Kolem stolu sedí parta studentů a hrají hry. Ne počítačové, ale společenské, což znamená, že hýkají smíchy a navzájem se pošťuchují. Převážně anglicky, ale kolem stolu se příležitostně ozývají i další jazyky včetně jejich překvapujících mutací. A nikomu to nepřijde divné – proč taky?
Ptala jsem se Marka, kterému je jednadvacet let, co pro něj znamená 17. listopad. Normálka, povídá. Ano, pro tuto generaci je svoboda normální. Je normální žít podle svých možností, bez umělých bariér. Mají otevřený celý svět, ale také mají velké starosti, jestli vůbec najdou po škole práci.
Je to generace, která už ví, že se o sebe musí postarat – že to za ně nikdo neudělá. Vyrůstali v době, která byla bouřlivá: jasná mnoha nadějemi a příležitostmi, zakalená nestoudným chováním těch, kdo si občanskou svobodu vyložili jako příležitost k velkorysým krádežím a zneužívání jakékoliv svěřené moci. Mohou poznávat svět a tak se na naši zem podívat zvenku a z dálky, což jim umožní porovnávat, a tedy i nacházet cesty, jak zlepšovat věci, které jim vadí.
Jsem o generaci starší než oni a ani za těch dvaadvacet let pro mě není svoboda úplně „normálka“. Jsem vděčná za to, že v ní můžu žít, i když to není úplně snadné.
Slavný přírodovědec a spisovatel Gerard Durrel na jedné výpravě nachytal divoká zvířata pro svoji zoo. Asi za dva měsíce je kvůli politickému převratu v zemi odchytu musel zase vypustit na svobodu. Zvířata však na svobodu nechtěla. Většina z nich se tvrdošíjně vracela za relativním bezpečím a plnou miskou – do klece. Z jejich pohledu to bylo pragmatické rozhodnutí.
Svoboda znamená zodpovědnost za svůj osud, nutnost bojovat za přežití, obhajovat smysl svojí existence. Svoboda někdy bolí. Přesto si myslím, že jako lidé potřebujeme k životu víc než klec a plnou misku, kterou někdo podle svého uvážení naplní – nebo také nenaplní.
A ještě něco – vzpomeňte dnes prosím také na studenty, kteří na nesvobodu krutě doplatili – na Jana Opletala a devět dalších, které nacisté zabili v roce 1939. Na víc než tisíc studentů, kteří byli posláni do koncentračního tábora Sachsenhausen. Na ty, kteří skončili na rozkaz komunistů u PTP a ve vězení. I jim patří tento den.
17.11.1989 je pro mne den, kdy jsem schytala pár ran přes záda a nohy a kdy mne vlastním tělem chránil před svými kolegy jeden policajt, co ty rány schytal za mne…svoboda a demokracie sebou přinesly i další ne příliš vítané jevy „západu“ … a hlavně se neustále prohlubuje nedostatek vyššího mravního principu v nás. (to ať si každej přebere a hlavně ať nad tím nepolemizuje někdo,koho se to netýká)
A před Janem Opletalem a těch dalších,se skláním. V úctě a tiše.
(wave) R O Z V E R N Í Č E K . (wave)
(*) Silberstein jede vlakem a pod sedadlem má velikánský kufr.
Přijedou na hranici, Silberstein dělá, jako že spí.
„Celní a pasová kontrola. Tak, pane, copak vezete v tom kufru?“
„A-ale, jenom krmení pro papouška.“
Celník otevře kufr a zbledne. Kufr je plný kávy. „Člověče, vždyť to je kafe! Tohle přece žádný papoušek nežere!“
„Opravdu? diví se Silberstein. „Tak mu to nedám!“
(coffee) Vinšuju všem přítomným klidný sváteční večer. (coffee)
JoVo,ten je krásny!!!!!Možem? budem ho šíriť ďalej.
