Stejně jako děti dědívají po svých starších sourozencích oblečení a hračky, dědívají občas manželky po svých manželích auta, když si tito pořídí nějaké další.
Já jsem podědila červeného Gécu letos v létě. Když mi ho Vašek předával, kladl mi na srdce, abych auto zamykala klíčem a nepoužívala dálkové ovládání, protože toto blbne. Jelikož Gécův předchůdce Puntík dálkové ovládání neměl a momentálně jsem měla starosti s rekonstrukcí bytu, nijak jsem to neřešila. S klíčem jsem si vystačila až do nedávna, kdy se mi někdo vloupal do auta a ukradl mi rádio, načež auto zase něčím pečlivě zamknul.
Doma pak proběhl přibližně takový dialog: Proč jsi neměla zapnutý alarm? Protože jsi mi zakázal používat dálkové ovládání, že nefunguje. Neřekl jsem, že nefunguje, ale že blbne. Měla jsi to zamknout dálkově. Zamykej to dálkově. Ale když to blbne? Chceš, aby ti to zase vykradli? Nechci. Budu.
A opravdu jsem se snažila. Za dva dny ráno jsem ale přišla k autu a marně mačkala čudlík. Géca sveřepě blikal červeným světýlkem a nehodlal mě pustit dovnitř. Kopla jsem ho do pneumatiky, ale jen šetrně, aby nedělal virvál. Zavolala jsem Vaškovi a ulevila si. Tím jsem pravděpodobně prohřála i ovladač a najednou to šlo.
Pro jistotu jsem začala zamykat klíčem. Ale nedalo mi to a o další dva později jsem auto po návratu z oběda v práci zamkla dálkově. Do čtyř jsem na to pochopitelně zapomněla a otevřela ho klíčem. Géca se ukřivděně rozeřval, až zedník pracující na protějším domě málem spadl z lešení. Zavřela jsem dveře, ale Géca ječel dál. Bezvýsledně jsem mačkala ovladač a hlasitě zuřila hřešíc na to, že mě není slyšet. Auto po chvíli zmlklo, ale světýlko vevnitř blikalo stále. Otevřela jsem znovu dveře – proč jen jsem je vůbec zavírala? Další marné pokusy s ovladačem. Když auto ztichlo, nastartovala jsem. Géca spustil, zedník se chytil zábradlí a já jsem vytáhla klíč ze zapalování a mobil z kapsy.
Kde se ten zatracenej krám vypne? Přece nepojedu domů s houkajícím autem? Otevři motor. Neumím otevřít motor. Taková páčka … Jo. Ale ten krám tady na něčem drží. Je tam takovej bazmek. Mám, hnusnej, špinavej. Co dál? Je tam takovej černej gumovej klobouček, není skoro vidět. Jak to myslíš, že není vidět! Kde sakra je?! Napravo od nádržky ostřikovače. Napravo končí auto. Tak nalevo, hned vedle motoru. Takovej černej gumovej … Fuj, tady je všechno černý, ale klobouček tu není. Tak já přijedu. Přijeď. Hned! Nebo radši ne, pojedu domů. Budeš houkat. No a co, když je blbej, von za chvíli zmlkne. Rozhouká se ti znovu.
Nerozhoukal, celou cestu ne. Doma na parkovišti jsem seděla v autě, dokud Vašek nepřišel, aby si to taky trochu užil. Poslouchal s úsměvem, jak Géca ječí a já jsem přemýšlela, kdo to bude soudit, jakou mám šanci na osvobození. Nakonec páté přikázání zvítězilo. Nechala jsem si jen ukázat černej gumovej klobouček – byl před nádržkou, ne u motoru. Vzala jsem si kabelu a šla jsem domů napřed. Ráno šlo auto otevřít úplně lehce a bez houkání. Celou noc totiž bylo odemčené.
Ovšem já teď stále řeším dilema: Zapnu-li, vzpomenu si, že jsem zapnula? Vzpomenu-li si pozdě, vypnu to? A vypnu-li to, zapnu to potom? A zapnu-li ….
Jeste vam musim rict o autu, ktere mluvilo. To bylo tak. Chet mel jednu dobu dobry bocni job – rozezpivat deti z jeviste pred divadelni pohadkou. Bylo to vsechno v J. Karoline a platilo to velmi slusne penize. Poradatel techto akci mel Porsche, ke kteremu kdyz se nekdo priblizil, tak hlasite vyzadovalo, at clovek odstoupi, nebo… Chet to auto strasne rad otravoval. (rofl) Postavil se tesne k nemu a jak to auto vyhrozovalo, tak Chet mluvil na auto. „To se ti to keca, vid? A co mi udelas?“ A tak podobne. Ja nemam rada, kdyz predmety na mne mluvi. Z toho duvodu nemam GPS, takze obcas nevim „Gde proboha su“, ale domu vzdycky stejne trefim.
