Renato, diky za aukci a pevnou ruku. Chet to pozoroval s udivem v oku a v pokore, protoze se domnival, ze tam bylo vic mnohem pracnejsich vyrobku. Preje novym majitelum, at se jim to opravdu libi a je rad, ze vytezek jde na pomoc kockam.

Tedy mám pro vás sladké tajemství – něco jako prémii po dnešním bojovém aukčním večeru (blush)
Po půlnoci se těšte na první díl nové série Piškotových zápisků! Jak je úroveň standardně vysoká, tak zítřejší díl se třpytí ještě výš, než obvykle 😀 Rozhodně si to nenechte ujít, já se směju ještě teď (rofl)

Krásná smečka, gratuluji a přávidím! A také bych se tu zastala slepic – na naše putinky z dávných let (věru už 20) stále s láskou vzpomínám… Přistěhovali jsme se s manželem do domku, a u strýce si objednali 5 kuřiček – že jim na jaře vyrobíme kurník. Ovšem došlo k drobné chybce – slípky dorazily už v únoru. Takže se ubytovaly v kotelně ve veliké lepenkové krabici, pěkně v teple, odkud jsem je každé ráno ručně vynášela přes garáž na zahradu, kde měly jen přístřech, a večer zase pěkně domů. Ochočené byly neuvěřitelně, přiběhly na zavolání až k nohám, čekaly, že je vždy pěkně pohladím či pochovám, a vstávaly celý život později, než ty okolní, spát chodily také později, a snášely a snášely. Dodnes si živě pamatuji výraz v sousedčině obličeji, když si jednou v zimě postěžovala, jak ty její slepice nenesou (měla jich třicet), že denně sebere tak 3 – 4 vejce – a já jí odpověděla, že já taky tak ;-). Když už nám 2 pošly stářím, usoudili jsme, že je načase chov ukončit. Manžel je jednou na podzim daroval známému, že je uvaří praseti. Když se za půl roku viděli – manžel se žertem zeptal, jak si prase pošmáklo, dověděl se, že kolega nějak neměl čas, tak je prozatím vypustil mezi ty své, a pak se nestačil divit – prý mu, na rozdíl od těch jeho, snášely vejce ještě celou zimu. Takže já se také přikláním k názoru, že chovat slípky s láskou se určitě vyplatí, a že vůbec nejsou tak hloupé, jak tvrdí zlé jazyky;-)!

Zvířecí ráj.Samé zdraví a radování přeju a díky za pěkný článek.
Píšu i proto bych se zastala slípek. Slípky zaberou bezkonkurenčně nejmíň času chovatelova vzhledem k tomu co pro něho udělají. Z desetihlavé bandičky máme vajíčka pro cca 8 lidí vlastně celoročně. V období kdy nenesou jsme naučený používat je míň. Těžko najdete méně náročné domácí zvířo.
A nastavíte-li jim vyhovující podmínky není potíž ani s jejich poplašeností. Při jejich zranitelnosti se jí nedivím. A kdybyste viděli našeho kohouta jak sejmul dravýho ptáka ze zad jedný z družek. Citili byste i obdiv :)).

Hlásím se k těm, co si mysleli, že na fotce č. 3 je černý pes (rofl) Ivano, jsou všichni krásní a taky oceňuju, že se černý pardál s tím svým uhrančivým jmenuje Kalíšek (chuckle) Těším se na další povídání 🙂

Všechny moc zdravím a děkuji 🙂 . Chystám se všechnu tu chválu vyřídit zvířátkům, ale myslím, že v případě pana Kalíška to bude zbytečné. On totiž sám nejlíp ví, že je krásný a všemi obdivovaný kocour. Dokonce mám podezření, že si o sobě myslí, že je vůbec nejkrásnější (chuckle) …

Chvíli jsem myslela, že to obrovské černé zvíře je pes. A on je to kocour! Ten už má nad Bíšou určitě převahu i váhovou. To jsou nádherné kočky, ale jsou to už opravdové šelmy. Nezkoušejí lovit slepice? Myslím, že by to byly schopné zvládnout. Ty musí mít nádherný kožich, úpně cítím ty hebké chlupy. A mají hezký dlouhý čenich evropských koček. Už jsem obdivovala Apiny mainku. Tady musím obdiv ztrojnásobit.

Jéje – vás doma ale jenom je! A to jsem nevedela, ze Coton a Bison jsou jedno plemeno, vzdycky jsem je mela za dve – i kdyz velmi zamenitelná (nod) .
A kdyz jsem zhlédla tu predposlední fotku, tak jsem si ríkala – a jé, pribil jim dalsí pes a dokonce cerný (chuckle) . Kalísek je opravdu impozantní.
S temi slepicemi – hmmm, noooo – já ani nemusela císt Vejce a já (a asi jsem jediná tady, kdo to opravdu necetl, ale uz nemám tu odvahu, aby me to nezklamalo) a vím, ze slepice nechcu do baráku – ehm, na dvorek. Ta tretina zivota s nima mi fakt stací – narozdíl od prasátka, které bych zase klidne mela, kdyby jeho konec nebyl tak tristní ;( .
Tesím se na dalsí povídání – a Jeseníky, to jsou moje velehory! Nejkrásnejsí mezi vsemi – kdepak Alpa!