(wave) Šíření povoleno, nemám na ftípky © copyright. (chuckle)
😀 😀 Pěknej
Rozverníček (inlove) se nám vrátil ve vrcholné formě! (y) (rofl) (y)
OT pro jakkela: pokouším se ti procpat 3 maily s prosbou o pomoc.
hotovo
Poslední odstavec mi vybavil s neskutečnou ostrostí vzpomínky z poloviny (prý zlatých, no,budiž) šedesátých let. Takový malý demografický postřeh.Nesmím vám ho nenapsat.
Najednou se člověk v Brně i v Praze začal potkávat a přes další známé napůl potajmu a veleopatrně seznamovat a v různých společenských kruzích stýkat přímo ve velkém s interesantními, vzdělanými kluky s protrpěnýma očima, všichni tak o pět – osm – deset let starší než my. Oni tam předtím prostě nebyli, na všech těch koncertech, přednáškách, literárních večerech, u sloupu vpravo v kostele, na ploché dráze, v tramvaji, na hokeji, na mejdanu…
V sedmnácti, devatenácti je vytáhli v lehkých šatech z hodiny vyučování na konzervatoři, od dirigentského pultu generálky absolvenstského koncertu, z přednášky na filozofii, z kláštera, z biskupského gymnázia, z technické projekce a v zimě po deseti, patnácti, sedmnácti letech je pouštěli ven.
Nikdy jsem nepoznala v krátké době lidi tolika manuálních profesí (v Brně zejména strojírenství a panelárna) a tak obrovských charakterů a intelektů. Mnohé čekal za pár let doma stejný osud v repríze, jiní museli do světa. Jsou mezi nimi dnes i slavní i zapadlí, mnozí už umřeli tady i v exilu a pomalu jsme se dovídali i o těch, kteří umřeli už na začátku, už TAM.
Requiescant in pace!
Dede, děkuji za hezké připomenutí
Díky za připomnění, Dede.
Svoboda/demokracie je komplexní a současně velice relativní pojem. Každý do ní vkládá jiné hodnoty. Jsem za svobodu vděčná i když vím, že nikdy totálně svobodná nemohu být. Ale svoboda mi dává možnost volby a to je pro mne základní hodnota. Myslím, že od toho mohu odvodit mnoho.
Dede,prinútila si nás-v dobrom slova zmysle-zamyslieť sa nad výročím i rokmi,ktoré sme v slobodnom štáte prežili.Mojej generácii zatrhli“tipec“ v 68,takže ja som nečakala,že budem „lízať smotanu“po 89 roku.Ale neskutočne som verila,že to bude spoločnosť spravodlivá,že sa práca oplatí,múdri dosiahnu úspech,že luza,štrébri,podvodníci,hochštapleri budú na periférii spoločnosti…Zabudla som,že Biblia je kniha kníh,že Mojžiš 40 rokov blúdil po púšti,kým voviedol svoj ľud do zeme zasľúbenej,že nikto,kto žil v Egypte sa tam nedostal/ani on sám/.Teraz viem,že pre nás je zem zasľúbená ona „democratia vera“,že ju dosiahnu len nasledujúce generácie-ti mladí,Andyho kamarati a kamarati ich kamaratov,nezaťažení minulosťou,dychtiví po poznaní,tí,ktorí nerezignovali.My to nejako doklepeme,máme prístup k informáciám,internetu,možeme cestovať,možeme vyjadriť svoj názor/a zaplatiť zaň/ Máme SLOBODU-vlastne tiež „lížeme smotanu“.Som za to rada.
taky doufám, že ti mladí nebudou zatížení minulostí. Osobně kolem sebe vidím mládežníky skvělé – vzdělané, šikovné, pracovité.
O našich mladých jsem psala vícekrát – prestižní vědecké stipendium na jedné z nejlepších univerzit na světě. Životní zkušenost pro všechny.