Na mne obcas vresti muj stary Cadillac. Mel dalkove ovladani, ale to nejak chciplo. Ale neco v tom elektronickem mozku zustalo, takze kdyz se dvere otevrou a zavrou v jiste sekvenci, jako treba kdyz se vic veci naklada do auta, tak spusti – a jeste si k tomu blika svetlama. A zrusit to znamena, ze se musi vsechno zavrit a otevrit zas v jakesi sekvenci. Akorat ja si nepamatuju, co to spusti, takze ani nevim, jak to zastavit. Tudiz hystericky pobiham kolem auta a otviram a zaviram dvere… A zajimavy je, ze Chetovi se to jeste nikdy nestalo.
dekuji Vave za clanek a vsem za krasnou diskusi opravdu prima… 🙂 😀
Ach, jak tě chápu. Auto nedědím, nevyplatí se nám dvě (potřebujeme dvě asi 5x do roka). Ale sdílím.
Dálkové ovládání má dva čudlíky. Jeden zamknuto, jeden odemknuto. Nepamatuji si, který je který. Vzhledem k věku hůře vidím. S brýlemi na dálku (které potřebuji na řízení) nepoznám rozdíl mezi zamknutým a odmknutým zámečkem (zatracené piktogramy). Občas zamykám zamčené, nebo odemykám odemčené auto. Naštěstí neřve, jen na mě nevrle bliká „jseš blbá?!“. Jsem. Horší je, že občas v přesvědčení, že jsem zamkla, nechám auto odemčené (neb zmáčknu špatný čudlík). Zatím nezmizelo. Ukrást v něm není obvykle co (velkého černého psa z auta asi nikdo krást nebude…). Ale stejně. Někdy si myslím, že to auto (viz blikání) mě odhalilo. Jsou věci, na které jsem fakt natvrdlá
Dobré je také zamknout si řadící páku, slastně na to zapomenout, vycouvat na ulici do provozu a tam to zjistit 😀 . Při poslední akci jsem ve vzteku při odemykání šaltpáky s hlavou u země ještě zapomněla zatáhnout ruční brzdu a málem jsem najela do okolních stojících aut. Ten za mnou si určitě musel myslet, že nejsem příčetná. Naštěstí všechno jen málem, za což mohu poděkovat mámě, která tu ruční brzdu pohotově zatáhla za mě.
Chi chi chi směju se tu, až se kutálím.
V dřevních dobách jsme měli stopětku škodovku a proti zlodějům zamykací páku na volant. S alarmem. Byla jsem tehdy na mateřské, někam jsem potřebovala jet, otevřela auto a zjistila, že sice mám klíček od páky, ale už ne od toho alarmu a ten, že je v pohotovosti. Se zaťatými zuby jsem nesla zuřící páku sídlištěm, podobná agentu 007. V natažených rukách, abych předešla otřesu, v hrůze, kdy to spustí. A co teprve na schodišti v činžáku 🙂 Trvalo mi dlouho, než se mi jí podařilo položit na koberec. Myslím, že tenkrát jsem přišla pozdě 🙂
Takže jsem zanevřela na alarmy. Ale dálkové ovládání používám, to mi nevadí. A protože páník jezdí fasovaným autem, to moje se vybírá podle mých představ a proto bez alarmu a se svícením na páčkách 🙂
Tak problém dědění aut neznám, máme jen jedno, značně ojeté. Máme spíš problém s předáváním dokladů, neb je míval MLP trvale u sebe. A zamykání? Včera jsem nechala před střediskem auto odemčené, když jsem vezla Rysinku na očkování. Uvědomila jsem si to v okamžiku, kdy jsem si při odchodu z čekárny poklepala na kapsu, abych ověřila, že v ní mám klíčky. Ty jsem naštěstí měla, ale auto bylo opravdu odemčené. A jinak bez dálového ovládání umím zamknout, ale ne zapnout alarm, takže bych ho vyhodit nemohla.
Jinak zvířetník mi dneska taky zlobí.
Tak dlouho jsem se posmívala páníkovi, že nechává přes noc na sídlišti naši škodovku odemčenou a s klíčky v zapalování, až se mi to podařilo pěkně v sobotu dopoledne uprostřed rušného náměstí v Hradci 🙂
Já mám dálkové ovládání a centrál ráda 🙂
Centrál rozhodně ano. Dálkové ovládání…? Kdysi jsem viděl, jak na Senovážném, dříve Gorkého náměstí tramvaj přehozením výhybky odemkla luxusní mercedes! Tehdy to bylo o tom, že pokud chtěl řidič přehodit vyhybku, zabrzdil a současně ,,přidal plyn“. Zvýšeným odběrem proudu z troleje se aktivoval elektromagnet přehazovacího mechanismu. Jenže Ten elektromagnet zároveň zmagnetoval i elektroniku dálkového ovládání a výsledkem bylo bez řevu alarmu odemčené auto! Pikantní na tom bylo, že o několik minut později jiná tramvaj stejným způsobem toto auto zase zamkla. Naštěstí je D. O. snadno vyřaditelné, takže vozidlo lze upravit tak, že zasunutím a otočením klíčku centrál odemkne (zamkne) celé auto, což je mnohem bezpečnější.
