ČLOVĚČINY: Jak se staví výstava

Je čas předvánoční a začínají se dít… ne snad přímo zázraky, to určitě ne. Ale věci se prostě před Vánocemi dějí jinak, než během zbytku roku. Může se tudíž přihodit, že plachý primitivní ssavec, komunikující tak akorát se svými psy, maximálně s ozvěnou, vyhledávající lesní tišiny, restaurace IV. cenové skupiny a mající kamarády, jimž by ruku nepodal ani vulgární materialista, se náhle ocitne na zámku ve společnosti lidí, u nichž by se s chutí zastavil na kafe a štrůdl Thomas Aquinatus, či Anselm z Canterbury.

 

Ono by to nebylo nic k divení. Výše řečený zámek má ve svém sklepení vinárnu a ptakopysk kdysi dávno, za časů kdy se v podkrušnohorské pánvi začaly tvořit první sloje hnědého uhlí, při odchodu z této provozovny čistě omylem přepadl přes řetěz do výklenku, kde se setkal s turnajovou plátovou zbrojí, zapůjčenou z depozitu laskavým kastelánem ke zkulturnění prostředí II. cenové skupiny. Je tedy pravdě podobno, že uražený duch rytíře, jemuž dotyčná zbroj patřila, snoval krutou pomstu vandalovi, jež svým korpusem způsobil rozpad zbroje na prvočinitele, mírnou devastaci levé rukavice a následný úklid zbroje do depozitu.

Tak se stalo, že se užaslý ptakopysk náhle ocitl uprostřed čilého ruchu v zámecké síni, kde právě skončila výstava obrazů a za několik dní měla být zahájena výstava čistě vánoční – výstava skleněných betlémů. A měl neodbytný pocit, že odkudsi, snad z půdy, snad z depozitáře, slyší potměšilé pochechtávání podbarvené kovovým chřestěním.

Z výše zmíněného a samozřejmě také z nadpisu je již laskavému čtenáři jasno, že tento fejeton není o tvůrčích mukách, o cestách za sběrateli, o složitých vyjednáváních, dumání nad nákresy s tužkou v ruce a dalších radostech a strastech kurátorů výstavy. Ne, nic takového. Toto je vyprávění prostého stavěče, přinašeče a odnašeče.

Když se jako nepoučený laik ocitnete v sále, kde právě skončila jedna výstava a za několik dní se má otevírat výstava druhá, propadnete zákonitě depresi. Neboť autor obrazů z končící výstavy pečlivě balí svá díla a proplétá se mezi pracovníky muzea, kteří už začínají instalovat dekorativní prvky na, pro právě přišedšího laika, naprosto nepochopitelná místa. Muzejníci se chovají humánně a snaží se nepoškodit ani uklízená díla, ani uklízejícího umělce.

Mezi tím činorodým kvasem pobíhá ptakopysk, tu přináší desky, tu přidržuje na stěně výzdobu a posouvá jí sem a tam, než je odborník spokojen. A hle, najednou mezi tím pobíháním začíná vnímat jakési náznaky řádu, zjišťuje, že proklínání technických vymyšleností je spíše šamanským rituálem, neboť součástka, není-li prokleta do sedmého kolene, nezapadne na své místo a konstrukce pohromadě držet nebude.

Okamžik, kdy je poslední upevňovací prvek z minulé výstavy odklizen a kdy zmizí poslední popiska již odneseného exponátu, je určitým zlomem. Na place již nejsou rušivé hromady věcí, k budoucí expozici nepříslušných. V tuto chvíli se totiž projeví něco, co doposud bylo skryto za malichernostmi. To něco je představivost. V sále, kde se o stěnu opírají skleněné tabule, na zemi leží rozebrané kostry rámů, a kde osaměle postávají bíle natřené hranoly, tedy v prostoru nadmíru roztříštěném a nehomogenním, si náhle doposud chaoticky rozhozený ptakopysk začíná představovat umístění exponátů.