Neteřka vystudovala obor, který ji nesmírně lákal. Studovala o půl roku déle – ne, neměla potíže se studiem, ale byla 6 měsíců na studijním pobytu v zahraničí. Dnes samozřejmost… Pracuje v oboru, školí se v zahraničí, vydělává velmi pěkné peníze. Je spokojená – a to je hlavní.
Synovec „z druhé strany příbuzenstva“ studuje v Německu. Zadarmo – získal stipendium jako výborný „němčinář“. Studuje techniku – pracuje na grantech, právě se vrátil z konference v Brazílii… Je to dneska normální. Nastupuje na povinnou předdiplomkovou půlroční praxi. Kam?? Do IBM v Zurichu. Šlo by to za našich studijních let ?? Neteřka studium začíná. Dostala se na více vysokých škol. Jednu si zvolila. Snad dobře. Měli jsme my takové možnosti??
Průmyslovku jsem studovala s průměrem 1,00 . Přesto jsem si o přírodních vědách mohla nechat jen zdát. Z průmky jsme doporučení ke studiu dostali na jedinou fakultu… Jasně přežila jsem to – koneckonců dodnes se tam živím a ta příroda mi zůstala jen jako velký koníček… ale jsem ráda, že dneska je to jiné
Neni to tak dlouho co tu nekdo plakal, ze se lidstvo nemuze nikam dostat, protoze lidi zacinaji porad odznovu. Bez zkusenosti tech pred nimi.
Mladi nezatizeni minulosti jsou na nejlepsi ceste si ji zopakovat.
blbě jsem se vyjádřila – nebudou zatížení tak, jak jsme byli my – nemohli jsme studovat, co jsme chtěli. Nemohli někteří studovat vůbec.
O ty naše mládežníky se nebojím – rodinnou historií jsou poznamenáni hodně. Moc dobře znají vyprávění rodičů, jak se vyrůstá bez táty a prarodičů (mojí polovičky táta, děda, babička a mnoho dalších příbuzných sedělo v kriminále hodně let)… Oni historii znají a znají i souvislosti… a snad se dokáží poučit (wave)
Taky mám syna, co mu letos bylo 21. A reaguje úplně stejně. Ale i on je vděčný za tu povinnost postarat se o vlastní „plnou misku“.
OT – tak nás počasí vypeklo…
Ráno krásně, slůňo. Cestou do Bedřichova silnice jak zrcadlo – ale aut na ní maličko a místní… tj. žádný problém. Auto jsme nechali na Královce – rozhledna zalitá sluncem, výhled na údolí zalité mlhou…
No a po chvilce přišel mlžný mrak, ochladilo se, ledový vítr hnal další a další mračna a o dvě hodiny později nebyla od parkoviště rozhledna vůbec vidět. Mlíko všude…
Milá Dede, Tvůj článek jsem četla už po půlnoci, ale byla jsem příliš unavená na to, abych k němu něco napsala.
Už od poloviny září nám opravují zadní i přední vchod do domu. Většinou se někdo objeví převážně o víkendu, hlučí, páchne, cosi urobí a zase zmizí. Všichni nájemníci (ve třech vchodech 69 bytů) nadávají. Ale zdá se, že zase jen já jsem volala do organizace, která dům spravuje, aby zjednala nápravu. To, co během doby udělali, je špatně. Bezbariérová rampa k zadním dveřím klouže a zůstávají v ní podpadky. Místo otevřeného zábradlí jsou jakési ohyzdné desky, takže všude na chodnících je sucho, jen ta naše přístupové mostky jsou plné namrzlé jinovatky, protože to nevětrá. Ty rampy jsem nahlásila v pondělí, budou se předělávat. Desky se objevily v tomto týdnu, takže závada je moc čerstvá, hlásit to budu v pondělí a budu rovněž trvat na nápravě.