(wave) ROZVERNÍČEK. (wave)
(*) „Máme velmi chytrého psa,“ povídá manžel. „Každé ráno přináší čerstvé noviny!“
„To dělá hodně psů,“ opáčí manželka.
„To je pravda, ale my jsme si nikdy žádné noviny nepředplatili!“ (*)
(coffee) Vinšuju všem přítomným klidný večer, hezké sny, a nezapomeňte vypínat a zapínat. (coffee)
Dojet do servisu a krabičku s dálkovým ovládáním vyhodit. (centrál zůstane). Tím je problém vyřešen, vozidlo jde pak otevřít jen klíčkem a je o něco blbuvzdornější.
OT. Dnes jsem viděla, co jsem ještě neviděla – žíhanou peršanku (právě jsem si ověřila na netu, že jsem viděla správně a že to existuje) – téměř bílý hřbet, ostatky světle kávové, horní část hlavy i s ušima a konec ocasu temně hnědý a barvy do sebe prostupovaly. Fakt žíhalka, žíhalka nádherná. 🙂
Seděla za bránou u domečku, kolem kterého chodím několikrát týdně – asi výjimečně na vycházce. A řekla mi na nadšené Ách „mňauu!“.
OT hlavotní, to horní bylo druhotné: deníček vedou Tanouškovi ve Stuttgartu. Němčinářky si počtou i něco přeloží, zbylí si mohou pustit krátká videjka natočená tetami; zatím nikdo jiný k prťouskovi nesmí.
http://www.wilhelma.de/nc/de/ereignis-tagebuecher/gorillakinder.html
Děkuju vám moc za milé ohlasy (h) (f) (h) – bohužel dnes Zvířetník moc zlobí, tak se mi nedaří víc reagovat.
Zajímavý, Vaví, mně taky, mně taky padá… ale na třetí pokus jsem tady, abych Ti přinesla aktuální drby od Tvých oblíbenců: oranžoví lidé se rozmnožili, o čemž jsem už informovala. Před pár dny byla Mawar se synem Gempou z Jersey (původně tam výměnou měla odjet Upitka, ale nejede, když ji má Pady tak rád) spojena s Padym a Upitou.
Proběhlo vše nad očekávání dobře: Gempa začal hned otravovat novou tetu, Pady si klidně hraje i s malým i s Mawar (také se od nich čekají potomci, Upitka už asi děti mít nemůže), Upita vše snáší se svým příslovečným bádavým klidem.
Škoda, že Kama nemůže být mezi nimi, ale on halt nesnáší jiné kluky…
http://jdem.cz/suf87
Jsou tak milí, ti naši oranžoví lidé. (h) Děkuju Ti moc za video, Lásková (inlove) – ušlo mi úplně, že už jsou všichni pohromadě.
Pro Vave – super superior clánek. Jojo – jeste jsem nezjistila, jak presne ten chlapský mozek funguje. Nekdy mám dojem, ze uz uz to mám, abych vzápetí opet narazila na nezlomnou chlapskou logiku (chuckle) .
Pro Jiného Honzu – jak to tak ctu a z vlastních zkuseností mám dojem, ze se ptás blbe – ne „Koho jste si milé dámy vzaly?“ ale „Koho jsem si to já vzal?“ (chuckle) (chuckle) .
Pro Akden: jsem divná, na vrazdu jsem jeste nemyslela (think) (a ne ze bych nemela nárok (shake) ), ale kdyz tak drzím behem peti minut v ruce tretí pouzité ponozky a na dotaz, jestli tyto uz mozu hodit do spinavého prádla mi Jeni opet odpoví, ze ne, ze je mel jen chvilku, tak se zamyslím a v duchu si ríkám s klasikem „Jak by tady bylo krásne …“, kdybych se byla nevdala a zústala starou pannou obklopenou jen kockama a psama (chuckle) a chlap by do mé domácnosti vstoupil jenom jako Fanfán tuplipán – z televizní obrazovky.
Jinak nevím, co mi to dneska blbne, nemozu se dostat na jednotlivé odkazy (a o neceské klábosnici ani nemluve). Navíc jsem chcíplá s antibiotikama a múj ksicht zacíná nabírat podoby habeské tanecnice, neb ret mi opet zdobí vydatný opar – no krasavice, radost pohledet.
YGO (clap) (rofl) , tvoje varianta je mnohem humánnější než ty ošklivé vražedlné (rofl) .
A lituju velmi, koukám, že marodů přibývá (whew) .
Když jsme u toho blbnutí: Když chci odeslat příspěvek, musím sčítat, že. A když tam dopíšu výsledek, objeví se mi znovu to číslo dole mezi sčítacím okýnkem a tlačítkem odeslat (tuším se tomu říká „našeptávač“?). Až sem normálka.
Ale pokud je tím výsledkem číslo 13, objeví se mi v našeptávači ty třináctky dvě :O . Asi si mám vybrat…
umíš si představit ty mladý? :O 😀
sakra, proč je to tady a ne pod Fallowou?
