lidského tela nemluve), ale – ac je to k tobe nespravedlivé – nás opravdu potesilo (chuckle) . Ani nevís, jak obycejné zenské delá dobre, ze nejen ona si nekdy pripadá, jako by zila ve zvrhlé opere – nekdy jako hrdinská sopranistka, ale casteji jako ta poslední ve sboru (rofl) .
…“Vzhledem k tomu, že ho přinášeli nohama napřed, mě docela příjemně překvapilo, že je živej“…
Tak až k téhle větě jsem se milá Abyt jen smála, při jejím přečtení jsem ale opravdu vyprskla smíchy a chechtala se pak až do konce. 😀 😀 😀 Ó, jak já mám ráda věty, které mě dokáži nejen rozesmát, ale přímo rozchechtat – takový ten zdravý, stres uvolňující a osvěžující smích. Je vás tady několik,které tohle dokážete levou zadní a protože já takhle psát neumím (s takovým darem se jeden musí narodit), tak si to užívám u jiných a vychutnávám si každou větičku. A jsem celá natěšená na slibné pokračování. Diky Abyt.
hádej kam? do studny přece!!!myslím ale, že TOHLE by mohl zhudebnit tak leda F.R. Čech, a to by mělo sílu! nostalgici jako Bedřich Smetana, Vilém Blodek a Antonín Dvořák by před takto hutným tématem asi zbaběle prchli 🙂 ty ale, milá abyt, nikdy nezklameš, monitor v tuto časnou hodinu jen stěží odolal poprskání černým čajem – a to na mě výjimečně nehřaduje Snížek, měl by pocákaný kožich taky 😀 pozdravuj slečnu Scarlett a pana-paní Aneška roztodivného 😀
Mila Abyt, ja jsem se tak strasne smala, kdyz jsem to cetla. Asi proto, ze to umis skvele podat, ale tez i proto, ze i ja bych mohla povidat o prednostovych pokusech vylepsit bydleni. No, uplne na zacatku se mu to i darilo, ale pak presel k jinym zajmum… Popremyslim, kterou z mnoha s odstupem casu zabavnych historek bych mohla sdilet. A mam takovy pocit, ze jestli je predehra, tak hlavni akt bude stat zato. (h)
S odstupem času zábavná historka – ano, to je ten klíč! Nevím, jistě jsou i věci, kterým se člověk směje už v přímém přenosu, ale řekla bych, že ty, který zpočátku vypadaj na zabití jednoho či více aktérů, jsou (po čase) nejlepší (chuckle)
Jednoznačně! 😀
Za povšimnutí rovněž stojí fakt, že tyto situaci se obvykle nedají vymyslet. Kam se hrabe ubohá lidská fantazie na režii Velkého Ironika (whew) .