Jak to souvisí se 17. listopadem? Myslím si, že velmi. Nenaučili jsme se za totality se ozvat a hájit se, protože to prostě nešlo. Demokracii jsme asi pochopili špatně. Ono se nic neudělá samo a jen jít volit nestačí. S příchodem do EU se vplížil pocit, že už si vůbec nemůžeme vládnout (nechci teď rozebírat zda ano nebo ne). Po opoziční smlouvě vládla ČSSD a v té době se maximálně propojila politika a podnikání. Člověk má čím dál silnější pocit, že nic nezmůže. Zvláště, když nejkřiklavějších případů je plná televize. Ale myslím, že proti tomu pocitu by se mělo něco dělat. Ono se někomu hodí, že jsme rezignovali, neměli bychom se dát.
Zazněla tady připomínka od Myšky, že je hůř, že rodiče dětí musí mít brigády a nemají čas na děti. Ale to jsem měla taky, když jsem byla mladá a děti malé, všichni v mém okolí dělali dvě práce. Docela mě ale zaujalo, že lidi dneska seženou druhé zaměstnání, to není obvyklé ani v Praze.
Vracím se k předposlednímu odstavci článku Dede a musím s ním naprosto souhlasit. Snad jen dodám, že svoboda, stejně jako všechno cenné na světě, je jako zahrada. Musí se v ní pečovat o každou rostlinku a nedovolit plevelu, aby ji ovládl.
Chtěla jsem dnes jet na Národní třídu zapálit svíčky, ale nepojedu. Je moc inverze, moc hlášených akcí ve městě a celkově mám takový pocit, že bude lépe zapálit svíčku v klidu tady, doma. Za studenty z roku 1939, z roku 1989, za Magora, za svobodu.
Přeju všem krásný den. (h)
Ano, Vave naprostý souhlas s Tvým předposledním odstavcem…
Před domem, kde pracuji, je semafor – přechod na tlačítka – nesvítila na nich signalizace snad půl roku… Když jsem konečně udržela myšlenku až ke svému pracovnímu stolu, stačilo nahlásit závadu na Eltodo a za pár dní bylo opraveno…
Kolik lidí tamtudy chodí… jen nebýt lhostejný… (h)
Ona ta naše ,,svoboda“ (ve skutečnosti nebetyčný bordel), znamená především to, že lidé, kteří za socíku byli dobří stěží k lopatě dnes mají firmy a ,,podnikají“, přesněji řečeno, škodí 24 hodin denně a sedm dní v týdnu! A protože naše debilní vláda podnikání podporuje, neexistuje způsob, jak tyto ,,podnikatele“ umravnit a donutit, aby dělali jen to, na co stačí. (Je otázka, zda by většina z nich mohla být vůbec k nějaké práci připuštěna.)
Krakonoši, dovolte, abych se po delší době ozvala a nesouhlasila s Vámi. Dnes nepodnikají jen lidé od lopat a popelnic z doby minulé. Ti co podnikají zodpovědně a poctivě nejsou podporováni téměř v ničem. Jsou jen odrbáváni jako ostatní lidé kteří nepodnikají. Podporováni jsou jen a jen ,,vyvolení“, my ostatní jsme rádi alespoň za tu svobodu, že podnikat můžeme, že se může svobodně cestovat a pod. Jinak si moc často připadám jako v pohádce když králové posílali výběrčí daní na obyčejný lid. :@
Přesně tak, milá Marsko. (inlove) Klobouk dolů před těmi, kteří se stále drží a přitom podnikají poctivě; nemají to vůbec lehké. (y)
Poctivý a slušný podnikatel? A v Česku?… To už můžu začít rovnou věřit v boha. Zrovna dnes jsem jednoho takového vyhodil. Sáčko, kravata a prý že průzkum trhu! Zareagoval jsem jediným možným způsobem: ABSOLUTNÍ NEZÁJEM! a prásk dveřmi. Ani nevím, co vlastně chtěl, ale určitě mi nepřišel nabízet něco opravdu kvalitního a za solidní cenu, pro kvalitní věci za solidní cenu se totiž dnes musí za hranice. (23. jedu na velký nákup na měsíc, pořídím to za polovinu toho, co tady.)