(rofl) Koho jsem si to vzal? nevím, jak vy, ale já to vím moc dobře, protože než jsme se v roce 2004 vzali, byli jsme spolu 19 let. Manželka se během těch 19 let stačila rozvést a bejvalku (blbého mača), vypakovat z bytu. (když se k ní kdysi přiženil, přinesl si kufírek, v něm dvoje trenky a patery fusekle). Takže jsem vyženil naprosto dokonalou (pro mne) partnerku, dva dospělé syny, kteří mne mají raději, než vlastního otce a později čtyři vnoučata.
Dobrý den všem!
Vavísku,přiznám se,že se směju jak blázen – ne tobě,ale při představě té situace (např.zedník na lešení) a smekám před tebou a tvou trpělivostí.Díky za skvělý popis boje s technikou (rofl) ;neměla bys seznámit Gécu s Rputinou Fifi? (chuckle) …
Vavískuuuuuuuuu – já se ti ale vůbec nesměju!!!! (inlove) … jenom se tím prochechtala (chuckle) 😀
jinak – dálkové ovládání u auta, na to si já už asi nikdy nezvyknu… vždy když jednu s někým, kdo ho má (a to je dnes už bezmála každý), tak on si otevře, sedne za volant – a já jako trubka stojím venku a čekám, až mi otevře… lepší už to se mnou asi nebude (think) (shake)
děkuji za prosvětlení dne (h) (h) (h)
Na Senovážném, tehdy Gorkého, náměstí, jsem kdysi viděl, jak tramvaj, přehazující elektricky výhybku, tuto nejen přehodila, ale zároveň i odemkla opodál stojící luxusní mercedes! Pikantní bylo, že o chvíli později ho jiná stejným způsobem zase zamkla! Já osobně jsem ze všech vozidel, která jsem kdy vlastnil krabičku pro dálkové ovládání vždy okamžitě vyhodil, současně s audiem; tyto dvě věci do auta prostě nepatří! Centrál ano, ale jen na klíček. (rofl)
no jo vlastně, já to napsala blbě – dálkové ovládání netřeba, abych byla za blbce, stačí mi k tomu centrál 😀
Samotný centrál blbce z nikoho neudělá. Jediný rozdíl je v tom, že když auto odemknu, (zamknu), odemknou (zamknou) se všechny dveře najednou, takže nemusím kolem povozu běhat jak idiot, odemykat přední dveře na každé straně zvlášť a dobývat se na špunty těch zadních. A naprosto dokonalé je, že celé auto zamknu najednou, takže riziko, že zapomenu zamačknout špunt je naprosto nulové.
Tak já nevím… koho jste si to milé dámy vzaly, ale u nás tím lepším autíčkem jezdí zásadně MLP. Lepším dokonce do té míry, že ona má přezuto na zimu a já si budu zimní pneu teprve objednávat. Své auto mi půjčí jen pokud potřebuje servis, natankovat nebo (ale to jen vyjímečně) když jedu někam dál.
Jojo, Vavísku, nezbude ti, než dát auto do servízu.
Já tedy zatím, žádné auto nepodědila. Ale nedej bože, abych někdy musela řídit Bubákovu mazdu. Např. před dvěma roky na vodě, bylo třeba převézt auto a já byla střízlivá. Přijela jsem a povídám, dyť ti to nebrzdí a když sešlápnu brzdu, má to plechovej zvuk. To jsou destičky! Jednou ti půjčím auto a ty ho hned rozbiješ! :@ (fubar)
Včera jsem Bubáka vezla do servisu pro mazdu (prdla převodovka, po 200 tis. měla nárok) a Bubák ještěže tvoje auto je v pořádku. Mlllllč! Zarazila jsem ho, tohle se nahlas nikdy neříká.
Nicméně Akden to píše přesně. Jsem vdaná přes 20 let a na rozvod jsem nikdy nepomyslela. Ale na vraždu? Skoro denně!
Auto versus přednosta, na toto téma bych mohla napsat tragikomedii nebo legendu o soužití partnerů a auta.
Jen kdyby to nebylo tak finančně náročné. Přednosta nejezdí,jen radí,zejména má-li publikum . Poslední jeho pokus o jízdu skončil zábavou pro celou dědinu. Za takový prachy neměl nikdo ostříhanýho pesa jen my. Otočil auto kolem sloupu na přilehlém trávníku, svedl to na neposedného Daníka,takže tentokrát mně stříhání psa v nedalekém městečku vyšlo na 10 litrů /Kč/, ještě, že mám dobrou pojistku. Mezi přáteli je už i legendou např.jeho navigace při mém manévrování , couvání,či parkování.
Přednosta má utkvělou představu, že já ho vevnitř auta při puštěném motoru slyším. Bohužel pak vypadá jeho činnost vně auta jako když se neslyšící, snaží o posunkovou řeč,které nejenže nikdo nerozumí ale ani nevnímá. Natož já vevnitř auta, která má problém s pravolevým uspořádáním při otáčení volantu a kol. Couvám a parkuji perfektně podle zrcátek, ale, jak otočím hlavu v ten moment nevím kde jsem. Přednosta to
n e c h á p e a skáče mi i nadále před i za autem, prostě marný boj. Je tedy samozřejmě jen a jen na mně pochopím-li, či nepochopím-li.
