Zde předkládám důkaz, že jsme nebyli zase takoví magoři a nelezli po skalách naši každou volnou chvíli, ale také se věnovali kratochvílím normálních lidí, jako třeba koupání v letních měsících.

Protože jsme zase až tak moc nezapadali do stereotypu normálních občanů naší tehdejší socialistické vlasti a tíhli jsme blíže k přírodě a jejím divům než tehdejší průměrný občan, tak jsme pohrdali hustě zalidněnými zařízeními v Brně a přilehlém okolí určeným k tomuto způsobu rekreace a vyhledávali lokality v klínu přírody a poměrně nezalidněné.

A tak koupání v rybníčcích v lesích za Rozdrojovicemi nebo v tůních Vajtecu, tedy Bílého potoka za Veverskou Bítýškou, vyhovovala mnohem lépe našemu, poněkud zvláštnímu, založení. V newspeaku bychom mohli říct, že jsme byli alternativně společensky chllenged. S radostí jsme uvítali, když jeden z nás, Mirek Procházka, navrhl místo kam jezdíval s rodiči jako pachole a kde se mu to tehdy moc líbilo.

Šlo o koupaliště Libuše u osady Luleč na Vyškovsku, kam jsme se mohli z Brna, za levný peníz, pohodlně dostat vlakem. Toto koupaliště je zasazeno ve skalnatém údolí zatopeného kamenolomu. Tedy místo hladící oko estéta se smyslem pro přírodu a uspokojující naše romantické představy. Navíc zde jsou nám tak milé a blízké skály bývalého lomu a také se zde dalo v lese nad jezerem přespat pod širákem či ve stanu. Prostě pro nás jako stvořené.

Jezero je dosti rozlehlé k tomu, aby spodní, zužující se část směrem ke konci osady Luleč sloužila s travnatými břehy lidem běžného ražení. Tito tam mají dokonce zbudovaný bazén a skokanské můstky. Jedincům s nevšedním vkusem však více vyhovovala část pod strmými skalami na opačném konci vodní plochy. Zde byla hned od břehu hlubina a se skály byl přehled, co se na celém jezeře děje. Navíc až ke skalám zasahoval les a tak zde byl i přívětivý stín pro toho kdo si ho přál. Cesta se skály k hladině a zpět pro nás nepředstavovala žádný problém a dolů se dalo i hópnót, tedy skočit přímo do vody.

Takže v tomto místě jsme měli svoje soukromí, přehled o situaci a navíc les, kde rostly i houby, tedy krmimovou základnu jaksi u huby. Co zde však bylo ještě atraktivnější, asi půl kilometru lesem směrem k nynějšímu velkému kamenolomu, bylo ještě hezčí jezírko ve stínu a klínu lesa, také zatopený minikamenolom. Zde jsme měli naprosté soukromí v klidu a míru zdejší přírody. Takže pokud jsme prahli po skutečně intimním místečku k rekreaci, tak jsme se vydali sem. Noci zde byly tiché a temné, voda přívětivá a společnost jen podle výběru.

Ostatně okolní krajina je docela přívětivá, jsou zde pěkné lesy a v okruhu pěti kilometrů jsou i další místa k osvěžení, jako světoznámá Pístovická Riviéra na Pístovickém rybníku u osady Pístovice, nebo rybník s poetickým jménem Chobot.

Takže lidičky z Brna a přilehlého okolí, až vás omrzí různá brněnská zařízení ke koupání, jako Prygl, Rivec a nebo četné lázně, tak to zkuste na Libušce v Lulči. Třeba se vám tam také zalíbí.

Fotky najdete zde:  http://hillbilly.rajce.idnes.cz/Lulec_koupaliste_Libuse_srpen_1963