A co ma proboha clovek privydelavajici si obchazenim domacnosti a dotazujici se na cosi co zajima nejakou velkou firmu spolecneho s podnikanim? To že má nekdo sáčko z něj nedělá podnikatele! Máte to malinko pomotané.
Krakonoši, věřte ve mně. Nebo mi aspoň odpovězte na otázku, jakým právem mně osobně označujete za nepoctivého a neslušného.
Píšete někde dál, že „jsme dokázali všechno rozkrást“. Mluvte za sebe, já nic neukradl.
P.S. Nebo vy snad jo? Zkuste nejdřív přemejšlet, a pak teprv mluvte, člověče mizerná, a nebudete plácat dogmata opsaná od Paroubka a spol.
Nevím, proč píšete, že se mnou nesouhlasíte, když říkáte jinými slovy úplně totéž, co já. A že to mají poctiví a slušní lidé u nás těžké, je chyba tohoto nablblého systému, který smísil to nejhorší z toho, co tu bylo a kapitalismu 19. století. Ona se není čemu divit, stačí si zjistit, co je většina nyní ,,pravicových“ politiků zač a hlavně, co byla zač před r. 1989.
Je spousta podnikatelů, kteří podvádějí, hrajou nefér, podrážejí, dostávají se ke svým obchodům podivnými cestami, vydělávají miliony….. a vláda jim to umožní! Ale je více těch, kteří podnikají slušně, slušně se tím živí, nejsou milionáři a nikdy nebudou, dávají práci ostatním a očekávají, že budou slušní stejně, což, bohužel, v mnoha případech neplatí. Stejně tak, jako jsou nepoctiví podnikatelé, jsou i nepoctiví zaměstnanci. A vláda poctivým podnikatelům opravdu příliš nepomáhá! Ať si to každý zkusí na vlastní kůži, co to obnáší. Závidět někomu volnost, peníze, lepší auto, lepší byt…… to umí každý! Postarat se o to sám, to už tolik ne. Těch bezesných nocí, jestli obchod vyjde nebo ne, jestli bude na výplaty, nájem, nové zboží… má každý slušný podnikatel ze 365 nocí min. 2/3. Práci od nevidím do nevidím taky nikdo za tím lepším autem nehledá. Mnozí začínali od 0 a vypracovali se vlastní pílí a vlastním nasazením všeho, co měli, mnozí o hodně přišli, někteří o majetky, někteří o zdraví díky stresu a starostem, aby firma dál běžela. To ovšem lidi typu Krakonoš nezajímá! Ten je jen plný zášti, hněvu a zapšklosti.
Omyl madam. Já jsem pouze realista. A doufat v nějaké lepší příští… Inu, když vás to baví, proč ne, já raději konám. Možná, že někde na samotě u lesa ještě pár slušných lidí dožívá, ale já žiji v Praze, naštěstí mimo centrum, ale to, co kolem sebe denně vidím o ničem hezkém není.
Obvykle se tomu co vás postihlo říká selektivní slepota. Řečeno jinak … každý si realitu filtruje jinak … vy jste se rozhodl vidět jen to špatné.
Ach jo, já tak nerada, ale musím. Tohle jsou opravdu KECY.
Aby nebyla mýlka – to nepatří pod Karolínku, naopak. Vyjádřila jsem se ke Krakonošovi
UFFF! To se mi ulevilo!
Krakonoš píše krásně o svém kocourkovi Čertíkovi, kterého asi má stejně rád, jako měl rád jeho předchůdce. Ale to je tak asi vše. Jinak z něj čiší nenávist a vztah ke všemu bývalému.
Jinak z něj čiší nenávist a vztah ke všemu bývalému.
….a současnému, vlastně ke všemu, Karolíno (yawn)
Smutně souhlasím. I když mám také spoustu výtek ke dnešnímu dění, tak zpátky už bych nikdy, nikdy nechtěla!