Vave, díky, tohle bude výživné téma.
(rofl)
Vave, řvala jsem tady jak „píchlá“ a vzpomněla na slova starší paní sousedky v den kdy jsem se vdávala
„Milé děvče, 30 let jsem vdaná a NIKDY jsem nepomyslela na rozvod,NIKDY! Ovšem na vraždu ,KAŽDÝ DEN (nod) (wavw)
Moc se omlouvám za OT a špatnou zprávu.
Není mi moc do řeči, máme smutek v rodině.
;(
Pardon, zapomněl jsem na odkaz
http://ryba42.rajce.idnes.cz/Pamatka_na_kocicku_Minonku_24.11.2011_v_7%2C00_rano/
http://www.zkracovatko.cz/cQzXzy
fňuk 🙁 měla život krátký, ale fajn.. v 16tikočičíně se musela mít králoffsky.. a zrovna dneska je den jmenin mojí babičky…končím, v práci brečet nemůůůžu (rose1)hladím po tlapkách i za celý Pětikočičín 🙂
moje mamka má dneska svátek taky….. a já tu pořád brečím….pro Miňonku ;(
Je mi to líto. Hladím po tlapkách. (hug)
To je mi moc líto, myslím na vás.
To je mi líto ;( . Co tu krásnou kočičku postihlo?
Podle Věřina popisu té poslední hodinky malé Miňonky a konzultace s Bedou – mrtvice….(doufám, že ne něco horšího, ale tolik podrobně to nevím,aby to Beda mohla říct přesněji). (rose2)
Ona byla celkově taková slaboučká, ale mysleli jsme, že se to časem spraví.
Jenže to přišlo hrozně rychle.
Chudák Zrzek, pořád ji hledá…
Moc tu teď nejsem, dočítám většinou až večer, ale Miňonka se Zrzkem mě dostali, byla dojemná, jak od něj vyžadovala mlíčko… Hladím po tlapkách. A aspoň malá útěcha je, že se dlouho netrápila. (rose2)
Chudáček Zrzek, chybí mu kamarádka. Miňonka už je tam, kde jí nic nebolí a mlíčka má kolik hrdlo ráčí. Díky všem, kteří jste jí pomohli, aby se tady měla dobře.
v tom případku zcela vážně pádluj zítra ráno do útulku pro kotě. když odešla Rozárka čarodějnická kočička, kluci byli úplně vyvedení z konceptu, chodili do mě šťouchat čumáčky, jakmile jsem sedla k netu ( prostě kontrolovali, zda už a dostatečně pilně hledám novou čičí!)to trvalo skoro měsíc, než na mě jukla Luisinka ze Strakonic… tak moc dobře vím, o čem píšeš. nevím jak to věděli, ale jakmila proletěly první maily mezi Jansovic a Beránčím doupětem, už je net nezajímal, věděli, že se panička postarala 🙂 zrzeček chce svoji malou chráněnku… je to na tobě, páníčku 🙂
Evo, mám pocit že potenciální nová spolubydlící už na Zrzka (nebo na Dana??) čeká rovněž na té zahrádce, odkud přišla Míňa (h)
Kdepak, tu už přez týden nikdo ani neviděl.
A Zrzek má naštěstí ještě kamaráda Felíška, je to nerozlučná dvojka (v hraní, praní i spaní).
Evo, při počtu koček v Věruščině a Danově domácnosti, to nemůžeš myslet vážně, s tím útulkem!!! (punch)
myslíš jako, že by si odtamtud neodnesl jednu, ale víc minikočiček? a proč boxovací rukaviceeee, já taková malá hodná přejícná!!! :-)bylo 16,5 kočičky a zase by bylo 16,5 kočičky…
Je mi to líto. (u)
Je mi to líto, objímám vás
To je mi líto.
Dane, je mi to moc líto, už jsem to tu obrečela půlku dopoledne, vím to od sharky… objímám na dálku, vím jak moc to bolí (h) (h) (h) (h) (h)
nwní to vůbec spravedlivé!!!! taková maličká, nedostala vůbec šanci žít ;( .. aspoň je útěcha, že prožila 3týdny v teple, pohodlí, u plné mističky, obklopena láskou – a že neumřela nekde sama, ale v náručí… opravdu to vidím na mozkovou příhodu, neměla chudinka žádnou šanci a vy si určitě nic nevyčítejte, nemohli jste dělat vůbec nic
Miňonko, Míňo, pozdravuj tam za Duhou moji první Zuzanku, taky byla taková maličká a nestihla oslavit ani své první narozeniny – určitě si s tebou bude hrát… a – počkejte tam na mě (h)
ach Bedulko, taky si říkám, že jestli tam jednou dorazím, mže mi nebudou stačit na hlazení a házení tenisáků ruce…. (hug)
Milá zano, musím ti moc poděkovat, udělala jsi mi tím odkazem na Tatru 12 velikou radost. 🙂 😀 Já nevím proč už mě to dávno nenapadlo hledat na internetu. Zkrátka jsem s počítačem nevyrostla a není to pro mne moje druhá přirozenost jako pro dnešní děti.