Kurátoři mají samozřejmě připravený plán, kde jsou zakresleny pozice, barvy a ostatní parametry, ale i přes veškerou sofistikovanost výkresu jsou to pořád jenom geometrické tvary ve dvojrozměrném prostoru. Ale až v okamžiku, kdy jsou v sále rozmístěny fundamenty vyznačující prostor a dispozici, lze laickým okem zahlédnout první náznaky koncepce.

Ona koncepční práce asi nebude vůbec jednoduchá. Domácí exponáty mají kurátoři osahané a mají je takříkajíc ve voku. Ale představte si, že musíte naplánovat umístění exponátu, který sice znáte, ale je uložen v cizí sbírce. Nemůžete si předmět postavit na stůl a vyladit umístění. Netušíte, jak se bude chovat ve vašem osvětlení. Ale musíte mu přidělit místo ještě předtím, než kdesi v dáli usedne hbitý posel na věrného oře a pečlivě zabalený exponát donese na váš stůl navzdory nepřízni počasí, kolonám a byrokratickým překážkám.

Konečně nastává chvíle, kdy končí práce techniků, přinašečů a odnašečů. Základní výzdoba je na stěnách a bílé hranoly chladně řezající třpytivý prostor vitrín vytvářejí v sále spolu s šedou barvou konstrukčních prvků poněkud industriální atmosféru. Tehdy nastupují tvůrci výstavy s kohortou pomocnic, neboť je staletími ověřeno, že práci s textilem zvládá něžné pohlaví mnohem lépe než ta druhá polovina lidstva.

Po odchodu pomocných sil jsou vitríny prozářeny červenými a zelenými odstíny evokujícími vánoční náladu a tvůrci osobně nastupují naplno na scénu. Když čtu, jak jsem předchozí větu napsal, vyznívá mi poněkud akčně. Navozuje atmosféru rychlých, úsporných a dynamických pohybů. Prudkých gest a napjaté atmosféry.

Ale opak je pravdou. „Naplno“ znamená dokonalé soustředění na práci, neboť předměty výstavy jsou převážně křehké, velmi jemné figurky z hutního a taženého skla. Figurky se musí umístit tak, aby aranžmá působilo estetickým dojmem. Musí splňovat základní pravidla rozvržení betlémů. Hra světel musí umocňovat výsledný dojem. Musí… musí… musí… Je toho hodně, co musí.

Divák většinu těchto „musí“ vnímá podvědomě a obvykle přesně netuší, proč se mu to, či ono líbí. Oba kurátoři mají na zřeteli všechny tyto podvědomé touhy a potřeby diváka a podle nich sestavují kompozici. V těchto okamžicích ptakopysk jenom nakukuje a svým nevymáchaným zobákem nekomentuje průběh práce, neboť je si velmi dobře vědom, co s ptakopysčím soustředěním dělá civění přes rameno a chytré řeči, když tvoří svůj Opus magnum.

Na závěr se výstavními sály se proplíží postavy s vysavači, hadérky, rozprašovači a papírovými ubrousky a pátrají po otiscích prstů a zrníčkách prachu. Leští, čistí a vysávají, až je stav skleněných tabulí, lakovaných ploch, podlaha koberců tak dokonalý, že by splakal nad výdělkem i Sherlock Holmes, či Léon Clifton.

A najednou je vše hotovo. Zámecký park se noří do mrazivého podvečerního šera. Otevřenou branou přicházejí první hosté na slavnostní vernisáž. Ptakopysk se mezi nimi proplete jako stín. Jenom se na okamžik zastaví, neboť si není jist, zda ze tmy zaslechl krok rytíře v turnajové zbroji, nebo jestli noční vítr jenom pohnul křídlem kované brány. Pak se rozplyne v přicházející noci, aby za několik okamžiků plaše zmizel ve svém lesním doupěti.