Karolíno, tohle podepíšu. Zpátky už nechci ani za nic, i když by to bohužel chtělo opět pořádně provětrat, ale ne tak, aby se ti bývalí radovali.
Ano, zvonila jsem klíči na Václaváku a jsem ráda, že ta nová generace už žije v úplně nových podmínkách, které jsem já naprosto neměla – viz synové Dede, mládež od Xerxové, má neteřička a její manžel, prostě spousta mladých svou šanci čapla za pačesy. Jen doufám, že se časem obmění i ta politická garnitura a že snad alespoň v budoucnu bude nejen trestné, ale i naprosto mimo dobré chování jakékoli „odklánění“ financí do vlastních kapes, kradení veřejných peněz, korupce. A pokud někoho stejně přistihnou, bude to konec jeho kariéry a mnoho let v krimu, aby si to všichni pamatovali. Aby právo bylo vymahatelné, aby, aby, aby. Pak bych i ráda platila ty daně. Beru to ale tak, že jsme maximálně v půlce cesty. Jak je zíněno dole, Mojžíš šel 40 let přes poušť, my žijeme déle, než žili lidé tenkrát. Masaryk chtěl 50 klidných let, aby se demokracie pořádně ukotvila. Máme za sebou 22 let…
Ano, to máš pravdu, Masaryk měl 50 let, ale život se strašně zrychlil!!! A z toho právě mám strach!
A za těch 22 let jsme jen dokázali všechno rozkrást a pro civilizovaný svět být za blbce! Jen tak dál! Co nás ještě čeká? víc černých skládek, další tunely na státní finance, další ,,zlepšování“ sociálních podmínek pro handicapované a důchodce, další a ještě horší otročina na tom, co bylo kdysi naše, další vytahování peněz z našich kapes ve prospěch někoho, komu jsme jako národ dobří jen jako zdroj levné pracovní síly… Ale máme svobodu, že? jenže k čemu je taková svoboda dobrá?
Já také ne. Ale jak na to tak nějak koukám, tak dopředu to nebude o nic lepší, alespoň pro ty z nás, kterým už není dvacet a nestíhají makat dvacet hodin denně a sedm dní v týdnu. (Můj syn to zkoušel, po třech letech skončil na ÁRU a dnes má kardiostimulátor).
Na tohle se dá odpovědět jedině nepublikovatelným způsobem, takže se spokojím s prostým konstatováním, že se dopouštíte zločinu demagogie.
Omyl, vážení, nehodlám ztrácet čas a mařit energii něčím tak iracionálním, jako je nenávist; ujišťuji vás, že nikdo z obyvatel této planety mi za něco takového nestojí. Spokojuji se s tím, že pouze registruji současnou realitu, která není o nic lepší, než ta bývalá, (kdo si myslí, že ano, stal se jen obětí důmyslné mystifikace), a přizpůsobuji se, abych přežil. Přežil jsem 50. léta, přežil jsem ruskou okupaci a přežiju i tuhle parodii svobody a demokracie! Aspoň doufám, že se krachu tohohle svinstva dožiji. A když ne… mrtvý prd ví. Ale rozhodně svým dětem a hlavně vnoučatům nezávidím.
Jak pro koho, vážená. Jsem zvědav, co budete říkat, až z trvalého přetížení skončíte na vozíku (v lepším případě), a budete muset vyžít z toho, co vám tento zlodějský stát milostivě utrousí. P. S. jak velké částky dáváte na zdravotní a sociální? nejspíš jen povinné minimum, že?
A dost! O člověku, který poctivě podniká v oboru zdravotnické techniky,a sponzoruje domovy důchodců, jezdí napříč republikou instruovat personál ústavů s péčí o nejbezmocnější, jak zacházet s novými pomůckami k ulehčení dřiny, o modelovém altruistickém podnikateli, jak bychom si ho všichni představovali, tedy podnikatelce, o tom tady nikdo nebude trousit propagandistické podezřívavé žvasty model Rudé právo a zpochybňovat jeho korektnost vůči státu.