Nemohla jsem odpovídat hned za odkazem, místo okénka k napsání příspěvku naskakoval „error“ velikými písmeny. Počítače mívají své mouchy ale já o tom nehloubám jen to prostě akceptuji. 😉
To jsem moc ráda.
Víš, hledat na netu a vůbec vztah k týhle technice, to mám naučeno od synka a musím říct, že jsem mu vděčná za to, že to do mne natloukl 🙂
Dostala jsem první počítač od syna v roce 1999, sestavil jej ze starých komponentů které si před tím vyměňoval. To nemůžeš rozbít, uklidňoval mne a já mu uvěřila. A tak byl počítač nejdříve veliké dobrodružství a já se učila zacházet s ním sama bez kursů. A když jsem nevěděla kudy kam, odskákal to zoufalý synek. Nic mne na počítači nezastrašovalo a byl to brzy můj kamarád, který mi umožňoval rychlý kontakt se sestrou v Chrudimi. Na kurs jsem šla až po deseti letech jenom abych zjistila že mi tam moc nového vlastně neřekli. Ještě že to byl laciný kurs odborů pro pensisty, jinak chtějí za kursy všude neuvěřitelné peníze.
Já si vyhledávám všelicos ale hlavně kolem divadla. Kolegy se kterými jsem pracovala a dnes už nejsou mezi živými, prolézám archivy divadel a tak. Ale nikdy mne nenapadlo se podívat na Tatru 12. Nevrátili nám ji a ani jsme nedostali náhradu za toho ukradeného veterána.
Druhý počítač byl zase sestaven z odložených komponentů. Až tenhle třetí jsem zakoupila a rozbil se hned po několika měsících. Neměla jsem tehdy sílu jej vláčet do vzdáleného obchodu i když jsem závadu ihned ohlásila. Nakonec jej spravoval synátor, musel vyměnit hard disk, to byl ten co v novém počítači zkrachoval. Psa mám čtvrtého, uvidíme jestli s tímto počítačem dožiji a nebo si budu muset pořídit ještě čtvrtý. Mám ráda ten virtuální svět. Dává mi možnost kontaktu s vámi na Zvířetníku. (inlove) (wave) (hug) :* (h)
Já jsem si pořídil před šesti lety velký notebook (17″ displej) a naprostá spokojenost. Sestavili mi ho u Umaxů ,,na míru“ a výkonem strčí do kapsy drtivou většinu toho, co se v obchodech běžně prodává. Váží i s brašnou ,,přes rameno“ kolem dvou kil, baterie po šesti letech vydrří 90 minut provozu při plném zatížení, výpadek 230 V ho nijak nerozhází a zabírá mnohem méně místa, než klasická bedna.
Milá Vave (rofl) nádhera
Vpadávám sem opět po velmi dlouhé odmlce. S manželem jsme se usmířili (h) a jen hlásím další přírůstek do smečky. Je to holčička Ivanka.
s Láskou všem Zvířetníkům Máma Vlčice
Matko Vlčice! (h) Tak ráda Tě vidím. (hug)
A taky jsem moc ráda, že vám odloučení tolik pomohlo – dokonce i k nové holčičce (h) , kterou tímto vítám mezi Zvířetníky. Přeju vám všem hodně zdraví, pohody a lásky. (f) (h) (sun)
ahoj vlčice (wave) tak jaké je aktuální složení kompletní smečky ?? (chuckle) (inlove)
Úplně všechny? (chuckle)
My dva + dva potomci vyvdaní + čtyři porození+ jedna v Africe + Psina + dva potkánci, na malý třípokoják to stačí i bez těch dvou (ti už mají své bydlení)a adoptované princezny.
Ivanka bude mít půl roku a momentálně si připadám jako vykuchaná zombie. Netuším, jak jsem zvládala ty tři naráz (rofl) (h)
jo a zmodernizovala jsem se na FB jsou fotky od narození
jak tě tam najdu????????????? (nod) … můžeš kontaktovat m_beda? 8)
Jééé, ztracená dcera se vrací (clap) A s přírůstkem k tomu (inlove) . Tak ať je zdravá, šťastná a veselá a dělá vám radost (inlove) .