 

Post scriptum

Pokud vás tohle povídání láká k návštěvě, pak vězte, že zámek existuje. Stojí ve Vlašimi, je v něm Muzeum Podblanicka a právě probíhá výstava skleněných betlémů a je otevřena až do 30. prosince.

 

Post post scriptum

V celém fejetonu je každé slovo pravda pravdoucí. Tedy skoro. Plátová zbroj už není v depozitu, ale najdete ji v rohu místnosti stálé expozice o tradici lovectví a zbrojařství.

 

Další informace najdete zde: http://www.muzeumpodblanicka.cz/userfiles/file/vystava12.pdf

 

 

Aktualizováno: 29.11.2011 — 21:58

130 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Pingback: Managed Hosting
  2. Pingback: pinku eiga
  3. Pingback: plumber mesa az
  4. Pingback: womens bras
  5. Pingback: free mlb picks
  6. Pingback: rim repair
  7. Pingback: lovefilm
  8. Pingback: goji berry review
  9. Pingback: cazare mamaia
  10. Pingback: movie reviews
  11. Pingback: epx body reviews
  12. Pingback: pickyourshoes
  13. Pingback: headphones
  14. Pingback: Furry Comics
  15. Pingback: cheap web design
  16. Pingback: sleep disorders
  17. Pingback: Dentist Las Cruces
  18. Pingback: noir condos
  19. Pingback: online databases
  20. Pingback: golf training
  21. Pingback: estado do tempo
  22. Pingback: VCMC
  23. Pingback: power level
  24. Pingback: glazura
  25. Pingback: Forex Insider
  26. Pingback: iPhone 5
  27. Pingback: Schwinn 150 Review
  28. Pingback: traffic exchange
  29. Pingback: Lintner
  30. (wave) ROZVERNÍČEK. (wave)

    (*) Velký učenec, poklad své rabínské školy, se plavil na lodi. Ostatní cestující byli obchodníci mířící na zámořské trhy.
    „Jaké zboží vezeš s sebou?“ ptali se nuzně oděného učence. „To nejcennější zboží na světě.“ „A to je jaké?“ Jen se usmál a neodpověděl.Obchodníci mu prohledali kajutu, vyptali se posádky – a zjistili, že s sebou neveze vůbec nic. Vysmáli se mu a nadali mu do hlupáků. Pár dnů nato loď přepadli piráti, kteří ukradli, co se dalo. Když dopluli do přístavu, obchodníci byli v úzkých. Neměli peníze. Neměli co prodávat. Učenec však šel do rabínské školy a tam se posadil a zapojil se do debaty. Když místní zjistili, jak je vzdělaný, dali mu jídlo a šaty a ubytovali ho v nejlepším domě.Když šel po ulici, spatřil obchodníky,jak žebrají. „Tak vidíte, jaké zboží je nejcennější na světě,“řekl jim.„VZDĚLÁNÍ!“ (*)

    (coffee) Vinšuju všem přítomným klidný večer, hezké sny a vzpomínáte, že už jeden učitel říkal: „UČIT SE, UČIT SE…“ dál už si to nepamatuji. (coffee)

    1. ten s tím „Učit se, učit se, učit se“ nebyl učitel. To byl Lenin, když viděl Stalinovo vysvědčení…

  31. Milá Velká kočko (inlove) , děkuju Ti za tip na koledu i za celé vyprávění o hodných čertech, chytrých Honzech a švédských zvyklostech.
    (h) (hug) (h)

    1. Připojuju se – bylo to zajímavé (inlove) Vánoční skřítky znám a připadají mi legrační, ale máš pravdu Ježíšek je lepší (blush)
      Hodní čerti nebo čerti trumberové jsou asi opravdu rarita – obvykle co je zlo je zlo, i kdyby bylo pitomé (chuckle)

      1. On cesky cert dost casto neni zlo ale policajt. Tedy ten kdo nakonec (casto s dopomoci kladnych hrdinu) chyti a odnese do pekla k potrestani ty opravdu zlé.
        „Nad spravedlivým člověkem peklo nemá moc.“