Krakonoši, taky si myslím, že by ses měl krotit a přemýšlet trochu, než něco napíšeš. Jestli je někde vyšší koncentrace slušných lidí, než je to obvyklé, tak je to právě tady. I když zastáváme poměrně široké spektrum názorů, včetně politických, nenapadáme se hrubě navzájem. Prosím, cti toto nepsané pravidlo.
Krakonoši, vždyť urážíte slušné a pracovité lidi. Je to potřeba? Ulevilo se vám? Nejsme všichni syčáci a podvodníci, neznáte nás. Něco jiného je nesouhlasit s názorem a něco jiného je urážet člověka, zpochybňovat jeho poctivost.
odcházejí rychel..Magor, teď Homér..
http://brno.idnes.cz/zemrela-ikona-brnenskeho-undergroundu-pavel-homer-ambroz-p3l-/brno-zpravy.aspx?c=A111121_121121_brno-zpravy_dmk
Mila Dede, dekuju za pekny clanek, uplne nahodou ve stredu
vzdy v listopadu slavi tady v Lipsku a Sasku Nemci pracovnim volnem vzdy tuto jednu stredu v mesici Buß und Bet Tag neco jako den pokání a modleni – shodou okolnosti to bylo vcera. Dneska uz zase vsichni pracuji.
Tak hezky den vsem doma i ve svete.
Dlouho jsem váhala, mám-li napsat svůj postřeh k tomuto tématu. Nebudu psát o svých soukromých starostech, ale o tom, co vidím ve škole a při doučkách a co dřív nebývalo. V současné době se většina rodičů musí hodně otáčet, aby zvládli poplatit všechno, co je třeba a proto krom běžného zaměstnání si přibýrají ještě všelijaké brigády. To se ale odráží na jejich péči o děti – nemají na ně čas – chybí intenzivnější kontakt s dětmi, jakási sounáležitost, sdílení společných zážitků, ale i problémů dětí, nemluvím o kontrole třeba aktovky nebo co si vezme dítě ráno na sebe. Když jdou děti nemocné, chodí do školy, co to jde, protože maminky se s dětmi bojí zůstat doma, aby je nevyhodili z práce, v lepším případě hlídají babičky, kamarádky… nemyslím si, že tohle je to pravé ořechové pro další vývoj naší společnosti a je mi z toho smutno. Jaké děti si vychováme teď, taková bude společnost za pár let.Omlouvám se za tuhle úvahu.
Pardon – PřibÍrají. Fuj, Myši styď se!
Za pravdu není třeba se omlouvat, i když ne vždy pravdivé výroky uším naslouchajících lahodí.
hezký sváteční den všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Před dvěma lety jsme šli hledat Naději (to jsem se díky Betce koupala… (tmi) ) , loni jsme byli na Sněžných věžičkách… letos jdeme stěhovat k našim (budou malovat), ale nějaký ten výšlap taky zvládnem. Že to není k tématu ?? Ale je – alespoň kus cesty se budeme dohadovat, jak to s tou cestou plnou nadějí je (nod)
Je tu jasno – bude hezký (sun) den
V naději se přece v listopadu koupat nedá , tam je i v srpnu voda arktické teploty
ale dáááá (rofl)
http://neviditelnypes.lidovky.cz/rozcestnik-beta-a-nadeje-0wv-/p_zviretnik.asp?c=A091120_160305_p_zviretnik_dru
Pusťe si srovnání SSSR-EU Vladimíra Bukovského! (Třetí video od začátku)
http://euroseptik.cz/
Dede, dovolím si nesouhlasit. Tohle není svoboda!
Pravda, ještě můžeme jet kam chceme a taky můžeme veřejně říkat, že papaláš je vůl. Ale to je tak všechno!