A už se těším, že tě zase budu vídat.
mámo vlčice – vítej, moc ráda tě tu vidím (h) (h) (h) (h) … doufám, že zavítáš častěji 🙂 (nod) (y)
tvá smečka je teda úctyhodná, to jsem vůbec netušila… tři najednou???? ty jsi měla trojčata?? nebo jsem to nějak blbě pochopila? k novému přírůstku gratuluji a přeji hodně zdraví a štěstí (f) (sun)
doufám že zdravíčko ti slouží!!!!!!!! (h) (y)
Nazdááár a vítej. Doufám, že se budeš objevovat častěji až snad pravidelně! (h)
Ráda Tě tu zase vidím 🙂
A gratuluji k mimču (h)
též patřím k manželkám, které auto dědí, ale ne vždy. Protože jsem dvacet let nejezdila a nikdy nebyla žádný řidič, bylo celkem jasné, že v začátcích jsem dílem dojížděla rodinná vozidla, dílem jezdila s jinou, pokud možno malou šunkou na dvatři roky. Takže po UNU, které jsem dojezdila jsem přesedlala na Formana, což mi trochu vadilo. Poté konečně nastala v naší rodině stále trvající éra Renaultů, takže dneska alespoň při “ novém “ autě nehledám páčky a tlačítka. Speciálně pro mne koupená R19 měla sportovní švih, ale taky byla notně zrezivělá. Bimbo nahradil svého měpředaného Formana ještě větší krávou – Renault Nevada – takže to jsem zdědila následovně. No, já ta obrovská auta nemusím, ale Bimbouš ještě zdaleka neskončil. Momentálně já jezdím v laguně, ale čeká na mne Renault Espace, teda pokud bude i nadále pokračovat trend dědění aut. Nevím, kde Bimbouš hodlá skončit, ale tuhle mlel něco o skůtru……..
Hihi! (chuckle) Skůtr ovšem můžeš mít leda se sajdkou na Majdu, milá Inko. (inlove)
Áááách, automobilový dobrodružství 😀 .Vave, musím se přiznat, že jsem se taky s chutí zasmála.
Zejména představě, jak chudák zedník doma vypráví dnešní strašlivý zážitky (rofl)
Pak vizi, jak sedíš v autě na parkovišti a přemýšlíš o ubezdušení dárce toho tzv. dunajského daru 😉
Jaký je aktuální skóre?
ale sakra, to jsem já (blush)
Klíče to jistí. (chuckle)
Jak je dnes, Zano? (inlove)
Začínám mít pocit, že už to bude lepší, díky (inlove)
Vavísku, chtěla jsem napsat něco podobného, jako Vakandi. Ovšem s tím rozdílem, že pokud jsou v rodině auta dvě a manžel jezdí tím novým nebo lepším (pokud to auto není služební), tak bych mu oznámila, že dokud nebude Géca v pořádku, budu jezdit autem jeho a on ať ho nechá příležitostně opravit. Věř mi, že opravené bys ho dostala ještě to odpoledne 😀
Kaštánku (inlove) , přednosta v létě zdědil (doopravdy) naftové Clio po tchánovi. Nějak mi nafťák nesedí, abych ho zabavila. Je to krajní možnost. 8-|
Ale pracuji na nápravě jinými nátlakovými prostředky. Ovšem jde to ztuha, hlavně pro mou roztržitost. Věčně zapomínám, že vlastně mám nátlakovat. 😉 (chuckle)
Jj, systematickej nátlak je děsná dřina 😀
cokoliv systematického je děsná dřina… kromě válení v posteli páníčků, by ti řekly naše kočky 😀
My to máme zařízené jednoduše. Já vlastním, financuji a řídím, manželka se vozí. Takže jedna mírně rezavá krátká Felda nám ke štěstí úplně stačí.
Vavísku, šup s Gécou do servisu 😀 ať máš klid.
Milá Vakandi (inlove) , nejspíš máš pravdu. Asi to bude nejrychlejší řešení, šupnout ho tam sama. (nod)
Jo jo Vaví, takhle to řeším i já 🙂 je to nejrychlejší. I když mi teď vydatně pomáhá dcera, jelikož už rok řídí, takže odvoz do servisu, výměnu pneu obstarává ona (chuckle)
hezký den všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
cháchá (rofl) vůbec se ti nesměju (rofl) (rofl)
No to vidím! (rofl) (inlove)
Máte štěstí, dnes nemám žádné velké asociace. 😉
Jediné auto mého života bylo auto tatínkovo a tím jsem se jen vozila. Krásná prostorná Tatra 12, vzadu s hranatým kufrem. Celá Tatřička byla hranatá. I když jednou mě tatínek nechal řídit a to z mého místa vedle něho, tedy jsem neměla volant před sebou ale naklonila jsem se před tatínka. Bylo to na místech kde nebylo živáčka. Ale on stejně po válce nebyl žádný provoz, srovnáme-li to s dnešní situací. Pak Tatřičku zabrali komunisti stejně jako domek a i ty pruty na ryby a jiné věci. Kdepak je jí asi konec. Ten esenbák či estébák co ji měl dokonce používal dál garáž v našem domku, kde jsme najednou museli platit nájem.