  32. Fujtajbl vespolek!
    Zkusím shrnout odpovědi. Na výstavě se fotit nesmí. Důvod neznám, ale pokusím se ho zjistit a pokud by kurátoři výstavy mohli povolit focení, nebo měli nějaké ofiko snímky k dispozici, pokusil bych se je získat a sesmolit záverečnou zprávu.
    Kavárna dole ve sklepě zámku existuje. Má už asi osmdesátého nájemce a mohu pouze konstatovat, že já tam nechodím.
    Proti dětským útokům jsou exponáty podle mě slušně zabezpečeny a dětské návštěvy jsou očekávány a vítány. Koneckonců přímo v expozici je po pidižvíky umístěn dětský koutek, kde si mohou pidipajzlíci malovat, posedávat na polštářích a tak podobně. Matlat pacičkama po skle je dovoleno – tedy v rozumné míře – pokud robě v jedné pacičce nedrží kladivo a ve druhé šutrák.
    Zdravím vás a díky za ohlasy…

    1. Milý Ptakopysku, tobě by focení měli přímo doporučit, protože takové „zvadlo“ hned tak nějaká výstava nemá. Kdysi jsem byla s vňouky na mezinárodní výstavě betlémů v Hradci Králové. Všechny betlémy byly krásné, ale některé nezapomenutelné. Už jste viděli eskymáckého, nebo černého Ježíška? 🙂

    2. I tobě fujtajbl švarný rytíři. ty jsi určitě ten Blanickej, maskovaný za pilného mravenečka zámeckého. Že byste už byli tady ? Dík za krásné a zajímavé písání. Ještě jsem nečetla komentáře ale beztak jsou obdivné. Zařadím si tu lokalitu do mých plánů.

      1. Myslim ze ti jeste nevyjeli. A doufam, ze nebudou muset vyjet ani az bouchne euro. Kdyz nevyjeli v minulem stoleti, tak pevne doufam, ze se jejich vyjezdu nedoziju.

    3. Lahodného Francova nápoje nemajíc, pouze tě, milý Ptakopysče, pozdravím pouze současným Dobrý večer. Ijá se přimlouvám za více uniformací o lákavé výstavě, která je naneštěstí mimo moje možnosti přepravní, přesto by mě velmi zajímala.
      Pepákovi a Bettynce uctivé pošimrání za ušima.

      1. o Pepákovi zatím pomlčím. Něco napíšu, až trochu vychladnu, neboť rána v srdci je ještě příliž čerstvá. Honili jste někdo takhle koncem listopadu v půl šestý ráno v lese černýho psa? Já jo. Grrrrrrrr….

  33. Ahoj všichni!
    Hlásím se zpoza buku,kde mně drží nějaký chcíp (dop) .Denně čtu,ale nereaguju – mám zahleněný snad i mozek,tudíž mě nenapadá žádný kloudný komentář (think) .Ptakopysku,pozvánka je krásná (y) ;JanoBa všechno nejlepší ; Jenny držím palce.
    Mějte se všichni dobře a až se mně chcíp pustí,zase se ozvu.

    1. Děkuji,taky mám dost vymeteno, mám plnou hlavu přírůstku.
      P.S. je žíhaná a strašně hodná a milá. (wave)

        1. Vave máš pravdu, jsem totálně zamilovaná a tokám jak tetřev. Rozum jde stranou,klapky na očích a na ten blaženej výraz si musím vzít citron. (inlove) (dog)

        1. Milá Dede, mně taky,vždycky jsme měli žíhaný.
          Akorát nohy má to stvoření dlouhý, jak od chrta ale myslím , že jak nabude na objemu, že se vizuální nepoměry srovnají. (inlove)
          Celou noc chrní a leží jak pražec ani se nehne |-) , konečně má klid a mír. (*)

  34. O.T. – prosba
    synek si chce nechat odoperovat dioptrie. Po té Blážině anabázi před časem jsem z toho poněkud nervozní… Nevíte někdo něco o tomhle zařízení? http://www.ocp.cz Když tak prosím raději na mail, ať tu moc neplevelím.
    Děkuju (h)

    1. Možná na Tebe někde v hromadné poště mail mám, ale poradím tudyma – kliniku Lexum, také v Praze, doporučuje absolvent. Dobře se k němu chovali, jen oči pálily, ale druhý den večer už řídil auto bez brýlí.

