Se zájmem čtu články s fotografickými přílohami Xerxové o Jizerkách. Z každého slova čiší obdiv a láska ke kraji, ve kterém žije. Cítím s ní. Mám v sobě něco podobného, když procházím, nebo projíždím krajinou severně od Brna, kde žiji.

Polovinu života jsem prožila ve městě Brně, druhou polovinu v okrese Brno-venkov, v kopcovitém kraji, na okraji Boskovické brázdy, kde začíná souvislé pásmo lesů Drahanské vysočiny na severovýchodě, na severozápad se táhne pásmo Českomoravské Vysočiny.

Vyjíždíte-li z Brna směrem k severu po nechvalně známé, přeplněné, nevyhovující a nebezpečné E43, vynoří se před vámi po pravé straně vysoký zalesněný hřeben přírodní rezervace Babí lom. Je situován severo-jižním směrem. V jižní části, ta je právě dobře viditelná ze silnice, se na ostrohu hrdě vypíná rozhledna (526 mn.m.), vděčný objekt turistických vycházek mnoha Brňanů.

Z obce Lelekovice vede stoupající červená turistická značka až ke kýžené metě rozhledny. Na severním konci je pravý vrchol Babího lomu (562 mn.m.) kousek od obce Svinošice. Délka nejpůsobivějšího hřebenu, po trase červené turistické značky mezi Babím lomem a rozhlednou je sice jenom přes kilometr dlouhá, ale vede ve skalách a je poměrně fyzicky náročná (na kolena a kyčle, mohu potvrdit 🙂 ) vede místy skulinami mezi postavenými fialovými devonskými slepencovými deskami.

Babí lom, jsem přecházela v životě mnohokrát, někdy i cestou necestou, nejenom po pěšině po jeho zubatém skalnatém hřebenu, ale i napříč od západu k východu a zpět, v jeho různých místech. To ještě v dobách, kdy jsem mohla šplhat, kam jsem chtěla, nevědouc, že mám nějaké klouby nebo dokonce páteř.

Vděčně následovaná vždy některou z našich kníraček, do druhého dne osvěžená spánkem. V posledních letech jsem výlety nahoru na hřeben Babího lomu pečlivě dávkovala, přece jenom tělo dává vědět o výstupech a sestupech ve skalách. Babí lom až do loňského roku pro mne znamenal turistickou kratochvíli, zajímavou a půvabnou. Až do loňského roku.

Impuls a můj hlubší zájem o tento „kopec“ přišel legračně až z druhé poloviny zeměkoule od našeho společného přítele George, z Klokánie. Přeposlal mi pozvánku na výstup na Babí lom, který pořádala část „starých zbrojnošů“. Pozvánka byla poutavě udělaná ve formě prezentace, i s mapami a malovanou trasou.

To, jako milovnici map mne zaujalo a zjistila jsem, že výstup bude začínat na úpatí toho nejjižnějšího svahu, kde nevede žádná turistická cesta. Byla jsem Georgem ujištěna, že i když hřeben znám, se starými zbrojnoši na něj získám další, pro mne nový pohled. George mě učinil „svou velvyslankyní“ a tak jsem jednoho zářijového sobotního rána, stála v hloučku pro mne neznámých lidí a zmateně jsem vysvětlovala, kdo jsem a od koho jsem.

Bez nějakých cavyků mne přijali mezi sebe a vyrazili jsme na pochod. Teprve během dopoledne jsem pochopila, že z mého zmatečného vyprávění vyrozuměli, že jsem z Austrálie a jsem tam místo Yettiho 🙂 Brzy se vše vysvětlilo, že pocházím vlastně z „podhůří Babecu“.

V jednom měl George pravdu. Poznala jsem Babí lom i jinak a hlouběji. Jeden ze“starých zbrojnošů“, je shodou okolností uveden v seznamu autorů krásné publikace Jana Černohlávka a kol., (právě v tom kol.), vydané v nakladatelství Littera Brno v roce 2009, Babí lom. Člověk fundovaný a informovaný tak, že jsem pochopila, že o Babím lomu toho opravdu moc nevím. Publikaci jsem si už přečetla, vlastně prostudovala, a zjistila, kolik poutavých zajímavostí mi unikalo.

Velmi mě zaujaly staré turistické chodníky. Vybudovali je němečtí turisté, tehdejší německy mluvící občané Brna, ve druhé polovině 19. století, zřejmě podle vzoru rakouských alpských turistů. Ještě dnes jsou patrné na západní straně hřebene pod nynější rozhlednou, nebo pod vrcholem Babího lomu, bývalý chodník vedoucí k Wieserově chatě u Bukové studánky, na západní straně, kterou také postavili němečtí turisté.

Ta stála do počátku 50-tých let minulého století a „staří zbrojnoši“ ji někteří ještě pamatovali, když sloužila co by seník lesníkům. Chodníky jsou postavené z kamených kvádrů, místních slepenců, melancholicky porostlé mechy. Někde jsou takové chodníky i se schody patrné ještě i na červené turistické stezce vedoucí po hřebenu. Oni staří turisté byli stejně velmi čiperní.

Přímo na vrcholu Babího lomu, vytvořili ve skalních plotnách plošinku a vybudovali na ní dřevěný gloriet, později jednoduchou dřevěnou rozhlednu. Ještě později, se z rozhledny stala měřičská věž, ve skále je ještě patrný betonový ďůlek, po patce opěrného sloupu. Od hlavního vrcholu dál na sever pokračují skaliska až ke Spálené skále (516 mn.m.), ale turisticky je tato cesta špatně přístupná.