Autíčko Tatro nikdy na tebe nezapomenu. Časně ráno nás tatínek do tebe naložil a že se nás tam vešlo : dva dospělí a čtyři děti, ani fenka Bella nescházela. Zato často scházela maminka, měla doma důležitější počínání. A myslím že si hlavně chtěla od nás trochu oddechnout. 🙂 Vzadu v kufru bylo jídlo na celý den, něco hraček a rybářské náčiní. A jelo se na ryby. Nejčastěji jsme jeli k Sečské přehradě. To byl pro nás děti ráj. Co všechno se dalo podnikat, jaké hry jsme mohly vymýšlet a hrát. Taky jsme sbíraly borůvky pokud zrovna byly. A jak se vůně lesa měnila během dne, les voněl jinak brzo ráno a jinak pozdě večer. Vůbec jak nám chutnalo ve voňavém lesíku u vody. Někdy jsme se vraceli hodně pozdě, tatínek chtěl mít za každou cenu úlovek. O to maminka zrovna moc nestála, ona musela ty ryby zbavit šupin, vykuchat je a zpracovat. A ono všeho moc někdy škodí. (sweat)
Pamatuji si ty noční návraty, seděla jsem za řidičem v koutku, což bylo na pravé straně. (Je to možné a nebo mne vzpomínky podvádějí?) Auto s námi nadhopsávalo a kolíbalo se až nás uspávalo. Já často seděla jakoby v polospánku a snila o všem možném. Tma je nebezpečná ale já byla v bezpečí pohybujícího se vehiklu, v bezpečí jeho čtyř stěn. To potom snění může být plné odvážných kousků. A už jsem nebyla to plaché vyzáblé ďouče. To jsem se odvažovala chovat se hrdinsky a nebo zase naopak toužit po starším bratrovi který by ochraňoval mne a jenom mne. Asi protože ve dnech všedního života jsem musela já hlídat své nezvedené sourozence a ochraňovat je ode všeho zlého jako „andělíček můj strážníček“. Byla to příliš velká zodpovědnost pro malou holku, ale to jsem si uvědomila až v dospělosti.
Pak už jsme auto nikdy neměli ani v Čechách ani tady ve Švédsku. Nikdy mi to nevadilo, ale vždycky jsem postrádala a budu postrádat naši Tatru 12. Vedle ní jsou dnešní auta jenom jakési plecháče.
Vážně na mne není spolehnutí. Prej že nemám žádné velké asociace. Měla jsem a ještě přehršli vzpomínek k tomu. Auto jsem nezamykala tenkrát já, dálkové ovládání ani nemělo. Milá Vave, omlouvám se za to že mé zkušenosti nedošly dále a mé vzpomínky se vymykají danému tématu. Snad se ti podaří zjankovatělé auto, tedy auto se zjankovatělým zamykáním uklidnit. Jak ta Večernice. (*) |-) No a je zamčeno. 🙂
Velká kočko, tvoje tatřička opravdu měla volant vpravo http://www.veterantatra.com/tatra-11-12-13.html.
Ty výlety musely být překrásný!
Velká kočko (inlove) , Tvé asociace tady všichni milujeme, jsem moc ráda, že můj článek jednu krásnou vyvolal. (f)
Jsem vyjímečně ještě vzhůru a bavím se skvěle. Vave,promiň. Ten, kdo vlastní tak staré auto jako my s Jiřím,(je mu skoro 40let-ne Jiřímu, ale tomu wartburku po Jirkových rodičích ), takováto dilemata vůbec nikdy neřešívá, jelikož ŽÁDNÉ JINÉ zamykání , nežli to na pouhý klíč NEEXISTUJE. I když však máme auto prastaré, neznamená to, že i tuhle starou rachotinu se ještě nikdo nikdy nepokoušel ukrást. Zkrátka: tehdy notně zpitá mládež se po diskotéce toužila povozit. Vyzkoušeli celkem tři auta. To 1. šlohli ve dvoře nedaleko odtud,v autě však nebyla šťáva, takže ho jen vytlačili ven ze dvora a nechali být. Ani druhé nenastartovali,jelikož byli vyplašeni. Naše přišlo na řadu jako poslední. Máme v autě pouze jedinou ochranu- skryté vypínání baterky, což zlodějíčci neznali. Nenastartované auto však přesto roztlačili z kopce dolů.Samospádem je dovezlo až ke starému mostu, ale dále už to nešlo. Ze vzteku se na našem staříčkovi za to nesvezení pomstili. Rozbili, co mohli a co se jim rozbít chtělo a co šlo, několikrát se proběhli i po střeše auta, pak vypustili všechny duše, ukradli ventily, rozřezali jednu pneumatiku,nechali všechny dveře dokořán a poté vztekle odtáhli do hospody. Ráno ve dvě hodiny zvonili u nás policajti. Někdo místních věděl, komu to zničené auto patří, takže policajti šli najisto. Jiřímu velmi dlouho trvalo, nežli dal na autě všechno do pořádku.Na tahle stará auta se moc špatně shánějí náhradní díly.Kluci byli vesměs mladiství a Jiřímu jich bylo líto, takže hloupě nechal zapsat daleko menší škodu, nežli opilci způsobili. Kluci sice vyvázli jen s podmínečnými tresty, ale tu škodu nám nenahradili nikdy celou. Byli to tzv. místní nepřizpůsobiví a z těch se víc stejně nikdy nedostane.Tvé dilema mne bavilo a zasmála jsem se docela škodolibě.1+9 spočítám hrav,.jdu chrnět.
Děkuju Ti. (f)