  35. Joj, Ptakopysku, tomu říkám pozvánka. Jan jak to udělat… Tenhle víkend to ještě nepůjde, že by další?
    Děkuju 🙂

  36. Milý Ptakopysku, mnozí si stěžují že je výstava daleko od nich ale co mám potom říkat chudáček já v Götebořicích?
    Nikdy jsem skleněný betlém neviděla, škoda že tuhle výstavu nemohu shlédnout. Když budu mít štěstí tak třeba někdo něco nafotí.
    A milý Ptakopysku, číst tě to je lahoda, takové pohlazení. (y) (inlove) (y)

    1. Všechno nejlepší, milá Jano (inlove) Ať tě radost nemíjí, jsi zdravá a veselá (h) (f) (^) (d) (dance) (dog) (cat)

    2. Milá Jano Ba (inlove) , přeju ti k Tvým narozeninám hodně zdraví a pohody a ať se Ti splní alespoň jedno z Tvých přání.
      (h) (sun) (f) (^) (coffee) (music) (h)

    3. Milá Jano, také ti přeji všechno nejlepší k tvým narozeninám. Ať ti všechno v životě klape a hlavně ať jsi zdravá. Důkladně se oslav! (^) (d) (rose1) (y) (rose1) (h) (rose1)

    4. Jováskovic, děkuji za líbeznou, něžnou krásu, a ostatním děkuji za přání všeho dobrého. Ráda, alespon virtuálně, si s vámi připíjím (d) .

    5. JanoBa, tak jsem rozrušena z přírůstku do smečky, že jsem zasklila narozeninovou párty.
      Takže připojuji se pozdě ale přece. Hodně zdravíčka a optimismu a trošku štěstíčka by také neškodilo. Všechno nejlepší. (h) (d) (f)

  37. Omlouvám se za OT.
    Prosím Kimi, aby se mi ozvala přes Hadopasi, meil co mám, asi nefunguje, vrací se mi pošta.
    Díky

    Článek si přečtu v klidu doma, protože psaní pana Ptakopyska je úžasné a chci mít na to klid (už aby byl večer a já měla na čtení klid)

  38. Milý Ptakopysku, jako obvykle je to skvělé a tu výstavu bych moc chtěla vidět. Od nás je to ale hrozně daleko, takže doufám, že třeba budeš mít i konečnou zprávu a nějakými fotkami. Mám sklo a skleněné výrobky moc ráda, konec konců jeden z taťkových bratranců byl harrachovský sklář a je svatbě jsme od něj dostali pár vlastnoručně vyrobených (vlastnoústně vyfoukaných?) krásných kousků včetně stádečka barevných skleněných prasátek pro štěstí. 🙂

  39. Díky za krásnou pozvánku, milý Ptakopysče, škoda, že je to od nás tak daleko, skleněné betlémky by mne zajímaly. A taky škoda, že jsi neudělal pár fotek z přípravy výstavy (i když jsi asi neměl čas).

  40. No jistě, v takovém prostředí by se pánové na štrůdl zastavili. Ale mně by stačil pokec s Ptakopyskem a pozorování příprav (i když štrůdlem bych taky nepohrdla.)
    Tohle je nejhezčí pozvánka na výstavu, kterou jsem kdy četla.