Svoboda se nám postupně vytratila mezi enormním množstvím nesmyslných a hloupých zákonů, vyhlášek, nařízení a jiných paskvilů, kterých už je tolik, že se v nich nikdo nemůže vyznat, natož je dodržet.
Nacházíme se v období před definitivním utažení šroubů, až papaláše začne klátit panika, že se jim to definitivně sype pod rukama.
„Zdroje jsou“ – zdroje jejich moci, v našich kapsách a miskách, které nenaplnili, ale hamiždně v nich hrabou a v bezbřehé chamtivosti to všechno posílají do kytek!
A o tom, co je svoboda, nemají ani potuchy! Neboť:
SVOBODY KDO HODEN, SVOBODU ZNÁ VÁŽITI KAŽDOU!
Malý pohled jakoby z dálky. Co se u nás změnilo v myšlení lidí. Skoro nic. Kvalita společnosti přesně odpovídá přístupu a dodržování těch nejzákladnějších norem. Úplně nejhloupější norma je „rychlost jízdy je nutno přizpůsobit okolnostem a stavu vozovky“ to je norma naprosto zbytečná. Jenomže když si vůl veme auto a přemýšlí jenom pedálem plynu to potom jsou silnice plné zbytečných havárií, bojíte se přejít ulici na přechodu. Proto se u nás vše musí řešit vyhláškama a podobně. Je to jenom o přístupu ke svému okolí. Přes dvacet let je možno si koupit jakýkoliv auťák a přesto je to stále otázka prestiže. Aby jsme se nepozabíjeli na silnicích tak to vidím na sešněrovaný provoz kde se po zařazení do jízdního pruhu nebude smět předjíždět, všichni pojedou stejnou předepsanou rychlostí, a bude jedno zda pojedete ve Škodovce nebo BMW. Jsem hodně skeptický že se v naší společnosti prosadí slušnost a ohleduplnost.
Pokud je silnice namrzlá tak, že se na ní udržíte jen na čtyřech (ale naši silničáři jsou, jako vždy, na zimu připraveni, jen je kdosi opět pozapoměl vzbudit), je úplně jedno, jaké máte auto a jaké obutí. Pikantní je, že povinnost přezouvat se nevztahuje na hasiče, policii, záchranáře a další, takže ve finále to dopadne tak, že k malé bouračce na náledí se plnou rychlostí přiřítí hasiči + sanitka + policie na letních ojetinách a dílo zkázy dokončí. (už se stalo – včera).
To znamená že ti kdo tam havarovali nemají ani domácí meteostanici a neví že mrzne a neví že by mohl být nějaký potíž?
Nevím, jak vy, ale já bych očekával, že meteostanice mají i silničáři, z dřívějška mají zmáknutá riziková místa a budou se alespoň pokoušet o cosi, jako prevence, alespoň na dálnicích a silnicích I třídy. A pokud je silnice dokonalou napodobeninou kluziště, tak nezmůžete nic, gumy negumy, opatrnost neopatrnost.
Zapomínáte na drobnost: NEVYJET KDYŽ STEJNĚ NEDOJEDU
To je sice hezka teorie, ovsem nevim jak si poradi s faktem, ze nejmin 90% narizeni a regulaci prichazi z brusele.
Naprostý souhlas.
Dede, dekuju za tuhle uvahu. Vzpominam, to jsem zrovna se chystala na zaverecne zkousky na pravech v Columbii, kdyz se na televizi objevily prazske udalosti. pak jsem u te televize byla furt a nemohla tomu verit. Za par dnu volal tata, a byl tak dojaty, ze pry se sel podivat v mrznouci noci na hvezdy a rikal si, ze snad uz budu moct prijet domu.
Chtela jsem napsat vic, ale zene se nam oskliva bourka. Dnes bylo snad 28 stupnu, ale studena fronta to zkrati. Musime vypnout techniku a zitra brzy rano jedeme k bazinam na pohreb Chetova stryce.