Z vrcholu Babího lomu vede cesta k jihu, do malého sedla, kde se kříží červená značka s modrou, modrá vede napříč hřebenem od západu k východu a červená po hřebeni, k jihu. Modrá na západní straně směrem ke Kuřimi na východní k místu zvanému U lavek, kde v posledních letech byla postavená dřevěná skulptura Lelkovadlo, je to jakási past na chytání lelků J, vedle něj je úplně nový, hezký dřevěný kruhový altán.

Vydáme se po červené k jihu, mezi kupami slepencových balvanů, po chodníčku, kde už člověk neturistí, ale vlastně leze. Já jsem nakonec turistické hole uschovala v ruksaku, protože mi překážely. Jak jsem v mládí mohla po těchto skalách lézt i v zimě v námraze – nechápu.

Chodníček mnohdy široký mezi kameny jenom na šířku pořádné turistické boty, někde jako pohodlný chodník seskládaný z balvanů (díky vám, brněnští němečtí turisté!), v sedýlkách pohodlná bučinová udusaná stezka. Tu lemují kamenná moře, balvany, které sklouzly z hlavního hřebene. Brzy přicházíme k výrazné kupě desek šikmě trčící k nebi. Říká se jí Křídlo a je jakýmsi erbovním znakem Babího lomu. Následují šplhací partie v různých balvanitých kupách. Ty na západní straně spadají strmě i do hloubky několika desítek metrů a tvoří znamenitý terén pro skálolezce. Hřeben je porostlý zakrslými borovicemi, buky, duby, javorem babykou, břízou, jilmem horským i břekem.

Když porost stromů místy zřídne, naskytnou se nádherné výhledy do krajiny. Na západě se mezi větvemi objeví hřeben Zlobice. Je to známý hřeben nad městem Kuřim, kde je v bývalém vojenském areálu velkých chov ovcí a koz.

http://dig.rajce.idnes.cz/Ovenalie-Zlobice%2C_srpen_2010./

A také kouzelné a tajuplné místo s kamennými základy románského kostela sv.Klimenta. http://dig.rajce.idnes.cz/Na_vetrne_hurce_u_sv.Klimenta/

Na východní straně vykukují ze zalesněných kopečků věže kostela ve Vranově u Brna. Některé šikmé plotny, celá skaliska, turistická stezka obchází, někde se dere průrvami skrz ně. Blížíme se ke konci, před námi je Červená stěna, Žlutá stěna, Slabikář a konečně rozhledna na jižním konci Babího lomu.

Kdysi, už ve druhé polovině 19. století zde byl vybudován dřevěný altán. Vydržel i druhou světovou válku a potom byl stržen. Ve druhé polovině padesátých let byla pod vedením MUDr. Albrechta z Kuřimi, jeho přítele Ing. arch. Korvase, který vytvořil projekt rozhledny a mnoha dalších nadšenců, vybudována současná rozhledna. Dílo velkolepé, když přihlédneme k faktu, že to nebyla zrovna doba, která by přála takovým projektům.

Dnes vyrůstají rozhledny (zaplaťpánbůh) jako houby po dešti, po celé republice. Domnívám se, že velkým motivem byl televizní pořad s panem Luďkem Munzarem „Rozhlédni se, člověče! „. Rozhledna byla vybudována za velké pomoci občanů Lelekovic, České, Kuřimi, Ořešína i Jehnic. Nebudu se rozepisovat, jak přesně stavba probíhala, ale při čtení příslušné kapitoly jsem byla dojata. Veškerý materiál byl ve skalnatém terénu vynesen ručně, kbelíky s betonem si lidé podávali jako řetěz. Já, pro kterou je stavba rozhledny na vysokém kopci u Brna samozřejmostí, jsem si uvědomila kolik lidské práce a úsilí se skrývá za touhle „samozřejmostí“.

Rozhledna má kruhový půdorys, má dvě plošiny jako patra a je z ní nádherný výhled na půlku Jižní Moravy, část dolního Rakouska, Pálavu, samozřejmě velkou část Brna uprostřed se Špilberkem, na jihozápadním obzoru se rýsují chladící věže Jaderné elektrárny Dukovany, dále na západ kopce Českomoravské vrchoviny.

Severní končiny jsou zastíněny masivem Babího lomu (Jeseníky, Krkonoše), ale hned na východ se v lesnaté kopcovité krajině objeví věže poutního kostela a paulánského kláštera ve Vranově u Brna. Jenom párkrát do roka nastane situace absolutní čistoty vzduchu a to jsou vidět Alpy, na východě Karpaty. Já jsem to štěstí neměla, ale někteří z mých přátel ano. Zážitkem je také výstup do horního podlaží rozhledny za silného nárazového větru 🙂

V letošním roce přibyla a napojila se k přírodní rezervaci Babího lomu i další část na jeho jižním konci přírodní rezervace Holé vrchy. Je většinou tvořena starým dubový lesem, jeřábem břekem a dřínem. Více jak 50 let se pro těžkou přístupnost v těchto místech lesnicky nehospodaří, takže proto tyhle botanické lahůdky v blízkosti velkého města.

Každoročně se od začátku sedmdesátých let pořádá Novoroční výstup na Babí lom, který zajišťují členové Klubu českých turistů. Někdy za mrazu, někdy v mokrém rozčvachtaném sněhu, někdy za naprostého sucha, míří k vrcholu Babího lomu z různých stran skupiny, rodiny i sólisté, většinou doprovázeni psy. Je to krásná tradice. Musím podotknout, že mnozí se vydávají na túru přímo ze silvestrovských oslav 🙂

Slýchávám od známých a přátel, že Brno má krásné okolí. Ano, má a jednou z velkých krás je právě hřeben Babího lomu.

Album fotek o Babím lomu na Rajčeti, je zde.

http://dig.rajce.idnes.cz/BABI_LOM