  41. A jeden pro dnešek:
    Dobře upravený pán dává přednášku ve střední škole na téma IT bezpečnosti. Dává něškolik užitečnách rad a jedna z nich je, aby si děti nedávali jako heslo jméno svého domácího mazlíčka. V tom se zvedne ruka. Je to malý, křehký bledý chlapec s brýlemi a pěšinkou. ‚Ano?‘ zeptá se přednášející. ‚Když já mám tak rád svoji Tbhxmh7e859h8tmk3ss6l38z4…‘

      1. Mi pripomina … minuly tyden jsem byl zrovna nejak v kanclu sam, zvonil telefoun (pevna linka), tak to zvednu a ozvalo se „Obdrzeli jste kratkou textovou zpravu: 000100105004005240505e50404210000010200008000406040…“ a takhle jeste hodnou chvili a az nakonec nejake me naprosto nezname mobilni cislo.

  42. Tak krásně popsané přípravě výstavy se nedá odolat. Vidím to na mezivánoční výlet s jedním už rozumnějším vnoučetem. Nemám to daleko, jediný problém může nastat, když zapadáme sněhem.

    1. Mníšek je hezkej a na zámku je príma kavárnička – teda byla před časem… Ptakopysku, je to ještě pravda???

  43. OT pro Jenny (inlove) – držím vám palce, abyste to s bývalými majiteli Áji hubeňourka rychle a navždy vyřídili. (Šiš, to vypadá, jako když radím odkrouhnout a zahrabat. (chuckle) )

      1. Včera mi říkal kamarád, že musejí nejnovější kočičku dát pryč. Přišla loni na vánoce hladová na terasu a už neodešla. Vezou ji k rodině na Moravu, původní kočky se jí totiž bojí, i když není proč a ona je jen kontaktní, a nechodí kvůli ní ani z patra dolů, natož ven, a po téměř roce soužití to bohužel vypadá na celoživotní neshody a hlavně panička se neumí smířit s tím, že původní kočičky mají stres.
        Málem musel zamačkávat slzu v oku, velkej chlap, budící úctu. Tím méně chápu lidi, kteří se nejen na zvířecí utrpení dívají, ale ještě ho i způsobují. Já bych ho kopla do koulí, kameníka jednoho, ale rozumím, že Jenny musí jednat diplomaticky.

        1. Bětulásková, díky za zprávy, zrovna jsem si říkala, že musím zapátrat, jak to všechno dopadlo. Ušetřila jsi mi čas. A prosím tě, hlídej to dál, když budeš moct, jo? Zdá se mi, že Mojence vybrali dobře, ten gorilí park vypadá krásně. A Bikitaxi je taky kouzelný a vůbec…

        2. My máme území koček a území Majdy, nyní s Batmanem. Gerontíci se již sice psice nebojí, ale odmítají s ní sdílet například obývák. Ale i tak mi připadají naprosto v poho, tak už to neřeším a věnuji jim svůj čas jinak

    1. Dočítám a připojuji se k předřečnicím. A nabízím pomoc s případným zakopáním mrtvoly.
      Jenny, držím palce, ať všechno dopadne pro Áju i pro vás dobře. Ještě že si Ája našla zrovna vás. Je to radost, mít psa od štěněte a pozorovat jeho vývoj, ale na druhou stranu je taky krásné, když člověk vidí,jak se zbídačelý pes dostává do kondice fyzicky i psychicky. Je to zas jiná radost, znám obojí.

      1. Se říká, že mrtvolu dokážou dobře a rychle zlikvidovat prasata (domácí i divoká). Nemáte tam někde prasečák? Velké kosti pak zakopat (ale dost hluboko, aby to zvěř nevyhrabala… 😉
        Psala jsem dole, jak moc Áje držíme palce (konec konců je to jmenovkyně (h) )
        A také jsem ještě pod včerejším článkem děkovala a vysvětlila pár otázek. Včera jsem se už nedostala, protože jsme byli s Derčou na veterině. Má zánět análních žlázek a nechávala si to holka pro sebe, žere, lítá, skáče, vůbec se neolizuje, nedrbe. Prý to ale není zanedbané… (blush)

        1. A ten znáte jak se tak baví trestanci ve vězení za co a na jak dlouho a ten jeden povídá:
          – Já jsem dostal dvacet let kvůli slepicím.
          – Kvůli slepicím?!? Jak to?
          – Ty mrchy vyhrabaly starou.

  44. Rukama čistě amatérskýma a hlavama plnýma nadšení chystáme též výstavku betlémů, bohužel bude trvat jen týden, neb většina betlémů bude zapůjčena z domácností, které trvají na tom, aby na Štědrý den byl jejich betlém v kruhu rodinném. Až z chaosu povstane dílo, dovolím si sem hodit pozvánečku pro eventuelní návštěvy z okolí – Nymburk, Poděbrady atp

  45. Člověk až tají dech a bojí se kýchnout, aby nenarušil klid a čistotu výstavní síně. (nod) Je to tak půvabně podaná reportáž, že mám sto chutí Tě přejmenovat na Ptakopyska Poetického. 🙂 (inlove)
    Na chvilku jsem zapřemýšlela nad tím, zajet na výstavu příští týden s chlapečky, ale když jsem si představila tu spoustu křehkosti a dvouleté a pětileté tlapičky všude, polilo mě horko – přece jen na plakátech napsáno, že výstava má trvat až do 30. prosince. (whew)
    Přeju všem krásný den. (h)

  46. Pod bezva počtení gorilí OT: v Cabarcénu se nadmíru daří, rodinka se okukuje až osahává přes děrované sklo, Nadia se chvilku zlobila, co to je za novoty, ale přešlo ji to, Chelewka je zlatíčko – už by si chtěla hrát s novou slečnou, no a Niky se prej zamiloval na první pohled, tvrdí ošetřovatelka. Mojka vše zvládá s přehledem a beze strachu, halt pěstěné poupátko v životě vlastně strach nezažilo. Mají tam 13 – 15 Celsiusů, ještě chodí ven, to bude Mojina čubrnět, až uvidí výběh zvíci zámeckého parku.
    Místo třešničky první Bikitaxi:
    http://www.youtube.com/watch?v=wDXu5Gvb7a8

    1. Děkuju za všechny zprávy, milá Lásková (inlove). Dostala jsem se k PC až hodně pozdě, tak jsem sice četla, ale už nepsala.
      Jsem zvědavá na Mojku, jak si to tam ošéfuje. 🙂 A Bikinka stoupla, přestože zůstala poslední, to je skvělé. 🙂

      1. Včera někdo poznamenal na gorilím chatu (a mluvil mi ze srdce), že Moja potřebovala změnu jako prasátko drbání. Už někdy nevěděla, co by roupama, jak měla vždycky všechno povoleno. Takže jestli jí Nadia snad uštědří nějaký ten záhlavec, jen jí to prospěje – i když to se asi nestane: podle hlavní ošetřovatelky v Cabárcenu jsou všichni tři dosavadní gorilové klidní a pohodoví.
        Hůř je již druhý den v Praze; všichni dospělí jsou s nervy hin, Kambu navíc nechtěně zranil včera Richard na ruce, když běžel bouchat do skla, jen děti a Bikira jsou v klidu, ale Bikirka se snaží přiblížit Kambě a dává najevo, že ji její zdravotní stav zajímá. Některé gorilky mají prostě zlatou povahu v povaze.

  47. hezkou středu všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    Jsou to člověčiny nebo už Rozhledník (wave) ?? Krásně popsané zákulisí výstavy… Moc hezké čtení po ránu (nod)

  48. Takhle poeticky bych výstavařinu zpracovat nedokázala, asi proto, že jsem se pohybovala spíš v komerčním prostředí. Ale když se nad tím zammyslím, tak to do puntíku sedí, snad jenom trochu zrychleně 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN